Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Neznámé inkunabule Jednoty bratrské?Author(s): J. V. ŠlmákSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 39, Čís. 1 (1912), pp. 39-43Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23444398 .

Accessed: 15/06/2014 06:03

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.108.185 on Sun, 15 Jun 2014 06:03:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

J. V. Šimákl Neznáméinkunabu:e Jednyot bratrské? 39

Neznámé inkunabule Jednoty bratrské?

Zprávu o nich podává dr. J. V. Šimák.

V jednom ze svazků svých materiálií (nyní v knihovně Stra

hovské, sign. »lat. VIII. D. I. c« strana 244—-248) poznamenal si

Boh. Balbín: »Notata ex libro bohemieo, in quo sunt literae Fra

trum Piccarditarum ad regem Wladislaum. Liber est sine titulo,

impressus a. 1507 die Veneris post S. Luciam, nec additur lo

cus«, a více méně obšírně vypisuje obsah. Konec záznamu bo

hužel je ztracen, takže o obsahu zvíme jen neúplně. Podobá se, že kniha byla kodexem několika tisků, pospolu svázaných, a nikoli

dílo jednotné. 1. V prvním listu dí se prý, že král Vladislav dal Bratřím

velmi tvrdou odpověď skrze pannu Mariu z Bozkovic; Bratří tu

odpovídají na listy dra Augustina proti Martě, dané v Budíně

14. pros. 1506 a 14. pros. 1507; jakož i proti dru Jindřichovi

(Institoris). — Toto vypsání obsahu shoduje se se spisem zná

mým: » Odpověď bratří na dvoje psaní nějakého doktora Augu stina« (Jungm. III 756, Zíbrt III 5217). Ježto však tento spis datován jest v pátek před božím křtěním 1. P. 1508, neshoduje se s ním svrchupsané datum Balbínovo.

Nelze mysliti, že by týž spis byl vydán dvakráte po sobě

ve lhůtě tak kratičké; také zdá se vyloučeno, aby se byl Balbín

zmýlil, přepisuje datum. Neshodu však vysvětliti není, tuším, ne

snadno. V knize byly listy Bratří, poslané králi Vladislavovi, ale

v Bulbínově popise jich není; patrně Balbín psal o nich až na

závěrku, v té části, která se ztratila; bera knihu do ruky, hledal

asi datum tisku na konci, v explicitu posledního kusu. Snad tedy lze Balbínovo datum přisouditi listu u Jungm. Hist. lit. III 752.

»List tento od Bratří psaný králi Vladislavovi 1507«, jemuž by ■tím dostalo se podrobnějšího data 17. prosince.

2. Další list jest týž, jako u Jungm. III 222 = III 757 b

•{Zíbrt III 5222), jakž posvědčuje explicit, málo rozdílný: »Toto

psaní učinil jeden dobrý člověk v naději, jménem Prokop, rodem

z Jindřichova Hradce, a to tehdy, když z měst a zvlášť z Klatov

vytiskli bratří, a on lítost maje jich toto sepsal. Léta známa jsou z skutkův tehdejších«.

3. Z třetího spisu známe dosud jen první kus, ačli jest jím »První cedule bratra Šimonova, kterouž psal pánóm starším Hra

nickým, v kteréž se zpravuje v krátce o řádu kněžstvě svého«,

1507 (Jung. III 755, Zíbrt III 5212). Možná však, že i tento kus

je jiný. Uvádím výpis Balbínův úplně: «Cedule bratra Simona (Piccarditae) contra Thomam paro

•chum Hranicensem:

This content downloaded from 195.78.108.185 on Sun, 15 Jun 2014 06:03:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

40 J. V. Širaák:

Epištola 1. Thomae parochi conira Simonem — hic paro chus fuit ut apparet, compaetatista

— unde eum recte Simon ar

guai, quod utatur contra se argumentis papistarum, eur igitur non

sit papista.

Responsio Simonis Pickarditae virulenta.

In epištola 3. idem Simon refert quaedam fragmenta ex con

cionibus Bokycsanae pro se (cuius Rokicanae verbis ait Tho

mam credere sieut Dei evangelio): »Ut ego credam, hos esse ehri

stianos? Non credo. Sunt similes, sieut iste S. Petrus pictus si

milis est illi qui est in eoeio.«l Et iterum, » his temporibus ultimis difficulter invenitur verus

christianus non secus atque cervus cum auratis cornibus,«2

Ilem sentiebant Magister Lupáč et Joannes Opočen3 sa

cerdos aliique. Item Rokicana dixit: ,Sunt veri Christiani alieubi

in angulo, qui tamen dieuntur haeretici; sic S. Paulus dicit: ,Ser vio deo meo in secta, quam dieunt haeresim'.

M. Rokyczana fecit concionem contra Jodocum episco

pum,4 qui in primitiis cuiusdam sacerdotis in monasterio Pragae in pede pontis, laudans dignitatem sacerdotii et ordinem, dixerat

inter caetera: »Gaude mater, quod habeas filium sacerdotem, ha

bes Deum nepotem*. At Rokyczana altéra dominica dixit, quod multi tondeantur, pauci (se světí) sanctificentur,6 sieut pauci Deum imitantur. «Laetare mater etc, utinam haberes filium carni fieem potius, quia pauciores animos perimeret.«

Secunda epištola Thomae, parochi Hranicensis, contra Si

monem Piccarditam ; dicit Picearditas esse similes simiae, quae membra aliqua hominis habere videtur, non tamen est homo.

Epištola quarta Simonis contra Thomam; cum dixisset Tho mas non posse esse sacerdotem, nisi sit a Romana ecclesia or

dinatus, contra instat Simon : »Nonne«, ait, »temporibus Rokycza nae, cum nollent qnidam egregii viri per simoniam obtinere sa

cerdotium, abierunt Leopolim ad episcopum Arménům et ibi sunt ordinati et postea in Bohemia sacramenta administrarunt? Nonne suffraganeus archiepiscopi in Bohemia coactus Lipnicii ordinebat? — et tamen postea dixit se non habuisse intentionem eos

ordinandi; quem postea coeperunt et impositum in saccum je cerunt in fluvium Lužnice apud Příběnic. Nihilominus illi ab eo ordinati usque ad mortem administrarunt sacramenta« etc. —

»Quam multo3« inquit, «vos compactalistae ad infernum et illi

ex vobis miseront. Romani damnant Hussium, Hieronymum, Ziss- , kam et quos Germani Cuttnae in šachtas injecerunt, sieut etiam vos podlažického opata, quem cum aliis duobus exussistis

1 Srv. Goll, C. Č. M. 1884, str. 46, 47. 2

Goll, 1. c. 48. 3 Goll. 1. c. 37. 1 Arch. bratr. III. List bratří v ouzkostech. 6

Goll, 1. c. 4", 48.

This content downloaded from 195.78.108.185 on Sun, 15 Jun 2014 06:03:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Neznámé inkunabule Jednoty bratrské? 41

u Bychmburku Pardusova a co jiných kněží a mnichův, kteříž

v té rozmíšce zbiti a spáleni !«

In eadem epištola quarta probat eos, qui contra Piccardos

scripsere, mala mořte periisse: »sicut duo magistři Pragenses«, ait

»qui contra nos scripserunt tractatus, ut in nos animadvertatur.

Magister Duchek coepit scribere, —

antequam finiret, et en ei be

quina infantem peperit; M. Miza eum in coneione publicavit et

ille pudore Praga profugit. M. Třepsky eum tractatum absolvit et

hic, cum esset Klatoviae parochus, dixit in concione: Si mentior, ut sanus ex hac cathedra non descendam; et Deus eum morbo

affixit, ivit Pragam ad medicos et ibi est mortuns.*

Ibidem Simon narrat lepidam historiam; ait quendam Tar

tarům disputantibus Romanis et Bohemis de fide, cum pro sti—

pendio in Prussiae régi Poloniae militarent, et dixisse his: Fuit

olim quaedam vulpes, quae habuit multos catulos ; cum vero ab

iis abiiset, coeperunt parvulae inter se contendere et quaevis vi

deri volebat pulcerrima; cum mater venisset, eius sententiam vo

lebant audire, quae respondit: »Carissimae filiolae, ponite lites;

quando erimus apud pellionem in trabe, tum facile sciemus,

quaenam fuerit pulcerimma, nam pulcerrimam ponet primo loco

et sordidam ponet ultimo.«

Ita faciet Deus, cum ad judicandum venerit; qui habuerit

veram fldem, hune ponet ad coelum, qui malam, hune adinferos. —

Hoc ille. Datum istarum lilerarum a. 1507. Subscriptum: Simon,

zprávce zboru Hranického.

Není pochyby, že listy tyto jsou bibliografická nova, jež obsahují i vzácné zmínky historické.

4. Kus čtvrtý popisuje Balbín takto:

"•Recitantur hoc loco litterae Piccardorum, datae ad comitia

Pragae celebrata, sine anno et dato. — Dicunt: Deum excitasse

camerarium regis Wenceslai (intelligit Zisskam), ut potestatem saecularem contra spirituálem elevaret; Deum fuisse cum eo et

utramque partem ei dedisse etc.

Sicut hanc rem magnus vir coram rege Wenceslao prodixit; cui rex: »Alqui non permittemus id fieri«, at iste: »Scito, rex, ante eos nec posses passerem de trunco deppellere« (sicut rex

Sigismundus).. Tum incepit vaticinari de populo sine gladio et de

eorum victoriis etc. Quidam ex aulicis Wenceslai tum praesens haec omnia postea vidit et videns eolligi multitudinem, dixit ita

omnia facta esse, sicut ille propheta praedixerat etc.

Gaesar Sigismundus, ut regnum assequeretur, omnia pro mittebat dolo et oppignorabat bona ecclesiastica dominis et ur

bibus, Cum vero regnum obtinuisset,' ve.nerunt domini et pro missa repetebant et archiepiscopum et episcopos, quos reducturum

se se promiserat etc., lum ille respondit: ,Dicite mihi, domini, si

virgo duobus promisisset, utriusque debet esse?' — Cum primi

This content downloaded from 195.78.108.185 on Sun, 15 Jun 2014 06:03:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

42 J. V. Šimák:

dixissent, tom caesar: Vobis ego promisi ulteris, sedillis (!) (eccle siasticis) přimis.'

Et statím incepit fidei adversari et Rohaczium in Sión ex

pugnavit et suspendit et čerte omneš contractus etc. super bona

ecclesiastica a se datos invalidasset et partem saecularem cum

ecclesiastica iunxisset, nisi Deus sacrum ignem ei invisisset et

sic manent zápisové až do dnes. — Dicitur post mortem Georgii Podiebradii in comitiis Benessovii adfuisse regina Johanna.«

Patrno, že tento kus je samostatný, ne pouhý citát ze spisu

předešlého. Zmíněný sněm benešovský odbýval se v květnu 1473;

spíše hodí se položití vznik spisu do doby blízko potom, nežli

k r. 1507—1508, kdy ostatní tisky byly vydány. Vznik a tisk arci může býti různodobý. Máme vskutku spis » Psaní bratří sta

rých královně Johanně ... i také spolu všem stavuom království

Českého z příčiny sněmu benešovského, na němž uloženo a usou

zeno bylo správce jednoty kaziti« z r. 1473 (Goll, Č. C. M. 1883,

520; 1886, 126). List u Balbína má však nadpis docela jiný, adressován je

sněmu pražskému (r. 1475?), o královně zmiňuje se až v textu

samém. 0 jiném pak listu až do poč. XVI. stol., jejž bychom mohli s tímto stotožniti, na ten čas nevíme. Okolnosti, že ně

která místa odtud známa jsou až ze spisu br. Tůmy Přelouč

ského p. Albrechtu ze Šternberka r. 1502 (otázka kr. Sigmunda;

panna, kdyby oběma slíbila, čí má býti) a z díla Lukášova »0 pů vodu Jednoty « r. 1527 (o >komorníku« králové Janu Žižkovi, Goll 16, 1883, 525) svědčily by, že i tu zachoval nám Balbín

zmínku o tisku dosud asi neznámém.

5. Epištola alia sine anno etc., qua probant fratres se non

esse Waldenses, neque Pikharditas, ale z jednoty české etc.

Compendium hic refert pessimas concionum Rokyczanae contra catholicos, quos dicit esse Babylonem. Et laudavit libros

Petři Chelcziczky et Imaginem bestiae; probat Rokyczanam de

diûse occasionem fratribus et eos cum illo contulisse et ab eo

laudatus (!) fuisse et per eum impetrasse habitationem et exercium

fidei in ditione Liticensi et ibi adhaesisse parocho Ziambergensi Michaeli. Sed cum paucula quaedam in usu sacramentorum in

templo mutassent, Rokyczanam exarsisse et per regem aiiquos fratrnm in vincula jecisse. Et tamen illi omnia Fratres apperue runt et in capella, dum ei exponerent, dixit: ,Vos estis iusti, sed si

ego vobis adhaererem, deberem sicut vos puniri'. Et tum, ait, ap

paret, quod magis Rokyczana timuerit homines quam Deum etc.

Et hinc ortos esse Fratres, ut ex Piccardis, cum et Romani et

Bohémi contra se scripserint, ještě se z toho nevyvedli.« O příchodu Bratří na panství Litické přináší zprávu po

drobnější teprve br. Lukáš ve spise o původu Jednoty r. 1527, a opakuje se potom v kolika listech a tiscích. Výpis Balbínův

sám nestačí k přesnému zjištění. Jen z okolnosti, že Balbín po

This content downloaded from 195.78.108.185 on Sun, 15 Jun 2014 06:03:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Neznámé inkunabule Jednoty bratrské? 43

pisuje zde pouhý list, tisk, nedatovaný, a že všecky apologetické

tisky bratrské z této doby jsou datovány neb mají i jméno pů

vodcovo, dalo by se souditi, že i tento kus je snad samostatnou, dosud nepovědomou inkunabulí. Jistotu může přinésti ovšem

jen podrobnější badání. 6. Jest odpověď bratří na spis Mikuláše faráře od sv. Petra

na Poříčí pozn. u Jungm. III 787. — Ostatek ztracen.1

1 P. koll. prof. Bidloví děkuji za laskavé pfisfëni.

Několik slov o způsobu, kterak Mácha psal »Máj«.

Podává Hugo Siebenschein.

Básníky ranní romantiky německé, kteří byli patrně oblíbe

ným čtením Máchovým, charakterisují byronismus, sentimentálnost

a nepravda. O přecitlivělém podtónu, jenž. později souzní u nej

silnějších poetů této školy, nelze mluviti, myslíme-li na produkci druhého a třetího řádu, jež byla oblíbena a slavena v Německu

ještě desítiletí po edici Heinovy » Knihy písní «. Rada lyriků tu

plyne po proudu, aniž dovede ze zvláštnosti a novosti směru vy těžiti sebe méně na prohloubení obsahu nebo formy svých prací. Básníci vmýšlejí se v pósu, a vzdáleni jsouce života, píší své ne

původní fikce, které by pak nejraději uvedli v život a jichž nereálností hynou. A tak žijí manýru, jež velkým romantikům je dnes látkou, zítra uměleckým prostředkem a jindy pouhou inspi rací a pouhou formou.

O patnáct, dvacet let později máme v Německu řadu pro středních básníků, kteří ještě nepochopili sílu a slibnou odvahu

Heinových prvotin, a snad jen aby se udrželi na výši doby, na

podobují katolicismus geniálního Brentana a odsuzují knihy, jež

založily slávu celého čtyřicetiletí v Německu, domyslivše sny ge nerace a netušeným uměním prohloubivše vzrůst osobnosti: knihy

největších a nejodlišnějších básníků té doby, Heinricha Heina a

Heinricha Kleista. Tato třetí perioda nás zde nezajímá; nejlepší její básníci zakládají na nové umělecké kultuře literaturu Mladého

Německa, menší píší lyrická a kritická hosiannah Heinovi, bás

níku »Knihy písní*. Κ pozdějším knihám jeho se nedostali, patrně z radosti nad knihou první; nebyli by jim ani rozuměli. Tak žijí a píší, věrni jsouce neopatrnému heslu Uhlandovu: i Singe, wem

Gesang gegebenU U Biirgera nebo Kôrnera jsem parallel k »Máji« nenalezl;

ba ani v Heinově »Knize písní* není shod význačných. Tím více

parallel jest u básníků menších, jichž lyrické eposy, Máchovi drahé

This content downloaded from 195.78.108.185 on Sun, 15 Jun 2014 06:03:48 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions