Slaniska na jižní Moravě představují nej-západnější výspu kontinentální slano -milné vegeta ce, která kryje mnohem většíplochy např. v okolí Neziderského jezerav rakouském Burgenlandu, ve Velké uher-ské nížině, na jižní Ukrajině, v jižním Rus-ku a zejména ve Střední Asii. Na jižníMoravě, kde je menší obsah rozpustnýchsolí (hlavně síranů a částečně chloridů)než v půdách kontinentálních slaniska současně vlhčí klima, se o růst rozlohyslanisk přinejmenším od neolitu zasloužilčlověk, a to především pastvou hospodář-ských zvířat. Slanomilné rostliny jsou to -tiž většinou konkurenčně slabší než dru-hy nezasolených půd, ale mnohé z nichsoučasně dobře snášejí sešlap a pastvu, ježje chrání před konkurencí ostatních rost-lin i na místech s menším obsahem roz-pustných solí v půdním profilu.

Na jižní Moravě existovala slaniskav úze mí ohraničeném zhruba spojnicí městZnojmo, Brno, Vyškov, Hodonín a Břeclav(obr. 4). Nejrozsáhlejší a nejbohatší vý -

skyty slanomilné vegetace se nacházelyv okolí rybníka Nesytu mezi Mikulovema Valticemi, v okolí Kobylského i Čejč -ského jezera u Čejče a ve vnitrozemskédeltě Trkmanky u Rakvic, jakož i o něco se -verněji v území mezi Slavkovem a Židlo-chovicemi v plochém úvalu řeky Litavyv sousedství Mě nínského jezera a v okolími nerálních pramenů u Šaratic. Největšírozvoj zaznamenala slanomilná vegetacena jižní Moravě pravděpodobně koncem18. a počátkem 19. stol., kdy převažovalvenkovní chov hovězího dobytka a ovcía zároveň ještě existovaly vodní nádrževyplněné slanou vodou, tj. jak Měnínskéjezero, tak Čejčské a Kobylské jezero i sou-stava navazujících rybníků v nivě Trk-manky mezi Kobylím a Rakvice mi (obr. 3).Tyto vodní nádrže byly obklopeny slanýmimokřinami, loukami a pastvinami s boha-tě vyvinutou slanomilnou vegetací. Zlompřinesly změny v ze mě dělství počátkem19. stol., zejména za ve dení kultury cukro -vé řepy, která vzhledem ke svému původu

na mořském pobřeží roste (na rozdíl odobilnin) dobře i na mírně za solených pů -dách. Tato nová plodina umožnila efek-tivnější využití ploch ně kdejších rybníkůi přirozených jezer, a proto jich bylo mno-ho vypuštěno a zrušeno. Kobylské jezerobylo vysušeno v le tech 1835–36 a Čejčskéjezero v r. 1859. V dnešní krajině po nichnezůstaly skoro žádné stopy a na jejichmístě se nacházejí intenzivně obhospoda-řované zemědělské pozemky. Na mapáchvšak někdejší jezera připomínají obě po -místní jména a jméno dvora Ostrůveku Kobylí. Podle novějších poznatků ne -šlo v obou případech o rybníky, ale o sku-tečná jezera, tj. při rozené vodní nádržeexistující pravdě podobně už v pozdnímglaciálu (Břízová a kol. 2003). Odvodňo-vání a po stupné ničení slanisk pokračova-lo během celého 19. a v první polovině 20.stol. a tento proces se významně urychlilv 50. a 60. letech s kolektivizací zeměděl-ství, kdy jednak postupně zanikly veške-ré obecní pastviny a dobytek zmizel z vol-né krajiny do kravínů, jednak byla povelkoplošném od vodnění většina někdej-ších slanisk přeměněna v ornou půdu.

Výskyt slanomilné vegetace, která je ji -nak vázána hlavně na mořské pobřeží a nakontinentální oblasti se suchým podne-bím, umožňuje na jižní Moravě vhodnákombinace klimatických a geologickýchpodmínek, tj. jak přítomnost rozpustnýchsolí v půdě, tak dostatečně suché konti-nentální podnebí. Třetihorní sedimentyvídeňské pánve obsahují místy značnémnožství rozpustných solí, které jsou po -stupně vyplavovány a buď odtékají s povr-chovými vodami, anebo se shromažďujív podzemní vodě v bezodtokých sníženi-nách. Akumulaci solí napomáhají nepro-pustné jílovité vrstvy v podloží. V suššíchobdobích roku, zejména v létě, se tyto solipři silném vý paru dostávají se vzlínajícívodou k půdnímu povrchu, kde se shro-mažďují a vy tvářejí solné výkvěty. Ještědnes lze tyto útvary v dubnu a květnu, kdyvysychají louže a rychle klesá hladinapodzemní vody, pozorovat na ornici v za -mokřených polních proláklinách na mís-

živa 3/2009 107 ziva.avcr.cz

Jiří Danihelka

Nálezy a ztráty jihomoravskýchslanisk – hvězdnice sivá

V r. 2007 se podařilo rozluštit téměř dvousetletou záhadu moravské floristiky,totiž otázku přirozeného výskytu hvězdnice sivé (Aster canus) na jižní Mora-vě. Až donedávna existoval o výskytu tohoto význačného slanomilného druhujediný literární údaj ze samých začátků moravské floristiky, a to od Ch. F. Hoch-stettera z r. 1825. Pátrání ve staré literatuře však ukázalo, že existují i další zprá-vy, z nichž mj. vyplývá, že autor nálezu skoro jistě pořídil hned několik herbá-řových dokladů. Následující článek rekapituluje výsledky pátrání v historickéliteratuře a herbářích, které už byly uveřejněny jinde (Zprávy Čes. Bot. Společ.2008, 43: 1–16), a zasazuje je do souvislostí historie výzkumu a destrukce flóryjihomoravských slanisk.

1

1, 2 Hvězdnice sivá (Aster canus)v NPR Šúr u Bratislavy. Foto D. Dítě

2

tech bývalých slanisk (např. v okolí rybní -ka Nesytu nebo v sousedství rezervacePlácky u Velkých Němčic). Z předchozíhovýkladu je zřejmé, že klíčový význam prodlouhodobou existenci slanisk má zacho-vání příslušného vodního režimu, tj. do -s tatečně vysoko položená hladina slanépodzemní vody. To také vysvětluje fakt, žezanikla nebo byla podstatně degradovánai slaniska v rezervacích, např. Zápověďu Terezína na Čejčsku nebo Plácky (Bro-dač) u Velkých Němčic na Hustopečsku.Samotné rezervace zůs taly sice v 60. le -tech ušetřeny přímých zásahů, jsou všakobklopeny hlubokými odvodňovacími pří-kopy, což způsobilo během několika letnaprostý kolaps populací nejcitlivějšíchslanomilných druhů.

Květena jihomoravských slanisk a její výzkumKvětena jihomoravských slanisk byla v mi -nulosti druhově poměrně bohatá a za hr -novala druhy s rozsáhlými areály rostoucíjak na mořském pobřeží i vnitrozemskýchslaniskách kontinentálních oblastí, takdruhy vnitrozemských slanisk zasahujícído panonské oblasti z kontinentální Ev -ropy nebo dokonce druhy s areálem ome-zeným převážně na Panonii a přilehlá úze-mí. Do první skupiny patří kuřinka sol ná(Spergularia salina), kuřinka obroubená(S. maritima), merlík slanomilný (Che -nopodium chenopodioides), jitrocel pří-mořský (Plantago maritima) nebo hvězd-nice slanistá (Aster tripolium), zatímcodo druhé se řadí slanorožec rozprostřený(Salicornia prostrata) a solnička rozpro s -třená (Suaeda prostrata). Toto rozděleníje však poněkud nepřesné, neboť některéslanomilné druhy se během evoluce v dů -sledku geografické izolace a rozdílnýchselekčních tlaků geneticky a morfologickydiferencovaly a dnes repre zentují různé

biologické entity, hodnocené např. jako sa -mostatné poddruhy. Dobrý příklad před-stavuje jitrocel přímořský, jehož vnitro-zemské populace, rostoucí na slaniskáchod střední Evropy až po vý chod ní Sibiř,jsou řazeny k poddruhu P. maritima subsp.ciliata, a velmi pravděpodobně i hvězd ni ceslanistá, jejíž panonské populace jsou ně -kdy klasifikovány jako A. tripolium subsp.pannonicus.

Slanomilná vegetace se těšila značnépozornosti botaniků už od počátku vědec-kého výzkumu květeny českých zemí. Toplatí zejména o jižní Moravě, kde prvnímo nografie slanomilné flóry a vegetace, je -jímž autorem byl olomoucký botanik Hein-rich Laus (Die Halophytenvegeta tion dessüdlichen Mährens…), vyšla už v r. 1907.Starší zprávy o jihomoravské slanomilnévegetaci nám však zanechali i brněnštíbotanikové „gründerského“ ob dobí, jmeno -vitě Wilhelm Tkany (Mitth. Mähr.-Schles.Ges. Beförderung Ackerbaues Natur- u. Lan -desk. Brünn 1852, 2: 15) a Julius Wiesner(Oesterr. Bot. Wo chenbl. 1854, 4: 329–331),kteří barvitě popisují, jak to vypadalo v po -lovině 19. stol. v okolí Čejčského jezera.Mnoho údajů o výskytu slanomilnýchrostlin obsa hují regionální květeny, např.Flora des Brünner Kreises Alexandra Ma -kowskyho z r. 1863 a o 16 let mladší Florades Znaimer Kreises Adolfa Obornyho. Té -měř o století později se o shrnující popismizející flóry jihomoravských slanisk po -kusil Jan Šmarda (Pr. Morav.-Slez. Akad.Věd. Přír. 1953, 25: 121–168), zatímcozbytky jihomoravské a jihoslovenské sla -no milné ve getace v 50. a 60. letech doku-mentoval Jiří Vicherek. V době, kdy jehovýznamná mo nografie (Die Pflanzen ge -sellschaften der Halophyten- und Sub -halophytenvegetation der Tschechoslo -wa kei, 1973) vyšla tiskem, byla však užvět ši na popisovaných lokalit zničena. De -strukci slanisk dokládají i nevratné ztrátyjejich druhové diverzity, které se týkajínejtypičtějších a zároveň nejcitlivějšíchdruhů: poslední rostliny slanorožce bylyna slanisku u Ne sytu pozorovány v r. 1976,solnička vymizela o 10 let později.

Druhová garnitura jihomoravských sla-nisk je výborně zachycena jak v literatuře,tak zejména v brněnských herbářích, če hožvyužil Vít Grulich při práci na ka talo gumoravských lokalit slanomilných rostlin(Slanomilné rostliny na jižní Moravě,1987). V tomto katalogu shrnul informace

o výskytu 16 vůdčích slanomilných druhů.Z nich nejstručněji pojednal o hvězd nicisivé, o níž se donedávna s jistotou nevě-dělo, zda se u nás opravdu v mi nulosti vy -skytovala.

Hvězdnice sivá a moravští botanikovéHvězdnice sivá (obr. 1, 2), v posledníchdesetiletích pravděpodobně oprávněněoddělovaná do samostatného rodu Gala-tella (z českých hvězdnic sem patří ještěhvězdnice zlatovlásek – A. linosyris), jesoučástí příbuzenského komplexu něko-lika velmi po dobných druhů rostoucíchod Portu galska až po Dálný východ. V pa -nonské oblasti se z tohoto příbuzenskéhookruhu vyskytují dva druhy, a to hvězd-nice tečkovaná (A. punctatus) a hvězdni-ce sivá, považovaná za panonský endemit.První z nich roste nejblíž od našich hranicna jižním a vý chodním Slovensku, druháv Dolních Ra kousích (u obce Baumgartenan der March) a na západním Slovensku(u obce Svätý Jur). Obě lokality leží na sa -mém severozápadním okraji areálu to ho todruhu. V České republice je hvězdni cesivá v současnosti považována za vyhy-nulou (Ho lub, Preslia 2000, 72: 167–186),ačkoli donedávna existovaly jisté pochyb-nosti o jejím někdejším výskytu na jižníMoravě. Údaj o nálezu hvězdnice sivé nabřehu Měnínského rybníka (též jezera)mezi Blučinou a Měnínem pochází totižz nejstaršího vědeckého pojednání o kvě-teně Moravy, které v r. 1825 uveřejnilv řezenském botanickém časopise FloraChristian Ferdinand Hochstetter (1825, 8:512–537). Svůj nečekaný nález popisujena str. 522 takto (překlad z německého ori-ginálu): „V malém lesíku stranou od jeze-ra se nachází nová rostlina květeny Ně -mecka, totiž Aster canus, tamtéž Seneciotenuifolius [= S. erucifolius, starček roke-tolistý], na sousední bažinaté louce Leon-todon lividus [nejspíš Taraxacum bess -arabicum, pampeliška besarabská].“

F. Hochstetter (1787–1860) pobývalv Brně v letech 1817–24 jako kazatel a star-ší evangelického sboru augšpurského vy -znání a velmi brzy se jako botanik zapojildo činnosti Moravsko-slezské společnostipro povznesení orby, přírodovědy a vlasti -vědy (Ackerbaugesellschaft). V prosinci1824, kdy dokončil výše citované pojed-nání o kvě teně Moravy, však už byl zpětve wür temberském Esslingenu, jak je zřej-mé z datace na konci práce. Měnínský ryb-

ziva.avcr.cz 108 živa 3/2009

3 Měnínský rybník (Menitzer Teich)mezi Blučinou (Lauczitz), Měnínem(Menitz) a Moutnicí (Mautnitz) na mapěI. vojenského mapování v letech 1764–68a 1780–83 (rektifikace), původní měřítko1: 28 000. © 1st Military Survey, SectionNo. 90, 91, 102 a 103, Austrian StateArchive/Military Archive, Vienna, © Laboratoř geoinformatiky, UniverzitaJ. E. Purkyně, © Ministerstvo životníhoprostředí ČR. Mapy poskytl V. Brůna4 Historické rozšíření hvězdnice sla-nisté (Aster tripolium) na jižní Moravě,jak jej zachycují herbářové dokladya literatura (Grulich 1987), dobře ukazujehistorické rozšíření slanisk. Z původníchasi 60 nalezišť dnes existují jen populacena slaniscích v Dobrém Poli a Sedlci(červeně). Orig. O. Hájek

3

4

ník mezi obcí Měnín a dvory Albrechtov(dříve Albertshof) a Jalovisko (dříve Gald-hof) byl vysušen pouhé tři roky po kazate-lově návratu do Německa a mapy II. vojen-ského mapování z let 1836–40 zobrazují najeho místě jen pole a pravoúhlou soustavuodvodňovacích kanálů. Dnes je severní po-lovina někdejšího rybníka zčásti zalesněnaa nachází se tam Měnínská bažantnice.

Hochstetterova stručná zpráva předsta-vovala dlouho jedinou informaci o hvězd-nici sivé jako domácím druhu moravskéflóry. Květeny Moravy, českých zemí i bý -valého Československa vesměs s menšímizměnami opakují informaci o místu nále-zu s dodatkem, že se výskyt nepodařilona vzdory opakovanému hledání po tvrdit,nebo dokonce výskyt zcela vylučují. Jedi-nou výjimku představuje Obornyho Kvě-tena Moravy a rakouského Slezska (Floravon Mähren und oesterr. Schlesien, 1885).Její autor uvádí (s odkazem na Ma kow sky hoKvětenu Brněnského kraje), že hvězdni cesivá rostla kdysi v ba žantnici u Měnína,kde však nebyla od r. 1863 po zorována.Vzápětí překvapivě do plňuje (str. 641; pře-klad z německého originálu): „[...] naprotitomu našel prof. Makowsky v r. 1880 natomto stanovisku A. punctatus (Galatellapunctata DC.) [...] Jelikož se rostlina na -vzdory své tamní hojnosti jeví jenom jakozavlečená, je zde uvedena pouze v po -znám ce.“ V každém případě by šlo při -nejmenším z fytogeografického hlediskao sen zační nález, a je proto po zoruhodné,že prof. Makowsky o svém bo tanickémúlovku nejspíš nikde veřejně nereferoval,ačkoli např. 14. července 1880 při schůziPřírodovědeckého spolku v Brně, jehož bylvýznamným členem, hovořil o nálezechslanomilných druhů v okolí Nikolčic (Verh.Naturforsch. Ver. Brünn, S.-B. 1881, 19:61–62), tj. nedaleko od Měnínské ba žan t -nice. Herbářový do klad, který by byl autortak významného nálezu skoro jistě pořídil,se nepodařilo najít ani v herbáři Masary-kovy univerzity, do něhož byl ně kdejšíspolkový herbář vřazen, ani v herbáři Pří-rodovědeckého muzea ve Vídni, kde sednes na chází Ma kowskyho soukromý her-bář. Na vzdory tomu, že nebyl znám žádnýsběr hvězdnice sivé od Měnína ani z jiné-ho místa jižní Moravy, převládl v no vějšíbotanické literatuře názor, že Hochstette-rovi je třeba věřit, neboť nejsou důkazyo jeho ne spo leh livosti. Naopak Makow sky -ho nález se setkal spíš s nedůvěrou: VítGrulich jej vysvětluje jako záměnu s hvězd-nicí sivou, což by znamenalo potvrzenívýskytu zhruba 60 let od prvonálezu. V 7.svazku Květeny ČR (2004) se autoři zpra-cování rodu k možnému výskytu hvězd-nice tečkované na Moravě ne vyjadřují vů -bec a Makowskyho zprávu (s nepřesnoudatací) interpretují podobně, tj. jako po -slední potvrzení výskytu.

Klíč k záhadě je v herbářiV posledních letech se při studiu herbá-řových dokladů v Moravském zemskémmuzeu a v pražském univerzitním herbá-ři podařilo najít větší počet sběrů z jižníMoravy, které bylo možné připsat Ch. F.Hochstetterovi. Některé jsou nadepsányGewächse des Brünner Kreises (RostlinyBrněnského kraje) a číslovány; následnépátrání v literatuře ukázalo, že jsou sou-

částí exsikátové sbírky, kterou Hochstetterv souladu s dobovými zvyklostmi pořídila nabízel k prodeji. Zjednodušeně lze říct,že šlo o sady (obvykle stokusové, a protočasto označované jako centurie) herbářo-vých dokladů rostlinných druhů sebra-ných ve větším množství a opatřenýchpsanými nebo častěji tištěnými etiketamise jménem rostliny, informací o místěnálezu, v lepším případě i datu nálezua sběrateli. Podle inzerátu, který Hoch-stetter uveřejnil (Mitth. Mähr.-Schles. Ges.Beförderung Ackerbaues Natur.- Landes-kunde Brünn 1823, 5: 350–352), měla býtv této sbírce 500 moravských druhů vydá-na i hvězdnice sivá. Předplatné exsikáto-vé sbírky nabízel Hochstetter i ve zvlášt-ním čtyřstránkovém letáku z 1. března1823, který se podařilo náhodou najítv knihovně bývalého Botanického ústavuvídeňské univerzity. Leták obsahuje takése znam zhruba 1 200 rostlin zastoupenýchv Hochstetterově herbáři, který byl rov-něž zčásti na prodej, a mezi pěti druhyrodu Aster v seznamu se nachází i hvězd-nice sivá. Lze spekulovat, že se Hochstet-ter připravoval na návrat do Německa,potřeboval peníze a současně se chtěl zba-vit objemného herbáře. Není známo, kdovšechno duplikáty z moravsko-slezskéhoherbáře koupil, je však jisté, že v r. 1824figurovaly v nabídce Opizova Vý měnnéhoústavu (Naturalientausch. Ver zeichniss1824: 6, 7, 8), a z dalších okolností vyplý-vá, že jedním ze zákazníků byl i A. F. Láng.

Definitivní odpověď na otázku, jak tobylo s hvězdnicí sivou u Měnína, přines -la náhoda. Při studiu violek v herbáři ví -deň ské univerzity jsem využil možnostprohlédnout si doklady uložené odděle-ně od hlavní sbírky, a to v historickýchherbářích rakouského lékaře a botanikaEugena Ha lácsyho, který se významně za -sloužil o vý zkum květeny Řecka, jakoži lékaře, botanika a majitele tiskárny Kar-la Kecka. Druhý z herbářů je mimořádněcenný mj. tím, že obsahuje velký početsběrů od významných botaniků 1. polovi-ny 19. stol., ne zřídka vhodných k výběrůlektotypů (tj. k dodatečné typifikaci dříveuveřejněných jmen). Tyto sběry se do Kec-kova herbáře dostaly se sbírkou lékární-ka a amatér ského botanika Adolfa FranzeLánga (1795–1863), který od r. 1832 půso-bil v Nitře. Při prohlídce obálek s violka-mi jsem našel i dva doklady mokřadníchviolek z okolí Lednice s nepodepsanýmischedami, jak bylo ostatně v té době zvy-kem, avšak s přípiskem červeným inkous-tem, který prozrazoval, že Láng tyto dokla-dy získal právě od Hochstettera v letech1823 a 1824. Potom už zbývalo jen vyhle-dat balík rodu Aster a v příslušné obálcei víc než 180 let nezvěstný doklad hvězd-nice sivé od Měnína. Lokalizace je stejněstručná jako ve výše citované práci z časo-pisu Flora: „nedaleko Měnínského jezerav Brněnském kraji“ (obr. 6). Láng se stalmajitelem tohoto herbářového listu v r.1824, tedy pravděpodobně v souvislostis rozprodejem Hochstetterova herbáře. Jakse později ukázalo, není tento doklad jedi-ný: další se podle sdělení Arno Wörze na -chází ve Státním přírodovědeckém mu zeuve Stuttgartu. Na stuttgartském herbářo-vém listu jsou dvě rostliny, které do pro -vází informace o jejich původu na psa ná

ve 20. letech 20. stol. přímo na herbářovýlist: „Mähren: Mönitzer See. ZwischenMorawiza u. Wersschatz […] VIII. 1830 lg.Wierzbicki“. Že taková místa nikde naMoravě nejsou? S jistou znalostí historiebotaniky a středoevropské geografie lzerozluštit i tuto hádanku. Kustod herbářezde při přepisu původních sched zkomo-lil slovanská zeměpisná jména a součas-ně smíchal dohromady dva různé sběry:jeden Hochstetterův od Měnínského jeze-ra na jižní Moravě, druhý Wierzbickihoz tehdy rakouského Banátu, tj. z územímezi městy Oravit,a (dnes v Rumunsku)a Vršac (dnes v srbské Vojvodině). Lze jendodat, že o podobné omyly a zmatky neníve starých herbářích nouze.

Oba herbářové doklady jasně ukazují, žese Hochstetter nemýlil a že pravdu měli ti,kteří jeho údajům důvěřovali, byť třebas jistou dávkou zdravé skepse. Zároveňvšak Hochstetterův nález představuje je -den z nejstarších dokladů ochuzení našíkvěteny přímými lidskými zásahy, v tom-to případně odvodněním a s ním spoje-ným odsolením, které způsobily zániktamních populací slanomilných druhů,a tedy i jediného výskytu hvězdnice sivév českých zemích.

Článek vznikl s podporou grantu AVOZ60050516 a grantu MSM LC06073.

živa 3/2009 109 ziva.avcr.cz

5

6

5 Herbářový doklad ze Státního příro-dovědeckého muzea ve Stuttgartu. Ruko-pis patří německému botanikovi a lékár-níkovi A. Th. Mayerovi (1871–1952),který rostliny získal z jiné soukromé sbír-ky a někdy v letech 1920–30 přepsalpůvodní schedy. On nebo předcho zí ma -jitel také mylně intepretoval dvě rozdílnélokality jako jedinou. Foto A. Wörz6 Herbářová etiketa Hochstetterovadokladu od Měnína. Foto J. Danihelka