Pomocí tohoto eBooku zjistíte, jak si začít více věřit, jak si sami sebe více vážit. Začnete si více uvědomovat, co v životě chcete a naučíte se správně projevit to, co cítíte. Začnete se učit přijímat se
se vším, co k vám patří. Kniha vám pomůže cítit se lépe jak ve vztahu k sobě, tak i ve vztahu k druhým. Jako bonus naleznete v eBooku test, abyste zjistili, jak vlastně sami sebe hodnotíte.
POKUD PŘI ČTENÍ EBOOKU NARAZÍTE NA NĚCO, CO VÁM NEBUDE JASNÉ NEBO SE BUDETE CHTÍT NA NĚCO ZEPTAT,
NEVÁHEJTE MI NAPSAT.
BUDU RÁDA I ZA TO, KDYŽ MI NAPÍŠETE, ZDA A JAK VÁM EBOOK POMOHL NA EMAIL: [email protected]
6 KROKŮ K VYŠŠÍ SEBEHODNOTĚ
napsala Michaela Zdráhalová
Autorka je koučkou Emočních rovnic, lektorkou, autorkou motivujících článků. Její schopností je vidět pod povrch věcí. Dokáže rozpoznat a propojit nečekané
souvislosti. Doprovází lidi na cestě osobního rozvoje a pomáhá jim měnit životy.
Děkuji, že jste si stáhli tento eBook. Čeká nás osmnáct stránek, na kterých vám ukážu, jak můžete zapracovat na zvýšení své sebehodnoty. Pomocí konkrétních cvičení vás povedu, abyste změnili návyky chování, které vám neslouží, nýbrž naopak udržují vaše sebevědomí nízké. Než vyrazíme k prvnímu kroku, ráda bych vám řekla pár úvodních slov.
Všechno dobré i zlé, co se nám v životě děje, souvisí vždy s naším vztahem k sobě, s tím, jak se máme rádi, jak jsme sami pro sebe hodnotní a jaké myšlenky o sobě a světe kolem nás živíme.
Často se ptám lidí ve svém okolí i svých klientů, zda se mají rádi. Mnoho jich odpovídá, že neví, na co se to vlastně ptám, mnoho jich okamžitě reaguje, že se nemají rádi vůbec, a někteří zase že samozřejmě, jak by se nemohli mít rádi.
Když se však začneme nořit do hloubky jejich problémů, zjistíme společně, že se často srovnávají s druhými, že se vnitřně shazují, kritizují se a obviňují za to, že selhali, že nezvládli, za to, že nejsou dost štíhlí, dost vysocí, dost chytří, dost pracovití… Staví ostatní lidi před své potřeby, žárlí, přehnaně nakupují, pijí hodně alkoholu, nebo příliš pracují, či jsou závislí na svém partnerovi nebo dětech. To vše jsou důkazy o tom, že vztah k sobě mají tito lidé narušený.
Já sama jsem se neměla ráda vůbec. Nechápala jsem smysl své existence a život pro mě byl boj. Byla jsem závislá na svém muži a abnormálně jsem toužila po jeho lásce. Sama jsem si ji nedokázala dát.
Díky velké emocionální bolesti jsem však zjistila, jak může člověk změnit bojovnou a dramatickou existenci na světě v překrásnou a radostnou jízdu. Rozhodla jsem se rozbít rodinnou zátěž, jejíž podstatou byla slova jako oběť či křivda v mnoha obměnách. Pozitivní emoce začaly v mém životě postupně převažovat nad těmi negativními. Začala jsem nabírat vnitřní sílu a odvahu.
S mými dvěma dětmi si dnes užíváme lásky, radosti, hojnosti a svobody. Ráda vás zasvětím do tajemství, jak se stát pro sebe i pro druhé ctěnou a milovanou bytostí.
Tento eBook jsem psala se záměrem, aby pomohl co nejvíce lidem. Uvažovala jsem, jak sestavit jednotlivé kroky tak, aby je čtenář mohl dobře aplikovat do svého života a co nejdříve na sobě pocítil změny.
Nových informací můžete v tomto eBooku najít opravdu hodně, a tak je vhodné práci s ním trochu rozfázovat. Doporučuji proto, abyste cvičení u každého jednotlivého kroku opakovali po dobu jednoho týdne a až poté přešli k úkolům kroku následujícího. Mozek totiž dovolí trvalé změny ve vašem chování a vnímání jen tehdy, opakujete-li onu požadovanou činnost aspoň 21 dní.
Je to jako v posilovně. Chci-li mít pevné tělo, nebude mi stačit, když zajdu do fitka jednou nebo dvakrát. To by bylo opravdu bláhové. Proto i pro trvalé psychické změny je třeba trpělivost, čas a skutečné odhodlání. Pokud jste pro změnu života rozhodnuti, nikdo a nic vás v cestě za spokojeností a úspěchem nezastaví.
Napsat tento eBook mi dalo hodne práce. Respektujte prosím proto, že jakékoli šírení eBooku nebo jeho cástí je zakázáno a chráneno autorským zákonem. Pokud chcete eBook sdílet s vašimi kamarády, skvele. Sdílejte tak, že prepošlete svým kamarádum odkaz na stránky
www.michaelazdrahalova.cz, kde si jej mohou zdarma stáhnout.
NEŽ ZAČNEME, ZJISTĚTE, JAK JSTE NA TOM SE SVOU SEBEHODNOTOU
Abyste mohli zjistit, jaká je vaší momentální úroveň vlastní hodnoty, vyplňte si test sebehodnocení. Zjistíte, na čem je třeba zapracovat, abyste upravili svůj vztah k sobě a byli se sebou sami více spokojeni. Budete-li v
průběhu dalších dní důkladně pracovat na cvičeních obsažených v eBooku, doporučuji vám vrátit se po několika týdnech zpět k testu sebehodnocení. Úroveň dosažených bodů by se měla zvýšit.
Představte si, že popadnete (své) tříleté dítě a začnete na něj ječet, že je k ničemu, že nikdy neudělá nic
správně, že zničí, na co sáhne, nebo dokonce, že jiné děti jsou mnohem hodnější či šikovnější. Co se
s takovým dítětem stane?
Vychovali bychom z něj človíčka, který ustrašeně sedí v koutě nebo naopak který ničí své okolí a škodí
druhým. Dítě by si zvolilo jednu z těchto cest, ale my bychom nikdy nepoznali jeho skutečný potenciál.
Řekneme-li stejnému dítěti, že jej milujeme, že jsme s ním moc rádi, že se nám líbí, jak vypadá, jakou máme
radost z toho, jak je bystré, jak zvládne samo tohle a tamto a že nevadí, když udělá nějakou chybu, protože se
tím učí, pak nestačíme žasnout nad tím, jak rychle se jeho potenciál rozvíjí.
“To, jak se k vám ostatní chovali, když jste byli malí, většinou odpovídá tomu, jak se k sobě chováte dnes !”
Každý z nás má v sobě tříleté dítě a většinu času trávíme tím, že po něm ječíme. Pak se ale nemůžeme divit, že náš život nefunguje, či že se k nám stejně tak
chovají druzí. Naučte se vnímat svuj vnitrní monolog a snažte se jej změnit z kritických, shazujících vět na povzbuzující a ocenující . Vnitřního kritika můžeme
kdykoli chytit za pačesy a poslat ho na procházku!
Začněte se chválit za každou maličkost, která se vám povede. Je spousta věcí během našich všedních dní,
které stojí za to ocenit, jde jen o to zaměřit na tyto pozitiva také svůj mozek, změnit způsob, jak o svých
malých úspěších smýšlíme.
Např. “... (vaše jméno), to jídlo se ti fakt povedlo. Varení ti jde skvele!” , nebo “To jsi tedy zvládla
bravurne, jak jsi ráno odvezla deti do školky v naprosté pohode a ješte jste se u toho nasmáli.
Jsi jednicka.” nebo “To koukám, jak jsi parádne zaparkovala, ... (vaše jméno).”
➔ C v i c e n í 2:
Když vás někdo pochválí, nesnažte se chválu okamžitě odrazit a zmenšit slovy: ”To nic není. To nestojí za řeč.”
Naopak se usmějte a řekněte prostě jen: “Dekuji.”
➔ C v i c e n í 3 :
Pokud vám někdo poděkuje za vaši pomoc či službu, neříkejte naučené: “Za nic.” nebo “Za málo.” nebo “Není zač.” Místo toho řekněte: “Rádo se
stalo.” V čem je rozdíl? To, že někomu pomůžete nebo někomu vyjdete vstříc,či ho obdarujete, není málo. Dobro, které vychází směrem k druhým má
velkou hodnotu a není to samozřejmost. Větou - “Rádo se stalo.” - to dáte dostatečně najevo sobě i druhým.
V průběhu dne si opakujte:
“Zasloužím si v životě to nejlepší. Od teď na sebe budu milý/á a budu se chválit a povzbuzovat. Mám se rád/a a přijímám se přesně takový/á, jaký jsem.”
Dokonalost je iluze. A honba za dokonalostí je stejně zoufalá jako běh křečka v jeho kolečku. Cíl v nedohlednu. Většina lidí se chyb děsí. Snaží se jim vyvarovat.
Čím více se však chybám snažíme vyvarovat, tím více je zpravidla děláme a tím více možností má náš kritický mozek důvodů pro sebe-destrukční monology.
Je třeba přijmout fakt, že chyby dělat budete, ať chcete nebo ne. Clovek je tvor omylný. To je holý fakt. Je ale třeba malinko si vysvětlit pojmy.
Rodiče mnoho z nás vedly k tomu, že chyba je špatná. Rozbili jsme skleničku a přiletěl pohlavek či se začalo křičet a urážet. Náš mozek si v té chvíli zapsal to,
co slyšel z úst rodičů:
Udělám-li nějakou chybu, jsem k ničemu.
Udělám-li chybu, druhé jsem zklamal.
Udělám-li chybu, nejsem hoden lásky.
Udělám-li chybu, měl bych se stydět!
To jsou důvody, proč nás pak celý zbytek života varuje před chybami. Potřeba cítit se
dost dobrý a milován je jedna ze základních potřeb člověka. Má-li člověk strach o ztrátu lásky
a uznání v souvislosti s chybami, bude dělat první poslední pro to, aby se jim vyvaroval!
Což je, jak už jsme si řekli, vyčerpávající cesta bez konce.
Kdyby však stejnému dítěti rodiče řekli, poté, co rozbilo sklenici, že se nic tak hrozného nestalo a důležité je, aby se nepořezalo o sklo a zda chce s úklidem střepů pomoci, nepocítilo by dítě strach o ztrátu lásky a přízně rodičů.
Mohlo by si tak v klidu uvědomit, že například chytilo sklenici nedbale, nebo že by asi příště nemělo brát sklenici mokrou rukou. Prostě má čas a prostor, v bezpečném a láskyplném prostředí, uvědomit si důvod své chyby i možnost, jak to příště udělat jinak a lépe.
Cítíte ten rozdíl v přístupu k chybě? V prvním případě je chyba něco děsivého a nepatřičného, prostě velký problém. V druhém případě je chyba informací, jak zvládnout situaci příště lépe.
Proto si s okamžitou platností dovolte dělat chyby! Jděte si dobrovolně pro chybu a místo sebe-shazujících monologů a pocitů studu se zkuste zaměřit na
způsob, jak udělat danou věc příště lépe. Okamžite si jakýkoli omyl odpouštejte. Zkuste se mu někdy i zasmát. Pokud nejde o život, jde .... Víte o co. :) A
navíc, myslíte si, že je na světě někdo, kdo chyby nedělá?
Ti nejúspěšnější lidé jsou také těmi, co udělali nejvíce chyb. Protože bez chyb (situačních informací) by nezjistili, jak dané veci vylepšit.
Od některých rodičů se dozvídám zajímavé názory, např. že pokud své dítě nepotrestají, neuvědomí si tak svou chybu a příště to udělá znova. Velký omyl, přátelé! Je to přesně naopak.
TREST DÍTE PARALYZUJE! Udělá chybu příště s o to větší pravděpodobností! Takže stejný princip funguje i na vás samotné. Pokud se přestanete kritizovat,
neznamená to, že chyby budete dělat pořád dokola. Naopak když se povzbudíte a řeknete si, že o nic nejde, že vše lze napravit, teprve můžete začít
Dovolte si dělat chyby. Pokud se vám něco nepovede, vnímejte reakce svého tela. Něco pokazíte, někdo vás obviní, že jste něco nezvládli - kde se to ve
vašem tele odrazí? A jakým způsobem? Neřešte myšlenky, řešte jen telesné projevy. Tyto tělesné projevy jsou těmi, které jste zažívali už jako malí, přišel-li po
chybě trest nebo nadávky. Když si je znovu, ale tentokrát vědomě (tedy plně přítomně) prožijete, propustíte tyto negativní pocity na svobodu a teprve poté se mohou dít změny v hlavě.
➔ C v i c e n í 2 :
Toto cvičení je převzato od Louise Hay. Začněte si představovat, že je vám pět let. Upřeně se tomu dítěti podívejte do očí. Spatříte v nich touhu a uvědomíte si,
že to malé dítě chce po vás jedno jediné - lásku. Napřáhněte paže a obejměte ho. Držte ho láskyplne a nežne. Říkejte mu, jak moc ho máte rádi, jak moc vám
na něm záleží. Projevte obdiv nad tím, jaké je, a říkejte, že je v porádku, když pri ucení delá chyby. Slibte, že mu budete neustále na blízku, že se o vás od teď
už vždy může plne oprít. Pak to dítě stále zmenšujte, až bude tak malé, že se vejde do vašeho srdce. Uložte ho tam, abyste pokaždé, když pohlédnete tím
směrem, viděli ten drobný obličej a mohli mu dávat spoustu lásky.
V průběhu příštích dní opakujte svému vnitřnímu dítěti:
“Jsi dokonalé přesně takové, jaký jsi. Vím, že děláš, co můžeš. Každý den jsi úžasnější. Růst a změna je zábava a my je můžeme podstoupit spolu.”
Dostáváme se k nejdůležitějšímu bodu utváření vaší sebeúcty vůbec. Pokud se vám podaří dát sama sebe z druhého ( 3., 4., 10....) místa na první, jste pro sebe vítěz a většina vaší práce na zvyšování sebevědomí je za vámi.
Rodiče a společnost nás vychovává k přesvědčení, že v prvé řadě bychom měli myslet na druhé a jednat tak, abychom druhým vždy vyšli vstříc. Proč nás to učí?
Protože se domnívají, že je to tak správně, že nad svým životem nemají moc a věří tomu, že jejich štěstí je závislé na vnějších okolnostech, tedy především na tom, jak se k nim chovají lidé v jejich okolí.
Činí tedy za své štěstí zodpovědné své děti, partnera/ku, rodiče, kamarády, šéfa atd. Je to velká manipulace. A jmenuje se SOBECTVÍ.
Sobectví znamená, že využívám druhé k vlastní spokojenosti a dobrému pocitu, protože si je neumím vytvorit a zajistit sám!
Na opačném konci tohoto kolektivního “znásilňování” stojí SEBELÁSKA.
S láskou k sobě jsme se narodili. Když jsme měli hlad, věděli o tom i sousedi. Když jsme se radovali a smáli, dokázali jsme rozzářit celou místnost. Byli jsme autentičtí. Opravdoví. Sami sebou. Nepochybovali jsme o své důležitosti. A pak přišla “výchova”. A celé se to pokazilo.
Ale pozor! Vy nejste bezmocní. Naopak máte obrovskou sílu ovlivnit ve svém životě téměř vše.
Když přijmete fakt, že je v pořádku mít sebe na prvním místě před partnerem, rodiči i dětmi, budete natolik spokojeni, že z této své spokojenosti budete druhým rozdávat úplně přirozeně a s radostí, a tím vytvoříte mnohem krásnější a opravdovější vztahy.
Pokaždé, když vás někdo požádá o pomoc, zjistěte, jestli to skutečně chcete udělat. Pokud s přáním druhého nejste v souladu, je naprosto v pořádku, že mu pomoc odmítnete. Už tříleté dítě zvládne servis kolem sebe naprosto samo (tedy je to v jeho silách, je-li k tomu vedeno). O vašem partnerovi/partnerce ani nemluvím :)
J e d n o d u c h é - Ne, promiň, to udělat nechci - zkuste pronést s klidem , ale pevně . Možná se to vašemu okolí nebude ze začátku líbit, možná vás budou zkoušet manipulovat, protože “poslušní” jsi jim vyhovovali lépe, ale pokud vytrváte, získáte si respekt a úctu druhých a navíc tím můžete své okolí naučit, jak se stejně tak mohou stavět na své první místo a zlepšit si tak kvalitu života. Budou vám vděční (vyžaduje to trpělivost) :)
➔ C v i c e n í 2 :
Říkejte svým blízkým o svých pocitech, říkejte jim, když vás něco zranuje, když vás neco bolí. Říkejte jim i o svých potrebách a touhách. Říkejte jim, co vás činí štastnými a z ceho máte radost.
Druzí často vůbec netuší, co se odehrává ve vašem nitru. Nevytvářejte si domněnky, že druzí by měli vědět, jak se cítíte a co si myslíte. Nikdo nevleze do vaší hlavy, i když máte pocit, že vás dobře zná. Máte tam přístup jen vy. A dar řeči máme, abychom své touhy a přání mohli vyslovit a informovat tak i své blízké.
Prožívání každého člověka se značně liší a to, co někdo vyžaduje, může druhý nesnášet. Je potřeba říkat svým blízkým o svých vnitřních pochodech. Více si navzájem porozumíte, a to vás sblíží.
Pokud mluvíte o tom, co vás tíží a zraňuje, mluvte v první osobě: “Mám pocit, že je to kvuli me, když se tváríš naštvane. (informace o svých pocitech) “, nikoli “Pořád se tváříš naštvaně! Co ti zas přelítlo přes nos?” (útok na druhou osobu).
Např.: “Mám pocit, že jsem na všechno sama. Všechno organizuji a zarizuji a pak jsem úplne vycerpaná... Práce samotná me vlastne baví, ale potrebovala bych od tebe cítit nejaké ocenení a zájem o to, co delám a jak se cítím...”
VĚŘTE SVÝM POCITŮMVšechny odpovědi na vaše otázky jsou uvnitř vás. Tím, že v nás rodiče vyvolávali pocit, že bez nich jsme bezradní a jen oni ví, co je pro nás nejlepší, jsme přestali věřit vlastnímu úsudku a své intuici .
V dospělosti to má za následek, že se rychle ztotožníme s názory autorit, že kopírujeme názory druhých, že při důležitých rozhodnutích dáme na rady ostatních a obecně se necháme zmítat zkušenostmi a zaručenými radami všech okolo.
Nikdo jiný než vy sami nemužete vedet, co je pro vás nejlepší.
Pokud vám někdo radí, radí vám podle toho, jak by jednal ve vašem případě on, nebo co si on myslí o tom, co chcete udělat.
Můžete namítat, že to s vámi přece myslí dobře. Jenže tento člověk může být plný strachů, které ho drží v nudném a průměrném životě bez radosti, a dáte-li na jeho rady, stáhne vás k sobě dolů a vy si nedopřejete tu nádhernou možnost rust, rozvíjet vaše možnosti a být tak spokojení a štastní.
Navíc váš rádce může mít zcela jiné životní cíle a hodnoty. Například nechápe, proč byste měli podnikat, když mu vyhovuje jeho pocit bezpečí a jistoty v zaměstnání, zatímco vy se v zaměstnaneckém poměru dusíte.
Pokud v sobě skutečně nemůžete nalézt řešení pro svůj problém, pak je lepší obrátit se na odborníka, protože ten vám nebude dávat subjektivní rady, nýbrž vás pomocí otázek dovede ke zdroji pro vás nejlepších odpovědí . Do vašeho srdce .
Když se rozhodnete něco udělat a druzí se vás budou snažit odradit, nedejte hned na jejich rady . Nepouštejte si jejich strachy a obavy do svého podvedomí. Mohli byste zůstat stát na místě a jednou si své (ne)rozhodnutí vyčítat. Poděkujte za jejich radu a zájem a dejte si čas na zvážení možných alternativ.
To, co CÍTÍTE jako správné, vetšinou správné je. Opět se držte pravidla - na 1. místě moje spokojenost, hned za tím spokojenost druhých.
Všechny cásti vašeho tela jsou presne tak velké, jak mají být. Dokonalé tělo z obálek módních časopisů není zárukou štěstí a radosti. Mnohé mladé dívky trpící anorexií by mohly vyprávět...
Je na čase svému tělu podekovat. Pokud mu nevyjádříte vděčnost, může vás zastavit. Bolestí, nemocí. Pokud mu lásku projevíte, bude vám nadále dobře sloužit.
Nyní se dostáváme k vašemu tělu. Lidé s dostatečným sebevědomím došli k pochopení, že jejich tělo je dokonalé přesně takové, jaké je. A vůbec to neznamená, že musí odpovídat nějakým společenským normám. Vtip je v tom přijmout své tělo i s nedostatky, o kterých víte.
Své tělo jsme dostali jako dar. Nevybrali jsme si ho. Prostě ho máme. Říkám si, jakým právem tento dar, který nám slouží a plní denně každý náš příkaz, kritizujeme? Skutečně nám náleží soudit jej a hanit, když nás naše nohy každý den donesou tam, kam potřebujeme? Když naše srdce bije, i když se zrovna bavíme s kamarádem? Když naše plíce za nás dýchají, i když spíme? Když naše genitálie nám mohou dát pocítit rozkoš a zároveň dát vznik novému životu?
Místo návyku kritizovat bychom naše těla měli oslavovat a zaměřit se na to, co je na nás krásné a zajímavé a co chceme dát na odiv. Máte krásné oči? Možná máte krásné ruce. Nebo jsou to vlasy? Zamerte se na ne.
Práce se zrcadlem - kdykoli projdete kolem zrcadla, zastavte se a řekněte sobě sama:
“Mám te rád/a a prijímám te presne takového/takovou, jaký/á jsi.”
Za začátku to je často obtížné. Můžete si hodně poplakat. Je to proto, že jsme nebyli zvyklí a učeni dívat se na sebe s láskou. Je těžké se z ničeho nic přijímat a milovat. Když ale vytrváte, podaří se vám rozpustit blok, který vám brání v bezpodmínečném přijímání sebe sama.
Jestliže vám ze začátku nepůjde říct si, že se máte rádi se vším všudy, začněte jednodušším cvičením - přijetím těch částí těla, které se vám na sobě líbí. Např.: “ .....(tvé jméno), máš krásné vlasy (máš krásné ruce, krásné oci...).” Kdykoli se uvidíte v jakémkoli zrcadle, pochvalte se, jak vám to sluší a jak vypadáte dobře.
Po pár dnech se na sebe začnete dívat jinak. Začíná narůstat vaše sebevědomí. Vytrvejte!
➔ C v i c e n í 2 :
Dopřejte svému tělu pravidelný relax. Ať už je to návštěva wellness, relaxační masáž, kosmetika, nebo pravidelná domácí koupel. Zvolte variantu, která je vám nejpříjemnější tak, abyste se dokázali zcela uvolnit a dopřát tělu to pravé rozmazlování.
Zapalte si svíčky, do vody dejte voňavou pěnu nebo sůl, klidně si pusťte i relaxační hudbu. Co tělo ráčí. A při tomto příjemném rituálu svému tělu vždy podekujte za jeho služby. Bude čím dál krásnější.
Rodiče a učitelé nás často srovnávali s druhými - se sourozenci, se spolužáky, se sousedy. Pokud jsme uvěřili, že nám schází určitá vlastnost, schopnost, dovednost, kterou ten druhý má, k tomu, abychom byli dost dobří, chytili jsme se do myšlenkové pasti.
Následkem toho je, že se pak snažíme dělat a zdokonalovat činnosti, které nám nejsou vlastní, abychom se zavděčili lidem, jejichž hodnocení naší práce ztotožňujeme se svou lidskou hodnotou. Navíc jsou pro nás ostatní hrozbou a konkurencí a nikdy nenajdeme klid.
Je třeba si uvědomit, že každý jedinec je originální směsí talentových vloh, schopností a dovedností, jejichž konkrétní kombinací neoplývá žádný jiný člověk na světě!
Naším úkolem není zjistit, co bychom se meli naucit, abychom vyhovovali spolecenským požadavkum a autoritám nebo abychom vydelali co nejvíce penez! Naším úkolem je zjistit, cím nás príroda obdarila a jak to mužeme zacít využívat , a díky tomu k nám dostatek penez zacne proudit zcela prirozene!
Pokud se vám nedaří je objevit, neznamená to, že je nemáte. Jen jste se v průběhu života odpojili od svého Zdroje, kde vaše úžasnost doposud dřímá.
Člověk s vysokou sebehodnotou je zároveň tím, který si je vědom svých kvalit a pracuje s nimi. Tím, že jsou mu tyto vlohy vlastní, činí mu radost je využívat a dostane se mu proto dostatku peněz. A když naplní spokojeností sebe, může začít naplňovat i své okolí.
Vezměte si tužku a papír a napište si veškeré své schopnosti, své vlohy, své umení. Dejte si čas, protože o některých ani netušíte, že vašimi přednostmi jsou.
Zeptejte se sami sebe, jakou cinnost byste delali, pokud byste meli záruku, že se vám stoprocentne podarí, že neexistuje žádné úskalí?
Zeptejte se sami sebe, jakou činnost bys dělali, kdybyste věděli, že za ni dostanete zaplaceno bezpodmínecne presne tolik, kolik si prejete? Tam dřímá váš potenciál.
VŠICHNI TOUŽÍME PO LÁSCE A PŘIJETÍ, VŠICHNI KOLEM SEBE POTŘEBUJEME MÍT SPOLEČNOST SVÝCH BLÍZKÝCH.
VŠICHNI JSME SE MNOHOKRÁT BÁLI O ZTRÁTU PŘÍZNĚ SVÝCH MILOVANÝCH.
ALE VŠICHNI UŽ JSME ZÁROVEŇ DÁVNO VÍTĚZOVÉ! PORAZILI JSME MILIONY POMALEJŠÍCH A SLABŠÍCH SPERMIÍ.
PŘIJMI TEN FAKT, ŽE I TY... :)
Věřím, že vám tento eBook přinesl inspiraci na jiné smýšlení o sobě a pár nových uvědomění. Jsem ráda, že jsme mohli jít kousek cesty společně. Těším se na další setkávání s vámi, ať už formou mých článků, facebookové stránky či na mých webových stránkách www.michaelazdrahalova.cz .
Mejte se bájecne a pecujte o své vnitřní bohatství.
