h i s t o r i c k é p o h l e d y

L u d v í k F o r t u n í k

h i s t o r i c k é p o h l e d y

L u d v í k F o r t u n í k

Vydáno obcí Nižbor k 750. výročí vzniku obce

text © Ludvík Fortuník

V této publikaci byly použity informace z knihy Mgr. Jiřího Topinky Toulky minulostí (Nižbor, Stradonice, Žloukovice).

ISBN 978-80-87938-03-4

Vážení a milí čtenáři,

od vzniku nejstarší pohlednice otištěné v této knize uplynulo již více než sto let... Pojďme tedy prostřednictvím krásných obrázků na-hlédnout do celkem vzdálené minulosti obce Nižbor a jejího nejbliž-šího okolí.

Dovolte mi, abych poděkoval všem, kteří mi pomáhali při vytvo-ření této publikace.

Největší dík patří celé mé rodině za dlouholetou podporu a pomoc při sbírání samotných pohlednic a dále za fi nální úpravu textů, které jednotlivé snímky doprovázejí.

Rád bych rovněž poděkoval paní Alici Hynkové, paní Aleně Hla-váčkové a paní Haně Voříškové, které mi poskytly mnoho cenných a zajímavých informací o naší krásné obci.

Můj dík rovněž patří paní starostce Kateřině Zuskové, panu To-máši Hanákovi a všem zastupitelům obce, bez jejichž pomoci by tato kniha nikdy nevyšla.

Přeji všem krásné chvíle strávené s touto knihou.

Ludvík Fortuník, autor

Věnováno Ivance, Alici, Renatě, Dominice, Janě, Ludvíkovi, Lukášovi, Janovi a Petrovi.

6 /

�� Pohlednice zámku Nižbor a mostu přes Berounku z roku 1897. Dále je na pohledu hrad Křivoklát, Horní (Pl-zeňská) brána v Berouně, rozhledna na Dědu a rodný domek českého jazy-kovědce a přední osobnosti národního obrození Josefa Jungmanna v Hudli-cích. Rakousko-Uhersko bylo první zemí na světě, kde byl v roce 1869 vydán korespondenční lístek. Tato praktická věc se brzy stala fenoménem v posílání zpráv úředních i soukromých. Sdělení se psala na přední stranu a zadní strana sloužila pro uvedení adresy. Na přední stranu se začaly přidávat různé obrázky a za pár let byla na světě pohlednice. Poštovní poplatek známkou byl 2 krej-cary. V naší obci vznikla první pošta 21. 6. 1869. V této době byla úředním jazykem němčina, a tak i první poštovní razítko v naší obci bylo v tomto jazyce – NISCHBURG.

�� První pohlednice Nové Huti se zám-kem Nižbor. Pohlednice je z roku 1897. Po vzniku pohlednice se nejdříve z moci úřední na zadní stranu psala pouze adresa a zpráva se musela psát na stranu přední.

1897 / Zámek Nižbor, první pohlednice se zámkem Nižbor a Nové Huti

1897 / Pohlednice s dlouhou adresou

/ 7

�� První fotografi e zámku a obytných domů pod zámkem. První písemný zá-znam o zámku nazývaném Miesenburg, neboli hrad nade Mží, jak se tehdy Be-rounka nazývala, pochází z roku 1265. Vpravo dole je knížecí hostinec U Lípy. V roce 1898 byla obecním představen-stvem v Nové Huti povolena přestavba a rozšíření hostince. Na pravé straně byl přistaven taneční sál a pod ním místnosti pro dřeviny na topení. Proto byla skála za hostincem částečně odstraněna. Již v roce 1900 byla provedena kolaudace. Vedle hostince je dům č.p. 4 pana Lef-nera, který jej koupil se svou manželkou Marií Lefnerovou v roce 1935 za 103 023 Kč od paní Marie Spalové. Ta jej získala jako pozůstalost po panu Karlu Tichém, v jehož majetku byl kolem roku 1900 a vedl zde místní poštu. Nad ním je hos-tinec Pod Zámkem pana Patery. Naproti stojí budova základní školy, přestavěná v roce 1889 z bývalého knížecího pivo-varu knížetem Fürstenbergem. V roce 1905 byla škola pětitřídní a navštěvovalo ji kolem 300 dětí. Razítko na známce je Nischburg – Nižbor.

1899 / Nižbor a Nová Huť

8 /

�� Pohled na Berounku nad jezem z levé strany řeky. Vlevo na pravém břehu stojí dům č.p. 63, bývalá pekárna Lud-víka Levého se slunečními hodinami. Pod zámkem je vidět budova hostince U Lípy.

�� Pohled na zámek z Hradiště přes údolí Habrového potoka. Vedle zámku vidíme honosný dům, který si nechal postavit ředitel fürstenberských hutí František Nittinger po roce 1820. Poz-ději zde byly kanceláře knížecí inspekce a stavební úřad křivoklátského panství. Za první světové války tu zřídili lazaret pro vojáky, kteří pocházeli z fürstenber-ského panství. Po roce 1948 byl přebu-dován na byty pro zaměstnance státních lesů. Uprostřed pohlednice je dům č.p. 102, který obec koupila za 1 525 zlatých. Původně to měla být nemocni-ce, což ale bylo nad fi nanční možnosti obce, tak zde vznikl chorobinec a chu-dobinec. Skutečné nemocnice se Novo-huťští nikdy nedočkali. Dole na snímku je nejlépe vidět „špejchar“ (sklad obilí), který si nechal postavit v roce 1887 ob-chodník pan Blaskopf, který zahynul za války v roce 1942 i s celou rodinou.

1900 / Nová Huť – Nižbor

1901 / Nová Huť – Nižbor

/ 9

�� Pohled přes řeku Berounku do údolí Habrového potoka. Až na konci je vidět vila U Čtrnáctých. Nahoře je zámek a pod ním hostinec U Lípy, část Hradiště a domy kolem silnice do Stradonic. Ob-rázek je vytištěn tak, aby se na pohled vešlo více textu. Je opatřen známkou za 5 haléřů a razítkem Nischburk – Nižbor.

�� Kolorovaná pohlednice. Pohled na zámek, knížecí hostinec U Lípy, část obce na úbočí Hradiště a v údolí Habro-vého potoka až k vile U Čtrnáctých. Poš-tovní razítko je již Nižbor-Nischburg – český název je již jako první a německý druhý. Zajímavé je, že toto razítko mělo platit až od roku 1902. Pan poštmistr byl však asi vlastenec a nedbal na úřední nařízení.

1901 / Nová Huť – Nižbor

1901 / Nová Huť – Nižbor

10 /

�� Známý podnikatel ve sklářství Anto-nín Rückl, který na přelomu století vlast-nil již sklárny ve Včelničce a ve Skalici u České Lípy, začal roku1901 uvažovat o založení nové sklárny. Rückl, který hodlal postavit nový moderní provoz, si pro svůj záměr vybral Novou Huť právě proto, že zde bylo výborné železniční spojení, nedaleko se těžilo kladenské uhlí a lesy poskytovaly dostatek dřeva. S Maxem Egonem II., majitelem panství, uzavřel smlouvu na koupi pozemků na levém břehu Berounky. V létě 1902 se začalo stavět a do 14 měsíců byla stavba pod střechou. Rozsáhlý areál závodu stál 154 700 rakouských korun. Majitel sklár-ny sem dokonce přenesl ústřední správu svých podniků. Výroba se výborně roz-běhla a začalo se vyvážet do celého světa.

�� Pohled na zámek a vedle stojící dům ředitele fürstenberských hutí Františka Nittingera. Uprostřed snímku vidíme obecní chorobinec a chudobinec v jed-né budově.

1903 / Nová Huť – Nižbor

1901 / Nová Huť – Nižbor

/ 11

�� Pohled na nádraží v Nové Huti. Ná-draží bylo postaveno při stavbě železnič-ní trati Beroun – Rakovník v roce 1876 a lze říci, že ve stejné podobě s malými úpravami slouží až do dnešních dnů. Na vedlejším záběru je knížecí hostinec U Lípy po velké přestavbě v letech 1898 až 1900. Vlevo je hostinec a pod ním stáje pro koně a napravo se nachází ta-neční sál. Nahoře jsou potom hostinské pokoje.

1902 / Nová Huť – Nižbor

12 /

�� Dobová pohlednice-skládanka. Na pohlednici je několik záběrů z Nové Huti pod Nižborem a ze Stradonic. Nahoře – pohled na zámek Nižbor. Vlevo naho-ře – pohled na část Hamburku. Vlevo dole – nádraží v Nové Huti pod Nižborem z roku 1874. Vpravo nahoře – pohled z Hradiště na zámek a dům ředitele hutí Nittingera. Vpravo dole – knížecí hostinec U Lípy, přestavěný v letech 1898–1899. Uprostřed – pohled na cestu ke kapličce. Dole uprostřed – kostelík na strado-nickém hřbitově. Kostelík – původně dřevěná kaple Sv. Liboria. V roce 1721 zvětšená a v letech 1834–1835 byla provedena celková přestavba. Projektoval Antonín Jiruš,ředitel stavebního úřadu Fürstenbergů. Hřbitov byl zřízen roku 1721. Další oprava provedena v letech 2011–2012 za přispění veřejné sbírky. Pohlednice s dlouhou adresou, poplatek 5 haléřů. Razítko na známce Nischburg Nižbor.

1902 / Nižbor – Stradonice, dvojpohlednice

/ 13

�� Pohled na zámek z levého břehu Be-rounky, dole se nachází hostinec U Lípy. Domy na úpatí Hradiště a u silnice nám dokazují, že se stavělo na místech, kde nebyla zemědělská půda. Zajímavý je na této pohlednici odesilatel (rodina Hasalova) a příjemce (slečna Hasalová). Antonín Hasal, armádní generál pochá-zející z Nižbora, byl za druhé světové války vojenským poradcem prezidenta Beneše a používal pseudonym Nižbor-ský. Prezident Václav Havel mu udělil v roce 1996 in memoriam nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva.

�� V popředí se nachází most přes řeku Berounku, který byl postaven v roce 1874 za 136 205 zlatých. Za mostem stojí sklárna, kterou si nechal postavit známý sklářský podnikatel Antonín Rückl v letech 1902 až 1903. Svah pod Šnárovou si pronajímali zaměstnanci sklárny na pěstování zemědělských plodin. Vrch za sklárnou se nazýval Šnárová. V knize Hájemství zelené uvá-dí autor V. Palivec název Šnárova hora, což je v souladu s označením na starších lesnických mapách. Zřejmě postupně ústním podáním vznikl název Šňáro-vá, který nyní převzalo i označení ulice v této obydlené části Nižbora.

1903 / Nižbor – Nová Huť, negativ z roku 1901

1903 / Nová Huť – Nižbor, kolorovaná pohlednice

48 /

�� Pohled na most přes řeku Berounku, sklárnu pana továrníka Rückla a pilu pana podnikatele a statkáře Fraňka. Vpravo vidíme nově otevřený hotel PRA-HA, manželé Marie a Karel Karasovi jej začali stavět v roce 1930 na místě bývalé ohrady, kde skladovala dříví fi rma pana Jirata. Manželé Karasovi zřejmě přece-nili své fi nanční možnosti a v roce 1938 byli nuceni hotel prodat pivovaru měš-ťanstva v Berouně.

�� Pohled z Hradiště na řeku Berounku, most přes ní, sklárnu, pilu, nový hotel Praha, 1931–1932. Domy mezi cestou na nádraží a cestou na „nákly“ postave-né v letech 1926–1929. V popředí dům pana továrníka Rückla. I zde byly byty pro jeho zaměstnance.

1932 / Nová Huť pod Nižborem

1932 / Nová Huť pod Nižborem

/ 49

1933 / Nová Huť pod Nižborem

�� Škola táboření žen v krásném údolí ve Výbrnici. V tomto táboře se střídali muži, ženy i děti.

�� Škola táboření žen ČOS ve Vůznici

1937 / Nová Huť pod Nižborem

50 /

�� Skautský tábor v krásném údolí Výbrnice. �� Škola táboření žen Č.O.S. v údolí Vůznice u Nové Huti pod Nižborem.

1934 / Nová Huť pod Nižborem 1938 / Vůznice u Nové Huti pod Nižborem

/ 51

�� Pod zámkem vidíme knížecí hosti-nec U Lípy, přestavěný do této podoby v letech 1898–1899. Vlevo u hostince můžeme vidět vzrostlou lípu, podle které byl hostinec pojmenován. Majitel hostince kníže Fürstenberg jej později přenechal nájemci Gregorovi do bez-platného užívání.

�� Pohled ze zámku na továrnu pana An-tonína Rückla. Musel to být velice zdatný podnikatel, sklárna totiž byla dostavěna za 14 měsíců a v roce 1903 již byla zahájena výroba skla. Díky zkušeným sklářům ze Včelničky a asi stovce brusičů se mohl vy-rábět poměrně rozsáhlý sortiment. Mezi cestou na nádraží a Berounkou je již posta-veno několik rodinných domů. Na pravém břehu Berounky je na snímku vidět poze-mek, kterému se říkalo „na ostrově“. Míst-ní SK Nižbor si na tomto místě vybudoval fotbalové hřiště. Část tohoto hřiště je vidět na pohlednici vpravo dole. Tento ostrov byl mezi hlavním tokem Berounky a malou říčkou. Nad ostrovem se řeka rozdělovala a pod mostem zase spojovala v jeden tok. V 60. letech však národní podnik Prefa Hýskov těžil písek v Berounce a ostrov od-bagroval, tak malá říčka zanikla.

1934 / Nová Huť pod Nižborem

1934 / Nová Huť pod Nižborem

78 /

�� Pohled na celý areál zámku z helikoptéry. Na snímku je dobře vidět již opravená a prá-vě opravovaná část zámku kolem spodního nádvoří. Od roku 1997, kdy zámek získala do svého vlastnictví obec Nižbor, již opravy stály kolem 30 000 000 Kč.

�� Pohled na rodovou hrobku Fürstenbergů poblíž nižborského zámku. Hrobka vznikla po úmrtí knížete Karla Egona I. Litinová deska, jež zakrývá vstup do hrobky, i litinový kříž byly odlity v jáchymovských slévárnách, které vlast-nil rod Fürstenbergů. V 60. letech byla hrobka vykradena místním občanem a hornickými učni, kteří měli v obci internát.

2010 / Nižbor

2009 / Nižbor – Fürstenbergská hrobka2009 / Nižbor – Fürstenbergská hrobka

/ 79

�� Pohlednice z cyklu Turistické mapy – pohlednice. Vidíme hlavní budovu zám-ku s kostelem po opravě. Hrad Miesen-burg byl založen v první polovině XIII. století a opevněn za Přemysla Otakara II. Byl zastavován různým držitelům a opě-tovně vykupován podle fi nanční situace krále. V roce 1382 je hrad i s celým oko-lím zastaven Konrádovi ze Zlosyn. Od té doby se již nikdy nedostal pod přímou správu krále. Za husitských válek byl hrad zpustošen. Později dostal Miesen-burg do držení křivoklátský purkrabí M. Kapoun ze Smiřic, který jej nechal opravit. V 16. století přešel hrad do rukou Oty z Losu, který pod hradem založil no-vou huť železnou. Tím byly asi položeny základy obce Nové Huti. Během 17. sto-letí měl hrad, nyní přestavěný na zámek, několik majitelů a v roce 1679 přešel do rukou rodu Schwarzenberků. Potom zá-mek získala věnem M. Fürstenbergová. Roku 1734 se císař Karel VI. zřekl práva výkupu a tím se stal Nischburg knížecím zámkem. Ze zámecké kaple se roku 1857 stal farní kostel nižborský, zasvěcený Po-výšení svatého Kříže. Po roce 1919 pře-šel zámek do rukou státu, vznikly v něm

2010 / Zámek Nižbor

byty a objekt neuvěřitelně zpustl. Na konci komunistické éry v roce 1989 se nižborský zámek nacházel téměř v ka-tastrofálním stavu.Vzhledem k tomu, že zámek byl v kon-kurzu a nacházelo se zde 19 bytů, rozhodlo se obecní zastupitelstvo v roce 1997 zámek za 50 000 Kč odkoupit. Původní odhadní cena byla 9 000 000 Kč. Nikdo ovšem netušil, kolik starostí tato historická dominanta obci

přinese. Obci začaly velké potíže s fi nancováním rekon-trukce zámku. Jedině díky pracovitosti a diplomatickému umu paní starostky K. Zuskové a celého zastupitelstva se postupně dařilo získávat fi nance na opravy zámku. Je úžasné, co se podařilo za několik let a všem, kteří se na tom podíleli, patří velký dík. Do dnešního dne již byly ná-klady na opravy kolem 30 000 000 Kč.

�� Pohled na opravenou část zámku kolem spodního nádvoří. Na jižní straně hlavní budovy po opravě omítek byly vytvořeny sluneční hodi-ny. Vzhledem k tomu, že původní podoba hodin z dob minulých majitelů (Fürstenbergů a Vald-štejnů) se nezachovala, byl vytvořen alternativní projekt nových slunečních hodin. Hodiny vlevo ukazují pravý místní sluneční čas. Latinský nápis „SINE SOLE NEQID SUM“ znamená „BEZ SLUNCE NEJSEM NIČÍM“. Hodiny vpravo ukazují čas, který uplynul od západu slunce předchozího dne. Latinský nápis „SOL COGNOVIT OCCASUM SUUM“ znamená „SLUNCE SI ODPOČÍTALO SVŮJ ZÁPAD“. Na realizaci slunečních hodin se podíleli interié-rový architekt Antonín Dyk, dále Mgr. Miroslav Brož, Ph.D. (astronom hvězdárny v Hradci Krá-lové) a Mgr. A. Jakub Kándl, akademický malíř a restaurátor.

�� Netradiční pohled na nižborský zámek z Tagomy za soumraku. Název Tagoma není zachycen v žádných (ani lesnických) mapách. Toto místo podle pamětníků údajně navštívil T. G. Masaryk. Název tak prý vznikl z počá-tečních písmen jeho jména – měl by tedy znít ToGaMa. Letitým ústním předáváním však ná-zev získal různé varianty – nejčastěji Tagoma.

2011 / Zámek Nižbor

2013 / Zámek Nižbor

80 /

Varianty názvů obce Nižbor na poštovních razítkách

1869–1886 Nischburg

1887–1901Nischburg – Nižbor

1902–1917 Nižbor – Nischburg

1918–1924Nižbor

1925–1938 Nová Huť pod Nižborem

1. 9. 1946 – 31. 12. 1972Nižbor

1. 1. 1973 – dodnes267 05 Nižbor

1939–1945 Neuhütten unter der Miesenburg

– Nová Huť pod Nižborem

/ 81

1945 – 31. 8. 1946 Nová Huť pod Nižborem

1869–1886

h i s t o r i c k é p o h l e d y

L u d v í k F o r t u n í k

Vydalo nakladatelství Machart (www.machart-books.cz) pro obec Nižbor v březnu 2014 jako svoji 125. publikaci. Grafi cká úprava knihy Kameel Machart, sazba Ing. Lukáš Münzberger. Autor v této publikaci použil informace z knihy Mgr. Jiřího Topinky Toulky minulostí (Nižbor, Stradonice, Žloukovice). Fotografi e na zadní straně obálky Lukáš Časar. ISBN 978-80-87938-03-4

Každá obec, město, každá lidská komunita, která zodpovědně zvažuje svoji budoucnost, musí nutně občas obracet svůj zrak do minulosti. I tato kniha je jednou z cest, jak zpevnit pouto historické paměti, jak posí-lit kontinuitu minulého s budoucím. Publikace Ludvíka Fortuníka před námi prostřednictvím unikátního souboru historických pohlednic otevírá procházkovou cestu obcí Nižbor a jejím nejbližším okolím, cestu v čase i prostoru – od počátku minulého století do bezprostřední současnosti. Obrazová část publikace, shrnující okolo 160 pohlednic, je velmi vhodně doplněna o podrobný textový komentář, díky němuž tento soubor překračuje hranice amatérského sběratelství a směřuje k badatelsky cenné publikaci.

ISBN 978-80-87938-03-4

9 788087 938034