Èíslo 5/2011 Dušičky

ÈASOPIS ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ

ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE

NEPRODEJNÉ!

1

O Dušičkách(slovo otce Jiřího Ševčíka)

V tomto čísle čtěte

Papežský vlak zastavil ve Starém MěstěAtletická olympiáda pro děti skončila zlomeninou!Zídka kolem kostela je konečně opravenaMládež pořádá na kaplance “Filmové soboty”

•

•

•

•

O veliké Boží lásce, která nás obkopujeRodíme se jako malá bezbranná holátka. Na

čas jsme ukryti v maminčině náručí, pak nás tatínek vede za ruku do světa, chvíli v něm běžíme sami, pak pokud možno s někým, a když se to vydaří, také do něj uvedeme nějaké to holátko. A máme radost, když se pak už i samo a dobře rozeběhne.

Sil ubýváJenže pak se přiblíží stáří, sil ubývá. Co bude

dál? Někdo ulpí na tom, ba upne se k tomu, co uplývá. To rozmnožuje bolest. Někomu je však dáno zahlédnout, že náruč toho, který nás milu-je, je stále otevřená - a to navzdory všemu, co jsme tu pokazili.

Jeho láska je základem naší nadějeVe vesmíru, obklíčeném smrtí a nicotou,

zůstává ale Jeho láska základem naděje i svor-

níkem bytí. Ježíš, který se odevzdává do kraj-nosti všem, k ní ukazuje cestu. I skrze smrt, nicotu a marnost. Kam vlastně? K Otci, do jeho náruče. A tak se docela na konci zase navrací-me do svého dětství, ba ještě dál, až do náru-če Toho, kdo ukonejší všecky bolesti a trápe-ní, zmatky a hrůzy a v kom máme svůj věčný domov.

Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Ježíš říká: Vaše srdce ať se nechvěje úzkos-

tí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak neby-lo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil mís-to, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. (Jan 14,1-3)

Vyprošuji Vám, abyste ve svém životě stá-

le více poznávali, jak nás Bůh nekonečně milu-je a že pozemský život je pro nás přípravou na život v Božím království.

P. Jiří Ševčík

Ještě chodíváme

k těm tichým pahrbkům?

Jednou naše děti

půjdou touž cestou.

Ještě rozžíháme světla

na hrobech svých drahých?

Jednou je za nás

rozžehnou jiní.

Ještě můžeme poslat

modlitbu svým drahým

a často váháme?

Zdali se pak jednou za nás

někdo z duše pomodlí?

Milovaní farníci, čtenáři Portálu

Prožíváme začátek měsíce listopadu, ve kterém kolem sebe pozorujeme mnoho změn. Podzimní příroda nám ukazuje svou krásu, než se pomalu uloží ke spánku. Denního světla bude ke konci roku stále ubývat, než přijde obrat a slunce zase začne přibývat. Jeden rok spěje ke svému konci, pomalu dozrává jako ovoce, a druhý se chystá spatřit světlo světa. Čas pomalu plyne a nám se zdá, že se toho v našem životě moc nezměnilo. Ale i lidský život prochází mnohými proměnami, pomalu zrajeme pro věčný život. Nabízím Vám právě v tomto čase úvahu předního českého biblisty prof. Jana Kellera (* 1925 † 2008).

Nikdo nepřišelSchmitz se zhroutil na ulici. Je mrtev. Postává tu mnoho zvědavců.Doprava vázne.Přijíždí vůz záchranné službya odváží ho do márnice.

Čeká se, že se přihlásírodinný příslušník, přítel nebo známý.Ceká se celé tři dny.Nepřišel nikdo.Uložili ho tedy do mrazícího boxu.Je to neobyčejně symbolické:mrazící box pro člověka,na kterého se zapomnělo.A čekalo se dalších čtrnáct dní.

Zase nikdo nepřišel,tak ho tedy jednoho dne odvezli pohřebním vozem na hřbitova pohřbili –jako nalezenou věc,která nikomu nepatří.

Schmitz žil ve městě osamoceně a byl vlastně již dávno svými spoluobčanypohřben.

Z knihy „Nezapomeň na radost“autora Phila Bosmanse

vybrala Milada Kropková

2

Co nás čeká do Vánoc?

Centrum pro rodinu Zlín pořádá pro všechny zájemce kurz komunikace

Respektovat a být respektován

Chcete se naučit dovednostem a postupům, které nám pomáhají: Žít tak, abychom si vážili sami sebe a pomohli k tomu i dětem a dalším lidem, s nimiž denně přicházíme do styku?Žít, aniž bychom se vzájemně obviňovali; vyjádřit své rozrušení nebo zlost, aniž by-chom někomu ublížili?Porozumět tomu, co prožívají druzí?Respektovat potřeby druhých a současně nezanedbávat i své vlastní potřeby?Vychovávat děti k tvořivosti, iniciativě a zodpovědnosti?

Pro vás pořádáme cyklus seminářů manželů Kopřivových „Respektovat a být respektován“. Jsme přesvědčeni, že nestačí mít děti a své blízké jenom rád. Vedle lásky potřebujeme

zakoušet stejně bohatou měrou také úctu a uznání. Kurz rozvíjí partnerské, na vzájemné úctě a respektu založené vztahy dospělých mezi sebou stejně jako dospělých a dětí.

Témata:

1. - 3. seminář: Komunikace oprávněných požadavků vůči dětem i dospělým - „abe-ceda“ základních komunikačních dovedností pro běžné situace každodenního života. Partnerský a mocenský model výchovy a vztahů mezi lidmi, jejich důsledky na plnění požadavků, sebeúctu a vzájemné vztahy. Rizika poslušnosti a závislosti na autoritě. 4. seminář: Zvládání emocí; jak reagovat, když jsou lidé v emoční nepohodě.5. - 6. seminář: Sebeúcta jako „imunitní štít“ naší osobnosti. Tresty - jejich rizika a co namísto nich. Vnitřní a vnější motivace k učení a k práci.7. - 8. seminář: Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich - jak proje-vit uznání a ocenění a poskytnout zpětnou vazbu. Rizika soutěží u dětí a co namís-to nich.

Semináře začínají 9. ledna 2012 a budou probíhat v pondělí odpoledne 16.00 do 19.30 hodin s 15 minutovou přestávkou, v sále CPR. Termíny všech setkání: 9., 16., 23. a 30. ledna.; 13. a 27. února; 5. a 12. březnaCena kurzu: 1600,- KčPočet účastníků kurzu je max.30; hlídání a program pro děti účastníků je zajištěn - maximál-ní kapacita je 10 dětí. Poplatek na hlídání je 200,- Kč na celý kurz.

Bližší informace získáte osobně nebo telefonicky v kanceláři CPR Zlín, Okružní 5298, 760 05 Zlín, tel.: 577 212 020, 732 376 193, nebo na e-mailové adrese: sarka.kincova@cpr-zlin.cz.

•

•

•••

•

••

•

RorátyRorátní mše svaté se v adventu budou konat

v úterky v 6:00ve čtvrtky v 6:45v soboty v 7:00

Každý čtvrtek a sobotu bude po bohoslužbě připravena pro děti snídaně na faře nebo na kaplance.

•••

Adventní spaní na kaplance

pro děti z 1. - 4. třídy ZŠ se bude konat od 9. do 10. pro since. Sraz v pátek v 16:00. Své děti přihlašte prosím předem v sakris-tii.

Společné udílení svátostipomazání nemocných

se bude v Hulíně konat při bohoslužbě o třetí sobo-tě adventní, tedy 10. prosince 2011 v 18:00.

Adventní věnce si přineste do kostela k požehnání během bohoslužeb o prvním adventním víkendu:

v sobotu 26. listopadu v 18:00 hod.v neděli 27. listopadu v 9:15 hod.

••

MikulášV dušičkovém čísle Portálu jste v minu-

lých letech mohli pokaždé najít zprávu, kdy se čeká v naší farnosti pravidelná roční vizi-tace sv. Mikuláše. Tentokrát však redakce nemá k dispozici přesné informace. Svatý Mikuláš totiž koncem října poslal na faru dopis, jehož plné znění zde přetiskujeme:

Milé děti, jak je mým dobrým zvykem, začátkem

prosince se na vás zase přijedu do Hulína podívat. Ještě vám ale neřeknu, kdy přes-ně přijdu. Bude to totiž překvapení! Už se na vás moc těším a chystám si dárečky. Tak doufám, že až se svým přítelem andělem dorazíme do vašeho kostelíčka, budete tam na nás čekat v hojném počtu!

Mikuláš z Antiochie v.r.

Adventní duchovní obnova pro ženy od 30 do 59 roků

„2. 12. – 4. 12. 2011

MÍSTO: Kroměříž, Malý Val 1553

VEDE : P. Bogdan Sikora, OFM C .

POŘÁDAJÍ: sestry vincentky

Příjezd: v pátek 2. 12. mezi 16 - 17 hod Odjezd: v neděli 4. 12. po obědě S sebou: Bibli, spacák, osobní věci Cena: dobrovolná

Prosíme, přihlaste se nejpozději do pátku 25. 11. 2011

Kontakt: ces.prov@vincentky.cz mob. 731 604 430 Malý Val 1553 767 01 Kroměříž

více na www.vincentky.cz

V sobotu 12. listopadu bude pro veřejnost mimořádně otevřen Arcibiskupský palác v O lomouci. Bližší informace na straně 10.

3

Z oèí v oèi...... s paní Liduškou Parobkovou

Pamatujete si, jaké to bylo, když jste cho-dívala v dětství do hulínského kostela?

Do kostela mě odmala vodila maminka, tatí-nek chodil sám na hrubou. Když jsem byla úpl-ně malá, chodily jsme s maminkou na kůr – měla jsem tam oblíbené místečko na takovém stupínku, který byl určený pro dirigenta. Když jsem pak vyrostla, stávaly jsme dole mezi lavi-cemi.

To býval kostel tak plný?Byl to asi spíš zvyk naší rodiny, že jsme

si nikdy nesedali. Ale v kostele samozřej-mě bývalo víc plno než dneska. Do nábožen-ství chodily společně celé třídy dětí a při prv-ním svatém přijímání byla vždycky celá přední část kostela zaplněná dětmi – kluci vlevo, hol-ky vpravo.

A byl na vás pan farář v náboženství přís-ný? Lítala rákoska?

Kdepak. Tenkrát tu byl pan farář Pešat a bylo to takové přátelské, lepili jsme si do seši-tu obrázky…

Měli jste i nějaké společenství, kde byste se scházeli? Byly třeba někdy mše pro děti?

Ne, to vůbec ne. S ostatními rodinami z kostela jsme se nijak nescházeli. Myslím, že dospělí se mezi sebou téměř neznali a nestý-kali se. Jak vy mladí teď máte takovou partu,

kamarádíte se, jezdíte spolu na výlety, to za nás vůbec nebylo. V tom vám moc fandím a mám z vás radost.

Kdy jste byla u biřmování?To už mi určitě bylo přes 20 let. Spoustu let

tady biřmování nebylo, takže potom nás šlo zároveň hrozně moc.

Měli jste nějakou přípravu?Velice jednoduchou. Jen jsme párkrát v

neděli odpoledne měli nějakou katechezi v kostele, normálně jsme seděli v lavicích. A pak jsme šli hned k biřmování, žádné dvouleté pří-pravy jako teď…

V dospělosti jste pak v hulínské farnos-ti dlouhá léta pomáhala s úklidem kostela. Jak to začalo?

Na hody a na Velikonoce býval vždycky velký úklid. Tam jsem s maminkou už tak od svých 20ti let chodívala pomáhat. Maminka umřela v roce 1979 a zůstali jsme jen s tatín-kem. Po nějaké době se na mě obrátila paní Gábová s prosbou, jestli bych nemohla s úkli-dem kostela pomáhat víc. Tatínek byl fit, zvlá-dal se o sebe ještě velice dobře postarat, takže jsem souhlasila. Od té doby jsem chodívala každou sobotu uklízet kostel. Tatínkovi jsem navařila předem, aby si jídlo mohl ohřát a ráno před osmou jsem šla uklízet.

Každou sobotu? To se nestřídaly žádné skupinky?

Ne, byla jiná doba. Každý se bál, ani děti do kostela skoro nikdo nevodil. Nebyl, kdo by přiložil ruku k dílu. Uklízely jsme většinou ve čtyřech – paní Gábová, já, paní Tomečková a Filgasová. Končívaly jsme kolem jedné hodi-ny odpoledne, protože jsme uklízely kostel, chystaly květinovou výzdobu a ještě zameta-ly venku.

Chlapi nedělali nic?Ti chodívali pomáhat na velký úklid, co byl

o Velikonocích a na hody. To vždycky pan kostelník Horák ohříval na faře vodu – topil v dnešní pingpongárně pod kotlem. Já jsem byla jedna z nejmladších, takže jsem tu vařící vodu v kýblech nosila do kostela. Někdy i na chór – tam vždycky zpěvačky drhly dřevěnou dláž-ku… Na faře zase seděly tetičky v širokých sukních a leštily všechny svícny z kostela.

A při normálním úklidu vodu nikdo neo-hříval, tak jste umývaly studenou?

Přesně tak. Vodu jsem nosila v kýblech vět-šinou ze studny od hudební školy. Když mrz-lo, tak i z domu.

Paní Parobková byla spoustu let hlavní organizátorkou kostelního úklidu, pečovala o farní zahradu, po několik funkčních období pracovala v pastorační radě a navíc pomáhala spravovat farní knihovnu. Vloni tyto své aktivity ze zdravotních důvodů postupně předala mladším. Protože však s hulínskou farností úzce spojila celý svůj život, je tím pravým člověkem pro rozhovor o starých časech…

Několikrát se zúčastnila i pěších poutí do Křtin: „Věkový průměr poutní-ků býval za mého mládí podstatně vyšší než dnes. Zajímavé bylo, že při pří-jezdu poutníků zpět do Hulína jim celá farnost chodívala průvodem napro-ti k vlaku a společně se všichni odebrali do kostela ke slavnostnímu Tedeu. Zástup lidí, kteří šli z nádraží ke kostelu, je vidět na fotografii.“

S rodiči a s bratrem vyrůstala paní Parobková (to děvče s mašlič-kou) v Hulíně v kostelní ulici. Po vyučení pracovala celý život jako pletařka v Loaně, kde se dělaly oblečky pro miminka. Od 80. let pomá-hala ve farnosti. Když jí v roce 1992 onemocněl tatínek, zůstala s ním deset let doma a pečovala o něj. Dnes užívá zaslouženého odpočinku v domově s pečovatelskou službou.

Dokončení na straně 9

4

Bohatý měsíc říjen

Jak víme, říjen je zasvěcen Panně Marii Růžencové. Tuto skutečnost jsme si připome-nuli hned prvního října v sobotu při ranní mši svaté sloužené ve vyzdobeném výklenku kos-tela. Prosebná slova známé mariánské písně: „Hned jak začne slunko plát, rač nám, matko, požehnat…“ zněla opravdu vroucně.

V první říjnovou neděli letos prožila farnost trochu nečekanou slavnost - šest dětí přijalo první svaté přijímání. Obřad byl samozřejmě součástí mše svaté, byl pěkný a důstojný, všem dětem to slušelo.

V neděli 9. října mnozí členové Společenství živého růžence uposlechli výzvy otce Jiřího a sešli se před svatostánkem ke společné mod-litbě.

Také mladí farníci se ozvali. Pozvali ostat-ní všech věkových kategorií na dvě své akce:

Kdyby probíhala anketa o nejoblíbenější měsíc v roce, říjen by se asi mezi vítěze neprobojoval. Ani se nedivím. Dny se zkracují, sluníčko hřeje málo, nastávají podzimní plískanice, pole a zahrádky se musí připravit na zimu. Přesto v naší farnosti byl tento měsíc obdobím, kdy se stále něco dělo.

na promítání fotografií z celosvětového setkání mládeže s papežem Benediktem XVI. v Mad-ridu a na film, který je součástí jejich pravidel-ného sobotního společenství.

Na sobotu 22. 10. sezvala pastorační asis-tentka Arcibiskupství olomouckého Martina Pavlíková lektory na společné setkání do Olo-mouce, kde byl připraven duchovní program, zamyšlení na téma Jazyk a liturgie v cyrilo-metodějské tradici. Přednášející Mgr. Tomáš Parma hovořil zasvěceně, zajímavě, sezná-mil přítomné s mnoha podrobnostmi ze živo-ta soluňských bratří. Dověděli jsme se, že zno-vu probíhá odborný kurs pro lektory postupně podle děkanátů. Setkání bylo zakončeno v kapli svaté Anny společnou mší svatou, kterou obě-toval p. Ladislav Švirák. Tentokrát jsme měli početné zastoupení, jely od nás 3 lektorky.

V tomto měsíci se konal na faře oblíbený tvořivý večer pro ženy a jako každý rok jed-na z říjnových nedělí byla věnována misiím. Misijní neděli je možné prožít mnoha způso-by. Velký účinek má modlitba. Osobně jsem využila nabídky a zúčastnila se v sobotu 22.10. přesně ve 21.00 hodin Misijního mostu mod-litby. Při zapálené svíčce jsem se pomodlila za misie. Pevně věřím, že jsem nebyla z farnos-ti sama.

Poslední říjnovou sobotu došlo také na farní zahradu, bylo nutno ji zazimovat.

Během celého měsíce byla nabídka možnos-tí velká, jen si aspoň některou vybrat a hlav-ně přijít. Tak co, byl měsíc říjen chudý nebo bohatý?

Anna Čechmánková

Tvořivý večer pro ženy, který na pátek 21. října připravily Zdeňka Hložková a Marie Hyánková, byl příjemným setkáním „holek“ všeho věku. Sešlo se nás ve farním sále asi pětadvacet a u výtvarných hrátek vydržely ty nejvytrvalejší až do kuropění (cca. do půl třetí ráno). Malo-valy jsme na textil - většinou na textilní tašky, které nám organizátor-ky připravily, ale i na trička, prostírání... Největším hitem večera se stal motiv „Hello Kitty“ - po připravených šablonách nadšeně sáhly snad všechny přítomné maminky holčiček do sedmi let. (Pro ty, kdo nejsou kovaní v dětských seriálech - je to kočička, jakou pyšně prezentuje na svém novém školním prostírání malá Ema na fotografii).

Nejodvážnější výtvarnice si troufly i na „dospělácké“ tašky, které vyžadují přece jen větší kreativitu. Ukázalo se, že některé z nás by se malováním na textil zřejmě bez potíží uživily - výrobky Leonky Tráv-níčkové, Zdeničky Hložkové i dalších nadaných malířek byly překrásné. Většina přítomných žen ale držela své výtvarné ambice na uzdě a tvořila dárky pro děti. Ani v tomto případě ovšem nebyl úspěch u obdarovaných zcela zaručen. Šimon Hána, kterému maminka po dlouhém přemýšlení nad vhodným motivem vyrobila tašku s kytarou, po rozbalení tašky oka-mžitě reagoval: „A něco s hasičema by nebylo?“

Tak snad příští rok, Šimone! L.S.

Právě začíná vycházet elektronický křesťanský magazín pro ženy eTabita. Co najdete v prvním čísle?

Existuje recept na šťastné manželství?Můj příběh – příběh ženy, která se stará o nemocnou matkuMusí být náš dům dokonale čistý ? 10 rad, jak neomdlít, když někdo zazvoníTipy na výletJak vařit když je hodně zeleniny

Tento elektronický časopis budou zájemci dostávat zdarma na své emailové adresy. Chcete-li dostávat Tabitu, napište svou emailovou adresu na mailexpedice@etabita.cz

••••••

5

Prožíváme období dušiček. Vzpomínáme na své drahé, kteří nás opustili. V minulosti by-lo umírání jiné. Lidé byli k sobě vnímavější a citlivější. Jak je možné, že staří lidé věděli, že se blíží jejich konec? Jak to poznali?

Stařeček byl již dlouho nemocný. Nakupi-ly se u něho všechny ty stařecké neduhy. Pan doktor Vavruša k nám často docházel. Také tentokrát přišel, stařečka prohlédl, napsal prášek od bolesti a když odcházel, obrátil se na maminku a tatín-ka a řekl: „Stařečkovi už moc času nezbývá, připravte se.“

Tatínek se vrátil za stařečkem do světnice. Mluvili spolu hodně dlouho, byla to jistě moc vážná rozmluva. Mluvili o smrti, nebá-li se, smrt přece patří k životu.

Na druhý den byl

pozvaný pan farář, aby stařečkovi udělil pos-lední pomazání. Už zdálky bylo slyšet zvonění ministranta, upozorňoval, že pan farář nese Nejsvětější svátost, aby kolemjdoucí poklekli.

Stařeček měl jedenáct dětí. Sešli se všichni, co žili, přespolní i ti z města. Nepřišel Gus-ta, padl v první světové válce, nebylo mu ještě 19 let. Ani Mařenka, zemřela na zápal plic ve svých patnácti letech, také Cilenka, ta se upra-covala, měla moc těžký život. Přišli, posadili se kolem lůžka, každý něco pronesl, ale většinou

bylo ve světnici ti-cho.

Stařeček jakoby usínal, hlava mu poklesla, a právě v tom okamžiku zaplakala dcera Anička, byla je-ho nejmilejší. Stařeček otevřel oči a já jsem za-hlédla ty modré

krásné oči, tak modré, jako by ani nepatřily starému člověku, ale dítěti. Byl to poslední pohled.

Maminka otevřela okna, já jsem se dívala a čekala, kdy poletí stařečkova dušička do nebe.

Jak je možné, že přišli všichni v ten určitý den? Jak to mohli tušit, že je to naposledy? Nevím.

Zato dnes je to moc zlé, nikdo vás nedrží za ruku, nikdo nesedí blízko u vašeho lůžka. Jsou tu jen cizí lidé, vykonávající rutinní práci. Na-pojí vás na přístroje, na hadičky a chtějí vás přivést k životu-neživotu. Zůstáváte sám v té nejtěžší chvíli. Příbuzní dostanou telegram: „Zemřel v 10:30 hodin, zařiďte potřebné.“

Je to moc smutné. Zamysleme se nad tím, jak odcházejí naši nejbližší a zastavme se v tom uspěchaném přetechnizovaném světě, vždyť rozloučení se životem čeká každého z nás.

Miloslava Stratilová

Dušičkové zamyšlení

Milí přátelé misií, byl to pro mě velmi vzácný čas, když jsem

měl možnost se setkat s Matkou Terezou. Utkvělo mi v srdci, když na pěti prstech ruky vysvětlovala tajemství misijní práce. Říkala: „Uvědomte si, že když dáváte najíst hladovým, napít žíznivým, těšíte zarmoucené, ošetřujete nemocné a ujímáte se chudých, setkáváte se s Ježíšem! On každému takovému člověku při posledním soudu řekne pět velmi důležitých slov: ‚Tys to udělal pro mě!“

Příležitostí k takovýmto setkáním s Ježíšem v chudých a trpících je dnes víc než dost. Ze statistik organizace UNICEF se dozvídáme, že miliony dětí „zmizí“ každý rok v černých ekonomikách nebo jsou pašovány ze země do země, často kvůli sexuálním službám. Každou minutu zemře na AIDS dítě mladší 15 let a další se nakazí. 171 milionů dětí pracuje v riskantních podmínkách – v továrnách, dolech a zemědělství. Asi 8,4 milionu dětí trpí v nejhorších formách dětské práce, včetně pros-tituce a nevolnictví, kdy splácejí prací dluh rodičů.

Svatý otec Benedikt XVI., který každoročně vyhlašuje Misijní neděli, nás letos vybízí: „Samotný Světový den modliteb za misie není jen ojedinělým momentem v průběhu roku, ale vzácnou příležitostí zastavit se a uvažovat o tom, zda a jak odpovídáme na povolání k mis-

ii. Je důležité, aby se jednotliví pokřtění i celá církevní společenství v misii angažovala nikoli sporadicky a občasně, ale trvale, aby se misie stala formou jejich křesťanského života.“ Právě na tuto výzvu máme možnost prostřednictvím Papežských misijních děl konkrétně odpovídat a přispívat k zlepšení situace chudých.

Z České republiky v rám-

ci Misijní neděle podporu-jeme např. stavbu a opravu 24 kostelů, kaplí, far, klášterů, pastoračních center, domo-va pro staré a nemocné kněze, nákup jízdních kol a několika aut potřebných pro pastorační činnost. Přispíváme též na léčebné výdaje, biblické kurzy, formační a vzdělávací pro-gramy pro mládež a katechisty, kteří jsou velmi potřební zvláště ve velkém množství farností, kam se misionáři dostanou jen několikrát za rok. Celkem letos pomáháme do 11 diecézí v 8 zemích: Malawi, Zambie, Pa-pua-Nová Guinea, Bangladéš, Surinam, Guy-ana, Srí Lanka a Indonésie. Kromě této sbírky na Misijní neděli dále podporujeme více než 250 tisíc chudých dětí v jedenácti zemích. Přispíváme i na formaci několika stovek

bohoslovců v osmi misijních seminářích, které bychom našli například v Zambii, Ugandě, Bangladéši, na Šalamounových ostrovech či na Haiti. Z výše uvedeného je vidět, jak hodně je nasazení každého z nás pro misie potřebné.

Chtěl bych vám všem v této chvíli upřímně poděkovat za modlitby, obětovaná utrpení,

finanční dary a jakouko-liv jinou pomoc. Podporu-jete světové misie katolické církve, kvalitní projekty, které jsou pod patronací Svatého otce. Během loňské Misijní neděle jste věnovali téměř 16 milionů korun a spolu s os-tatními dary na potřebné děti a bohoslovce v misiích se za minulý rok sešlo celkem přes 26 milionů korun. Věřím, že letošní Misijní neděle přinese požehnání a bude důvodem, aby každého z nás mohl sám Ježíš u posledního soudu přivítat těmi známými pěti slovy: „Tys to udělal pro mě!“ a pozvat nás k sobě domů.

P. Jiří Šlégr

Národní ředitel Papežských misijních děl

„Tys to udělal pro mě!“Dopis národního ředitele Papežských mi sijních děl k Misijní neděli - 23. října 2011

P. Jiří Šlégr navštívil v rámci misijní činnosti mnoho chudých zemí

6

Tady Orel, tady Orel...

Před prvním výstřelemPřípravné práce a propagace akce probíhaly

již několik dní před prvním startovním výstře-lem. Organizátorům se podařilo zajistit početný a kvalitní tým pořadatelů a rozhodčích, kteří se po trojicích věnovali příslušným disciplínám.

Začátek byl původně plánován na 13:30, a skutečně v tomto čase bylo na jednotlivých sta-novištích vše připraveno. Dvaadvacet pořada-telů netrpělivě vyhlíželo účastníky a nutno kon-statovat, že zpočátku marně. V době oficiálního začátku měly děti přidělena pouhá tři startovní čísla. O půl hodiny se jejich počet téměř zdvoj-násobil, ale skutečný začátek nastal až v 14:30, kdy se 21 dětí mohlo začít seznamovat s atle-tickými disciplínami a nářadím.

O tom, že atletika je, co se vybavení týče, náročným sportem, svědčí následující výpis potřebného nářadí. To máte: startovací běžecké bloky, stopky digitální, kriketový míček, disk 1000g, odrazové prkno pro skok daleký, pár stojanů pro skok vysoký, laťka pro skok vyso-ký, oštěp a startovní čísla.

Z výše uvedeného výčtu pomůcek pozorné-mu čtenáři jistě neuniklo, v jakých disciplínách děti soutěžily:

Běh 100mPrvní měření sil okusily děti na běžecké trati

dlouhé 100 metrů, na jejímž začátku zaklekaly po čtveřicích do startovních bloků, aby na kon-ci protnuly cílovou čáru v co nejlepším čase. Na první pohled se nezasvěcenému může zdát

Dovolte mi v tomto chladném dušičkovém čase, vrátit se do jednoho teplého zářijového odpoledne, které jsme společně s našimi dětmi prožívali na sportovním areálu v Hulíně. Jednota Orel Hulín uspořádala v neděli 11.9.2011 sportovní odpoledne nazvané atletická olym-piáda pro děti.

tato disciplína naprosto jednoduchá, ale s men-šími účastníky není o nečekané zážitky nouze. Startovní nervozita a rozpaky dětí se projevo-valy nepochopením startovních gest časomě-řiče, kdy vlastně mají vyběhnout. Když se asi napotřetí podařilo závod rozběhnout, nastal v cíli druhý problém. Malošci spokojení se svým výkonem, že doběhli k cílové čáře, se před tou-to čarou zastavili a aniž by ji překročili, s poci-tem dobře vykonané práce jen těžce přijíma-li myšlenku, že cílem se musí proběhnout. Za pomoci rodičů stojících v cíli se soustavným povzbuzováním podařilo přesvědčit děti ješ-tě k jednomu rozhodujícímu kroku, aby jejich čas mohl být zapsán do historických tabulek. Bohužel předešlými událostmi dezorientovaný časoměřič neodborným zásahem smazal právě naměřené časy a musel, chtě nechtě, vyhlásit opakování závodu. A vše mohlo začít znovu.

Vrhačské disciplínyNa tomto stanovišti děti soutěžily v hodu

kriketovým míčkem. Hody co do délky byly velmi slušné, což by vám nejlépe potvrdili rozhodčí, kteří chodili pro daleko odhozené a zakutálené míčky.

V tomto sektoru bylo možné vyzkoušet také hod diskem. Po získání vlastních zkušenos-tí je těžko pochopitelné, jak vrcholoví spor-tovci dokážou dopravit toto sportovní náči-ní až na vzdálenost 70-ti metrů. I mezi našimi organizátory se vyskytli vyslovení talenti, jako Libor nebo Jirka, kterým při instruktáži hodu diskem chybělo k pokoření světového rekordu jen nějakých 50 metrů.

Skok do dálkyU skokanských disciplín se dětem (a nejen

dětem) líbilo nejvíc, což bylo zřejmé z dlou-hých zástupů a celkového času na tomto stano-višti stráveným. Výkony některých borců byly více než nadprůměrné, naopak ti nejmenší s vděčností využívali psychické a fyzické pomo-ci rodičů.

Skokem dalekým děti nižší věkové kategorie (do 4. třídy ZŠ) své účinkování na olympiádě ukončily a čekalo je již jen slavnostní vyhláše-ní nejúspěšnějších.

Skok vysokýNejzajímavější ze všech disciplín se stal

skok vysoký. Tuto skutečnost potvrzovali účastníci nejen svými výrazy ve tváři (mnozí vypadali jako by podobnou aktivitu provozo-vali poprvé v životě), ale také vytříbeným sty-lem s jakým se do zdolání laťky pouštěli. Něk-teré skoky, a ne neúspěšné, připomínaly spíše skoky po hlavě do vody. Když si člověk uvě-domí, kdy se naposledy dostal k přeskaková-ní čehokoliv, tak si vzpomene na pár vzácných střípků z tělocvičny základní školy a na nějaký ten plot, když spěchal z ovocného sadu před majitelem nebo jeho čtyřnohým přítelem.

Ale teď zase vážně. Zde se patří zmínit jednu ze smutných událostí, která lehce zkalila jinak celkem vydařenou akci. Byla to zlomenina, a jak k ní došlo? Při jednom z vrcholných skoků dopadl atlet zadní, nižší částí těla na přeskako-vanou laťku, která se dostala mezi měkkou ží-něnku a dopadající tělo, na což zřejmě nebyla

Děti běžely s až nečekaným nasazením - touha po vítězství byla obrovská.

Odrazit se po rozběhu na správném místě, to byl pro nejmenší závodní-ky těžký úkol. Při mnoha pokusech doskočištěm prostě proběhli. Za pomo-ci rodičů ale nakonec všechny děti pochopily, jak se skáče do dálky.

7

konstruována, a za silného praskotu tak veliký průhyb nevydržela. V současné době je škodní událost předmětem šetření pojišťovny a orga-nizátoři doufají, že tíži koupě nové laťky nepo-nesou sami.

Běh 400mZávěrečnou soutěžní disciplínou pro star-

ší děti a mládež byl běh na 400m, což obnáší jednou oběhnout atletický ovál. Ve vícebojích je nesmírně důležité správné rozvržení sil, kte-ré se nejvíce projeví právě v poslední „vytrva-lostní“ zkoušce. Většinou si sportovci své síly pohlídali, i když v cíli byli velmi rádi, že tento běh byl disciplínou poslední.

PořadíNašlo se sice pár jedinců, co se dosavad-

ním sportováním nenabažili, a pro ty připravili pořadatelé možnost, vyzkoušet si mimo soutěž hod oštěpem. Stejně jako u ostatních disciplín se potvrdila důležitost správné techniky, třeba jen k tomu, aby hozený oštěp vůbec letěl, letěl tím směrem, kterým měl letět, a aby se, pokud možno, při dopadu zapíchnul.

Během těchto posledních pokusů pracoval tým pořadatelů na vyhodnocení výsledků, tis-ku diplomů a přípravě odměn. Výkony jed-notlivých disciplín byly v daných kategoriích vyhodnoceny a součet určil konečná pořadí:

Kategorie školka:1. Tim Straka2. Nicolka Polsterová3. Elinka Hložková

Kategorie 1-2 třída: 1. David Perdykula 2. Dan Štoll3. Michal Franek

Kategorie 3-4 třída: 1. Filip Straka2. Bára Hánová

Kategorie 5-6 třída:1. Jan Franek2. Martin Macháček3. David Černý

Kategorie 7-9 třída kluci:1. Adam Aljič2. Jakub Miklík3. Jarek Petřík

Kategorie 7-9 třída holky:1. Kristýna Jurčová

PoděkováníI přes pozvolný začátek se akce velice vyda-

řila, a to nejen díky pěknému počasí, ale hlavně díky ochotě a nasazení pořadatelů a vstřícnos-ti správce areálu. Dokladem budiž spokojenost dětí a jejich rodičů.

Velké díky patří také zdravotnicím Jitce a

Lidce, které naštěstí nemusely zasahovat u žádného zranění. O to víc měly času na dohled nad správ-ným pitným režimem a pronásledování děti zaměstnané sou-těžením, aby s kalíš-kem a kyselkou do nich vpravily potřeb-né množství tekutin.

Už nyní mají pořa-datelé mnoho pod-nětů k tomu, co pro příště vylepšit a jestli bude nějaké atletické příště, tak to záleží hlavně na tom, jest-li se opět sejde stejně dobrá parta lidí, kte-ří jsou ochotni udělat něco pro druhé, tře-bas pro ty nejmenší.

Venca Hána

Krásné fotky a podrobné výkony všech zúčastněných naleznete na webových strán-kách http://www.orelhulin.cz

...hlásím, že skončila atletická olympiáda!

Společenství mládeže naší farnosti pořádá každou čtvrtou sobotu v měsíci po večerní mši svaté Filmovou sobotu. V nedělních ohláškách sice bylo rámcově oznámeno, o co se jedná, ale abych pravdu řekla, nedokázala jsem si tak úpl-ně představit, jaké filmy se budou promítat a pro koho jsou vlastně určeny. Není nic jedno-duššího, než to zjistit. Trochu jsem v řadách mládežníků sondovala a byla jsem ujištěná, že tato akce je opravdu připravena pro širokou veřejnost. Vzala jsem tedy s sebou nejstaršího syna a s mírnými rozpaky, jestli tam nebudu jediná „nemládežnice“ mezi mládeží jsem se tam 22. října vydala. Ukázalo se, že mé oba-vy byly liché – mimo mě tam byla ještě jedna moje vrstevnice, která tam sice původně namí-řeno neměla, ale velmi ochotně se ke mně při-dala. Když jsme se připojily ke dvěma osmá-kům, čtyřem členům spolča a o. Jiřímu, bylo nás celkem devět.

Po upoutávce na příští měsíc, a nezbyt-

Filmové soboty v kině KAPLANKAné reklamě, která ovšem byla v křesťanském duchu a taky velmi vtipná, začal film s názvem Na vrchol. Ústředním motivem byla spoluprá-ce dvou horolezců, jednoho, jenž věřil jen sám sobě a druhého, hluboce věřícího křesťana, spo-léhajícího především na Boha. Humorné scény střídaly scény vážné, napjaté i dojemné. A pře-stože jeden z hlavních hrdinů se ze společné-ho náročného výstupu nevrátil, příběh skon-čil happy endem. Alespoň já jsem to tak cítila. Myslím, že výběr filmu byl dobrý a obohacu-jící, atmosféra na kaplance příjemná. S mým synem Petrem jsme odcházeli nadšení a oba už se těšíme na příští film. A vezmeme s sebou i mladšího syna Honzu. Film je totiž vhodný pro všechny od 12 let nahoru, je ze sportovní-ho prostředí a jeho název Vzepřít se obrům sli-buje určitě zajímavý zážitek.

Tak v sobotu 26. listopadu v kině Kaplanka nashledanou …

Marie Hyánková

I když to vypadá nebezpečně, Tim si jazyk nepřekousl a za vítězství ve své kategorii si domů hrdě odnesl fidorkovou medaili a nerezovou termosku.

8

Bývalý farní sad doznal v uplynulých letech významných změn. V roce 2008 byla dohodou městského úřadu a farnosti změněna kon-cepce využití sadu, ze kterého se postupně stal příjemný park, sloužící jako oddychová zóna pro kolemjdoucí.

V roce 2010 se však do parku zřítila část ohradní zdi kostela - došlo k tomu vlivem podmáčení při květnových povodních. Jedním z důvodů havárie byla i skutečnost, že zídka neměla žádnou základovou konstrukci a byla jen posazena v terénu. Během podzimu 2010 byla Ing. Havelkou z Kroměříže zpracována projektová dokumentace na opravu zídky, far-nost získala potřebná vyjádření a stavba byla

Nejdřív jsme si mysleli, že se o to Franta opře a zídka spadne...

ohlášena stavebnímu úřadu. Ekonomická rada farnosti oslovila tři místní firmy, nejlevnější nabídku podala firma PROVING, s.r.o. Vzhle-dem k tomu, že předběžná cena opravy byla stanovena na 120 tis. Kč, ekono mická rada se vážně zabývala myšlenkou, zda za těchto pod-mínek do opravy investovat. Nebylo by lepší nechat zídku ležet ladem a prezentovat ji ja-ko zříceninu? Rada se posléze rozhodla podat v souvislosti s opravou zídky žádost o dotaci. Pokud by farnost s žádostí uspěla, bude se v opravě pokračovat.

V lednu 2011 byla tedy podána žádost do Fondu kultury Zlínského kraje, která dopadla úspěšně. V červnu byla Zastupitelstvem Zlín-

ského kraje schválena na opravu naší zídky do-tace ve výši 60 tis. Kč. Část prací si farnost brigádně realizovala sa-

ma. První zborcená část byla odklizena v dub-nu, a protože se zjistilo, že další téměř stejně dlouhá část zídky je nakloněná, byla v srpnu rozebraná i další část. Během září a října 2011 firma PROVING s.r.o. vystavěla z původního materiálu zídku znovu.

Patálie s naší kulturní památkou je tak doufejme u konce. Celkové náklady stavby se dostaly na 160 tis. Kč. Náklady na financování akce si rozdělila farnost, Zlínský kraj a město Hulín.

Libor Pecháček

Říkala jste, že při velkém úklidu zpěvačky umývaly podlahu na kůru. Takže v té době tu fungoval chrámový sbor?

Ano, sbor zpíval v kostele o svátcích a taky na pohřbech. Také jsme tam s maminkou chodi-ly. Zkoušky bývávaly na faře a někdy dokonce i u nás doma. Bylo nás ve sboru kolem dvaceti, zpívával s námi taky kostelník Miloš Večeřa, na varhany hrál pan varhaník Bartošek, který dojížděl do Hulína z Třebětic, a při zpěvu v kostele nám z toho schodečku dirigoval pan kapelník Zapletal. Zpívali jsme o slavnostních mších, třeba i na půlnoční, a pak jsme vždycky šli na faru popřát hezké svátky panu faráři Vávrovi. Býval takový společenský, vždycky měl pro nás připraveno pohoštění…

Celý život jste bydlela v chaloupce pár metrů od kostela. Vloni jste se ale přestěhovala do nového domu s pečovatelskou službou. Jak tady trávíte čas?

Jsem spokojená. Čtu si, poslouchám rádio Proglas, modlím se. Do kostela se ve všední

dny tolik nedostanu, protože se bojím chodit za tmy, ale modlím se za všechny potřebné, i za vás mladé, to je teď můj úděl.

A co vám dělá radost?Mám třeba velkou radost, že sem za mnou

často chodí můj kamarád Honzík Večeřa – dělám mu tady náhradní školní družinu, když v té skutečné družině ho už nepřijali. Vždycky v pondělí a v úterý se tu stavuje, už ho zna-jí i moje sousedky a všechny mu sbírají starý papír, aby ho měl do sběru. To mě moc těší. Máme tady taky pěkné vztahy s ostatními. Tak doufám, že v tomhle společenství budu žít ve zdraví ještě hodně roků…

Za rozhovor děkuje Lenka Straková

Z očí v oči... ...s paní Ludmilou ParobkovouDokončení ze strany 3

...nakonec byla ale na rozebrání zdi potřeba těžká technika

Zbořená zídka více než po roce opravena

Paní Parobková (na fotce vpravo) při slavnos-ti Božího Těla: „Když jsem byla malá, božítělo-vý průvod se mohl konat jen uvnitř kostela. Byly nazdobené čtyři boční oltáře a pan farář spolu s námi družičkami chodil od jednoho toho oltá-ře ke druhému. Ten košíček jsem pak měla ještě dlouho doma schovaný...

9

Papežský vlak

Naše rodina do Starého Města vyrazila ve čtvrtek 22. září ráno. Zájem o prohlídku vlaku byl veliký. Po krátkém čekání ve frontě staros-ta Starého Města Josef Bazala a místní farář P. Miroslav Suchomel společně přestřihli vstupní pásku a pustili zájemce do vlaku. Tento slav-nostní okamžik nemáme dokumentačně zachy-cený, foťák zůstal doma.

Hned u vstupu do vagonu se z dobové foto-grafie usmíval budoucí papež coby roční bato-le. Viděli jsme, že mu jako malému chlap-ci maminka čítala místo pohádek bibli. O kus dál už gymnazistu Karolu lákalo divadlo, kni-hy. Knězem se stal ve 26 letech, později to dotáhl až na třetího nejdéle sloužícího papeže. Jeho pontifikát trval 26 let, 5 měsíců a 17 dní. Zvláštní panely byly věnovány zemím, které

Ve 38. týdnu tohoto roku měli zájemci o osobu Jana Pavla II. velkou šanci připomenout si život tohoto blahoslaveného papeže. Jeho rodá-ci do České republiky vypravili zvláštní vlak s názvem „Totus Tuus“ (Celý Tvůj), který zastavoval ve stejných místech jako Svatý otec při své historické návštěvě naší země v roce 1990. Vlak měl podobu unikátní galerie, zachycující život papeže Jana Pavla II. Byl vyzdoben mo-mentkami z četných papežových cest po celém světě.

Jan Pavel II. navštívil, státníkům, se kterými se setkal. Na konci vagonu byly dokumenty z jeho blahořečení v květnu letošního roku. Kaž-dý návštěvník dostal leták se základními infor-macemi o životě papeže, seznam zastávek vla-ku v ČR a technické parametry soupravy.

Karola Wojtylu zvolili kardinálové papežem 16. října 1978 jako 264. papeže v dějinách církve, po 455 letech neitalského biskupa a zároveň prvního Slovana vůbec. Svatořečil a blahořečil víc lidí než všichni jeho předchůdci dohromady. Mezi nimi jsou některé významné osobnosti našeho národa: Anežka Česká, Zdi-slava z Lemberka a Jan Sarkander mezi sva-tořečenými, Marie Antonína Kratochvílová, Marie Restituta Kafková, Metoděj Dominik Trčka mezi blahořečenými.

Já sama jsem si s pohnutím uvědomila, jak brzy přišel o všechny své blízké a už ve 22 letech zůstal sám. Také u panelu s fotka-mi z pokusu o atentát jsem se zdržela v tichém zamyšlení. Kulka, kterou mu lékaři vyopero-vali, je v korunce sochy Panny Marie ve Fati-mě. O tom jsme se mohli přesvědčit při farní pouti v r. 1998. Také si pamatuji, jaká slova pronesl jako první po svém zvolení do čela církve. Řekl: „Nebojte se!“ Tento velký papež zemřel 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin a byl letos v květnu za velké účasti věřících prohlá-šen v Římě za blahoslaveného.

Anna Čechmánková

Zájemce o prohlídku papežského vlaku vítali na nástupišti studenti velehradského Stojanova gymnázia.

I když dokumentační tým Portálu neměl s sebou fotoaparát a sním-ky jsme hledali na webových stránkách internetových deníků, pozorný čtenář na této fotografii může najít i zástupkyni hulínské farnosti...

PinecV neděli 16. října 2011 jsme se již po šes-

té sešli s pingpongovými pálkami v tělocvičně ZŠ Hulín. Dle hodnocení některých účastníků se tentokráte jednalo o zatím nejvydařenější turnaj ve stolním tenise. Organizátoři sice ne-byli stoprocentní, hlavně co se týkalo stano-vení jednoznačných pravidel, neboť počet účastníků se neustále měnil a bylo třeba několikrát změnit herní systém dle aktuálního stavu hráčské základny, ale nakonec se celou akci, také díky letitým zkušenostem, podařilo dotáhnout do úspěšného konce.

Stupně vítězů nakonec ovládla rodina Spá-čilova, která na náš turnaj dorazila z Přerova - tatínek Martin zvítězil v kategorii mužů, syn Matouš porazil všechny ostatní děti a mamin-

ka Martina skončila mezi ženami na druhém místě.

Velice příjemným překvapením tohoto tur-naje byly statistické rekordy, které se tento-krát podařilo orelské jednotě Hulín vytvořit. Na posledním z našich turnajů jsme totiž měli:

nejvíce pingpongových stolů, nejvyšší celkový počet účastníků, nejvíce zúčastněných dětí, nejvyšší počet hráčských kategorií, nejvíce odměněných vítězů, nejvyšší počet přespolních sportovců nejvíce pomocníků při přípravě a úklidu.

Největším potěšením pro organizátory je

spokojenost účastníků, kterou nejlépe vyjád-

•••••••

řil jeden z přítomných prosebnou otázkou na organizátory bezprostředně po ukončení turna-je: „… kdy budete zase něco dělat?“

Dá-li Pán, za půl roku na jaře se opět setká-me, neboť jak říkáme my stolní tenisté amatéři: „Nemusí pršet, jen když kape.“

Venca Hána

10

JablkoTohoto chutného a

krásného plodu, který se hojně vyskytuje, se vždy zmocňovalo symbolické myšlení lidstva a dávalo mu nejrůznější významy. Všeobecně je symbo-lem úrodnosti. Vzhledem k červené barvě se rozšířilo jako znamení lásky. Pro svůj kulatý tvar bylo užíváno jako znamení věčnosti nebo zeměkoule. V keltské tradici je symbolem duchovního vědění. V křesťanské tradici před-stavuje jablko zeměkouli a jeho krásná barva i lahodná chuť je předurčily za symbol lákadel a svádění tohoto světa. Proto je velmi často sym-bolem prvotního hříchu. Jablko v Kristově ruce představuje zemi, jím vykoupenou.

V rukou vládců symbolizuje říšské jabl-ko zeměkouli a jejich vládu nad ní. Křesťan-ští panovníci drží v ruce jablko, nad nímž je vztyčen kříž.

ListV ornamentice

zemědělských kul-tur se velmi často vyskytuje list jako symbol zastupující celou rostlinnou říši. Ve východní Asii znamená list hojnost, štěstí a blahobyt. Větévka s listy sym-bolizuje spolupráci více lidí v jednom celku.

Také křesťanská symbolika si osvojila list. Trojlístek bývá názorným obrazem nejsvětěj-ší Trojice, v níž jsou sice tři božské osoby, ale jeden jediný Bůh. Čtyřlístek připomíná Kristův kříž, ale bývá také spojován se čtyřmi evange-listy nebo čtyřmi základními ctnostmi. Z ráje je znám fíkový list, symbol stydlivosti, neboť sloužil Adamovi a Evě k zakrývání nahoty po jejich pádu.

DéšťTéměř ve všech zemích a dobách se dívali

lidé na déšť jako na příznivý zásah Boží moci

na zemi a pokládali jej za symbol úrodnosti a oplodnění. V tomto smyslu symbolizuje déšť také duchovní vliv a působení Boží na celou zemi i na jednotlivého člověka. Především ten-to duchovní vliv máme na mysli, když užívá-me v liturgii adventní zvolání: „Rosu dejte, nebesa, shůry a oblaka dštěte Spravedlivého!“ (Iz 45,8).

Doklady pro užívání symbolů deště nachází-me jak ve Starém, tak i v Novém zákoně. Nový zákon vidí v dešti projev dobroty Boží a vláha přicházející v pravý čas je viditelným zname-ním milosti Boží.

Hrozny vínase vyskytují vel-

mi často ve výzdobě křesťanských boho-služebných míst a předmětů. Jejich oblibu vysvětlu-je jednak okolnost, že s vinnou révou se setkávali věřící a jejich umělci vel-mi často v denním životě a že bohatě členěné listy vinné révy i její hrozny umožňují snadné a efektní ztvárnění. Hlavní důvod však musíme vidět v tom, že Ježíš Kristus nazval sám sebe vinným kmenem a věřící ratolest-mi (Jan 15,5) a že použil víno, plod révy, při poslední večeři, aby je proměnil ve svou krev. Tutéž tajemnou proměnu obnovuje církev při eucharistické oběti.

Kromě toho připomínají hrozny samozřej-mě podzim, dobu vinobraní. Kdykoliv chtěli křesťanští umělci vyjádřit pojem trvání a věč-nosti, činili to pomocí jakéhosi ročního věn-ce. Je to věnec spletený ze čtyř druhů plodin typických pro jednotlivá roční období, jenž se stal věncem vítězným, věnčícím vzkříšeného Beránka Božího. Rostliny spletené v tom-to věnci bývají růže nebo lilie = jaro, klasy = léto, hrozny vína = podzim, olivy = zima, neboť v jižních krajích právě v zimě zpracová-vají dozrálé olivy.

Marie Hyánková

V tomto čísle se znovu vracíme ke vzdělávacímu cyklu o křesťanských symbolech, který pro naše čtenáře připravuje Marie Hyánková. Tentokrát si přiblížíme význam znaků, které se nám mohou vybavit v souvislosti s podzimem. Texty jsou vybrány z knihy ThDr. Jarosl-ava Studeného „Křesťanské symboly“.

Křesťanské symboly Do olomouckého Arcibiskupského paláce

na prohlídku i na košt

V sobotu 12. listopadu bude pro veřejnost mimořádně otevřen Arci-biskupský palác v O lomouci.

Kromě návštěvy historických sálů bude na všechny příchozí čekat také o chut návka prv-ního letošního vína, tzv. svatomartin-ského, s možností následného náku-pu mladého vína i starších ročníků včetně mešních.

Lahve svatomartinského bílého vína

odrůdy Müller Thurgau i dalších mladých vín pro tuto příležitost dodá společnost Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž, která je výrobcem mešních vín. Půjde o jakostní odrůdová vína, která jsou vyrobe-na technologií mešních vín, tedy pouze z hroznů bez dalších příměsí a přidaného cukru. Předchozího dne, o svátku svatého Martina, je za účasti četných představitelů veřejného života slavnostně požehná olo-moucký světící biskup Josef Hrdlička.

Tradice svatomartinského vína se v České republice objevila roku 2005. První víno ze sklizně daného roku vstupuje na trh vždy 11. listopadu, o svátku sv. Mar-tina, nejlépe v 11 hodin. Mladá vína jsou lehká a s nižším obsahem alkoholu, lze v nich odhalit chuť a vůni různých druhů ovoce – broskví, banánů, hrušek nebo višní. Šťavnatá kyselinka dodává mladé-mu vínu ceněnou svěžest. Po nalití do sk-lenky mohou zvláště bílá a růžová mladá vína jemně perlit.

Arcibiskupský palác v Olomouci

11

První říjnovou neděli po mši svaté podě-kovala rodina Strakova pastorační asisten-ce Marii Hyankové za tříleté působení v té-to funkci. Maminka Lenka děkovala jménem rodičů a dětí za všechny akce, které hodná teta Maruška pro děti organizovala, připravovala, vedla.

Poděkovat paní Hyankové chceme i my senioři a ostatní farníci. Děkujeme za ochotu, obětavost, vstřícnost, spolehlivost, za pomoc při velkém úklidu kostela, kdy patřila mezi nejmladší účastnice, za tvořivé večery pro ženy všeho věku, za milý úsměv. Pamatuji si, že hned po přistěhování do Hulína vždy zdra-vila všechny farníky, které znala jen od vidění a k tomu vede i syny. Osobně jsme se sblížily

Toulky českou minulostíTaky se rádi touláte, vandrujete, nebo prchá-

te před všedností do míst vzdálených v čase či prostoru? Pak pojďte se mnou a s tvůrci roz-hlasového pořadu, jehož název jsem si dovolil použít pro tento článek, nahlédnout do osudů slavných i méně známých postav, pocházejí-cích nebo žijících na území české kotliny, v průběhu více či méně vzdálené historie.

Nebojte se, nepůjde o žádnou nezáživnou hodinu dějepisu, což byl mimochodem pro mne jeden z nejneoblíbenějších předmětů na ZŠ, ale pokusím se vám alespoň trochu při blížit, čím mne toto vyprávění oslovilo a proč jsem se roz-hodl napsat tento článek.

Tomu, kdo doposud neslyšel pojem „Toul-ky českou minulostí“, si dovolím sdělit, že se jedná o rozhlasový seriál, čítající v současnosti přes 850 dílů. Týden co týden přináší zkušený tým herců a režiséra profesionálně ztvárněné pětadvacetiminutové příběhy, podle literární předlohy Petra Hory - Hořejše.

Příběhy, to možná není ten správný název toho, co může posluchač v jednotlivých dílech zaslechnout. Spíše prožije něco mezi rozhla-sovou hrou, historickým vyprávěním, pověstí, působivým cestopisem, hodnocením politické situace, válečným či ekonomickým zpravodaj-stvím, nebo morbidními zprávami z mučírny a mnohdy nechybí ani nějaká ta konspirační teo-rie.

Postupně jsem s tvůrci pořadu prošel všech-na údobí dávno minulá sahající do pravě-kých časů, přes dobu Keltů, prvních Slovanů, Sámovy říše, Velké Moravy, Přemyslovské-ho knížectví až po Luxemburské krále a císaře. Dále přes Jiřího z Poděbrad a polské Jagellon-ce, kteří na pár desítek let vládli našim konči-nám, než na hodně dlouhou dobu převzali čes-ké země Habsburkové.

Ve vyprávění se nevyskytují jen známá his-

torická fakta podložená dochovanými důkazy písemností, či vykopávek, ale také zajímavý-mi okolnosti, více či méně pravdivé, které ten či onen dějinný milník provázely.

Napříč staletími se postupně dozvídáme o radostech a strastech lidí slavných i těch nej-sprostších, o nemocech, které je v různých dobách sužovaly, o kultuře, která je obklopo-vala, o víře, která je naplňovala, o závisti, která měnila hranice států a pustošila země, o vzestu-pech na pádech měst, o diplomacii, vojevůd-cích a jejich taktikách, o objevování nových neznámých území, o náboženství, světcích, kacířích, o zemědělství, řemeslech, financích, daních, vzdělání, jídle, pití, zkrátka o všem co naplňovalo osudy lidí v dávných časech.

Je s podivem, kolik společných rysů najde člověk současný v charakteru a myšlení li-dí tehdejších. Mnohokráte jsem se při posle-chu Toulek přistihl, jak zapomínám, že poslou-chám vyprávění o minulosti, s pocitem, že slyším aktuální zprávy nebo zápisník domá-cích zpravodajů.Čtyři působivé hlasy, které mne již více než

pětsetkrát provázely při poslechu tohoto pořa-du, se mi stále ještě neomrzely a jako se člověk těší na pokračování rozečtené knihy, tak také já vyhledávám nejbližší příležitost, ab ych se znovu mohl zatoulat do minulosti proti prou-du toku času.

Bohužel ani po tolika dílech se necítím být kovaný ve znalostech dějin, ba právě nao-pak. Mnohé starší informace byly v mé pamě-ti buď vytlačeny těmi novějšími, nebo se krčí někde hodně vzadu v koutku a čekají na ten správný podnět, aby znovu vyvstaly, například nějakým vnějším podnětem. Vyprávění zno-vu ožívá, když kupříkladu procházím v Kro-měříži ulicí Vejvanovského, nebo Chelčické-ho, když si koupím mešní víno s podobiznou

olomouckého biskupa Bruna ze Schauenbur-ku, když procházím v Brně kolem domu pánů z Lipé, nebo když uvidím sochu sv. Jana Nepo-muckého. Historie je všude kolem nás a díky tomuto pořadu a jemu podobným, už nejsem slepý, ale dokážu ji více vnímat a vážit si odka-zu předků.

Pojďte i vy na Toulky českou minulostí spo-lečně s autorem Josefem Veselým, každou neděli v 8:05 na stanici Český rozhlas 2 Pra-ha. Větší část odvysílaných dílů byla vydána na CD pod stejným titulem jako rozhlasový pořad. Několik nedávno odvysílaných pořa-dů je možné vyslechnout na webovém audio archivu Českého rozhlasu.

Stejně jako jsem si vypůjčil titulek, tak také závěrečná věta pochází z mého nejoblíbeněj-šího rozhlasového pořadu: „Poznávání historie je prospěšné a užitečné, protože se tak člověk dívá na doklady dobrého a špatného příkladu, jako by byly na význačném pomníku vysta-veny. Odtud si každý vybírej pro sebe i svo-ji obec, co bys měl napodobit, odtud poznávej činy ošklivé počátkem, ošklivé koncem, a jak by ses jim měl vyhnout.“

Venca Hána

Také děkujeme, paní Maruško!před několika lety v katechetic-kém kursu, který jsme spolu nav-štěvovaly. Věkový rozdíl byl rych-le smazán a já se cítila s Maruškou a jejími kamarádkami velmi dobře. Když moje léty už trochu zrezivě-lé mozkové závity někdy nechtěly zabrat, Maruška napověděla. Kdy-koliv jsem potřebovala něco, co se týká farnosti, poradila, pomohla. Takto přistupovala ke všem. Máme vás rádi a děkujeme, paní Hynko-vá, Maruško.

Anna Čechmánková

12

PORTÁL ØÍMSKOKATOLICKÝCH FARNOSTÍ ZÁHLINICE, HULÍN A PRAVÈICE

Vydává øímskokatolická farnost Hulín, Kostelní 132, 768 24 Hulín, tel.: 739 344 148. Zodpovìdná šéfredaktorka Lenka Straková (tel.: 606 617 235), supervizor P. Mgr. Jiří Ševčík. Èasopis je neprodejný. Náklad na výrobu jednoho èísla je 9 Kè. Tisk: TYPOservis Holešov. Pøíspìvky uvítáme, nejlépe e-mailem nebo na USB. E-mail: portal.hulin@seznam.cz. Redakce si vyhrazuje právo upravovat èlánky. Elektronická verze Portálu viz www.hulin.farnost.cz

Trocha morbidního humoru do podzimních plískanic

Nápis na hrobě: „Zde leží moje manželka a já doma odpočívám v pokoji.”

*Přijde pán do pohřební služby a povídá:

„Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou.”

„Prosím?”„No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se

neotevřel padák.”

*Co je dobrá vůle?Skočit z dvanáctého patra a v šestém si to

rozmyslet.

*Při pohřbu říká kondolující vdově: „Ale váš

manžel vypadá v rakvi dobře.”„To je tím, že už tři dny nepije.”

*Vzlyká stařenka nad vyrabovaným hrobem:

„Kdyby chudák neměl zlaté srdce, nikdy by si ho ti chuligáni nevšimli!”

*Chviličku před započetím smutečního obřadu

se obřadník v síni otočí ke stařičké vdově a ptá se: „Kolik bylo vašemu manželovi?”

„Devadesát vosum,” odpoví vdova, „byl o dva roky starší než já.”

„Takže vám je tedy devadesát šest,” po-dotkne obřadník.

Dáma odpoví: „Už skoro nemá cenu chodit domů, co?”

*„Táto, vždyť on se vůbec nehýbe,” povz-

dechla si u obrazovky znuděná panička.

„A co bys chtěla, vždyť je to pohřeb...”

„No dobře, ale hlá-sili, že to má být pohřeb živě...”

*Poslední slova před

smrtí: „Tady je sil-ný led. Přejdeme na druhou stranu.”

*Starý děda leží na

smrtelné posteli a tiše umírá. V tom se mu k nosu přiline vůně čerstvě upečených koláčků z kuchyně. Sebere poslední síly, které ještě má, sleze z postele a plazí se do kuchyně. Už je vidí před sebou... celý talíř voňavých koláčků... už natahuje ruku... už je blízko! Vtom se přižene manželka, pleskne ho přes ruku a řekne: „Necháš to! Ty jsou na pohřeb!”

*Povzdechl si Moravák: „Jak já bych tu vel-

kou vodu vyměnil za velké pivo!”

*Po parku chodí chlápek s provazem okolo

pasu.„Proč tam máte ten provaz?”„Chtěl jsem se oběsit.”„Ale to musíte mít okolo krku.”„To jsem zkoušel, ale nemohl jsem dýchat!”

*Nápis na jednom

hrobě: „Kdybys tolik nepil a nekouřil, mohl jsi tu s námi sedět, pít a kouřit...”

*Proč nosí smrtka ko-

su?Protože neudělala

papíry na kombajn.

*Buší smrtka na

dveře a říká: Otevřete, odčítání lidu!

„Prohlašuji vás mužem a ženou. Teď si můžete změnit profily na facebooku.“

Hulínská mládež si tentokrát při-pravila pro čtenáře Portálu neob-vyklý úkol: Vaším úkolem je uhodnout, kde

v našem kostele by se dala najít ozdoba, která je na fotografii vpra-vo. Vzpomenete si?Nápověda: Podívejte se do foto-

galerie na webu naší farnosti.

Odpověď posílejte formou SMS na číslo 606 617 235 nebo na e-mailem na portal.hulin@seznam.cz. Nezapomeňte uvést své jméno. Vylosovaný řešitel dostane od otce Jiřího odměnu.

Správnou odpověď doplňovačky z minulého čísla poslala Bohdana Chytilová. Gratulujeme!

Hádanka

Hele, Noe, nabídka je jasná: Ty vyhodíš ty kočky přes palubu a já ti za to řeknu, kde jsem našla tu větvičku.

Přijde kostra k doktorovi a ten povídá: „No, to teda jdete brzo!”

*Jakého přísloví se nejvíce bojí hrobaři?„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.”

*Co to znamená, když čtyři nesou rakev?Bylo nás pět.