Obec Horka

do roku 2000

OBSAH:

1. Úvod

2. Přírodní a hospodářské podmínky

2.1. Přírodní podmínky

2.2. Hospodářství a doprava

2.2.1. Zemědělství a lesnictví

2.2.2. Řemesla a ţivnosti

2.2.3. Ţeleznice

2.2.4. Silnice a cesty

2.2.5. Doprava a pošta

2.2.6. Elektrifikace

2.2.7. Vodovod

2.2.8. Plynofikace

2.2.9. Telefon

3. Obyvatelstvo

3.1. Počátky osídlení

3.2. Sociální sloţení

3.3. Pohyb obyvatelstva

3.4. Příjmení

3.5. Výstavba domů

3.6. Škola a vzdělání

4. Ţivot obce

4.1. Samospráva

4.2. Společenské organizace

4.2.1. Sbor dobrovolných hasičů

4.2.2. Sokol

4.2.3. Ochotníci-Svatopluk Čech

4.2.4. Skaut-Junák

4.2.5. SČM - ČSM – Pionýr

4.2.6. Šipkaři

4.2.7. Sbor pro občanské záleţitosti

4.2.8. Svaz ţen

4.2.9. Politické strany

4.3. Události

4.3.1. První světová válka

4.3.2. Rok 1938

4.3.3. Březen 1939

4.3.4. Druhá světová válka

4.3.5. Poválečný vývoj

4.3.6. Listopad 1989

4.4. Slučování a rozdělení

4.4.1. Mezihoří a Silnice

4.4.2. Podskala

4.4.3. Hlína

4.3.4. Smrček

5. Zajímavosti v obci a okolí

6. Závěr

7. Seznam příjmení.

8. Seznam vyobrazení

9. Inzerce

1 .Ú v o d Váţení čtenáři, občané Horky, rodáci a přátelé obce!

Touto malou kníţečkou chceme připomenou naši obec všem kteří v ní ţijí i těm,

kteří tu kdysi byli doma a dnes jsou rozptýleni nejen po naší vlasti ale i v

zahraničí i těm, které váţou k naší obci vztahy příbuzenské a přátelské.

Při příleţitosti prvního setkání rodáků a přátel obce v celé historii naší vesnice

věříme tomu, ţe to není setkání poslední. Chceme zaloţit tradici setkání rodáků

a přátel Horky k různým výročím z historie obce, abychom tak vzbudili zájem

nejen o historii ale i současnost naší obce.

V naší obci se udělalo za posledních sto let hodně dobrého pro její občany.

Vzhled obce je toho důkazem. Vztahy mezi lidmi jsou takové jaké jsou.Byli

bychom rádi, kdyby se do budoucna zapojili do vedení obce i do společenských

organizací mladí lidé. V tom je budoucnost dalšího rozvoje naší obce. Jaký bude

výsledek záleţí jenom na nás a na těch, které na budoucnost budeme

připravovat.

Věříme, ţe se vám v naší obci bude líbit a ţe se sem budete rádi vracet nejen

v dobách organizovaných setkání.

Kde můţe být krásněji neţ v Horce, obci ze tří stran obklopené lesy a kde ţijí

dobří a pohostinní lidé.

Červen 2000. Vladimír Černý

starosta

2. Přírodní a hospodářské podmínky

2.1. Přírodní podmínky

V místech, kde se nachází obec Horka, bylo před šedesáti miliony let mělké

moře. Na ţulové podloţí se ukládaly usazeniny, ze kterých postupem času

vznikly opuky, zatříděné jako pevné opuky, ţlutavé, zv.zlatoţluté, někdy šedé

s tmavšími skvrnami. Zkameněliny se v nich vyskytují zřídka Poskytují nejlepší

stavební materiál na dlaţdice, schody, zdi a podobně. Z tohoto materiálu

postavené domy stojí v obci dodnes.

Listnaté lesy a jiné porosty vyskytující se po ústupu moře se postaraly o slabou

vrstvu půdy, kterou bylo moţné postupně obdělávat. U nás asi před tisícem let,

zatímco nedaleko odsud asi před deseti tisíci let, jak to dokládají sbírky

chrasteckého muzea. .

Pro zoologa není katastr obce příliš zajímavý. Nevyskytují se zde zatím ţádné

druhy, které by stály za podrobnější zmínku. Výjimkou je chov pštrosů na farmě

pana Šprongla.

Přes polovinu katastru obce tvoří lesy. Při procházce lesem od hájovny na

Silnicích ke Strţi můţeme vidět vlevo i vpravo od cesty rozmanité stromy, keře

a byliny. Najdeme zde buk lesní, jedli bělokorou, dub zimní, modřín opadavý,

smrk obecný, smrk stepilý , habr obecný, borovice lesní , javor klen, jasan

ztepilý, jeřáb obecný, líska obecná, růţe šípková, dřín obecný, ostruţiník

maliník, ostruţiník, bez černý, okrotice bílá, ostřice prstnatá, jaterník podléška,

starček Fuchsův, hrachor jarní, hrachor černý , svízel lesní, mléčka zední,,

ţindava evropská,violka Rivínova, violka srstnatá, konvalinka vonná, strdivka

nící, jestřádník lesní, tolita lékařská, kokořík vonný, ostřice horská, zvonek

řepkovitý, jahodník obecný, chrastavec polní, kozinec sladkolistý, zběhovec

lesní, bělozářka větvitá, pryšec chvojka, třezalka tečkovaná, válečka prapořitá a

mnoho dalších běţných rostlin. Stejnou moţnost poskytne procházka lesem Za

Horou a v dalších místech. Nejnavštěvovanější je horecká příroda v období

výskytu hub, kdy se lesy naplní spoustou houbařů ze širokého okolí, dokonce aţ

z Pardubic. Přijíţdějí auty i vlakem a odváţejí si opravdu plné košíky

nasbíraných hub. Ukazuje se ale, ţe celá řada rostlin, dříve zde v hojném

mnoţství rostoucích, se vyskytuje čím dál řidčeji vlivem způsobu hospodaření

na polích a necitlivou těţbou v lese s pouţitím těţké techniky.Svůj díl poničené

přírody zde zanechalo deset let působení bývalé sovětské armády, která si pro

výcvik vybudovala v lese od Horky k Silnicům 48 úkrytů, zemljanek a

bunkrů.Dodnes můţeme najít pozůstatky po této činnosti.

Počasí je značně proměnlivé. Dlouhé teplé léto, mírně suché. Zima bývá krátká,

sněhová pokrývka trvá krátkou dobu. Typické je krátké přechodné období

s mírně teplým jarem a podzimem. Podzim bývá teplejší neţ jaro. Převládají

západní větry.

Pozorování počasí, zaznamenané v kronice v letech 1982 aţ 1985, ukazuje na

značnou proměnlivost všech jevů . V tomto období byla zaznamenána nejniţší

teplota mínus 21 stupňů 7.ledna 1985, nejvyšší teplota plus 35 stupňů 27.

července 1983. Nejvíce bezmračných dnů bylo v roce 1983 – plných 60, z toho

nejvíce v srpnu (14) Nejméně slunečných dnů bylo v roce 1985 – jenom 13.

Nejméně dnů s plně zataţenou oblohou bylo v roce 1982 - jen 68, zato nejvíce

jich měl rok 1985 a to 133. Nejvíce dní s dešťovými a sněhovými sráţkami bylo

v roce 1982 , celkem 138 dní. Z toho v prosinci pršelo a sněţilo ve 26 dnech.

Počátek letošního roku byl proti minulým letům atypický. Časté deště způsobily

rozbahnění půdy na polích a zahradách. Zpozdila se výsadba brambor i jarní

setí, musely počkat i okrasné zahrádky.

Zeměpisné souřadnice:

49° 30' 7,2" severní šířky

15° 33' 46,4" východní délky

Nadmořská výška v Horce 278 m.n. m (nejniţší bod katastru obce u

Horeckého rybníka), aţ do 308 m.n.m, osada Silnice má nadmořskou výšku 411

m 2.2 Hospodářství a doprava

2.2.1. Zemědělství a lesnictví Prvním prokazatelným hospodářstvím byl popluţní dvůr v majetku Kateřiny

z Bořic v roce 1452. V roce 1654 bylo v Horce 7 sedláků , 3 chalupníci a dvůr,

zástavním právem zatíţený, který byl později (v roce 1664) proměněn ve čtyři

chalupy. K selským stavením patřilo 44 -76 korců [ 12,66 – 21,82 ha]

zemědělské půdy.

V roce 1945 měla obec se všemi pozemky rozlohu 792 hektarů. Z toho tvořily

lesy 429 ha, ostatní půdy bylo 291 ha. Z celkové rozlohy lesů patřilo

biskupskému velkostatku 383 ha, městu Chrast 26 ha, obci a dalším vlastníkům

zbývalo 20 ha. Největšími vlastníky půdy byli Alois Slavík čp.64 - 29 ha,

Motyčka Stanislav čp.41 – 23 ha, Motyčka Stanislav čp.3 - 18 ha, Alois

Vrabka čp24-17,6 ha, Josef Starý čp.4 – 17 ha. Ostatní majitelé měli pod 8 ha.

Z celkové rozlohy obce patřilo církvi 56%, (lesů 90%). Aţ do roku 1950 bylo

zemědělství zcela soukromé. Ale vázané od roku 1939 povinnými dodávkami

zemědělských výrobků, předepisovanými úředně podle rozlohy vlastněné

zemědělské půdy. V obci byla od roku 1939 zřízena sběrna mléka, vajec a

másla, které se odváţely do mlékárny v Chrudimi. Obilí a jatečná zvířata

odváděli zemědělci do Hospodářského druţstva. Za nesplnění předepsaných

dodávek byly pokuty a za války i koncentrační tábor, po roce 1948 pokuty,

zabavení majetku a vězení, které postihlo i naše dva občany.

Obec měla velké sady a třešňovky a z nich slušný příjem. Nejvyšší byl v roce

1929 a to 25.975,- Kč čistého po odečtení nákladů na nákup 70 třešniček, dovoz

, sázení a kolíky k nim .Vše za 1.723,-Kč. Soupis ovocných stromů na katastru

obce v roce 1910 vykázal: 1070 jabloní, 737 hrušní, 1408 třešní, 5902 švestek,

102 ořešáků a 102 stromků vinné révy. Dnešní skladba stromoví je zcela jiná,

podrobný soupis není. Obecně se zvýšil podíl jabloní, minimum je švestek, nově

se pěstují meruňky a broskve.

Rybniční hospodářství se v obci nevedlo. V roce 1925 se utrţilo za ryby a potěr

560 Kč, náklady na opravu hráze a výpustě činily 540,- Kč.

Kolektivizace zemědělství v obci začala ustavením přípravného výboru

Jednotného zemědělského druţstva, která se konala v hostinci u Kusých dne

1.května 1950. Předseda Ladislav Dvořák seznámil přítomné (Slavík Alois,

Nevečeřal Jan, Motyčka Stanislav, Šmahel Jindřich, Zlesák Bohumil, Kusý

Josef, Šmahelová Marie, Zlesák Alois), ţe do JZD se přihlásilo 21 členů.

S obděláním půdy vypomáhala Strojní a traktorová stanice, při okopávce řepy

pomáhali ostatní občané, při sklizni a výmlatu brigádníci ze závodů a škol .

V listopadu 1959 začaly přípravné práce na sloučení JZD Horka a JZD Hlína

v rámci příprav sloučení obcí ve větší administrativní celek Nové JZD s názvem

Mezilesí hospodaří celkem na 361,1 ha, z toho je zemědělské půdy 306,78 ha.

Výměra záhumenků činí 32,89 ha. Pracovní jednotka je 18,- Kč, zálohově se

vyplácí 8,- Kč. Ze stanov vyplývá, ţe na 1 nezaopatřené dítě se vyplácí 50 Kč

měsíčně, za pouţití koní pro člena druţstva se platí 8,.Kč, za pouţití traktoru

15,- Kč za hodinu. Aby měla rodina nárok na záhumenek, musí mít odpracováno

nejméně 350 pracovních jednotek. V osobním majetku můţe mít rodina nejvýše

1 krávu nebo 2 kozy, 2 prasata na výkrm, 15 slepic, 10 hus včetně housat, 15

kachen včetně káčat, 2 hnízda králíků a 10 včelstev. Na jednu pracovní jednotku

bylo vydáváno : 1 kg pšenice, 0,5 kg ţita, 0,5 kg ječmene a 2 kg brambor a to do

výše 300 pracovních jednotek. Na začátku bylo obhospodařováno 126 krav, 42

prasnic, 16 koní atd..V novém představenstvu druţstva pracují :Pírko Jaroslav,

Dvořák Alois, Malinský Oldřich, Vacek František, Suchý František, Vrběcký

Josef starší, Trunec Antonín, Nováková Emilie. V revizní komisi Lichtenberg

Josef, Jandíková Aneţka, Bil Karel a Řezáč Stanislav.

Na konci roku 1961 mělo druţstvo 289 kusů skotu, z toho 145 krav, 320 kusů

prasat, z toho 42 prasnice, 780 slepic a 1170 kuřat. Za první pololetí 1961 bylo

vyprodukováno 97.278 litrů mléka, 101.445 kusů vajec, 11,8 tuny vepřového

masa, 13,8 tuny hovězího masa a 350 kg drůbeţe. Odpracováno bylo 15.416

pracovních jednotek.. Předsedou druţstva byl Vacek František, zootechnikem

Pírko Jaroslav a agronomem Suchý František. V roce 1963 dodalo druţstvo na

státní plán 56,6 tun masa, 176.364 litrů mléka a 142.054 kusů vajec, tj.

v průměru 79,7% plánu. Soukromí zemědělci dodali na státní plán 93,8 tuny

masa, 8.499 litrů mléka a 14.250 kusů vajec, tj. 134% státního plánu.

V prosinci 1963 byla dokončena stavba přípojky vodovodu pro kravín a tím i

pro obec za 167.630,- Kč.Pro ostatní objekty druţstva a 10 soukromých objektů

byl rozvod vody dokončen v prosinci 1964. Ostatní obyvatelé Horky museli

počkat aţ do prosince 1971.

Od 1.ledna 1976 se Jednotné zemědělské druţstvo Mezilesí Horka stává součástí

většího zemědělského celku pod názvem JZD Doubrava se sídlem

v Podlaţicích.. Současně byly přiděleny tomuto druţstvu pozemky Státního

statku Chrudim – semenářského závodu Horka (asi 200 hektarů). Celkem bylo

převedeno do nového druţstva 530 hektarů pozemků.

V roce 1991 se z JZD stává druţstvo vlastníků. Členům jsou vráceny pozemky a

ostatní majetek vloţený do JZD a vytvářejí akciovou společnost Doubrava se

sídlem v Podlaţicích.

2.2.2. Řemesla a ţivnosti

Obuvníci

Na počátku století opravoval v obci boty pan Dvořák v čp.16.

V době po roce 1945 opravovali boty tři obuvníci. Pan Slepička v č.2, pan

Šmíd Josef v č.28 a pan Boček Josef v č 69. V současné době se v obci touto

činností nikdo nezabývá

Kovář a podkovář

Tuto ţivnost vykonával pan Ladislav Dvořák, zkoušený kovář a podkovář v

č.p.19. Před ním byl kovářem pan Dušek v témţe čísle popisném. Stará kovárna

měla své kouzlo. Přístřešek určený ke kování koní a úpravu kopyt ostatních

zvířat měl speciální zvedák-rumpál. Výheň měla dmychadlo na ruční pohon

Výheň, kovadlina ,perlík a specifická vůně ţhavého ţeleza přitahovaly kluky

bez rozdílu věku. Přístřešek je zbouraný, dům slouţí jako rekreační.

Kolář

Kolářství měl pan Mikelka Josef st. čp.34 aţ do roku 1910.

Pekař

Aţ do konce minulého století se chleba a ostatní pečivo peklo v domácích

pecích. Tato činnost v mnohých selských staveních přetrvala ještě krátce po

druhé světové válce. Chleba a pečivo byly do obce byly do obce dováţeny z

pekáren v Chrasti a Řestokách, kde byla pekárna u mlýna pana Horníka.Kromě

toho byla v obci pekárna v domě čp.70, postaveném v roce 1903. Součástí

pekárny byla i prodejna pekařského zboţí. Do roku 1936 v ní pekl pan Culek

Posledními pekaři byli pan Odvárka a Pospíšil. Pec i schodiště ke krámku uţ

dnes neexistují.

Hostince

Hostince byly dva. Horní, pocházející ze sedmnáctého století, (Dle záznamu

v kronice v roce 1660) vedený pod č.p.30, Původně to byl panský hostinec, daný

obci do pronájmu . Později přešel do soukromého vlastnictví. Prvním známým

majitelem byl pan Jelínek. Po něm převzal hostinec pan Václav Modráček. Po

jeho smrti se zde střídali nájemci . Později provozovalo pohostinství druţstvo

Jednota Hlinsko. Dolní hostinec pochází z konce devatenáctého století (č.p.

52.)Původní budova byla menší. Později byl přistavěn výčep a dvě místnosti pro

nájemce. Majitelem byl Robert Neuhäusl. Hostinec byl pronajímán, posledními

nájemci byli pan Menc do roku 1934, po něm pak do roku 1948 pan Josef

Novák. Po roce 1950 sídlil v budově Místní národní výbor, ze sálu mělo

skladiště obilí místní Jednotné zemědělské druţstvo. Postupně se rozpadly jak

divadelní šatna postavená v roce 1943 tak i jeviště ochotníků. V současné době

prochází budova rekonstrukcí. Krátkou dobu byl také hostinec na Silnicích u

pana Kudyna.

Řeznictví

Od roku 1934 bylo v dolním hostinci i řeznictví pana Nováka. Zaniklo v roce

1949.

Krejčovství

Bylo jako druhá činnost pana Aloise Slavíka z č.p.68, zaměstnance ČSD..

Sedlářství

Sedlářské práce vykonával p.Doleţal v čp 67. Opravoval a vyráběl postroje pro

koňské a kravské potahy, řemeny k mlátičkám a ostatním zemědělským strojům.

Obchody smíšeným zbožím

Byly v obci dva. U rybníčka i pan Josef Macek v č.p.12 od roku 1926 do roku

1932 (vydal pohlednici Horky se třemi okénky: horní hostinec, domy u rybníčka

s jeho obchodem, celkový pohled na Horku). V témţe čísle popisném pak od

roku 1932 do roku 1950 působili sourozenci Kříţkovi, od roku 1951 jako

zaměstnanci Jednoty.

U silnice v čp. 17 byl obchod pana Josefa Andra od roku 1896 do roku 1950.

Na rpzhraní století byl obchod smíšeným zboţím také v hostinci pana Roberta

Neuhäusla. V současné době je v obci pěkná prodejna druţstva Jednota

z Hlinska. Prodejna byla postavena svépomocí 42 občanů , kteří zde odpracovali

v době od března 1969 do června 1971 celkem 6071 brigádnických hodin.

Nejvíc hodin odpracovali : Lichtenberg 1133, Horáček Josef ml. 1000, Horáček

Josef st. 684, Mihulka Stanislav st. 473. Tito 4 občané vytvořili 57%

brigádnických hodin. Poděkování patří nejen jim, ale i všem, kteří přiloţili ruce

k dílu podle svých moţností. Prodej byl zahájen 10.září 1971 a trţby v prodejně

se zvýšily o 25 tisíc Kč.

Stavitelství

Touto činností se zabýval p.Dvořák z č.p. 85 aţ do své smrti v roce 1931 Potom

uţ prováděl tuto činnost stavitel Hrnčál z Chrasti. Stavebnictvím se zabýval i

pan Rybenský z čp 15. V současné době působí v obci dvě stavební firmy

Sklenář

Sklenářství bylo v č.p. 8 u pana Prášila.

Truhlář

Truhlářské práce pro celou obec prováděl p. Dvořák Antonín v č.p.77.

V současné době v obci truhlářství není. V Chrasti má truhlářskou provozovnu

horecký občan pan Budínský Pavel čp. 127.

Jemná mechanika

Firma SPACO se zabývá výrobou přístrojů jemné mechaniky a jejich

příslušenstvím, opravami a vývojem v tomto oboru.

2.2.3. Ţeleznice Stavba ţeleznice z Pardubic do Německého Brodu byla dokončena roku 1871.

Po území obce Horka vede v délce 2900m. Pro sluţební účely byly vystavěny

tři stráţní domky č.47 (obecní popisné číslo 51) u přejezdu k nádraţí Chrast,

č.46 (č.p.50) u přejezdu na silnici do Hlinska, č.45 v lese za osadou Mezihoří .

Na trati jsou dva podjezdy u osady Mezihoří - Velký most a Malý most.

Ţelezniční stanicí byla pro Horku Chrast-nádraţí. V roce 1938 bylo postaveno u

domku č.45 malé nádraţí Mezihoří s další kolejí, k osobní přepravě nebylo

nikdy pouţito. Po roce 1950 byla druhá kolej a výhybky demontovány, budovy

zůstaly jako sklady..

Teprve v roce 1943 byla postavena u stráţního domku č.46 budova ţelezniční

zastávky s názvem Horka u Skutče,vybavená třemi sluţebními místnostmi ,

prostornou čekárnou a WC. První vlak zde zastavil 17.května 1943. Pro obec to

byla velká událost, protoţe zájemci o cestu vlakem nemuseli putovat pěšky na

nádraţí do Chrasti.

Vystavěna byla občany v rámci t.zv.pracovních povinností.. Signalizace a

otevírání závor byly přeneseny ze stráţního domku č.46. V roce 1945 byla

zastávka přejmenována na Horka u Chrudimi. Po vybudování automatického

zabezpečovacího zařízení zůstala ve sluţební místnosti jen výdejna jízdenek ,

která byla zrušena v květnu 1998. Od té doby budova pustne.

2.2.4. Silnice a cesty

Aţ do roku 1841vedly přes obec nezpevněné cesty. V letech 1836 aţ 1841

byla postavena silnice Holicko-Hlinecká. Tím získala obec první pevnou

vozovku, i kdyţ prašnou a také první cestáře, kteří měli opravovat výmoly,

vzniklé provozem na silnici. V roce 1910 byla postavena silnice Mezhoř-

Chacholice.

V roce 1923 postavena po dlouhých jednáních silnice Horka-nádraţí Chrast-

Řestoky v délce 2.730 metrů nákladem 300.000 Kč. V roce 1924 byla postavena

silniční spojka od horní hospody k Řehákovým v návaznosti na silnici Mezhoř-

Chacholice v délce 263 metrů.. Obec se starala i o cesty vedoucí k polím a

lesům.. Kronikář uvádí , ţe v roce 1927 se dovezlo na cestu „pod mršníkem“ 15

vozů kamene, „pod Borka“ 12 vozů, k „chobotům 20 vozů, k „mačidolům 10

vozů, na „kopáči“ 8 vozů, „pod lesem“ 5 vozů a „pod humny“ 10

vozů..Celkový náklad činil 2911 Kč. V roce 1929 stála oprava obecních cest

1318 Kč. Spotřebovalo se 36 kubických metrů kamene.

V roce 1938 byla provedena rekonstrukce vozovky v úseku Silnice-Chrast , stále

ještě s prašným povrchem.. Po roce 1955 byla silnice částečně asfaltována,

částečně dláţděna. Později bylo dláţdění pokryto asfaltem. Nová silniční spojka

byla vybudována od prodejny Jednoty do vsi, další spojka k domu čp.90,

zpevněna vozovka od hasičské zbrojnice k domu čp.44, v dubnu 2000 vozovka

k budově obecního úřadu.

2.2.5. Doprava a spoje Nejběţnějším dopravním prostředkem většiny občanů byla kromě vlastních

nohou jízdní kola. Majitelé selských usedlostí pouţívali bryčky, v zimě saně..

Prvním majitelem osobního auta v obci se stal v roce 1945? podnikatel pan

František Pardubický, který vozidlo koupil od Fondu národní obnovy. Byl to

světlý Opel-Kadet.

V současné době je v obci 88 osobních automobilů a podnikatelé uţívají 9

nákladních a uţitkových vozidel.

Motocykl vlastnil pan Stanislav Mihulka č.46 a Miroslav Slavík z č.64 .Další

motocykl měl pan Miloslav Andr z č.p.17 od Fondu národní obnovy. Byl to

BMW 750 se sidecarem Na tomto tříkolovém vozidle se mohlo najednou svézt

14 osob, bylo vyzkoušeno i při vyorávání brambor a dalších pracích..

Pouţívání motocyklů je minimální, více se pouţívají mopedy

Autobus začal v Horce jezdit od roku 1948, kdy byly zřízeny první spoje. Jedna

autobusová zastávka je u hostince na křiţovatce, druhá pod ţelezniční

zastávkou. V současné době platí obec za dopravní obsluţnost ročně 70 tisíc Kč.

Poštu Horka nikdy neměla.Nabídku zřízení pošty v obci odmítlo vedení obce

v roce 1896 s poukazem ţe „na přenášení zpráv stačí obecní posel“. Nejbliţší

poštovní expedice byla v Chrasti zřízena v roce 1854. Prvním expedientem byl

Josef Jelínek. Poštovní expedice byla v malé místnosti v domě č.p. 167 (hostinec

Jindřicha Pardubského). Od roku 1867 byla poštovní expedice změněna v

poštovní úřad. Pošta se odváţela poštovním vozem k vlaku do Uherska aţ do

otevření ţeleznice Pardubice- Hlinsko v roce 1871. Ale to uţ byl poštovní úřad

v domě č.p.11. ( od roku 1867 do roku 1910). Později byl poštovní úřad

přemístěn do domu č.p. 174 a po krátké době do č.p. 161. Horka byla součástí

doručovacího obvodu, ve kterém roznášeli i odnášeli poštovní zásilky do druhé

světové války zaměstnanci nejprve c.a k. Pošty a později Československé pošty

- muţi. Po osvobození v roce 1945 nastupují jako doručovatelky ţeny.To uţ

byla pošta přemístěna do obecního domu č.p.500 kde je dosud. V této budově

byla i četnická stanice. Od roku 1961 do roku 1983 byla v Horce nejpopulárnější

poštovní doručovatelkou paní Jarmila .Horáčková. Byla to dobrá víla pro starší

občany, kterým obstarávala i léky a drobné nákupy. V roce 1998 skončila éra

poštovních doručovatelů na jízdním kole a nyní rozváţejí poštu v obci

sluţebním autem České pošty doručovatelky paní Sísová a paní Vodráţková.

V obci je jen jedna poštovní schránka, umístěná u chodníku před domem č.52

(proti pomníku padlých v I.světové válce). V minulosti byla schránka umístěna

na domě rodiny Horáčkovy čp.74 (dodnes se říká „Horáček z pošty“), později na

hostinci u Černých (dnes „U kapličky“) a na domě čp.71 u Mikelků (dnes

č.p.34).

Telegrafní a telefonní sluţbu zajišťovala také Chrast. První telefonní spojení

bylo do obce zavedeno v roce 1940. Od doby, kdy byla telefonní síť oddělena od

České pošty a přešla pod Telecom, rozšířil se počet soukromých telefonních

stanic. V současné době je v obci 59 telefonních stanic připojených na digitální

ústřednu v Chrasti. Vedle čp.42 u křiţovatky na Chacholice byla postavena

telefonní budka na telefonní karty, mimoto je v obci veřejná telefonní stanice

v čp. 52 u paní Šuhajkové.Dříve byla veřejná telefonní stanice u Vrabků (čp.24),

později u Daleckých (čp.66) a u Horáčkových „na kopci.“( č.104). Velmi se

rozšířilo pouţívání mobilním telefonů, kterých je v obci nezjistitelný počet.

Rozšiřuje se i připojení na Internet a s ním i pouţívání elektronické pošty.

2.2.6. Elektrifikace

O zavedení elektřiny do obce se uvaţovalo od konce I.světové války.

16.května 1924 byla zvolena elektrizační komise ve sloţení:

Alois Slavík č.64, Václav Modráček č.30, Josef Starý č.4, Stanislav Motyčka

č.3, Jan Sládek č.23. Aby se získaly prostředky na elektrizaci obce, schválilo

obecní zastupitelsko po dlouhých průtazích obecní dávku z nápojů a ze psů: z 1

litru piva 10 hal, z 1 litru vína 40 hal., z 1 litru čistého lihu 120 hal., z 1 litru

likéru 80 hal., z 1 litru „čisté“ 40 hal. Dávka za 1 psa 6 Kč, za druhého 9 Kč,

ze třetího 13.50 Kč. Za vydání dobytčího průvodního listu 1 Kč, Zvláštní

přiráţka k dani pozemkové ve výši 50%. Dávky se vybíraly 3 roky.

Elektrárenský svaz v Pardubicích předloţil obci rozpočet na základě přihlášek

jednotlivců z roku 1919. Pro obec Horka 93.112 Kč, pro Mezihoří a Silnice

52.145 Kč, celkem 145.257 Kč. Jedna kWh by stála pro světlo 4,60 Kč, pro

motory 3 Kč. K elektrizaci se přihlásilo 77% domácností.. V roce 1931 byla

postavena trafostanice a 10.října 1931 se v domech poprvé rozsvítily ţárovky.

Odborné práce provedla firma Kolář z Chocně. Celkový skutečný náklad byl

206.000,-Kč. Rozvody v domácnostech provedla”Elektrotechnická instalační a

stavební kancelář J.PEK a K:KRATOCHVÍL, Chrudim, Havlíčkova 152.”. Pro

informaci uvádím jeden účet za provedení instalačních prací v domě č.p.17:

1 vývod v povlak.trubkách do 6 m Kč 87,-

1 vývod -dtto- do 6 m Kč 87,-

1 vývod -dtto- do 4 m Kč 78,-

4 m další přes 6 m v povl.trubkách á Kč 9,- Kč 36,-

3 vypínače pod omítku á Kč 9,50 Kč 28,50

1 stahovačka úplná s porcel.stínidlem Kč 32,-

1 závěs s porcel.stínidlem Kč 20,-

1 nástěnka se stínidlem smaltovaným Kč 13,50

3 montáţ osvětlovacích těles á Kč 5,- Kč 15,-

3 ţárovky 10-15-25 Watt/220 Voltů á Kč 8,50 Kč 25,50

Kč 422,50

8% na odstřihy a odpady materálu Kč 33,80

5% obal a doprava materiálu Kč 22,81

2% daně z obratu Kč 9,58

Kč 488,69

20% zůstává splatno po zapnutí obce Kč- 97,60

Kč 391,09

Dáno á konto účtu Kč -270,-

Splatno po obdrţení účtu (20.4.1931) Kč 121,09

Vzhledem k tomu, ţe elektrizace obce probíhala v době hospodářské krize,

vymáhání nedoplatků za instalatérské práce od soukromníků trvalo několik let.

Zděná trafostanice slouţila aţ do rekonstrukce rozvodné sítě v roce 1976, kdy

byla zbourána a nahrazena dvěma stoţárovými trafostanicemi.

Rekonstrukce elektrické sítě byla provedena v době od 10.února 1976 do 12.

listopadu 1976 pracovní četou Východočeských elektráren pod vedením Karla

Kačírka z Holic. Starý kabelový přívod 6 kV byl zrušen a nový přívod 22 kV

byl přiveden na deseti betonových stoţárech ke dvěma stoţárovým

transformátorům. První je umístěn na prostranství proti domu č.105 na kopci,

druhý mezi pomníkem obětí I.světové války a poţární nádrţí (dříve rybníčkem).

Rozvod po obci je proveden ze silnějších vodičů v délce 3.630 metrů a bylo také

vyměněno všech 91 dřevěných sloupů za sloupy betonové. Domovní přípojky v

délce 1640 metrů byly provedeny závěsnými kabely. Současně byla provedena

výměna vodičů veřejného rozhlasu a místního osvětlení.

Náklady na nové primární vedení a trafostanice činily 220.000,- Kčs, na rozvod

po vsi 303.000,- Kčs, nové vodiče pro místní rozhlas a veřejné osvětlení

14.683,-Kčs. Celkem byly náklady 537.683 Kč.

2.2.7. Vodovod

První vodovodní přípojkou se stala přípojka vodovodu do nového kravína JZD

v roce 1963 a připojení ostatních objektů druţstva , Státních statků a 10

soukromých domů v roce 1964. Další budování zastavil nedostatek peněz. Aţ

v roce 1969 byl schválen investiční úkol a v roce 1971 bylo připojeno dalších 69

domů. Bylo vybudováno 1.650,5 m vodovodních řádů a 1683 m přípojek

v hodnotě 924.519,26 Kč. Občané odpracovali 9.074 brigádnických hodin,

z toho 3.293 úplně zdarma. Přípojky k domům si zajistili občané svépomocí. Na

vybudování vodovodu mají zásluhu předsedové MNV Mihulka Stanislav st.,

který celou akci uvedl do pohybu, a František Horáček , který akci dovedl do

konce. O výpomoc těţkými stroji se zaslouţili Jaromír Bezdička čp.86 a Josef

Marvan st. čp.61. Kolaudace se konala 15.prosince 1971.

2.2.7. Plynofikace

O zavedení plynu do obce se začalo jednat v roce 1997, v roce 1998 byl

zpracován projekt a v roce 1999 byly zahájeny první výkopy. V první etapě od

15.3. bylo poloţeno potrubí přes pole od Chrasti do Horky proto, aby mohlo

zemědělské druţstvo provést jarní práce. Potom byly vybudovány rozvody po

obci a přípojky k jednotlivým domům. Práce to byla obtíţná, i kdyţ byly

nasazeny stroje. Kromě čtyř domů byly zavedeny přípojky do všech domů, i

kdyţ plynové topení bylo vybudováno jen v 60 objektech. V ostatních domech

bude rozveden plyn aţ po získání potřebných finančních prostředků .Oficiální

zahájení spotřeby plynu bylo 1.října ?? . Generálním dodavatelem byla firma

GASWORK s.r.o. Chrudim, .Náklady dosáhly celkem 2,430.210,- Kč, Na tuto

sumu přispěla firma, dodávající plyn – Východočeské plynárny - částkou Kč

545.000,-, 1,300.000 Kč si obec vypůjčila u banky na 10 let ( v současné době

na 11,4 % úroku ročně) , zbytek doplatila obec ze svého rozpočtu . Za připojení

rekreačních objektů zaplatil kaţdý z jejich majitelů. 5.000,- Kč . Celkem bylo

poloţeno 5.541 metrů plynového potrubí. Od října 1999 se uţ vaří a topí

plynem ve většině připojených objektů. Na ozdravění ovzduší je to znát.

3. Obyvatelstvo

3.1. Počátky osídlení

Co se tom můţeme dočíst ve sborníku Chrudimsko a Nasavrcko

z roku 1906?

„Ves tato (Horka) připomíná se po prvé r. 1349, kdy postupovány čtyři dekanáty

k novému biskupství Litomyšlskému s chrámy světskými i kláštery, a kdy

postoupen i klášter řádu sv. Benedikta v Podlaţicích s mnohými vesnicemi,

mezi nimiţ uvádí se i Horka. Po zboření tohoto kláštera zůstala Horka stále při

zboţí chrasteckém, s nimţ sdílela stejné osudy.

Jen v r. 1452 patřily některé dědiny a popluţní dvůr v Horce Kateřině z Bořic,

která je prodala Janu Horynovi z Honvic, jemuţ také v r. 1454 zboţí sv. Jakuba

nad Svidnicí na krátký čas patřilo.

Ten jmenovaný dvůr prodal strýci svému Janovi z Honvic a to za 200 kop

grošů.

V roce 1654 bylo v Horce 7 sedláků a 3 chalupníci. Selská stavení měla po 44-

76 korcích. Při vsi byl té doby také dvůr hamfestem ( zástavním právem )

stiţený, jenţ náleţel p. Šebestiánu Houbovi, ale měl jej pronajatý hrabě Berka.

Úroku platili tehdy sousedé z Horky své vrchnosti při sv. Jiří i sv. Havle po 22

kopách, 20gr. a z polí 16 gr. Vedle toho odváděli pšenice 12 korců 3 věrtele 2

čtvrtce a 1/2 m., ovsa 22 korců 3 věrtele 2 čtvrtce a 2 m., kuřat 5 1/2 kusů a 11

vajec. Při senách robotovali celkem 62 dní, při orání 16 dní. Hospodu v Horce

vystavěla vrchnost v roce 1660, ale dala ji obci pod úrok, jenţ činil o sv. Jiří a

Havle po 2 kopách 55 gr.

R. 1664 dvůr horecký byl proměněn ve 4 chalupy.

V r. 1790 měla Horka 37 čísel, v r. 1883 49 s 335 obyvateli, r. 1890 64 domů a

v nich 410 obyvatelů..

Ze zápisů vidno, ţe Chrast majíc svého rychtáře, byla v této době jiţ asi

městečkem. Však sluší míti za to, ţe osada nahoře jmenována existovala ještě

daleko před r. 1318, jsouc zaloţena asi od mnichů kláštera podlaţického.

Leč to jisto jest, ţe starší neţ Chrast byly Chrašice či Chrastice, jak uváděno

jest v zápisu zemských desek z r. 1539.

Chrastice vznikly dříve neţ klášter podlaţický a měly v době klášterní také svůj

podací kostel, jehoţ ještě počátkem XVI. věku v Chrasti, jak zmíněný zápis

svědčí, nebylo. A jeţto Chrastice nebyly na příhodném místě, zaloţena na

hranicích statku klášterního na křiţovatce cest Chrast, do niţ zavedeni osadníci a

jimţ půda propůjčena, kdyţ byli zaplatili část trţní sumy, a kdyţ zavázali se

spláceti statečky své úrokem.

Po rozboření kláštera podlaţického a rozehnání mnichů veškeren majetek

připadl králi, který vţdy povaţován byl za vrchního a pravého vlastníka statků

klášterních. Leč králové zhusta statky, ať právem odúmrtním, ať převraty

válečnými nabyté, zastavovali. Takovým způsobem Svídnice s okolními

osadami dostala se Jindřichu Lacenbokovi z Chlumu a Košumberka, kdeţto

ostatní zboţí s městysem Chrast v 2500 kopách gr. zastavil v r. 1436 Sigmunt

Janu Pardusovi z Vratkova a na Rychmburce a to do šesti let proto, ţe od kalicha

odpadl a po bitvě u Lipan proti Táborům povstal.

Soudí se, ţe do r. 1436 správcem zboţí podlaţického byl Vilém Kostka z

Postupic a to proto, ţe spravoval i jiné duchovenské statky králem zabrané.

Leč věrnost Pardusova ke králi netrvala dlouho. Jiţ r. 1437 obrátil se proti

Sigmundovi, byl však zajat. Vyváznut ze zajetí přidrţel se Jiříka z Poděbrad,

jehoţ v r.1440 volil na směně v Kutné Hoře za správce země a vţdy byl mu

věrným přítelem. Těšil se přízni i Ladislava Pohrobka,za něho připadlo mu i

panství Rychmburské, které zabíralo mimo okolí Skutče a Rychmburku takřka

celé Hlinecko.

Za krále Jiříka z Poděbrad, jemuţ byl Pardus vydatným pomocníkem ,zaváděni

byli na panství chrasteckém a rychmburském kněţí husitští.

Poručníkem jeho dětí stal se Zdeněk I. Kostka z Postupic, syn Vilémův, po

jehoţ boku Pardus pro Jiřího bojoval. Na tohoto převedl Jan Pardus z Vratu

všecko zboţí panství podlaţického a Boţí Dům /Nové Hrady/, jeţ udrţelo se v

rodě Kostků z Postupic aţ do r.1542.

Panství to bylo mu r.1458 od Jiřího z Poděbrad za platné sluţby, jeţ mu při

volbě jeho za krále prokázal, a za půjčku 1000 kop grošů, t.j. jistinu odpovídající

platu komornímu, jenţ se z kláštera dával, na tak dlouho zapsáno, dokud by mu

peníze nebyly vyplaceny, a nad to byl rod jeho vřaděn ve stav panský. V drţení

panství byl Zdeněk Kostka z Postupic 1458-1468.

Zdeněk Kostka z P. poţíval mezi českými pány všeobecné váţnosti. On byl

také jedním z vyslanců k Bedřichovi, aby vydal Ladislava.

R. 1458 odměněn byl od Jiřího z Poděbrad hodností nejvyššího mincmistra

království, 1467 jmenován i nejvyšším purkrabím.

Svým náboţenským smýšlením byl přívrţencem kalicha a nepřítelem Českých

Bratří. Ve Skutči mučil několik bratří za to, ţe nechtěli uznati, ţe je Kristus v

obětí poslední večeře skutečně vtělen.

1465 vedl spor o podací kostela sv. Jakuba, kterýţ druhdy patřil k panství

podlaţickému, neţ později přešel na Jana Horynu z Honvic i ze Strádovem. Po

nálezu soudu dvorského zůstalo probošství u sv. Jakuba dědicům pana Horyny,

neboť soud odročil spor do rozhodnutí soudu duchovního, kterého ovšem v

tehdejších bouřlivých dobách nebylo.

Zdeněk zemřel v r. 1468 v boji proti Uhrům u vesnice Zvole na Moravě blíţe

Štenberka.

Jeţto Zdeněk byl bezdětek, mělo se panství podlaţické dostati jeho mladšímu

bratru Albrechtovi. Leč on, jsa příliš zaměstnán vysokými úřady zemskými a

maje více panství, postoupil je s Novým Hradcem Zdeňkovi II. Kostkovi z

Postupic, vnuku to Viléma. Ten spravoval panství od r.1468 aţ do r.1510.

R.1500 král Vladislav na zakročení Bohuše Kostky z Postupic se Zdeňkem II.

uzavřel smlouvu, kterou postoupil mu statek Podlaţic v uţívání a to za 1600 kop

grošů odvedené komoře královské.

Zdeněk II. Kostka z Postupic přál Českým Bratřím, na čemţ měla asi nemalé

zásluhy jeho choť Kateřina, rozená ze Sprinberka a Vartenberka, čímţ stalo se,

ţe sbory bratrské se na panství mnoţili. Zdeněk vstříc vyšel v r.1493 rychtáři a

konšelům městečka Chrasti, neboť jim dal svolení ke koupi prutu dědiny od

souseda Buška a dopustil obci roční úrok z pole toho, který činil 3 groše bez 2

penízů, s 5 1/2 čtvrtce ovsa, 2 1/2 vajec a zelí kopu, coţ všecko Bušek pánu

zboţí podlaţickému povinen byl odváděti.

Po jeho smrti ujal se vlády na panství podlaţickém jeho nejstarší syn Vilém

Kostka z Postupic /1510-1518/. Jeho příkazem z r.1511 nastala v Chrasti změna

v odvádění šosů /úroků/. Dosud odváděn byl šos z kaţdého domu o jakémkoliv

příslušenství stejný. Ale r.1511 byl vyměřen dle mnoţství majetku, ke

kterémuţto vyměření voláni byli dva z konšelův a dva z obce.

Týţ Vilém postoupil panství kláštera podlaţického se vším zboţím zástavním

právem k nedílnému uţívání svým bratřím Zdeňkovi III.,Janovi III. a Bohušovi

III. Zdeněk měl vrchní správu nad panstvím aţ do své smrti r.1529.

K ţádosti těchto tří pánů a majitelů Chrasti udělil král Ludvík městečku Chrasti

trh týhodný kaţdý pondělek a dva trhy výroční, z nichţ jeden konán byl v

pondělí před sv. Jiřím a druhý v pondělí před Vyvýšením sv. Kříţe, kaţdý s

osmi dny po sobě jdoucími.

Zavedení číslování domů - poprvé v roce 1770 ( v Chrasti bylo 250 domů), v

roce 1720 to bylo asi 130 domů.. Další číslování domů se konalo v roce 1825.

Panstvo, v jehoţ drţení se ves Horka nacházela:

Benediktinský klášter v Podlaţicích, který vznikl před rokem 1150, zaloţil

městečko Chrast nejspíše v druhé polovině XIII. století. Ţilo zde 28 osadníků.

Poddanství podlaţickému klášteru končí rokem 1421, zničením kláštera husity.

1421 - 1427 se o klášterní panství nikdo nestaral. 1427 - 1432 byl drţitelem

Jakub z Kroměšína a Březovic, 1432 - 1436 Jiřík z Březovic, 1436 - 1452 Jan

Pardus z Vratkova, 1452 - 1468 Zdeněk 1. Kostka z Postupic, 1468 - 1510

Zdeněk II. Kostka z Postupic, 1510 - 1518 Vilém Kostka z Postupic, 1518 -

1529 Zdeněk III. Kostka z Postupic, 1529 - 1539 Bohuš III.Kostka z Postupic,

1539 - 1541 Michael Slavata z Chlumu a Košumberka, 1541 - 1575 Diviš

Slavata z Chlumu a Košumberka, 1575 - 1577 Alţběta Slavatová z Chlumu a

Košumberka, 1577 - 1600 Albrecht Slavata z Chlumu a Košumberka, 1600 -

1632 Markéta Berková -Trčková z Lípy a Dubé, 1632 - 1644 Matěj Berka,

hrabě z Dubé a Lípy, 1644 - 1651 Jana a Jan ze Švánberka, 1651 - 1652

Arcibiskup Arnošt Harrach, 1652 - 1656 Anna Eusebie , hraběnka z Harrachů,

1656 - 1660 Arcibiskup Arnošt Harrach

1660 - 1874 ves v poddanství biskupů královéhradeckých:

1660 - 1668 Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka, 1668 - 1675 Jan Bedřich,

hrabě z Valdětejna, 1676 - 1698 Jan Fr. Milčín, svobodný pán z Talemberka,

1698 - 1701 Bohumír, svobodný pán z Kapounu a ze Svojtkova, 1701 - 1710

Tobiáš Jan Becker, 1710 - 1721 Jan Adam, hrabě Vratislav z Mitrovic, 1721 -

1731 Václav František Karel, svobodný pán z Košínů, 1731 - 1733 Mořic Adolf

Karel, vévoda saský, 1733 - 1753 Jan Josef, hrabě Vratislav z Mitrovic , 1753 -

1763 Antonín Petr, hrabě Příchovský z Příchovic, 1763 - 1774 Heřman Hanibal

z Blumegenu, 1965 - 1776 Jan Ondřej Kaiser, rytíř z Keisernu, 1776 - 1780

Josef Adam, hrabě z Arco, 1780 - 1794 Jan Leopold, rytíř Hay, 1794 - 1812

Maria Tadeáš, hrabě z Trautmannsdorfu, 1812 - 1830 Alois Josef, hrabě

Krakovský z Kolovrat, 1831 - 1874 Karel Borom. Hanl, svobodný pán

z Kirchtreu,

3.2 Sociální sloţení.

Do 17.století lze o sociálním sloţení obyvatel Horky tvrdit jen to, ţe museli

tvrdě pracovat pro své pány na polích i v lese. To se týkalo nejen muţů, ale i ţen

a dětí. Teprve později se vytvořily skupiny majitelů zemědělské půdy a nájemců

lesů, a těch, kteří jim při hospodaření trvale, nebo sezonně pomáhali.

3.3. Pohyb obyvatelstva.

Počet obyvatel obce se měnil kaţdý rok. Příčinou byly vţdy změny

podmínek ţivota v místě. Velmi nepříznivě působily na počet obyvatel četné

války, přecházející přes toto území. Nemusely to být vţdy jen vojenské operace

v okolí, ale hlavně bezohledné nájezdy vojenských zásobovačů do širokého

okolí, kteří sebrali obyvatelstvu téměř všechny potraviny a píci pro domácí

zvířectvo, pokud nějaké zbylo. Obyvatelé vyhledávali k přeţití klidnější místa

v lesích. V obci pak zůstávala pustá stavení. Své vykonaly i hladomory a

nemoci, zlá období provázející. Na přechodnou dobu přicházeli do obce

k větším hospodářům čeledínové, kočí a sluţky, nebo děti příbuzných , kde jich

bylo doma víc, či sirotci. Střídali se i stráţníci dráhy. .

Rozvoj průmyslu měl také svůj podíl na přílivu i odlivu obyvatelstva. Po

roce 1945 odchází značný počet lidí do pohraničí, odkud byli odsunuti Němci.

Vrací se tam i lidé, kteří byli vyhnáni z tohoto území v roce 1938. Po roce 1950

se stěhuje hodně mladých do měst za zaměstnáním a do nových bytů, moderně

vybavených. Tím, ţe byla obec zařazena mezi neperspektivní, nemohli si mladí

stavět nové domy a proto odcházeli do lepšího. Počet obyvatel se sniţoval. Dnes

má obec Horka s Mezihořím a Silnicemi 309 obyvatel hlášených k trvalému

pobytu. Někteří z nich se sice trvale zdrţují mimo obec na přechodném pobytu a

naopak v obci ţije nezjištěný počet osob s trvalým bydlištěm jinde. 28 domů má

majitele trvale bydlící mimo obec a objekty slouţí k rekreačním účelům. V roce

1930 bylo v Horce 498 a v Mezihoří a Silnicích 57 obyvatel. V roce 1950

v Horce 367 a v Mezihoří a Silnicích 44 obyvatel. V roce 1970 měla Horka 326

obyvatel a Mezihoří se Silnicemi 15 obyvatel.

3.4. Příjmení

V České republice existuje přes čtyřicet tisíc různých příjmení. Mezi

příjmeními nad dvacet tisíc nositelů se nejvíce vyskytuje Novák (84 tis.),

Svoboda (59 tis.), Novotný (50 tis.), Černý (48 tis.), Dvořák (45 tis.), Procházka

(44 tis.) Veselý (32 tis.), Kučera (29 tis.), Hájek (28 tis.), Jelínek (27 tis.),

Pokorný (26 tis.), Růţička (25 tis.), Beneš (24 tis.), Fiala, Král, Marek (po 22

tis.), Čermák, Horák, Zeman (po 21 tis.). O původu a vývoji příjmení existuje

poměrně dost odborné literatury uţ od poloviny 19. století. V naší obci je

prokazatelně nejstarším příjmením, které se v obci vyskytuje dodnes, příjmení

Dvořák. V záznamu „Registr záduší“ z roku 1662-1667 jsou uváděni Filip a

Tomáš Dvořákovi. Dnes ţije v obci s příjmením Dvořák 14 osob (v roce 1945

jich bylo 21, v roce 1900 měla jen rodina Viléma Dvořáka 14 osob.) Novotných

je také 14, Štefcových 9, Slavíkových 8 (v roce 1945 v pěti rodinách 23 osob),

Zlesákových 8, Malínských 7. ostatní příjmení se vyskytují méně neţ sedmkrát a

je jich 79.

Podrobný výpis příjmení, která se kdy vyskytla v záznamech obce, je

uveden v Seznamu příjmení a je jich 293.

3.5. Výstavba domů

Zakládání sídel bylo vázáno na přítomnost vody. Na území obce se

vyskytoval silný pramen pitné vody v místech nynější vodní nádrţe. Ještě ţijí

pamětníci, kteří pamatují původní studánku, která se objevovala při vypuštění

rybníka. Vzala za své při prvním velkém odbahňování rybníka v roce 1944. Pak

se tomu místu říkalo „vývařiště“. V zimě tam zamrzal rybník jen v silných

mrazech. Právě tato studánka byla místem, kolem kterého vznikala první

dřevěná obydlí v místech dnešních domů čp. 15, 16,17,18,34, 10, 12, 13, 14. Do

dnešní doby se na tomto místě ţádné dřevěné stavení nedochovalo.Poslední bylo

zbořeno v roce 1975 čp.16. Další hypotéza vychází z toho, ţe na kopci, zvaném

Huorka, stávala tvrz, k ní patřil hospodářský dvůr, pod kterým byla stavení

v místech dnešních domů čp. 26,27,28, 5, 2, 1, 3, 4, 6, 8, 23, 24, 25.

Vyuţitím místní opuky se dřevěné domy nahradily zděnými, s částečným

vyuţitím dřeva na hospodářské budovy a pomocné stavby. Prvním písemným

dokladem (zatím nalezeným) je katastrální mapa z roku 1831, která zachycuje

stav obce a přidruţených osad a samot.( Od roku 1790 platilo nařízení císaře

Josefa II. o číslování domů). Tato mapa dokazuje, ţe v té době měla Horka 47

obytných stavení, osada Podskala 8 stavení, osada Mezhoř 7 stavení, samota

Silnice 5 stavení. Podle této mapy se změnilo do dnešní doby umístění domů č.

29, který stával vedle domu čp.28 směrem ke kopci. Dům č. 34 na původním

místě neexistuje, toto popisné číslo dostal dům postavený v roce 1903 s

popisným číslem 71. Číslo 29 dostal dům postavený v roce 1896 u hasičské

zbrojnice

Mapa obce Horka v roce 1831

Obyvatelstvo a budovy Podle �Registr zádu�í� z roku 1662 - 67 byly v Horce rodiny: Václav Dobrkovský,Václav Don,Filip a Tomá� Dvořákovi, Kateřina Filipka, Václav Muzikář, Martin �váb, Václav �tìrba, Václav Třebechovský, Matìj Tesař, Jan Zedník, Kateřina �idková a Václav Vrána z Mezhoře..

Roku 1664 osazeny chalupy: Václav Janskej , Václav Dobrkovský, Martin Punčochář Jiřík �estnáctej,které patřily ke zru�enému poplu�nímu dvoru. V roce 1790 mìla Horka 37 domovních čísel,Mezihoří a Silnice11 dom.čísel. V roce 1831 mìla Horka 47 domovních čísel. V roce 1877 byla postavena �kola s č.p.53 V roce 1890 mìla Horka 56 dom.čísel a 367 obyvatel, Mezihoří 13 dom.čísel a 82 obyvatel, Podskala 6 dom.čísel a 43 obyvatel.

Stavení čp.35 v roce 1899

Stavení čp 17 v roce 1899

Po roce 1890 (a� do roku 1923) bylo postaveno 31 domù - od popisného čísla 63 a� do čísla 88. V roce 1897 byl postaven chudobinec s nìkolika svìtnicemi s č.p.11. V roce 1921 mìla Horka (s osadami Mezihoří, Silnice a Podskala) 79 domù a 458 obyvatel (218 mu�ù a 240 �en) Od roku 1924 postaveny tyto domy ( čísla popisná 55 - 62 byla přidìlena místo čísel domù odpadlé osady Podskala):čp. 55 Josef Kacafírek od 1.5 1924 do 1.11.1926 , čp 58 Franti�ek Straka od 24.5.1924 do 1.11.1926, čp. 59 Bočková Anna od 1.12.1924 do 24.4.1925, čp. 60 Matou� Josef od 30.3.1924 do 1.11. 1926, čp. 57 Fiala Jan od 8.3.1925 do 15.12.1926, čp. 56 Vrabka Alois od 20.1.1926 do 11.12.1926,čp. 61 Linhart Stanislav od 1.9.1926 do 28.8.1927, čp. 62 Dvořák Josef od 5.5.1926 do 1.11.1926, čp. 89 Rybenský Jaroslav od 24.4.1926 do 4.3.1927, čp. 90 Linhart Rudolf od 15.9.1927 do 20.3.1928, čp. 91 My�ka Franti�ek od 15.7.1928 do 10.11.1928, čp. 92 �in�ur Josef od 15.4.do 1.11.1929 čp. 93 �ák Jan od 15.4.1929 do 1.11.1929, 96 Holý Emil 1930, 97 Polívka Franti�ek 1930, 98 Slavík Alois 1930, 99 Kratochvílová Antonie 1930, 100 �plíchal Josef 1932, 101 Nepivoda Čenìk 1932, 49 Mihulka Stanislav 1938, 5 Krejčová Franti�ka 1938, 102 Votruba Václav 1938, 103 Čtrnáctý Josef 1963 104 Horáček Franti�ek 1963, 105 Bytovka JZD (6 bytù) 1965, 106 Státní statky - Dvořák Franti�ek 1968, 107 Státní statky - Ryme� Jaroslav 1968, 108 Prodejna Jednoty Hlinsko 1969, 109 Vacek Pavel 1977, 110 Tesař 1974, 111 Jarý Stanislav 1974, 112 Rohlík Karel 1971 113 Polá�ek Jaroslav JUDr. 1976, 114 �indler Jan 1975,115 Kudláček Ladislav 1983116 Mokři� Petr 1983,117 Burkoò Jiří 1983, 118 Dvořák Tomá� 1983, 119 Novotný Milan 1983, 120 Kubíček Oldřich 1983,121 �indler Jan 1983,.

Zbořen starý dùm č.p.63 a stejné číslo bylo přidìleno novostavbì - Černý Vladimír - 1983, 122 Slavík Lubomír 1985-1990, 124 Kostelecký Lubomír 1985-1990, 133 Zlesák Josef, ing. 1985, Zbořen statek čp.24 a stejné číslo přidìleno novostavbì - Korbel Jan 1987-1990, 82 nástavba - �elezný Václav 1979-1990, 73 nástavba - Novotný Jindřich 1988, 61 rekonstrukce - Marvan Josef - 1990, 30a rekonstrukce - Kobosil Martin - 1990.

3.6. Škola a vzdělání

Obec usilovala o vlastní školu od roku 1815. Dočteme se o tom v malé

kníţečce „Obrázky z Chrudimska“, kde se píše o školách v okrese Chrudim a

také o Horce.. Tam se dočteme. „ Obec zdejší usilovala o odškolení od Chrasti

jiţ roku 1815, kdy vydrţovala si pokoutního učitele Sedmíka. Chrastecký

učitel Filcík, aby sebe a své nástupce v příjmech nekrátil a poněvadţ mu

pokoutní učitelé i v jiných okolních obcích působili velké potíţe, zavázal se

dorovolně, ţe on sám, nebo jeho pomocník bude v zimě a za špatného počasí

dvakrát v týdnu do Horky docházeti a tu mládeţ vyučovati, za coţ si vymínil

mimo sobotáles i menší úhradu peněţitou.

Neţ kdyţ horečtí onu náhradu zpuzeli se platiti, odkazujíce na to, ţe mají

svého učitele, přestal Filcík do Horky docházeti, ale aby ve věci té zjednal

nápravu, podal v letech 1 819-1829 proti horeckým na šedesát písemných

stíţností v příčině neodvádění školních platů, nedoplatků koled, novoročních

grošů, dříví k vytápění apod.

Kdyţ pak všechny tyto stíţnosti o placení vyzněly naprázdno, musela

nakonec vyţádána býti vojenská exekuce, která měla aţ do zaplacení dluţných

platů v Horce pobýti. Neţ kdyţ i vůči takovémuto nastupování horečtí i dále si

postavili hlavu a nechtěli svých dětí do Chrasti do školy posílati, vyšetřovala

roku 1826 zvláštní komise, zda by se přece v Horce měla zvláštní škola zříditi.

Kdyţ pak komise tato, vzhledem k blízkosti Horky od Chrasti, zamítla

poţadavek horeckých, potvrdil i krajský úřad dobrozdání komise.

S tím ale horečtí nebyli spokojeni a podali hned odvolání k zemskému

guberniu a také se zpěčovali dluţnou částku 125 zlatých zaplatiti. Zatím učil

pokoutní učitel Sedmík klidně v Horce dále, nevšímaje si opětovných výstrah

krajského úřadu a shledáváme se s ním tu ještě roku 1830 a sse školou pokoutní

ještě roku 1849, kdy horečtí pouţivše vhodné doby a nového ruchu ve školství,

opět podali novou ţádost o zřízení samostatné školy, s níţ ale zase byli

odmrštěni a jim zrušení pokoutní školy přísně nařízeno.

Zatím vrchnostenský úřad v Chrasti nařídil rychtáři v Horce, by pod

uvarováním vojenské exekuce do osmi dní odvedl zadrţený školní plat,

novoroční groše, dříví a jiné v částce 136 zlatých 42 krejcarů. Kdyţ na tuto

urgenci ani odpovědi, zaţádal vskutku chrastecký učitel Alois Ţiţka krajský

úřad o exekování zmíněné částky. Nemohu tu udáti, bylo-li tomuto poţadavku

vyhověno, neţ jisto, ţe roku 1850 podali horečtí zvláštní vyjádření obecního

výboru, v němţ dovolávajíce se svědectví kosteleckého učitele Václava Turky,

udávali, ţe rodiče dítek ze Silnic a z Mezhoře pro vzdálenost ke škole, byli od

školního platu osvobozeni a ţe děti jich do roku 1842 vůbec do školy nechodily.

Na to podal učitel Ţiţka biskupskému vikariátnímu úřadu v Chrasti zvláštní

objasnění.

Chrastecký vikariátní úřad navrhl smírné vyrovnání na den 6.července

1850 na děkanství v Chrasti, kdeţ horečtí opět se zavázali k tomu, ţe budou

školní plat a jiné dávky do Chrasti odváděti. Netřeba zvlášť podotýkati, ţe

zůstalo opět jen při pouhém slibu. Na to pak Horka hledala vhodné doby, kdy by

si přece školu pro sebe postaviti mohla. Doba ta nadešla konečně roku 1864, kdy

jednalo se v Chrasti o rozšíření školy a kdy konečně ţádosti obce zdejší o

zřízení samostatné školy pro Horku, Mezhoř a Silnice, vyhověno. Neţ válečný

rok 1866 oddálil stavbu školy v Chrasti i v Horce aţ k roku 1877.“

Obec vyhradila pro stavbu školy pozemek mezi domem č.47 a kapličkou..

Byla postavena přizemní budova se třídou a bytem pro správce školy. Dětí

v obci přibývalo a tak se roku 1912 přízemní budova zvedá do patra, kde jsou

dvě třídy a kabinety, dole třída rezervní a byt správce školy, přistavěny byly

záchody. Rezervní třída slouţila od roku 1914 pro ubytování válečných

uprchlíků z Haliče, po válce jako tělocvična

Fotografie školy postavené v roce 1978

Fotografie školy přestavěné v roce 1912

Škola v Horce byla postavena v roce 1977 jako přízemní budova, v roce 1912

zvednuta do patra do nynější podoby

Josef Sedmík, pokoutný učitel, zemřel v roce 1855, pohřben na útraty obce. Kde

se vyučování konalo se zatím nepodařilo zjistit.

Prvním řídícím učitelem o němţ existuje záznam byl

Fr. J. Mošner, správce školy v roce 1886

Josef Řehák , řídící učitel, působil na zdejší škole do roku 1920.

Učitel František Vačkář , působil na zdejší škole od roku 1912

Antonín Švadlenka, narodil se 15.září 1871 v Březovci u Nasavrk, stal se

učitelem v roce 1891, působil na školách v Bojanově, Ţumberku, Nasavrkách,

Prachovicích, Studnicích a Kladně u Hlinska.Do Horky jmenován řídícím

učitelem od 1.prosince 1920.Na vlastní ţádost odešel do důchodu v roce 1931 a

odstě-hoval se do Chrudimi.

Antonín Vacek, působil na zdejší škole jen jeden rok od 1.září 1931 do

28.6.1932. Odstěhoval se do Zhoře u Golčova Jeníkova jiné zprávy o něm

nejsou.

Václav Votruba, řídící učitel, se narodil 10.října 1878 v Kališti, okres Sedlčeny

jako syn rolníka. Vystudoval učitelský ústav v Soběslavi, učitelskou způsobilost

získal v roce 1900. Učil na školách v Blatně u Hlinska, Seči, Proseči, Krásném,

Čankovicích, v Hlíně a od 1.července 1932 jmenován řídícím učitelem v Horce,

kde zůstal aţ do výsluţby. Postavil si dům čp.102 zde ţil aţ do úmrtí v roce ?

Učitelka Anna Benešová, učila ve druhé třídě od roku 1938

Jaroslav Macek, řídící učitel, narodil se 1898 v Proseči, maturoval jako voják v

roce 1917, zkoušku způsobilosti vykonal na učitelském ústavu v Soběslavi v

roce 1920, od roku 1918 učil v Hluboké, od dubna 1923 v Ţernosekách, potom v

Ţitenicích aţ do obsazení Sudet v říjnu 1938. Přestěhoval se do Horky, odkud

pocházela jeho manţelka.

Učitelka Emilie Sládková , nar. v Horce, působila ve druhé třídě v letech 1940-

1941, další zprávy o jejím působení nejsou k disposici.

Učitel Jaroslav Roztočil , nar. 24.srpna 1914 v Blatě, okres Pardubice. Přidělen

do Horky ze školy v Kočím v roce 1941. Od 17.září 1943 totálně nasazen u fy

Wiesner jako pomocný dělník v dopravě. V obci působil do roku 1945

Josef Hynek řídící učitel, narodil se 16.srpna 1903 v Pouchově u Hradce

Králové. Vystudoval na státním učitelském ústavě v Hradci Králové. Působil

jako učitel v B.Újezdě u Dobrušky, ve Vrbatově Kostelcijako řídící učitel 21 let

ve Všeradově u Hlinska, pak pět let v Horce, od roku 1951 do roku 1958 v

Hlíně,potom na Ţumberku od roku 1962 do roku 1966 opět v Hlíně, kde

odchází do důchodu.

Augustin Bachtík , řídící učitel, uzavírá horeckou školu v roce 1958, byl

přeloţen do Chrasti, kde pro nemoc nenastoupil.Další údaje chybí.

V současné době je v budově umístěn obecní úřad a obecní nájemní byt.

Ročně platí horecký obecní úřad chrasteckému městskému úřadu za děti

docházející do mateřské a základní školy osmdesát tisíc korun. Do mateřské

školy dochází 11 dětí, do základní školy 50 dětí.

Po druhé světové válce nastává všeobecný rozvoj vzdělávání, zvýšeným tempem

po roce 1948 několika školskými reformami. Školství bylo bezplatné, mělo být

dosaţeno úrovně středoškolské vzdělanosti pro všechny. Většina současných

obyvatel obce má nejméně středoškolské vzdělání nebo vzdělání mu na úroveň

postavené Vysokoškolské vzdělání má nebo ukončuje 16 občanů. Vsoučasné

době uţ se zase za vzdělání platí, v mnohých rodinách je nákup učebnic a

školních potřeb značným finančním zatíţením.

Učitelé pocházející z obce, ale učící jinde:

Robert Neuhäusl st.,.Robert Neuhäusl ml. František Abraham, Marie Andrová-

Šmahelová , PaedDr. Bohumil Andr, Eva Chaloupková-Abrahamová ,

Stanislav Mihulka,. Ladislav Čapek , Jaroslav Holeta st., .Jiřina Holetová-

Geisslerová, Mgr..Lenka Budínská-Malínská, Mgr. Eva Malínská,

Mgr.Jana Horáková-Batelková, PaedDr. Zbyněk Slavík ,RNDr.Novotná

VěraHana Krátká, ing.Dvořáková Jitka, Vlasta Burkoňová Dvořáková, Marie

Kokšteinová-Hynková .

4.1. Samospráva

Starostové a zastupitelstva .

1835-1867

Rychtářem do roku 1848 a starostou od roku 1849 byl Josef Motyčka z č. 3.

Do obce byli řádně přijati: Jan Motyčka č.4 dne 26.12.1837

Venzl Řehák č.28 dne 24.2.1838

Josef Dvořák č.35 dne 10.12.1838

Venzl Vrabka č.40 dne 4.3.1842

1851

Ustanovený početvedoucí J.Slavík zaloţil obecní pokladnici

1868-72

Starostou Antonín Dvořák, radní Josef Motyčka, Jan Chour a další

1872-76

Starostou František Vrabka, radní Řehák Alois, Chour Jan, Ferdinand Jandík,

Alois Řehák a další.

1876-81

Starostou Alois Řehák, radní Jan Sládek, Josef Kratochvíl, Antonín Dvořák,

Ferdinand Jandík,Josef Chvojka Josef Dachovský a další..

1881-83

Starosta František Vrabka, radní Antonín Dvořák, Josef Štěrba, Josef Wrabka.,

Alois Nermuť, Ferdinand Jandík

1883-86

Starosta Antonín Dvořák, radní Alois Řehák, Jan Sládek, František Řehák, Josef

Vrabka, František Dvořák, Josef Štěrba, Ferdinand Jandík.

1886-91

Starostou Bohuslav Slavík, radní Alois Nermuť, Josef Dachovský a další.

1891-95

Starostou František Starý, radní Jan Sládek, Josef Boháč, František Horáček,

Josef Dvořák, Jan Štěrba.

1895

Starosta Slavík Bohuslav

1896-1900

Starostou František Řehák, radní Jan Sládek, František Horáček, František

Starý, Josef Dvořák, Josef Boháč, Josef Vrabka, František Dvořák, Josef Dvořák

II., Josef Dachovský.

1900-03

Starostou Jan Sládek, radní František Řehák, Josef Dachovský, Josef Dvořák,

Josef Dvořák II, František Dvořák, František Horáček, Wojtěch Benda, Čeněk

Boháč, Josef Boháč.

1903-07

Starostou Bohuslav Slavík, radní František Řehák, Alois Vrabka, Jan Sládek,

Josef Dvořák, František Dvořák, Josef Slavík, František Chvojka.

1907-10

Starostou Josef Dvořák, radní Bohuslav Slavík, František Řehák, Vojtěch

Svoboda, Josef Slavík.

1910-13

Starostou Jan Kacafírek č.35, radní Josef Boháč, Vojtěch Svoboda, Alois

Vrabka, Bohuslav Slavík, Josef Mikelka č.34.

1913-16

Starostou Jan Sládek č.23, radní František Řehák č.27, Alois Slavík, František

Dejdar, Vincenc Jandík, Jan Hladík č.44, Jan Linhart č.12, František Malínský

č.33.

1916-19

Starostou Jan Sládek, radní Vojtěch Svoboda, Jan Kacafírek, Jan Hladík, Čeněk

Boháč, Josef Dvořák, Jan Hons?.

1919-20

Mimořádnými volbami zvolen za starostu Alois Slavík č.64, radní Jan Linhart

č.12, Jan Kacafírek č.35, Jan Sládek č.23, Rudolf Dvořák č.85.

1920 - 18.dubna

Ve volbách zvoleni : starostou Alois Slavík č.64, náměstkem Jan Sládek č.23

radními Jan Kacafírek č.35, Jan Linhart č.12, Rudolf Dvořák č.85

1923 - 16.září

Ve volbách zvoleni: starostou Alois Slavík č.64, náměstkem Jan Sládek č.23,

radními: František Malínský č.33, Jan Kacafírek č.35, Bedřich Kudyn ze Silnic.

1927 - 16.října

Ve volbách zvoleni: starostou Stanislav Motyčka č.41, náměstkem František

Horáček č.48, radními Alois Zlesák č.88, Josef Starý č.4, František Dejdar ze

Silnic.

1931 - 27.září

Ve volbách zvoleni: starostou Čeněk Jonáš č. ?, náměstkem Bohumil Zlesák

č.75, Macek Josef č.12, Sejtko Ladislav č.66.

1935 - 3.srpna

V doplňovacích volbách zvoleni: starostou Jaroslav Dvořák č ?, pokladníkem

Jan Krátký č.86.

1938 - 12.června

Starostou byl Alois Zlesák čp.88, který se vzdal funkce pro nesplnění

podmínky přidělení administrativní síly, do funkce starosty byl 15.března 1939

potvrzen Stanislav Linhart č.61, radními Motyčka Stanislav č.3, Nepivoda

Čeněk č.101, Mikelka Josef č.71, Slavík Alois č.68.

1945 - 5.května

Předsedou revolučního Národního výboru je Robert Neuhäusl č.54,

místopředsedou Bedřich Vrbický č.83,,členové Benda Rudolf č.96,

Prášil František č.8, Mikelka Josef č.71.

26.5.1946

Předsedou MNV zvolen Bedřich Vrbický, nedochoval se ţádný

záznam o dalších členech.

30.5.1948

Předsedou MNV zvolen Jindřich Šmahel, nedochoval se ţádný záznam o dalších členech.

28.11.1954

Předsedou MNV zvolen Jaroslav Holeta, nedochoval se ţádný záznam o dalších členech.

1960-

Předsedou MNV zvolen Josef Šplíchal č.100, členy rady Dvořák Jiří, Hromek Jarmil, Lichtenberg, Černý Vladimír, Kubant, Nepivoda

Vladimír, tajemníkem Josef Čejka z Chrasti.

1964

Předsedou zvolen Stanislav Mihulka, o dalších členech se nedochoval

záznam.

1971 26.-27.11 1971

Předsedou MNV zvolen František Horáček č.104,členy rady Jaromír

Bezdička č.69, Jiří Dvořák č.77, Vladimír Nepivoda č.28, Lubomír

Slavík č.96, Suchý František z Hlíny č.3, Karel Jonáš z Hlíny č.57, František Dvořák ze Smrčku č.1, tajemníkem Jiří Boček ze Smrčku

č.5.

1976 22.-23. října Předsedou MNV zvolen František Horáček, členy rady Jiří Dvořák

č.77, ing.Suchý František, Dostál Zdeněk, Nepivoda Vladimír č.28,

Slavík Lubomír č.96, Vrběcký Josef., tajemníkem Jiří Boček ze Smrčku č.5.

1981 5.-6.června

Předsedou MNV zvolen Lubomír Slavík č.96, členy rady Jiří Dvořák č.77, ing.Suchý František, Josef Pavlus, Jaroslav Durdil, Hana Krátká,

Libuše Dvořáková, Josef Košina, tajemníkem Boček Jiří ze Smrčku.

1986 23.-24.května

Předsedou MNV zvolen Lubomír Slavík č.96, členy rady

1990 24.-25.litopadu

Starostou zvolen Milan Novotný č.119,zastupcem starosty Jaroslav

Štefec č.102, členy zastupitelstva Hromek Karel č. 92, ing. Zlesák

Josef č.100, Jarý Stanislav č.111, PhDr. Novotná Věra č.43, Novotný Milan č. 119,Marvan Josef č.61, Novotný Pavel ze Smrčku

č.10,, ing.Slavíková Eva č.122, Kostelecký Luboš č.124, Hromek

František ze Smrčku č.53.

1994 18.-19.listopadu

Starostou zvolen Jaroslav Štefec č.102, zastupitelé Machová Hana č Hromek Karel, Dvořák Tomáš, Kostelecký Lubomír, Novotný Milan,

ing.Nepivoda Vladimír, ing.Horák Josef č.13, Burkoňová Vlasta

(str.297)

1998 13.-14.listopadu

Starostou zvolem Vladimír Černý č.63, zastupiteléHromek Karel, ing

Josef Horák č.13,,Dvořák Tomáš, Štorek Jaroslav z Hlíny, Novotný Milan č.119, Dvořák František, ing.Vladimír Nepivoda č.28,

mgr.Budínská Lenka.

Po kaţdých volbách byly ustavovány různé komise a pomocné

orgány, ve kterých byli další občané, nečlenové volených orgánů.

Jejich činnost pomáhala zlepšovat vztahy mezi občany a přinášela uţitek všem i ve zlepšování celkového prostředí obce. Hodně se

udělalo, ne všechno se podařilo podle představ. Podstatné je, ţe zde

ţijí lidé, kteří jsou ochotni pro obecné blaho obětovat i část svého soukromí, navzdory problémům, které z toho plynou. Všem, kteří kdy

pracovali v řízení obce patří uznání a dík těch, kteří z různých důvodů

nemohli pro obec něco prospěšného udělat.

4.1. Společenské organizace

4.1.1. Sbor dobrovolných hasičů Historie Sboru dobrovolných hasičů začíná dnem 18.prosince 1889, kdy bylo

schváleno jeho ustavení místodrţitelstvím v Praze pod číslem jednacím 90.306.

Starostou sboru byl zvolen z 28 členů Bohuslav Slavík, velitelem Jan Sládek,

náměstky Josef Vrabka a František Řehák, hospodářem Josef Boháč, jednatelem

Josef Vrabka a pokladníkem František Řehák. V témţe roce vystavěli členové

sboru hasičské skladiště a obec zakoupila u firmy Smajkal na Smíchově

čtyřkolovou stříkačku a 120 metrů hadic za cenu 580 zlatých, 28 plátěných

obleků u Ševčíka v Chrasti za 100 zlatých 68 krejcarů. Ostatní výzbroj a

doplňky od K.Churaina v Hlinsku za 330 zlatých 70 krejcarů. Celý inventář stál

dohromady 1011 zlatých 38 krejcarů Sbor vycvičil Theodor Mládek z Chrasti.

Za prvních deset let se podíleli na likvidaci třinácti poţárů poţárů V roce 1900

měl sbor 80 členů, z toho 5 čestných, 4 zakládající, 5 přispívajících, 32 činných

a 35 ochranných. Kupní cena rozšířeného inventáře byla 2568 zlatých 92

krejcarů.

Fotografie z roku 1900

Fotografie z roku 1927

Za prvních deset let 1889-1899 zasahoval sbor při poţárech v Chrasti (pětkrát),

Bítovanech, Zaječicích, Seslávkách, Řestokách, Dobrkově, Chrašicích.. V roce

1900 měl sbor 80 členů, z toho činných 32, ochranných 35, přispívajících 5,

zakládající 4 a čestné 4. Sborová knihovna čítala 29 svazků. Roku 1900

vykonal sbor 10 cvičení praktických, 2 teoretická a jedno veřejné k oslavám 10

výročí sboru. Ve válečném a poválečném období činnost stagnovala. K oţivení

činnosti došlo v roce 1924 po veřejném okrskovém cvičení v Horce, kterého se

účastnilo 11 sborů z okolí. Aţ do roku 1938 vyvíjel sbor rušnou činnost.

Tradičními se staly hasičské plesy v lednu kaţdý rok, účast na okrskových a

oblastních cvičeních, doprovod na pohřbech, hlídky při divadlech a zábavách,

vatry při výročích, poţárů bylo naštěstí méně neţ za prvních deset let. Ve válce

společenská činnost ochabla,byly jiné starosti. Po osvobození došlo k omlazení

sboru Sbor pokračoval v tradičním organizování lednových hasičských plesů. Po

roce 1948 došlo k přejmenování na Poţární ochranu. Místo hasiči se mělo říkat

poţárníci, ale tradičně se dále říkalo hasiči. V roce 1961 měl sbor i ţenské

druţstvo, které dosahovalo v soutěţích i v činnosti pro obec velmi dobrých

výsledků. Velitelkou druţstva ţen byla Františka Straková, členkami Vítková

Ruţena, Marie Batelková, Boţena Šmahelová, Slávka Vondráková, Jarmila

Horáčková, Věra Ţáková, Slávka Pilná, Alena Pilná Ve vedení sboru se

vystřídala řada občanů. František Horáček st.čp.45, Myška Miroslav čp.91,

František Horáček ml. čp.45, Černý Vladimír čp. 63, Marvan Josef ml.čp. 61.

Velmi zásluţnou činnost organizoval Sbor s oddílem Mladých poţárníků

Vedoucím tohoto oddílu byl Stanislav Jarý st. čp.111. Členy oddílu byli chlapci

i děvčata. Jmenovitě v letech 1979 – 1982 : Čech Jiří, Černá Naďa, Dalecká

Eva, Dalecký Rudolf, Doleţal Petr ml.,Dvořáková Jitka, Hromek Karel ml.,Jarý

Stanislav ml., Krátká Lucie, Loner Tomáš, Loner antonín ml., Matějková Zdena,

Oplištilová Šárka, Urbanová Irena, Urban Roman, Vacek Petr, Kraus Martin,

Kobosil Martin, Štefec Petr, Jará Aneta. Během tří let se účastnili celostátní hry

„Plamen“ a dalších dětských soutěţí. V přípravě na soutěţe se učili poznávat

přírodu, stavět stany, první pomoc, morseovku, azimut, stavět ohniště, vázat

uzly, házet granátem, střílet ze vzduchovky, běhat štafetu, rozvinovat a svinovat

hadice, pouţívat dţberovku, ruční hasící přístroje a mnoho dalších dovedností.

Pravidelně se účastnili dálkových pochodů na Leţáky. Dodnes vzpomínají na

krajské soutěţe v Chocni a Hradci Králové, okresní na Konopáči a na Kometě,

v Bojanově , třídenku v Chacholicích, letní tábor v Přemilově a mnoho dalších

akcí, kterých se oddíl účastnil. Děti vyrostly, stali se z nich dospělí členové

sboru. Vedoucími se stávají Stanislav Jarý ml. a Naďa Černá. V okresní soutěţi

získává oddíl 1.místo, postupuje do krajského na podzim 1989, kde získává téţ

1.místo.

100 let trvání hasičského sboru v Horce oslavili občané 26.června 1988 za účasti

sborů ze širokého okolí. Ukázky stříkaček z historie a současnosti, soutěţ

poţárních druţstev a sportovní utkání sledovalo mnoho diváků. Akce se velmi

vydařila.. .

Na konci roku 1999 má hasičský sbor 30 muţů a 9 ţen. Nejdéle jsou členy sboru

Vítek Jaroslav, Dvořák Jiří, Horáček František, Ţák Jaroslav..

Starostou sboru je Vladimír Černý, velitelem Josef Marvan ml., preventistou

Tomáš Dvořák , strojníkem Josef Novák, pokladníkem Naďa Kobosilová

Hasičský sbor patřil vţdy k trvale aktivním spolkům a je jím dosud.

4.2.1 Sokol Ustavující schůze tělovýchovné jednoty Sokol se konala 20.června 1920.

Starostou jednoty byl zvolen Václav Modráček, jeho náměstkem František

Vondrák, náčelníkem Josef Prášek, vzdělavatelem Josef Řehák, jednatelem

Robert Neuhäusl ml., pokladníkem Miloslav Vrabka. Členský příspěvek byl

stanoven na 50 haléřů, dorost 25 haléřů, přispívající 1,-Kč měsíčně. Pro

tělocvičnu navrţena místnost ve škole.Po protestu řídícího učitele Řeháka nabídl

starosta jednoty Modráček sál ve svém hostinci pro tento účel zdarma. Na další

schůzi navrhl Robert Neuhäusl, aby pro cvičení byla získána místnost ve škole a

kdyţ byl jeho návrh zamítnut, vzdal se členství a tím i jednatelství v Sokole..

Na valné hromadě 16.ledna 1921 byl zvolen starostou František Vondrák,

náměstkem Josef Prášek, náčelníkem Jan Fiala, jeho náměstkem Miloslav

Vrabka. Náčelnicí se stala Boţena Panýrová, její náměstkyní Anna Horáková.

Jednatelem František Abraham, vzdělavatelem Antonín Švadlenka, pokladníkem

Josef Dvořák. Na zakoupení bradel a hrazdy půjčuje si jednota u místní záloţny

4.000,- Kč. Muţů bylo v Sokole 33, ţen 16, celkem 49 členů. V roce 1921 se

jednota účastnila na cvičeních v Tuněchodech, Trojovicích, Bítovanech a ve

Svratce. Veřejného cvičení 26.7.1921 se účastnilo 16 jednot. Cvičilo 161 muţů,

77 ţen, 110 dorostenců, 59 dorostenek, 90 ţáků a 71 ţákyň. Od listopadu se

cvičilo ve škole, protoţe v sále nebylo klidu a při cvičení ţen bylo plno čumilů.

Kromě tělovýchovné činnosti jednota pořádala osvětové akce, pořádala

divadelní představení, zařizovala knihovnu. V roce 1933 byli na valné hromadě

zvolenitito činovníci: Abraham František starostou, Václav Votruba

místostarostou, Jaroslav Holeta jednatelem, Dvořák František pokladníkem,

Jan Fiala náčelníkem, Marie Sládková náčelnicí. Jednota má dluh 3000,- Kč a

zbavuje se ho výtěţky z akcí „Kácení máje“, poutní taneční zábavy, doţínkové

slavnosti s taneční zábavou, Mikulášskou taneční zábavou a Silvestrovským

večírkem.

V tomto roce má jednota 59 členů. Druţstvo odbíjené se zúčastnilo četných

závodů u různých jednot a umístilo se jako vítěz IX. okrsku východočeské ţupy

Pippichovy. Zakladateli a aktivními hráči byli v té době podle záznamu v obecní

kronice: Jarda Slavík, B.Mikelka, A.Ţák, J.Fiala,Fr. Novotný, Fr.Straka,

M.Sládek, J.Ţák, M.Slavík, J.Mazánek a Alois Mazánek, hodnocený jako

nejlepší. Síť a míč koupila jednota, dresy, trenýrky a tenisky si museli koupit

hráči sami.

V roce 1934 je zvolen starostou a vzdělavatelem František Abraham,

náčelníkem Ţák Jaroslav, jednatelem Jaroslav Holeta, náčelnicí Jřina Holetová,

zdravotník Josef Mikelka, hospodářem Slavík František. Jednota má 52 členů.

V dalších letech není o činnosti Sokola v kronice ţádná zmínka. V okupaci byl

Sokol zakázán, po válce se činnost obnovila, nedosáhla předválečné úrovně.

Zůstává tradice odbíjené jako jediné činnosti.

V roce 1972 se činnost Sokola obnovuje, vedením jednoty je pověřen František

Dvořák. Za členy získáno 60 občanů. Obnovuje se tradice soutěţí v odbíjené,

v roce 1976 se účastní soutěţe v Horce 9 druţstev na třech nových hřištích,

vybudovaných svépomocí. V roce 1980 poklesl stav členů na 20. Aţ do

současnosti trvá tradice soutěţí v odbíjené, vţdy o horecké pouti. V roce 1999

má jednota 10 členů, z toho 3 přespolní., všechno muţi zralého věku. Chybí

ţeny a mládeţ, dorost.

Ochotnicko-vzdělávací spolek Svatopluk Čech

První divadelní představení sehráli v Horce v roce 1874 studenti

Antonín Motyčka (učitelský ústav Hradec Králové) , Alois Chour (reálka

Pardubice) a Aninka Jelínková s Albertem Jelínkem. Hra se jmenovala

„Fotografická dílna v Praze“. Aţ do roku 1906 bylo sehráno zatím

neorganizovanými ochotníky dalších 13 her za podpory ochotníků z Chrasti.

25.března 1907 byly podány na místodrţitelství v Praze ke schválení stanovy

sdruţení ochotníků pod názvem „Ochotnicko-vzdělávací spolek Svatopluk Čech

v Horce“ a na valné hromadě byli zvoleni z 35 zakládajících členů jako předseda

Josef Řehák, řídící učitel, náměstkem Antonín Slavík z č.64, jednatelem Alois

Slavík , pokladníkem Jan Sládek č.23, knihovníkem Antonín Slavík, krejčí č.68,

reţisérem Robert Neuhäusl.

Reprodukce plakátu

Fotografie z divadelního představení – celý soubor

Příprava na představení nesestávala jen ze zkoušek rolí, nejdřív jen čtených,

později na jevišti nejprve s textem v ruce, později zpaměti s nápovědou z budky

či portálu. První starost byla získat vhodné texty divadelních her, zajistit

obsazení postav, získat povolení okresního úřadu atd. Musela se připravit scéna,

zhotovit a namalovat nebo koupit kulisy , objednat kroje, připravit vstupenky ,

dát vytisknou plakáty a rozvézt je do okolí . Kaţdý, kdo zrovna nehrál, měl co

dělat.

Fotografie z představení- na scéně.

Výběr představení byl záleţitostí reţiséra: Podle premiér a počtu repríz byli

nejpilnějšími reţiséry: Robert Neuhäusl, Jan Krátký, Alois Slavík čp.68. O

divadlo byl v obci vţdy zájem. V roce 1907 měl spolek ochotníků 49 členů,

z toho bylo 11 ţen, v roce 1921 bylo 41 členů, z toho 13 ţen, v roce 1938 to bylo

46 členů, z toho 18 ţen, v roce 1947 rekordních 68 členů, z toho 27 ţen.

Divadelní činnost skončila po změnách v únoru 1948. Soubor sehrál za dobu

svého působení 99 představení. Největší ohlas mělo představení „Ta naše

písnička česká“ nacvičené v roce 1940, kdy si horecké divadelníky zvaly obce

v okolí..Hrálo se v Hroubovicích, Radčicích, Bítovanech, Skále a dalších.

Reţíroval Robert Neuhäusl, zpěvy nacvičil Stanislav Krátký, scénu řídil Miloslav

Andr. Hráli: Jaroslav Macek, Miloslav Benda, Marie Macková, Boţena

Wellendorfová, Vlasta Moučková, Marie Slavíková, Stanislav Krátký, František

Novotný, Jan Krátký a Josef Horáček.

Skaut- Junák Mládeţ měla vţdycky snahu se sdruţovat, jak k dobré a ušlechtilé činnosti, tak

k lumpárnám. Před válkou to byli mladí republikáni, z jejich činnosti se

nedochovalo nic, kromě několika řádků o počtu schůzí.

Těsně před válkou se mládeţ mohla řídit radami v časopise „Mladý hlasatel“,

kde Jaroslav Foglar předával své zkušenosti z činnosti praţských junáckých

oddílů. Nejčtenější knihou byli Hoši od bobří řeky a potom obrázkový seriál o

Rychlých šípech. Klub mladého hlasatele byl i v Horce. Byli v něm prakticky

všichni kluci, kteří se stali později Junáky. Na výlety se chodilo do Černé skály

a k Vaně, na Ţumberk, k Popluţi, ke Studené Vodě, do Strţe,

Dne 6.srpna 1945 zaslalo Ladislavu Horáčkovi na jeho ţádost ústředí Junáka 15

Junáckých stezek, registrační listiny a další dokumenty. Registrovalo se 26

chlapců: Nastala příprava podle Junáckých stezek. Budoucí vedoucí se

připravovali na Lesní škole v Budislavi. Tábora vedoucích se účastnili: Jaroslav

Dvořák, Ladislav Čapek, Stanislav Mihulka. Ti potom připravovali ostatní.. Ne

všichni vydrţeli.

První slib se konal 23.prosince 1945 v klubovně (šatně divadelníků), druhý –

veřejný - 5.května 1946 při slavnostním táboráku na hřišti u školy. Po splnění

podmínek sloţili junácký slib tito bratři:

Slavík Luboš, Dvořák Ludvík, Neuhäusl Robert, Andr Bohumil, Bezdička

Jaromír, Dvořák Alois, Feix Miroslav, Holeta Jaroslav, Hynek Josef, Novák

Josef, Neuhäusl Emil, Slavík Josef, Pardubický Saša, Stanislav Linhart.

Zde skládaly slib i členky dívčího oddílu: Blanka Slavíková, Milka Batelková,

Marie Šmahelová, Marie Hynková, Slávka Zlesáková, Marie Malínská, Zdenka

Kohoutková.

Činnost Junáků byla organizována v druţinách, v jejich čele stál rádce, jeho

zástupcem byl podrádce. Byly 3 druţiny: Vlci, Bobři, Rysi po 7-8 členech,

mladší byli – Vlčata , měli svého vedoucího, dva rádce z řad Junáků. Členy

Vlčat byli Miroslav Bakeš, František Malínský, Luděk Feix, Nepivoda Čeněk,

Hrubý Miroslav, Slavík Václav, Batelka Karel.

Obrázek z kroniky chlapeckého oddílu

4.2.5. SČM-Svaz české mládeţe Místní skupina Svazu české mládeţe vznikla v Horce hned v roce 1945. První

velkou akcí bylo vybudování prostoru pro postavení pomníku partyzánu

Pazderovi. Do roku 1948 se nedochoval ţádný další záznam15.8.1948. Prvním

předsedou organizace se stal Jaroslav Dvořák z č.19, jednatelkou Marie

Šmahelová, studentka Obchodní akademie v Chrudimi z č.7. Členské průkazy

byly členům vydány 25.11.1948.

V roce 1949 se konal v dubnu slučovací sjezd Svazu české mládeţe, Svazu

moravské mládeţe a dalších národních svazů mládeţe. Organizace nesla nový

název Československý svaz mládeţe se zkratkou ČSM. Místní organizace si

vzala pod patronát obecní sady, vysázely se stovky ovocných stromů. Svazáci

zaloţili pěvecký soubor, který vystupoval se svým programem na veřejných

schůzích občanů. Organizovali taneční zábavy, kácení máje, podíleli se na

zakládání pionýrských oddílů Junáka. Sloţení skupiny se měnilo téměř kaţdý

rok, tak jak starší členové odcházeli za zaměstnáním mimo obec, nebo zůstali

v obci, ale uţ měli jiné zájmy. Tím, jak ubývalo mladých lidí v obci, měnila se

struktura ČSM S povinností mít základní organizaci v závodě, nebo ve škole, činnost stagnovala a v roce

1976 zanikla úplně.

Fotografie z odhalení pomníku Sady ČSM

4.2.6. Šipkaři – Český šipkový svaz. Český šipkový svaz je přidruţeným svazem Českého svazu tělesné výchovy a

vznikl 5.června 1996. Vznik šipkového sportu začíná v Angli v 15.století. Tehdy

si lučištníci krátili své dlouhé šípy na 25 centimetrů a pouţívali je jako zbraň ke

své osobní ochraně, nebo k soutěţení o nejlepší mušku házením do špalku

z jilmového dřeva. Šipkové terče prodělaly dlouhý vývoj, teprve v minulém

století se objevil terč slisovaný ze štětin s rozdělením do segmentů tak, jak je

známe dnes. Dnes sdruţuje Světová šipková federace národní organizace 56

zemí světa a počet hráčů se stále zvyšuje.

Fotografie šipkařů

Horecký šipkový klub (HŠK) vznikl na podzim roku 1997, poté, kdy přivezl

hostinský pan Josef Marvan v létě téhoţ roku první šipkový terč. Pár nadšenců

začalo „házet“ a v září se z nadšenců vytvořila tři ligová druţstva.

Po třech letech aktivní činnosti je „Horka“ v šipkovém dění v celé České

republice jiţ dávno známým pojmem. V sezóně 1997/1998 tým HUK Horka

obsadil v I.lize našeho regionu druhé místo a reprezentoval oblast na Mistrovství

České republiky. Třetí místo v témţe roce vybojoval tým HPP Horka a hned

v příští sezóně 1998/1999 v I.lize zvítězil, takţe HORKA na Mistrovství

republiky nechyběla. V této sezóně v celoročním ţebříčku České republiky se

na prvních dvou místech umístily dvě místní hráčky – bezkonkurenčně Vlaďka

Říhová jako první , Monika Jará jako druhá. Vlaďka Říhová se v sezóně

1999/2000 drţí stále v čele ţebříčku, má za sebou úspěšnou účast na

Mistrovství světa a spolu s týmem HPP Horka a několika dalšími hráči také na

Mistrovství Evropy

Nejvíce si získala Horka popularitu díky sériím místních dlouhodobých turnajů,

lidově nazývaných „horecké středy“, vrcholících velkým finále o hodnotné

ceny. Tyto série byly odehrány čtyři. Pátá série má název „MEGA“ a probíhá na

území celé republiky. Řídící štáb je v Horce .Jeden ze zakládajících členů HŠK

Stanislav Jarý mladší se vypracoval do vrcholného vedení šipkového sportu

v naší republice, věnuje se pořádání turnajů a zastupuje Horku ve sportovní

komisi. Potěšující je zájem dětí , které si z dětských turnajů odvezly několik

trofejí a figurují v celostátních ţebříčcích dětských kategorií.. V současné době

jsou na předních místech I.ligy tři horecká ligová druţstva, tři ţeny v první

desítce republikového ţebříčku, dva muři v první padesátce republikového

ţebříčku (pro srovnání – republikové ţebříčky mají téměř devět tisíc hráčů).

V současné době tvoří Horecký šipkový klub tito členové: Josef Marvan ml.,

Marvanová Zdena, Jarý Stanislav ml., Jará Monika, Horák Tomáš, Horáková

Aneta, Říhová Vladěna, Říhová Martina, Suchý Miroslav, Loner Tomáš, Mach

Milan ml., Novotný Hubert, Novotný Milan ml

4.2.7. Sbor pro občanské záleţitosti

První zmínka o Sboru pro občanské záleţitosti je z října 1976. Vedl ho Jiří

Dvořák, (č.p. 77), místopředseda MNV, členy bylo 6 aktivistů a 3 poslanci.

V roce 1986 se po volbách stává předsedkyní Sboru pro občanské záleţitosti

paní Libuše Dvořáková z Horky č.106, členy pak Krátká Hana č.76, Štefcová

Věra č.102, Dvořák Jiří č.77, Machová Hana č.67, Šindlerová Jana č.121,

Burkoňová Vlasta č.62, Boček Jiří ze Smrčku č. 5, Andr Jiří z Hlíny č.4.

SPOZ organizoval. Akce vítání občánků v místní obřadní síni, velmi pěkně

vybavené. Navštěvoval starší občany při jejich významných výročích a přinášel

jim drobné dárky zároveň s blahopřáním. Pořízené fotografie a zápis s podpisem

oslavence jsou v kronice SPOZU. V současné době SPOZ nepracuje, ale na

výročí občanů se nezapomíná. Navštěvuje je starosta a člen zastupitelstva.

Fotografie z akce SPOZ – vybrat

4.2.8. Český svaz ţen a Červený kříţ

Český svaz ţen byl zaloţen v roce 1960. Předsedkyní zvolena Jiřina Holetová,

učitelka, č.p. 83.. V roce 1965 byly uspořádány čtyři lékařské přednášky a

samostatný kurs první pomoci. Absolventky kursu se staly členkami

Československého červeného kříţe.

Na oslavách Mezinárodního dne dětí zabezpečovaly pohoštění pro děti,

organizovaly společné zábavy,“babské bály“, výstavu ručních prací ţen,

přednášky pro ţeny o zdravotnictví a kosmetice, besedy a instruktáţe se

zajímavými lidmi, módní přehlídky atd.

V průběhu let docházelo ke změnám v členstvu i ve vedení. V roce 1988 byla

udělena za péči o přestárlé občany Modrá stuţka Jarmile Horáčkové, Věře

Štefcové a Libuši Dvořákové. Předsedkyní je v tom roce Novotná Zdena,

členkami výboru Lonerová Marie, Mokříţová Štěpánka, Černá Eliška,

Bezdičková Hana, Nováková Alena, Malínská Marie.

Fotografie z babského bálu

4.2.9. Politické strany

16.října 1927kandidovaly v obecních volbách dvě strany.. Za republikánskou

stranu byli zvoleni: Slavík Alois, rolník, čp.64, Sládek Jan, rolník, čp.23, Starý

Josef, rolník, čp.4, Zlesák Alois, tesař, čp.88, Řezáč František, domkář,čp.46,

Řehák František, rolník,čp.27, Motyčka Stanislav, rolník, čp.3, Motyčka

Stanislav, rolník, čp.41, Dvořák Ladislav, kovář, čp.19, Horáček František,

domkář, čp.48, Kydyn Bedřich, hostinský, Silnice čp.10, Mikelka Josef,

domkář čp. 71, za stranu lidovou Košťál Alois, rolník, čp.28, Vrátil František,

malorolník, čp.29, Dejdar František, výměnkář, Silnice čp.13. Starostou byl

zvolen ve druhém hlasování Stanislav Motyčka, čp.41.

V roce 1931 podalo kandidátní listiny pět stran a ve volbách získaly tento počet

mandátů: Sociální demokracie 3 členy – Zlesák Bohumil, cestář,čp.75, Sejtko

Ladislav, dělník, čp.66, Kotek Josef, dělník, čp.57. Národní socialisté 3 členy –

Jonáš Čeněk, vrchní četnický stráţmistr v.v. čp.82, Khom Jindřich, staniční

manipulant, čp.54, Dvořák Jaroslav, stavbyvedoucí, čp.72, Republikánská strana

3 členy – Slavík Alois, rolník, čp.64, Motyčka Stanislav, rolník, čp.41,

Dachovský František z Mezihoř í čp.4, Lidová strana 2 členy – Macek Josef,

obchodník,čp.12, Prášil František, malorolník, čp.29, Občanská strana ve

prospěch obce 4 členy -–Zlesák Alois, tesař, čp.88, Mikelka Josef, domkář,

čp.71, Starý Josef, rolník, čp.4, Dvořák Ladislav, kovář, čp.19. Starostou byl

zvolen devíti hlasy Čeněk Jonáš, náměstkem Bohumil Zlesák.

V roce 1938 podalo své kandidátky pět stran. Starostou byl zvolen Stanislav

Linhart, rolník,čp.61,členy rady Motyčka Stanislav, rolník, čp.3, Nepivoda

Čeněk, tesař, čp.101, Mikelka Josef, rolník, čp.71,, Slavík Alois, zaměstnanec

ČSD, čp.68,, členy zastupitelstva se stali : Slavík Alois, rolník, čp.64, Dvořák

František, domkář, čp.47, Votruba Václav, řídící učitel, čp.102, Prášil

František, sklenář, čp.8, Mihulka Stanislav, elektromontér, čp. 49, Feix Vilém,

úředník, čp.67, Kohoutek Jaroslav, dělník, čp.80, Ţoudlík Josef, hajný, Silnice 7,

Čapek Josef, stráţník dráhy, čp.50. V tomto sloţení zůstali zástupci obce i po

zrušení politických stran v roce 1939 aţ do roku 1945. Po dobu okupace byla

v obci nová, jediná strana, Národní souručenství, s formálními členy.

Po osvobození v roce 1945 byly čtyři politické strany, ale v obci měly svou

organizaci jen dvě – Komunistická strana Československa a Československá

strana lidová. V KSČ byli organizováni dělníci, domkáři, část inteligence,

v ČSL občané věřící ze všech vrstev. Většina obyvatel stála mimo tyto

organizace. Časem, jak členstvo stárlo, ČSL zanikla. Stejně tak KSČ, počet

jejíchţ členů se sníţil po prověrkách v letech 1969-71. V roce 1986 bylo v obci

v místní organizaci 11 platících členů, všichni v důchodovém věku, dva přes 70

let. Registrovaných ( těch kteří měli základní organizaci v závodě nebo

instituci)bylo 27. V roce 1990 tato organizace prakticky přestala existovat.

V obci vzniklo Občanské fórum. Ve volbách do sněmoven a České národní rady

získaly kandidující strany z celkového počtu 228 voličů v Horce tento

procentuální počet hlasů: Občanské fórum 52,6%, KSČ 16,2%, Spojení

zemědělců a venkova 7,5%, křesťanská a demokratická unie 6,9%, Sociální

demokracie 6,3%, Strana zelených 5,3%. V listopadových volbách obecního

zatupitelstva Byli zvoleni za Občanské fórum PhDr.Novotná Věra, Štefec

Jaroslav I., ing.Slavíková Eva, Kostelecký Luboš. Z nezávislých kandidátů byli

zvoleni: Hromek Karel,ing.Zlesák Josef, Jarý Stanislav st.,Novotný Milan,

Marvan Josef ml.,Novotný Pavel a Hromek František, oba ze Smrčku..

V roce 1994 kandidovali jen nezávislí kandidáti. Voleb se zúčastnilo 237 voličů

z 284 zapsaných, tj.83,45%. Kolik má která strana v obci voličů ukázaly volby

do Poslanecké sněmovny v roce 1996. Účastnilo se jich .194 voličů ze 223

zapsaných, tj.83%. Sociální demokraté dostali 30,4% hlasů, ODS 29,4%, KDU-

ČSL 9,2%, republikáni 7,7%, KSČM a ODA po 7,2%.

V roce 1998 kandidují v obecních volbách opět jen nezávislí kandidáti.

4.3 Události

I.světová válka První světová válka zasáhla do ţivota obyvatel Horky velmi závaţně. Zprávu o

vyhlášení války a mobilizační vyhlášku přinesl úředník okresního hejtmanství

v den,kdy se v obci slaví pouť dne 26.července 1914.. Připravená taneční zábava

se nekonala, i kdyţ hudebníci byli na sále připraveni. V pondělí ráno se vydal na

nádraţí v Chrasti velký průvod vyprovázející prvních 23 povolaných vojáků.Do

září 1915 narukovalo dalších 40 muţů a do konce roku dalších 11. V roce 1916

odešlo k vojsku dalších 25 muţů ve věku od 19 let. V roce 1917 povoláno 6

osmnáctiletých, a v roce 1918 v lednu jeden sedmnáctiletý- Bohumil Panýr.

Z těchto 106 občanů padlo na frontách nebo zemřelo v lazaretech 21. Jejich

jména jsou na pomníku uprostřed obce.

Na ty, kteří zůstali, nečekalo nic pěkného. Na ţeleznici byla zastavena osobní a

nákladní civilní doprava, vlaky jezdily jen pro vojsko. 2.prosince 1914 bylo

přiděleno do obce 50 uprchlíků z Haliče. Byli ubytováni v jedné třídě školy,

později jich bylo 24 předáno do Chacholic.V roce 1917 zde byly ještě tři rodiny,

které na podzim toho roku odešly zpátky do Haliče. Rezervní třída ve škole, kde

byli ubytováni, zůstala po nich zpustošená, s vytlučenými okny.

S potravinami to bylo zlé. V roce 1915 nesměli pekaři prodat chleba lidem

z vesnic,nesměli péci rohlíky a housky, v roce 1916 začaly rekvizice hovězího

dobytka Do prosince bylo zrekvírováno 28 kusů dobytka. V dubnu zavedeny

lístky na na cukr (1 kg na měsíc), na kávu (125 gramů na měsíc),v září lístky na

mouku, v prosinci lístky na petrolej (1 litr na rodinu a měsíc). Neustále

probíhaly rekvizice obilí a brambor.. V roce 1917 v únoru zakázáno šrotování

obilí , 15.března 1917 vojáci sňali z věţe kapličky zvon s datem 1868 a

s obrazem sv.Jana, váţící 39 kg . Zvonek ze Silnic dán do kostela v Chrašicích.

Obci nařízeno dodat 6 tun brambor, v dubnu zrekvírováno dalších 15 kusů

hovězího dobytka, v květnu rekvírováno obilí po kilogramech. Od srpna

všechny brambory zabaveny pro armádu, obci stanoveno dodat 25 tun obilí do

15.října. 4.srpna zakázán prodej zrnkové kávy, na „kávenky“ je příděl l kg směsi

kávové-náhraţky Od listopadu sníţena dávka cukru na měsíc na půl kilogramu

za měsíc, vydávají se lístky na brambory ( 6 kg na měsíc). Ze sklizně 1917

odevzdala Horka 105 tun obilí, 56 tun brambor. V prosinci prováděli 4 vojáci

se šikovatelem a dvěma civilními úředníky rekvizici brambor a obilí. Vojáci

přísně prohlíţeli stodoly, kůlny, chlévy, chlívky, sklepy, půdy, světnice,záchody

i psí boudy, všude hledali ukryté zásoby. V únoru 1918 byly opět rekvizice

brambor a obilí, bylo sebráno 6 tun obilí. Vyţivovací úřad vydal nařízení, aby

místo 840 gramů mouky se dávalo jen 600 gramů na bochníček, zbytek domíst

kukuřicí a sušenou řepou..Okresní hejtmanství nařídilo dodat 66 kusů hovězího

dobytka od března do května. Sniţují se příděly mouky pro nesamozásobitele.

V lednu 1400 gramů,, v únoru 1115 gramů, v březnu 1000 gramů, v dubnu 700

gramů, v květnu 400 gramů mouky. V červnu bylo pro obec posláno 74 kg ječné

mouky a to byla poslední dodávka do nové sklizně.Peníze neměly cenu.

Prováděl se výměnný obchod. Za 4 vejce litr petroleje, uhlí se vyměňovalo za

obilí nebo máslo. „Horáci“ nabízejí k výměně zadva metráky cukrovky kubík

dřeva, nebo za metrák obilí fůru dříví. Na polích se velkém ztrácejí brambory a

klasy obilí. Kdo nměl nic na výměnu, trpěl nouzí. Ani za práci na poli nesměl

hospodář najmutým lidem zaplatit naturáliemi.

Na výpomoc v hospodářství byli přiděleni ruští zajatci. V březnu 4, v červnu

dalších 8. Pracovali u Slavíků čp 64, Hladíků, Vrabků, Dvořáků čp. 13,

Košťálů, Sládků, Jandíků, Starých, Motyčků čp. 41, Kateřiny Vrabkové a

Řeháků a domů se vraceli 25.listopadu 1918.

Dne 28.října 1918 odpoledne miřetický poštovní posel Tesař přinesl z pošty

v Chrasti opis telegramu o kapitulaci Rakousko-Uherska.

Téhoţ dne je rozšířena vyhláška o zřízení Československé republiky.

Přídělové hospodářství a potíţe z války zůstávají. Pokračují rekvizice, tentokrát

pro zajištění zásobování osvobozeného lidu nové republiky.

Byla ustaveny lidové soudy cenové a stanoveny tresty za předraţování potravin

a dalšího nedostatkového zboţí (aţ 20 let ţaláře) a pokuty (aţ 1 milion K).

4. března probíhá v záloţně v Chrasti kolkování papírových peněz. 20.dubna

vracela záloţna polovinu peněz, nejvýše 250 K.

Následky války se v hospodářství projevovaly v obci do roku 1924.

Rok 1938 Republice nebylo ještě dvacet let . Rozpínavost hitlerovského Německa

ohroţovala její celistvost a svobodu. První mobilizace na ochranu republiky byla

v květnu 1938. Z obce nastupuje ke svým útvarům 21.května 10 muţů. Situace

se přiostřuje a 24.září je vyhlášena ve 4 hodiny ráno druhá mobilizace a z obce

nastupuje 23 muţů ke svým útvarům. 29.září podpisují v Mnichově ministři

zahraničních věcí Itálie, Německa, Francie a Velké Britanie bez souhlasu

Československé republiky dohodu o odstoupení pohraničních území Německu.

V době od 1.10 do 10.10 vyklidila Československá armáda pohraniční pevnosti

a kasárna umístěná v tomto území. České obyvatelstvo odcházelo spolu s vojáky

do vnitrozemí. Od 10.10 do 12.10 byl v obci ubytován 22.pěší pluk. Do naší

obce přesídlili s rodinami: řídící učitel Jar.Macek, učitel Jos.Šťastný, stráţník

dráhy Prokop Richter, úředník. Fr.Hruška, podnikatel Fr.Pardubický a strojník

Jos.Novák. V obci panovalo napětí, co bude dál. Starosta Alois Zlesák se

vzdává funkce starosty i člena zastupitelstva, novým starostou je zvolen

Stanuslav Linhart.

Rok 1939

Neklidný počátek roku je dovršen 15.března 1939, kdy do obce vstupuje

německé vojsko. Přesunují se do Chrasti, kde obsazují školu.. 16. března vydává

Hitler na Hradě praţském výnos o Protektorátu Čechy a Morava:

„ Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými

oddíly, náleží napříště k území Velkoněmecké říše a vstupují jako „Protektorát

Čechy a Morava“ pod její ochranu….“

Jak ta ochrana vypadala, na to je dnes ještě hodně pamětníků. Byly zrušeny

politické strany, rozpuštěna armáda a vytvořeno profesionální tzv. Vládní

vojsko, vyzbrojené lehkými zbraněmi, zavedeny dvojjazyčné nápisy a zatím i

dvojí úřední jazyk, důsledně se likvidují připomínky na československý

stát.Kaţdá zmínka o Československu se v knihách a učebnicích odstraňuje

začerněním,

Na místa vedoucích úřadů se dosazují lidé sympatizující s „s novým pořádkem“

Od 1.září 1939 je zavedeno přídělové hospodářství, pro obyvatelstvo

potravinové lístky a pro zemědělce povinné dodávky masa, mléka, vajec, másla

a obilí podle výměry půdy.

II. světová válka

1.září 1939 vstupují německá vojska do Polska, které vzdoruje velké přesile šest

týdnů. Východní území Polska aţ k řece Bug obsazuje podle dohody s Němci

Rudá armáda SSSR. Po napadení Polska vyhlašuje Anglie a Francie Německu

válku .Po skončení války s Polskem napadá a obsazuje Německo Belgii,

Holandsko, Lucembursko, Francii, Dánsko, Norsko. Připravují invazi do Anglie,

vyloďují se v Africe, v roce 1941 napadají Sovětský svaz. Fronty potřebují

techniku, potraviny, vojáky. Miliony německých vojáků musí nahradit

v továrnách a na polích miliony lidí z porobených zemí. V první fázi

dobrovolně, zanedlouho povinně Z obce jsou na práci i do Německa na

tzv“Totaleinsatz“-totální nasazení- vysíláni pracovním úřadem v Chrudimi muţi

a ţeny ročníků 1922, 1923, 1924. Vzpomíná jeden z nich, Josef Horáček, ročník

1922 :„Příkaz k nástupu jsem dostal v dubnu 1942, odjíţděli jsme s Rudou

Bezdíčkem z nádraţí v Chrasti 20.května 1942 na seřadiště do Pardubic. Odtud

vlakem do města Schweningen blízko německo-švýcarské hranice. Na práci

jsme byli přiděleni do strojírenského podniku,kde uţ pracovali Francouzi,

Belgičané, Poláci a lidé dalších národností.. Ubytováni jsme byli v soukromí, 4

v jedné místnosti. Kdyţ začalo bombardování, pracovali jsme také na odklízení

trosek. Dům, kde jsme byli ubytováni,dostal při dalším náletu zásah a tak jsme

měli místnost bez střechy. Sami jsme si střechu opravili a pak jsme byli

nasazováni jako pokrývači po celém městě.Ke konci války obsadili město

Američané. Přestěhovali nás do repatriačního tábora a my se snaţili dostat co

nejrychleji domů .Nebylo to jednoduché. Domů jsem se vrátil 16.června 1946.“

Z totálního nasazení v Breslau se nevrátila Marie Straková z čp.32, která

zahynula roku 1944 v koncentračním táboře Ravensbrück.

Proti násilné okupaci se zvedal odpor i v naší obci..Od počátku války se

poslouchaly zprávy zahraničního vysílání z Londýna a šířily se dál ústně při

různých příleţitostech. Do roku 1940 byly zprávy zahraničního rozhlasu šířeny i

letáky. Skupina z Chrudimě a Chrasti zabývající se touto činností byla toho

roku zničena německou státní tajnou policií-gestapem. V roce 1942 museli

všichni majitelé rozhlasových přijímačů odevzdat své přístroje a vráceny jim

byly bez rozsahu krátkých vln. Na ladícím knoflíku kaţdého rádia byla umístěna

tabulka s upozorněním, ţe za poslech cizího rozhlasu je trest smrti. Přes tyto

výhrůţky si někteří občané montovali do rádia cívky na poslech krátkých vln,

tzv. „čerčilky“

V červnu 1942 otřásla obcí zpráva o zničení obce Lidice. Za čtrnáct dní se stalo

totéţ s osadou Leţáky u Miřetic s děsivějšími následky.Dospělí muţi a ţeny byli

zastřeleni na popravišti v Pardubicích, z „převýchovy“ v Německu se vrátily

jen dvě sestry Štulíkovy. Tato událost vyvolala mezi lidmi v okolí strach a

potom nenávist k okupantům. Roku 1942, v prosinci, se začínají vytvářet první

buňky odporu proti okupantům, zaměřené na pomoc lidem uprchlým ze

zajateckých táborů i z nucených prací v Německu. K buňce v Podskale se přidal

lesní adjunkt Jan Krnoš a hajný Josef Ţoudlík ze Silnic. Velitelem partyzánské

skupiny byl nadporučík v záloze Rudolf Choutka. K této skupině se v roce 1944

přidal horecký učitel Jaroslav Roztočil, od roku 1943 totálně nasazený u

Wiesnerů v Chrudimi..Skupina „Podskaláci“ byla součástí partyzánského pluku,

kterému velel parašutista poručík Vasil Kiš. V únoru roku 1945 se vytváří

destrukční skupina „Horka“. Jejími členy byli: úředník Benda Miroslav,

výpravčí Krátký Stanislav, dělník Matouš František, učitel Neuhäusl Robert,

lesní adjunkt Krnoš Jan. Tato skupina měla za úkol destrukce na ţeleznici

v úseku Chrast-Vrbatův Kostelec. Do května 1945 bylo uskutečněno přerušení

trati v usecích „Bílá skála“, „Malý most“, „Velký most“,přejezd na km 66,52 a

dalších. V březnu uţ byla v horecké škole umístěna vojenská posádka čítající 73

muţů a v dolním hostinci bylo přechodně ubytováno dalších 80. V horním

hostinci byl zajatecký tábor pro 50 lidí Ve školách se neučilo, ţáci si chodili

dvakrát týdně pro úlohy.

Nad obcí létaly bombardovací svazy spojeneckého letectva při náletech na

Pardubice ve dnech 19.července, 23.srpna a 28.12 1944.

5. května vypuklo v Praze povstání. V obci byl ustaven Revoluční národní

výbor, jehoţ předsedou byl jmenován učitel Robert Neuhäusl, místopředsedou

truhlář Bedřich Vrbický, vyţivovacím referentem vlakvedoucí v.v. Rudolf

Benda, členy pak úředník Miloslav Benda, zemědělec František Prášil,

zemědělec Josef Mikelka, výpravčí Stanislav Krátký, dělník František Matouš a

lesní adjunkt Jan Krnoš. První starostí Revolučního národního výboru byla

pomoc ruským zajatcům Po jednání s velitelem horecké posádky dochází

k dohodě o vyvěšení československých praporů, obsazení veřejného telefonu,

veřejném zásobování ruských zajatců potravinami (které probíhalo jiţ 14 dní

nelegálně), povoleno vytvoření dvoučlenných hlídek v obvodu obce.

V hlídkách byla mládeţ, připravovaná pro tuto činnost při schůzkách

divadelních ochotníků.

6.května ráno u Miřetic přepadají partyzáni ustupující německé vojenské kolony

. Lépe vyzbrojení vojáci donutili partyzány k ústupu do lesů ke Kostelci a volají

posily z Chrasti.Do Horky přijíţdí kolona z Chrasti s připojenými

rychlopalnými maloráţovými kanóny Půlhodinovou nepřetrţitou palbou kanónů

a kulometů zasahují lesy od Silnic po Chacholice, kde tuší ukryté partyzány. Po

střelbě odjíţdějí zpět. Horecký velitel posádky ruší dohodu. Zakázali

vyvěšování praporů, zrušily hlídky. Jen na telefon nedošlo. Hodinu po této palbě

našel František Tichý v polích mezi Horkou a Mezihořím těţce raněného

partyzána Michala. Odnesl ho do stavení Josefa Svobody a společně zajistili

pomoc. První ošetření provedl Josef Mikelka, o stravování se staral Jar.Roztočil.

Lékařskou pomoc poskytl MUDr.Rudolf Sláma z Chrasti. Převoz do nemocnice

v tu dobu nebyl moţný.

7.květen V noci ze 6.na 7. května přijela do vsi skupina Luţe-Hroubovice

s cílem získat přepadem posádky v horecké škole další zbraně. Německá hlídka

je zpozorovala a došlo k přestřelce. Na palbu z pušek odpověděla palba

z kulometů a na místě zůstal bez ţivota partyzán Josef Pazdera z Hroubovic. Za

svítání provedli vojáci kontrolu domů těch, kteří s nimi vyjednávali, potom se

stáhli do školy.

8. května ráno se podařilo dopravit raněného partyzána Michala do nemocnice

v Chrudimi sanitkou vezoucí na operaci ţenu z Chrasti. Odváţným řidičem byl

p.Vítek. Ústup německých vojsk se mění v útěk. Na návsi před dolní hospodou

hoří kolopásový dělostřelecký tahač, černý dým se valí přes silnici, projíţdí

jezdecký oddíl „vlasovců“, kolem pobíhají opuštění koně od trénů. Pěšáci, přes

noc tábořící na návsi, se chytají pomalu projíţdějících aut. Nad lesem“ Za

horou“ je vidět sloup černého dýmu a slyšet výbuchy. To posádka letiště

Chrudim ničí letadla a zapaluje sklady pohonných hmot a munice.Ve

všeobecném zmatku mizí nepozorovaně i posádka ze školy. Ruští zajatci jsou

osvobozeni. Navečer uţ jsou silnice prázdné. Zato příkopy a okolí silnic jsou

plné nepojízdných vozidel, munice, zbraní, výstroje.

9.května uţ se obec chystá na přivítání Rudé armády. Vyvěšují se

československé prapory, děvčata chystají přivítání v národních krojích,

připravují se sloupy na slavobránu u pomníku a nápis v azbuce „Vítejte“ Náruče

šeříků a lučních květin čekají na osvoboditele. Od zastávky se ozve hukot

motoru a oblaku prachu se ke bráně řítí pásové vozidlo. Na střeše sedí mladík

s přilbou a mává puškou. Napětí u brány roste. Vozidlo zastaví, prach se usadí a

vítající poznávají místní nezletilé mladíky. Ti našli pod Silnicemi v poli pásové

auto, zprovoznili ho a vydali se domů s kořistí posbíranou cestou .Dospělí

odklízejí vozidlo k horní hospodě a za půl hodiny se objevuje první kolona

Rudé armády. Po přivítání a zápisu do školní kroniky pokračují v cestě ke

Chrasti a dál. Za nimi další kolony aţ do setmění. Za několik dní se v lesích u

Chacholic a Horeckého rybníka zabydluje sovětská divize. Důstojníci bydlí

v okolních vesnicích a také v Horce. Po měsíci se přesunují do Německa. Lesní

tábor aţ do jeho úplné likvidacestřeţí hlídky určené Revolučním národním

výborem.

Poválečný vývoj Po skončení okupace nastala doba velkých změn. Občané se nadšeně dali do

práce na odstranění škod způsobených okupací. Hodně občanů odchází do

vylidněného pohraničí. Rozvrácené hospodářství potřebuje pracovníky do

továren, kam se vracejí repatrianti z totálního nasazení v Německu. Obnovuje se

mírová a původní výroba, slouţící za okupace válečné mašinerii. Horečtí občané

se vracejí do Wiesnerky a Poprovky v Chrudimi, do punčochárny v Chrasti. Od

roku 1948 do dalších rozšiřujících se menších podniků. Přídělové hospodářství

zůstává. Potravinové lístky, přídělové poukazy na kde co, omezené moţnosti

nákupu zboţí jinak volně dostupného. Jen vesnice zůstává do roku 1948 tím,

čím byla před válkou, zásobárnou měst. Po roce 1948 se vesnice na dlouhou

dobu rozděluje na třídy. Vedle přídělového systému existuje volný trh a Tuzex,

aţ v roce 1953 je lístkové hospodaření zrušeno. Uţ je moţné koupit si zboţí

podle přání, pokud je v obchodech. Obec se snaţí udělat pro občany maximum

pro spokojenější ţivot. Buduje se kanalizace, vozovky, vodovod,

prodejna,rekonstrukce rozvodu elektřiny, průběţně se opravují pomníky a

budova školy, hřiště na odbíjenou a fotbalové hřiště, rekonstrukce vodní nádrţe,

autobusové zastávky atd.

Po listopadu 1989 Mění se styl práce ,z Místního národního výboru se stává Obecní úřad,

z předsedy starosta. Nejen změna názvu, ale i lidí. Do vedení obce přicházejí

zastupitelé doporučení občany, uţ bez poţehnání strany. Zastupitelé odpovídají

ne straně, ale jen svým voličům a svému svědomí.

V tomto období se opravuje kaple, hřbitov, buduje se přívod plynu do obce a

rozvedení plynu do domácností. Rozšiřuje se počet majitelů telefonních stanic.

Do obce přicházejí mladé rodiny, opravují si koupené domy a přispívají tak ke

zlepšení vzhledu obce i k růstu počtu obyvatel.

V obci vznikají soukromé podniky a řada občanů je podnikateli v okolí. Jsou i

nezaměstnaní, kteří ztratili práci v Transportě, Elitce, býv.Frutě a jiných

podnicích. Mění se i zemědělství. Restituce vrátily půdu původním majitelům,

z e zemědělského druţstva se stala akciová společnost, hospodařící na půdě

akcionářů a na pronajatých pozemcích.

10. Slučování a rozdělení

V roce 1838 byla obec Horka sloţena ze čtyř částí. Základní

byla obec Horka a k ní patřily osady Podskala, Mezihoří se samotou

Silnice. V roce 1924 poţádala osada Podskala o odloučení od Horky a přidělení k obci Skala, se kterou je odděloval jen potok Ţejbro a

vysoká skalní stěna. Aţ do roku 1959 patřila k Horce jen osada

Mezihoří a samota Silnice. V roce 1960 došlo k rozsáhlým úpravám administrativního rozdělení státu. Tvořily se větší celky hlavně

z důvodů vytváření velkých zemědělských druţstev. K Horce byly

přiděleny obce Hlína a Smrček. Toto spojení nebylo dobré a v roce 1968 poţádaly obce Hlína a Smrček o návrat do původního stavu.

Předběţný souhlas však zrušila normalizace po vstupu sovětských

vojsk. Obec Smrček se osamostatnila aţ v roce 1990. Hlína zůstala součástí Horky, protoţe počet obyvatel se sníţil tak, ţe nebylo moţné

ustavení vlastního zastupitelstva.V roce 1989 dal ONV v Chrudimi

podnět ke sloučení města Chrast s obcí Horka. Proti tomu se postavili občané Horky a ke sloučení nedošlo.

Reprodukce 2 pohlednic z počátku století

Reprodukce pohlednic před válkou do roku 1937

Reprodukce pohlednic po válce (rybníček)

4.1.2. MEZIHOŘÍ a SILNICE. Osada Mezihoří se samotou Silnice patří k Horce od jejího vzniku. V Mezihoří i

na Silnicích byly jako první postaveny hájovny pro ochránce panských lesů. Po

zůrodnění lesní půdy na polní hospodářství přibývají další stavení. V roce 1831,

na první dosud známe katastrální mapě, je zakresleno v Mezhoři 7 budov, na

Silnicích 5 budov.

4.1.3. PODSKALA. Osada Podskala patřila k obci Horka jiţ v roce 1831.Bylo to výletní místo pro

horecké občany. V minulosti zde byly i lázně jako součást místního hostince.

V osadě je starobylý kostel sv.Jana Křtitele s Machkovými obrazy. V roce 1924

byla osada na ţádost občanů Podskaly odloučena od Horky a stala se součástí

obce Skala

4.3.3. HLÍNA - výpis z obecní kroniky

„Obecní kronika byla zaloţena 28.ledna 1923. Starostou byl v té době

Alois Suchý z popisného čísla 1, zvolený ve volbách 15.června 1919.

Kronikářem ustanoven usnesením obecního zastupitelstva Václav Votruba,

správce školy. Letopiseckou komisi ustanovila obec ve sloţení: Alois Suchý-

starosta, Jan Homoláč - ţel.zřízenec, Josef Zach - hostinský.

Obec Hlína leţí 388 m nad mořem a na jih od města Chrasti, při silnici z

Chrasti do Hlinska, vzdálena jsouce od Chrasti asi 5 km. Kolem vesnice

rozkládají se na všechny strany pozemky a luka obce naší, měřící celkem 208 ha

6a. Jeţto lesy není obec chráněna a zvláště proti studeným větrům západním

otevřena, má obec naše podnebí dosti studené a zima jest zde tuţší, neţ v

sousední obci Horce.

Obec čítá 52 čísla kromě 3, která byla zrušena. Původně bylo v obci naší 11

statků a to:

1./ Španiel-Ročeň-Alois Suchý, 2./ Sulášek, 3/ Hromádko-Frant.Suchý, 4./

Andr, 5./ Novotný -Rejman-Musil-Jan Suchý-Jan Homoláč, 6./ Zach-Hromádko,

7./Paulus-Cimburek-Trpkoš-Salášek, 8./Lichtenberg, 9./Sládek a

Zach(Homolka-Zach), 10./ Dušek-Pochobradský-Vrběcký a Hromádko,

11./Obec.

Poněvadţ školy zde nebylo a cesta do Vrbatova Kostelce, zvláště v zimě velmi

obtíţná a pro dítky nebezpečna jest, postavili si občané jednotřídní školu, ve

které se v roce 1920 počalo učiti.

Počet obyvatel jest 276, z nichţ 93 muţi, 107 ţen a 76 dětí.Zaměstnání jest

ponejvíce polní hospodářství a dělnictvo pracuje v lomech na kámen.

Obecná mluva jest celkem správná, zřídka uţívá se slov nesprávných jako -

chcou - vecpod- na houbech-tehdyvá.

Nejbliţší zastávkou ţelezniční jest Vrbatův Kostelec, telegrafická a telefonní

stanice Chrast, která byla dříve naší stanicí poštovní, ale od 1.ledna 1922 má

obec naše poštovní úřad ve Vrbatově Kostelci.

Uţívané názvy pozemků jsou: Zahrádka-Draha-Vlčiny-u Písku-Hrobka-Kopce-v

Brankách-Příma-u Smrčku-Brusnice-v Rybníčkách-Jilma-Březina-u Palouku-na

Rybníce-u Oběšených-na Přílohách-Mezi cestama-u Hrobky-u Lískový-u

Volšiny-u Hrušky-za Humny-na Klínku-na Příčce-na Vápence- Obec-u Hluboké

cesty-pod Lány.

Ve vesnici říká se: V Obyckách-na Zelené cestě-v Návsi.

Válka. V roce 1914 přikvačila válka, jejíţ mobilisace nastala 26.července na

sv.Annu. Do války narukovalo z obce naší 60 vojínů. Rád nešel nikdo, ale

muselo se. Doufalo se však, ţe válka dlouho nepotrvá. Ve městech byla nouze o

ţivobytí a k nám jezdili lidé pro mléko, máslo, vejce, mouku, brambory, krátce

pro vše, co k ţivobytí třeba.Ve mlýnech mlelo se pouze se svolením okresního

politického úřadu na tak zvané „mlecí výkazy“, které musel starosta obce

potvrzovati. Ovšem to nestačilo a kde kdo mohl, semlel bez lístku, ovšem ţe

draho musel zaplatiti, čímţ kapsy mlynářů se plnily.

Válka vyţádala si z obce naší několik obětí. Mezi padlými jsou: František

Kusák-Vincenc Jireček-Josef Hromádko-Vincenc Trunec-František Sokol a

Josef Manc.Budiţ čest jejich památce.

Nezvěstní jsou dosud: František Dostál a Vilém Sokol.

V legiích bojovali: Alois Sládek-Alois Novák-Vincenc Novák-Vincenc

Řezníček-Miroslav Sokol.

12.března 1917 sejmut byl v obci Hlíně zvonek na kapličce, jejţ obecní výbor

tamnější usnesl se dáti vojenské správě místo sanktusového zvonku při kostele

vKostelci, aby tento vzhledem ke svému účelu byl zachráněn. Sejmutý zvonek

měl výšku 24 cm, šířku dole 26 cm, váhu 12,5 kg.Nahoře měl dva úzké ozdobné

pruhy, uprostřed obraz vzkříšeného Spasitele, na druhé straně letopočet 1781.

Dole při kraji byl pak nápis:“Nákladem poctivé obce Hlinetské za richtarze Jana

Kyseli“(Z pamětní knihy farní v Kostelci str.166).

Nadešel den 28.říjen 1918 „Den svoobody“,kdy byla prohlášena „Republika

Československá“ samostatnou.Všude ozýval se jásot, ţe jiţ trápení bude jednou

ukončeno a tak bylo také v obci naší.

Svolána byla ihned obecním zastupitelstvem schůze, na které slavnostním

proslovem byla uvítána naše samostatná Republika československá. Kaţdý se

radoval a touţil, by vrátil se jeho drahý, dosud na vojně dlící a bylo jiţ ukončeno

to hrozné trápení války...

Volby obecní byly vykonány dne 15.června 1919 dle rovnosti práva hlasovacího

a starostou zvolen Alois Suchý, rolník v Hlíně č.1.

V obci nalezeny byly při kopání základů v usedlosti Františka Jirouška č.6 15

kusů stříbrné mince z doby Marie Terezie, Josefa II.

Důleţité zprávy, které uchoval v paměti 75 letý stařec František Jíra, krejčí z

Hlíny č.5, týkají se:

a./ Panského rybníku, b./ vápenky, c./pytláctví, jeţ za války s

Pruskem(Praizy)r.1966 velice se rozmohlo.

a./ Panský rybník nalézal se na místě,kde jsou nyní pozemky vykoupeny od

panství Hrochovo-Týneckého . Jiţ jako hoch 10-ti letý, vypravuje Frant.Jíra,

koupával se v tomto rybníce, kde jej větší kamarádi brávali do větší hloubky.

Hráz byla na straně ku vesnici, odkud voda vytékala směrem do vesnice, kudy

nyní jest potok vedle usedlosti Vinc.Jirečka přes silnici do obecní louţe.

Vápenka byla v místě, kde stojí domek Emilie Jirečkové, jemuţ vápenka

říkají.Topilo se v 7 pecích, které byly stavěny jako kůpka sena. Lidé z hor,

horáci zvaní, vozili dříví na pálení, asi 1 1/2 sáhy na 1 pec. Nádeníci lámali

kámen, tloukli, vyrovnávali pec a vytápěli. Za všechnu práci do 1 pece měli 5 zl.

V letech 1922 aţ 1939 uvádí kronika tyto události:

1922 - Krutá zima, oheň v obci, ţně v nevlídném a studeném počasí

1923 - Stavba silnice ke Kostelci, volby obec.zastupitelstva

1924 - Vyměření silnice k Habrovči, předání rychtářského práva do

školy,(poslední rychtář byl Josef Andr z č.4, dědeček nynějších vnuků

Josefa a Čeňka Andra ), návštěva učitelstva z Čadce,

1925 - Ţupní sjezd nasavrcké hasičské ţupy v Hlíně 5.7 1925, oslava

vynálezců ruchadla (organizovalo okresní sdruţení republikánů), dokončení

silnice k Habrovči, zahájení divadelní činnosti, vysazování stromků ke

Kostelci.

1926 - Deště a záplavy v červnu

1927 - Vydatná úroda obilí, krmiva a brambor

1928 - Dobrá úroda zrnin a brambor, suchem utrpěly otavy

1929 - Kritická zima, sklizeň dobrá, velké škody na stromech

1930 - Sčítání lidu - obec měla 2.prosince 282 obyvatel (136 muţů a 146 ţen),

1931 - Volba nového starosty

1932 - Úder blesku poškodil na škole ţlaby a roury

1933 - 19.srpna bouře s orkánem poškodila střechy a vyvrátila stromy, po 11

letech sluţby odcházi řídící Votruba do Horky, nastupuje řídící Mojmír

Němec.(nar.1896)

1934 - Oprava obecní studny

1935 - Poţár domu č.40, vojenské manévry, volby do senátu a

posanecké.sněmovny 19.5., volby do zemského a okresního zastupitelstva

(republikáni 70 hlasů,soc.dem.45 hlasů,lidovci 25)

1936 - Stavba pomníku A.Švehly, protiletecká cvičení, vojenské manévry,

úprava návsi

1937 - Oprava hráze obecního rybníčku, ustaveny sloţky CPO - Civilní

protiletecké ochrany

1938 - Částečná mobilizace, cvičení CPO a hasičů, volby do obecního

zastupitelstva, mobilizace, stavba mostní váhy

1939 - Protektorát, potravinové lístky, svod koní pro něm.armádu,jednání o

elektrizaci obce.

1940 - Kronika v tomto roce uzavřena na příkaz okresního úřadu“.

Obec Hlína, jako místní část obce Horka , by zaslouţila samostatné pojednání,

protoţe je připomínána jiţ v roce 1078.

4.3.4.SMRČEK.

Obec Smrček byla místní částí Horky od roku 1960 do roku 1990. Třicet let

působil společný národní výbor v Horce. Poslanci za Smrček byli v tomto

období: Jiří Boček č.5, Zdeněk Dostál č.7, Jaroslav Durdil č.8, Vladimír Víšek

č.13, Josef Strouhal č.22, František Dvořák č.1,František Hromek č.44, Irena

Levínská č.26, Irena Sedláková č.53.

Obec se připomíná od roku 1349. Od té doby byla přiřazována k okolním

obcím(Zaječicům, Nasavrkům, Ţumberku. Samostatnost získala na počátku

století, 30 let byla součástí Horky, nyní je opět samostatná.

5. Zajímavosti v obci a okolí

Kaple Vystavěna v roce 1782.

V průčelí datum opravy 1803. Obdélníková stavba s půlkruhovým závěrem na

straně oltáře. Oltář pozdně rokový se současným obrazem sv.Anny, malovaným

ve způsobu chrudimského malíře J.Cereghettiho, ve způsobu téhoţ malíře obraz

„Peníz daně“.

Při opravách kaple se otevírá pouzdro, uloţené v báni věţičky. Při opravě kaple

v roce 1940 byly nalezeny peníze a listina, jejíţ text zněl:

„ Léta Páně tisícího osmistého osmdesátého šestého 1886 za panování Jeho

c.k. Apoštolského Veličenstva Františka Josefa I. císaře Rakouského a Krále

českého a Jeho Císařské Výsosti korunního Prince Rudolfa, kdyţ byl c.k.

místodrţitelem v Čechách Jeho Exc. DR. Alfréd rytíř z Krausů, c.k. okresním

hejtmanem v Chrudimi místodrţitelský rada pan Fr.Voţenílek, za duchovní

vlády Jeho Svátosti Papeţe Lva XII.,Jeho Milosti Dr. Josefa Jana Haise, biskupa

Královéhradeckého, důstojného Pána p. Antonína Treytnara, děkana v Chrasti,

kdyţ starostou okresu Chrudimského byl P.T. pan Klimeš, měšťan v Chrudimi,

starostou v Horce pan Antonín Dvořák č.35, radními pp. Fr.Vrabka č.24, Josef

Vrabka č.40 a Josef Dvořák č.13, výbory pp. Josef Motyčka č.3, Filip Staněk

č.6, Josef Boháč č.9, Fr. Řehák č.27, Fr. Dvořák č.10, Alois Řehák č.28, Josef

Motyčka č.44, všichni z Horky a Josefa Dachovského č.4 z Mezhoře, kdyţ

správcem školy v Horce byl Fr.J.Mošner: zřízena byla na kapli sv.Anny v Horce

zcela nová, zinkovým plechem pobitá věţ a střecha pokryta taškami nákladem

300 zl.r.m.(tří set). Vchod na půdu „střechou“ zrušen a udělán nový vchod

v čelní zdi nade dveřmi kaple.

Při rozdělování staré věţe dne 10.listopadu 1886 nalezeny byly v báni obecní

pečetí opatřené dvě listiny z roku 1853, z nichţ jedna, značící jména údů,

majících právo voličské v Horce, Mezhoři a Silnicích značně porušena byla.

V druhé, dosti zachovalé listině z roku 1853 uvádí se, ţe tato kaple vystavěna

byla r. tisícího osmistého druhého (2.října 1802) nákladem rolníků a příjmem

200 zl.k.m. za 3 „věrtele“ odprodaného pole Josefu Řehákovi. V roce 1853

pokryta byla věţ plechem a střecha šindelem.

V listinách nalezeny byly dva peníze jeden ½ krejcar a jeden ¼ krejcar k.m.

k nimţ přidány nynější peníze ze stříbra: jeden zlatník, jeden čtvrtzlatník, jeden

dvacetník, jeden desetník, z mědi: jeden čtvrtkrejcarák, jeden krejcar a jeden

půlkrejcar.

List tento s penězi uvedenými i listinou z 1853 zapečetěn a v pondělí odpoledne

dne 15.listopadu 1886 v cínové skřínce do nové báně vloţen.

Razítko obce Horky se znakem Sv.Václava na koni.“

Opis tento pořídil J.Macek, řídící učitel. Dne 27. března 1940.

Dne 2.dubna 1940 za účasti podepsaných o 2 hodině odpoledne byly listiny opět

uloţeny do báně ve věţicce. V Horce dne 2.dubna 1940 o 2.hodině odpolední.

Razítko: obec Horka+okres Chrudimský.

Podpisy: starosta Linhart Stanislav, Alois Slavík č.64, Stanislav Motyčka č.3,

František Dvořák č.47, Václav Votruba, ř.uč.v.v. č.102.

Razítko: OBECNÁ ŠOLA V HORCE, podpis: Jar. Macek.

V roce 1995 byla provedena další důkladná oprava kaple. Do báně byly vloţeny

další písemnosti, fotografie a všechny kovové mince platné v roce 1995. Zápis

dění v Horce od roku 1945 do roku 1995 sepsal a podepsal starosta Jaroslav

Štefec č.102 s datem 18.8.1995.

Kříţ na rozcestí

Nápis na podstavci sděluje, ţe kříţ „ Ke cti a slávě Boţí věnovali manţelé Jos. a

Fr.Dvořákovi z Horky L.P. 1898“ Na přední straně podstavce je málo čitelný

nápis „Ó vy všichni, kteříţ jdeme cestou pozorujte a vizte……Jeremiáš 1.12.“

Sv. Jan Nepomucký

V seznamu památek je uvedeno, ţe socha pochází z 18.století, opravena byla

v roce 1901, stojí na rokajovém podstavci.Na zadní straně jsou data 1842 na

spodní části, 1902 na střední části.

Pomník padlým I.světové války

Postaven v roce 1921 k uctění památky horeckých občanů padlých na bojištích

I.světové války Pomník zhotovil sochař Jaroslav Znojemský z Vysokého Mýta

z hořického pískovce za 5.500 Kč. Ţulový podstavec a plůtek z drátěného

pletiva dodal Josef Vejmelka z Rakovníka za 3090 Kč . Slavnostní odhalení

památníku se konalo 28. září 1921 za velké účasti občanů . U pomníku stála

čestná stráţ Sokolů s rapíry, špalír legionářů z Chrasti a Chrudimi, před nimi

drůţičky. Projev přednesl ředitel občanské školy v Chrudimi pan Tuláček.

Po odhalení pomníku byly zahrány hymny. Koncert dechové hudby ţelezničářů

z Pardubic zakončil slavnostní odpoledne. Večer sehráli horečtí ochotníci

divadelní hru A.Horákové „Ţena legionářova“.

Nápis na pomníku byl za okupace na příkaz německých úřadů odstraněn, po

osvobození zase obnoven v původní podoby.

Fotografie pomníku

Pomník partyzána Pazdery

Při noční přestřelce mezi partyzány a německou posádkou v Horce byl zastřelen

partyzán z Hroubovic, zahradník Josef Pazdera

Fotografie pomníku

Špejchar u Sládků Je jedinou světskou stavbou chráněnou Památkovým úřadem. Špýchar u stavení

č.23, jednopatrový s trojbokým štítem, datovaný rokem 1849.

Roubenka č.p.47

Zachovala se jako jediná památka na doby, kdy roubená stavení tvořila celou

vesnici. Ze schodiště bývalé školy je vidět na dvůr vchod do stavby, čelný

pohled je od statku č.64..

Myslivna na Silnicích

Myslivnu nechal postavit biskup pro nadlesního, spravujícího rozsáhlé

biskupské lesy v širém okolí v roce 1825. Je to obdélníková jednopatrová

empírová stavba s tesaným znakem v průčelí.

Kříţek na Silnicích

Stojí v rohu zahrady hájovny směrem k hlavní silnici. Byl postaven v roce 1887.

Za ním stojí sloupová zvonice.

Kříţek v Mezihoří

Stojí uprostřed osady, je stejné velikosti jako kříţek na Silnicích, v modernějším

stylu. Dárce ani rok postavení není uveden.

Vana

Půvabné místo na potoce Ţejbro, v místech, kde byl vybudován náhon

k chacholickému mlýnu. Nízký jez zadrţoval vodu tekoucí mezi velkými

balvany a vytvářel malou nádrţ, pro kterou bylo označení „Vana“ velice

výstiţné.

Horečák

Horecký rybník je oficiální název pro rybník, který dal vybudovat v letech 1510

aţ 1518 majitel panství pan Vilém Kostka z Postupic. V ústním podání se

dochovala zmínka o tom, ţe „rybník byl rozlehlý aţ k Horce a Mezhoři“ .Byla

to asi jenom pověst, protoţe hladina rybníka by musela být o tři metry výše neţ

v současné době. Podle ústního podání, zapsaného v kronice, patříval rybník ke

statku pod kopcem, majitel prý nechtěl platit daň 20 zlatých ročně a tak přepustil

rybník obci, která ho později prodala panstvu. Druhá pověst vypráví o tom, ţe

chrastecký biskup chodíval hrát karty s horeckými sousedy. Ti ho obehráli a do

zástavy jim dal rybník

Pamětníci si vzpomenou na krásné koupání, soutěţní plavání k remízku

uprostřed rybníka, na slavné výlovy, kde kluci všech generací čekali na rybářský

signál „hoří“, při kterém se mohlo do loviště a chytat co tam v bahně zbylo.

Dnes jsou „pláţe“ zarostlé křovinami a koupat se jezdí na koupaliště ve Skutči.

Víte ţe..

…..první náramkové hodinky vyrobené v Československu byly vyrobeny

v Horce ? Vypráví Jan Svoboda z Turska: „ Kdyţ se začátkem roku 1947 v rátila

z Francie do ČSR rodina Hornova, tak samozřejmě do rodného domu Ludmily

Hornové-Kacafírkové, do chalupy u Svobodů v čp. 35. Zde byl prázdný

vejmínek po Janu Kacafírkovi, který zemřel v roce 1942. Jednu místnost pro ně

uvolnila rodina Nepivodova u sestry Aneţky v čp. 101.

Do vejmínku Arnošt Horna nastěhoval dovezené zařízení na výrobu hodinek a

zde také začal zhotovovat první dámské a pánské náramkové hodinky. Musel

především uţivit rodinu a vynakládat značné částky na přípravu tovární výroby.

Je ještě dost pamětníků v Horce a okolí, kteří od něho hodinky zakoupili.

Podařilo se některé tyto originály v Horce zhotovené od majitelů zapůjčit a jsou

dosud plně funkční.

Změna politicko-horpodářských poměrů po únoru 1948 jiţ ale Arnoštu Hornovi

nedovolila soukromé podnikání. V Novém Městě nad Metují vznikl národní

podnik, kde i nadále věrný své profesi předával své celoţivotní zkušenosti jako

vedoucí výroby a poskytl pro výrobu nezbytné přístroje, v té době zde naprosto

nedosaţitelné, které si jiţ léta předem obstarával pro budoucí vlastní podnikání.

V Novém Městě nad Metují, kde svou odborností a zkušenostmi z Francie a

Švýcarska pomohl poloţit úspěšné základy hodinářské výroby, je také pohřben.

Jeho manţelka Ludmila jako poslední z velké horecké Kacafírkovy rodiny

zemřela v roce 1997 ve věku 96 let.“

…prvním pilotem letadla MIG-21 v československém letectvu byl horecký

rodák Karel Hrubý

… nejstarší občankou Horky byla paní Marie Straková,rozená Ţáková z čp.67,

nar. 12.8.1997, bytem v čp.32. Zemřela 23.9.1996 ve věku 99 let, 1 měsíce a 11

dnů.

… současnou nejstarší občankou, trvale bydlící v Horce, je paní Zdenka

Pardubická, rozená Dvořáková z čp. 85, nar. 12.7.1911. V roce 1999 oslavila

své 88. narozeniny.

…nejstarší občankou, ţijící mimo obec je paní Marie Kopecká z Mezihoří,

nar.5.3.1906, v roce 2000 oslavila své 94. narozeniny

Ztracená místa

Dolec – zalesněný úval, místo klukovských her a prostor pro randění. Zde

se skládaly zkoušky Bobříka odvahy, hrály klukovské bitvy a děla spousta

nezbedností počínaje jízdou na ţebříku po jehličí a konče honičkami ve

vrcholcích stromů. Konec romantice udělali nejdřív vojáci sovětské posádky

z Vysokého Mýta, kteří vyhloubili úkryty pro vozidla a bunkry pro obsluhu

raket. Po jejich odchodu zůstal zpustošený les a na jeho místě byla zřízena

veřejná skládka s omezenou ţivotností. Dnes je zaplněný dolík opět zalesněn a

dětem v obci ubylo romantické místo.

Třešňovky – starší generace pamatuje třešněmi posázený kopec u

kapličky, třešně podle silnice k nádraţí, od zastávky k Silnicím a třešňovku Za

horou. Na kopci jsou hřiště, silnice k nádraţí uţ je téměř bez stromů, třešňovka

Za horou padla za oběť vedení vysokého napětí. Konec romantiky nepovolených

výprav na třešně. I třešňovka v Hlíně uţ je o něčem jiném a kolik schůzí

obecního zastupitelstva se jí před válkou věnovalo..

Modráčkova skála – tam byly výborné jahody trávnice i maliny. Vznik

skály byl prozaický. Na stavbu budov byl potřeba kámen. Stačilo shrnout ornici

a začít lámat opukové pláty, dokud jich nebylo dost na stavbu obytného stavení,

hospodářských budov, vyštětování dvora, vyzdění senkroven a jam na řízky

z řepné kampaně, vydláţdění chodníků kolem budov. Tato „skála“ byla Za

horou.V padesátých letech začala slouţit jako skládka aţ do úplného

zaplnění.Dnes je tam zase pole. Stejně tak dopadla „Motyčkova skála“, úplně

zvětrala „Slavíkova skála“, zasypaný je i „Párdolík“.

Kolem obce bylo takových těţebních dolíků více, některé jsou ještě zjistitelné..

Sádka

Slouţila na vypěstování násady do přilehlého rybníka. Byla hlubší neţ rybníček.

Není znám rok vzniku. Zasypána při výstavbě hráze v roce 1986.

Přelízek

Od domu pana Švadlenky čp.16 k deputátnímu domu čp.39 byl postaven

tyčkový plot opatřený bránou k průjezdu na louky za rybníčkem. Aby mohli

obyvatelé obce chodit k lesu a na luka, byl vedle brány u sádek přelízek. Byl to

vlastně nízký plůtek asi metr široký, asi metr vysoký, nahoře opatřený trámkem

,aby se nechal dospělou osobou překročit, nebo přelézt. Plot byl postaven na

ochranu luk před návštěvami domácího zvířectva, zejména kachen, hus a koz

Rasovna

Byla to dřevěná kůlna v biskupském lese za tratí, ohrazená tyčkovým plotem.

Zanikla v roce 1950. Les je vykácen, dnes je tam paseka s novými stromky

Poustevna

Pozůstatky zemnice v lese Za Horou. Zemnice byla spodní část obydlí

zapuštěného do země o rozměrech asi tři metry krát dva metry , dnes by se řeklo

zemljanka.Nad tímto základem bývala vystavěna střecha z kůlů pokrytá

větvemi. V dávných dobách byla osídlena samotářem, kterému místní říkali

poustevník. Dnes uţ je to místo zasypané.

Písárna

Písárna se nacházela ve Strţi.Bylo to v místě, kde došlo na konci 19 století

vlivem podmáčení k sesuvu slinitoopukových vrstev po ţulovém základu . V místě odtrhu opuky vznikla členitá skalní stěnavysoká místy aţ šest metrů,

kde se křídami a očazenými klacíky psaly různé nápiy a jména. V klukovském

hodnocení patřil mezi nejlepší nápis, umístěný co nejvýše od paty skály. Eroze

udělala za sto let z tohoto místa desetinu původního stavu.

Švehlovy sady

Dne 23. června 1935 se konalo slavnostní pojmenování obecních sadů na

Švehlovy sady. Průvod se seřadil na hřišti u školy. V čele průvodu byla nesena

státní vlajka, za ní se řadily selská jízda, školní mládeţ, krojovaná druţina,

hasiči, hudba, občané. Průvod se zastavil u památníků padlých v I.světové válce,

kde přednesl projev řídící učitel Václav Votruba. Ţák Roušar přednesl báseň,

potom byly zahrány hymny Slavnostní proslov u nového pomníku přednesl

poslanec ing. Ţilka.Slavnost byla zakončena koncertem dechové hudby. V roce

1939 byla deska na pokyn okupační úřadů odstraněna. V roce 1948 byla na

pomník umístěna deska „Sady ČSM“.Místní organizace svazu mládeţe se v té

době starala o celý sad a jeho rozšiřování výsadbou na pozemcích pod

zastávkou i jinde.V šedesátých letech byl pomník úplně odstraněn, zůstal po

něm jen obrys základů plůtku.

Podlaţický klášter

Zmínka o podlaţickém klášteře patří k historii Horky proto, ţe obec patřila pod

správu tohoto kláštera.

Zaloţen mnichy řádu sv.Benedikta v jedenáctém století.na přání pana Vrbaty

z Kostelce. Mniši se zaslouţili o rozvoj pěstování obilí v kraji. Kláštel byl

vypálen a pobořen husity v roce 1421, mniši upáleni u hradu Rychumburk

Klášter nebyl obnoven, zůstaly jen nízké rozvaliny zdí. Zachovala se jen

tzv.Ďábelská kniha, díky tomu, ţe byla uloţena jako zástava majetku

v sedleckém klášteře Převodem mezi kláštery se dostala do Broumova, odkud ji

vykoupil císař.Rudolf II. Jako válečná kořist byla odvezena Švédy do

Stokholmu, kde je dodnes.

„Ďáblova bible“ z podlaţického kláštera.

Zdroj:Bártl-Kostelecký „Ďáblova bible“,PASEKA Praha,Litomyšl 1993

Codex giganteus má dřevěné desky, potaţené bělavou kůţí s bytelným

kovovým zdobením, měří 920x505x22 milimetrů. Obsahuje 312

pergamenových folií (624 stran) o průměrném formátu 890x490 milimetrů..

Odhaduje se, ţe na výrobu bylo zapotřebí kůţí ze 160 oslů, mezků či jiných

čtvernoţců.Do knihy je latinsky vepsána nejen celá bible - Starý a Nový zákon,

ale i Kosmova kronika česká, řada různých traktátů a menších spisů, kalendář s

nekrology, seznam podlaţického bratrstva, zaklínadla a všelijaké dobové

záznamy.Zaujme jeho iluminace, tvořená nádhernými iniciálami , nejednou

komponovanými i přes celou výši strany. Kombinace červené, modré, ţluté a

zelené barvy je místy završena zlatou. V iniciálách výrazně převládají

spirálovité zdobné vzory, z nichţ vyrůstají různé květinové výhonky.Celá

výzdoba knihy je ojedinělá a nemá ve své době rovnocennou konkurenci. Písmo

má kaligrafický ráz - je to skutečný krasopis.

Na první straně je záznam tří abeced - hebrejské, řecké a latinské.K nim byla ve

XIV. stol. připsána ještě hlaholice a cyrilice. Na předsádce je také zápis opata

Bavora o původu a počátečních osudech knihy.

Vlastní text začíná biblí - Starým zákonem. půl tisíciletí starý překlad

upravený otcem Jeronýmem a zvaném Vulgata. Zabírá listy 0 aţ 118. Druhá a

osmá fólie chybí.

Následují dvě historické práce ţidovského spisovatele Josepha Flavie (39-95 po

Kristu) jako zdroj poznání dějin národa ţidovského. Text zaplňuje listy číslo 118

aţ 200.

Následu je 20 knih etymologií, které v roce 636 dokončil Isidor, biskup

sevillský. Jde o kompilaci z různé literatury té doby,ale i z pozdně římských

autorů (Sueton, Plinius a Lukrecius). Etymologie byly aţ do scholastického

období nejuţívanějším zdrojem výuky o světě, jeho přírodě, historii a

kultuře.Nacházejí se tu statě o rétorice a dialektice, o aritmetice, o umění

lékařském atd. Zaplňují listy 201 aţ 239.

Následují dvě vědecká pojednání ( na listech 240 aţ 252) . Úvod Johanicia

Johanna Alexandrijského, žáka Tenga Galiena, do fyziologie je výtaţkem ze

slavných Galenových rozprav o lidském těle a jeho nemocech.Z řečtiny do

arabštiny v IX.století přeloţil arabský učenec Hunain Ibn Isbaq, který vyučoval

medicínu v Bagdádu. Byl jako praktik v očařství a druhý text Rozpravy o oku

je zčásti podloţen jeho vlastními zkušenostmi. Oba tyto traktáty přeloţil do

latiny jistý Johannes Africanus, který vyučoval v Salernu a zemřel roku 1060

jako mnich v Monte Cassinu.

Po úvodních slovech sv.Jeronýma následuje druhá část bible - Nový zákon ,

rovněţ převzatý větším dílem z Vulgaty, ale zčásti ještě i z verzí starších. Jsou to

listy 253 aţ 286. Zde také cybí tři listy.

Návod pro zpovědníka Penitenciál na listech287 aţ 289 obsahuje jakési

„zpovědní zrcadlo“.

Zaklínací lékařské formule jsou na listech 290 aţ 291 a pak následují tři strany

prázdné .

Jeden ze základních zdrojů naší historie Chronica Bohemorum -Kosmova

kronika - je na listech 294 aţ 304 . Tři následující listy chybí.. Opis Kosmovy

kroniky v podlaţickém kodexu patří k nejstarším a nejlepším.

Závěr kodexu tvoří seznam členů podlažického bratrstva, sepsaný nejspíše v

letech 1227-1229. Následuje benediktinský kalendář, doplněný podlaţickým

nekrologem. Kaţdému měsícci je věnována jedna strana fólie a ke kaţdému dni

je připojeno jméno jedno ho aţ tří příslušných svatých-patronů. Jsou tam také

jména význačných neboţtíků, jichţ má být vzpomínáno při klášterních

modlitbách - dohromady je to 1635 osob.

Kodex se z Podlaţic dostal do kláštera cisterciáků v Sedlci, od roku 1295 byla u

benediktinů v břevnovské knihovně zásluhou opata Bavora . Pak není místo

jejího uloţení známo aţ do roku 1477 , kdy se dostává do kláštera v Broumově.

Roku 1594 se dostává do sbírek císaře Rudolfa II. V roce 1648 se kodex stává

válečnou kořistí Švédů a od té doby se stal majetkem švédské královské rodiny.

Dnes je uloţen v Královské knihovně ve Stokholmu pod názvem Djavulsbibeln

- Ďáblova kniha

6.Závěr

Účelem této broţurky nebyl popis dějin obce, tak jak by si je představoval

dějepisec. Je to první ( a doufám ţe ne poslední) písemně zpracované a

veřejnosti předloţené ohlédnutí za vývojem naší obce. Studiem materiálů,

kterých je zatím bohuţel k disposici velmi málo, se nám podařilo získat

prokazatelná data ukazují, co se v naší obci v průběhu let událo a kdo se rozvoji

obce a společenského ţivota podílel. Mnoho poznatků poskytli pamětníci

z vlastních vzpomínek, osobních archivů a památek uchovávaný v rodinách po

několik generací. Mnoho údajů leţí ještě v archivech v Chrudimi , Zámrsku,

Praze a jiných místech. Otevírá se tady badatelské pole pro všechny, kteří chtějí

poznat o své obci a svých předcích co nejvíce. Pro další generaci by bylo

přínosem zřízení rodinných kronik či pamětních knih, uchování fotografií,

filmových a video záznamů, listin týkajících se budov a zařízení,podnikatelské a

spolkové činnosti a tak dále.

8. Seznam příjmení

Seznam příjmení byl pořízen z archivních materiálů , záznamů v obecní kronice

a seznamů obyvatel Horky, Mezihoří a Silnic z různých období. V závorce je

uveden rok, ve kterém je první písemný záznam o tomto příjmení. Jedná se o

první a určitě neúplný seznam, protoţe nebylo moţné prohlédnout všechny

zdroje informací v archivech a rodinných dokumentech

Abraham (1920) Ander (1875) Andr (1825 )

Bachtík (1950)

Baláţ (1973)

Bakeš (1933)

Batelka (1930)

Belejová(1966)

Benda (1876)

Beran( (1957)

Beránek (1794)

Beronský (1873)

Bezdička (1914)

Bil (1952)

Blatoň (1986)

Blaţek (1979)

Bleha (1935)

Boček (1914)

Boháč (1891)

Borecký (1999)

Bouška (1932)

Broţek (1914)

Budínský (1987)

Bureš (1957)

Burian (1939)

Burkoň (1980)

Cimburek (1960)

Culek (1936)

Čapek (1931)

Čech (1938)

Čechlovský(1971)

Černý (1942)

Červinka (1794)

Čtrnáctý (1976)

Dachovský (1866)

Dalecký (1950)

Dejdar (1897)

Dlouhý (1950)

Dobrkovský (1662)

Dočekal (1987)

Doleţal (1934)

Don (1662)

Dostál (1999)

Drtina (1932)

Durdil (1925)

Dušek (1882)

Dvořák (1662)

Ell (1932)

Erben (1988)

Fajman (1950)

Feilek (1950)

Feix (1933)

Felkl (1996)

Fiala (1900)

Filipka (1662)

Filippi (1890)

Florián (1935)

Foršt (1999)

Geissler (1950)

Hanuš (1937)

Havlík (1950)

Hladík (1860)

Hofman (1996)

Holeta (1913)

Holý (1932)

Homoláč (1936)

Horáček (1891)

Horák (1914)

Horna (1945)

Hrdý (1920)

Hromek (1743)

Hrubý (1890)

Hruška (1938)

Hynek (1945)

Chour ( 1735)

Chvojka (1871)

Jandík (1761)

Janko (1938)

Janskej (1664)

Jarý (1968)

Jebas (1913)

Jehlička (1797)

Jelínek (1876)

Jeníček (1907)

Jirka (1998)

Jiroudek (1950)

Jirmásek (1871)

Jonáš (1822)

Joukl (1999)

Joţák (1759)

Kacafírek (1860)

Kaduk (1950)

Kareš (1907)

Kašpar ( 1992)

Khom (1934)

Khun (1950)

Klauda (1797)

Klouček (1960)

Kobosil (1989)

Kohoutek(1938)

Kolář (1909)

Kolbek (1999)

Komárek (1736)

Kontár (1932)

Kopecký (1928)

Kostelecký (1982)

Košin (1950)

Košťál (1860)

Korbel (1986)

Kotek (1935)

Kout (1735)

Král (1981)

Krátký (1915)

Kratochvíl (1781)

Kraus (1978)

Krejčí (1930)

Kremina (1939)

Krnoš (1940)

Křehlík (1950)

Křikava (1950)

Kříţek (1924)

Kubalík(1991)

Kubíček(1973)

Kudláček (1982)

Kudrna (1790)

Kudyn (1876)

Kusý (1946)

Kuţel (1736)

Kuţela (1988)

Kvasil (1993)

Kysela (1876)

Lacina (1930)

Licek (1926)

Lichtenberg(1929)

Linhart (1893)

Loner (1875)

Lorinczi (1982)

Lukáč (1999)

Macek (1920)

Mach (1947)

Makeš (1983)

Málek (1920)

Malínský (1873)

Macháček(1936)

Mašek(1925)

Marvan (1950)

Matouš (1794)

Mazánek (1873)

Melezinek (1985)

Menc (1934)

Mihulka (1928)

Mikelka (1873)

Mojţíš (1932)

Mokříţ (1972)

Modráček (1896)

Mošner (1886)

Motyčka (1775)

Moučka (1936)

Mrázek (1933)

Muzikář (1662)

Myška (1928)

Nejtek (1940)

Nekvinda (1879)

Nermuť (1893)

Netolický (1940)

Neuhäusl (1895)

Nevečeřal (1936)

Neţádal (1938)

Němec (1978)

Němeček (1798)

Nepivoda (1932)

Novák (1934)

Novotný (1920)

Nový (1924)

Odvárka (1936)

Oplištil (1964)

Paďous (1926)

Panýr (1897)

Pardubický (1938)

Pártl (1908)

Paulus (1907)

Pazourek(1993)

Pelikán (1938)

Pešek (1924)

Petrus (1930)

Picek (1875)

Pilař (1873)

Pilný (1928)

Pírko (1940)

Píša (1985)

Pištínek (1997)

Pohorský(1996)

Pokorný(1936)

Polášek (1977)

Polívka (1914)

Pondělíček(1924)

Pospíšil (1924)

Pouč (1874)

Prášek (1920)

Prášil (1910)

Převratský(1950)

Pulkrábek (1932)

Punčochář (1664)

Rejda (1946)

Remeš (1998)

Richter (1938)

Rohlík (1971)

Roušar (1931)

Roztočil(1942)

Roztočný (1915)

Roţek ( 1988)

Růţička (1998)

Rybenský (1914)

Rymeš (1975)

Rys (1998)

Řehák (1735)

Řezáč (1898)

Říha (1950)

Sedlecká (1950)

Sejtko (1931)

Sivák (1971)

Sládek (1860)

Sláma (1874)

Slepička (1873)

Slavík (1796)

Sobotka (1875)

Soudek (1969)

Spálavský (1879)

Starý (1860)

Straka (1897)

Strţil (1866)

Suchý (1894)

Svoboda (1812)

Šestnáctej (1664)

Šikl (1950)

Šikola (1950)

Šíla (1930)

Šilhan (1942)

Šimek (1800)

Šindler (1956)

Šinkora (1908)

Šmahel (1942)

Šmíd (1900)

Šnajdarová(1999)

Šplíchal (1932)

Šprongl (1945)

Štarha (1947)

Štefec (1958)

Štursa (1932)

Šťastný (1648)

Štěrba (1662)

Šťovíček ( 1760)

Šuhájek (1940)

Šváb (1662)

Švadlenka (1920)

Švarc (1968)

Švec (1908)

Tesař (1662)

Tichý (1942)

Tlustý (1949)

Tománek (1750)

Trávníček(1950)

Trojan (1945)

Třebechovský (1662)

Urban (1964)

Urbánek (1996)

Vacek (1914)

Vačkář (1914)

Váňa (1987)

Velendorf (1937)

Vítek (1943)

Vojta (1875)

Vodráţka (1860)

Vondrák (1941)

Votruba(1925)

Vrabka (1735)

Vrána (1662)

Vrátil (1900)

Vrbický (1935)

Vysušil (1914)

Zapletal (1975)

Zářecký (1907)1871

Zdraţil (1949)

Zedník (1662)

Zelenda (1922)

Zelenka (1909)

Zerzivý (1874)

Zlesák (1867)

Ţák (1914)

Ţelezný (1978)

Ţidek (1662)

Ţinţůra (1914)

Ţoudlík (1930)

9.Seznam vyobrazení

Seznam vyobrazení :

1. Mapa obce 1831

2. Stavení čp 35 v roce 1899

3. Stavení čp 17 v roce 1899 4. Škola 1878

5. Škola 1912

6. Hasiči 1900 7. Hasiči 1927

8. Reprodukce plakátu divadelníků

9. Představení „Naši furianti“ 1943 10. Představení „Rybnikář Kuba“

11. obrázek z kroniky skautů

12. Sady ČSM 13. Šipkaři I.

14. Šipkaři II.

15. SPOZ –(výběr z alba) 16. Babský bál

17. Repro pohledů z počátku století starší

18. Repro pohledu z počátku století novější 19. Repro pohledu z roku 1939

20. Repro pohledu U rybníčka

21. Pomník padlým z I.svět války 22. Pomník partyzána Pazdery

10.Inzerce