O B S A H

3

O B S A H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

Ú V O D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

O P A K O V Á N Í 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7C o u ž u m í m z p ř í r o d o p i s u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

G E O L O G I E – V Ě D A O Z E M I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8G e o l o g i c k é v ě d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8P r á c e g e o l o g a v t e r é n u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0

M I N E R Á L Y A H O R N I N Y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2K d y ž s e ř e k n e m i n e r á l . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2K r y s t a l o v á s t r u k t u r a m i n e r á l ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 4Z k o u m á m e v l a s t n o s t i m i n e r á l ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 6N e j d ů l e ž i t ě j š í m i n e r á l y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 9P r v k y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 0S u l f i d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 4H a l o g e n i d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 6O x i d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 8U h l i č i t a n y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 1S í r a n y , F o s f o r e č n a n y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 2K ř e m i č i t a n y ( s i l i k á t y ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 3C o j s o u h o r n i n y ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 5

S T A V B A Z E M Ě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 7C e s t a d o s t ř e d u Z e m ě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 7Z e m ě j e d y n a m i c k á p l a n e t a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 9

V N I T Ř N Í G E O L O G I C K É D Ě J E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 0D e s k y v p o h y b u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 0K d y ž s e z e m ě o t ř e s e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 4Z e m ě t ř e s e n í v d ě j i n á c h l i d s t v a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 6M a g m a – p o s e l s t v í z h l u b i n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 8C o j e v l a s t n ě s o p k a ? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1O s o p k y s e l i d é z a j í m a j í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 4V y v ř e l é m a g m a t i c k é h o r n i n y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 6T e k t o n i c k é j e v y a p ř e m ě n a h o r n i n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 0H o r n i n y p ř e m ě n ě n é ( m e t a m o r f o v a n é ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 2

9

O B S A H

4

V N Ě J Š Í G E O L O G I C K É D Ě J E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 5P o v r c h Z e m ě s e m ě n í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 5Z v ě t r á v á n í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 5Č i n n o s t v o d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 8Č i n n o s t l e d o v c ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 2Č i n n o s t v ě t r u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 4U s a z e n é ( s e d i m e n t á r n í ) h o r n i n y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 6P ů d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 0

M O D R Á P L A N E T A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 3V o d a n a Z e m i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 3A t m o s f é r a – o c h r a n n ý š t í t Z e m ě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 6L á t k o v é t o k y m e z i s v r c h n í m i v r s t v a m i Z e m ě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 9

P Ř Í R O D N Í Z D R O J E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1N e r o s t n é s u r o v i n y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1B e z e n e r g i e s i ž i v o t n e u m í m e p ř e d s t a v i t . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 4F o s i l n í p a l i v a – e n e r g i e z „ p r a v ě k u “ p l a n e t y Z e m ě . . . . . . . . . . 9 6E n e r g i e b e z k o u ř e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 9O b n o v i t e l n é z d r o j e – e n e r g i e z a d a r m o . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0 0

E X P E D I C E D O H I S T O R I E Z E M Ě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0 3H i s t o r i e Z e m ě v k o s t c e . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0 3P r v n í o r g a n i s m y n a Z e m i . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0 6O d t r i l o b i t a k č l o v ě k u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 0 8

G E O L O G I C K Á M A P A Č R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1 2G e o l o g i c k é z á k l a d y č e s k é k r a j i n y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1 2G e o l o g i c k á m o z a i k a Č e s k a . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1 3

C O D O K Á Ž E P Ř Í R O D A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 0

P R A K T I C K Á C V I Č E N Í . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 1N á m ě t y p r o p o z o r o v á n í n e ž i v é p ř í r o d y . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 1

R E J S T Ř Í K P O J M Ů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 4

V Ý S T U P Y A K O M P E T E N C E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 8

9

P r á c e g e o l o g a v t e r é n u

Lidé si geologa často představují jako mírně praštěného podivína, který se toulá krajinou s kladív-kem v ruce, tu a tam urazí kousek nějaké skály nebo kamene a občas se při tom bouchne do prstu.K čemu jen tohle může být dobré?

Co všechno podle vás zahrnuje práce geologa? Kde může najít tato profese uplatnění?

Klasickou prací geologa je geologické mapování, tj. sestavení geologické mapy. Geolog pro-

chází podle předem promyšleného plánu terénem a vyhledává především místa, kde horniny

vystupují na povrch a jsou přístupné přímému pozorování. Taková místa označujeme jako

výchozy nebo odkryvy. Ty jsou buď přirozené (skalky, skály, skalní stěny, zářezy vodních

toků), nebo umělé, jako jsou výkopy, lomy, pískovny nebo zářezy silnic či železničních tratí.

Odkryvy se dokumentují. Geolog výchoz zaznamená do mapy a v dokumentačním deníku jej

podrobně popíše, včetně měření, např. uložení směru vrstev zjištěné geologickým kompasem.

Popis případně doplní náčrtkem nebo fotodokumentací.

Znáte v okolí školy nějaké geologické odkryvy?Co zde můžete pozorovat?

Odebírají se také vzorky hornin, minerálů, zka-

menělin nebo půd. V místech, kde nejsou

odkryvy (pole, louky, často i lesy), prohlíží geo-

log i drobné úlomky hornin. Svá pozorování

zaznamenává do mapy; k rozlišení jednotlivých

typů hornin používá barevné pastelky.

K čemu slouží geologické kladívko?

G E O L O G I E – V Ě D A O Z E M I

1 0

Jak vypadá geo-logická mapa sedozvíš na s. 112.V čem se liší odmapy fyzicko-zeměpisné?

Co může geologvyčíst z geologic-kého profilu?

Odběr vzorku rašeliny

Sonda pro odběrpůdních vzorků

Ukázka z dokumentačního deníku

Geologická kladívka

Geologickýkompas

Výřez z geologické mapy

H a l o g e n i d y

Halogenidy, sloučeniny halových prvků, jsou hospodářsky významnými

nerosty.

Sůl kamenná (halit), NaCl, známá také jako kuchyňská sůl, je od pra-

dávna nezbytnou součástí každé domácnosti. V geologické minulosti vzni-

kala odpařováním mořské vody v izolovaných zálivech a mělkých mořích

rozsáhlá ložiska tohoto nerostu a tento proces neustále pokračuje.

Sůl nemusí být vždy hrubě krystalizovaná a čirá, ale

může tvořit jemnozrnné až celistvé nebo vláknité agre-

gáty. Obvykle je i zbarvena, nejčastěji do šeda, od jílo-

vých usazenin, s nimiž se většinou vyskytuje. Vždy jí

ale zůstává slaná chuť. Také na sebe váže vzdušnou vlh-

kost, proto bývá mnohdy na povrchu lehce navlhlá.

Vytvořte nasycený roztok kuchyňské soli,nalijte jej do krystalizační misky a vypěstujtesi krystaly NaCl. Pokusem jste se přesvědčilio její další chemické vlastnosti – rozpustnostive vodě. Vypěstovaný agregát soli položte namisku, vedle postavte kádinku s vodou a oběnádobky společně zakryjte poklopem. Pozorujtechování soli kamenné ve vlhkém prostředí.

O dalších fyzikálních a chemických vlastnos-tech si vyhledejte informace v přehlednétabulce nerostů na vnitřní straně obálkyučebnice.

Zjistěte více informací o způsobu zís-kávání soli z mořské vody.

Česko je spolu s Maďarskem jedinýmvětším evropským státem, který nemávlastní ložiska soli. Zjistěte, odkud sůldovážíme.

Sůl je důležitou surovinou nejen pro potravinářský, ale i pro chemický průmysl. Při teplotách

mírně pod bodem mrazu zabraňuje mrznutí vody, a proto se v zimním období používá k posy-

pům vozovek.

Proč se do potravinářské soli přidává jod?

M I N E R Á L Y A H O R N I N Y

Zopakuj siz chemie, kterýmprvkům říkámehalové (haloge-ny) a jaké majíchemické vlast-nosti.

Které další chutikromě slanéznáš? Na kterémmístě jazyka vní-máme každouz nich?

Připrav si referáto historii dobý-vání soli.V jakých podmín-kách lidé praco-vali, která nebez-pečí jim hrozila?

V historii sedovážela sůl doČech z Polskaa Rakouska. Protrasu, po nížvozy se solí pro-jížděly, dodnespoužíváme ozna-čení „solnástezka“. Nej-starší z nichvedla z městaHallstatt(Rakousko).

2 6

Sůl kamenná(halit)

Získávání soli z mořské vody (Masawa u Rudého moře)

Jezírko roztoku NaCl (solanky) s vykrystalizovanousolí na okrajích (solný kras, Írán).

V zimním období jsme zvyklí, že jsou zasněžené silnicesoleny. Jaký máte názor na tento způsob úpravy vozovek?Se kterými výhodami, ale také problémy se pojí?

Fluorit (kazivec), CaF2, je minerálem mnoha barev. Může být

čirý, nahnědlý, zelený, fialový, ale najdou se i jiná zbarvení. Fyzi-

kální a chemické vlastnosti však zůstávají stejné. Fluorit je

poměrně měkký (najděte si jej ve stupnici tvrdosti) a má velmi

dobrou štěpnost. Některé fluority při

zahřívání nebo v ultrafialovém

světle dokonce světélkují (lumi-

niskují). Průhledné krystaly se

také brousí jako drahokamy.

Z vlastní zkušenosti uveďte, nebo vyhledejte v literatuře, jaké praktické využití majíoba minerály ze skupiny halogenidů. Porovnejte jejich využití. Patří sice do jedné sku-piny, ale jejich chemické složení je odlišné.

S h r n u t í

Sloučeniny halových prvků (halogenidy) jsou hospodářsky významnými nerosty. Sůlkamenná (NaCl) vzniká odpařováním mořské vody v zálivech a mělkých mořích.Fluorit (CaF2) je minerálem mnoha barev a nachází uplatnění především ve sklářskémprůmyslu. Jeho vybroušené krystaly patří mezi drahokamy.

Otázky a úkoly

1 Charakterizujte sůl kamennou a fluorit z hlediska fyzikálních vlastností.

Kterými vlastnostmi se od sebe liší?

2 Popište způsoby získávání soli.

3 Jaká zbarvení může mít fluorit, když je nazýván kamenem mnoha barev?

4 Zjistěte, jak se v různých jazycích řekne „sůl“. Při svém pátrání můžete využít

některé potravinářské výrobky.

Ve 2. polovině 20. století získala velkou popularitumyšlenka využívání vlastností soli k léčivým účelům.Řada lékařů začala doporučovat opakovaný pobytv solných dolech či jeskyních jako prokazatelněúčinný doplněk standardní léčby. Dnes se stalodoslova módou navštěvovat uměle vytvořené solnéjeskyně. Zjistěte, v čem spočívá jejich pozitivní úči-nek na lidský organismus. Pokud takové zařízeníněkdo z vás navštívil, popište spolužákům toto pro-středí. Jak na tebe působilo, jak ses tam cítil(a)?

M I N E R Á L Y A H O R N I N Y

Proč se nesmísolit na železnič-ních přejezdech?

Solit, ale s mírou!

Lidský organis-mus se sice bezsoli neobejde,ale nadměrnýpříjem soli vyvo-lává zvýšeníkrevního tlaku.Člověk si takmůže i vážněpoškodit zdraví.

V obchodě lzezakoupit solnoulampu. Zpříjemnínám prostředídomova.

2 7

Konec solného posy-pu před železničnímpřejezdem

Fluorit

Solná jeskyně

M I N E R Á L Y A H O R N I N Y

3 5

C o j s o u h o r n i n y ?

„Jediným solidním základem našeho světa jsou horniny.“F. V. Holub, docent UK v Praze

Ať si vykračujeme krajinou, nebo po dlažbě velkoměsta, všude mámepod nohama horniny. Z hornin vyrábíme stavební materiály, horninamizkrášlujeme budovy z nich postavené. Leckdo má nějakou horninui doma, například jako kamennou desku na kuchyňské lince. Neboz nich má na zahrádce skalku. A skoro každý je má pak na hrobě…Horniny nás prostě provázejí po celý život.

Zkuste vlastními slovy charakterizovat horninu. V čem seliší od minerálu?

Horniny můžeme charakterizovat jako směsi

minerálů. Tak je tomu například u žuly nebo

čediče. Výjimkou jsou horniny jako vápenec

nebo křemenec, tvořené pouze jedním minerá-

lem.

Horniny mohou obsahovat také zbytky orga-

nismů – rostlin a živočichů.

V průběhu vývoje planety Země, trvajícího

přes čtyři miliardy let, se vytvořila pestrá škála

hornin různého složení a vzhledu.

Podle způsobu vzniku můžeme horniny rozdělit na:

vyvřelé (magmatické), vzniklé utuhnutím

(krystalizací) magmatu;

usazené (sedimentární), které se vytvořily

zejména usazováním (sedimentací) úlomků

hornin nebo schránek organismů, především na

mořském dně;

přeměněné (metamorfované), vzniklé přemě-

nou původních hornin vyvřelých, usazených

nebo i předtím již přeměněných.

Porovnejte s využitím grafů zastoupeníhornin v litosféře (horninovém obaluZemě).(Horniny přeměněné jsou v grafechzařazeny k horninám, ze kterých vznikly,tj. část k vyvřelým a část k usazeným.)

Zkamenělá jádra kmenů stromů

Která skupinaminerálů se nej-více podílí nastavbě nejběž-nějších hornin?

Za horniny lzepovažovati meteority,které dopadly nazemskou kůruz meziplanetár-ního prostoru.

O horninách vyvře-lých hledej víceinformací na s. 56,o horninách usaze-ných na s. 76a o horninách pře-měněných na s. 62.

Ostrá hůrka u Starého Plzence

Křídové útesy (Anglie)

Podíl horninv zemské kůře

Podíl horninna zemském povrchu

5 %vyvřelé horniny

95 %usazené horniny

(sedimenty)

75 %vyvřelé horniny25 %

usazené horniny(sedimenty)

Meteorit

H o r n i n o v ý c y k l u s

Horniny se neustále mění v nekoneč-

ném procesu označovaném horninovýcyklus. Horniny roztavené v nitru

Země na magma postupně tuhnou

a vytvářejí horniny vyvřelé. Ty se

mohou dostat až na zemský povrch,

kde se rozpadají působením vody,

větru, organismů – těmto dějům říkáme

zvětrávání.

Řeky části hornin odnášejí až do oce-

ánů, kde dochází k jejich postupnému

usazování. Vznikají horniny usazené.

V důsledku vysokých teplot a zvýše-

ného tlaku, např. při vrásnění zemské

kůry, dochází ke změnám hornin vyvře-

lých i usazených. Ty se postupně stávají

horninami přeměněnými. Mění se

nejen složení, ale i uspořádání jejich

horninových složek.

Pozorovali jste v příroděnějaké změny na skalníchodkryvech?Pokuste se je zdokumento-vat a popsat.

Ve kterých oblastech ČRpůsobí destruktivní změnyskalních útvarů velké pro-blémy a ohrožují lidskáobydlí i jejich majitele?

S h r n u t í

Horniny se až na výjimky skládají z více minerálů. Podle způsobu vzniku rozlišujemetři základní typy hornin: vyvřelé (magmatické), usazené (sedimentární) a přeměněné(metamorfované).

Otázky a úkoly

1 Může být hornina tvořena pouze jedním minerálem? Pokud ano, uveďte příklad.

2 Popište podle schématu horninový cyklus. Na základě toho odvoďte základní klasi-

fikaci hornin podle způsobu jejich vzniku.

Uspořádejte fotografickou výstavu na téma „Proměny skal v našem regionu“.Výsledky svých pozorování zveřejněte. Budou důkazem, že i skála se během krátkéholidského života může změnit.

M I N E R Á L Y A H O R N I N Y

3 6

Horniny se na prvnípohled zdajínaprosto neměnné.Je to však pravda?

Často se používálidový výraz„tvrdý jakoskála“. Jakéhočlověka ozna-čuje?

Některé skalníútvary vstoupily dopovědomí lidí jakopřírodní výtvorycharakterizující urči-tou oblast a některéjsou dokonce zařa-zeny na seznamusvětového dědictvíUNESCO.

Příklad skály,jež se stala prodomorodé oby-vatele posvát-ným místem,najdeme např.v Austrálii.

Pravčická brána –symbol NP ČeskéŠvýcarsko

Ayers Rock

Zvětrávání a eroze

Usazovánív oceánecha na pevnině

Pohřbívánía zpevňování

Tlak a teplota

Tlak a teplota

Ochlazování Tavení

Směr

nar

ůst

ajíc

í te

plo

ty a

tla

ku

MAGMA

PŘEMĚNĚNÉHORNINY

ZPEVNĚNÉUSAZENÉHORNINY

NEZPEVNĚNÉUSAZENINY

VYVŘELÉHORNINY

Tiské stěny

�

E X P E D I C E D O H I S T O R I E Z E M Ě

1 0 8

O d t r i l o b i t a k č l o v ě k u

P r v o h o r y – é r a t r i l o b i t ů

Na přelomu starohor a prvohor probíhalo na Zemi rozsáhlé vrásnění

a v průběhu prvohor se povrch naší planety vrásnil ještě dvakrát.

Poslední z těchto událostí nazýváme hercynské (variské) vrásnění.Probíhalo po dobu asi 100 milionů let (od konce devonu po začátek

permu) a mělo velký význam pro vývoj Českého masivu – jednotky,

která tvoří převážnou část našeho území.

I v takto neklidném prostředí nastal bouřlivý rozvoj organismů

žijících ve vodním prostředí, a to bezobratlých i obratlovců. K nej-

známějším patří trilobiti, lilijice, hlavonožci a koráli. Koncem prvo-

hor se objevily i ryby a obojživelníci nazývaní krytolebci.

Porovnejte druhovou pestrost (biodiverzitu) kambrického a silurského moře. Dovedeteurčit některé organismy podle obrázků? K určení použijte literaturu.

Z rostlin dosáhly v prvohorách svého rozvoje zejména řasy obývající vodní prostředí. Na souši

se začaly objevovat první suchozemské rostliny. Koncem prvohor bylo teplé a vlhké podnebí,

které ovlivnilo i rozvoj karbonských pralesů se stromovitými plavuněmi, přesličkami a kapra-

dinami.

Porovnejte prvohorní rostliny karbonského pralesa se současnými rostlinami stejnýchrodů (plavuně, přesličky, kapradiny). Jaké rozdíly jste objevili?

V oceánech se během prvohor objevily a rozšířily především ryby a paryby, např. předchůdci

dnešních žraloků nebo lalokoploutvé ryby mající místo ploutví výrůstky připomínající končetiny.

Na souši se živočichové začali rozvíjet zejména v mladších prvohorách. Nastala velká expanze

hmyzu, močály osídlili i další členovci. Koncem prvohor se objevili první obojživelníci (kryto-

lebci), ze kterých se později vyvinuli první plazi.

O Českém masivuse dozvíš víc nas. 112–119.

Trilobiti jsou snadnejznámějšími oby-vateli prvohorníchmoří. Měli pevnékrunýře nápadněrozčleněné na třičásti: hlavový štít,často s nápadnýmipostranními trny,hrudní štít a ocasníštít. Dorůstali veli-kosti od několikacentimetrů až po40 cm velké druhy.Znáš některé loka-lity, kde lze najítzkamenělinu trilo-bita? Vyhledejv literatuře zajíma-vosti o životě těchtoživočichů a formoureferátu o nichinformuj ostatní.

Graptoliti bylivelmi drobní živoči-chové. Vytvářelikolonie různýchtvarů. Jejich otiskynacházíme v čer-ných břidlicích z ob-dobí siluru, např.v Barrandienu.

Proč se jedenz prvohorníchútvarů nazývákarbon? Vysvětli.

Kambrické moře Silurské moře

Lilijice

Graptoliti

E X P E D I C E D O H I S T O R I E Z E M Ě

1 0 9

Co víš o živoucí fosilii latimérii podivné?Do které skupiny ryb patří?

Na konci prvohor život téměř zanikl. Z dosud nezná-

mých příčin došlo k hromadnému vymírání, nejroz-

sáhlejšímu v celých dějinách života na Zemi. Vymřelo

okolo 90 % druhů mořských živočichů a silně postižen

byl i život na souši.

V průběhu mladších prvohor (karbon – perm) se dosud samostatné kontinenty k sobě přiblížily

natolik, že docházelo k jejich srážkám a spojování. Na konci prvohor tak na Zemi existoval jen

jediný světadíl – superkontinent, který označujeme názvem Pangea. Všude kolem něj se roz-

prostíral hluboký oceán.

D r u h o h o r y – é r a p l a z ů

Vyhledejte v tabulce na s. 103 názvy druhohorních útvarů. Jak dlouhé období druho-hory v dějinách Země představují?

Druhohory znamenaly pro dějiny Země významné období z hlediska rozložení pevnin a oceá-

nů. Rozpadem jediného superkontinentu (Pangey) začaly kontinenty postupně dostávat dnešní

podobu. V důsledku toho došlo i k rozdělení původního souvislého oceánu tak, jak jej známe

dnes.

Na mapě světa najděte kontinenty, které nejlépe dokládají rozpad Pangey. Který z oceá-nů je podle vás pozůstatkem původního jediného oceánu, který obklopoval Pangeu?

V kterém období druhohor vznikly na našem území mohutné vrstvy sedimentů?Proč dnes nacházíme druhohorní sedimenty i ve vysokých pohořích?

V průběhu jury se Pangea rozpadla na několik kontinentů.

V období křídy se některé z nich k sobě přiblížily natolik, že

došlo k jejich srážce (kolizi). Největší takovou událostí bylo

rozsáhlé alpínské vrásnění, které pak pokračovalo i v třeti-

horách a jeho dozvuky jsou patrné dodnes.

V druhohorách pokračoval vývoj organismů. Významný roz-

voj zaznamenaly nahosemenné rostliny (cykasy, jinany

a běžnější jehličnany) a v průběhu druhohor začal nástup

rostlin krytosemenných (např. skořicovníky, fíkovníky, duby

a javory).

Ve druhohorách došlo k masivnímu rozvoji plazů, z nichž

dinosauři dosáhli nebývalých rozměrů a postupně ovládli

vodu, souš i vzduch. Objevili se již v počátečním období dru-

hohor, triasu. Byli to zprvu drobní tvorové velikosti zhruba

dnešní kočky nebo psa. Jejich vývoj však často směřoval

k velkým formám, takže koncem jury a v období křídy žili

i dinosauři, jejichž váha se odhaduje až kolem sto tun.

Za jakých podmíneka z kterých rostlinvznikalo černé uhlí?Inspirovat se můžešna s. 97.

Připomeň si svépoznatky o konti-nentálním driftu(viz s. 43).

Podle výčtudruhů rostlin sepokus odvodit,jaké bylo pod-nebí v druhoho-rách.

Uveď další pří-klady nahose-menných a kryto-semennýchrostlin. Kterýmihlavními znakyse obě skupinyod sebe odlišují?

Výtažky zestromu Gingkobiloba se dnespoužívají k léčeb-ným účelům.

Jinan dvojlaločný(Ginkgo biloba)Cykasy

Latimérie podivná