Obsah:

1. Základní části počítače, připojitelná zařízení, záznamová media (1. – 3. hodina).. .31.1 Stručná historie výpočetní techniky..................................................................31.2 Základní pojmy.................................................................................................31.3 Počítačová sestava............................................................................................41.4 Základní jednotka – skříň počítače (CASE).....................................................51.5 Externí zařízení...............................................................................................121.6 Přehled záznamových médií...........................................................................142. Klávesnice, psaní deseti prsty (4. – 6. hodina).......................................................192.1 Rozdělení a popis klávesnice..........................................................................192.2 Popis desetiprstové hmatové metody..............................................................212.3 Popis programu Deseti prsty...........................................................................233. Operační systém, druhy operačních systémů (7. – 9. hodina)................................293.1 Uživatelské rozhraní – interface.....................................................................313.2 Druhy operačních systémů.............................................................................323.3 Uspořádání dat na disku..................................................................................344. MS-DOS základní interní příkazy (10. – 12. hodina).............................................414.1 Omezení a pravidla pro vytváření jména souboru..........................................414.2 Uspořádání adresářů a souborů na disku........................................................424.3 Náhradní znaky pro označování souborů a adresářů......................................424.4 Seznam interních příkazů...............................................................................434.5 Popis příkazů pro práci se soubory.................................................................444.6 Popis příkazů pro práci s disky a adresáři......................................................474.7 Popis příkazů pro práci s datem a časem........................................................494.8 Popis některých obecných řídících a konfiguračních příkazů........................505. MS-DOS základní externí příkazy (13. – 15. hodina).............................................535.1 Seznam vybraných externích příkazů.............................................................535.2 Popis některých externích příkazů..................................................................546. MS WINDOWS XP, instalace operačního systému (BIOS, ovladače, hardware), ovládání operačního systému (pracovní plocha, hlavní panel, nabídka start) (16. – 18. hodina)..........................................................................................................................556.1 Instalace operačního systému.........................................................................556.2 Ovládání operačního systému.........................................................................62

1. Základní části počítače, připojitelná zařízení, záznamová media (1. – 3. hodina)

1.1 Stručná historie výpočetní techniky V roce 1941 byl německým inženýrem sestrojen počítač

Zuse Z4, byl však zničen při náletu. Ve Spojených státech představil v roce 1943 Howard Aiken

svůj reléový počítač MARK 1 sestrojený za podpory IBM. Tento počítač byl pravděpodobně použit k výpočtům pro první atomovou bombu.

V roce 1944 byl na Pensylvánské univerzitě uveden do provozu první elektronkový počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Calculator).

Prvním sériově vyráběným počítačem se stal UNIVAC firmy Remington, který byl dodáván na trh od roku 1951.

Následující léta byla ve znamení vývoje velkých sálových počítačů, které na „zakázku“ zpracovávaly obrovské množství dat.

Dále vznikly takzvané terminály, klávesnice a monitor na stole uživatele spojené se „superpočítačem“ někde v klimatizované místnosti.

Po roce 1971 polovodičové obvody umožnily zkonstruovat stolní počítač pro běžného uživatele. Vznikly první osobní počítače PC (Personal Computer).

V následujících letech vývoj výpočetní techniky postupoval závratným tempem a zároveň i konstrukce počítačů.

V roce 1983 představuje firma IBM model IBM PC/XT. V roce 1984 opět firma IBM představuje PC/AT. V následujících letech se výrobci předstihují v rychlosti

procesorů, velikosti diskových kapacit a možnostech komponent do té míry, jakou známe dnes.

V současné době jsou používány procesory PENTIUM.

1.2 Základní pojmy1.2.1 Hardware – fyzické vybavení počítače

Hardware je vše hmatatelné, co je na první pohled vidět, ale také vše ve skříni počítače. Je to například monitor, klávesnice, tiskárna, myš, scanner, plotter, reproduktory, mikrofon, kamera, externí záznamová media, ale i základní deska, mikroprocesor, paměti, harddisk apod.1.2.2 Software – programové vybavení počítače

Software je nehmotná stránka počítače, například BIOS (základní program počítače), operační systém, programové aplikace, data (informace) a pod. Poznámka:

Obě složky počítače, tedy hardware a software, jsou stejně důležité a nemohou existovat jeden bez druhého, zároveň jejich vývoj probíhá současně.1.2.3 Bit (b)

Bit je nejmenší množství informace a zároveň jednotka, kterou toto množství informace v počítačích měříme a popisujeme. V počítačích se pracuje s informačními prvky (binární paměťové buňky), které mohou nabývat dvou jasně rozlišitelných hodnot, označovaných 0 a 1.1.2.4 Byte (B)

Jeden byte se skládá z osmi bitů, do jednoho bytu (adresovatelné paměťové místo-paměťová buňka) je možné uložit jeden libovolný znak nebo číslo v rozmezí 0-255. Pomocí bytů (a odvozených jednotek) se měří kapacity pamětí, harddisků, médií apod. Základní jednotkou velikosti paměti je 1 kB (= 210 = 1024 B)

1 bit 1 nebo 01 byte (B) 8 bitů1 kilobyte (kB) 1024 bytů1 megabyte (MB) 1024 kilobytů (1048576 B)1 gigabyte (GB) 1024 megabytů (1073741824 B)1 terabyte (TB) 1024 gigabytů (1099511627776 B)

1.3 Počítačová sestavaOsobní počítač PC (Personal Computer) se skládá ze čtyř

základních komponentů (mezi sebou propojených): skříň počítače monitor klávesnice myš

1.4 Základní jednotka – skříň počítače (CASE)Ovládací prvky skříně (zepředu):

tlačítko pro zapnutí a vypnutí počítače, tlačítko pro restart a obvykle dvě diody (jedna signalizuje zapnutí počítače, druhá práci s harddiskem).Na zadní části skříně jsou umístěny konektory pro připojení periferií (porty a rozhraní).

Porty a rozhraní:

paralelní port- bývá označen LPT1, LPT2- data jsou portem vysílána paralelně, tj. současně je přenášeno 8 bitů (1 byte), díky tomu jsou rychlejší než sériové, nejsou tak spolehlivé, je možné jimi přenášet data pouze na kratším kabelu (neměl by přesáhnout 5 m)- k paralelnímu portu se připojuje obvykle tiskárna, ale i tiskárny se dnes častěji připojují do USB

sériový port- bývá označen COM1, COM2- data jsou portem vysílána sériově, tj. za sebou, přenos dat je sice podstatně pomalejší než u paralelního portu, ale spolehlivější, tak je možné přenášet data i na delším kabelu- k sériovému portu se připojuje myš (tu nyní připojujeme spíše do konektoru PS/2) nebo modem (i ten se nyní více připojuje na USB port)

USB port (bývá umístěn i na přední straně skříně)- mnohonásobně vyšší rychlost přenosu dat- zařízení lze připojit a odpojit i při chodu počítače- možnost připojit na jeden USB port až 127 zařízení (k tomu existují USB rozbočovače), odpadají potíže s nedostatkem portů- v konektoru je umístěn i vývod napájení, které lze využít pro napájení energeticky nenáročných přídavných zařízení (modem, webová kamera, digitální fotoaparát při přenosu snímků do PC)- s připojením na USB se běžně vyrábějí skenery, tiskárny, modemy, myši, ZIP mechaniky, USB disky, digitální fotoaparáty, webové kamery atd.

PS/2 konektory- slouží pro připojení klávesnice (fialový) a pro připojení myši (zelený)

Konektor pro kabel napájení el. energií

Konektor pro připojení kabelu napájení k monitoru (některé skříně tento konektor nemají) a monitor je napájen přímo ze zásuvky)

Videokarta s konektorem pro připojení monitoru

Zvuková karta s konektorem pro připojení reproduktorů, mikrofonu atd.

Síťová karta s konektorem pro připojení síťového kabelu

Dále je na zadní straně skříně:

Hlavní vypínač dodávky el. energie do skříně (nevyskytuje se na všech typech skříní, nesouvisí s vypínačem v přední části skříně)

Ventilátor (slouží k odvodu tepla ze skříně počítače)

Větrací mřížka (slouží k lepšímu chlazení a cirkulaci vzduchu uvnitř skříně, může tam být i další ventilátor)

Podle toho, jak je skříň počítače velká a v jaké poloze je umístěna na pracovním stole (nebo na zemi), rozlišujeme:

Desktop – skříň je umístěna ve vodorovné poloze a většinou na pracovním stole

Minitower – (minivěž) snadno se umístí, lze jej hardwarově

rozšířit, patří mezi nejprodávanější typy skříní pro osobní počítače

Miditower – (střední věž) Tower – (věž) větší a prostornější skříň, předpokládá se rozšíření

hardwarových komponentů, skříně bigtower se používají pro servery (řídící počítače v síti)

Uvnitř skříně počítače je ve své podstatě stavebnice. Páteř tvoří základová deska s mnoha konektory, do kterých se vkládají potřebné komponenty. Bez některých by počítač nemohl správně fungovat, a naopak některé mohou být v počítači pouze pro konkrétní účel, např. ke zprostředkování zvuku v počítači. Celkové složení a kombinace komponentů tvoří tzv. hardwarovou konfiguraci počítače.

1.4.1 Základní deskaPočítač lze charakterizovat jako „stavebnici“ z mnoha

elektronických součástek. Jednotlivé komponenty v počítači musí mezi sebou komunikovat a být správně propojeny. To zabezpečuje základní deska, nazývaná též motherboard.

Jedná se o desku (cca 30 x 30 cm) s plošnými spoji s množstvím konektorů a slotů připravených pro vložení konkrétních prvků (pro videokartu, paměti, napájení, procesor, atd.). Základní deska tak tvoří fyzickou páteř, spojující jednotlivé prvky uvnitř počítače.

Některé komponenty jsou na základní desce umístěny přímo (procesor, baterie, CMOS paměť, paměti RAM nebo přídavné karty zasunuté do slotů), a jiné je nutné se základní deskou propojit datovým kabelem (harddisk, disketové jednotky a CD-ROM jednotky).

Poznámka: Konkrétní nastavení konfigurace počítače se ukládá do paměti typu RAM

s velmi nízkým odběrem elektrické energie (tzv. CMOS-Complementary Metal Oxide Silicon), jsou zde zapsány parametry BIOSu programem Setup. Po vypnutí počítače je paměť CMOS napájena z baterie umístěné na základní desce. Často je v CMOS integrován obvod hodin reálného času (díky němu a baterii si počítač pamatuje datum a čas).

Sběrnice (řídící, adresová, datová) je součástí základní desky, je to svazek vodičů (jako centrální dálnice), kterými proudí informace, řídící signály nebo adresy mezi jednotlivými komponenty počítače. Na rychlosti sběrnice velmi záleží.Sběrnice má dva okruhy:

- lokální okruh (spojuje procesor a paměť)- vnější okruh (spojuje procesor s přídavnými kartami)

Poznámka: Existuje celá řada různě rychlých desek pro různé typy procesorů, s různým

počtem slotů, portů apod. Některé základní desky mají přímo integrované zvukové karty nebo síťové karty, a dokonce existují i základní desky s podporou dvou procesorů.

Blokové schéma osobního počítače sběrnicového typu:

Procesor Operačnípaměť

CMOSpaměť

E EPROMpaměť

Sběrnice

Adaptérklávesnic

e

Grafickákarta

Řadič disků a disket

Zvukovákarta

Gameport

COM1

COM2

LPT1

LPT2

klávesnice monitor disk CD-ROM myš tiskárny repro/mikrofon joystick FDD 3,5“

1.4.2 ProcesorProcesor (operační jednotka) je složitý integrovaný obvod,

který provádí veškeré výpočty a operace. Počítá vše, co se v počítači děje, od jednoduchého pohybu myši na pracovní ploše přes zobrazování oken na monitoru až po matematické výpočty nebo grafické kreace. Procesor je součástka velká jen několik cm2.

Rychlost procesoru podstatně ovlivňuje rychlost počítače. Skutečná rychlost počítače je ovlivněna ještě dalšími parametry, např. velikostí paměti, základní deskou, přístupovou dobou k harddisku a podobně.

Výkonnost procesoru ovlivňují nejvíce dvě hlediska – architektura procesoru a tzv. taktovací frekvence procesoru.

Architektura procesoru se neustále vyvíjí (firma Intel, firma AMD, firma VIA, firma Transmeta).

Důležitým parametrem procesoru je taktovací frekvence. Čím je vyšší, tím je procesor rychlejší. U současných procesorů je taktovací frekvence udávána v GHz, např. 1,4 GHz, 2 GHz, 2,8 GHz, 3,4 GHz apod. Například procesor s taktovací frekvencí 2,5 GHz zvládne zpracovat 2 500 000 000 instrukcí za sekundu (ve skutečnosti jich zvládne o něco více v závislosti na architektuře a konkrétním typu procesoru.

Procesor se vkládá přímo do základní desky do speciálního konektoru, nazývaného socket. Není možné vložit zcela libovolný procesor do libovolné desky (každý výrobce používá jiný typ konektoru). Každá základní deska je určena pouze pro určitý rozsah procesorů.

Současné procesory jsou tak výkonné, že vyvíjí nadměrné množství tepla, které je bezpodmínečně nutné odvádět. Používají se dva typy chlazení:

- pasivní chlazení (na plášť procesoru je připevněn železný žebrovaný chladič)

- aktivní chlazení (na pasivní chladič je namontován malý ventilátorek).

1.4.3 Harddisk (HDD)Harddisk (pevný disk) je hlavní záznamové médium

zabudované uvnitř počítače. Jsou na něm uloženy programy a zpracovaná data. Na rozdíl od operační paměti, která se označuje jako „primární“ a uchovává data pouze dočasně, je disk pamětí „sekundární“ a uchovává data i po vypnutí počítače.

Velmi důležitým kritériem při posuzování kvality harddisku je jeho kapacita, tj. kolik bytů, resp. gigabytů je schopen zaznamenat.

Dalším důležitým parametrem harddisku jsou jeho otáčky (počet otočení plotny disku za jednu minutu). Standardní počet otáček je 7200 ot/min.

Kotouče disku jsou logicky rozděleny na stopy a sektory. U pevných disků se sektory sdružují ve větší jednotky – clustery. Údaje o jejich obsahu se zapisují do tabulky (FAT – File Alocation Table). Každá informace na disku má svou přesnou pozici.Každá stopa i sektor jsou očíslovány (přesně adresované části). Orientaci záznamové a čtecí (elektromagnetické) hlavičky mezi stopami a sektory ovládá takzvaný řadič, který je přímou součástí disku.

1.4.4 Paměť RAM (Random Access Memory)Pro účely rychlého přístupu k aktuálně potřebným datům

existuje takzvaná operační („primární“) paměť RAM. Je to elektronická paměť, která je velmi rychlá. Slouží pro ukládání a načítání informací, které počítač často potřebuje a s nimiž často pracuje (právě zpracovávaná data, část operačního systému a jiné operativní informace).

Paměť RAM je proudově závislá, její obsah se po vypnutí počítače nebo po restartu vymaže.

Paměti RAM jsou vyráběny v takzvaných modulech SIMM (nebo novější rychlejší moduly DIMM - SDRAM, nejrychlejší typy DDR RAM). SIMM (Single Inline Memory Module) s paměťovými obvody se vkládají přímo na základní desku do speciálních konektorů paměťových bank. Důležitým parametrem paměťového SIMM modulu je jeho kapacita. Ta může být 64 MB, 128 MB, 256 MB nebo 512 MB. Podle toho, kolik paměťových modulů a v jaké kapacitě je vloženo do základní desky, taková bude celková kapacita RAM počítače.

1.4.5 Paměť cachePaměť typu „cache“ (český ekvivalent neexistuje) je

speciální druh paměti se zvlášť rychlým přístupem, která je zapojena mezi paměť RAM a procesor. Má velikost několika desítek kB a slouží jako „mezisklad“ informací mezi pamětí RAM a procesorem. Použitím paměti typu cache výkonnost osobních počítačů výrazně stoupla.

1.4.6 Paměť ROM (Read Only Memory)Paměť ROM je speciální druh paměti, ze které je možné pouze

číst. Jedná se o permanentní paměť, která je nezávislá na zdroji energie. Je uložena na základní desce.

Paměti ROM se nedají přepisovat a jejich hodnoty nastavuje výrobce čipů.

V paměti ROM jsou uloženy instrukce pro start počítače (program BIOS – Binary Input Output System).

Pro menší série se vyrábí paměť PROM (Programmable ROM), kterou lze jedenkrát naprogramovat ve speciálním zařízení.

Vyrábějí se rovněž mazatelné paměti ROM: - EPROM (Erasable PROM), které se mažou UV zářením a

programují elektrickým signálem- EEPROM (Electrically Erasable PROM), kde se mazání i zápis

provádí elektrickým signálem.

1.4.7 SlotySlot je konektor, který slouží jako prostředník mezi sběrnicí na

základní desce a přídavnou kartou. Sloty jsou umístěny přímo na základní desce a existuje jich několik typů:

ISA sloty (Industry Standard Architecture),jedná se o 16bitové sloty, které se již nepoužívají

PCI sloty (Peripheral Component Interconnect) jsou moderní 64bitové sloty napojené na PCI sběrnici, které je možné najít prakticky na každé základní desce (obvykle jsou tam alespoň 4), kromě datové šířky 64 bitů, mají vysoký taktovací kmitočet a funkci Plug and Play (automatická detekce hardwaru po zasunutí přídavné karty)

AGP (Accelerated Graphics Port) je slot určený pro připojení grafického akcelerátoru (grafické karty), na základní desce je vždy pouze jeden.

1.4.8 Přídavné kartyPřídavné karty se zasunují do slotů, umístěných na základní

desce. Nejčastější typy: Zvuková karta umožňuje obvykle analogový zvukový

vstup i výstup do i z počítače, přičemž v samotném počítači je zvuk zpracováván digitálně. Zvukové karty již bývají na mnoha základních deskách integrovány (přímo na základní desce je obvod se zvukovou kartou).

Síťová karta slouží k připojení počítače k počítačové síti. Síťové karty rovněž bývají na moderních deskách přímo integrovány.

Grafická karta (zobrazovací jednotka) je určena ke zpracování výstupních signálů počítače pro zobrazení na monitoru (VGA, SVGA).

Televizní karta slouží k příjmu TV signálu a k jeho zobrazení na obrazovku.

Karta pro střih videa slouží k editaci a střihu digitálního videozáznamu v počítači.

Poznámka:Firma Intel vyvinula systém Plug & Play (někdy též Plug and Play). Jedná

se o funkci, která umožňuje automaticky detekovat nové zařízení přidané do počítače a pokud možno je i nainstalovat. Je však nutné, aby základní deska, operační systém a nové zařízení funkci Plug and Play podporovaly.

1.4.9 Disketová mechanikaDisketová mechanika je zařízení, pomocí kterého je možné číst

a zapisovat data na diskety. V osobních počítačích se používají diskety o průměru 3,5 palce s kapacitou 1,44 MB. Disketová jednotka se označuje písmenem A.

1.4.10 CD-ROM a DVD mechaniky CD-ROM (Compact Disc Read Only Memory) mechanika je

zařízení schopné číst kompaktní disky (CD). Jediným kritériem pro uživatele je rychlost čtení dat z CD. Podle toho se mechaniky dělí na n-rychlostní, přičemž číslovka „n“ vyjadřuje násobek datového toku při čtení hudebního CD, tj. asi 150 kB/s. Je-li tedy CD-ROM mechanika 24rychlostní, znamená to, že čte data 150 kB/s x 24 = 3,6 MB/s.

DVD-ROM (Digital Versataile Disc) mechanika pracuje prakticky na totožném principu jako mechanika CD-ROM, s tím rozdílem, že umí číst DVD, která mají oproti CD podstatně větší kapacitu. DVD mechaniky mají zpětnou kompatibilitu s CD mechanikami, tj. DVD mechaniky umí číst DVD i klasická CD, což opačně neplatí (klasické CD-ROM mechaniky neumí číst DVD).

1.4.11 Zdroj napájení Zdroj je v počítači nutný proto, že komponenty uvnitř skříně

počítače nepoužívají standardních 230 V, ale transformovaných 12 V, 5 V nebo 3,3 V podle toho, o jaký komponent se jedná. Zdroj tedy zabezpečuje napájení všech komponentů uvnitř skříně počítače.

Do zdroje je přivedeno napětí ze standardní sítě kabelem se speciální zástrčkou. Ze zdroje vede svazek mnoha kabelů se speciálními normalizovanými konektory (pro každou součást tvarově jiný konektor), které se zasouvají do jednotlivých komponentů počítače.

1.5 Externí zařízení1.5.1 Monitor

Monitor je čistě výstupní zobrazovací zařízení. Monitory hodnotíme podle různých kategorií: Podle velikosti úhlopříčky – je uvedena v palcích

(14“,15“,17“,19“,21“). Podle obrazové frekvence (obnovovací frekvence) – kolik

obrazovek je monitor schopen zobrazit za jednu sekundu. Rozpětí se pohybuje od 50 Hz po cca 120 Hz (hodnota cca 80 Hz a víc již nekazí oči).

Podle rozlišení – určuje počet bodů na šířku krát počet bodů na výšku, ze kterých je složen obraz. Standardní řada rozlišení, kterou je nutné se řídit je 640x480, 800x600, 1024x768, 1280x1024, 1600x1200 atd.

Podle záření – teprve moderní monitory s označením Low Radiation (nízké vyzařování) mohou být používány bez ochranných filtrů.

Podle rozteče bodů – rozteč luminiscenčních bodů, ze kterých se skládá obraz. Běžná vzdálenost je 0,28 mm, „lepší“ monitory pracují s roztečí 0,25 mm.

LCD monitory (Liquid Crystal Displays) představují novou generaci plochých monitorů (zobrazovací soustavy). Princip fungování LCD je zcela odlišný od běžných monitorů (vrstva tekutých krystalů).

Výhody: zabírají malý prostor na stole princip zobrazování nezahrnuje obnovovací frekvenci (na rozdíl

od klasického monitoru nekazí oči)

Nevýhody: barevné podání není zcela shodné (není vhodné v oborech, kde

se profesionálně pracuje s grafikou)

1.5.2 Klávesnice,myš Klávesnice je čistě vstupní zařízení počítače. Jejím

prostřednictvím zadává uživatel textové informace, povely a příkazy, které pak počítač zpracovává.

Myš je čistě vstupní polohovací zařízení počítače. Přenáší pohyb ruky na podložce na pohyb šipky na monitoru.

1.5.3 Další připojitelná zařízení počítače

Tiskárna je ryze výstupní zařízení počítače (jehličková, inkoustová, laserová).

Skener je zařízení, které slouží ke snímání a digitalizaci obrazu z předlohy (obrázek, kresba, fotografie nebo text) do počítače. Potom už můžeme se snímkem dále pracovat v digitální podobě.

Modem (MOdulátor/DEModulátor) moduluje digitální signál na analogový, a naopak analogový na digitální, je tedy obousměrným přídavným zařízením. Modem je zařízení schopné přenášet data mezi dvěma počítači pomocí telefonní linky. Podle umístění uvnitř nebo vně skříně rozlišujeme externí a interní modemy.

Reproduktory jsou čistě výstupní zařízení počítače. Jsou připojeny ke zvukové kartě a převádí výstupní analogový signál na vlnění tak, aby bylo slyšitelné.

Mikrofon je vstupní audiozařízení (hlasový vstup). Dataprojektor je speciální zařízení, které je připojeno podobně

jako monitor k videokartě počítače a které promítá zvětšený obsah obrazovky počítače na plátno.

Interaktivní tabule je datový projektor a navíc tzv. interaktivní ukazovátko.

USB disky jsou zařízení připojitelná k počítači přes USB port (USB port má každý moderní počítač přímo na základní desce). Jedná se o miniaturní přenosné záznamové médium. Kapacita USB disku se počítá podle typu ve stovkách MB až jednotkách GB.

CompactFlash karty jsou zařízení svou funkcí podobné USB disku. Jde o miniaturní přenosné záznamové médium, které se používá především v digitálních externích přístrojích (digitální fotoaparát). Kapacita je opět řádově ve stovkách MB až jednotkách GB.

UPS záložní zdroj (důležitý například u serverů) je předřazen mezi zásuvku a vstup napájení do počítače.UPS má omezenou kapacitu, takže je určen pouze k několikaminutovým proudovým výpadkům. Pokud baterie UPS zdroje začínají docházet, informuje datovým kabelem operační systém, který korektně ukončí práci systému a vypne počítač.

1.6 Přehled záznamových médiíJe to zařízení, na které lze ukládat data trvale či dočasně.

Základní charakteristikou záznamového média je jeho kapacita – množství dat, které je schopno pojmout. Datová jednotka je byte (B), její násobky 1kB, 1MB, 1GB.

1.6.1 Disketa 3,5“- kapacita 1,44 MB (2,88 MB)- trvalá paměť, pomalý přístup k datům, relativně nespolehlivá- magnetický povrch, na který je možné pomocí elektromagnetických impulsů zaznamenávat a následně číst data

1.6.2 CD (Compact Disc) - ROM,RW (pouze pro čtení, přepisovatelné médium)

- kapacita 650 MB (700 MB)- trvalá paměť- optický záznam i čtení, spirála čtená od středu k okraji, nedochází k opotřebení CD

1.6.3 DVD (Digital Video Disc) – ROM,RW (pouze pro čtení, přepisovatelné médium)

- kapacita 17 GB (40 GB)- trvalá paměť- optický záznam i čtení, velká hustota záznamu, data uložena

ve dvou vrstvách nad sebou

1.6.4 Harddisk- kapacita cca 80-200 GB- trvalá paměť, rychlý přístup k datům- magnetický záznam

1.6.5 ZIP disketa- kapacita 100/250 MB- trvalá paměť- nutnost mít speciální mechaniku- magnetický záznam

1.6.6 Páskové paměti- velká kapacita (GB)- archivační médium- magnetický záznam

1.6.7 USB disk- kapacita cca stovky MB až jednotky GB- speciální paměť typu RAM- malé rozměry- nemusí se instalovat, po zasunutí do portu se objeví jako další disk (s dalším písmenkem v pořadí)

1.6.8 CompactFlash karty- kapacita cca stovky MB až jednotky GB- malé rozměry- pro digitální externí (přenosné) přístroje

1.6.9 Paměť RAM- kapacita 256 MB nebo 512 MB (mohou se sčítat)- dočasná paměť (po vypnutí počítače nebo restartu se vymaže její obsah)- velmi rychlá, umožňuje čtení i zápis dat

Poznámka:Kromě standardního počítače, tj. počítače, který se skládá ze skříně,

monitoru, klávesnice a myši, existuje ještě řada dalších druhů. Je to například notebook (velikost kufříku), kapesní počítač (obvykle mají svůj vlastní operační systém a vlastní aplikace, malý výkon), sálové počítače a superpočítače (určené pro vědecké nebo vojenské účely, velký výkon, velké rozměry), počítače Apple (zcela odlišná konstrukce od PC, programy pro Apple a PC jsou vzájemně nekompatibilní).

Kontrolní otázky a úkoly:

Popište posloupnost vývoje počítačů od roku 1941 až do současnosti.

Následující vybavení počítače zařaďte do skupin hardware nebo software: procesor, operační systém, data, harddisk, základní deska, paměť RAM, program BIOS.

Vysvětlete pojem bit a byte, jak se označují? Vypočítejte kolik MB je 1,8 GB. Jak bývá označen paralelní a sériový port? Vysvětlete rozdíl mezi

nimi. Pro jaká připojení se používají (uveďte příklady)? Přes jaké rozhraní s počítačem komunikuje:

a) USB diskb) digitální fotoaparátc) externí modemd) tiskárna

K čemu slouží PS/2 konektory (fialový, zelený)? Rozdělte počítače podle velikosti a tvaru skříně. Vysvětlete, co je to tzv. hardwarová konfigurace počítače. Popište základní desku, které komponenty jsou na základní

desce umístěny přímo a které je nutné se základní deskou propojit datovým kabelem?

Vysvětlete, co je to CMOS paměť. Co je to sběrnice, jakou funkci má lokální okruh a jakou vnější

okruh? Nakreslete blokové schéma počítače sběrnicového typu. Co je to procesor, k čemu slouží, která dvě hlediska nejvíce

ovlivňují výkonnost procesoru? Které další parametry kromě rychlosti procesoru ovlivňují

skutečnou rychlost počítače?

Vysvětlete, co je to taktová frekvence, jakou taktovací frekvenci mají současné nejvýkonnější procesory?

Popište harddisk, vysvětlete co jsou to stopy, sektory clustery. Jak se nazývá paměť uvnitř skříně počítače, jejíž obsah se po

restartu nebo vypnutí počítače vymaže? Uveďte zkratku i celý název.

Vysvětlete, k čemu slouží paměť CMOS. Popište paměť RAM, k čemu slouží, v jakých modulech je

vyráběna a s jakou možnou kapacitou? Čím je určena celková kapacita paměti RAM počítače? Vysvětlete k čemu slouží paměť cache? Popište paměť ROM, PROM, EPROM, EEPROM. Co jsou to sloty, k čemu slouží, jaké existují typy (stručně

popište)? Vyjmenujte alespoň tři druhy přídavných karet a uveďte,

k jakému účelu slouží. Co znamená Plug & Play a za jakých podmínek tato funkce

funguje? Vysvětlete (vypočítejte), co znamená, je-li CD-ROM mechanika

24 rychlostní? Jakou funkci má v počítači zdroj napájení? Vyjmenujte kategorie, podle kterých hodnotíme monitory a

uveďte pro jednotlivé kategorie příklady hodnot. Jaká hodnota obnovovací frekvence monitoru již nekazí zrak? Co jsou to LCD monitory, jaké mají výhody a nevýhody? K jakému účelu slouží skener? Existuje zařízení, které dokáže zásobovat počítač elektrickou

energií v případě výpadku proudu (třeba jen na jednu desetinu vteřiny), jak se jmenuje a kdy se zpravidla používá?

K označení záznamových médií CD a DVD jsou připojeny zkratky ROM nebo RW, vysvětlete jejich význam.

Popište (včetně kapacity) záznamová média: CD-ROM, DVD-RW, harddisk, USB disk a CompactFlash karty.

Souhrn:

Stručná historie výpočetní techniky od roku 1941 až do současnosti

Základní pojmy: hardware, software, bit, byte Základní jednotka, popis skříně (ovládací prvky skříně,

paralelní port, sériový port, USB port, PS/2 konektory a další)

Rozdělení počítačů podle velikosti a tvaru skříně Základní deska, sběrnice, paměť CMOS Blokové schéma osobního počítače sběrnicového typu Procesor, taktovací frekvence Harddisk, stopy, sektory,clustery Paměť RAM, moduly SIMM, DIMM-SDRAM, DDR RAM Paměť cache Paměť ROM, PROM, EPROM, EEPROM Sloty (ISA, PCI, AGP) Přídavné karty (zvukové, síťové, grafické, televizní a další) Systém Plug & Play Disketová, CD-ROM a DVD mechaniky Zdroj napájení Monitor a jeho hodnocení podle kategorií (velikost

úhlopříčky, obnovovací frekvence, rozlišení, záření, rozteče bodů), LCD monitor

Další připojitelná zařízení (tiskárna, skener, modem, USB disky, UPS záložní zdroj)

Přehled záznamových médií (disketa 3,5“, CD, DVD, harddisk, ZIP disketa, páskové paměti, USB disk, CompactFlash karty, paměť RAM)

2. Klávesnice, psaní deseti prsty (4. – 6. hodina)

2.1 Rozdělení a popis klávesniceKlávesnice je nejpoužívanější vstupní zařízení počítače. Jejím

prostřednictvím zadává uživatel textové informace a různé příkazy, které pak počítač zpracovává.

alfanumerická část funkční klávesy indikátory

klávesy pro systém kurzorové a editační klávesy numerická část

Windows 95, 98, ME, 2000, NT, XP

Klávesnice je rozdělena do několika logických částí:

alfanumerická část – je největší částí klávesnice, která slouží pro běžné psaní textu

funkční klávesy – sem patří klávesy označené F1 až F12, mají různé funkce, které jim přiřazuje spuštěná aplikace

numerická část – je určena pro zápis číslic a základních matematických operátorů (plus, minus, děleno, krát)

kurzorové a editační klávesy – slouží pro ovládání kurzoru (šipky a klávesy Insert, Home, Page Up, Delete, End, Page Down)

indikátory – indikují zapnutí některých kláves

Speciální klávesy mají tento význam:

Esc – únik, zruší právě prováděnou operaci, přejde o nabídku zpět

Tab – pomocí něj lze přesunovat kurzor doprava na nejbližší pozici nastaveného tabulátoru (v textových editorech nebo v textovém režimu) nebo mezi položkami (v dialogových panelech)

Caps Lock – zapíná/vypíná trvalý zápis velkých písmen, nemá vliv na zápis číslic a druhých znaků na číselných klávesách alfanumerické části klávesnice, svítí-li kontrolka stejnojmenného indikátoru, zapisujete velká písmena

Shift – zdvojená klávesa, je umístěna po obou stranách alfanumerické části, klávesa se používá vždy v kombinaci s nějakou další klávesou, po dobu stisku zapisujete z alfanumerické části druhé znaky (malá či velká písmena, číslice či jiné znaky), její funkce souvisí se stavem klávesy Caps Lock.

Ctrl – control, zdvojená klávesa, ale některé programy rozlišují levý (LCtrl) a pravý (RCtrl) control, používá se v kombinaci s jinou klávesou (umožňuje provést konkrétní akci, např. otevření souboru Ctrl+O)

Alt – alternate, zdvojená klávesa, někdy je rozlišován levý (Alt) a pravý (GrAlt, AltGr) Alt, používá se v kombinaci s jinou klávesou z alfanumerické části jako klávesová zkratka, v kombinaci s číslicemi z numerické části pro zápis znaků, které nemají svou klávesu na klávesnici

Enter - je v alfanumerické i numerické části, obě mají stejný význam, slouží pro potvrzení, spouštění, vkládání (v tabulkách), ukončení odstavce (v textových editorech)

Backspace – maže znak před kurzorem, vrací zpět (prohlížeče Internetu), způsobí přechod do nadřazeného adresáře (nadstavby OS)

Insert – přepíná režim zápisu znaků přepis/vkládání (u přepisu nový text bude přepisovat již existující text od kurzoru doprava), u nadstaveb operačních systémů slouží k označování položek (souborů, adresářů, složek)

Delete – smaže znak vpravo od kurzoru, nebo položku v nadstavbě operačního systému (soubor, adresář, složku)

Home – nastaví kurzor na začátek stránky, okna, dokumentu, řádky

End - nastaví kurzor na konec stránky, okna, dokumentu, řádky

Page Up – posun o obrazovku (zobrazenou část) dopředu (nahoru)

Page Down - posun o obrazovku (zobrazenou část) dozadu (dolů)

Num Lock – zapíná/vypíná zápis číslic z numerické části klávesnice, svítí-li kontrolka stejnojmenného indikátoru, zapisujete z numerické části klávesnice číslice (doporučení je mít numerickou klávesnici neustále aktivovánu)

Print Screen – používá se pro tisk obsahu obrazovky na tiskárně (DOS), nebo pro sejmutí obsahu obrazovky do paměti (Alt+ Print Screen)

Scroll Lock – je téměř nepoužívána, programy jí mohou přiřadit libovolnou definovanou funkci (pro kurzorové klávesy)

Pause – pozastaví činnost počítače, činnost obnovíte stiskem klávesy Enter

šipky – ovládají kurzor ve zvoleném směru, umožňují pohyb po položkách v nabídkách

Poznámka:Současné klávesnice mají speciální klávesy, které jsou určené pro ovládání

některých funkcí operačního systému Windows 95 a novějších (98, ME, 2000, NT, XP). Je to klávesa pro vyvolání nebo skrytí nabídky Start, klávesa pro vyvolání kontextového menu a další.

2.2 Popis desetiprstové hmatové metodyZvládnutí desetiprstové hmatové metody má řadu výhod, je to

především zrychlení ovládání klávesnice, možnost většího soustředění na vkládaná data, snížení počtu chyb, rozložení námahy na všech deset prstů, snížení zrakové únavy (odstranění stálého přeostřování zraku) a další.

Nejde jen o osvojení prstokladu, k této výuce patří například i správný způsob sezení, držení rukou, základní poloha (poloha prstů), psaní naslepo (nedíváme se na klávesnici), technika stisku kláves.

Pro psaní naslepo na alfanumerické dílčí klávesnici je nutné mít ruce umístěny stále v jedné výchozí poloze – základní poloze, která umožní pohyb prstů po celé této dílčí klávesnici naslepo.

Prsty umístíme na střední písmennou řadu takto:

levá ruka pravá ruka

klávesy A S  D F J K  L ů(;)

ukazovák

prostředník

prsteník

malík

a oba palce na funkční klávesu mezerník.Při psaní na klávesnici jsou prsty jen mírně ohnuty, kláves se

dotýkají svými bříšky a při psaní mají jemně klouzat z klávesy na klávesu. Neprohýbejte prsty ani zápěstí. Podélná osa prostředníku má být téměř kolmá na jednotlivé řady kláves. Dlaně se neopírají o hranu klávesnice ani stolu nebo opěrku. Pište jen jednotlivým prstem, nikoliv celým zápěstím! Ostatní prsty zůstávají vždy v základní poloze. Po napsání příslušného znaku se prst opět vrací do základní polohy! Poznámka:

Při vytváření prstokladu pro další nové klávesy na klávesnici (např. pro vyvolání nebo skrytí nabídky Start, pro vyvolání kontextového menu) musí se

přihlížet nejen k dosahu prstů, ale i k jejich obratnosti (Nejobratnější jsou ukazováčky a nejméně prsteníky.). Proto je vhodné na těchto typech klávesnic klávesy Alt ovládat palci, levou klávesu pro nabídku Start levým malíkem, pravou klávesu pro nabídku Start a klávesu pro kontextové menu pravým malíkem.

Pro ovládání numerické dílčí klávesnice do základní polohy umisťujeme pouze pravou ruku. Levá ruka zůstává v základní poloze na alfanumerické dílčí klávesnici (A,S,D,F a mezerník).

Základní poloha prstů pravé ruky na numerické dílčí klávesnici je vytvořena na dvou řadách, na základní řadě:

klávesy 4 5 6

ukazovák prostředník prsteník

a na dolní řadě: klávesy 0 Enter

palec malík

Při psaní na numerické dílčí klávesnici budeme opět psát oběma rukama, ale pouze sedmi prsty. Pravá ruka ovládá numerickou část a levá palcem mezerník a malíkem Shift, Ctrl a případně Tab.

Pro ovládání poslední dílčí klávesnice nelze vytvořit základní polohu, ze které by mohla být ovládána, jelikož funkční a speciální klávesy jsou rozmístěny na různých místech klávesnice.

2.3 Popis programu Deseti prsty 2.3.1 První spuštění

Po uvítacím okně se vám zobrazí dialogové okno pro přihlášení uživatele. Každý, kdo s tímto programem pracuje, má zde uloženo své vlastní nastavení. Po zadání jména a hesla se mu otevře hlavní okno programu.

Nový uživatel musí zadat jméno a heslo, program vás vyzve k potvrzení hesla. V dalším dialogovém okně na vás čeká několik dotazů.

Vyberete si druh klávesnice a typ obtížnosti lekcí.

Poznámka: Máte-li již zkušenost s výukou psaní na stroji, program vás otestuje a po

splnění testu vám umožní vstoupit přímo do odpovídající výukové lekce. Test trvá maximálně pět minut. Jestliže testem neprojdete, musíte začít s výukou od začátku.

2.3.2 Ovládání programuHlavní okno programu lze rozdělit do čtyř bloků.

Statistika - Rychlost a chybovost jsou umístěny ve dvou proužcích a zobrazují aktuální stav. Zčervenání proužku znamená, buď je vaše rychlost opisování příliš malá, nebo děláte mnoho chyb. Je zde také celkový čas opisování lekce. Měření času se automaticky zastaví během delší pauzy.

Text – Zobrazený text musíte správně opsat, abyste mohli postoupit do další lekce. Aktuální pozici vám ukazuje kurzor. Opsaná písmena se přepíší šedě a dojde-li k chybě, pak se objeví špatně stisknuté písmeno červeně pod řádkou.

Pomocná klávesnice – Zobrazená klávesnice slouží k rychlejší orientaci při hledání písmen (blikání kláves).

Pomocné ruce – Ukazují vám, jaké prsty mají být použity pro stisk kláves.

Nabídka Program obsahuje tyto volby:- Změnit uživatele- Změnit detail uživatele- Uložit vyhodnocení- Nahrát vyhodnocení- Uložit nastavení na disketu- Konec

Nabídka Praxe obsahuje tyto volby:- Vyberte lekci (pro vstup do připravené lekce)- Textový soubor (pro načtení vlastního souboru)

Po vybrání nabídky Nastavení se zobrazí dialogové okno, které obsahuje několik záložek:

- Kurzor (volba tvaru kurzoru a blikání)- Zvuk (nastavení zvuku, zvuk dobrý-správně, zvuk

špatný-nastala chyba, zvuk špatný je většinou delší, je možnost i volba Ticho)

- Editor (nastavení zobrazení statistiky, pomocné klávesnice, pomocných rukou)

- Metronom (volba počtu úderů za minutu)- Grafika (volba typu grafiky pro uživatele)- Chybovost (zamezit tvorbě dvou po sobě jdoucích chyb,

zobrazit dialog po chybném stisku, použít klávesu Backspace po každé chybě-program dovolí pokračovat až po opravě chyby)

Nabídka Vyhodnocení vám nabídne dialogové okno, které obsahuje tyto záložky:

- Úvodní informace (slovní popis všech dalších tabulek a grafů v okně „Výsledky“)

- Tabulka hodnot (přehled všech základních číselných informací o dosažených výsledcich)

- Chybné údery (každý sloupec můžete setřídit kliknutím do čtverečku vedle názvu sloupce)

- Rychlost úderů (rychlosti stisků jednotlivých kláves, opět lze setřídit kliknutím do čtverečku vedle názvu sloupce)

- Graf chyb (AVG) (chybovost se vypočítává v procentech a určuje ji poměr počtu chybných písmen k počtu všech opsaných písmen, tento výpočet uvádí průměrnou chybovost)

- Graf rychlosti (AVG) (počet opsaných písmen se dělí časem a po převodu se udává v počtech úhozů za minutu, je to opět průměrná hodnota)

- Graf rychlosti (CUR) (okamžitá hodnota rychlosti v jednotlivých částech lekce, při rovnoměrném tempu opisování textu křivka nemá příliš velké výkyvy)

- Text (text, který jste doposud opsali) Poznámka:

Česká klávesnice QWERTZ a obtížnost lekcí standard – pro tuto volbu jsou v každé lekci následující nové znaky:

1. jf mezera 2. dk3. sl4. opakování5. aů6. opakování7. gh8. ru9. opakování10. ei11. ,12. opakování13. o14. .15. p16. opakování17. t18. z19. úq20. opakování21. Enter22. v23. m24. opakování25. c26. xw27. –28. y29. opakování30. b31. n32. opakování33. ZUIOPHJKLNM34. QWERTASDFGYXCVB35. ř36. á37. opakování38. č39. í40. opakování41. š

42. é43. ě44. opakování45. ž46. ý47. ďťňó48. ŠŽĎŘŤČĚŇÁÉÚÍÓÝ49. ?!/()“:50. 0123456789%§=51. opakování

Kontrolní otázky a úkoly:

Na které části se rozděluje klávesnice podle určení kláves? K čemu slouží klávesa Tab v dialogových panelech? Popište určení klávesy Caps Lock, napište zdali ovlivní zápis číslic a

druhých znaků na číselných klávesách alfanumerické části klávesnice. K jakému účelu slouží klávesa Enter v textových editorech. Jak se dá použít klávesa Backspace v nadstavbě operačního systému? Jak se používá klávesa Insert v nadstavbách operačních systémů? Vysvětlete, k čemu se používá klávesa Print Screen v kombinaci

s klávesou Alt. Přihlaste se jako nový uživatel v programu Deseti prsty (jméno, heslo),

vyberte si druh klávesnice (Česká klávesnice QWERTZ) a typ obtížnost lekcí (standard). Prohlédněte si jednotlivá menu programu (Program, Nastavení, Vyhodnocení), případně zvolte některá nastavení dle své úvahy.

Procvičte si 1., 2. a 3. lekci.

Souhrn:

Rozdělení klávesnice do několika logických částí (alfanumerická, numerická, funkční klávesy, kurzorové a editační klávesy, speciální klávesy)

Popis speciálních kláves (Esc, Tab, Caps Lock, Shift, Ctrl, Alt, Enter, Backspace, Insert, Delete, Home, End, Page Up, Page Down, Num Lock, Print Screen, Scroll Lock, Pause)

Desetiprstová hmatová metoda, základní poloha prstů pravé i levé ruky na alfanumerické a numerické dílčí klávesnici

Seznámení s programem Deseti prsty, procvičení 1., 2. a 3. lekce

3. Operační systém, druhy operačních systémů (7. – 9. hodina)

Operační systém tvoří základní programové vybavení počítače. Jde o program (soubor programů), který se automaticky spustí po startu počítače a řídí činnost celého počítače.

Jeho hlavním úkolem je zprostředkovat spojení mezi technickým vybavením počítače (hardwarem) a konkrétním programem (aplikačním softwarem), který uživatel používá. Také umožňuje uživateli komunikaci s PC. Programy (tabulkový kalkulátor, textový editor, grafický editor, program pro posílání pošty atd.) zpravidla nekomunikují přímo s technickým vybavením počítače (procesor, harddisk, základní deska, CD-ROM jednotka, klávesnice, monitor, myš atd.), ale obrací se na operační systém a pomocí jeho služeb provádí zadané operace.

Operační systém vykonává celou řadu rutinních operací, které by jinak musel vykonávat každý program zvlášť (zápis na disk, nastavení klávesnice, myši a pod.). Vedlo by to k nejednotnosti vzhledu, nastavení a chování programů, ale také například k přemazávání dat na disku. Jeden program by zapsal na disk informaci podle určitého algoritmu, jiný program by pak tuto informaci „přepsal“ podle jiného algoritmu.

Příklady některých základních činností operačního systému:

Spouští další programy (psaní textu, kreslení atd.), kontroluje a ukončuje jejich činnost.

Zajišťuje vstup dat z klávesnice a myši, tyto údaje vyhodnocuje a předává konkrétním programům.

Komunikuje s uživatelem a na základě jeho pokynů vykonává požadované akce.

Organizuje přístup a využívání zdrojů počítače (čas procesoru, přístup k datům na discích, přístup do paměti RAM, obsluhuje přístupy k disketovým a CD/DVD jednotkám).

Spravuje komunikaci s externími zařízeními připojenými k počítači (spravuje tisk na tiskárnu, citlivost myši a další zařízení).

Reaguje na chybové stavy programů a nesprávné požadavky uživatelů tak, aby tyto chyby nezpůsobily destrukci systému.

Umožňuje komunikovat s počítačovou sítí, pokud je na ni počítač připojen.

Při práci počítače zabírá jádro operačního systému stále část paměti. Ostatní programy zahrnuté do operačního systému jsou spouštěny podle potřeby. Operační systém je trvale zaznamenán na pevném disku. Po startu počítače je zapotřebí, aby se nejprve spustil sám operační systém. To obstará program zapsaný do paměti ROM a označovaný jako BIOS (Binary Input Output System), který není součástí operačního systému, ale

je prostředníkem mezi technickým vybavením a jádrem operačního systému.

Práce počítače po jeho zapnutí má následující fáze:

1. Spustí se BIOS.2. Provede se kontrola operační paměti a kontrola, zda jsou

zapojena všechna potřebná zařízení (disk, klávesnice, disketová jednotka atd.).

3. BIOS se pokusí najít operační systém na disketě.4. Pokud není disketa vložena do disketové jednotky, hledá

operační systém na pevném disku.5. Po nalezení operačního systému na pevném disku nahraje BIOS

do operační paměti jádro operačního systému a předá mu řízení. Instrukce pro nahrání operačního systému jsou na pevném disku umístěny ve zvláštní oblasti disku, zvané boot sektor (bootování). Délka bootování je různá podle toho, jaký systém je na počítači nainstalován a v jaké konfiguraci, event. jaké funkce jsou během bootování systému aktivovány. Obecně však bootování trvá cca desítky vteřin až jednotky minut.

6. Pokud je počítač zapojen do sítě, operační systém vyvolá přihlašovací dialogové okno.

7. Operační systém zobrazí potřebné volby a informace na monitoru a čeká na příkazy uživatele.

8. Start počítače je nejčastěji zakončen spuštěním grafického uživatelského prostředí (MS Windows), nebo systémovou výzvou (tzv. prompt MS DOS).

Poznámka:Nejdříve byste měli zapínat příslušenství (tiskárnu, modem, skener a další), počkat,

až se uvedou do pohotovostního stavu (ukončí své testy) a pak teprve zapnout síťový vypínač počítače. Takto je počítač schopen identifikovat připojená zařízení metodou Plug and Play. Omezíte rovněž proudové impulsy, vznikající při připojování přídavných zařízení.

Vypnutí počítače by mělo mít opačné pořadí – po ukončení programů vypnout síťový vypínač, pak přídavná zařízení.

Při vypínání počítače novější operační systémy MS Windows zavedly nový prvek, i operační systém se ukončuje. Je to proto, že počítač nedělá všechny činnosti ihned, například data nejsou zapisována na pevný disk okamžitě, jsou pouze odložena, zápis se provede, až vytížení PC umožní ukládání bez snížení výkonu počítače. Pokud byste vypnuli počítač síťovým vypínačem bez předchozího ukončení systému, vše, co fyzicky nebylo zapsáno na pevný disk, by bylo ztraceno. Proto je nutné použít příslušnou položku v nabídce Start – Vypnout počítač.Počítač po tomto pokynu provede všechny dočasně odložené operace, pak zobrazí hlášení Nyní můžete počítač bez obav vypnout. Potom můžete opravdu bez obav stisknout síťový vypínač.

Opětovné nastartování počítače, a tím i spuštění operačního systému od začátku je možné provést i v průběhu práce počítače, zejména tehdy, když chybou programu nebo uživatele počítač „zatuhne“. Nevypínáme jej síťovým vypínačem, ale postupujeme takto:

1. Stiskneme současně klávesy Ctrl + Alt +Del. Vyvolá se dialogové okno (Windows) s názvem „Ukončit program“. Můžeme ukončit běh programu, který „zlobí“.

2. Dalším stiskem kláves Ctrl + Alt +Del se provede restart počítače, tj. ukončí se všechny činnosti a provede se startovací sekvence od začátku (neprovedou se testy technického vybavení).

3. Pokud počítač zatuhne natolik, že nefunguje ani klávesnice, je nutné restartovat počítač stiskem tlačítka Reset na tělese počítače.

Poznámka:Pokud před zapnutím nebo restartem zapomenete v počítači disketu, operační

systém se hledá na disketě, a protože se operační systém na disketě nenajde, počítač hlásí chybu. Toto startovací pořadí (disketa-pevný disk) má svůj význam. Pokud totiž potřebujeme operační systém znovu na disk nahrát (omylem na disku vymazaný), musíme počítač nastartovat. Není li to možné pomocí pevného disku, musíme to provést z diskety.

Proto systém Windows umožňuje vytvořit speciální startovací disketu, pomocí které je možné spustit počítač i tehdy, je li operační systém na pevném disku poškozen nebo chybí.

3.1 Uživatelské rozhraní – interfaceUživatelské rozhraní (interface) je prostředí, v němž se uživatel

operačního systému pohybuje a pomocí kterého komunikuje s počítačem. Používáme dva typy uživatelského rozhraní – textový režim a grafický režim.

Textový režim je prostředí složené výhradně z příkazové řádky a znaků (písmen, číslic).Veškerá komunikace uživatele počítače je založena na zadávání příkazů a jejich parametrů. V textovém režimu se neuplatní počítačová myš, nemá co ovládat.

Uživatel si musí pamatovat mnoho příkazů, musí je pracně vypisovat do příkazového řádku a všechny příkazy musí zadávat bezchybně. Po zadání příkazu a odeslání klávesou Enter počítač vykoná požadovanou operaci. Proto k dosažení poměrně jednoduchého úkonu (například zkopírování souboru z diskety na disk) je nutné správně zadat několik příkazů.

Veškeré informace, které počítač uživateli poskytuje, jsou opět v textové podobě, mnohdy ve formě mnohostránkových výpisů.

Poznámka:Spustit textový režim umožňují prakticky všechny současné operační systémy.

V textovém režimu pracoval operační systém MS-DOS.

Grafický režim je grafické uživatelské rozhraní, které je podstatně „přívětivější“ než textový režim. Veškerá komunikace s uživatelem probíhá

v graficky pěkně ztvárněném prostředí. Ovládání a práce v grafickém režimu je navržena tak, aby vše bylo co nejvíce srozumitelné, intuitivní a aby si uživatel musel pamatovat pokud možno co nejméně informací (ikony, obrázky, symboly, tlačítka atd.).

Grafické uživatelské rozhraní se ovládá především myší a klávesnice slouží hlavně pro zadávání textových a číselných údajů.Většina grafických rozhraní je ale navržena tak, že je možné celý systém ovládat i prostřednictvím klávesnice a takzvaných klávesových zkratek.

3.2 Druhy operačních systémů

MS-DOS Jedním z prvních operačních systémů pro osobní počítače na světě byl

operační systém MS-DOS od firmy Microsoft. Od své původní verze prošel výrazným vývojem. Operační systém MS-DOS pracoval v textovém modu, tj. veškeré ovládání spočívalo v zadávání příkazů s parametry.

WINDOWSOperační systém Windows, který má dnes různé varianty (95, 98,

2000, Millenium, NT, XP), je nejpoužívanější operační systém pro osobní počítače. Uživatele si získal hlavně díky velmi příjemnému uživatelskému grafickému rozhraní a velkému množství softwaru, který je pod tímto operačním systémem k dispozici. Standardní operace jako kopírování, mazání nebo přesun souborů se provádí jednoduše a intuitivně.

LINUXOperační systém Linux byl vytvořen finským studentem Linusem

Torvaldsem. Linux je operační systém velmi stabilní, variabilní a konfigurovatelný.

Pro tento systém existuje velké množství programů a začíná se stále více prosazovat na osobních počítačích běžných uživatelů. Velká výhoda tohoto systému je ta, že je k dispozici zdarma, tj. za jeho používání, instalaci a další kopírování se neplatí. Systém může plnohodnotně pracovat v režimu příkazového řádku, ale může být plně ovládán i z grafického uživatelského rozhraní.

Linux existuje v tzv. distribucích. Společný základ všech distribucí Linuxu je pouze jeho jádro – pomocí něj jsou spouštěny aplikace, které jsou součástí distribuce. Uživatel má možnost si zvolit, které aplikace chce nainstalovat. Distribuční společnosti připravují distribuce pro uživatele či kancelářské počítače, sem patří distribuce Mandrake, SuSe, Red Hat, ale také distribuce pro speciální účely, např. Debian s důrazem na stabilitu a bezpečnost. Existují též distribuce, které se vejdou na jednu disketu, což se využívá např. pro proxy servery.

Linuxové jádro má uživatelsky nevstřícné ovládání, uživatel pracuje s příkazovým řádkem jako v operačním systému MS DOS (navíc rozlišuje při zápisu příkazů malá a velká písmena). Grafické uživatelské prostředí, které je nejpropracovanější, ale též nejnáročnější na sestavu počítače, je KDE. Méně náročné na počítač je např. prostředí GNOME.

Uživatelské aplikace:

servery pro vnitřní síť – Samba servery pro Internet – Apache kancelář – kancelářský balík OpenOffice prohlížení WWW – Opera, Mozilla, Netscape Navigator účetní programy – Abra CAD systém - VariCAD

MAC OSOperační systém, který má grafické uživatelské rozhraní a je určen

pro počítače typu Apple Macintosh. Je to systém velmi spolehlivý, podobný Windows, ale použitelný pouze pro počítače typu Apple Macintosh.

Poznámka:Aby jednotlivé počítače mohly v síti mezi sebou komunikovat, musí tuto funkci

podporovat operační systém. Většina moderních operačních systémů má síťovou podporu v sobě přímo zabudovanou, tj. okamžitě po nainstalování je možné systém nakonfigurovat pro práci v síti.

3.3 Uspořádání dat na disku3.3.1 SOUBOR

V jakémkoliv operačním systému je třeba, aby byly informace uloženy na pevném disku (nebo na jiném záznamovém médiu) přehledným způsobem. Proto jsou uspořádány v podobě souborů. Jedná se o určité množství informací, které spolu souvisejí a tvoří jeden celek. Soubor je konkrétní nosič informace (např. text, tabulka, obrázek, databáze, program).

Každý soubor je pojmenován názvem a příponou. Pravidla pro pojmenování souboru jsou u každého operačního systému jiná. Například ve Windows XP pro název objektu (soubor, složka, a pod.) platí:

jméno může mít až 255 znaků, včetně cesty u souborů a složek ve jméně lze používat malá a velká písmena (systém je

rozlišuje), českou diakritiku, mezery nelze použít pouze znaky: ¨\ ~ ? : * „ < > / .

Poznámka:Starší operační systémy omezovaly délku názvu na 8 znaků. Nakopírováním

souboru s dlouhým názvem do počítače se starší verzí operačního systému dojde k odstranění všech mezer v názvu souboru, zůstane prvních 6 znaků a přidají se znaky „~1“. Podobné zkrácení mohou provádět i některé kompresní programy.

Soubory jsou různého typu, rozhoduje o tom jejich přípona. Přípona je část názvu souboru, která se nachází za poslední tečkou v názvu souboru (maximálně 3 znaky). Typ souboru je důležitý pro uživatele, který se snadno orientuje, co je to za soubor. Jednotlivé programy typ souboru rovněž respektují, protože obvykle dokáží pracovat pouze s určitými typy souborů, na které se specializují nebo do kterých ukládají data.

Příklady nejznámějších typů souborů:

exe spustitelné soubory com spustitelné souborybat dávkové soubory txt textové soubory doc dokument MS Worduxls tabulka MS Exceluhtml soubory internetové stránkydbf, mdb databázový typ souboru jpg, gif, bmp obrázkyavi videosekvence mp3, wav hudební souboryhlp nápovědapif zástupce programu,lze spouštět Velikost souboru je hned po jeho názvu a příponě nejdůležitější údaj

o souboru. Velikost souboru potřebujeme znát při kopírování souboru na jiné médium, posílání mailem, anebo pro zjištění kolik místa na disku soubor zabere.

V každém typu operačního systému se velikost souboru zjišťuje jinak.

Data změny souborů (u každého souboru je zanesena informace o třech datech manipulace se souborem):

datum a čas vytvoření souboru datum a čas poslední změny souboru datum a čas posledního otevření souboru

Atribut souboru je speciální nastavení souboru tak, že má oproti jiným odlišné vlastnosti. Například atribut „Skrytý“ znamená, že soubor není vidět, atribut „Pouze pro čtení“ zajistí, že soubor nebude možné upravovat ani smazat. Atributy jsou důležité hlavně u systémových souborů, které musíme chránit proti náhodnému smazání.

V operačním systému je obvykle možné nastavit zobrazování i nezobrazování souborů s konkrétními atributy.

Informace o souboru je možné v systému zobrazit. V přehledu souborů na obrázku (v operačním systému Windows XP) je vidět název souboru, jeho velikost, typ a datum poslední změny. Můžeme dále zvolit zobrazení názvu souboru včetně přípony, zobrazení případných atributů atd.

3.3.2 ADRESÁŘ – SLOŽKAProtože je na pevném disku uloženo velké množství souborů (i několik

desítek tisíc), musí být nějakým způsobem rozděleny. K tomu slouží adresáře neboli složky (se systémem Windows 95 zaveden termín „složka“). Adresář (neboli složku) vnímáme jako přihrádku, do které se ukládají soubory.

Na disku může být libovolné množství adresářů. Každý adresář může obsahovat libovolné množství podadresářů. Názvy a délky názvů souborů a adresářů jsou závislé na tom, jaký operační a souborový systém je použit. Jména adresářů volíme libovolně, avšak bez přípony.

Kořenový adresář (root) se nachází na každém disku, je nadřazen všem ostatním adresářům, podadresářům a souborům. Nelze jej konkrétně pojmenovat, označuje se „\“ (obráceným lomítkem).

Strukturu adresářů je možné zobrazit graficky programem Průzkumník, který je součástí operačního systému Windows. Uspořádání adresářů a souborů na disku se nazývá stromová struktura. To znamená, že každá složka (adresář) může mít několik podsložek, ale pouze jedinou složku nadřazenou.

Každá složka (soubor) je jednoznačně popsána svojí cestou, tedy názvy nadřazených složek. Úplná cesta k souboru začíná písmenným označením disku (či jednotky pro výměnná media), za nímž následuje dvojtečka. Pak následují jednotlivé názvy složek, které jsou odděleny obráceným lomítkem a za posledním lomítkem je uveden název souboru.

Příklad: C: \adresář1\podadresář1\soubor1.přípona

Je možné použít i cestu neúplnou (částečnou), kdy vynecháme jistou část v popisu cesty (část cesty z disku k aktuálnímu adresáři). Tu za nás může doplnit počítač.

Současné operační systémy (grafické prostředí) nahrazují popis cesty grafickým dialogem, kde si uživatel vybírá z nabídky disků, adresářů a souborů.

Zápis úplné (kompletní) cesty k souboru Mapa znaků v následujícím okně je :

C: \Documents and Settings\All Users\NabídkaStart\Programy\ Příslušenství\Systémové nástroje\Mapa znaků

Některé adresáře vytvoří operační systém automaticky (např. při instalaci softwaru), jiné si musíme založit sami.

Adresáře pro umístění datových dokumentů můžeme vytvořit přímo v kořenovém adresáři disku a potom v nich vytvářet podadresáře.Žádné datové dokumenty však zásadně neukládáme na disk C do kořenového adresáře, ani do adresáře Windows, kde je uložen operační systém. Neukládáme datové soubory ani do adresáře PROGRAM FILES, kde je zpravidla uložena většina programů.

Pokud je na počítači instalován komplet Microsoft Office, vytvoří se automaticky prázdný adresář DOKUMENTY, určený pro ukládání textů a ostatních datových dokumentů.

3.3.3 SOUBOROVÝ SYSTÉMData na disku musí být uložena prostřednictvím určitých předem

stanovených pravidel. Jedině tak je zabezpečeno, že určitou informaci je možné na disk zapsat a následně správně přečíst. Algoritmu, podle kterého jsou data na disku zapsána, se říká souborový systém.

Operační systém MS-DOS používá souborový systém FAT (File Alocation Table), operační systém Windows používá FAT32 (podporuje dlouhé názvy) nebo NTFS a operační systém Linux používá Ext3fs.

Jeden fyzický disk může být rozdělen na několik logických disků, kde každý logický disk může být naformátován pro jiný souborový systém.

Ne každý operační systém umí přečíst všechny typy souborových systémů.

FAT – Na oddíl s tímto systémem souborů je možno přistupovat ze všech verzí MS-DOSu, všech verzí systému Windows, Windows NT, Windows 2000 a Windows XP.

FAT32 - S tímto systémem souborů dokáží pracovat systémy Windows 95, Windows 98, Windows ME, Windows 2000 a Windows XP.

NTFS – Systém souborů NTFS podporují systémy Windows 2000 a Windows XP

3.3.4 MULTITASKINGMultitasking je funkce operačního systému umožňující souběžné

zpracování více úloh v teoreticky jednom okamžiku. Například v operačním systému Windows spustíme současně Word a Excel. Píšeme dopis a občas potřebujeme údaje z Excelu, který běží na pracovní ploše v pozadí. Nemusíme neustále jednotlivé aplikace ukončovat a startovat.

Kooperativní multitasking – přiděluje prováděným procesům procesor na takovou dobu, na jakou ji proces potřebuje.

Preemptivní multitasking – je na rozdíl od kooperativního vysoce výkonný. Operační systém sám rozděluje, komu přidělí jakou dobu procesoru. Většinou mají všechny procesy

přidělenou stejně dlouhou dobu. Toto nastavení lze pohodlně měnit prioritami. V případě preemptivního multitaskingu se aplikace chovají vzhledem k uživateli skutečně, jako by běžely současně (formátování diskety a tisk dokumentu z Wordu).

Kontrolní otázky a úkoly:

Jaký je úkol operačního systému? Uveďte příklady některých činností OS.

Popište práci počítače po jeho zapnutí. Co je to BIOS (jeho úkol)? Proč musíme ukončit práci operačního systému (Start-Vypnout počítač)

před vypnutím počítače síťovým vypínačem? Jaký význam má startovací pořadí BIOSu, který hledá operační systém

nejprve na disketě a pak na pevném disku? Vyjmenujte alespoň čtyři distribuce operačního systému Linux a dále

uveďte některé uživatelské aplikace pro tento operační systém. Co je to soubor, z jakých částí se skládá jeho jméno? Uveďte, která

pravidla platí pro název souboru v operačním systému Windows XP? Co se stane při nakopírování souboru s dlouhým názvem do počítače se

starší verzí operačního systému (MS DOS)? Jaký typ dat budou obsahovat soubory s těmito příponami: txt, doc, xls,

gif, bmp, hlp, mdb, bat, avi? U každého souboru je zanesena informace o třech datech manipulace

se souborem, o která data se jedná? Co je to tzv. atribut souboru? Uveďte příklady. Kolik může adresář obsahovat podadresářů? Vysvětlete, co je to kořenový adresář a jak se označuje? Co je to stromová struktura na disku? Napište úplnou cestu k souboru Dopis.txt, který je umístěn ve složce

Úřední a tato složka má nadřazenou složku Dopisy. Složka Dopisy je na disku D.

Je dána úplná cesta D:\Data\Dokumenty\cvičení.doc. Jak nazýváme adresář (a jak ho označujeme), ve kterém je umístěn podadresář Data?

Co je to souborový systém? Vyjmenujte alespoň čtyři příklady souborových systémů a uveďte, který operační systém je používá.

Může existovat na jednom fyzickém disku více souborových systémů? Co je to multitasking? Vysvětlete kooperativní multitasking a

preemptivní multitasking. Procvičte si 4. a 5. lekci v programu Deseti prsty.

Souhrn:

Operační systém, úkol a základní činnosti operačního systému

Jednotlivé fáze práce počítače po jeho zapnutí Zapnutí a vypnutí počítače, ukončení práce operačního systému Uživatelské rozhraní (textový a grafický režim) Druhy operačních systémů Uspořádání dat na disku (soubor, adresář) Souborový systém Multitasking (kooperativní, preemptivní) Procvičení 4. a 5. lekce v programu Deseti prsty

4. MS-DOS základní interní příkazy (10. – 12. hodina) MS-DOS je operační systém od firmy Microsoft pro 16 bitové počítače

monoprogramní (= jednoúlohový) monouživatelský bez prostředků na ochranu dat umí využít pouze 640 KB operační paměti více paměti — speciální ovladače textový režim

4.1 Omezení a pravidla pro vytváření jména souboru

pojmenování se skládá ze dvou částí – jména a přípony jméno musí mít 1 – 8 znaků přípona má 0 – 3 znaky mezi jménem a příponou je umístěna tečka zakázané znaky pro jméno a příponu jsou: mezera, tečka,

dvojtečka, otazník, hvězdička, jakékoliv lomítko nepsané pravidlo pro pojmenování: používají se písmena,

číslice, podtržítko, procento, dolar, ampersand v jednom adresáři se nemohou vyskytovat dva soubory se

stejným pojmenováním

4.1.1 Význam některých přípon:

COM spustitelný programEXE spustitelný programBAT dávkový spustitelný programPIF spustitelný soubor systému WindowsSYS systémový ovladač

AI vektorový obrázek programu Adobe IllustratorBAK záložní souborBMP obrázek ve formátu bitmapa

TXT, DOC textový souborHLP soubor obsahující nápovědu

TMP dočasný soubor

4.2 Uspořádání adresářů a souborů na diskuAdresáře a soubory jsou uspořádány ve stromové struktuře. Pro

nalezení souboru je třeba jeho umístění vhodně popsat. Tento popis se

nazývá cesta (path) a skládá se z postupného uvádění adresářů, kterými procházíme směrem k souboru. Jako oddělovač se používá zpětné lomítko “\”.

Na jména adresářů se vztahují stejná pravidla jako na soubory (bez přípony).

Příklad 1:

D: \FIRMA\DATA\DOPISY\OBJEDN\INTER.TXT

4.3 Náhradní znaky pro označování souborů a adresářů? otazník………nahrazuje jeden libovolný znak v tom místě slova,

kde se vyskytne

* hvězdička……nahrazuje veškeré znaky od výskytu hvězdičky dále (platí zvlášť pro jméno a pro příponu)

Příklad 2:

DIR POSTA?.TXT-vypíše všechny soubory, jejichž prvních 5 znaků je POSTA, přípona je TXT a na místě otazníku je libovolné písmeno.Mohou to být soubory

POSTA1.TXT POSTAX.TXT

ale ne soubory

APOSTA.TXT POSTA1.DOC POSTA12.TXT

Příklad 3:

DIR *.BAK-vypíše všechny soubory v adresáři s příponou BAK. Například:

TEXT.BAK ACAD.BAK

Příklad 4:

DIR WIN*.*-vypíše všechny soubory v adresáři, které začínají WIN a mají libovolnou příponu. Mohou to být soubory

WIN.COM

WIN23.DLL

4.4 Seznam interních příkazů Příkazy OS se dělí na interní a externí. Interní příkazy jsou

automatickou součástí jádra OS, které tvoří soubory IO.SYS, MSDOS.SYS, COMMAND.COM. Uživateli jsou tyto příkazy vždy k dispozici.

4.4.1 PŘÍKAZY PRO PRÁCI SE SOUBORY

Příkaz ke spuštění souboruCOPY kopíruje souboryDEL maže souboryREN provádí přejmenování souborůTYPE vypíše obsah textového souboru

4.4.2 PŘÍKAZY PRO PRÁCI S DISKY A ADRESÁŘIPříkaz k přepnutí diskuDIR vypíše obsah adresářeCD přepne do pracovního adresářeMD vytvoří adresářRD vymaže prázdný adresář

4.4.3 PŘÍKAZY PRO PRÁCI S DATEM A ČASEMDATE čte a nastavuje systémové datumTIME čte a nastavuje systémový čas

4.4.4 OBECNÉ ŘÍDÍCÍ A KONFIGURAČNÍ PŘÍKAZY BREAK nastavuje způsob přerušení programu klávesami

Ctrl+Break nebo Ctrl+CCLS maže obsah textové obrazovkyEXIT ukončuje činnost stávajícího interpreteru příkazů a vrací

řízení na vyšší úroveň interpreteruVER zobrazí číslo aktuálně používané verze OS MS-DOS

4.4.5 PROMĚNNÉ PROSTŘEDÍ A PŘÍKAZY PRO PRÁCI S NIMIPATH proměnná, která definuje přístupovou cestu do adresářů,

ve kterých bude OS hledat spustitelné programyPROMPT proměnná, která definuje způsob zobrazení výzvy OS

v příkazovém řádkuSET definuje proměnné prostředí, zobrazuje je a přiřazuje jim

hodnoty

4.4.6 PŘÍKAZY PRO ČINNOST DÁVKOVÝCH SOUBORŮCALL, FOR, GOTO, IF, REM, SHIFT

4.5 Popis příkazů pro práci se soubory

Příkaz ke spuštění souboruTypy spustitelných souborů ( spouští se v tomto pořadí )

binární: .COM (do 64 kB)binární, přenositelné: .EXEdávkové: .BAT

Do řádku napíšeme jméno (příp. jednotku a cestu) a stiskneme ENTER. Přípona se vypisovat nemusí.

Příklad 5:

EDITPříkaz spustí textový editor EDIT.EXE, který je součástí operačního

systému.

COPYkopírování souborů — syntaxe:copy zdroj cíl [/v] [/y|/-y]

spojování souborů — syntaxecopy [+zdroj [+zdroj ...]] cíl [/v] [/y|/-y]

Pokud cílový soubor existuje — přepis.Při spojování — není-li cílový parametr — použije se první spojovaný soubor.Při spojování se jméno cílového souboru může shodovat pouze s prvním spojovaným souborem.

Parametry:/v kontroluje správnost zápisu čtením/y potlačí dotaz na přepis souboru stejného jména jako kopírovaný/-y zapne dotaz na přepis souboru stejného jména jako kopírovaný

Příklad 6:

COPY DOPIS.TXT A:Tento příkaz zkopíruje soubor DOPIS.TXT, který se musí nacházet

v aktuálním adresáři, do aktuálního adresáře diskety. Výsledný soubor má stejné pojmenování jako zdrojový soubor.

Příklad 7:

COPY DOPISY\DOPIS.TXT D:\ZALOHA\DOPISZAL.TXT /VPříkaz zkopíruje soubor DOPIS.TXT do adresáře ZALOHA, avšak

výsledný soubor se bude jmenovat DOPISZAL.TXT. Současně se zapne verifikace – ověří se, zda je výsledný soubor zapsán správně.

Příklad 8:

COPY HLAVICKA.TXT+DOPIS.TXT+DEKUJI.TXT DOPIS1.TXTPříkaz sloučí jmenované 3 soubory z aktuálního adresáře do jiného

souboru umístěného do stejného adresáře.

Zvláštní způsob příkazu COPY je vytváření nových souborů s využitím zařízení CON (konzola). Takto lze vytvářet nové soubory bez použití textového editoru. Počítač „kopíruje“ znaky, které napíšete na klávesnici, do nově tvořeného souboru. Tento způsob je vhodný pro rychlé vytváření krátkých textových souborů.

Příklad 9:

COPY CON WIN.BATPATH C:\;C:\DOS;C:\WINDOWSWIN^Z (nebo F6)

V aktuálním adresáři je vytvořen dávkový soubor WIN.BAT, který obsahuje dva řádky.

DELruší (maže) soubory na jednotce (disku)

Syntaxe:del [jednotka:] [cesta] soubor [/p]

Parametry:/p před vymazáním každého souboru si vyžádá potvrzeníVymazané soubory nejsou fyzicky odstraněny z disku, je pouze odstraněna jejich položka ve FAT tabulce, existuje způsob pro obnovení smazaných souborů (ne vždy stoprocentně). K tomu slouží externí příkaz UNDELETE.

RENpřejmenuje soubory

Syntaxe:ren [jednotka:] [cesta] soubor1 soubor2

V novém jméně souboru nelze zadat adresář, proto nelze soubor tímto příkazem přesunout nebo zkopírovat jinam.Při použití tohoto příkazu lze použít zástupné znaky.

TYPEvypíše obsah souboru

Syntaxe:type [jednotka:] [cesta] soubor

Nelze použít zástupné znaky.

Příklad 10:

TYPE C:\DOPISY\DOPIS.TXT ¦ MOREVypíše obsah souboru DOPIS.TXT na obrazovku, pomocí filtru more je

výpis na obrazovku pozastaven po každém naplnění obrazovky.

4.6 Popis příkazů pro práci s disky a adresářiZměna aktuálního disku

Syntaxe:jednotka:

Příklad 11:

A:Tento příkaz nastaví disketu jako aktuální disk.

DIRvypíše obsah adresáře

Syntaxe:dir [jednotka:] [cesta] [soubor] [/p] [/w] [/s] [/b] [/l] [/o[[:]sort]] [/a[[:]atrib]]

Parametry:/p výpis po stranách/w zhuštěný výpis/s i podadresáře/b vypisuje pouze názvy souborů a adresářů/l použije malá písmena

/a zobrazí pouze soubory s odpovídajícími atributyatributy:

h = skryté; -h = nejsou skrytés = systémovéd = podadresářea = archivnír = soubory ke čteníbez atributů — pak všechny soubory

/o řídí směr řazení výpisuparametry pro třídění:

n = abecedně; -n = reversně abecedně (sestupně)e = podle přípony abecedněd = podle data a času vytvořenís = podle velikosti, nejmenší soubory jako prvníg = adresáře napřed, pak soubory

Příklad 12.

DIR /O:GVypíše obsah aktuálního adresáře s částečným setříděním – nejprve

adresáře, potom soubory.

CDzobrazí či nastaví aktuální adresář, také CHDIR (change directory)

Syntaxe:cd [disk:] [cesta]

Bez parametru vypíše běžný adresář.Tímto příkazem je možné se ve stromové struktuře přesunout o libovolný počet adresářů nahoru či dolů, je nutné všechny adresáře ležící v cestě vypsat.

Příklad 13:

CD PRACE\TEXTY\TXTOUTTímto příkazem se přesuneme o tři adresáře dolů.

Příklad 14:

CD..Posun o 1 úroveň nahoru.

Příklad 15:

CD \Přesun přímo do kořenového adresáře.

MDvytvoří adresář

Syntaxe:MD [jednotka:] cesta

MDvytvoří adresář

Syntaxe:MD [jednotka:] cesta

Příklad 16:

RD \TEXTY\ZALOHAVymaže adresář ZALOHA, který je podadresářem adresáře TEXTY.

Adresář TEXTY zůstane nedotčený.

4.7 Popis příkazů pro práci s datem a časemDATE

zobrazí a nastaví systémové datum

Syntaxe:DATE [datum]

Formát data je: měsíc-den-rok, měsíc.den.rok, měsíc/den/rok.Všechny údaje číselně.

Příklad 17:

DATEPočítač zobrazí aktuální datum a výzvu k zadání nového data.

Příklad 18:

DATE 9-15-01Je zadáno přímo nové datum, které je ihned uloženo do systému.

TIMEzobrazí a nastaví systémový čas počítače

Syntaxe:

TIME [h[:m[:s[.setina]]]]

Příklad 19:

TIME 20:55Je zadán nový čas.

4.8 Popis některých obecných řídících a konfiguračních příkazů

CLSmaže obsah textové obrazovky a umístí příkazový řádek na první

řádek obrazovky

Syntaxe:CLS

Tento příkaz je možné použít také v případě, kdy vlivem chyby programu zůstane obrazovka nečitelná, avšak systém reaguje na klávesnici. Je pravděpodobné, že se tímto podaří nastavit obrazovku na základní zobrazení bez nutnosti resetu počítače

EXIT

ukončuje činnost stávajícího interpreteru příkazů a vrací řízení na vyšší úroveň interpreteru

Syntaxe:EXIT

K tomu, aby mohl uživatel komunikovat s OS, je třeba tzv. interpreter příkazů. Ten komunikuje s uživatelem např. na příkazovém řádku, předává příkazy OS a zobrazuje výsledky na obrazovce. Tímto interpreterem je soubor COMMAND.COM.

VERzobrazí označení aktuálně používané verze systému

Syntaxe:VER

Kontrolní otázky a úkoly:

Souhrn:

Omezení a pravidla pro vytváření jména souboru Uspořádání adresářů a souborů na disku – stromová struktura Náhradní znaky pro označování souborů a adresářů (?,*) Příkazy pro práci se soubory (COPY, DEL, REN, TYPE) Příkazy pro práci s disky a adresáři (DIR, CD, MD, RD) Příkazy pro práci s datem a časem (DATE, TIME) Obecné řídící a konfigurační příkazy (CLS, EXIT, VER)

5. MS-DOS základní externí příkazy (13. – 15. hodina)

Tyto příkazy jsou samostatné programy, lze je rozdělit do několika kategorií.

5.1 Seznam vybraných externích příkazů5.1.1 PŘÍKAZY PRO PRÁCI SE SOUBORY A ADRESÁŘI

MOVE přesouvá soubory a přejmenovává adresářeXCOPY kopíruje celé adresářové strukturyREPLACE řídí nahrazování souborůATTRIB zobrazuje a upravuje atributy souborůTREE zobrazuje adresářový strom diskuFC porovnává obsah souborůSUBST vytváří umělý, virtuální diskEDIT spouští jednoduchý textový editor

5.1.2 PŘÍKAZY PRO PRÁCI S DISKEM

FORMAT formátuje disk nebo disketuLABEL přiřazuje disku jménoDISKCOPY kopíruje celé diskyDISKCOMP porovnává obsahy diskůCHKDSK kontroluje integritu souborů na disku

5.1.3 KLÁVESNICE A OBRAZOVKA, NÁRODNÍ NASTAVENÍ

DOSKEY umožňuje editaci příkazového řádku a tvorbu příkazových maker

5.1.4 PERIFERIE A KOMUNIKACE

MODE nastavuje základní komunikační parametry rozhraní

PRINT definuje parametry tisku

5.1.5 OSTATNÍ EXTERNÍ PŘÍKAZY A PROGRAMY

MSD diagnostický test počítačeMORE filtr, pauzuje výpis po stránkáchFIND filtr, nalézá řetězceSORT filtr, třídí výstupyMSAV antivirový programDEBUG ladící a programovací prostředekQBASIC programovací jazyk

VSAFE rezidentní antivirový programHELP nápovědaFASTHELP stručná nápověda

5.2 Popis některých externích příkazů

ATTRIBzobrazuje nebo nastavuje atributy souborů

Syntaxe:ATTRIB [+r|-r] [+a|-a] [+s|-s] [+h|-h] [jednotka:] [cesta] soubor [/s]

Parametry:+ nastaví atribut- zruší atributa znamená archívr pouze pro čtenís systémh skrytý/s prochází i všechny podadresáře

6. MS WINDOWS XP, instalace operačního systému (BIOS, ovladače, hardware), ovládání operačního systému (pracovní plocha, hlavní panel, nabídka start) (16. – 18. hodina)

6.1 Instalace operačního systémuWindows XP se prodává v několika verzích. Pro pracovní stanice

přichází v úvahu dvě verze.Verzi Home Edition je vhodné nainstalovat na domácí počítač

(umožňuje např. rychlé přepínání mezi uživateli, obnovu systému nebo použití funkce Vzdálená pomoc či Průvodce přenesením souborů a nastavení).

Verze Professional je určena pro firemní počítače nebo pro náročnější uživatele (nabízí navíc některé funkce, jako je např. Vzdálená plocha, Dualview – připojení druhého monitoru k přenosnému počítači, vyšší úroveň zabezpečení, práci offline).

Software s označením OEM (Original Equipment Manufacturer) je nutné zakoupit spolu s určitým hardwarem. OEM verze programů bývá značně levnější než „plná“ verze. Technickou podporu produktu neposkytuje výrobce, ale prodejce. V případě operačního systému to znamená, že je systém vázán na konkrétní počítačovou sestavu.

Je-li na počítači nainstalována starší verze operačního systému Windows, která podporuje inovaci (upgrade), máte dvě možnosti instalace:

Nainstalovat Windows XP na starší verzi systému Windows – provést tzv. inovaci (levnější verze, instalace je jednodušší, zachovají se nastavení předchozího systému, nainstalované programy není nutné instalovat znovu)

Provést novou instalaci (jediná možnost instalace Windows XP na nový počítač, před vlastní instalací chceme provést formátování pevného disku, instalaci programů a konfiguraci systému budete muset provést znovu, před formátováním diskového oddílu je třeba zálohovat veškeré dokumenty)

Poznámka:Na Windows XP Home Edition můžeme inovovat v případě, že používáte některou

z těchto verzí systému Windows: Windows 98, Windows 98 Second Edition nebo Windows ME.

Pro inovaci na verzi Professional je třeba vlastnit licenci na operační systém Windows 98 (SE), Windows ME, Windows NT 4.0, Windows 2000 Professional nebo Windows XP Home Edition.

6.1.1 Doporučené požadavky na hardware pro instalaci Windows XP Procesor – frekvence 300 MHz a vyšší Paměť – 128 MB operační paměti a více Pevný disk – 1,5 GB volného místa

Monitor a grafická karta – zvládající rozlišení 800 x 600 a vyšší Mechanika CD-ROM nebo DVD-ROM Klávesnice a počítačová myš

Pro některé jiné funkce systému Windows XP budete potřebovat další zařízení – modem, zvukovou kartu, sluchátka apod.

6.1.2 Instalace Windows XP – prázdný pevný disk, z prostředí starší verze systému Windows nebo z MS-DOSu

Instalační cédéčko Windows XP je spouštěcí, tzn. že při instalaci na prázdný pevný disk instalační program lze zavést přímo z CD a nepotřebujete spouštěcí disketu, která byla nutná při instalaci Windows 98. Je však třeba změnit sekvenci spouštění v BIOSu. Po úspěšném nastavení sekvence spouštění (CD-ROM, C, A) a restartu počítače začne BIOS s hledáním systému na disku CD-ROM, proto je dobré mít instalační disk v mechanice předem.

V případě, že provádíme instalaci Windows XP z prostředí starší verze systému Windows, není nutné měnit sekvenci spouštění. Je však dobré se přesvědčit, zda je povolený zápis do MBR (Master Boot Record).Toto nastavení se vypíná v BIOSu (Virus Warning – Disabled).Nyní stačí normálně spustit operační systém, vložit do mechaniky instalační cédéčko Windows XP a v dialogovém okně, které se zobrazí (Instalovat systém Windows XP, Instalovat volitelné součásti systému Windows, Další úkoly, Zkontrolovat kompatibilitu systému), zvolit Instalovat systém Windows XP. Dále je možné vybrat, zda chcete inovovat verzi Windows, kterou používáte, nebo provést novou instalaci (např. nainstalovat Windows XP na jiný diskový oddíl). Poté se stačí řídit pokyny na obrazovce.

Postup spuštění instalace Windows XP z DOSu (např. z důvodu, že vaše mechanika CD-ROM není bootovací):

1. Nastavte v BIOSu zavádění systému z disketové mechaniky.2. Vložte spouštěcí disketu Windows 98 do mechaniky a z nabídky,

která se objeví, zvolte možnost Spustit systém s podporou jednotek CD-ROM.

3. Po chvíli se vytvoří jednotka RAMDrive, která slouží k uložení potřebných diagnostických nástrojů. Je možné , že se vytvořením jednotky RAMDrive posune písmeno označující jednotku CD-ROM (písmeno E na písmeno F).

4. Příkazem X: (kde X je písmeno označující vaší mechaniku CD-ROM) se přepněte na jednotku CD-ROM. Instalační program setup.exe, který se nachází v kořenovém adresáři disku CD-ROM, není možné z prostředí DOSu spustit a je třeba instalátor spustit prostřednictvím programu winnt.exe, který se nachází ve složce X:\i386.

5. Instalaci spustíte v příkazovém řádku příkazem: i386\winnt.exe

Na instalačním CD Windows XP jsou v adresáři X:\Docs (kde X označuje písmeno jednotky CD-ROM) zajímavé informace a rady k instalaci (je možno vytisknout).

Poznámka:V průběhu instalace se může objevit požadavek na připojení k Internetu. Instalátor

se snaží provést tzv. dynamickou aktualizaci. Instalační program v průběhu instalace stahuje potřebné ovladače k hardwaru a důležité aktualizace ze serveru Windows Update.

6.1.3 Výběr systému souborů při instalaciWindows XP podporuje systém souborů FAT, FAT32 a NTFS (NT File

Systém). Při instalaci je možnost výběru systému souborů, můžete volit z několika možností:

Zformátovat oddíl systémem souborů NTFS (rychle) – Vybraný oddíl bude zformátován (všechna data uložená na tomto oddílu budou smazána) a poté převeden na systém souborů NTFS.

Zformátovat oddíl systémem souborů FAT (rychle) – Vybraný oddíl bude zformátován (všechna data uložená na tomto oddílu budou smazána) a poté převeden na systém souborů FAT.

Zformátovat oddíl systémem souborů NTFS. Zformátovat oddíl systémem souborů FAT. Převést oddíl na NTFS – Vybraný oddíl bude převeden ze systému

souborů FAT na NTFS. Data, která jsou na tomto oddílu uložena, budou zachována.

Ponechat existující systém souborů (beze změn).

Použitím programu convert.exe můžete převést daný oddíl i po instalaci na systém souborů NTFS, aniž by byla data uložená na tomto oddílu smazána. Pozdější převedení oddílu na systém souborů FAT nebo FAT32 však není možné. Pro změnu systému souborů z NTFS na FAT nebo FAT32 je nutné požadovaný oddíl zformátovat nebo k převodu použít speciální program.

6.1.4 Aktivace nainstalovaných programůK tomu, aby nebyl operační systém Windows XP využíván nelegálně,

je třeba tento systém aktivovat. Nainstalovaný systém Windows XP (stejně i kancelářský balík Office XP) je zapotřebí do dané doby aktivovat – u systému Windows XP je to do 30 dnů, sadu Office XP je třeba aktivovat do 50 spuštění. Pokud tato lhůta uplyne bez aktivace, omezí se možnosti softwaru na minimum – např. do Windows XP se nelze přihlásit. Produkt je možné aktivovat telefonem, nebo pomocí Internetu.

Poznámka:Po celých 30 dní se v Oznamovací oblasti objevuje ikona (spustí průvodce aktivace

systému), která vyzívá k aktivaci systému. Pokud nad ikonu umístíme kurzor myši, zobrazí se počet dnů, které zbývají k aktivaci.

Průvodce aktivace můžeme spustit i takto: Nabídka Start|Všechny programy|Příslušenství|Systémové nástroje|Aktivovat systém Windows.

Další možnost spuštění průvodce aktivace: Start|Spustit… do pole Otevřít zadejte oobe/msoobe /a.

6.1.5 Přenesení nastavení ze starého systému do nového (nastavení plochy, zobrazení, Internet Exploreru, Outlook Expressu, internetového připojení apod.)

Použijeme Průvodce přenesením souborů a nastavení:

1. Vložte do mechaniky CD-ROM instalační CD Windows XP.2. V úvodní obrazovce vyberte možnost Další úkoly a následně

klepněte na položku Přenést soubory a nastavení.3. V obrazovce průvodce O který počítač jde? Zvolte možnost Starý

počítač a stiskněte tlačítko Další>.4. Vyberte metodu přenosu a dále postupujte dle instrukcí na

obrazovce.

Soubory a nastavení můžeme uložit na disketu, na jiné výměnné médium nebo do jakékoli jednotky či složky v počítači.

Po nainstalování systému Windows XP volíme nabídku:Start | Všechny programy| Příslušenství | Systémové nástroje | Průvodce přenesením souborů a nastavení.

Po spuštění průvodce zde zvolte možnost Nový počítač. V následující obrazovce vyberte možnost Nepotřebuji disketu s průvodcem, soubory a nastavení jsou již ze starého počítače shromážděny a stiskněte tlačítko Další>. Dále postupujte dle instrukcí na obrazovce.

6.1.6 Změna výchozí složky pro instalaci programůVětšina instalovaných programů nabídne k instalaci složku C:\Program

Files. Zásahem do registru však můžete toto nastavení změnit a zvolit jinou složku, kterou mají instalátory nabízet (např. D:\Programy). Postupujte následovně:

1. Spusťte Editor Registru – klepněte na tlačítko Start | Spustit… a zadejte příkaz regedit.

2. Přejděte na klíč HKEY_LOCAL_MACHINE \ SOFTWARE \ Microsoft \ Windows \ CurrentVersion.

3. V pravé časti okna poklepejte na položku ProgramFilesDir a do pole Údaj hodnoty zadejte cestu ke složce, kterou mají instalační programy nabízet (např. D:\Programy).

6.1.7 BIOSBIOS (Basic Input Output System) je základní program počítače, který

se spouští při každém startu počítače a řídí komunikaci operačního systému s hardwarem (různých typů a výrobců) na nejnižší úrovni. BIOS je uložený v paměti ROM na základní desce, provedená nastavení se ukládají

do paměti CMOS. Nejznámějšími výrobci BIOSů jsou firmy AMI (American Megatrens Incorporated), Award a Phoenix.

Nastavení BIOSu se provádí pomocí Setupu – do něj se dostaneme po (re)startu počítače (obvykle po testu paměti). Pro vstup do Setupu je nejčastěji používaná klávesa Delete, ale může to být i jiná klávesa (F1). Uložení provedených změn je možné po vybrání volby Save and Exit Setup (uložit a ukončit Setup); jestliže nechcete uložit provedené změny, zvolte možnost Exit Without Saving (ukončení bez uložení).

Poznámka:Pokud potřebujeme zjistit aktuální verzi BIOSu, spustíme program Systémové

informace. Klepnutím na položku Souhrn systémových informací se zobrazí seznam, ve kterém nalezneme verzi systému BIOS.

6.1.8 Změna sekvence zavádění operačního systému (nastavení v BIOSu)

Při instalaci operačního systému z CD, které je spouštěcí, je zapotřebí změnit v nastavení BIOSu sekvenci zavádění operačního systému. V případě instalace operačního systému je dobré nastavit pořadí CD-ROM, C, A (nejprve mechanika CD-ROM, pak pevný disk a nakonec disketová mechanika). Nastavení provedete zde:

Award BIOS: BIOS Features Setup | Boot Sequence AMI BIOS: Advanced BIOS Features | 1st Boot Device, 2nd Boot

Device, 3rd Boot Device6.1.9 Povolení zápisu do systémové oblasti pevného disku (nastavení

v BIOSu)Před instalací operačního systému zkontrolujte nastavení Virus

Warning.Pokud je tato volba aktivní (Enabled), BIOS hlídá veškeré zápisy do systémové oblasti pevného disku. Do této oblasti nejsou ukládána žádná uživatelská data, do systémové oblasti disku zapisuje operační systém při své instalaci, nebo některé viry. Po dobu instalace systému tuto volbu vypněte (Disabled), jinak se mohou v průběhu instalace vyskytnout problémy. Nastavení provedete zde:

Award BIOS: BIOS Features Setup | Anti-Virus Protection AMI BIOS: Standard CMOS Features | Boot Sector Virus

Protection

6.1.10 Zrychlení spouštění počítače (nastavení v BIOSu)Pokud je na počítači nainstalován pouze systém, který podporuje

technologii Plug and Play (Windows 9x, Windows ME, Windows 2000, Windows XP), je třeba provést ke zrychlení startu následující nastavení:

Award BIOS: PNP/PCI Configuration | PnP OS Installed AMI BIOS: PNP/PCI Configurations | Plug and Play Aware O/S

Hodnoty u těchto položek nastavíme na Yes. To bude mít za následek, že BIOS při startu počítače inicializuje pouze základní zařízení (řadič disku a grafickou kartu) a zbytek přenechá operačnímu systému. V případě, že

je hodnota nastavena na No (tzn. na počítači je nainstalován systém, který PnP nepodporuje), BIOS při startu inicializuje všechna zařízení v počítači.

6.1.11 Ovladač zařízeníOvladač zařízení (driver) je program, který řídí komunikaci daného

hardwaru s operačním systémem. Přímo systém Windows XP obsahuje velkou databázi ovladačů.

Stejně jako je tomu v případě hardwaru, bývají i ovladače nutné pro správnou funkci zařízení v systému testovány společností Microsoft a v případě jejich správné funkčnosti jsou označeny elektronickým podpisem.

Služba Microsoft Windows Update slouží k aktualizování systému Windows, nejnovějších souborů nápovědy, ovladačů zařízení apod. Po připojení prohledá služba Windows Update (windowsupdate.microsoft.com) počítač a nabídne výběr důležitých aktualizací.

6.1.12 Zobrazení seznamu hardwaru nainstalovaného v počítači

1. Klepněte na ikonu Tento počítač a z kontextové nabídky (pravé tlačítko myši) zvolte Vlastnosti. V okně Vlastnosti systému přejděte na kartu Hardware a stiskněte tlačítko Správce zařízení.

2. Rozbalením jednotlivých kategorií zobrazíte požadovaný hardware. Ten je možné zobrazit nejen podle typu, ale i podle připojení (nabídka Zobrazit).

6.1.13 Velikost operační paměti pro Windows XP

Výkon počítače je možné zvýšit přidáním většího množství operační paměti. Optimální velikost operační paměti pro Windows XP je 256 MB. Pro provozování profesionálních grafických programů nebo programů pro střih videa je výhodné zvýšit paměť na 384 MB (případně na 512 MB).

6.2 Ovládání operačního systému6.2.1 Pracovní plocha

Po spuštění a přihlášení do operačního systému uvidíme na obrazovce tzv. Plochu. Plocha je základní komunikační prostředek systému a jsou na ní zobrazeny další prvky:

pozadí pracovní plochy ikony (dokumentů, programů, důležitých funkčních prvků

Windows XP) složky okna (pracovní prostředí programů, otevřené složky) hlavní panel (tlačítko Start, panel Snadné spuštění, tlačítka

spuštěných programů a otevřených složek, významné programy nebo funkce, Oznamovací oblast – ikony běžících nástrojů, čas a datum)

Jelikož však Plochu mohou překrýt různá okna programů či okna systému samotného, používáme klávesovou zkratku pro přenesení plochy do popředí: klávesy Win+D

6.2.2 Ovládání myšíStisk levého tlačítka:

- označení položky, nad níž se nachází kurzor- stisk tlačítka pod kurzorem myši- rozbalení nabídky

Poklepání levého tlačítka („dvojklik“):- spuštění programu (kurzor nad ikonou)

Poznámka:Pokud před poklepáním bylo označeno více položek a poklepeme na jednu z nich,

provede se akce se všemi položkami (takto můžeme spustit několik programů najednou).

Stisk pravého tlačítka:- otevření místní (kontextové) nabídky

Poznámka: Často bývá jedna z položek místní nabídky zvýrazněna. Jedná se o výchozí akci,

která by byla provedena při poklepání levým tlačítkem (např. na ikonu programu).

Stisk levého tlačítka + tažení myší:- přesun objektu (ikony)

Pokud přetahujeme objekty levým tlačítkem, a zároveň stiskneme klávesu Ctrl, objeví se u kurzoru myši malé plus. Znamená to, že objekt bude zkopírován. Někdy je zobrazen symbol plus ihned, potom lze použít klávesu Ctrl k potlačení kopírování a vynucení přesunu.

Stisk pravého tlačítka a tažení:- rozbalení místní nabídky určené pro akci, kterou jsme právě

provedli (vytvořit kopii, přesunout ikonu nebo vytvořit zástupce)

6.2.3 Práce s oknyK práci s více dokumenty a více programy zároveň používáme tzv.

okna (aplikační, složky, informační, konfigurační, dialogový panel). Okno obsahuje např. spuštěný program s otevřeným dokumentem, na horní straně má většinou titulní lištu s názvem okna, programu nebo otevřeného dokumentu a tlačítky pro ovládání okna. Pokud je obsah okna větší než jeho rozměry, zobrazí se tzv. rolovací pruhy.

Tlačítkem (ikonou) úplně vlevo na titulní liště můžeme rozbalit hlavní nabídku okna, která obsahuje příkazy pro přemísťování, změnu velikosti, minimalizaci do Hlavního panelu nebo zavření okna. Tuto nabídku můžeme také otevřít stiskem pravého tlačítka kdekoli na titulní liště okna nebo stiskem kláves Alt+Mezerník.

Zavření okna:- ikonou v pravé části titulní lišty (křížkem)- použitím kláves Alt+F4 (zavření okna s programem)- použitím kláves Ctrl+F4 (zavření pouze okna s dokumentem,

nikoli programu)Maximalizace a obnovení okna:

- ikonou v pravé části titulní lišty (symbol okna nebo překrytí oken – pokud je okno už maximalizované)

- použitím kláves Alt+Mezerník (vyvolá hlavní nabídku okna) a pak klávesu X (pro maximalizaci)

- použitím kláves Alt+Mezerník (vyvolá hlavní nabídku okna) a pak klávesu O (pro obnovení)

- poklepání levého tlačítka na titulní lištu okna (maximalizace, obnovení)

Minimalizace okna:- ikona v pravé části titulní lišty (symbol Hlavního panelu)- použitím kláves Alt+Mezerník (vyvolá hlavní nabídku okna) a

pak klávesu N (pro minimalizaci)

Program minimalizovaného okna nadále běží, okno je dále přístupné z Hlavního panelu. Stiskem tlačítka reprezentující skryté okno, bude okno obnoveno do původní velikosti.

Stiskem tlačítka běžícího programu na Hlavním panelu bude okno obnoveno do původní velikosti (pokud bylo minimalizováno), nebo bude přeneseno do popředí (pokud bylo překryto jinými okny). Pokud stisknete tlačítko na Hlavním panelu, které reprezentuje okno právě aktivní a v popředí, potom dojde k jeho minimalizaci.

Přepínání mezi okny:- stiskem levého tlačítka myši kdekoli na požadovaném okně

(pokud není žádné okno maximalizováno)- použitím kláves Alt+Tab (na následující okno)*- použitím kláves Alt+Shift+Tab (na předchozí okno)*- stiskem tlačítka na Hlavním panelu- použitím kláves Ctrl+F6 (přepíná mezi aktivními dokumenty

jednoho programu)

* Uprostřed obrazovky se objeví seznam spuštěných oken.

Přesouvání oken:- stiskem levého tlačítka myši na titulní liště a tažením (není-li

okno maximalizované)- použitím kláves Alt+Mezerník (vyvolá hlavní nabídku okna),

pak klávesu P (můžeme posouvat pomocí šipek) a potvrdíme klávesou Enter

Změna velikosti oken:

- stiskem levého tlačítka myši na okraji okna (kurzor je dvojitá šipka) a tažením

- použitím kláves Alt+Mezerník (vyvolá hlavní nabídku okna), pak klávesu E (můžeme měnit velikost pomocí šipek) a potvrdíme klávesou Enter

Dialogová okna:- nelze měnit jeho velikost- nelze je minimalizovat- tlačítko OK akceptuje změny a okno uzavře- tlačítko Použít akceptuje změny ale okno neuzavře- klávesou Tab přecházíme mezi jednotlivými prvky (nebo

Shift+Tab na předchozí prvek)- klávesami Ctrl+Tab přecházíme na další kartu (jsou-li karty

v okně)- klávesami Ctrl+Shift+Tab přecházíme na předchozí kartu

(jsou-li karty v okně)- klávesou Shift+šipka označujeme text v textovém poli

6.2.4 Nabídka Start a Hlavní panel

Vyvolání nabídky Start:- Stiskem l evého tlačítka

myši- klávesou Win- klávesami

Ctrl+Esc

Rozdělení nabídky Start:Levý sloupec nabídky má následující sekce

programy pro práci s Internetem a elektronickou poštou a dále programy připojené k nabídce Start

seznam nejčastěji používaných programů Všechny programy

V pravé části nabídky Start se nacházejí položky sloužící k rychlému přístupu k některým částem počítače.

Nastavení týkající se této skupiny najdeme: kontextová nabídka tlačítka Start| Vlastnosti | karta Nabídka Start | tlačítko Vlastní… | karta Upřesnit | v sekci Položky nabídky Start

Rozbalení nabídky Všechny programy: - přes Start nastavením kurzoru na název- sekvencí kláves Win, V

Změna vzhledu nabídky Start: kontextová nabídka tlačítka Start| Vlastnosti | karta Nabídka Start

Odstranění jména přihlášeného uživatele z nabídky Start: Spustíme konzolu Zásady skupiny (Win+R, zadejte gpedit.msc). Rozbalte Konfigurace uživatele | Šablony pro správu | Nabídka Start a Hlavní panel. V seznamu vpravo vyhledejte položku Odebrat uživatelské jméno z nabídky Start, poklepejte na ni a zvolte možnost Povoleno. Změny se projeví po uzavření konzoly.

Poznámka:Konzola Zásady skupiny se nachází pouze ve verzi Professional, ve verzi Home se

musí využít editace systémového registru.

Přidání nového zástupce programu do nabídky Start:- klepnutím pravým tlačítkem na program a z místní nabídky

volba možnosti Připojit k nabídce Start- přesunutím požadované položky na tlačítko Start- v kontextové nabídce tlačítka Start volbou příkazu Otevřít a

pak umístit zástupce standardním způsobem (do C:\Documents and Settings\Jméno)

Spouštění více položek z nabídky Start, nabídka se neuzavře: při klepnutí na program musí být stisknutá klávesa Shift – program se spustí a nabídka se neuzavře

Počet nejčastěji používaných programů nastavíme: kontextová nabídka tlačítka Start| Vlastnosti | karta Nabídka Start | tlačítko Vlastní… | karta Obecné | v sekci Programy

Tlačítkem Vymazat seznam vynulujeme statistiku používání.Zákaz změn v nabídce Start přetažením položek:Spustíme konzolu Zásady skupiny (Win+R, zadejte gpedit.msc).

Rozbalte Konfigurace uživatele | Šablony pro správu | Nabídka Start a Hlavní panel. V seznamu vpravo vyhledejte položku Odebrat možnost přetahování místních nabídek nabídky Start myší, poklepejte na ni a zvolte možnost Povoleno. Změny se projeví po uzavření konzoly.

Naposledy použité dokumenty (Poslední dokumenty):

V dialogovém okně (kontextová nabídka tlačítka Start| Vlastnosti | karta Nabídka Start | tlačítko Vlastní… | karta Upřesnit) se v dolní části nachází volba Zobrazit seznam naposledy použitých dokumentů. V nabídce Start se pak zobrazuje 15 naposledy otevřených dokumentů.

Tlačítkem Vymazat seznam můžeme smazat historii použitých dokumentů. Bude vymazána pouze složka se zástupci na posledně použité dokumenty.

Změna počtu položek v nabídce Poslední dokumenty:Ve výchozím nastavení může být zobrazeno v nabídce Poslední

dokumenty maximálně 15 položek. Jestliže požadujeme, aby zde bylo položek méně nebo naopak více, postupujeme následovně: Spustíme konzolu Zásady skupiny (Win+R, zadejte gpedit.msc). Rozbalíme Konfigurace uživatele | Šablony pro správu | Součásti systému Windows | Průzkumník Windows. V seznamu vpravo vyhledáme položku Maximální počet posledních otevřených dokumentů a poklepeme na ni. Zvolte Povoleno, vyberte počet dokumentů a stiskněte OK. Změna se projeví ihned.

Automatické vymazání seznamu naposledy otevřených dokumentů z nabídky Start při ukončení systému:

Spustíme konzolu Zásady skupiny (Win+R, zadejte gpedit.msc). Rozbalte Konfigurace uživatele | Šablony pro správu | Nabídka Start a Hlavní panel. V seznamu vpravo vyhledejte položku Při ukončení vymazat historii posledních otevřených dokumentů a poklepejte na ni. Zvolte Povoleno a stiskněte OK.

Poznámka:Funkce Hledat, která má odpovídající tlačítko v nabídce Start, se dá vyvolat použitím

kláves Win+F. Zamykání Hlavního panelu:

Zamčený panel nelze přetáhnout na jiné místo, změnit jeho velikost nebo přeuspořádat položky a další panely na něm obsažené. Položku Uzamknout hlavní panel najdeme v kontextové nabídce Hlavního panelu nebo ve volbě Vlastnosti (okno Vlastnosti Hlavního panelu a nabídky Start | karta Hlavní panel).

Zákaz úpravy Hlavního panelu a nabídky Start: Spustíme konzolu Zásady skupiny (Win+R, zadejte gpedit.msc).

Rozbalte Konfigurace uživatele | Šablony pro správu | Nabídka Start a Hlavní panel. V seznamu vpravo vyhledejte položku Zabránit změnám nastavení hlavního panelu a nabídky Start a poklepejte na ni. Zvolte Povoleno a stiskněte OK.

Vypnutí kontextových nabídek po klepnutí na Hlavní panel: Spustíme konzolu Zásady skupiny (Win+R, zadejte gpedit.msc). Rozbalte

Konfigurace uživatele | Šablony pro správu | Nabídka Start a Hlavní panel. V seznamu vpravo vyhledejte položku Odebrat přístup k místním nabídkám hlavního panelu a poklepejte na ni. Zvolte Povoleno a stiskněte OK. Nebude možné vyvolat ani místní nabídku tlačítka Start.

Pruh s internetovou adresou:

Hlavní panel ve dvou řádcích a s pruhem s internetovou adresou, který je současně i seznamem naposledy navštívených adres (kontextová nabídka Hlavního panelu | volba Panely nástrojů | Adresa) .

Kontrolní otázky a úkoly:

Vyjmenujte verze operačního systému Windows XP vhodné pro pracovní stanice, charakterizujte je.

Co je to tzv. OEM verze softwaru? Popište požadavky na hardware pro instalaci Windows XP. Vysvětlete, jak se postupuje při instalaci Windows XP: na prázdný

pevný disk, z prostředí starší verze systému Windows, z MS-DOSu. Co je to dynamická aktualizace v průběhu instalace operačního

systému? Které systémy souborů podporuje Windows XP? Který program umožní převedení daného oddílu na systém souborů

NTFS i po instalaci operačního systému, aniž by byla data uložená na tomto oddílu smazána?

Je možná změna systému souborů z NTFS na systém souborů FAT nebo FAT32 v požadovaném oddílu až po instalaci operačního systému?

Co se stane, jestliže v dané lhůtě nově nainstalovaný operační systém Windows XP neaktivujeme? Jakými způsoby lze aktivaci provést?

Popište, jak můžeme přenést (a pomocí čeho) nastavení (nastavení plochy, Internet Exploreru, internetového připojení atd.) ze starého systému do nového.

Jaký program musíme spustit (jaký příkaz musíme zadat v okně Spustit), abychom mohli změnit výchozí složku, kterou instalační program nabízí pro instalaci programů? Popište provedení změny výchozí složky pro instalaci programů.

Co je to BIOS? Kde se provádí nastavení BIOSu? Jak zjistíme aktuální verzi BIOSu v počítači? Kde se provede změna sekvence zavádění operačního systému a

jakým způsobem (v jakém pořadí) pro instalaci operačního systému Windows XP na prázdný disk?

Kde a jakým způsobem se povolí zápis do systémové oblasti pevného disku? Proč je to doporučeno pro instalaci?

Kde a jakým způsobem nastavíme zrychlení spouštění počítače, pokud je na počítači nainstalovaný pouze systém, který podporuje Plug and Play? Jak bude pak probíhat start počítače?

Co jsou to ovladače zařízení? Co znamená, když ovladač je označen elektronickým podpisem?

K čemu slouží služba Microsoft Windows Update? Jak se zobrazí seznam hardwaru nainstalovaného v počítači? Jaká je optimální velikost operační paměti pro práci se systémem

Windows XP? Popište pracovní plochu operačního systému Windows XP. Které klávesy musíme použít pro přenesení pracovní plochy do

popředí?

Souhrn: