Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Odkud české najmě?Author(s): FRANTIŠEK KOPEČNÝSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 89, Čís. 1 (1966), pp. 82-85Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23464993 .

Accessed: 14/06/2014 16:28

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.79.192 on Sat, 14 Jun 2014 16:28:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Odkud české najmě?

FRANTIŠEK KOPEČNÝ (BRNO)

Obecně se má za to, že naše řídké knižní a jakoby poněkud archaické zdůrazňovací, tedy modalitní adverbium najmě, překládané v Příručním slovníku i v Slovníku spisovného jazyka českého běžnějšími synonymy ..jmenovitě, zejména, zvláště", má kontinuitu od doby staročeské. Tvrdí to výslovně např. Kott ve II. svazku svého slovníku s. v., ale plyne totéž mínění např. i z Hujerovy formulace v jeho Vývoji jazyka českosloven ského:1 „starý tvar (totiž nynějšího substantiva jméno) se za choval jen ve rčení najmě" (proložení moje). Zatím však ve staročeském slovníku Gebauerově toto slovo nenajdeme a nemá je ani materiál připravovaného akademického slovníku staročeského, jak mi laskavě potvrdil kolega Igor Němec. V Gebauerově slovníku nacházíme pro náš význam jiné tvary slova jméno, totiž jménem („písmo obecně praví, a jmenem sv. Jan") nebo zejmene, např. „Maria slavná ze/mene". Avšak normálně mívá tento předložkový výraz ve staré češtině ještě vý znam doslovný, „podle jména, jmenovitě". S tímto doslovným významem se pak setkáváme nejen ještě v 18. století, např. v seznamech robotních a dávkových povinností, které „patrně a zejména" (tj. „zřetelně" a „po dle jmen") uvádějí — najdeme jej i u spisovatelů 19. stol. a u Jiráska. Cesta od významu „jmenovitě" к významu „obzvláště" je jasná a krátká; vždyť adverbium jmenovitě má doposud obojí tento význam.

Kontinuitu od doby staročeské tedy najmě nemá. Ostatně Kott, když je na uvedeném místě vyvozuje ze „strč. Imě, jme = jméno" předjímá jakoby citaci z Hattalovy Mluvnice jazyka slovenského (§ 147,2), kterou uvádí později v VI. díle svého slovníku s. v. najma = najmě: „Ze vzoru sema najskorej přešlo pod vzor dělo slovo Ima miesto strb. im§, znajúc ode dávna už měno a čes. jméno m. imeno. Len v príslovke najma žije posial akkusativ jeho." Už z této citace se dal odhadnout slovenský původ našeho najmě. A na tento slovenský původ odkazují také všecky doklady. Jungmann i Kott uvádějí totiž první doklady ze Šafaříka a z Kollára, Kott uvádí v VI. díle i doklad z Dobšinského Slovenských pověstí (VII, 23): „Horáme (= horami) beyva mrcha cesta, najma v noci." Tedy doklad z jazyka lidového, podobně jako doklad z Kollárových Zpievanek (I, 361) „najma keď máš ženu, deti, to na teba mnoho letí". Kott mohl tedy klidně převzít mínění Jungmannovo, který ve svém slovníku prohlašuje najmě za slovakismus, ukazuje to už způsobem uvedení hesla: NAGME, sic., mel. NAGME, t. gmenowltě, namentlich. Nagmě ty. Koll. — § = zwláště, oesonders, vorziiglich. Saf.

Toto zásadní zjištění slovacity našeho najmě neruší ani další Kottův doklad v térriže VI. díle jeho slovníku, totiž „Také u Vsetína. Vek". Zná-li totiž najmě školní inspektor M. Václavek ze Vsetínska, tedy z oblasti,

1 Ve III. svazku Československé vlastivědy (Praha 1934), str. 58.

82

This content downloaded from 195.34.79.192 on Sat, 14 Jun 2014 16:28:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ODKUD ČESKÉ NAJMĚ?

pro niž je doložena i poměrně pozdní tzv. valašská kolonizace z východu, nemluví to ještě proti jeho slovenské provenienci, aspoň ne průkazně. V VII. díle slovníku uvádí konečně Kott najmě i z X. ročníku (str. 296) Českého musea filologického. Zajímavé je, že předtím poznamenává „Toto slovo již zaniká". Po pravdě nebylo, jak vidět, časté nikdy, ale také

po Kottově poznámce nezaniklo. Příruční slovník je uvádí nejen z Jiráska, ale i z Arna Nováka a z Medka. A najdeme i doklady novější, je např. poměrně časté v projevech pres. A. Novotného.

*

Když jsem se dostal před lety к tomuto slovu oklikou přes hanácké mámfict a slovinské namreč (viz níže], domníval jsem se na první po hled, že najmě přenesl do češtiny Šafařík ze srbocharvátštiny, ze srch. nalme. Je přece známo víc nežli desítileté působení Šafaříkovo v Novém Sadě (od r. 1819 do 1832). Ale akademik Havránek správně upozornil, že

je třeba pátrat nejprve ve slovenštině samé. Pro mou starší domněnku o srbocharvátském původu českého a pak

ovšem i slovenského najmě/najma by pak svědčila jen ta okolnost, že se podle laskavého zjištění kolegy V. Blanára nevyskytuje slovo najma v dosti početné (neboť na čtvrt miliónu čítající) kartotéce adminstrativně

právních a náboženských textů a není prostě vůbec doloženo v dosud

registrované starší slovenské slovní zásobě. Za závažný pokládá V. Blanár

zejména fakt, že toto slovo chybí v Ribayově rukopisném slovníku Idioti con Slovacicum z r. 1807—1808, protože Ribayův slovník obsahuje právě slova, která tehdejší čeština neznala, nebo je znala v jiném významu.

Avšak okolnost, že se slovenské najma/najma/najme nenachází ani u Ribaye, ani v materiálech dialektologického oddělení Ústavu sloven ského jazyka (a to ani v materiále prof. Vážného, ani v materiále sebra ném později) — jak zase laskavě zjišťuje prof. Štole — nás přesto nijak neoprávňuje, abychom z ní usuzovali na neexistenci najma ve slovenštině

pro starší dobu (jak jsou si toho dobře vědomi i slovenští kolegové Blanár, Štole a Habovštiak). Je to jen další příklad ná ilustraci staré

pravdy, že nedoloženost nemusí znamenat neexistenci, že může být na

hodilá. A že tomu tak v našem případě opravdu je, pro to máme zase ná hodou přece jen staré i novější důkazy pozitivní. Proti jen zdánlivě vý mluvnému mlčení Ribayovu stojí tu skutečně výmluvné svědectví Berno lákovo, který dokládá najme2 dokonce z úzu! A tu je opravdu těžko

představitelné, že by domnělý Šafaříkův nejnovější import (tehdy by to

bylo musilo být opravdové dernier eri) mohl být už v r. 1825, tedy ma ximálně 5 let po možném (ústním nebo korespondenčním?) přenesení, tak zakořeněn v lidovém úzu, aby stačilo ve slovníku na úzus odkázat; aby se dokonale zapomnělo na autora. Těžko si prostě představit tech nické možnosti tak rychlého masového rozšíření.

Celá potíž při zkoumání slovenského najma/najme/najma tkví nako nec — jak poznamenává kolega Habovštiak — v tom, že jde o slovo

používané dosti zřídka (i když přesto častěji nežli v češtině, kde přede vším je jen knižní, nikdy lidové!), ale přesto patrně po celé etnicky slovenské oblasti, slovo, které však právě pro tuto malou frek venci uniká obyčejně zaznamenání a je pak velice těžko lokalizovatelné.

2 Srov. jeho Slovár slovenskí Cesko-Latinsko-Femecko-Uherskí, sv. II, str. 1534:

NAGME adv. v. obžláštňe (sic!) Usus. Nagme to bi pravda bola etc.

83

This content downloaded from 195.34.79.192 on Sat, 14 Jun 2014 16:28:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

FRANTIŠEK KOPEČNÝ

Presto je dokládá, jak upozorňuje Habovštiak, sám Štole ve svém Nářečí troch slovenských ostrovov v Maďarsku (na str. 35 v podobě najma, na str. 419 najme), dále J. Stanislav v Liptovských nárečiach str. 164 a zná je (jako sporadické a individuální) ze své nářečové oblasti, alespoň z nářečí dolnooravských, sám A. Habovštiak, třebaže je ve své práci ne zaznamenává! Podle jeho svědectví je známo i v jiných středoslovenských nářečích, „najmS v Hoňte, Novohrade a Gemeri"; je mimoto známo i na západním Slovensku a z východoslovenských nářečí nejvíc na Spiši.

Je tedy možno směle považovat slovenské najma/najma!najme za slovo domácí a české najmě za slovakismus.

*

Srbocharvátské naime, které slovník Ivekovičův a Brožův překládá „na mentlich; nominatim" odpovídá významově i etymologicky nejlépe pol skému a mianowicie, ruskému a imenno. Akademický Rječnik uvádí i starší varianty naimre, najmre z na ime že. Krom běžných významů „no minatim" a blízkého „praesertim/speciatim (= osobito, navlastito)" uvádí i vysvětlovači význam „totiž", lat. enim. Srbocharvátskému naimre v uve deném posledním významu vysvětlovacím stojí blízko i slovinské nám reč. jeho zkrácenou variantu námre bychom byli na první pohled ochotni přímo ztotožnit se srch. naimre. Zatím však jde ve slovinském námreč o souslovnou složeninu z na ime reci „abychom řekli jménem" a námre je jen zkrácená varianta této základní podoby námreč. Miklošič uvádí ve svém etymologickém slovníku (na str. 95 sloupec b pod heslem imen) ještě i variantu namuc.

Tomuto slovinskému námreč je zase podezřele podobné hanácké mám řict „totiž". Když jsem se před lety v Pleteršnikově slovinském slovníku setkal s jeho námreč „namlich", opravdu mě tato podobnost svedla a do

mníval jsem se, že Pleteršnikova poznámka „iz: na ime řeči", třebaže citovaná z autority tak slavné, jakou byl Miklošič, je chybná; že patrně bylo původně imam reci. Ale hned při bližším ohledání je vidět, že Miklo šičův výklad je správný. Hanácké mámřict je totiž adverbium rektifikační, opravující; je to „totiž", které se dá nahradit spojením „či vlastně". Opravuje se jím a odvolává předchozí slovo a nahrazuje slovem správ ným. Např. „bel sem tam v ponděli, mámřict v hótery". Naproti tomu slovinské námreč není rektifikační, opravující, nýbrž „totiž" vysvětlovači, rozvádějící, obyčejně vypočítávající („podle jména, jmenovitě"] součásti předchozího souhrnného pojmu — podobně jako (alespoň na okraji svého užitíj srbocharvátské naime fnaimre).

Hanácké mámřict znám ze svého rodného nářečí určického. Slýchal jsem je za svého mládí tak běžně, že jsem ani nevyšetřoval jeho gene rační rozvrstvení. Dnes je slyšet jen od příslušníků nejstarší generace, mladší je nahrazují buď nářečním če vlastně nebo knižním totiž. Je to tak dokonale lexikalizovaná vsuvka mám řict, že patrně není už průhledná pro uživatele. Slovní přízvuk je na první slabice, kdežto v rozloženém mám řict nese hlavní přízvuk infinitiv. Je zajímavé, že z jiných našich nářečí dosvědčeno není. Neuvádí je v žádné ze svých abeced ani Kott, ani žádný slovník nářeční. Podle laskavého sdělení B. Zimové, správkyně nářečního slovníkového archívu v Ústavu pro jazyk český, je zatím opravdu známo jen z mého Určického nářečí.3 Zná je však z dob svého

3 Fr. Kopečný, Nářečí Určíc a okolí, Praha 1957, str. 142.

84

This content downloaded from 195.34.79.192 on Sat, 14 Jun 2014 16:28:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

odkud České najmB?

mládí z Rudice (asi 25 km severovýchodně od Brna) i dr. Hugo Sáňka, dnes devětasedmdesátiletý.

I

Das čechische hervorhebende Modaladverb najmě RÉSUMÉ

FRANTIŠEK KOPEČNÝ

Das Cechische hervorhebende Modaladverb па)тё hat nicht — wie man leicht annehmen möchte — eine altöechische Kontinuität. Auf Grund von ersten literarischen

Belegen könnte man es wohl als einen südslawischen Import Safarik's auffassen. Da es aber fast gleichzeitig auch bei Kollär und Dobsinsky belegt ist — und haupt sächlich weil es, wenn auch sporadisch, auch in den slowakischen Mundarten genügend eingebürgert zu sein scheint — ist es im Cechlschen höchstwahrscheinlich ein aus dem 19. Jhd. stammender Slouakismus.

85

This content downloaded from 195.34.79.192 on Sat, 14 Jun 2014 16:28:37 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions