Člověk se sotva rozkoukal a už jsou více jak 3 měsíce školního roku 2016/2017 za

námi. Poslední teplé paprsky vystřídal první sníh a kvapem se blíží Vánoce. Věnujme tedy

první letošní číslo Poškoláka ohlédnutí za uplynulým podzimem a přivítejme jím i

nastupující zimu, kterou si můžete zpříjemnit četbou povídek a básniček nebo luštěním

křížovek a rébusů, které pro Vás připravili Vaši spolužáci.

Velké díky patří všem, kteří se podíleli na tvorbě a obsahu tohoto čísla.

Vítáme nové žáčky naší školy a přejeme jim, aby zde prožili krásných 9 let plných poznávání,

radostí, her a dobrodružství se svými spolužáky a kamarády. A až se naučíte číst a psát, rádi si

přečteme i Vaše příspěvky

Na začátku září jsme jeli na výlet do Špindlerova Mlýna.

Nejdříve nás odvezl dvoupatrový autobus k Špindlerově boudě.

Když jsem vystoupila z autobusu, cítila jsem ledový

závan větru. Naše kamenitá cesta prudce klesala a na strmé

louce krásně kvetly hořce. Krajina voněla jehličím a čerstvým

vzduchem a z kopce byl nádherný výhled. Občas jsme klopýtali

po vlhkých kamenech a po hladkých silnicích.

Nejkrásnější úsek

cesty byla Čertova

strouha podél Bílého

Labe. Stezka vedla podle tiché říčky lemované borůvčím.

V jednom úseku řeky proud vody vytvářel skluzavku prorostlou

řasami, po níž klidně protékala ledová voda. Pěšinka byla často

nahrazována dřevěnými trámy, které zahřívaly poslední teplé

letní paprsky slunce.

Následovala

chůze do kopce

stinným lesem. Došli jsme do Špindlerova Mlýna, kde jsme

začali hledat bobovou dráhu. Dorazili jsme jako jedni

z posledních, a proto jsme museli dlouho čekat ve frontě.

Bobová dráha byl nejlepší zážitek dne. Při výstupu

jsme si mohli koupit fotku pořízenou během jízdy.

Výlet se mi líbil a doufám, že Špindlerův Mlýn ještě

někdy navštívím.

Maruška Havajíková, 7. třída

Evropský den jazyků

na Základní škole v Poniklé

se nesl v duchu státních vlajek

evropských států. Žáci

nejprve vlajky namalovali,

doplnili jmenovkami

jednotlivých států

v češtině, angličtině a

němčině a připojili

pozdrav dané země.

Vyzkoušeli si říct ahoj a dobrý den v různých jazycích. Žáci

z vyšších ročníků vytvořili projekt o tom, proč je důležité učit se

cizí jazyk. V němčině si zazpívali Ode an die Freude, v českém

jazyce se věnovali krkonošskému nářečí, které je pro mladší

generaci již málo srozumitelné.

Cílem Evropského dne jazyků je oslava jazykové rozmanitosti v Evropě. Studium jazyků

pomáhá nejen při porozumění mezi lidmi, ale přispívá také k překonávání bariér mezi kulturami.

Alena Stránská

20. a 21. 9. se

v Turnově odehrálo

okresní kolo atletického

čtyřboje pro základní

školy, kterého se mnozí

z Vás zúčastnili a

potvrdili, že patří mezi skvělé a všestranné sportovce. Obzvlášť

1. místo Šárky

Holubcové v kategorii

starších žákyň je vynikající výsledek. Mezi nejlepších 10 se

vešel také Jára Skalský, který obsadil v mladších žácích 8.

místo. Nejlepším ze starších žáků byl 19. Vojta Holubec.

V soutěži družstev pak dívky obsadily 4. místo, mladší žáci

5. místo a starší žáci 10. místo. Gratulace a poděkování patří

všem, kteří se čtyřboje zúčastnili.

24. 11. se týmu starších žáků ve složení Vojta Holubec,

Matěj Hlůže, Tomáš Bukáček, Štěpán Holubec, Rosťa

Kopecký, Pepa Krause, Filip Ledvina a Tomáš Volejník

podařilo postoupit do okresního kola florbalového turnaje. Po

smolné prohře v samotném finále oblastního kola, kde prohráli

s Rokytnicí n.J., obsadili skvělé 2. místo ze 6 týmů a mohli se

těšit na okresní klání 5. 12.

V mnohem těžší konkurenci a mírně obměněné sestavě s Járou Skalským místo nemocného

Štěpána a Rosti se kluci statečně bili s mnohem většími školami než je ZŠ v Poniklé. Nakonec se jim

alespoň podařilo vrátit rokytenským nedávnou porážku a obsadit konečné 7. místo z 8 týmů. I tak je

ale samotný postup do okresního kola velkým úspěchem a všem florbalistům patří gratulace, pochvala

a poděkování za vzornou reprezentaci.

7. 12. se týmu mladších žáků ve složení Pavel Švanda,

Jára Skalský, Štěpán Čech, Jirka Trunda, Honza

Koldovský, Láďa Hanuš, Honza Tomíček a Patrik Novotný

podařilo navázat na své starší kamarády a vybojovat postup do

okresního kola dokonce z 1. místa. Jak se klukům dařilo dále,

se dozvíte v příštím vydání. Přejeme hodně štěstí a dostatek sil

do dalších bojů.

Od 28. 11. platí na naší

škole zákaz používání mobilních

telefonů v průběhu celého

vyučování včetně přestávek. Co

tedy dělat v těch 10 minutách

volna? Můžete si povídat, projít

se po škole, zahrát si s kamarády

nějakou hru nebo si vzít příklad

od těch nejstarších. Ti si hrají a

nezlobí.

Koncem školního roku nás oslovila paní Soňa Václavíková z Rautisu a požádala nás o

spolupráci. V místní světoznámé firmě totiž vyrobili krásné pohádkové postavičky ze skleněných

perliček, ale neměli pro ně domov. A protože by si sousedé měli pomáhat, pustily se naše děti ze

základní školy, a to od těch nejmenších ve družině až po zkušené deváťáky, s chutí do tvoření

útulných světniček, zámeckých komnat, lesních porostů, květinové louky a dalších příbytků.

Lidé v průběhu léta hlasovali v prodejně Rautisu o nejlépe ztvárněnou pohádku. Zde jsou výsledky.

Na podzim se žáci 6. a 7. třídy s chutí pustili do ztvárnění pařezové chaloupky. Aby načerpali

tu pravou atmosféru, podívali se na kousek pohádky Z mechu a kapradí. Poté si chaloupku načrtli na

tvrdý karton, pečlivě a s největší opatrností vyřezali a mohli začít nanášet speciální technikou odstíny

hnědé, zelené a černé barvy. Žlutým papírem podlepili okénko a otevírací dveře. Namalovali známé

postavičky Křemílka a Vochomůrky a umístili je k chaloupce. Domeček nakonec ozdobili

vylisovanými listy a dílo bylo dokonáno.

Protože všechny chaloupky vypadaly úžasně, byly zařazeny do školní soutěže. V průběhu 14

dnů jste měli možnost hlasovat o nejhezčí chaloupku. A jak to všechno

dopadlo?

Svými hlasy jste rozhodli takto:

1. místo – chaloupka s domovním číslem 1 – Vlaďka Timajevová

2. místo - chaloupka s domovním číslem 5 – Maruška Havajíková

3. místo - chaloupka s domovním číslem 8 – Verunka Váňová

Čestné uznání získali dvojice Pepa Švanda, Štěpán Čech a Honzík Tomíček,

Honzík Koldovský.

BLAHOPŘEJEME!

Už se těším na vaše další obrázky

a výrobky.

Alena Stránská

Výtvarná soutěž

o nejhezčí pařezovou chaloupku

1. místo

Brouk Pytlík 2. místo

Křemílek a Vochomůrka

3. místo Princ Bajaja,

Víla Amálka

(POD)ZIMNÍ LUŠTĚNÍ

Rébus

Maruška Havajíková,

7. třída

Čtyřsměrka

aligátor, atlas, Austrálie, autobus, bagr, bota, cep, déšť, drak, dub, dveře, dýně, globus, hodiny, houba,

chobotnice, jed, jet, kloub, kočka, kolo, kostel, krb, lampa, list, mapa, matka, med, míč, mobil, mýdlo,

myš, obchod, obraz, otec, otep, papír, pes, pilot, počítač, pomeranč, posed, pravítko, ryba, sad, sešit,

sklo, sníh, stěna, škola, šuplík, úl, veka, výkop, zeď, země, zeť, zub, židle

Honza Tomíček, Štěpán Čech a Jirka Trunda, 7. třída

D Ý N Ě A B Y R A P M A L I B O M A

B O T A P E S K L O U B P O S E D U

K Z E Ť A O B CH O D H K O L O P Ě S

O Ď E Z M O C H O B O T N I C E M T

Č P Š U P L Í K S A D D K R B Z E R

K R I L J E D E L D I Ž O B R A Z Á

A A K E V A T L A S N M N Á T S I L

R V O T E P M K J T Y D É Š Ť P O I

O Í O S B A G R E Ě M N D A Č O T E

T T Í O A P L S T N A Z U B P M E T

Á K O K U Í O D H A T T B U O E C E

G O L K S R B Č Í M K O N O Č R E Š

I Á D M Z I U M N A A L Z H Í A Ř K

L A Ý E Š Č S Í S E Š I T C T N E O

A N M D Y V Ý K O P Á P L E A Č V L

D R A K M A U T O B U S Ú P Č . D A

Í B – Z Ž M I J

D R E Ř K R A M

I M L A Í T T O

U Z I Y O Z Ě Í

Maruška Havajíková, 7. ročník

když se někdo ožení, dostane ho na ruku

jezdí po kolejích

plave ve vodě

kosmická loď

komická postava

plod jehličnatých stromů

vyučování se dělí na….

rezavé zvíře, které šplhá po stromech

s křídou se kreslí po…

kostičkovaná počítačová hra

opak slova světlý

skleněná nádoba např. na pivo

když je tma, zapnu si…

nejrychlejší vlak

auta jezdí po…

nádoba na vaření kouzelných lektvarů

anglicky „dřevo“

anglicky „červená“

třetí největší stát

z domu se dívám z…

Pepa Švanda, 7. třída

Vojta Holubec, 8. třída

nosí se při karnevale

stará se o čistotu ve škole

pták se žlutým nosem

jinak záchod

má klepeta a žije v moři

předmět na smazání tužky

Patrik Novotný, 7. třída

Paní družinářka nám vyřízla vršek, my jsme vyndali semínka a pak jsme lžícemi dlabali dužinu.

Třeťáci uvařili dýňový džem. To je mňamka.

Z dýně jsme si připravili dvě buchty, jednu s kokosem a druhou s oříšky. To jsme si pochutnali.

Náš dýňový den jsme zakončili posezením u našich dýňových lampionů. Četli jsme si o Halloweenu.

Moc se nám to líbilo.

Také jsme měli ochutnávku dýňového džusu. To byla dobrota.

I výtvarně jsme se vyřádili.

Na jaře jsme si na vatu dali naklíčit semena dýní, čekali jsme, až se ukáže klíček. Poté jsme zasadili do kelímku. Brzy vyrostly rostliny dýní. Měli jsme velikou radost. Každý si donesl dýně domů, aby mohl pěstovat. Některé rostlinky jsme si zasadili za školu. Po prázdninách nás čekalo velké překvapení - za školou byla dýňová džungle – plná krásných dýní.

Od semínka k dobrotám

Naše škola získala dotace na keramickou pec, a tak se nám v letošním roce naskytla možnost chodit na keramický kroužek. Scházíme se každé úterý v 15:00. Učíme se, jak správně pracovat s hlínou a vytváříme různé zajímavé věci. Např. vánoční svícen, kočku, aroma lampu,… Mladší žáci mohou keramický kroužek navštěvovat v pátek v družině.

ZEMŘU JÁ NEBO TY? (hororová povídka)

Pohled Emily

Po škole jsem s Danielem, Nickem, Sárou, Anabel, Emethem a Tristanem šla do staré

psychiatrické léčebny za městem. Byla to jen hodina cesty, takže jsme nebyli moc unavení.

A teď k tomu, proč tam jdeme… Anabel vymyslela, že budeme vyvolávat duše mrtvých, ale

stejně si myslím, že je to jen další způsob, jak sbalit Nicka.

Když jsme došli na místo, nechtělo se mi moc dovnitř, protože to vypadalo, že se ta budova

zanedlouho rozpadne. Nakonec mě přemluvili, abych tam šla. Došli jsme do druhého patra, kde byl

krásný výhled na měsíc, který byl k vyvolávání potřeba.

Obřad jsme provedli bez problémů. Až na zapištění netopýrů se nic nedělo.

„To byl vopruz! Místo tohodle blbnutí jsem se měla šprtat matiku!“ zafuněla Sára otráveně.

„Vždyť to bylo boží. Ti netopýři byli úžasní!!“ vyjekl Tristan a skočil mi na záda. Zapotácela

jsem se a skutálela jsem se s Tristanem ze strmého srázu. Potom už si nic nepamatuju.

Pohled Tristana

Když jsem se probudil, byl jsem v příkopu. Vzpomněl jsem si, co se stalo, a rychle vyhledával

Emily pohledem. Ležela o kousek dál a tekla jí z hlavy krev. Rozbušilo se mi srdce, jakobych běžel

maraton. Emily se mi už dlouho líbila, ale ona si toho nikdy nevšimla.

S obtížemi jsem se k ní dobelhal a zkontroloval, jestli dýchá. Začal jsem panikařit, když jsem

zjistil, že ne! Začal jsem hned s první pomocí a nakonec se mi podařilo nahodit jí srdce.

„Emily! Promiň, Emily, měl jsem takový strach, že jsem tě ztratil!!“ Začal jsem bulet jako

mimino. „Miluju tě a nechci tě ztratit!“ vzlykal jsem a pak mi to došlo – já se jí vyznal.

A v tu chvíli jsem se díval do jejích modrých očí. Měla červené tváře. Zamuchlala se do mojí

bundy, čímž se na mě natiskla se slovy: „Je mi zima.“ Objal jsem ji jednou rukou a tou druhou volal

záchranku.

Pohled Sáry

Hned, jak se Tristan s Emily skutáleli ze srázu, se An začala smát. „To jsou nemehla. Fakt

sranda!“ Kluci se začali smát taky. „Opravdu srandovní, když se dva lidi skutálí ze srázu. Měli

bychom jim pomoct. Co když jsou zranění?!“ sykl Daniel podrážděný ze smíchu An. „To je pravda,“

souhlasila jsem s Danem.

Náhle jsem slyšela houkání sirén policie a An se rozběhla pryč. Ve vteřině jsem s Danem

běžela taky a za námi běžel Emeth. Po chvíli už jsem nic neslyšela, jen funění a hukot mého srdce.

Pohled Anabel

Když jsme doběhli, zeptala jsem se Nicka, jestli by mě nedoprovodil domů.

Tentokrát ho musím klofnout, pomyslela jsem si.

Když jsem se druhý den koupala, přišla mi esemeska od Nicka: „Ahoj, nešla bys ven?“ „Jasně,

zlato, už jdu :*“ odpověděla jsem a nahlas vykřikla: „Jo, mám ho!“ V tu chvíli kočka nadskočila a

zapla fén, který spadl do vody. Pak jsem viděla jen záblesk a následně jak se čirá voda mění na krev.

Pohled Nicka

Čekal jsem před jejím domem. Když se dlouho neukazovala, rozhodl jsem se jít dovnitř. Klíč

měla pod květináčem. Vešel jsem a zahlédl světlo vycházející z koupelny.

Jak jsem ji viděl, pozvracel jsem se, vyběhl jsem z domu a zavolal jsem partu. Jako první

dorazila Sára a snažila se mě uklidnit. Ale nefungovalo to! Když dorazili i ostatní, doslova jsem

zešílel. Pořád jsem měl ten obrázek před očima. Byla ve vaně plné krve, její kůže byla posetá tmavými

žilami, prasklé žilky v očích… Vypadalo to příšerně.

Rozběhl jsem se pryč. Doufal jsem, že když uteču od toho domu, vše zmizí, ten obrázek před

mýma očima. Už jsem byl ve městě, ale pořád mě to pronásledovalo jako kletba. A pak mi to došlo!

Vytáhl jsem mobil a začal psát: „Je to kletba mrtvých duší!“ Odeslal jsem esemesku Danovi a rozběhl

se proti kolejím. Poslední, co jsem slyšel a cítil, bylo houkání vlaku a nesnesitelná bolest.

Pohled Daniela

Stáli jsme u domu Anabel. Jo, nesnáším ji. Je to namyšlená fiflena. V tom mi přišla esemeska:

„Je to kletba mrtvých duší!“ a došlo mi to. Jsem na řadě! Našel jsem v tom spojitost. Šíří se to přes

esemesky. Před smrtí musím někomu poslat esemesku, abych neporušil řetězec.

Dny plynuly a plynuly a já byl nervóznější a nervóznější. Už jsem pomalu ani nespal.

Připraven to skončit jsem poslal esemesku Emethovi.

Pohled Emetha

Byl jsem právě na cestě k Danielovi, když mi přišla zpráva: „Emethe, je to kletba mrtvých

duší.“

Ten grázl! Já ho zabiju a smrt mě přeskočí a půjde po Sáře, řekl jsem si v duchu. Vytáhl jsem

pistoli, kterou jsem nosil v tašce, zazvonil jsem, ale nikdo neotvíral. Vešel jsem dovnitř a hledal

Daniela. Byl zaházený polštáři, a když mě uviděl, tak ztuhnul.

Bez milosti jsem stisknul spoušť. Krev se rozlétla na všechny strany. S pocitem, že mě smrt

mine, jsem poslal esemesku Sáře.

Pohled Sáry

Dostala jsem esemesku od Emetha: „Je to kletba mrtvých duší.“

Ten grázl! Já ho zabiju! Jo, jediné, co musím udělat, je zabít ho. Pozvala jsem ho jakoby nic

na statek svého strýčka. Bavili jsme se normálně, ale to netušil, co přijde večer. Řekla jsem mu, ať

jde se mnou pozorovat hvězdy. Chvíli jsme se dívala směrem k obloze a pak jsem řekla, že je mi zima

a jdu si pro mikinu, ale šla jsem pro krumpáč. Připlížila jsem se k němu zezadu a udeřila ho do zad.

Ty grázle, ty sobče, to máš za Danyho!!“ Udeřila jsem ho ještě do břicha a pak dvakrát do hlavy.

Když jsem přišla domů, poslala jsem esemesku Emily a Tristanovi. Ať se poperou!

Vzala jsem si deštník a šla ze schodů, jenomže jsem zakopla a deštník se rozevřel jak lotosový

květ a hrot deštníku mi projel krkem. Poslední, co jsem cítila, byla šílená bolest, teplo a zima zároveň.

Pohled Emily

Byla jsem na rande s Tristanem a oběma nám přišla esemeska od Sáry: „Je to kletba mrtvých

duší.“ Podívali jsme se na sebe a v hlavě se nám honila jediná otázka: „Zemřu já nebo ty?“

Vlaďka Timajevová a Verča Váňová, 7. třída

HALLOWEN

Hallowen je sranda,

támhle jde ta banda.

Jeden zombík, druhý prase,

něčí hlava na terase.

Sladkosti jim nedáme,

ledviny jim prodáme.

Temná to je dnešní noc,

někdo křičí o pomoc!

Štěpán Holubec, 9. třída

KOS

Kos mě chytil za patu,

vezmu na něj lopatu.

Lopata se zlomila,

a tak jsem kosa zabila.

Vlaďka Timajevová, 7. třída

WESTERN STORY

„Schovejte se!... Je tady i se svojí skupinou.“

Dusot koní.

„DURANGO BLACK!“

Ptáte se, kdo je Durango Black? Proč se všichni bojí? A kdo je ten neznámý? Klid. Teď vám

povím svou story.

…

Bylo mi 6 let a já byla jediným potomkem velkého a silného kovboje Jeremyho Rodrigueze.

Matka zemřela při porodu a já zůstala s otcem sama. Byla jsem opravdu osamělá, protože táta nebyl

ve městě. Viděla jsem ho pouze jednou za 2 měsíce a ještě k tomu pomláceného.

Ve svých 7 letech jsem se rozhodla, že se stanu silnou a přivedu otce zpět, abychom mohli

být spolu. Tajně jsem si brala tátův Colt Revolver a trénovala. 5 let na to jsem zkrotila koně,

respektive klisnu. Byla hnědého zbarvení s bílou lysinkou. pojmenovala jsem ji Carmen. Nic nás

nemohlo rozdělit.

…

V 16 letech jsem se začala zapojovat do tzv. „přestřelkových her“.

PRAVIDLA HRY:

Na každé straně je jeden hráč.

Oba hráči mají schované zbraně a na pokyn (pozn. nikdo neví, kdy pokyn přijde) zbraně tasí

a střílí.

Ten, který zasáhne protivníka první, vítězí.

Hra spočívá v rychlosti. A co se týče mě, jsem nejrychlejší v tasení a střílím na milimetr

přesně. Vyhrála jsem všechno. Když se to otec dozvěděl, byl na mě velice pyšný.

Ale všechno krásné jednou končí. Carmen zemřela. Úplně mě to odrovnalo a já se nedokázala

soustředit. Kvůli tomu jsem byla zasažena a prohrála. Otec se za svou dceru, neboli mě, styděl, a

proto mě vykázal z města.

Nechápala jsem to. Proč? Co jsem mu udělala? Najednou se ve mně něco změnilo a rozhodla

jsem se mu pomstít.

…

Teď mi je 17. Už skoro rok bloudím pustinami a vymýšlím, jak se otci pomstít. Narazila jsem

na nějaké městečko jménem Livery. Vešla jsem do místního baru. Bylo tam spoustu kovbojů, kteří

nevypadali zrovna nevinně. Rozhodla jsem se to neřešit a sedla si k volnému stolu. Rozhlížela jsem

se kolem a v tom mě to napadlo. Stvořím vlastní skupinu a dobyju své město. Stanu se šerifkou a

donutím otce omluvit se. A on se nerad omlouvá.

Ale abych donutila ostatní si mě všimnout, musela jsem nejprve získat jejich pozornost.

Nenápadně jsem vystřelila a zase zbraň rychle schovala.

Můj plán byl: „Pokud vystřelím, všichni se všimnou, ale jen někdo si všimne mne.“

Mé předpoklady byly správné. Skupina tří kluků kolem nenápadně prošla a jeden z nich

zašeptal: „Sejdeme se venku.“ Opravdu tam přišli.

Kluk1: „To jsi byla ty, že jo?“

Kluk2: „Ale šéfe, vždyť je to holka.“

Kluk3: „Jo, má pravdu.“

Kluk1: „Ticho!“

Já: „Jo, byla jsem to já. Máš s tím problém?“

Kluk1: „Mně je to vcelku jedno. Ale proč jsi vystřelila?“

Já: „Řekněme, že kvůli plánu. To teď nechme stranou. Kdo jste?“

Kluci: „West Cowboys!“

Kluk1: „Já jsem Walker.“

Kluk: „Já Troy.“

Kluk3: „A já Cole.“

Walker: „A ty seš?“

Já: „Cathrine Rodriguez. Chci sestavit skupinu a pomstít se jednomu muži. A vy jste ideální.“

Troy: „A co z toho budeme mít?“

Cathrine: „Co budete chtít.“

Walker: „Tak platí.“

Cathrine: „Od teď se jmenujeme Durango Black.“

Cole: „No, počkej, Cath…“

Ani to nedořekl a už mu můj kolt mířil na obličej.

Cathrine: „Já jsem tvoje šéfka! Tak mě tak i oslovuj, jasný?! A to platí i pro vás!“

A vyrazili jsme na cestu. Zkrotila jsem si další klisnu a pojmenovala ji Black Rose.

…

O 3 ROKY POZDĚJI

Durango Black se stal nejobávanější bandou. Dalo by se i říci kriminálníky. Byla za nás dost

vysoká odměna, 1 000 000 za každého.

Cathrine: „Konečně, za 2 dny budu u tebe… Otče!“

Dorazili jsme k mému sladkému domovu.

Cathrine: „Plán je jednoduchý. Půjdeme do baru, tam počkáme na jistou osobu. Jakmile vejde,

dám vám znamení.“

Dojeli jsme na koních před salón. Slezli a vešli dovnitř. Najednou kdosi zařval: „Schovejte

se! … Je tady i se svojí skupinou!“

DURANGO BLACK

Cathrine: „Sakra!“

A tasila jsem.

Cathrine: „Jestli ještě někdo promluví, bude mít dírku navíc!“

V tom někdo vystřelil a já mu to oplatila. A začala přestřelka. Salón už nebyl salón, ale

„barák“ po vichřici.

Byl to jen pocit, ale cítila jsem, jakoby se na mě otec díval. Najednou se zjevil ve vratech.

Všichni se zklidnili. Jediná já a můj otec jsme byli nervózní.

Jeremy: „Co… co tu děláš, Cathrine?!“

Cathrine: Nejsi rád, že mě vidíš, otče?“

Jeremy: „Proč se tak chováš? Měla jsi všechno, Cath! Tak proč?“

Cathrine: „Ne… Neměla jsem absolutně nic. Byl jsi pořád někde pryč. Zůstávala jsem sama.

Nikdo si se mnou nehrál. A protože jsem jednou prohrála, tak jsi mě vyhodil z města.“

Jeremy: „Ale to není pravda… já…“

Cathrine: „To si nech. Je pozdě. Teď chcípni!“

Zasáhlo ho to. Ale nebylo vidět, že by chtěl nějak uhnout.

Cathrine: „Co se děje, proč neuhýbáš, dědku?!“

A schytal další 4 střely. Stále neuhýbal.

Jeremy: „Promiň, Cath. Nikdy jsem si neuvědomil, že jsi trpěla. A asi máš právo mě nenávidět

a možná i zabít… Ale pamatuj, že já tě budu milovat vždycky… I když jsi udělala spoustu špatných

věcí, tak já stejně chci, abys nastoupila na mé místo.“

Cathrine: „Nedělej si srandu!“

Jeremy: „Ještě jednou promiň, Cath.“

Nezasáhla jsem ho sice smrtelně, ale i tak toho schytal hodně. Z ničeho nic se mu v očích

zaleskly slzy. Něco se ve mně zlomilo a nenávist zmizela. Nemohla jsem si pomoci.

Když vidíte někoho vám blízkého ležet na zemi celého od krve, zamyslíte se a řeknete si:

Proč?

Zahodila jsem zbraň a rozbrečela se otci na hrudi. Omluvila se mi a omluvila se i klukům a

nechala je jít. Oni však chtěli zůstat, hlavně Walker. Vždy jsem si myslela, že myslí jenom na sebe,

ale až teď si všimla jeho skutečné povahy a zamilovala se do ní.

…

O 5 LET POZDĚJI

Já a Walker jsme se vzali a měli dvě děti – Karin a Waida.

A já se stala oficiální šerifkou a paní Západu.

X-MAS WESTERN STORY (pokračování příběhu)

Byly to první Vánoce, které jsem strávila s rodinou. Nikdy před tím jsem tu možnost neměla.

Otec byl neustále někde pryč, a tak jsem tedy slavila sama. Ale teď když mám Walkera, Karin a

Waida, je všechno… jiné.

Co se vlastně dělá o Vánocích?!

Ráno jsem vyskočila z postele a začala panikařit. Takže stromeček, ozdoby, jídlo…

DÁRKY!!! Úplně jsem na ně zapomněla. Musím dětem něco sehnat, ale kde a hlavně CO?

Zbýval týden do Vánoc a já stále neměla nic pro děti a ani pro Walkera. Jsem ta nejhorší matka

a manželka na světě. Byla jsem strašně smutná a chtělo se mi brečet.

„Miláčku, dobré ráno, jak jsi spala?“ zeptal se Walker. „Dobře! Hele, já teď musím rychle jít.

Měj se!“ odpověděla jsem. „Ale Cath, vždyť venku není vidět ani na krok a je tam asi tak – 19°C,“

namítl. Ale to mě nezastaví, řekla jsem si pro sebe. Vážně se mi chtělo brečet. Nevěděla jsem, co

mám dělat, a tak jsem prostě odešla. Opravdu jsem ta nejhorší.

Šla jsem se podívat, co dělají děti. V pokoji nebyly, venku také ne. Našla jsem je na gauči u

krbu. Děti nám usnuly. Oba, Karin i Waid, leželi Walkerovi na hrudi a dřímali.

„Cath, musíme si promluvit!“ řekl rázně a opatrně vstal, přikryl naše andílky přikrývkou a

odvedl mě do ložnice. Tam mě posadil na postel, dřepl si ke mně a řekl: „Co se děje? Neustále se

nám vyhýbáš a vypadá to, že se ti každou chvíli chce brečet.“

„Nic se neděje,“ odpověděla jsem mu a odvrátila pohled. Začaly mě neuvěřitelně pálit oči.

Myslela jsem… Co jsem si vlastně myslela? Původně jsem chtěla myslet na oči, ale po slovech

„myslela jsem“ mi to najednou došlo.

„Co jsem si vůbec myslela, když jsem zjistila, že nemám dárky? Asi jsem se bála, že mě

zavrhnou, protože mi na nich nezáleží. Ale to není pravda! Já je miluju! Víc než cokoli na světě,“

říkala jsem si pro sebe, nebo si to alespoň myslela.

„Dárky? To je ono? To je to, kvůli čemu se takhle chováš?“ řekl.

„Cože? Já přemýšlela nahlas?“ odpověděla jsem udiveně. „Ano. Lásko, poslouchej mě! Nám

nevadí, že pro nás nemáš dárky. Pro děti a mě je hlavní, že tu s námi jsi. Živá a zdravá. A to nám

stačí. Vlastně je to dárek, který si ani nezasloužím,“ řekl.

Já se rozbrečela a vrhla se mu kolem krku. „Promiň mi to. Já nevěděla, co mám dělat. S…

strašně jsem se bála, že mě po tomhle zavrhnete. Já… já,“ brečela jsem.

„Pšš ššš, nic se neděje. Pamatuj, že bychom tě neopustili, nezavrhli a bůhví co všechno jenom

kvůli takové maličkosti. Cath, podívej se na mě. Děti tě milují. Já tě miluju. Nehledě na to, co se

stane.“

Brečela jsem jako želva další 2 hodiny.

Na Vánoce jsem se rozhodla, že jako omluvu upeču tolik cukroví, kolik jen dovedu. Tohle

byly ty nejlepší Vánoce v celém mém životě.

Klára Šedá, 9. třída

20. 10. se po celém světě slaví Den

stromů. Ani my jsme nezaháleli a využili této

příležitosti k poznávání nejen stromů, ale i

našeho okolí. Jak se totiž ukázalo, pro některé

byla informace, že se na území obce nachází

3 památkově chráněné stromy, mezi nimiž je

i stoletá hrušeň, zcela nová. Poté, co jsme si

vyrobili kartičky, na které jsme si strom

nakreslili a popsali ho, jsme se k této vzácné

hrušni zašli také podívat.

Venku sice vše hrálo bílou

barvou čerstvě napadaného

sněhu, uvnitř školy ovšem lítaly

černé saze. Doslova! 6. 12. se 9.

třída proměnila ve sv. Mikuláše a

jeho věrnou pekelnou a andělskou

družinu. Někdo se bál a někdo

ještě víc. Recitovaly se básničky,

utíkalo se, schovávalo, ale pár

nejzlobivějších jedinců stejně

neuniklo pekelnému pytli. Však se

podívejte!

Advent už je nyní

v plném proudu a řada

z Vás se 3. 12. zúčastnila

předvánočního veselí na

Tuláčkově návsi. Kromě

rozsvěcení vánočního

stromku se i zpívalo,

povídalo, hodovalo a

prodávalo. Ke koupi

byly i různé svíčky,

přáníčka, pohlednice, sirupy, šťávy, cukrovinky a řada

dalších věcí, které jste vyrobili v hodinách výtvarné

výchovy, na kroužcích nebo doma. Nejrychleji se ovšem

zaprášilo po těchto krásných svícínkách.

Maruška Havajíková, 7. třída Pepa Švanda, 7. třída

KDYŽ ZAČÍNÁ PADAT SNÍH

Když začíná padat sníh,

ozývá se dětský smích.

Všechny děti z vesnice

daj na hlavy čepice.

Sáňky za sebou vlečou,

Vánoce jim neutečou.

Zpívají si koledy,

co slyšely od dědy.

Vůně cukroví se line kolem

a prochází každým domem.

Vánoce jsou zpátky,

oslavíme svátky.

Kačka Holubcová a Niki Vrbatová, 8. třída

VÁNOCE

Vánoce jsou každý rok,

tak pojď s námi a dej si grog.

Rozdáme si dárky,

pak si dáme párky,

až to všechno sníme,

tak to rychle zakempíme.

Šárka Holubcová, 9. třída

Co si z toho odneseme? Aneb Jednou před zeměpisem

Vlaďka: Zapamatuj si Egypt a Alžírsko!

Verča: A Madagaskar.

Vlaďka: Hmm, jo a co si z toho odnesem?

Jirka: AIDS

Co je to včela?

Víte, co je to včela?

Moucha s pruhama!

perličky dodala Vlaďka Timajevová, 7. třída

Celý pedagogický sbor Vám přeje krásné Vánoce, bohatého Ježíška, příjemně strávené dny volna a těšíme se s Vámi na viděnou v roce

2017.

Lucie Kubátová