Číslo 3/2019 Vyšlo v listopadu 2019

další fígle zlodějů čtěte na straně 12

co je nového v klubu? čtěte na straně 6

nedávno proběhlé akce

psalo se v roce... čtěte na straně 13

co se děje? tip kam vyrazit a na co se podívat na straně 15

Trabantsraz Lipno – čtěte na str. 3-5 TrabiEXPO Kraków – čtěte na str. 7-8

cestování Trabantem závěrečná část Mikešova seriálu o cestě

Trabantem do Moskvy - na stranách 9-11

Předseda klubu Honza Karbaš předává dort vítězi soutěže Ing. R. Syrovátkovi (foto Fráňa, 2019)

Strana 2 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Slovo redakce

Vážení členové Autoklubu Trabant Brno, milí příznivci,

již potřetí v tomto roce se setkáváte se zpravodajem našeho klubu. Nejspíš jste si všimli, že toto vydání je

opět na pohled trochu jiné než to předchozí. No a hned mě napadá známé pořekadlo „změna je život“.

Jenže také se říkává, že „zvyk je železná košile“ a zřejmě proto se daří přibližovat ke kýžené podobě

zpravodaje jenom po malých krocích. Ještě nedávno jsem si říkal, že minulé vydání lze považovat za jakýsi

mustr zpravodaje třeba i na několik let, ale mám-li se ještě chvíli držet pořekadel, „člověk míní, technika

mění…“ Touhle trochu pozměněnou průpovídkou chci říci, že technickou chybou, které si nevšiml nikdo

z těch, co zpravodaj před vydáním četli, došlo ke změně sazby úvodního nápisu „ZPRAVODAJ“. Na tuto

chybu mě na minulé besedě upozornil sám autor tohoto nového záhlaví zpravodaje, tedy pan

Ing. Syrovátka. Tímto bych mu chtěl poděkovat za upozornění a také se mu omluvit za to, že jsem jeho dílo

napoprvé nevysázel bez chyby. Tentokrát se to ale snad podařilo – přesvědčit se můžete na titulní straně

dnešního čísla.

Abych ale nekecal jenom o této chybě, ve zpravodaji najdete pár informací z klubu a z minulé besedy, kde

jsme také předali autorovi vítězného návrhu sladkou cenu. Nebudou chybět příspěvky z kategorie „navštívili

jsme“, nějaký ten článek z internetu nebo z historie a také nezůstává opomenut ani klubový kolega Mikeš,

jehož třetí díl cesty do Moskvy si můžete přečíst. Sekci pozvánek na akce s auto-moto tematikou tentokrát

před zimou nahradila informace o muzeu, kde mimo jiné najdete vozy, které s Danem Přibáněm a jeho

partou objely svět.

Za okny už bývá chladno a počasí se pomalu stává drsnějším, pro většinu z nás již skončila sezóna ježdění

Trabantem či jiným hobby autem, podzim také skoro finišuje… Nečtete-li zpravodaj zrovna v šalině, uvařte

si hrnek čaje, pohodlně se posaďte a vrhněte se do dalších stránek. A hlavně, ani se špatným počasím

neztrácejte dobrou náladu.

Za redakci zpravodaje Fráňa

Zpravodaje najdete také na webových stránkách klubu!

trabantbrno.net/zpravodaj.php

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 3

Trabantsraz Lipno – 27.-29. září 2019

Fráňa

S jednoletou přestávkou jsem se opět rozhodl vyjet na sraz Trabantů a dalších vozů z NDR na Lipně. Pro

pravidelné účastníky a ty, co mají o dění na různých trabanťáckých akcích přehled, asi nemá smysl nic psát,

pro ostatní aspoň malé přiblížení. Tenhle sraz je trochu jiný než ostatní, na které obvykle jezdívám, nejenom

vzdáleností od Brna, ale také tím, že organizátoři obvykle připraví poměrně dlouhou jízdu na celý den,

během níž se podaří navštívit hned několik zajímavých míst. O to zajímavější to bývá, protože tato místa

představována nejčastěji hrady, muzei nebo technickými zajímavostmi se nachází v Rakousku a tedy i

většina jízdy naší kolony probíhá po území jižních sousedů. Aby ne, od Přední Výtoně, kde se nachází

„základna“ srazu, je to na hranice s Rakouskem jenom pár kilometrů.

V tomto roce na poslední zářijový víkend organizátoři Jirka „Fajfka“ s manželkou pro účastníky srazu

nachystali vyjížďku dlouhou téměř 200 km. Jako vždy jsme na svažité silničce pod penzionem Vyhlídka

seřadili kolonu a vyrazili směrem k hraničnímu přechodu Guglwald. Odtud dále až k cca 88 km vzdálenému

Kirchbachu, kde jsme měli možnost navštívit vodou poháněnou pilu. Ta kdysi byla v běžném provozu, pak

nějakou dobu chátrala, ale nakonec se našli nadšenci, kteří celou stavbu včetně technologie zrekonstruovali

do dnešní podoby, takže je možné opět vidět, jak se dříve řezalo dřevo. Nějaké info o pile lze najít na

stránkách http://www.kirchbach.net/contao/die-saege.html.

Po prohlédnutí pily následovala krátká chvíle na kafe a zákusek či nějakou svačinu a hned poté se

pokračovalo v jízdě. Tento úsek byl výrazně kratší a na jeho konci na nás čekal hrad Rappottstein ležící

nedaleko stejnojmenného města. Jde o středověký kamenný hrad, který mě ale příjemně překvapil. Není to

jeden z mnoha dezolátních hradů, kde není téměř nic, ale jsou zde zachovány interiéry, původní fresky a

různé artefakty jako např. zbraně. Dost tomu napomáhá fakt, že hrad nikdy za svou více než 800letou

historii nebyl dobyt ani opuštěn. Více o hradu je k přečtení na http://www.burg-rappottenstein.at.

Plocha nedaleko hradu Rappottstein, kde jsme zaparkovali více než třicet vozů z NDR (foto Fráňa, 2019)

Strana 4 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Po prohlédnutí hradu opět pokračovala naše cesta, její cíl byl opět technickou zajímavostí – vodní hamr.

V areálu Hammerwerk Arbesbach jsme měli možnost prohlédnout si tři různé expozice. První z nich byla

ordinace místního praktického lékaře. Zde umístěné vybavení odpovídalo první polovině 20. století a

Ten, komu už nohy neslouží úplně nejlíp, se mohl dovézt svým vozem až na malé parkoviště přímo pod hradbami nedaleko první z osmi hradních bran (foto Fráňa, 2019)

O pár kroků blíže k hradu to měli kolegové s auty z opačné strany Berlínské zdi (foto Fráňa, 2019)

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 5

chvílemi mohlo slabším povahám nahánět hrůzu. Bylo zde leccos známého z praktických ordinací, ale i

specializované vybavení jako je zubařské křeslo, celkem jednoduchá zubní vrtačka na elektrický pohon a

další vercajk pro dentisty, až při pohledu na něj a vyprávění průvodce přestávaly zuby bolet. Najít tu lze také

pár dobových lékařských přístrojů jako elektrické vyhřívadlo nebo třeba gynekologické křeslo a další

artefakty pro porodnictví a ženské lékařství. Holt mnoho ještě z dob, kdy lokální lékař dělal vše a všemu

musel rozumět. Až časem se postupně různé specializace, hlavně ta zubařina, odštěpily.

Mírně nervózní ze všech výdobytků lékařské vědy, ale hlavně z praxe let relativně nedávných jsme se

přesunuli do expozice věcí běžného života do cca poloviny 20. století. Bylo zde vše, věci z domácnosti a

kuchyně, menší zemědělské a chovatelské nástroje, nářadí apod.

A pak přišla hlavní část, tou byla samotná kovářská dílna. Zde jsme měli možnost shlédnout nějaké to strojní

vybavení jako je vrtačka, strojní pilka a brusky, vše poháněné transmisí od vodního kola. Vše bylo možno i

dnes pomocí vody rozpohybovat. Dominantou dílny však bylo zařízení, které dává místu jeho pojmenování,

tedy hamr. A také ten jsme nakonec viděli v provozu za využití energie vody. Všechna zařízení byla

poháněna celkem třemi koly na spodní vodu, jejichž dřevěné konstrukce byly vybaveny kovovými

lopatkami. Odkaz na pár dalších informací o hamru http://www.arbesbach.at/Hammerschmiede.

Po prohlédnutí hamru se již čas dost nachýlil a lidé již byli docela unavení řadou zážitků, ani počasí nebylo

nejlepší, tak nezbývalo, než usednout do našich vozů a s obvyklým zvukem a trochou dýmu se vydat zpět na

Vyhlídku. Ač na kilometry byla cesta dlouhá, uběhla celkem rychle. Všichni se těšili na nějakou tu večeři,

nejčastěji předem objednaný řízek. Já si den předtím řízek záměrně neobjednal s tím, že si vyberu něco

jiného z nabídky. Nemilé pak nastalo překvapení, když mi obsluha restaurace sdělila, že dnes mimo

objednaného řízku nic nenabízí, snad jedině guláš. Chvíli jsem litoval, ale po naservírování guláše jsem

přestal. Druhý den jsem se cestou do Brna zastavil u rodiny a hádejte, co jsem dostal k obědu. Ano, byl to

řízek a tak jsem byl nakonec rád, že jsem den předtím schytal k večeři guláš

Dominantou dílny je bezesporu hamr poháněný vodním kolem na spodní vodu, ale technicky zaměřené návštěvníky zaujme i ostatní vybavení, především funkční stroje poháněné transmisí (foto Fráňa, 2019)

Strana 6 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Minulá beseda Autoklubu Trabant Brno a další info

Již v předchozím čísle

zpravodaje jsme slibovali

sladkou odměnu vítězi

soutěže o nové záhlaví

klubového zpravodaje. A na

besedě klubu, která

proběhla 9. září 2019, jsme

konečně mohli náš slib

splnit. Pan Ing. Rudolf

Syrovátka obdržel z rukou

předsedy klubu Honzy

Karbaše dort, na jehož

horní straně byla zobrazena

právě titulní strana

minulého zpravodaje. A

protože pan Syrovátka je

přátelské povahy, rozhodl

se s klubovými kolegy

rozdělit. Ve spolupráci

s Jitkou tak nakrájel asi

polovinu dortu, aby každý přítomný dostal kousek ke kafi a průběh besedy byl hned o něco příjemnější.

Vítězi soutěže ještě jednou gratulujeme a všem, kteří se zasláním příspěvku zúčastnili, děkujeme za jejich

čas a zájem.

Za vedení klubu Fráňa

Dále všechny členy spolku Autoklub Trabant Brno informujeme,

že v termínu příští besedy, tedy 11. 11. 2019 bude členská schůze klubu,

na niž Vás tímto zveme. Na schůzi budeme jednat a následně hlasovat

především o nové výši členských příspěvků. O této problematice padlo pár

slov již na minulé besedě.

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 7

TrabiEXPO 2019 – Kraków 6.-8. září 2019

Jitka Karbašová

Nápad, že se pojedeme podívat do Polska na jejich sraz trabantů, uzrál v Honzovi po Moravě 2019. Chtěl

oplatit Polákům jejich četné návštěvy nejen srazu, který pořádal s TGB, ale i jejich hojnou účast na srazech

klubů na severní Moravě a Slezsku.

Už tam byl dříve 3x na jejich srazech a vždy byl nadšený programem a přátelskou atmosférou. Poláci jsou

svérázná komunita, která hodně drží při sobě, vzájemně se podporuje a při soutěžích hodně fandí.

Polský sraz se konal

přímo v Krakově

v kempu Krakowjanka.

My jsme vyrazili už

v pátek po obědě

s dostatečnou časovou

rezervou, protože nás

čekala 300 km dlouhá

cesta. V pátek

odpoledne jsou silnice

ohledně provozu

katastrofa nejen u nás,

ale i v Polsku. Po

překroční hranic jsme se

setkali s kamarádem

Lukášem Hučkem ze

Slovenska a jeho

rodinou.

Do kempu jsme po

dlouhé cestě dorazili

okolo dvacáté hodiny,

po menším bloudění

okolo kempu, když nás navigace hnala neustále po cestě pro pěší. Na registraci jsme kromě programu

obdrželi trička a hrníčky s logem srazu.

Byli jsme ubytovaní v chatce, která v roce 1960 byla určitě luxusní, ale dnes už měla své nejlepší roky za

sebou. Úroveň ubytování nás zklamala, do chatky zatékalo, byla cítit zatuchlina, ale my jsme si řekli, že nás

to nemůže rozhodit. Samotní Poláci taky nebyli moc spokojení s úrovní ubytování, ale protože jsou veselé

povahy, tak to moc neřešili, a hlavně se bavili.

V kempu nebyla žádná hospoda ani stánky, ale organizátoři zajistili oheň a pro všechny velké množství

klobásek na opékání.

V sobotu dopoledne byla naplánovaná soutěž v orientační jízdě. Jelikož jsme to dle manuálu nezvládali, tak

jsme se s Hučkovci rozhodli pro dopolední poznávací výlet.

Navštívili jsme Sanktuarium Św. Jana Pawła II., které bylo nedaleko. Je to moc zajímavá stavba včetně

kostela, vyhlídkové věže, přednáškových sálu, muzea atd. My jsme si vyšlápli na vyhlídkovou věž, Honza to

dal výtahem. Rozhled byl nádherný.

Občerstvení a diskuze u vozů v kempu (foto Jitka K., 2019)

Strana 8 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Pak jsme

pokračovali dle

programu vystavit

naše miláčky před

obchodní centrum

M1. Počasí nám

přálo, svítilo

sluníčko a nálada

byla perfektní, na

parkovišti probíhaly

i soutěže. Následně

jsme se vrátili do

kempu.

Na večerní program

byl naplánovaný

výlet veteránem.

Po přistavení

kloubového

autobusu Ikarus,

všichni jsme

nastoupili a když jsme vyrazili, tak se zatáhlo a začalo pršet. Ale i to nás neodradilo od dobré zábavy. První

zastávka byla naplánovaná na Kościuszkovu mohylu. Mohyla byla ve tvaru vysokého kopce nahoře

s památníkem. Kdo chtěl, tak se cestičkou vydal až na vrchol. A protože bylo zataženo a pršelo, tak výhled

na město vlastně nebyl.

Dvouhodinová jízda Ikarusem

pokračovala po celém Krakově.

Kvůli zvýšené vlhkosti a dešti byla

zamlžená okna a venku tma, tím

pádem jsme toho moc neviděli,

ale určitě jsme projížděli kolem

královského zámku Wawel. Po

návratu do kempu jsme se sešli u

ohně a klobásek. My jsme se se

všemi ještě večer rozloučili,

jelikož jsme chtěli ráno vyrazit co

nejdříve a bylo nám jasné, že

Poláci budou mít ještě půlnoc.

Ráno se nám to potvrdilo.

Odjížděli jsme okolo osmé hodiny

a všude byl ještě klid.

Závěrem jsme zhodnotili, že jsme

si udělali zkušenost s polským srazem a musíme konstatovat, že ve srovnání s českými srazy to nemají tak

rozplánované a časově zvládnuté jako u nás. Ale oni to vlastně ani nijak neřeší. Je to národ, který se rád

baví, jsou velmi přátelští mezi sebou, a i vůči nám a sraz si pořádně užívají.

Tak doufám, že zase v hojném počtu dorazí na naše srazy a pozvednou nám zábavu.

Legendární autobus Ikarus pamatuje většina z nás ještě z dob jeho nasazení do běžného provozu (foto Jitka K., 2019)

Při pohledu z věže jsou malá všechna auta, nejenom Trabant… (foto Jitka K., 2019)

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 9

Trabantem do Moskvy – 3. díl

Michal „Mikeš“ Doležal

Přesný čas 7:00 oznamuje hlas z rádia. Sedíme u snídaně, plni očekávání, jaký bude cíl cesty, a jak na nás

zapůsobí?

Po snídani jsme předali pokoj, naložili všechna zavazadla do Trabanta, a vyrazili z městečka směr

severovýchod. Jelikož nás vyhledávání hotelu zavedlo zhruba 80 kilometrů od hlavního tahu, tím pádem

vracet se znamená zdržení – risknuli jsme podle mapy silnici nižší třídy, ale kratší vzdálenosti k Moskvě.

Trabant by na tento zážitek určitě moc rád nevzpomínal, nicméně zpětně jsem rád, že jsme se tudy rozhodli

jet. Už zhruba 5 kilometrů za městečkem začal různorodý hrbolatý asfalt, šíře silnice se zužovala, a lesy se

rozšiřovaly.

Za několik kilometrů už byl povrch cesty

jen šotolina a lehké pískové duny.

Trabant se třásl, my v obavách vážnější

poruchy též. Projíždíme kolem

rozpadlého kostela uprostřed ničeho.

Zastavil jsem, nakoukl, a místo vrat jen

krásná železná kasička s prosbou, aby

každý poutník přispěl na obnovu stavby.

Přispěl jsem, udělal pár fotek – jedeme

dál!

Zhruba po dvaceti kilometrech, během

kterých jsme projeli nejedno rašeliniště,

hájek s břízami, nebo otevřené pole, se

před námi objevuje první vesnice.

Civilizace, jásáme! Vesnička o pár

dřevěných domcích, nikde nikdo,

telefonní budka uprostřed vesnice,

smíšené pocity. Než jsem však všechny

tyto pocity sehrál v hlavě dohromady,

před Trabantem se objevila rozzuřená

kráva, která se v doprovodu

pasteveckého psa rozbíhala směrem k

autu. Na poslední chvíli si naštěstí kráva

i pes své počínání rozmysleli, nicméně,

nechybělo málo a byla nehoda.

Pak se vše ještě zhruba desetkrát opakuje, a hle – najíždíme opět na náš hlavní tah na Moskvu. Směrovníky

podél silnice hlásí vzdálenost 180 km – Moskva. Zase už to vypadalo o něco nadějněji!

Hned na první možné čerpací stanici jsem zastavil, kvůli doplnění benzínu, a zevrubném sečtení škod po

náročném terénu. Zastavil jsem u stojanu, otevírám kapotu, víko nádrže – klasický postup. V momentě, kdy

jsem naléval M2T do nádrže, se ozval ostrý hlas ze staničního rozhlasu: „nomer tri, zakroy kapot mashiny!“

Nechápavě jsem zakroutil hlavou, a ukázal na dálku obsluze, že auto Trabant má nádrž bohužel pod

kapotou, a jinak než s otevřenou kapotou to prostě nepůjde.

Cestou do Moskvy (foto Mikeš, 2018)

Strana 10 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Ruské benzínky, krom placení předem a bezplatné wifi, mají za každým rohem vždycky montážní jámu,

nebo rampu. V tento okamžik to bylo více než žádoucí, měl jsem totiž strach, že se po jízdě na hrbolaté

cestě došlo k povolení, nebo utržení součástek na podvozku.

Na rampu se podařilo najet, a konečně přišel tak dlouho odkládaný okamžik – mazlení se s autem! Tak

pěkně odzadu – dotažení spon, silentbloků výfuku, kontrola všech šroubových spojů na přední i zadní

nápravě, mazání kloubů, napnutí klínového řemene, a v neposlední řadě dotažení zadní pravé skupinové

svítilny. Vše se zdálo připravené, tak hurá zas blíže k cíli.

Postupně městečka po cestě rostla, silnice se stále zvětšovala, a provoz byl čím dál více hustější. V Rusku se

jezdí, tak jako v každém jiném státě, hodně specificky. Nezipuje se tu. Auta se řadí do pruhů a kolon

zákonem tekoucí vody. Není to tak hrozné, když se adaptujete – pak to jde samo!

Městem jsme se od předměstí až po cíl v centru posouvali asi hodinu a půl. Projíždějící sanitní vůz měl co

dělat, aby se prodral přes zacpané ulice. Nicméně, byl čas na autoturistku, a díky tomu jsme si prohlédli

čtyři ze sedmi „Stalinových sester“, krásné stanice metra, veliké bulváry, a vzpomínky na Sovětský svaz.

Ubytování jsme měli v soukromí, čtvrt hodinky chůze od Rudého náměstí. Vykládal jsem z auta zavazadla, a

v tu chvíli k nám přišel nadšený mladý muž a ptal se, co je to za auto? Záporožec? Vysvětlil jsem mu, že se

jedná o východoněmecký Trabant. A nastalo ticho. Musíme všem lidem této části bývalého Sovětského

svazu prominout tuto motoristickou neznalost, jelikož se sem Trabant prakticky nedovážel.

Po ubytování jsme vyrazili v tomto krásném slunném odpoledni na menší procházku po okolí. Bolshoi teatr,

Obchodní dům GUM, Kreml, všechna ta místa, která jsme znali jen z obrázků, byla najednou před námi.

Úžasné pocity. Všude je pořádek, čisto, žádná pomalovaná zeď – pocity bezpečí zde nejsou cizí.

Po procházce Rudým náměstím, a prohlídce chrámu Vasila Blaženého, přišel zlomový okamžik v mém

životě. Měl jsem v plánu požádat mou družku o ruku. Vše jsem plánoval ještě před odjezdem, slečna už

Cestou do Moskvy – vesnice, kde se krávy rozbíhají k autům (foto Mikeš, 2018)

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 11

trochu tušila, že se něco chystá (ostatně, kde by to mohlo být velkolepější, než v Moskvě!) a prsten jsem

kupoval v předvečer odjezdu. Byl celou dobu nechráněný na přihrádce pod pojistkami, a slečna ho za celou

dobu, ač hledala usilovně, nenašla. Ale vraťme se však na Rudé náměstí. Stáli jsme, s nervozitou v hlase

jsem ji našeptával do ucha, že si sice nekleknu (vzbuzovat senzaci v Japonských turistech, to ne), ale o to

líbezněji ji, jakožto součást mého života, chci žádat o ruku. Nemálo chvil na to už se prsten, který prožil

nejedno dobrodružství, nasouval na prst mé ženy. Vše dobře dopadlo, a jak tušíte, neodmítla mne.

Dalších pět dní jsme v Moskvě strávili už s méně pěkným počasím (začátek října), ale o to více nabaženi

kultůrními i architektonickými památkami. Troufám si říct, že jsme ani zdaleka za těch pět dní nestihli

všechno. Pokud cestu do Moskvy zvažujete, určitě ji doporučuji, nedá se slovy popsat. Musíte ji vidět na

vlastní oči.

V den cesty zpět jsme brzy ráno po snídani vyrazili směr západ. Cesta zpět už tak záživná nebyla. Přece

jenom, už je to jen návrat. Po cestě u silnic byli k mání vycpaní medvědi v životní velikosti.

Cesta zpět trvala tři dny, navštívili jsme Rigu, Tallinn, a malá městečka po cestě zpět. Trabant pěkně

poslouchal. Stala se jediná závada, která se přihodila po cestě zpět – na polské rychlostce se přidřel motor.

Zavčasu jsem vyšlápl spojku, a bylo ticho. Chvíle ticha nastala i v kabině. Po jedné cigaretě jsem se rozhodl

pro „tvrdou“ metodu, protože jak jsem zjistil, motor se naštěstí jen „chytil“ na jednom válci. Olej do válců,

zařadit dvojku, a pomalu jsem Trabanta sunul od sebe k sobě. Píst se ve válci uvolnil, tak ještě párkrát

znovu, a už se volně točil. Zašrouboval jsem svíčky, nastartoval, a odjel až domů. Nebudu nic nalhávat,

motor jezdí dodnes. Celkem jsme najeli 4500 kilometrů, krom motoru na konci cesty jsme neřešili jinou

závadu.

Konečně v cíli cesty – na Rudém náměstí v Moskvě (foto Mikeš, 2018)

Strana 12 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Znáte tenhle trik zlodějů?

aneb

Dvojník

Dle originálního článku byl řidič v Německu informován svým kolegou, že zahlédl jeho vozidlo zaparkované

na nějakém konkrétním místě. Samotný majitel ale tvrdil, že tam jej určitě stát nenechal. Přesto to měl být

jeho vůz, protože mimo to, že to byl stejný model od stejné značky, nesl také stejnou registrační značku.

nevěřící řidič se tedy vydal na ono místo a po příjezdu se mu naskytl ojedinělý pohled na dvě stejná auta.

Na onom parkovišti skutečně stálo vozidlo shodného vzhledu a registrační značky, majitel tedy na nic

nečekal a zavolal policii, celkem pochopitelně měl strach, jestli dvojče jeho vozu není použito při nějaké

nelegální činnosti a pak by případné podezření mohlo padnout na něj. Policie následně potvrdila, že nešlo o

chybu v registru vozidel, ale že vůz stejného typu a barvy byl dříve ukraden. Zloději pak užívají trik, kdy

ukradené auto opatří značkami stejnými jako má jiné auto které se shoduje typem a barvou. Díky tomu

auto snáze unikne pozornosti, především pak obelstí automatické systémy pátrající po ukradených vozech,

protože k dané registrační značce sedí i vlastnosti jako typ a barva vozu.

Dotyčný řidič získal informaci o existenci dvojníka svého vozu jen díky náhodě, že jej spatřil jeho kolega a

sdělil mu to. Podle policie však nejde o nic ojedinělého, naopak se trik rozmáhá. Ochrana proti tomuto

problému prakticky není, protože o ukradené identitě vozu nikdo neví. Odhalení je tak možné pokud dojde

k nějaké detailní kontrole nebo díky náhodě podobného charakteru, jako uvádí článek. Takže existuje

nějaká malá pravděpodobnost, že právě Váš vůz se může zúčastnit nehody nebo ilegální akce a přitom

celou dobu byl zaparkován v garáži nebo před domem.

Zdroj informací: http://www.autoforum.cz/zivot-ridice/majitel-prisel-k-autu-a-myslel-si-ze-vidi-dvojmo-

poznal-ale-jen-jeden-z-triku-zlodeju/

Trik s mincí – další kousek zlodějů

U nepříjemností se zloději aut ještě chvíli zůstaneme. V článku dostupném na níže uvedeném odkazu se

objevilo upozornění na další trik, který dopomáhá lumpům k obrání nešťastníků o jejich vozy nebo alespoň

o věci v nich uložené. Tento trik na rozdíl od dříve prezentovaného fígle s falešnou bankovkou využívá

docela obyčejnou minci (asi by šel použít i jiný podobný předmět). Pachatel se snaží pomocí mince zabránit

zamknutí některých dveří vozu tím, že minci vloží mezi kliku a samotné dveře a když pak majitel auto

zamkne dálkovým ovladačem, dveře s nedoléhající klikou vůbec nemusí být zamčeny. Zloděj se pak chvíli po

odchodu majitele snadno dostane do auta. Dá se očekávat, že tento trik bude opět nejlíp fungovat někde na

velkém parkovišti u nákupního centra, kde je spousta aut a lidí, kteří kolikrát prochází mezi řadami vozů

hledajíce ten svůj. A samozřejmě stojí na nepozornosti majitele auta při jeho zamykání.

Řešením může být vyhnout se frajerskému zamykání vozu z dálky a poctivě si auto obejít, případně nové

vozy někdy bývají vybaveny signalizací např. pomocí blinkrů, že zamknutí dveří selhalo.

Ať už jsou informace z článku uvěřitelné či pravděpodobné nebo ne, opět platí, že pozornost při zamykání

vozu je na místě.

Zdroj informací: https://www.autozive.cz/novy-trik-zlodeju-aut-pouzivaji-obycejnou-minci/

články z uvedených odkazů stručně přepsal Fráňa

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 13

Psalo se v roce...

Dnešní historický „výstřižek“ z tisku je věnován vozu P70, předchůdci Trabanta. Článek původně vyšel ve

Světě motorů v roce 1957.

Strana 14 číslo 3/2019 Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno

Další akce nejenom kolem Trabantů

Tentokrát Vás nepozveme na žádný sraz či jinou auto-moto akci. Důvod asi tušíte sami, ano podzim je tady

a již téměř nic nikdo nepořádá. Místo toho dnes přinášíme informaci o jednom z několika muzeí na území

České republiky, kde jsou k vidění vozy z NDR. Tentokrát je to muzeum v Nové Vsi pod Pleší. Asi si

vzpomenete, že o tomto muzeu se již dříve v komunitě příznivců modrého dýmu mluvilo a psalo, bylo totiž

otevřeno v roce 2017 Miloslavem Fouknerem vlastnícím také servis východoněmeckých strojů. Nicméně

článek odkazovaný níže přibližuje jeho expozici také v dalších souvislostech. Mimo snad většiny variant

Trabantu a řady dalších vozů zde lze nalézt také legendární „Žlutý cirkus“, tedy skupinku strojů, která

s Danem Přibáněm a dalšími členy pěti výprav po různých kontinentech objela svět. Vystaveny jsou zde dva

Trabanty 601 pojmenované Egu a Babu ve stavu, v jakém se vrátily z poslední cesty v srpnu 2018, Polski Fiat

a také motocykly Jawa 250 a ČZ 175. Mimo samotných strojů je zde celá expozice složená z fotografií a řady

artefaktů přivezených z cest podniknutých Danem a jeho spolucestovateli.

Na závěr však musím napsat jednu nemilou informaci. Jak už to tak často bývá, tak řada muzeí na zimu

zavírá a toto naneštěstí patří mezi ně. Takže ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je letošní sezona nenávratně

pryč a je potřeba si počkat na tu příští, která začne v květnu 2020.

Aby se Vám na případnou návštěvu o něco lépe čekalo, připojím ještě informaci o filmu z poslední cesty,

který nese název Trabantem tam a zase zpátky, měl premiéru v dubnu 2019 a i dnes se ještě v nějakém kině

objeví. Mnohem aktuálnější je pak čtrnáctidílný seriál Trabantem z Indie až domů, který právě vysílá Česká

televize každou středu ve 21:35 na ČT2. Sice 30. října 2019 byl odvysílán již devátý díl, ale je možné si

všechny díly seriálu zpětně přehrát na stránce České televize, viz odkaz níže, takže se můžete pustit do

sledování třeba hned.

Zdroj informací: https://www.garaz.cz/clanek/muzeum-trabantu-v-nove-vsi-pod-plesi-domov-zluteho-

cirkusu-21002641

Odkaz na stránky s informacemi o otevření muzea: https://www.novavespodplesi.cz/muzeum-trabantu/

Odkaz na seriál: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12090916441-trabantem-z-indie-az-domu/dily/

S využitím informací z odkazovaného článku sepsal Fráňa

Poslední přípravy na posledních asi 200 km po D1 z Rohlenky nedaleko Brna do Prahy (foto Fráňa, 2018)

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019 Strana 15

Příští besedy

Plánované termíny besed v tomto roce jsou:

11. března 2019 – již proběhlo

13. května 2019 – již proběhlo

9. září 2019 – již proběhlo

11. listopadu 2019, bude členská schůze

Plánované termíny besed v roce 2020 jsou:

13. ledna 2020

9. března 2020

11. května 2020

14. září 2020

9. listopadu 2020

Beseda je vždy v pondělí od 18:00 ve společenském centru Lesná na adrese Okružní 823/21, Brno-sever -

Lesná. Dostupnost MHD je tramvajemi 9 a 11 nebo autobusy 44, 84, 53, 57 a 81, zastávka Halasovo

náměstí. Společenské centrum je naproti této zastávce MHD a lze také využít nedaleké parkoviště, jedete-li

autem.

Kontaktní údaje

Autoklub Trabant Brno Narcisová 9 621 00 Brno web: trabantbrno.net e-mail: info@trabantbrno.net

Předseda Autoklubu Trabant Brno

Jan Karbaš - Karbon e-mail: jankar221@gmail.com telefon: 733 221 455

Technická pomoc - poradenství

Michael Hanus - Habr e-mail: m.hanus@volny.cz telefon: 543 241 097, 603 793 343 Michal Doležal - Mikeš e-mail: trabant4morava@seznam.cz telefon: 737 372 634

Zpravodaj Autoklubu Trabant Brno číslo 3/2019, počet stran včetně titulní: 15,

datum tisku: 10.11.2019 11:16:00, zdrojový soubor: zpravodaj_2019_03_v2.docx

Příspěvky včetně fotografií ve zpravodaji zveřejněny se svolením autorů. Zpravodaj neprošel profesionální

jazykovou ani redakční úpravou. Sazbu zpravodaje provedl Petr Šrámek - Fráňa.