Olympijské hry

V literatuře je možné najít celou řadu odkazů k významným sportovním kláním starověkého řeckého světa.

Vše začalo, když se roku 490 př. n. l. odehrála významná bitva řecko-perských válek, jejíž výsledek běžel oznámit do Athén řecký voják Feidipidés.

První olympijské hry se konaly roku 776 př. n. l.

Pořádaly se na počest boha Dia.

Byla to velká událost, kde nejen sportovci předváděli své výkony, ale i básníci, filosofové a dějepisci přednášeli svá díla.

Hry také přilákaly mnoho kupců a řemeslníků.

Název dostaly podle řeckého města Olympie, kde probíhaly.

Stejně jako dnes se konaly jednou za čtyři roky koncem léta, v době našeho srpna a září.

Období mezi hrami se nazývalo olympiáda.

Za vítězství získal závodník pouze olivový věnec a palmovou ratolest. Nadšení příznivci však vítězi často zabezpečili pohodlný život až do smrti.

Byli osvobozeni od daní, pobírali doživotní rentu nebo dostávali peníze v hotovosti.

Předávaní olivového věnce.

V období soutěžení byla vyhlášen mír dodržovaný na celém řeckém území po dobu konání olympijských her.

Smlouva o tomto míru byla zapsána ve starobylém písmu uloženém v chrámu bohyně Héry v Olympii.

Tato smlouva zakazovala v době her války násilné činy, a dokonce i popravy zločinců.

Ve více než tisícileté historii starověkých olympijských her byla tato smlouva porušena snad jen třikrát.

Hry byly z počátku přístupné pouze svobodným řeckým občanům.

Žádný závodník nesměl být obviněn z těžkého zločinu.

Na soutěž se musel nejméně 10 měsíců připravovat a absolvovat měsíční trénink v místě konání her.

Příslušníci neřeckých národů, otroci a ženy se závodů zúčastňovat nesměli.

Ženy měly zakázány přístup i mezi diváky.

Ženám, které zákaz porušily, hrozila smrt.

I přes tento zákaz ho však matka jednoho z atletů porušila a v přestrojení za muže se na stadion vydala.

Tato lest však byla prozrazena a byla odsouzena k smrti.

Od této doby se však museli soutěžící dostavovat na stadión nazí, aby se podobným prohřeškům předešlo.

Na 18. hrách se program rozšířil o zápas a pětiboj, který získal největší oblibu.

Skládal se ze skoku do dálky, běhu na 1 stadion, hodu diskem a oštěpem a zápasu.

Na třiadvacátých hrách byl zaveden box a na třiatřicátých pak nejtvrdší disciplína celých her - pankration, jakási kombinace zápasu a boxu, při níž bylo dovoleno téměř všechno.

Na 65. hrách přibyla další disciplína - běh těžkooděnců.

Účastníci tohoto běhu závodili v plné zbroji, ale beze zbraní, neboť ty byly v Olympii zakázány.

Už na 25. hrách se roku 680 př.n.l. objevila v pořadu první jezdecká disciplína, závod čtyřspřeží.

Později přibyl rychlostní závod jezdců na koních.

Hry dosáhly největšího rozkvětu po dobytí Makedonie Římany v roce 146 př.n.l.

Byly zpřístupněny všem a zároveň se objevily další olympijské disciplíny, jako třeba závod vozů, gladiátorské zápasy a boj mužů proti zvířatům.

Sám císař Nero se stal olympijským vítězem v závodě dvojspřeží, a to proto, že ostatní soutěžící během závodu přitáhli opratě, jelikož si byli vědomi, že by byli při případném vítězství nad císařem odsouzeni k smrti.

I přesto, že hry nebyly tak férové jako kdysi, měly nadále neobyčejný úspěch.

Tak jako se však olympijské hry zrodily k pobavení bohů, tak kvůli bohům zanikly.

Po letech bojů se začalo konečně na území Řecka prosazovat křesťanství a císař Theodorius I., jenž považoval olympijské hry za pozůstatek pohanství, rozhodl o jejich zrušení.

286. hry, které se konaly roku 393 našeho letopočtu tak byly poslední.

Ideu vzkřísit olympijskou tradici pojali za svou první vládci řeckého království, které se roku 1830 zbavilo turecké nadvlády.

Roku 1859 se v Athénách konaly olympijské slavnosti, ale i přes jejich relativní úspěch zůstalo pouze u „prvního ročníku“.

Obdobné pokusy o obnovení starověkých her byly dále zaznamenány ve Skandinávii, Anglii či Francii.

V roce 1892 vystupuje na slavnostním zasedání v pařížské Sorbonně devětadvacetiletý francouzský aristokrat Pierre de Coubertin.

Tento pedagog, historik a vášnivý milovník sportu přišel s myšlenkou obnovit zašlou tradici antických olympijských her v celosvětovém měřítku.

Zpočátku byl vnímán jako snílek – sláva antických her byla na sklonku devatenáctého století poměrně málo známá či dokonce nebyla známa vůbec – ale své restaurátorské úsilí dotáhl do konce.

Na červen 1894 svolal baron de Coubertin do Sorbonny mezinárodní konferenci.

23. června byly závěrečné zprávy této konference přijaty zástupci 13 států.

Můžeme být hrdí, že mezi přítomnými byl i Čech Jiří Guth coby reprezentant zemí Rakouska - Uherska.

Byl odsouhlasen čtyřletý cyklus konání her, přijato olympijské heslo „Citius, Altius, Fortius,“ (rychleji, výše, silněji) a byl také založen Mezinárodní olympijský výbor.

Jen jediná věc se baronu de Coubertinovi nepodařila prosadit; doufal, že první olympijské hry se uskuteční v „jeho“ Paříži, ale delegáti kongresu rozhodli o tom, že první novodobé olympijské hry se budou konat „doma“, v Athénách.

Mezinárodní olympijský výbor na schůzi v Aténách 10. dubna 1896.

XXVIII. letní olympijské hry 2004 se konaly v řeckých Athénách v srpnu 2004. Účastnilo se jich více než 11 000 sportovců z 202 zemí světa.

Maskoti athénských olympijských her v roce 2004; Athéna a její bratr Phévos. Inspirací byly panenky pocházející z Mykén ze 7.stol. př. n. l.

XXIX. letní olympijské hry 2008 se budou konat v čínském Pekingu. Zahájeny budou 8. srpna 2008 a potrvají až do 24. srpna 2008.

Zástupci několika desítek zemí budou bojovat celkem o 302 sady medailí ve 28 sportech. Mezi nové disciplíny se zařadí například cyklistická disciplína BMX nebo takzvaný plavecký maratón.

Hlavní stadion „Ptačí hnízdo“

Maskoti

490 př. n. l. - významná bitva řecko-perských válek u Marathonu

řecký voják jménem Feidipidés oznámil vítězství bitvy

776 př. n. l. - první olympijské hry název dostaly podle řeckého města Olympie období mezi hrami se nazývalo olympiáda závodník dostal olivový věnec a palmovou ratolest v období soutěžení byla vyhlášen klid zbraní hry byly z počátku přístupné pouze svobodným

řeckým občanům postupem času přibily nové disciplíny 350 př.n.l. - největší rozkvět her 393 př.n.l. - zrušení olympijských her. 1894 - obnovení olympijských her (Pierre de

Coubertin)

Děkujeme za pozornost

Vytvořil: Patrik Biedermann a Josef Kunrt