OSUDY ČESKO-NĚMECKÝCH RODIN NA ODERSKU · 2013. 3. 28. · Odry dnes mají p řibližn ě 7 500...

Střední pedagogická a Střední zdravotnická škola svaté Anežky České v Odrách

OSUDY ČESKO-NĚMECKÝCH RODIN NA ODERSKU

Vedoucí práce: Mgr. Monika Badejová, Mgr. Ludmila Ondrová

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

ODRY 2011/2012

Prohlášení

Prohlašujeme, že jsme projekt vypracovali kolektivně a použili jen uvedených

pramenů a literatury.

Poděkování

Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o úspěšné

dokončení tohoto projektu. Poděkování patří těmto lidem: Hertě Stachové, Milanu

Konrádovi, Zitě Petruskové, Elfrídě Říčánkové, Janu Jakubíkovi a Olze

Fojtíkové, kteří se nebáli svěřit se svou nelehkou minulostí. Dále Sr. Iris, Mgr.

Veronice Pavelkové za zprostředkování návštěv u výše jmenovaných. Děkujeme

také poskytovatelům cenných archivních dokumentů, v kterých jsme nalezli

mnoho nezbytných informací. Patří mezi ně Zdeněk Mateiciuc se svým

soukromým archivem v Odrách, PhDr. Zdeněk Orlita, Ph.D. z Oderského muzea

a pracovníci Státního okresního archivu Nový Jičín. V neposlední řadě děkujeme

otci Petru Fichnovi za ubytování a duchovní podporu na faře v Budišově nad

Budišovkou. Na závěr bychom chtěli poděkovat vedoucím našeho projektu -

Mgr. Monice Badejové a Mgr. Ludmile Ondrové, které se o nás obětavě staraly,

poskytovaly nám cenné rady.

Obsah

OBSAH ............................................................................................................................................................................................ 3

ÚVOD .............................................................................................................................................................................................. 5

1 HISTORIE M ĚSTA ODER ................................................................................................................................................ 6

1.1 ODERSKÝ ZÁMEK ................................................................................................................................................... 7

1.2 OPTIMIT ................................................................................................................................................................. 8

1.3 BAŤA ....................................................................................................................................................................... 8

1.4 OSVOBOZENÍ ODER ............................................................................................................................................... 9

1.5 NĚMCI V ODRÁCH ROK 1945 .............................................................................................................................. 10

2 ODSUN NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA ............................................................................................................ 11

2.1 OSIDLOVÁNÍ ......................................................................................................................................................... 11

2.2 ORGANIZOVANÝ TRANSFER (VYSÍDLENÍ ) .......................................................................................................... 11

2.3 TRANSFER PRO ODRY .......................................................................................................................................... 12

2.4 INTERNAČNÍ TÁBORY .......................................................................................................................................... 14

2.5 INTERNAČNÍ TÁBOR ODRY 1945-1946 ................................................................................................................ 14

3 VÍTOVKA ................................................................................................................................................................................ 18

4 TOŠOVICE............................................................................................................................................................................ 200

5 SITUACE ČECHŮ A NĚMCŮ NA ODERSKU PO ROCE 1989 ................................................................... 233

6 PRAKTICKÁ ČÁST .......................................................................................................................................................... 244

ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI ...................................................................................................................... 244

6.1 ZITA PETRUSKOVÁ ................................................................................................................................................... 255

6.2 ELFRÍDA ŘIČÁNKOVÁ ............................................................................................................................................. 277

6.3 MILAN KONRÁD .......................................................................................................................................................... 300

6.4 OLGA FOJTÍKOVÁ. ............................................................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 1

6.5 JAN JAKUBÍK ................................................................................................................................................................. 355

6.6 DOKUMENT: HERTA STACH – SEDLÁ ČKOVÁ, PAM ĚTNICE ......................................................... 366

6.7 NÁVŠTĚVA STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHÍVU V NOVÉM JI ČÍNĚ .............................................. 38.

6.8. DOMOV DUCHODCU………………………………………………………………………………...40

6.9. SETKÁNÍ SE ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY ………………………………………………… ………………42

6.10. DIDAKTICKÁ LEKCE Č. 1 ………………………………………………………………………..43

6.11. DIDAKTICKÁ LEKCE Č. 2 ………………………………………………………………………..51

7. DOJMY STUDENTU……………………………………………………………………………………55

ZÁVĚR .......................................................................................................................................................................................... 57

PRAMENY A LITERATURA ............................................................................................................................................ 59

SEZNAM PŘÍLOH : ............................................................................................................................................. 61

5

Úvod

Naše práce Vám chce přiblížit problematiku českoněmeckých rodin na

Odersku, seznámit Vás s osudy rodin složených z odlišných národů. Není

záměrem posuzovat tuto tématiku, ale spíše se pokusit a objasnit již

pozapomenutá fakta českoněmecké otázky s přihlédnutím k českoněmeckým

rodinám na Odersku po roce 1945. Toto téma je pro všechny velice choulostivé, a

málokdo v něm vidí světlou stránku. Naše skupina se rozhodla objasnit historii,

kterou si již téměř nikdo nepamatuje. Už při prvních kontaktech s lidmi, se

kterými jsme se setkali, jsme zjistili, že to nebude jednoduchý úkol. Pamětníkům

není příjemné mluvit o své minulosti, a proto to nebyla snadná práce.

Tato práce se nezabývá pouze osudy českoněmeckých rodin při i po odsunu,

ale také událostmi související s odsunem v Odrách, historií Vítovky a Tošovicemi

- okolními vesnicemi Oder, dějinami a historii obyvatel. Naše práce nestaví

pouze na informacích získaných z příběhů rodin, ale také z historických knih a

prací. Dále jsme se zaměřili na obecné informace o odsunu, internačním táboře a

zajímavostí, které nás upoutaly v rámci historie Oder.

V rámci praktické části jsme náš projekt hlavně zaměřili na možnosti

využití tématu v oblasti občanské výchovy, práva, multikulturní výchovy, v rámci

realizace didaktických lekcí, které svou praktičností budou prospěšné v těchto

oblastech. Naší snahou bylo, aby práce neobsahovala jen historické nahlédnutí do

minulosti, ale také nahlédnutí do přítomnosti a budoucnosti.

6

1 Historie města Oder

Město Odry, dříve slovanská osada Vyhnanov, leží na obou březích řeky

Odry. První zmínka vychází již z 12. století. Odry dnes mají přibližně 7 500

obyvatel. Přibližně 2000 obyvatel žije v přilehlých obcích Dobešov, Kaménka,

Klokočůvek, Loučky, Pohoř, Tošovice, Veselí a Vítovka.1(Příloha č. 1 foto Oder

kdysi)

První páni Oder, dle zachovalých listin, byli pánové ze Šternberka. Dále

bylo panství v držení pánů z Lideřova a Fulštejnu, a pak pánů ze Zvole. 2

Původně byl kraj i město pouze české. Nejprve se všichni obyvatelé živili

zemědělstvím. Postupem času však začal převládat obchod a řemeslo. V Odrách

se sdružovaly cechy, o čemž svědčí zachované znaky a pečetě. Byl to cech

obuvnický, krejčovský, jirchářský, masařský, smíšené umění, tkalcovský,

pekařský a plátenický. 3

Prvními německými přistěhovalci byli hledači drahých kovů, které si

povolalo panstvo. V Odrách se hledalo zlato a stříbro. Panstvo přistěhovalce

podporovalo, neboť díky zalidňování získávali finanční příjmy. Po bitvě na Bílé

hoře bylo vypuzeno české panstvo, a většina protestantských obyvatel se

vystěhovala. Po třicetileté válce se v kraji začal využívat hlavně německý jazyk.

Germanizace Marie Terezie a Josefa II. dokončila téměř celé poněmčení Oder.

Zbytek českého obyvatelstva se takovému náporu těžko bránil.4

V 19. století byla založena dvoutřídní německá škola, později rozšířená na

čtyřtřídní a pětitřídní. V roce 1878 zde byla zřízená soukromá dívčí obecná a

měšťanská škola v místním klášteře. V roce 1922 již v Odrách existovalo 6

německých škol a jedna česká.

1-4 FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti, s. 9 -18.

7

Obětavé jednání a zákroky dospěly k tomu, že se začala stavět nová

základní česká škola. Němcivyužili myšlenky stavby školy pro sebe. Chtěli

konkurovat, proto taky začali stavět novou školu. 5

V roce 1903 se za nemocnicí začala stavět budova okresního soudu i

s věznicí. Činnost okresního soudu byla pro nedostatek soudů pozastavena a

soudní okres byl přesunut k Vítkovu, který jednou týdně úřadoval v Odrách.

Město mělo svou vlastní četnickou stanici, městský úřad, notáře a advokáta.

Odry byly hospodářským a průmyslovým střediskem s tradiční textilní

výrobou a sídlem velkostatku. Ve městě dále byla továrna na sukno, hedvábnické

zboží, vatu, obuvnické svršky a strojní řemeny. Dále pak pivovar, sladovna,

lihovar, výrobna likéru a marmelád, mlýn, pekárna, výrobna sodové vody a

ovocných šťáv, mlýn s pilou, mlékárna, cihelna, výrobna cementu, hotely,

spořitelna, záložna, družstvo, konzum, pošta, železniční zastávku, nemocnice,

chorobinec, chudobinec, lékaři, zvěrolékaři.

1.1 Oderský zámek

Poprvé byly Odry označené jako město v roce 1357 za vlastnictví Alberta

ze Šternberka. Jemu, nebo synovci Petrovi, pozdějšímu vlastníkovi Oder, se

připisuje vybudování hradu, který byl později přestavěný na zámek.

Hrad se nacházel na pravém břehu řeky Odry nedaleko kostela. V letech

1405-1416 hrad náležel Lackovi z Kravař, poté dalším z jeho rodu. Hrad byl od

města oddělen příkopem a zůstal ve své stálé podobě až do doby, kdy jej dostal

rod Zvolenských. Ti jej přestavěli do podoby renesančního zámku.

Byla to čtyř křídlová stavba, uzavírající obdélníkový dvůr s arkádovým

ochozem. V roce 1612 vzešlo poprvé označení stavby jako zámku. Po Pražanech

z Bílova, kteří zámek zadlužili, padlo celé panství do dražby. V té jej odkoupil

Jan Wintz, jehož rodu zámek náležel, až do doby 1716, kdy je vystřídal František

Leopold Lichnovský z Voštic, a renesanční stavbu přestavěl do barokního stylu.

Při přestavbě vznikla dvoupatrová budova, ke které náležel čestný dvůr.

Nejcennější částí byla kaple Zvěstování Panny Marie.

5 Tamtéž, s. 21 -23.

8

Původní příkop byl upraven na francouzskou zahradu, která vedla až ke

straně náměstí. Zahradu od města oddělili zdí. V době 1809, kdy zámek patřil

Marii Terezii Schlabrendorfové se z něj stala vojenská nemocnice. Po převzetí

sestry Charloat a jejího muže byl zámek znovu upraven do podoby klasicismu.

Nejpodstatnější úpravou bylo odstranění příkopu i zdi obepínající zahradu. Celé

okolí zámku dostalo podobu anglického parku, později byl připojen k náměstí.

Dále se vybudovala chodba pojící zámek s farou i kostelem.

V roce 1945 byl zámek poškozen a následně hned opraven. Začal sloužit

kulturním potřebám města. Byla zde knihovna, hudební škola, městský archiv a

další. 17. 1. 1964 zámek vyhořel a následně byl odstřelen. V 70. a 80. létech 20st.

byl na místě zámku vybudován Obchodní dům, kolem kterého zůstaly zbytky

zámeckého parku.6(v přílohách č. 2 a 3 jsou snímky zámku)

1.2 Optimit

Stále výraznějším podnikem se stávala továrna na výrobu gumo-textilního

zboží Optimit.

Původně byl závod umístěn v pronajatém domě na bývalé Školní ulici.

V roce 1870 firma koupila pozemek na nynějším místě u cesty do Louček a

postavila tovární budovu v gotickém slohu. Vedení závodu převzal Arnold

Schafer, který výrobu gumového zboží zavedl na základě chemicko-technickém.

V roce 1917 byla továrna prohlášená za válečně důležitý podnik a využívaná

Němci pro válečné účely (v přílohách č, 4 – 6 jsou snímky Optimitu).

1.3 Baťa

Dalším významným podnikem se stala firma Baťa. Prodejna byla otevřena

1. 3. 1928 v domě Karla Walzka. Po dobu války přeměnil majitel prodejnu

v soukromou obuvnickou živnost. Část inventáře firmy Baťa byl v roce 1939

odvezen, část byla prodána Walzlovi. Po konci války byla prodejna znovu

otevřená. Veškerý inventář firmy musel být znovu obnoven. V roce 1945

pracovalo v dílně až 15 obuvníků, většinou Němci, kteří byli v roce 1946

odsunuti.

6 MUSIL F.: Zanikléhrady, zámky a tvrze, s. 115-120.

9

1.4 Osvobození Oder

Při úpadku německé moci v roce 1945 putovala německá vojska přes Odry

do Opavy, kde měla zastavit postupující Rudou armádu. Hnali za sebou

nakradený dobytek, protože byli hladoví a vyčerpaní. Bylo velmi zřejmé, že

Němci nechtějí opustit město bez boje, byla urychleně dodělávaná obrana města.

Někteří němečtí obyvatelé začali vyjednávat s veliteli, aby město bylo vydáno bez

boje. Hlavní velitel Schörner odmítl a nařídil evakuaci zbytku obyvatelstva.

Někteří neuposlechli rozkaz a ukryli se v okolních lesích a lomu.

V neděli dne 6. května 1945 odpoledne zahájili Rusové dělostřelbu a

odstřelovali město bez přestávky až do ranních hodin. Němci se museli stáhnout

do lesů a v pondělí 7. května 1945 obsadila Rudá armáda město bez větších bojů.

K ostřejšímu střetnutí došlo až za městem, ale i tam byli Němci brzo zahnáni. 30

hodin bojů zanechalo mnoho škod. Všechny mosty přes řeku byly zničeny při

ústupu Němců.

Po válce zde zbyly samé střepy, ruiny, všude se nacházely mrtvoly lidí a

zvířat. Lidé si uvědomili, že musí začít pracovat. Na náměstí se sešlo 15 občanů

Oder a rozdělili si práci. Každý se rozhodl pomoci v tom, čemu rozuměl. Byli

povolání němečtí komunisté a antifašisté, kteří utvořili pracovní čety. Začalo se

s odklizením mrtvol, sutin, s opravou elektrického vedení. Všichni pracovali bez

přestávky, bez ohledu na to je-li den nebo noc. Díky tomu byla 9. května na

nejdůležitějších místech voda a elektřina. Čtvrtého dne po osvobození přišla

pomoc ze Spálova, byly utvořeny milice, které ihned začaly pomáhat.

Největší problém byl se sháněním potravy. Veškeré jídlo se

shromažďovalo do obchodu, který byl majetkem Národního výboru. Byly

natištěny jednoduché potravinové lístky, na které se měly vydávat potraviny. Ale

potraviny nebylo z čeho vydávat, neboť nebyly žádné zásoby a to ani v Novém

Jičíně, ani v Opavě. První příděl dostaly Odry začátkem července. Zásobování se

zlepšilo až v srpnu.

Stavební práce stále probíhaly. Pomalu se začal zlepšovat vzhled města. Celkem

bylo zjištěno, že ze 778 budov bylo 757 poškozených a jen 21 neporušených.

Celkový odhad škod činil 12 milionůKčs.Mimořádné výdaje spojené s koncem

války po roce 1945:Oderská spořitelna vydala 107,995,95 Kčs, za opravy

válečných škod 379,261,65 Kč, za výplaty pro internační tábor 557185,10 Kč aza

výplaty z národního majetku 312,604,80 Kč.

10

1.5 Němci v Odrách rok 1945

V květnu roku 1945 obsadila město Odry Rudá armáda. V letních

měsících tohoto roku se začalo uskutečňovat násilné vyhánění německého

obyvatelstva bez jakéhokoliv podkladu. Na podzim komunistétoto vyhánění

představovali jako dobrovolné odchody a urychlování vystěhování německých

občanů, kterým bylo vyhověno. S sebou si směli vzít jídlo na 7 dní a zavazadla o

hmotnosti 30 kg. Na tomto vyhánění se podíleli hlavně nově přistěhovaní

obyvatelé silně protiněmeckého charakteru.

Všem Němcům(kromě těch, kteří se v roce 1938 hlásili k československé

příslušnosti) bylo odebráno československého občanství. Kvůli zásobování pak

vznikla kategorie „Němců“,která dostávala zásoby na příděl. Později se snížila

možnost sňatku s německými osobami. Platy Němců bylo možno vést jen

bezhotovostně. Neměli právo volit, čí být zvoleni a byli vyjmuti z veřejných

služeb. Učit německy bylo zakázáno, děti německé příslušnosti mohly chodit do

školy české, alepouze v případě ověření žádosti rodičů. Němci, kteří pobývali na

svobodě,byli označení bílou páskou na rukávě s písmenem „N“. Nemohli cestovat

přes hranice a nesměli navštěvovat veřejné prostory. Slovo Němec se začalo psát

s malým písmenem n. Byly stanoveny podmínky určující přidělování práce pro

Němce. Pracovní povinnosti se vztahovaly na ty, kteří přišli očeskoslovenské

státní občanství ve věkových kategoriích: muži od 14 - 60 let, ženy od 15 - 50 let.

Po zřízení soupisu obyvatel přichystaných k vysídlení začalNárodní výbor

Odry předávat soudu osoby, které se provinily proti republice. Výbor dále

pokračoval konfiskacemi majetku, který poté spadal pod státní správu. Na

seznamu osob k 25. 9. 1945, kterým byl majetek zabavován, bylo v Odrách 730

osob. Konfiskoval se veškerý majetek, kromě potřeb nutných k běžnému životu či

majetek užívaný k zaměstnání. Majetek se nezabavoval pouze prokázaným

antifašistům a občanům československé národnosti, kteří byli manžely či dětmi

Němců. Cennosti převzal Národní výbor.Německé evangelické a starokatolické

církvi byl zabaven veškerý majetek. Těmto církvím byla také činnost ukončena.

Církvi římskokatolické mohl majetek zůstat, kromě věcí německých kněží. Jim

byly ponechané pouze potřeby jako knihy, nádoby a roucha.

11

2 Odsun německého obyvatelstva

Odsun je nucené vysídlení Němců z ČSR, Polska a Maďarska na základě

zákonného rozhodnutí Postupimské konference z 2. 8. 1945. Pro oblast Moravy a

Slezska se to týkalo hlavně německé národnosti. V českém prostředí se to

potvrdilo dekretem prezidenta Edvarda Beneše. V rámci odsunu proběhly dvě

fáze- spontánní a připravená. První fáze je nazývána v odborných publikacích a

dokumentech jako divoký odsun, ten bývá odsuzován pro uplatňování principu

kolektivní viny, přesto je všeobecně považován za nezvratitelný historický fakt.

Druhá fáze již byla organizována státními orgány.

V českém Slezsku a na přilehlém územíMoravy žilo podle sčítání lidu

z roku 1930 přes 320 000 Němců. Většina z nich (přes 250 000) byla v letech

1946-1947 vystěhována do pozdější Spolkové republiky Německa. Násilně při

odsunu zahynulo asi 5600 osob a na jeho následky více než 13 000 Němců (tyto

čísla nejsou plně spolehlivé, z důvodu neúplnosti v archivních materiálech o

divokém odsunu. Dokumenty z tohoto období byly skartovány mezi lety 1946-

1948).

2.1 Osidlování

Roku 1945 začalo osidlování Oder. Mnoho občanů poslechlo výzvy

z rozhlasu a odešlo do pohraničí. Lidé začali chodit po stovkách, aby pomohli

vybudovat nové město. Koncem roku byly Odry už skoro celé osídlené. Část

nových občanů pracovala v Optimitu, zbytek pracoval v zemědělství,

živnostnictví a ve státní správě.

2.2 Organizovaný transfer (vysídlení)

Organizovaný transfer zahrnoval podmínky, kterými se museli řídit němečtí

občané a občané, kteří se hlásili k německé národnosti. Podmínky pro vysídlení se

nevztahovaly na:

1) Příslušníky čs. vojenských jednotek německé národnosti, pokud

nebylo úředně dáno, že se jim československé státní občanství

nezachovává

2) Osoby, které prokázaly, že si podaly do 10. 2 1946 žádost o

zachování čs. státního občanství, pokud bylo schváleno

12

3) Manželky i nezletilé děti čs. státních občanů, pokud požádaly o

vrácení čs. Státního občanství

4) Němce, kteří ve v době ohrožení republiky přihlásili v úředním

hlášení za Čechy nebo Slováky

5) Děti do 14 let úplně osiřelé

6) Osoby přes 55 let, které se po dobu okupace chovaly slušně,

nezávadně

7) Prokazatelné antifašisty.7

Nejdříve měly být odsunuty osoby, které představovaly nebezpečí, a také

osoby z míst, ve kterých byl zaznamenán průbojný charakter. Dále měly

následovat osoby z oblastí osídlené převahou slovanského obyvatelstva a ze

zemědělských a průmyslových zón. Zaměstnanci německé národnosti,tzv.

nepostradatelní specialisté a odborníci byli zařazeni k odsunu až později.

2.3 Transfer pro Odry

Transfer pro Odry byl z důvodu velkého počtu německých obyvatel

proveden urychleně.V únoru Okresní národní výbor vOpavě,sdělil N ěmcům

datum transferu. Z Oder mělo být 25. 2. 1946 odsunuto 3288 osob, z toho 216

zůstalo, aby byli postavení před soud. Sedm dní před vysídlením byli Němci

umístěni do sběrného střediska. Zde se také prováděly poslední kontroly

německého obyvatelstva (vážení zavazadel, které mohly mít hmotnost jen 30 kg).

Němcům bylo na základě přepravního listu přiděleno místo, kam odejdou

(americká nebo sovětská zóna v Německu). Transfer trval od dubna do října 1946.

Z Oder bylo vypraveno 11 transportů.(Přílohy – tabulka č. 16 čísla transportů a

počet vysídlených)

Pokud se stalo, že měl být někdo vysídlen a zároveň trestněstíhán, řešilo se

přednostně stíhání a odsun až později.V těchto dobách se začíná objevovat

problém nedostatku pracovních sil, který vysídlování komplikoval a

pozastavoval. Někteří Němci proto byli posílání na různá pracovní místa.

Němci (antifašisté), kteří veřejně vystupovali proti nacismu, měli být

z vysídlovacích opatření vyjmuti. Za antifašisty se považovali ti, kterým bylo

uděleno české státní občanství a dále ti, kteří:

7 CIBULKA, J.: Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. s. 50.

13

1) byli vězněni z politických či rasových důvodů, nebo byli pro věrnost

republice pronásledováni

2) vedli během okupace a před ní boj proti nacismu a za ČSR

3) byli příslušníky čs. nebo spojeneckých vojsk, partyzánských oddílů,

nebo byli v jejich službách

4) nebyli členy nacistických organizací, přesto, že k tomu byli nuceni.8

Tito antifašisté se směli rozhodnout,zda se chtějí do Německa odstěhovat.

Nebyli dáni na nucené práce a zásobování potravin probíhalo jako u Čechů.Podle

vlády však i antifašistéměli opustit republiku.: Prohlášení komunisty Bárty „

z hlediska bezpečnosti státu je lepší vyvézt deset nevinných, než si ponechat

jednoho zarytého nepřítele“. Tak i přes dobrovolnost o rozhodnutí vystěhování,

někteří museli ze země odejít. Antifašisté si mohli odvést aspoň částečný majetek,

ale musely zde zůstat:

1) Cenné předměty (kovy, šperky předměty uměleckého, kulturními

charakteru, sbírky známek …)

2) Lékařské přístroje, léky motorová vozidla

3) Počítací a rozmnožovací stroje

4) Domácí a užitkové zvířectvo

5) Potraviny (s sebou pro vlastní potřebu na 14 dní)

6) Zbraně, střelivo, listiny historického významu

Přeprava se od převozu běžných Němců také lišila. Nakonec se uskutečnily 3

transporty.

Na Odersku se vyskytoval velký počet smíšených manželství. Podle dekretu

se vdané ženy a nezletilé děti smíšených rodin hodnotily zvlášť a neplatily pro ně

vysídlovací podmínky. Německé manželky mohly žádat o státní občanství ČSR,

kterým se vyjmuly z opatření proti Němcům. Pokud se o občanství přihlásily do

10. 2 1946, bylo jim vyhověno.

České manželky Němců se situovaly jinak. Bylo s nimi zacházeno jako

s Němkami. Situace se hodnotila podle toho, zda zůstala za okupace Češkou, nebo

se hlásila k německé národnosti.

8 Tamtéž, s. 52.

14

Vláda, protože nechtěla umísťovat Čechy do transportů, navrhovala, aby se

smíšené rodiny rozváděly. I tak, ale kvůli okolnostem, některé manželky Češky

musely zemi opouštět.(Příloha – tabulky č. 17 Smíšená manželství v okolí Oder)

2.4 Internační tábory

Internační tábor neboli později Internační a pracovní středisko bylo

zařízení pro osoby šetřené z trestných přestupků. Později tento tábor účinkoval,

jako sběrné či pracovní střediskopro soustřeďování Němců a kolaborantů, kteří

byli později přichystáni na odsun. Protože věznice byly přeplněny zajištěnými

nacisty a kolaboranty, byli často i vyšetřovanci mimořádných lidových soudů

umisťováni v internačních táborech, postupně pak předáváni věznicím.

Internovaní pracovali buď uvnitř tábora, nebo na pracích veřejně prospěšných za

odměnu, z níž si platili pobyt a stravu. Kolem celého tábora vedl ostnatý, drátěný

plot a u vchodu byla strážnice. Počet internovaných se každý měsíc

evidoval.Správu tábora vedl velitel, který podléhal zemskému veliteli. Velitelé

střediska byli později souzeni, z důvodu přestupků a zločinů, které byly páchány a

zjištěny na lidech umístěných v tomto zařízení.Koncem roku 1946 byla internační

střediska likvidována, chovanci předáni do věznic nebo do sběrných středisek pro

odsun.9

2.5 Internační tábor Odry 1945-1946

Po osvobození z nacistické okupace byly na Opavsku zřizovány internační

tábory v sídle sousedních okresů v Opavě, Odrách a ve Vítkově. Dozor nad

táborem převzali příslušníci SNB, tím byl vyřešen kompetenční spor mezi Státní

národní bezpečností a Okresním národním výborem o správu a dozor nad tábory.

Vybavení tábora bylo při nejmenším nevyhovující. Dalším nedostatkem

střediska byla nekvalitní strava. Vše napovídalo špatnému zdravotnímu stavu

internovaných. Zprávy z nemocnice v Odrách také zaznamenávají případy, které

dokazují násilnosti praktikované na Němcích (např. průstřel lebky z 26. 9. 1945),

ale ve zprávě z tábora, nebyly o střelbě na obyvatele žádné zmínky.10

Internovaní Němci byli rozděleni do sedmi tříd:

9-10fond Internační tábor Odry, archiv Nový Jičín

15

1) Odkomandovaní

2) Internovaní, kteří se mimo tábor stravují a mimo něj i nocují

3) Internovaní, kteří se mimo tábor stravují, ale nocují v něm

4) Internovaní, kteří pracují mimo tábor, stravují se v táboře

5) Internovaní pobývající v nemocnici

6) Internovaní nemocní, kteří jsou v táboře a stravují se v něm

7) Internovaní pracující v táboře a stravující se také v táboře.11

Mnozí byli posíláni na práci na různá místa (Jakubčovice, Spálov,

Hynčice). Pracovali v zemědělství, kamenolomech, železárnách, ženy měly na

starost práce v lese, draní peří, umývání oken, a práci ve firmách.

Všichni měli průkazy, do kterých se vpisovala pracovní doba. Na základě

těchto průkazů je zjištěno, že pracovní předpisy byly porušovány a to hlavně

v rozsahu délky pracovních dob. Neschopným práce pak byla udělena svoboda a

byli převáženi do Německa. Internovaní muži posílali své rodině na svobodě

vydělané peníze.

K 24. 11.1945 žilo v táboře přes 900 Němců. Internační tábor si vedl

přesnou dvojjazyčnou evidenci osob, jejich práci, seznam jejich majetku a osobní

listy. Nejzajímavějším příkladem je seznam internovaných s uvedeným

povoláním, popřípadě i členstvím v německé organizaci NSDAP a dalších

německých organizací - 535 jmen žen a z toho 170 v NSDAP, 391 jmen mužů a z

toho 200 v NSDAP.

Byl také vypracován pracovní řád a evidence strážných. Finanční

ohodnocení strážných se pohybovalo v rozmezí od 250 do 3000 Kčs. Tábor si

vedl i pravidelné hlášení strážných.

Denní hlášení strážných obsahovala strohá vyjádření k popisu dne a

opakující se informace o dozoru nad vězni při různých pracích vně i uvnitř města.

Příklady denních hlášení12

1. hlášení 6. 6. 1945 vše v pořádku.

11 CIBULKA, J.: Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. s. 33., 12 Fond internační tábor Odry, zápisy hlášení

16

2. hlášení 7. 6. 1945 ve 2 hodiny ráno byli zadrženi dva civilisté (Polské

národnosti), poněvadž znásilnili 16tiletou dívku a byli předáni ruskému velitelství.

4. hlášení 9. 3. 1945 hlavní hlídka byla upozorněna civilistou na dělový granát na

koupališti. Byl zneškodněn odstřelením.

5. hlášení 10. 6. 1945 – v 15. hodin hlásil Ruský důstojník, že jim byla cestou

z Fulneku do Oder prostřílena benzinová cisterna a žádal o hledání pachatele.

Jelikož jeho údaje byly značně nejasné, nebylo možné po pachateli pátrat.

8. a 9. hlášení 13-14. 6. 1945 – Rudá armáda prochází městem, zesíleny hlídky ve

dne i v noci.

11. hlášení z 16. 6. 1945 – Za továrnou Optimit byl zakopán jeden pošlý kůň. Dva

ze tří ukradených koní v Jakubčovicích byli zabaveni v Dobešově a vráceni

majiteli v Jakubčovicích.

12. hlášení ze 17. 6. 1945 – Hlášeno plenění Ruských vojáku, na místo vyslána

ruská hlídka, která nahlásila, že vojáci utekli s ukradenými věcmi.

14. hlášení t 19. 6. 1945 – Strážník Žitník František potrestán 1 týdnem

kasárenského vězení. Při pochůzce městem seděl a bavil se s civilními osobami.

23. hlášení z 28. 6. 1945 – Zneškodnění většího množství min a dělových nábojů.

Hlášení většího počtu dělových nábojů na lesní cestě, vedle statku v Odrách.

Začátkem roku 1946 se režimtábora upravil podle nových pravidel.

Úprava obnášela:

1) Vykání Němcům

2) Výplaty za jeden den činily 2 Kč.

3) Pracovní doba měla 8 hodin denně s poledními pauzami.

Při začátcích odsunu se pracovní středisko stalo sběrným střediskem. Někteří

internování byli přesunuti do střediska v Opavě, jiní do Vítkova a ostatní byli

propuštěni, nebo odsunuti.13

13Tamtéž, s. 29-37, fond Internační Tábor Odry, archiv Nový Jičín

17

2.6 Statistické údaje o počtu obyvatel na Odersku

Statistické údaje o počtu obyvatel na Odersku jsme čerpali z údajů

místního kronikáře Grygara a jeho poznámek (Poznámky kronikáře). Tabulky

(přílohy č. 20 – 23)obsahují počty obyvatel z let 1869 - 1948. Není to přehled

pouze českého, ale také německého, rakouského a jiného obyvatelstva.

V příloze číslo 20 je zapsán počet domů a celkový počet obyvatelv roce

1869 a 1950.

Příloha č. 21 zahrnuje statistiky počtu obyvatel, ve kterých byly uvedeny

také děti do 14 let, z čehož vyplývá, že osoba starší 14ti let byla považována za

dospělou. Roku 1948 se v Odrách nacházeli také Rakušané. Zajímavostí bylo, že

sčítání probíhalo každý měsíc.

V příloze číslo 22 nás zaujalo, že v roce 1947 počet českého obyvatelstva

rychle stoupal, zatím co počet německého a rakouského obyvatelstva zůstal

téměřnezměněn. Je to důsledek odsunu německého obyvatelstva a přísunu nových

obyvatel českého a slovenského původu.

Příloha číslo 23 obsahuje sčítání obyvatel. Je zde patrné, že české

obyvatelstvo stoupalo, zatím co německé obyvatelstvo klesalo, což bylo

způsobeno odsunem.

V roce 1948 se Odry staly plně komunistickým městem a německá otázka

se přestala řešit. Obyvatelstvo bylo povětšinou českého původu.

18

3Vítovka

Vítovka je ves v sousedství Oder s plochou 188ha. Do roku 1949 se

nazývala Vitberk, poté Vítovka, německy Werdenberg. Vítovka má ve znaku

koně, který skáče přes potok.

Byla založena hrabětem Gottliebem Lichnovským v roce 1773. Původně

bylo postaveno 24 domů a hostinec. Ten měl nakázáno podávat pouze místní

pálenky a produkty.

Koncem 18. století si osadníci začali stěžovat u Krajského úřadu. Chtěli

prodávat pivo z okolních pivnic, ale bylo povoleno prodávat pouze vlastní. Soud

tedy rozhodl: bude-li do vsi přivezeno pivo, musí se zaplatit odškodné 25 dukátů

pod hrozbou exekuce.

Vítovka původně spadala pod Tošovice, osamostatnila se v roce 1867.

Roku 1912 byla dostavěna jednotřídka, která spolupracovala se školou

v Loučkách a následně se roku 1914 osamostatnila. Po roce 1918 se ve vsi také

nacházela česká menšina, do té doby byla obec zcela německá. V roce 1930 byla

obec připojena k Odrám.

Obec byla osvobozena dne 6. 5. 1945 Rudou armádou v 11 hodin

dopoledne.V závěrečných bojích nebyly způsobené větší škody. Do obce dopadlo

celkem 14 dělostřeleckých granátů. Ihned po osvobození se ujala vedení obce

správní komise a řídila všechny záležitosti obce do konce roku 1945.

Německé obyvatelstvo bylo vysídleno. První noví obyvatelé se nastěhovali

v červenci 1945 ze Slovácka, Valašska, částečně ze Spálova a několik ze

Slovenska. Soukromí zemědělci měli v 50. letech 20. století jen 31 ha orné půdy,

zbytek patřil JZD.

Místní národní výbor byl ustanoven v únoru 1946. Do roku 1954 se zde

vystřídalo 5 předsedů. Všichni se snažili pracovat podle svých sil a schopností pro

obnovu a zvelebení obce. Rada MNV měla pouze tři členy, protože počet

obyvatel byl menší než 200. Byla opravena škola, zbrojnice i cesty. Bylo zřízeno

hřiště a koupaliště. Od 1. ledna 1963 byla obec Vítovka sloučena jako osada

s obcí Odry v jeden katastrální celek s označením „Odry-osada Vítovka“.

19

Archivní materiál z obce Vítovka byl většinou zničen v roce 1946.

Zachovaly se jen trosky. Obecné informace o obyvatelích z let 1880-1950 se

nacházejí v přílozeč. 18.14

14 Fond Místní národní výbor Vítovka 1945-1962, archiv Nový Jičín

20

4Tošovice

Tošovice jsou malou, původně německou vesnicí v sousedství Oder,

s plochou 772ha. Jsouvzpomínkou na šlechtice Tase. Německy se Tošovice

nazývaly Taschendorf. V roce 1374 Albert ze Šternberka osvobodil vesnice, které

patřily Oderskému panství od práva úmrtí, což znamenalo, že oderští měšťané

mohli odkazovat majetek příbuzným (rychtářů se to netýkalo).

V roce 1548 byl v Tošovicích rychtářem Hans Schuster.V roce 1571 se

v Odrách projednávaly stížnosti vesnic, které patřily k Oderskému panství.

Tošovice si stěžovaly na robotu ve dvoře, v Loučkách a na nových pozemcích.

Nejvýznamnější a zároveň nejstarší památkou v Tošovicích je kostel.

Další významnou památkou je tošovický mlýn, který ležel na Kamenném potoku

a patřil rychtě.Před rokem 1806 se vyučovalo v dřevěné pastýřské chatě. V témž

roce byla postavena školní budova a pak v roce 1910 nová škola.

V 17. století došlo k nepokojům zemědělců, kvůli robotám. Spory

ukončeny dohodou. Robota vyměněna za plat. Koncem 19. století byli starosty

obce Herzmanští. Jeden ze starostů kandidoval do říšské rady, za Opavský a

Krnovský okres.

Obec byla osvobozena Rudou armádou dne 5. května 1945. Při bojích

padlo 17 vojáků: 8rudoarmějců a 9 Němců. Rudoarmějci byli pochováni na

různých místech v Tošovicích (hřbitov, zahrady, statky). Všechny ostatkybyly

podějiodvezeny na ústřední hřbitov do Opavy. Němci byli pochováni na

velkostatku za stájemi. Škody na majetcích a budovách byly poměrně malé.

Několik budov bylo poškozeno dělovými granáty, střechy byly poškozeny téměř

všechny. Noví osídlenci byli Valaši a obyvatelé zLipníka nad Bečvou. Většina

pracovala v zemědělství a část v průmyslovém podniku Optimit a Romo.

Místní národní výbor byl ustanoven 10. února 1946. Předsedou se stal

Ladislav Hrček ze strany KSČ. Nové zbytky archivního materiálu se našly na

půdě hasičského skladiště.

Tabulka počtu obyvatel a domů v těchto letech obsahuje příloha č. 19.

21

4.1 Kronika obce Tošovic

Tato kniha obsahuje 290 stran. Byla založena Jiřím Řehou v roce 1945. Je

zde záznam všeho, co se autor dozvěděl od současných německých obyvatel a

německých příruček. Z pohraničí ČSR bylo odsunuto přes 3 mil. lidí do Říše.

Přišli sem většinou lidé sociálně slabí, kteří zabrali majetky, zkrachovali a zase

odešli. Proto je pohraničí v pohybu ještě dnes.

Březina, pokračující autor, byl komunista. Před válkou měly Tošovice 261

obyvatel, hlásily se k SüdetenDeutschePartai a členy NSDAP. Při mobilizaci se

skrývali v lesích. Nadšeně vítali německé vojáky, kteří celé Odersko obsadili.

Původní kostel z 9. století, byl zbourán v roce 1908. V následujícím roce

byl vystavěn nový kostel. Po osvobození Rudou armádou nebyla obec příliš

poškozena, jen jeden dům byl zasažen granátem. Poté byly jmenovány správní

komise. Všichni padlí vojáci Rudé armády byli v lednu 1946 vykopáni a odvezeni

do společného hrobu v Opavě. Vykopávky prováděli Němci a převoz se prováděl

za silných mrazů, protože těla byla již v rozkladu. První obyvatel v obci byl Jan

Zubek. Pak přišlo dalších třináct. Obec byla postižena válečnými událostmi,

hlavně na hospodářském zvířectvu. Zemědělství bylo zanedbané a opuštěné. Nově

příchozí museli začít od začátku, chybělytaké zemědělské stroje. Dne 9.9.1945 se

v Tošovicích slavily první české dožínky.

5. dubna roku 1946 se uskutečnil první odsun. Lidé určeni k odsunu si

s sebou mohli vzít 60 kg, a každý z nich dostal 1000 říšských marek. Při prvním

odsunu došlo k neštěstí, byl založen nevysvětlený požár stodoly. Nejspíš za tím

stáli Němci při odsunu.

26.května 1946 proběhly volby, ve kterých zvítězili komunisté. Podle

výsledků voleb byly upraveny výbory.V tomto roce přichází další obyvatelé.

Obec je již zcela osídlena Čechy.

22

V roce 1947 vláda Klementa Gottwalda slibuje obnovu budování

republiky. V zimě přichází tuhé mrazy až do -30 stupňů pod nulou, přesto se

podařilo splnit hospodářský plán na 100%. Iniciativu přebírá KSČ. V obci jsou

pouze dvě politické strany: komunisti a strana lidová. 15

15fond Tošovice, oddíl Obecní úřad Tošovice, Státní okresní archiv Nový Jičín,

pracoviště v Odrách 1945, ROLLEDER, A.: Dějiny města a soudního okresu

Odry.

23

5Situace Čechů a Němců na Odersku po roce 1989

Po roce 1989 žili němci na Odersku jen v malém procentu. Po odsunu

německého obyvatelstva, tzn. po roce 1946, zde zůstali občané jen díky

českoněmeckým smíšeným rodinám, nebo když prokázali, že byli antifašisté nebo

komunisté. Tito občané obdrželi československé státní občanství a mohli zůstat

v Československu, pokud chtěli. Rodiny se po čase velmi sžily s nově příchozími

obyvateli z Valašska, Slovácka, Hané.

Mezi lety 1945-1989 byly návštěvy německých starousedlíků skoro

nemožné. Po roce 1989 se tato situace změnila. Dnes probíhají za přispění

mnohých nadšenců pro historii a některých občanů Oder českoněmecká setkání.

Mezi Němci ze smíšených rodin a Němci po odsunu probíhala bohatá

korespondence. Na své návraty nepomýšlejí, pouze si chtějí připomenout své

mládí a život před odsunem.

Vztahy mezi Němci a Čechy, již nejsou vyhrocené. Obě strany se snaží

distancovat od nacismu a souhlasí, že odsun Němců byl těžký a problematický.

Českoněmecké i české rodiny chápou návraty německých potomků starousedlíků,

kteří hledají své kořeny a historii. Pozůstatky této historie můžeme najít nejen

v archivech, ale také na hřbitovech, budovách, fotografiích a ve vzpomínkách lidí,

kteří pamatují tuto část svého života.

Někteří Němci i Češi sdílejí stejný názor, že odsun měl postihnout pouze

fašisty. Všichni dnes jednoznačně odsuzují napáchané krutosti. Každý souhlasí

s tím, že takovou část života by už nechtěl zažít.16

16WAGNEROVÁ, A.: Neodsunuté vzpomínky, česká zkušenost pohraničí.

24

6 Praktická část

Úvod do praktické části

Naše praktická část spočívala zpočátku především v tom, že jsme

navštěvovali pamětníky z Oder a okolí, kteří zažili válečnou a poválečnou dobu

na Odersku. Tato část práce nebyla tolik obtížná jako teoretická, protože lidé byli

velmi vstřícní, ochotně se svěřovali a zapůjčili nám své osobní materiály. Dalším

úkolem bylo objasnit důležité informace a v neposlední řadě seznámit veřejnost s

problémem, který zde vznikl. Zjistili jsme, že odsunutí Němci, měli také

v Německu velké problémy, protože nikoho neznali a německým obyvatelstvem

nebyli přijati. Velice dlouho bylo toto téma tabuizované, jelikož tato část života

nebyla pro nikoho příjemná. Dalším bodem naší praktické části byla návštěva

archívu, kde jsme zjistili a ujasnili si další potřebné informace.

Velkým úkolem pro nás se stalo vypracování didaktických lekcí, které

byly inspirovány předešlou již odvedenou prací. Vyzkoušení těchto lekcí bylo

také důležité zhodnocení pro nás, zda jsou lekce proveditelné. Zážitkem pro nás

bylo i setkání s klienty Domova důchodců.

25

6.1 Zita Petrusková

Paní Petrusková se narodila v roce 1923 a dnes má 88 let. Pochází z 6

sourozenců. Se svou rodinou žila v Polsku v Gliwicích, a poté se v roce 1946

přistěhovala do Oder. Rodina žila v Ratiboři, otec byl správce zámku a lihovaru u

hraběte Obersdorfa. Otec brzy zemřel po těžkém zápalu plic.

Jedna ze sester žije v Německu, kde působila jako hlasatelka rozhlasu,

jeden bratr vystudoval univerzitu v Krakově, další bratr se také přestěhoval

do Oder a třetí měl hospodářství u Gliwic.

Paní Petrusková jezdívala již ze začátku války do Oder za svou sestrou,

která zde působila jako řádová sestra. Studovala církevní školu, zde se naučila

vařit v lázních, dostala povolení studovat na zdravotnické škole v Rybníku.

V březnu 1945 do Slezska přitáhly ruské jednotky a škola byla uzavřená. Vdala se

v roce 1947, byla uspořádaná malá svatební oslava, která byla pro všechny

zúčastněné výjimečná, protože jídlo v té době bylo na příděl. Vzala si za manžela

Josefa Petruska, hudebníka, který hrál na lesní roh. Studoval na německé škole.

Poznali se v Odrách v nemocniční kapli, když docházela do nemocnice za svou

nemocnou sestrou. Za války byl vojákem německé armády, dostal se z ní do

Francie, kde byl zajat. Z Francie putoval do Belgie, odkud byl v roce 1946 ze

zajetí propuštěn. Vrátil se do již osvobozeného Československa a byl internován

jako bývalý německý voják v Plzni. V táboře zjistili, že umí pracovat se dřevem

(vystudoval dřevařskou školu), proto využili jeho um pro stolařské práce, ale za

půl roku byl propuštěn a vrátil se zpět do Oder.

V roce 1948 se Zitě Petruskové narodil syn. Několikrát rodina Petruskova

musela bojovat o svůj dům. V jedné chvíli existoval i plán, jak naložit

s pozemkem domu, plánovalo se zbourání domu a vystavění garáží. Zita

Petrusková chtěla odejít do Německa, ale manžel nesouhlasil, protože byl

rodákem z Oder, měl zde své rodinné kořeny a dům po rodičích. Nakonec jim byl

rodinný dům odebrán, jeho peněžní odhad byl nízký. Noví majitelé jej postupně

spláceli. Ti, kteří byli zasloužilí veteráni z války, například partyzáni, dostávali

domy nebo byty zadarmo. V domě jejího manžela žili do konce války němečtí

nájemníci, kteří byli nuceni odejít v rámci odsunu. Dodnes dům rodině

26

Petruskové nebyl vrácen, protože podle zákona na něj nemají nárok. Syn koupil

ve stejné ulici jiný dům, ve kterém teď bydlí.

Při odsunu Němců v Odrách, se všichni němečtí obyvatelé museli

shromáždit u pivovaru a mohli si vzít pouze 30kg na jednu osobu. Poté se všichni

dostavili na nádraží, kde je naložili do nákladních vagónů a odvezli do Suchdola

nad Odrou a tam čekali na vlak do Německa. Když přijeli do Německa, byli

zaregistrováni, pak museli čekat a spát na ulicích, protože si je nikdo z Němců

nechtěl vzít do domu. Němci si jich vůbec nevšímali, říkali, že přijeli cigáni, byli

špinaví a zanedbaní protože byli čtyři dny bez vody. Když přišel příkaz z úřadu,

němečtí obyvatelé byli nuceni vzít je do svých domovů.

V Odrách zůstali jen antifašisté – komunisté například paní Herta

Sedláčková. Odsun se paní Petruskové netýkal, protože byla přihlášena jako

Polka a má české občanství.

V poslední době se sem vracejí Němci, kteří hledají své odebrané domy a

povětšinou jsou zklamání z toho, že tyto domy byly od jejich odchodu velice

poškozené a znehodnocené.

Fotografie najdete v přílohách číslo: 31– 34

27

6.2 Elfrída Říčánková

Pocházela z chudé rodiny, z pěti dětí. Tatínek Antonín byl český zedník

původem z Brna, maminka Anna byla oderská Němka. Její otec v Brně vyrůstal a

před první světovou válkou začal pracovat u jednoho sedláka. Během 1. světové

války se přestěhoval s rodinou do Vítovky, kde se setkal se svou budoucí

ženou, maminkou paní Říčánkové. Tatínek zemřel v roce 1957. Maminka, jako

Němka, nikdy s nikým neměla žádný problém. Její rodina vlastnila malé

hospodářství, na kterém se žilo pěkně. Ve 30. letech 20. století přišla hospodářská

krize, která ovlivnila i její rodinu. Na Vítovce se začala stavět nová silnice, která

zaměstnala zdejší muže, v době krize to byla pro obyvatelé Vítovky záchrana.

Lidé ve vesnici si snažili pomáhat.Na Vítovce bylo veškeré obyvatelstvo německé

národnosti, ale dole v údolí žily čtyři české rodiny.Tehdejší učitel Čechům

pomáhal s překládáním dopisů a jiných dokumentů.

V době prvních bojů na Vítovce byla paní Říčánková ještě malá a

nevěděla nic o válce ani o jejích nebezpečích.Prvními vojenskými akcemi v roce

1945 byly přesuny armádních jednotek. Němci byli na Veselí a Rusové přišli

z Tošovic. Německá vojska prošla kolem domuŘíčánkových a pokračovali

směrem do Oder. V jejich okolí dopadaly granáty z odstřelovacích děl. Přímo

kolem jejich domu dopadlo 13 granátů. Jeden z nich proletěl střechou statku a

nevybouchl. Nikdo naštěstí nebyl zraněn. Příbuzný tento granát údajně zakopal na

poli ve Vítovce, ale i po prohledání pole moderní technikou se dodnes nic

nenašlo. V oblasti Vítovky před koncem války bylo hodně ruských jednotek. Po

válce byla celá dědina zničená, pole byly rozkopány a proměněny

v zákopy.Nejvíce zničeným městem byl Fulnek, kde probíhaly největší boje. I

Opava byla celý měsíc bombardovaná, a tedy v hrozném stavu.

Po 2. světové válce přišel komunismus. Celá rodina byla přemístěná na

statek a byla rozdělena do různých pracovních míst. V té době byla paní

Řičánková ještě mladá a tak musela zůstat na statku, kde v letech 1945 a 1946

pracovala zadarmo. Jelikož její maminka byla Němka i ona se řadila k Němcům.

To znamenalo mnohá omezení, z nichž jedno stanovovalo, že nesměla chodit po

chodníku ale jen po silnici.Otec Elfrídy Říčánkové, i přesto že byl Čech, musel

tento zákaz dodržovat, ale nedělo se tak, protože měl zdravotní problémy s

nohama. Za tento přestupek byl zatčen a odvezen do arestu. Odsud byl převezen

k Opavskému soudu, kde ho soudili, za hlášení se k německé straně, což ale

nebyla pravda. Dopadlo to dobře a Opavský soud dokonce zabránil zabavení

28

jejich domu a zůstali tedy ve Vítovce. Její sestry bohužel neměli takové štěstí,

jelikož se za války provdaly za Němce, čekal je tedyodchod do Německa.Když

otce zavřeli, přešly nelegálně hranice do Rakouska.

Směrem na Opavu bylo více českých dědin, ale i zde bylo pár Němců. Žili

pohromadě a bez problémů. Po válce se hodně změnilo a lidé na sebe nebyli

zrovna nejhodnější. Populace se rozdělila na Němce a Čechy. Mladí muži

sekýrovali ty, co byli v arestu a neměli je rádi. Ve Vítovce to bylo celkem

v pořádku. Majetek zůstal a s vyžitím nebyl problém. Zato po odsunu v Německu

měli odsunutí velice těžké podmínky, sestry paní Říčánkové se měly dost špatně.

Potom se do Vítovky nastěhovali noví obyvatelé, někteří dělali problémy, ale

nebylo to nic vážného nebo nebezpečného.

Po nějaké době byli všichni Němci pryč a pracovalo se za peníze. Jeden

z Čechů, který se přistěhoval po válce, byl manžel paní Říčankové. Byl to vdovec,

kterého si později Elfrída vzala a měla s ním 3 děti. Měl ale úraz na motorce,

srazil se s nákladním automobilem. Bylo to na jaře, když byl ještě na ulicích sníh.

Ještě přes rok potom žil. S výchovou dětí jí pomáhali rodiče, poté si pomáhali

navzájem. Elfrída má tři syny, dva jsou zde v Česku a jeden je u švýcarských

hranic u její sestry, nedávno prodělal těžkou operaci a byla mu odoperována

ledvina.

Poslední rok chodila Elfrída na církevní školu do Oder, tehdy to byl ještě

klášter. Bylo zde 9 ročníku a rodinná škola. Na internátu bylo mnoho děvčat.

Tehdy se učilo opravdu hodně a škola byla těžká. Učilo se tady jen německy, ale

byli tam i sestry, které vyučovaly angličtinu a francouzštinu. Studentky byly

většinou Němky. Výuka probíhala jako kdekoli jinde, ale místo učebny se učilo

v kapli. Vyučovalo se zde řeči, muzice, hře na hudební nástroj, vyšívání. Jednou

za rok zde probíhala výstava ručních prací studentek. Poslední rok Elfrídy na

škole se začala stavět nová tělocvična a děvčata si ušila své vlastní cvičební

úbory. Modré tričko a skládanou sukýnku.

Po škole pracovala, jako většina lidí z Oder ve zdejší továrně. Tehdy se jí

říkalo „Optimitka“. V létě si také přivydělávala pěstováním stromků. Zde

pracovala, až do důchodu. Vydělala si dost peněz, pracovní prostředí a pracovníci

byli příjemní. Jedna z méně příjemných prací bylo nanášení laku na míče.

Jeden její syn zůstal po válce ve Švýcarsku, to ale Elfrídu netrápilo.

Komunisté to ale brali jinak, služba Veřejné bezpečnosti zjišťovala, jak se učí a

jestli nemá problémy se zákonem. Syn byl veselý, měl spoustu přátel a neměl

s nikým problémy. Policistům musela předložit dopisy, které jí její syn posílal.

29

Chtěli vidět první i poslední. Elfrída říkala jen pravdu a ta byla také na papírech. I

přesto nikam nemohla jezdit, ani ho navštěvovat či s ním byt jinak v kontaktu.

Důchod paní Říčánková dostala v 54 letech a poté už za svým synem směla jezdit

a i on mohl za ní. V kontaktu byla také s ostatními přáteli a kamarády. Mnoho se

jich vracelo z Ruska a paní Říčánková měla kontakty a tak je rozdělovala

k rodinám. Někteří z nich v Rusku zůstali, někteří přijeli brzo a někteří až za deset

let. Jezdily také autobusy, ve kterých paní Říčánková působila jako překladatelka,

protože skoro nikdo neuměl česky.

V té době doma mluvili jen německy a tak s dětmi musela dělat domácí

úlohy a učit je česky. Vždy pro ni bylo snazší mluvit německy. Rodina se dodnes

cítí spíše německého původu.

Situace zbytku rodiny v Německu byla ze začátku zlá. Vše bylo zničené a

kromě 50kg osobních věcí nic neměli. Ale i přesto se usadili. Sourozenci se už

nechtěli vrátit a nikdy se na toto téma s paní Říčánkovou nebavili. Čím byli starší,

tím víc je to táhlo domů, ale nikdy nepřišli. A po roce 1989 se už nikdo z rodiny

do Česka nevrátil. Ještě v minulosti zde jezdily autobusy s lidmi, kteří tu za války,

nebo před ní bydleli a probíhaly výměnné pobyty. Tyto výměnné pobyty probíhají

někdy i dnes. V Německu dokonce vznikl časopis, který vydávají tamější Češi.

Dnes je paní Říčánková se svým životem spokojená. Nepřipadá jí, že by se

v Německu měla lépe. Za svůj život byla sice párkrát odsuzována za svůj původ,

ale bere to tak, že mnoho ostatních Němců se mělo mnohem hůř.

Fotografie najdete v přílohách číslo: 35– 39

30

6.3 Milan Konrád

Milan Konrád se narodil ve třicátých letech ve Vítovce. Rodiče pocházeli

z Kyjova, kde pracovali na statku, který jim ale nepatřil. Hledali něco svého. Ve

Vítovce byl volný statek, proto se tam nastěhovali. Na tomto statku se pan Konrád

narodil. Statek se musel celý vystavět, protože to byly jen čtyři holé zdi. Statek

patřil jeho otci a bratru. Byli jedinou českou rodinou, zbytek Vítovky byl

německý. Česky se domluvil pouze na statku. Češi se od Němců izolovali a

neměli s nimi žádné kontakty. Otec byl jediný, kdo uměl německy, a proto se jen

on bavil s Němci. Na statku občas pracovali sezonní dělníci, kteří pocházeli

z Čech aze Slovenska.

Pan Konrád navštěvoval školu, která byla vystavěna v letech 1911-1912,

vystřídalo se zde šest učitelů. Do školy začal chodit v roce 1944, později do

měšťanky – dnešní Základní školy J. A. Komenského v Odrách. Tam dochodil

pětitřídku. Ve škole postupně zapomínal česká slova, učil se vše v němčině, česky

se začalo mluvit až po převratu, roku 1948.

Když šli Rusové v roce 1944 od Tošovic z lesů (tehdy chodil M. Konrád

do školy), začaly v 10hodin houkat sirény a děti musely opustit školu a schovat se

do lesa před náletem amerických letadel, nařídila to tak Třetí říše. Ruské jednotky

zůstaly v Odrách, v okolí Dělnického domu.

Po konci války byl v Odrách zřízen lágr, kde byli odsunuti Němci. Němce

tam hlídali Češi, kteří byli přísní. V Jakubčovicích bylo v roce 1948 zřízeno

komunistické vězení, zatčení vězni museli pracovat v lomu.Němci museli odejít a

mohli si vzít s sebou jen 5 kg věcí.

V roce 1948 přišla konfiskace statku Konrádových. Rodina si proto

koupila dům po Němcích, stál jen 100 000 Kčs i s vybavením, které tam původní

obyvatelé ponechali. Novými obyvateli Vítovky se stali Slováci a Valaši.Mezi

obyvateli po válce nebyly spory. Později Milan Konrád začal pracovat

v Optimitce, jezdil s vozíkem a převážel chemikálie.

Po roce 1989 začali bývalí němečtí usedlíci navštěvovat svá rodná místa,

např. nechali na hřbitově opravit pomník. Milan Konrád usuzuje, že to není

špatné, ale dnešní situace v obci je dobrá a tak má také zůstat (viz Benešovy

dekrety). Rodině byl v restituci vrácen statek, ale ne celý.Statek nakonec rodina

prodala a je z něj dnes pila. Vítovka má dnes 300 obyvatel a z bývalé školy je

nyní hospoda „Na konci světa“.

31

6.4Olga Fojtíková

Během druhé světové války bydlela u tety ve Vídni. Odjížděla tam, když jí

bylo 11 let, bylo to v den, kdy začala válka v Polsku. Ve Vídni žila až do svých

16 let. Ve Vídni v desátém okrsku tehdy žilo hodně Čechů. Bylo to začátkem

října, proto hned nastoupila do školy. Musela opakovat první třídu. Po Vánocích,

ale přestoupila do druhé třídy. Do 14 let byla na základní škole a pak dva roky

dělala obchodní školu, která jí byla k ničemu. Z Vídně se vracela s tetou domu na

prázdniny. Přijeli kolem poledne a do večera teta obdržela vzkaz, že se musí vrátit

domu, že její byt bombardovali. Tetin byt trefili nešťastnou náhodou. Původně

chtěli trefit garáže s auty naproti. Tady měla dva měsíce prázdnin, ale pak musela

jít pracovat někde do rodiny. Šla do Heřmanic, kde byly dvě malé děti. Více

musela pracovat na poli, než se starat o děti. Jednou za 14 dní v neděli mohla

chodit domů. Musela chodit pešky. Chodila kolem Heiparku až do Heřmanic.

Když šla fronta, chtěla jít domů k mamince, protože tatínek nebyl doma.

Musel narukovat za Tošovského starostu a octnul se až ve Francii, kde se dostal

do zajetí a kde zůstal až do konce války. Když ho pustili, šel do Čech, kde ho zase

zavřeli. Jelikož byl zedník, měl hodně práce, a dostával se i mezi lidi, kteří mu

někdy dávali jídlo a pití. Asi rok byl věznění v Čechách. Vrátil se domu na Petra a

Pavla v roce 1946. Na druhý den byla neděle a probíhal transport, kterým měli b

také odvezeni, ale tatínek neměl žádné oblečení, protože jim všechno vzali, a

proto neodjeli.

Bydleli v Tošovicích. Jednoho dne, když tam Němci hnali všechen

dobytek a začali se stahovat vojáci, tak se maminka musela schovat, protože byla

Češka. Měla další dva sourozence.Maminka se s tatínkem seznámila, když

pracovala u jedné rodiny. Tatínek pocházel z Tošovic a maminka pocházela ze

Spálova a asi týden tam bydleli. Sestra tam zůstala dělat služebnou a paní Olga s

bratrem a maminkou se vrátili.V Tošovicích z vrchního baráku k nim do vesnice

vždycky běhaljeden kluk, který jim vždy oznámil, co se děje. Když už Rusi

přicházeli tak se děvčata utíkaly rychle schovat. Schovávaly se pod postel. Bylo

jich 7 děvčat. Když je nemohli najít, tak zase odešli. S takovým strachem žily dost

dlouho.

V Tošovicích byli všichni Němci, až na její a ještě jednu rodinu.

Jelochovice byly taky Německé. V Odrách to bylo trochu promíchané a ve

32

Vítovce taky. Paní Olga 5 let vůbec nežila v Tošovicích, to bylo, když bydlela u

tety ve Vídni.

Její tatínek všude jezdil na kole, a maminka chodila pomáhat sedlákům,

aby měli co jíst. Většinou tady žili bohatí Němci, ale našli se i chudí sedláci.

Pamatuje si jednu příhodu z dětství. Měla 5 let. Psal se 1931 rok a maminka byla

v prádelně. Musela hlídat bratra, který měl 3 roky. Bratr byl maminčin ocásek a

ona ho musela hlídat. V Tošovicích byl kamenný schod a chtěla mu ukázat, jak

skáče zajíc. Spadla a do teď má na čele jizvu.

Když se vrátila z Vídně, tak jí bylo 16 let. Teta byla taková, že se nikdy

nechtěla schovávat do sklepa, když byly nálety. Po tom náletu, kdy jí

zbombardovali byt, tak dostala náhradou jiný v úplně jiném okrese.

Paní Olga se dostala do Optimitky v 1947 roce a dostala jí tam jedna

známá paní. Tehdy neuměla ani slovo Česky. Necítila se tam moc dobře.

Pracovala tam u stroje.

PAMATUJETE SI, JAK BYLI ODSUNUTÍ NĚMCI Z TOŠOVIC?

Bylo to asi na třikrát. Moc si toho už ale nepamatuje. Shromáždili se na

nádraží a pak byli odvážení vlaky do Německa, kde je taky, ale moc dobře

nepřijímali. Němci ještě nebyli pryč a noví Češi už tady byli nastěhovaní. Hodně

lidí se nastěhovalo z Valašska. Nejdřív přišly asi dvě rodiny Fojtíkových z

Valašska. Němci museli u nich pracovat a pak odejít jim tady nechat místo své

vlastní místo. Někteří počítali s tím, že tady zůstanou a budou Čechům sloužit, ale

nemohli kvůli odsunu. Její rodina měla taky jít na odsun, ale tatínek opravdu

neměl žádné oblečení. Rusi zase vzali její oblečení, které viselo na šnůře. Doma

mluvili jenom německy. Její maminka se musela učit německy, když šla sloužit a

paní Olga když šla sloužit, tak se musela naučit česky. V některých rodinách

sloužili i někteří ze Spálova a tak se muselo vždycky učit druhý jazyk. Ty časy

byly velmi těžké. Smíšené manželství jsou úplně špatné. Nedej Bože, aby se stalo

něco podobného jako za druhé světové války. Smíšené rodiny se pak musely

rozhodovat, co pro ne bude lepší. Jestli zůstatnebo jít na odsun.

Otec mel 8 sourozenců. Jedna sestra se přestěhovala do Vídně. Dva bratři padli za

první světové války v Rusku. Další se oženil v Opavě. Jedna sestra bývala tady ve

Fulneku pod kapličkou. O dalších nám není známo.

33

Chtěli jim vzít jejich dům a z toho postavit obchod. Je chtěli vystehovat.

Rodina Fojtíků nechtěla, a proto si musela vzít navíc dva hektary pole, aby mohli

zůstat. Měli jen kozy a ještě museli dávat komunistům nějaké výrobky z toho

pole. Jak šla fronta, tak jim střelili bombu do domu. Tatínek, když se vrátil, tak to

všechno rychle opravoval. Musela odejít s Optimitky, aby se mohla starat o

maminku. Když odešla s Optimitky tak pak pracovala v Retexu až do důchodu.

Přehazovali si jí tam z místa na místo a ona jim musela ve všem vyhovět, protože

jí pustili na dovolenou na týden k tetě. Chtěli ji dokonce zabavit i valašské

papuče, které mela pro tetu.

Vdala se po roce 1947 a to jí bylo 19 let. S manželem se pak přestěhovali

do baráku, kde bydlela její sestra, a její bratr bydlel v Tošovicích, kde se učil

krejčím. Když ale přišel převrat tak skončil a už se pak nemohl doučit. Šel pak

sloužit. Sestra zůstala sloužit na Spálově.

KDE SE VÁM ŽILO LÉPE, V TOŠOVICÍCH NEBO VE FULNEKU?

Její muž zemřel v 69 roce, takže velmi brzo. Musela si všechno obstarat

sama. Vychovávala sama dvě děti. V 70 roce se děti odstěhovaly a ona zůstala na

chalupě sama. Musela si tam všechno opravovat sama, a ještě k tomu musela

chodit do práce. Mela ten život všelijaký, plný práce.

Její švagrová bydlela na východním Slovensku. Mela ještě další tři

sourozence. Nejstaršího syna nechali doma, ale jí a její další dva sourozence

odvezli do Palkovic, kde musela pracovat. Její sestřenice se dostala do Tošovic,

kde pracovala a dostala tady pak i švagrovou paní Olgy. Tak se poznala její

švagrová s jejím bratrem. Jej sestra poznala svého manžela na Spálově. Byl to

pekař a na Spálově se vzali.

DOŠLO V TOŠOVICÍCH K NĚJAKÉ POTYČCE MEZI RUSY A NĚMCI?

Došlo. Rusové proháněli děvčata.

Její bratranec hlídal v lágru v Tošovicích, ale proto, že nechtěl byt tak

přísný, dostal se do uranových dolů do Jáchymova, kde onemocněl a brzo zemřel.

BYLO TADY VID ĚT, KDO BYL PRO ADOLFA HITLERA?

To paní Olga tak moc neví. Nežila tady v těch letech. V Heřmanicích to

bylo všechno proněmecké. Bývaly i nálety.

34

KUDY SE NĚMCI STAHOVALI?

Od Fulneku na Odry. Brali sebou i dobytek. Ani jí moc nedávali najevo,

že je se smíšené rodiny. Pracovala totiž u jedné rodiny jako služka a neměla

žádný problém. Ani tatínek ne. Bylo jich 15, co je dali k sedlákům do vesnice

Kladíky. Museli u nich pracovat a neuměli ani slovo německy. Ti sedláci je často

zkoušeli, jestli opravdu neumí německy, nebo jestli to jen hrají. Na jaře je vzali

zpátky do Tošovic.

LÍBIL SE VÁM ŽIVOT VE VÍDNI?

Kdyby nebylo té války, tak by se tam měla úplně královsky. Mohla pracovat

někde v bance, nebo někde na nějakém vysokém místě. Kdyby uměla česky, tak

by mohla pracovat v Optimitce někde v kanceláři. S maminkou a manželem pak

musela mluvit česky.

Fotky najdete v přílohách číslo: 41 - 46

35

6.5 JAN JAKUBÍK

Rodina Jakubíků se do obce Tošovic přistěhovala. Přišli tady z Valašska a

měla v této době pět dětí. Nejsou tedy původními obyvateli, ale již z dřívějška zde

mají kořeny. K dnešku má pan Jakubíkdevět sourozenců, je na důchodě, zajímá se

o historii Tošovic a stará se zde o místní kostel. Co se týče obce, v dnešní době

registruje 210 obyvatel.

Podle výkladu pana Jakubíka byli původní obyvatelé vesnice ryze

německé národnosti. Ale nepodporovali Hitlera a žili v klidu s ostatními. Co se

týče škod a ztrát, Tošovice nezaznamenávají velké škodyani ztráty na životech.

Jak nám bylo řečeno,v malých obcích neprobíhalo velké bombardování ani žádné

„hrůzy“.Ovšem co se týče tošovickéhokostela nebyl na tom vůbec dobře. Kostelu

bylaponičena fasáda i věž, a byl ukraden zvon. V devadesátých letech 20. století

se zde konaly různé sbírky. Dnes má kostel nový zvon, který nese jméno Martin.

Později kostel zabrali Rusové, kteří si z něj udělali ubytovnu a poráželi zde

dobytek. Naštěstí se vše opravilo. O to, že kostel stojí, se zasadil Richard

Hercmanský, zástupce v říšském sněmu. V roce 1913 začaly opravy a stavba

nového kostela, byla roku 1916 dokončena. Věci z původního kostela byly

uloženy v Zemském muzeu v Opavě, ale muzeum bylo zasaženo granátem, takže

dnes už tam můžeme nalézt pouze zbytky. Za zmínku také patří hřbitov, který se

váže ke kostelu a na kterém jsou pohřbeny některé staré německé rodiny. Tudíž je

to česko-německý hřbitov.

V roce 1945 proběhl odsun místních německých obyvatel. Češi měli

velkou zlost na Němce,a tak si ji vybíjeli i na bezbranných. Na odsun si s sebou

mohli vzít jen nejnutnější věci. Vše se odvíjelo od principu, že zde nemůže zůstat

jediný Němec. Výjimkou byla rodina Mechlových, kteří žili ve smíšeném

manželství. V této rodině byla žena Češka a pan Mechl Němec, nemluvícíČesky.

A rodina Heinových, která měla původ z Německa. Zde byl muž Němec a žena

Češka, pocházející ze Spálova. Jinak všichni žijící Němci byli vyhnáni.

Co se týče kontaktů s německou stranou v devadesátých letech, byly velmi

kamarádské, obyvatelé Tošovic o ně měli zájem, a setkávali se v dobrém. Němci

by se sem rádi vraceli, ale dnes už jich ubývá. V místním, již tolikrát zmíněném

kostele můžeme dokonce spatřit sochu sv. Martina, kterou Němci Čechům

darovali.Fotografie najdete v přílohách číslo: 47 - 50

36

6.6 Dokument: Herta Stach – Sedláčková, Pamětnice

Tento dokument jsme dostali při návštěvě Oderského muzea. Paní Herta se

narodila v Odrách. Její otec se jmenoval Herman Stach a její matka se jmenovala

Elza Stach. Oba rodiče byli Němci. Její otec i dědeček byli spoluzakladatelé

levicové komunistické strany. Otec byl předseda závodní rady Optimit. Matka

Elza neboli Alžběta byla vyslána do SSSR jako první delegátka z Oder.

Alžběta Stachová ve 41letech byla tovární dělnice v Optimitu. Její manžel

byl u vojska. Byla to Němka, která se hlásila k radikálním komunistům. Pomáhala

rusům k útěku a dávala jim zbraně. Obstarávala jim cigarety a chléb. Ve vězení

zemřela 13.1. 1945.

Když začala válka, bylo paní Hertě 10 let. 10.10. 1938 do Oder vjížděly

první německé tanky. Celé Odry jásaly, pekly koláčky, čekaly Němce na náměstí,

ale rodina paní Herty po předzvěstech, které měly, tak věděly, že příjezd Němců

nehlásá nic dobrého. V Odrách žilo 95% Němců a zbylých 5 % byly české rodiny,

které pomáhaly různým zajatcům. Paní Herta taky pomáhala. Popisuje, jak jezdila

do Oderského lesa na kole a vozila jídlo, oblečení a v krabici od vložek ruční

granáty.

V roce 1944 pomáhala paní Herta ještě s celou svou rodinou čtyřem

sovětským zajatcům při útěku. Dávali jim jídlo, šaty, ruční granáty, mapy, střelné

zbraně. Nakonec při přestřelce tři sovětské zajatce zastřelili a jeden, který přežil,

Dimitrij Novikov se vrátil, jelikož nevěděl, co má dělat. 1.7.1944 jako obvykle

babička napekla koláče a paní Herta jela na kole na smluvené místo. Když tam

Dimitrije nenašla, vložila jídlo do vydlabané vrby. Všimla si, že jí pozorují dva

muži. Večer k nim domů přišli Němci se zatykačem. Vzali její matku i jí. Později

její babičku i švagrovou. Jí a její matku odvezli do Nového Jičína, kde bylo

vězení. V zatykači stálo, že je zavřená proto, že pomáhala sovětským zajatcům, a

že jednomu z nich obvázala ránu. Všechny prozradil Dimitrij Novikov, se kterým

nevíme, co se stalo. Její matku dvakrát zmlátili až do mdlob, nezvládala německé

mučení, a proto se oběsila na řemenu od šicího stroje, který tam měla její

spoluvězenkyně. 13.1.1945 Elza Stach umírá. Herta měla jet do Berlína na soud,

aby si vyslechla rozsudek. Soud byl ale odložen, jelikož se chýlil konec války a

všechno šlo velmi pomalu. 2.5.1945 byla podmínečně propuštěna a řízení bylo

zatím přerušeno.

37

V květnu roku 1944 byl povolán její otec (bylo mu 50 let) na frontu

k námořnictvu. Z fronty byl převezen do britského vězení. Po válce jim Němci

chtěli zabavit dům. Na jaře v roce 1947 se otec vrátil ze zajetí v německé

uniformě. V roce 1947 získala zpátky své státní občanství a byl jí vrácen dům.

Herta se nikdy nehlásila ke komunistům, dle jejího názoru byli nejhorší. Na

základní škole měla samé jedničky, a proto chtěla po válce dále studovat, ale

nebylo ji to umožněno. Dostala zaměstnání v továrně jako účetní.

Na konec dokumentu paní Herta Stach prohlásila: „PROŽILA JSEM

NÁDHERNÉ DĚTSTVÍ“

Paní Herta žije do dnes v Odrách. Má sestřenici Hermínu Balerovou, která

ale neměla po našem kontaktování zájem o rozhovor.

Fotografie najdete v přílohách číslo: 51 – 52

38

6.7 Návštěva Státního okresního archívu v Novém Jičíně

Navštívili jsme Státní okresní archiv v Novém Jičíně. Pracovali jsme v

badatelně, ve které jsme strávili následujících 5 hodin. Mohli jsme využívat

notebooky, zápisníky, fotoaparát (bez blesku - kvůli ozáření archiválii = možné

poškození). Prve jsme si museli vybrat, jaké dokumenty si chceme prohlédnout.

Následně vyplnit registrační lístek s přesnými katalogovými čísly jednotlivých

dokumentů, které byly během 30 min obstarány. Byly nám zapůjčovány pouze po

jednom dokumentu a po jeho navráceni jsme si mohli zapůjčit další. Nad

dokumenty jsme se párkrát i docela zakašlali a zhrozili nad stavem dokumentů.

Mnohé byly z části pozřeny myšmi a moly. Dokumenty jsme pročítali,

přepisovali, fotili, skenovali a díky nim jsme získali velkou část informací, o

přilehlých vesnicích Oder.

Také jsme se snažili vyhledat jména příbuzných osob, se kterými jsme se

setkali. To se nám většinou nedařilo, jelikož dokumenty byly opravdu rozsáhlé, a

proto bylo snadné některá jména přehlédnout. Některé dokumenty byly také i

sporadické, z důvodu skartace dokumentů z let 39-45, které byly považovaný za

nevyhovující z hlediska německých informací. Většinu dokumentů jsme museli

parafrázovat a ručně přepisovat buď do sešitu, nebo elektronicky a některé

grafické úpravy dokumentů jsme zachytili digitálně. Pracovníci archívu byli

příjemní a ochotní. Sehnali vše, co jsme potřebovali a poradili, jaké dokumenty

by nám ještě mohly být užitečné. Díky nim jsme se dostali i k dokumentům, které

ještě nejsou veřejnosti přístupné, protože archív je nestačil zkatalogizovat. Práce

ubíhala velice rychle a šla dobře od ruky. Bylo velice zajímavé si tyto staré

záznamy prohlížet. Některé informace byly pro nás zbytečné, ale jiné byly velice

užitečné.

Nejvíce nás zaujaly tyto dokumenty:

• Ohlašovací knihy (knihy, které sloužily pro registraci občanů, kteří byli

zapisováni jako obyvatelé Oder)

• Spis Úřední soud v Odrách(obsahuje informace o trestech, přečinech,

přestupcích a působnosti soudu v Odrách)

• Trestní listiny(obsahující přečiny a přestupky občanů)

- Oznámení o zamítnutí státního občanství

- Potvrzení o dočasném a trvalém pobytu v Odrách

- Potvrzení domovské příslušnosti, zachovalosti stálého bydliště

39

• Seznam příslušníků bývalé německé branné moci (v rámci spisu internační

tábor jsme prošli tyto seznamy)

Obsahuje:

- seznamy lidí, kteří byli integrování

- seznamy lidí, kteří nebyli integrování

- seznamy lidí, kteří pracovali v kamenolomu v Jakubčovicích

- seznamy lidí, kteří byli dodáni do vojenského, zajateckého tábora

- seznamy lidí, kteří se převáděli do Hranic a Vítovské železárny

- seznam internovaných válečných zajatců

Obecně obsahuje jméno, rodné jméno otce a matky, členství rodiny, adresa, kde

byl zajat, matriční číslo (většinou chybí), druh zajištění (chybí), státní občanství

v roce 1938, hodnost, poslední vojenský útvar, národnost, povolání, schopnost

práce, působiště

Seznam internovaných s uvedeným povoláním, popřípadě i členstvím

v německé organizaci NSDAP, SA, HJ apod.Obsahujejméno a příjmení, datum

narození, povolání, poslední bydliště, jméno otce, matky, poznámka (NSDAP,…)

Tento seznam obsahuje535 jmen žen a z toho 170 bylo v NSDAP, 391 jmen mužů

a z toho 200 v NSDAP.

40

6.8. DOMOV DUCHODCU

V červnu 2012 jsme navštívili Domov důchodců v Odrách s plánem představit

náš projekt a provést dotazníkové šetření. Představení projektu trvalo přibližně 20

minut. Na počátku jsme položili obecnější dotazy do pléna klientů, jako např.: Co

je to odsun?, Víte, jakým způsobem bylo zacházeno s Němci při odsunu?, Je

z Vás někdo německého původu? Na první dvě otázky většina klientů odpověděla

správně. Na třetí otázku odpověděla kladně jedna klientka.

Po přednášce následovalo dotazníkové šetření. V rámci něj byly položeny

klientům tyto otázky:

1. Byla Vaše rodina nějakým způsobem ovlivněna druhou světovou

válkou?

2. Rozdělila druhá světová válka vaši rodinu?

3. Setkal jste se už někdy s nějakým pamětníkem tady v Odrách?

4. Byl někdo z Vaší rodiny odsunut?

5. Myslíte si, že by se takové dění mohlo opakovat v dnešní době?

6. Jak hodnotíte náš projekt?

Odpovědi většiny klientů zněly:

Ad 1) jen z 15 lidí 3 odpověděli, že byli ovlivněni druhou světovou válkou.

Jednomu klientovi zavřeli strýce do vězení a rodina byla pracovně nasazena

v Německu. Matka klientky byla nucena šít pro německou firmu oděvy.

Ad 2) Jen dva lidé odpověděli ano. Samotná jedna klientka byla poslána na

převýchovu, byla dostatečným árijským dítětem. Jejím otcem byl Němec a

matka byla českého původu.

Ad 3) Jen jeden člověk odpověděl kladně.

Ad 4) nikdo neodpověděl kladně.

Ad 5) Odpovědi byly různé. Někteří odpovídali ano, možná, ne.

Ad 6) Projekt byl hodnocen slovy pěkný, zajímavý, nic mi to neříká, dobrý,

profesionální – „člověk si připomene tehdejší dobu a obnoví si vzpomínky.“

Návštěva Domova důchodců, setkání s klienty, byla velmi příjemná. Obávaly

jsme se prve, jak lidé zareagují na dané téma, ale setkaly jsme se se zájmem,

41

ochotou. Někteří klienti nakonec přiznali, že není lehké pro ně vzpomínat na

danou minulost, ale pochopili, že je důležité o těchto, ještě teď někdy

tabuizovaných tématech, mluvit.

Dalším krokem v rámci projektu bylo vypracovat didaktické lekce, které

budou využitelné v rámci výuky různých vyučovacích předmětů, jako např.

občanské výchovy, pedagogiky, multikulturní výchovy, sociální pedagogiky,

psychologie.

42

6. 9. SETKÁNÍ S ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY

V průběhu 2. pololetí 2012 jsme odprezentovali projekt a vyzkoušeli lekce

s žáky naší školy. Na počátku jsme položili zase obecnější dotazy žákům, stejně

jako tomu bylo u klientů v Domově důchodců.

Po prezentaci opět následovalo dotazníkové šetření. V rámci něj byly

položeny žákům tyto otázky:

1. Dozvěděli jste se z vyprávění svých rodičů či prarodičů zda byla Vaše

rodina nějakým způsobem ovlivněna druhou světovou válkou?

2. Pokud ano, zmínili se i o tom, zda se někteří příbuzní museli

z Československa vystěhovat z důvodu odsunu Němců?

3. Setkali jste se už někdy s nějakým pamětníkem tady v Odrách?

4. Myslíte si, že by se takové dění mohlo opakovat v dnešní době?

5. Jak hodnotíte náš projekt?

Většina žáků s tématem odsunu nepřišla do styku, jen ti, jejichž prarodiče

popřípadě rodiče byli německého nebo poloněmeckého původu. Hodně žáků na

druhou stranu přiznalo, že jejich rodiny, které bydlí v oblasti okresu Nového

Jičína a Opavy, mají některé z nich rodinné domy po Němcích. Většina

odpověděla na 3. otázku záporně. Podle některých válečné konflikty a nesoulady

ve společnosti mezi lidmi vždy existovaly a budou existovat, ale právě takové

projekty jsou tady od toho, aby se lidé poučili a nečinili stejné chyby jako jiní

v minulosti. Projekt byl hodnocen povětšinou slovy bezva, pěkný, zajímavý a

senzační.

43

6. 10. DIDAKTICKÁ LEKCE 1 - BOJ ZA PRAVDU

Název lekce: BOJ ZA PRAVDU

Téma: DOBRO A ZLO

Klí čové kategorie: politika, historie, svoboda slova, společnost, média, válka

Předmět: Občanský výchova, Dějepis, Právo, Rodinná výchova, Psychologie

Obtížnost: 2

Předpokládaný čas: 90 min.

Pomůcky: příběh, papíry, tužky, symboly, plakáty, pracovní listy, lepidlo a

nůžky, filmový dokument

Cíle:

- Studenti pochopí a vysvětlí pojmy: vlastenectví, odboj

- Studenti porovnají rozdíly DOBRA a ZLA

- Spolupráce studentů v rámci skupin

Postup:

Evokace:

1. Rozdělíme studenty do skupin po 4. Vyzveme studenty, aby na základě předložených obrázků

(symbolů), které dostanou nastříhané v obálce, tyto znaky rozdělili do dvou skupin tak, aby skupinu

symbolů spojovala společná charakteristika jedním slovem. (příloha č. 1 – vytisknout 2x)

2. Poté studenti budou přiřazovat z druhé obálky jednotlivá slova, která budou opět rozstřihaná a

promíchaná k již roztříděným symbolům tak, jak jim nejvíce dle jejich představ evokuji s daným

obrázkem. (příloha č.2)

3. Nakonec poslední dva termíny - DOBRO a ZLO, přiřadí k danému sloupci

4. Symboly společně se slovy lepí studenti na plakáty, aby mohli po skupinové práci své roztřídění

prezentovat před ostatními

5. Učitel se dotazuje při prezentaci skupin u jednotlivých plakátů, proč rozdělili symboly a slova tak,

jak je mají nalepené na plakátu a jaké pocity a dojmy ve studentech jednotlivé symboly vyvolaly

Uvědomění si významu informací:

44

Nejprve si přečteme příběh paní Herty Stach.

PŘÍBĚH

Paní Herta se narodila v Odrách v roce 1928. Její otec se jmenoval Herman

Stach a její matka se jmenovala Elza Stach. Oba rodiče byli Němci. Její otec i

dědeček byli spoluzakladatelé levicové komunistické strany. Alžběta Stachová,

matka paní Herty pracovala jako tovární dělnice, manžel byl u vojska. Byla to

Němka, která se hlásila k radikálním komunistům.

Když začala válka, bylo paní Hertě 10 let. 10. 10. 1938 do Oder vjížděly




které pomáhaly různým zajatcům. Matka paní Herty za války pomáhala Rusům

k útěku, obstarávala jim cigarety, jídlo a zbraně. Herta se také podílela na pomoci.

Ruští zajatci se skrývali v okolí Oder, Herta jezdila do oderského lesa na

kole, vozila jídlo, oblečení a v krabici od vložek ruční granáty.

V roce 1944 rodina Stachova pomáhala čtyřem sovětským zajatcům, kteří

utekli z nacistického vězení. Do úkrytu jim nosili jídlo, šaty, ruční granáty, mapy,

střelné zbraně. Po prozrazení, Němci tři sovětské zajatce zastřelili a Dimitrij

Novikov, který jako jediný přežil, se vrátil, jelikož nevěděl, co má dělat.

1. 7. 1944 jako obvykle babička napekla koláče a paní Herta jela na kole na

smluvené místo. Když tam Dimitrije nenašla, vložila jídlo do vydlabané vrby.

Všimla si, že jí pozorují dva muži. Večer k nim domů přišli Němci se zatykačem.

Vzali její matku i jí. Později její babičku i švagrovou. Jí a její matku odvezli do

Nového Jičína, kde bylo vězení. V zatykači stálo, že byly uvězněny pro velezradu

a za pomoc nepříteli - sovětským zajatcům. Všechny prozradil Dimitrij Novikov,

jeho další osud není znám.

Ve věznici v Novém Jičíně její matku dvakrát zmlátili až do mdlob,

nezvládla německé mučení, a proto se oběsila na řemenu od šicího stroje, který

tam měla její spoluvězenkyně.

13. 1. 1945 Elza Stach umírá. Herta měla být souzena v Berlíně. Soud byl

ale odložen, jelikož se chýlil konec války. 2. 5. 1945 byla podmínečně propuštěna

a řízení bylo zatím přerušeno.

V roce 1947 získala zpátky své státní občanství a byl jí vrácen dům. Herta

se nikdy nehlásila ke komunistům, dle jejího názoru byli nejhorší. Na základní

45

škole měla samé jedničky, a proto chtěla po válce dále studovat, ale nebylo ji to

umožněno. Dostala zaměstnání v továrně jako účetní.

Paní Herta žije dodnes v Odrách, a i přesto, co všechno prožila,

prohlašuje: „PROŽILA JSEM NÁDHERNÉ DĚTSTVÍ“

Po příběhu rozdělíme studenty do skupin po 4. Po přečtení příběhu rozdáme

každé skupině tištěný text příběhu paní Herty. S příběhem budou studenti dále

pracovat tak, že na plakát nadepíši velkými písmeny - NÁZOROVÝ STŘET.

Skupina určí mluvčího, který výsledek jejich práce za pomoci ostatních členů

bude prezentovat dalším skupinám. Jednotlivé skupiny odpovídají na tyto otázky:

1. Co podle vašich představ bylo v příběhu pozitivního a co negativního?

2. Myslíte si, že podobný příběh lze najít i v dnešní době? Pokud si myslíte, že ano, pokuste se uvést

příklad.

3. Proč si myslíte, že někteří lidé se v tehdejší situaci přidali na stranu fašistů či zůstali na straně

komunistů? A co toto rozhodnutí pro ně znamenalo?

4. Jak vy sami byste reagovali, kdyby se měnil politický systém ve vašem okolí? (Například -

demokracie x totalita)

5. Jak si myslíte, že v příběhu dopadl Dimitrij Novikov, o kterém se dodnes nic neví?

6. Jak byste se vy sami zachovali v jeho roli (Dimitrie Novikova)?

7. Myslíte si, že matka v příběhu zvolila způsob sebevraždy jako správné řešení dané situace? Jestliže si

myslíte, že bylo její řešení správné, pak tento názor zdůvodněte.

Poté mluvčí skupiny názory prezentuje před ostatními a skupiny na jejich

odpovědi nereagují. Závěrem shrneme nejdůležitější a nejzajímavější názory a

odpovědi.

Reflexe:

Rozdáme studentům do skupin velké archy papírů. Každý student si vybere jeden

obrázek ze skupiny dobra a jeden ze skupiny zla. Každý si nalepí na velký arch

svoje obrázky a budou vypracovávat mentální mapu. Do myšlenkové mapy budou

psát další slova, které se jim s daným slovem pojí ve spojitosti s dnešní dobou.

Necháme jim 10 minut na vypracování úkolů a poté každý předvede svůj plakát.

46

Na konci lekce studenti vyjádří své pocity z práce na jednotlivých úkolech a

zároveň se vyjádří, co jim lekce dala.

Na závěr hodiny můžeme promítnout filmový dokument, ve které vystupuje paní

Herta Stach, a tím se studenti přesvědčí o opravdivosti tohoto životního příběhu.

Filmový dokument se jmenuje Neznámí hrdinové, vysílaný na ČT 24

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-

hrdinove/210452801390029-neznami-hrdinove-pohnute-osudy/

Příloha č. 1 didaktické lekce - Zlo

47

Dobro

48

Příloha č 2

VÁLKA

MÍR

MUČENÍ

ČISTOTA

POHROMA

NADĚJE

SMRT POHODA

49

OTROCTVÍ ROVNOVÁHA

MANIPULACE LÁSKA

DOBRO ZLO

Příloha 3

PŘÍBĚH

Paní Herta se narodila v Odrách v roce 1928. Její otec se jmenoval Herman

Stach a její matka se jmenovala Elza Stach. Oba rodiče byli Němci. Její otec i

dědeček byli spoluzakladatelé levicové komunistické strany. Alžběta Stachová,

matka paní Herty pracovala jako tovární dělnice, manžel byl u vojska. Byla to

Němka, která se hlásila k radikálním komunistům.

Když začala válka, bylo paní Hertě 10 let. 10. 10. 1938 do Oder vjížděly




které pomáhaly různým zajatcům. Matka paní Herty za války pomáhala Rusům

k útěku, obstarávala jim cigarety, jídlo a zbraně. Herta se také podílela na pomoci.

50

Ruští zajatci se skrývali v okolí Oder, Herta jezdila do oderského lesa na

kole, vozila jídlo, oblečení a v krabici od vložek ruční granáty.

V roce 1944 rodina Stachova pomáhala čtyřem sovětským zajatcům, kteří

utekli z nacistického vězení. Do úkrytu jim nosili jídlo, šaty, ruční granáty, mapy,

střelné zbraně. Po prozrazení, Němci tři sovětské zajatce zastřelili a Dimitrij

Novikov, který jako jediný přežil, se vrátil, jelikož nevěděl, co má dělat.

1. 7. 1944 jako obvykle babička napekla koláče a paní Herta jela na kole na

smluvené místo. Když tam Dimitrije nenašla, vložila jídlo do vydlabané vrby.

Všimla si, že jí pozorují dva muži. Večer k nim domů přišli Němci se zatykačem.

Vzali její matku i jí. Později její babičku i švagrovou. Jí a její matku odvezli do

Nového Jičína, kde bylo vězení. V zatykači stálo,že byly uvězněny pro velezradu

a za pomoc nepříteli - sovětským zajatcům. Všechny prozradil Dimitrij Novikov,

jeho další osud není znám.

Ve věznici v Novém Jičíně její matku dvakrát zmlátili až do mdlob,

nezvládla německé mučení, a proto se oběsila na řemenu od šicího stroje, který

tam měla její spoluvězenkyně. 13. 1. 1945 Elza Stach umírá. Herta měla být

souzena v Berlíně. Soud byl ale odložen, jelikož se chýlil konec války. 2. 5. 1945

byla podmínečně propuštěna a řízení bylo zatím přerušeno.

V roce 1947 získala zpátky své státní občanství a byl jí vrácen dům. Herta

se nikdy nehlásila ke komunistům, dle jejího názoru byli nejhorší. Na základní

škole měla samé jedničky, a proto chtěla po válce dále studovat, ale nebylo ji to

umožněno. Dostala zaměstnání v továrně jako účetní.

Paní Herta žije dodnes v Odrách, a i přesto, co všechno prožila,

prohlašuje: „PROŽILA JSEM NÁDHERNÉ DĚTSTVÍ“

51

6.11. DIDAKTICKÁ LEKCE 2- Rozdíly společnosti

Téma: Společnost

Klí čové kategorie: společnost, občanská zodpovědnost, lidsko-právní vztahy,

lidská práva

Předmět: občanská výchova, multikulturní výchova, pedagogika, psychologie

Obtížnost: 2-3

Předpokládaný čas: 60-90 minut

Pomůcky: tabule, fixy, papíry

Cíle:

- Žáci si uvědomí odlišnosti kultur, způsobu myšlení, tradic, zvyků.

- Žáci budou umět vysvětlit jemné rozdíly mezi danými pojmy.

- Žáci budou umět zhodnotit situaci ve svém regionu z hlediska rozdílů ve

společnosti.

Postup:

Evokace – Vstupní otázkou pro studenty se stane: Co je podle vás společnost? Jak

se dělí? Jak ji dělíte vy sami? Studenti své dělení společnosti sepíší na papíry.

Mezitím si připravíte klíčové pojmy na tabuli:

1. Ghetto – část města vyhrazená pro určitou skupinu lidí, která byla

odmítnuta většinovou společností.

2. Předsudek – předpojatost, nepříznivý postoj k jevu, člověku.

3. Stereotyp – ustálený, navyklý typ, způsob reagování na něco.

4. Sociální vyloučení – vyloučení člověka na okraj společnosti.

5. Imigrace – přistěhovalectví, přistěhování.

6. Emigrace - dobrovolné nebo vynucené vystěhování do ciziny

z politických, hospodářských důvodů.

7. Segregace - oddělování, vylučování, způsob rasové diskriminace.

8. Izolace - osamocení, odloučenost, oddělení, oddělování.

9. Azyl – pobyt, který poskytuje daný stát cizímu státnímu příslušníku, aby jej

chránil před zásahem státu jeho příslušnosti.

52

Studenti již rozděleni do několika skupin po 4-5 lidech doplní a sepíší na

skupinový papír vlastní definice pojmů (s předpokladem, že pojmy jsou již pro ně

známy). Nebo jinou možností je v rámci skupin rozdat dvě obálky – 1. obálka

bude obsahovat dané pojmy a 2. obálka vysvětlení pojmů. Úkolem studentů při

této možnosti bude přiřadit vysvětlení k pojmům. Viz příloha č. 1

Uvědomění si:

Na základě těchto pojmů - Azylant, emigrant, imigrant, uprchlík - vytvoří

každá skupina komiksový příběh, který se bude odehrávat v jednom městě.

V příběhu musí postupně vystoupit všechny 4 postavy. Tuto fázi této lekce

můžete i zadat popřípadě jako domácí úkol na příští hodinu, protože jde o časově

náročnější fázi.

Skupiny představí své příběhy ostatním. Poté dostane každá skupina kartičky

s těmito otázkami (viz příloha č. 2):

• Jak se zachovají k nově příchozím obyvatelům starousedlíci města?

• Jak se zachovají k nim úřady?

• Jak by se zachovali k těmto postavám vaši sousedi z vašeho místa bydliště?

• Jak byste se vy sami zachovali k nim?

Reflexe může být učiněna následujícími způsoby:

a) Každý student sepíše za sebe krátkou úvahu na téma: Společnost v mém místě

bydliště se soustředěním na danou probíranou problematiku azylantů,

imigrantů, emigrantů, ghett…

b) Studenti sami za sebe sepíší báseň téma: Společnost dneška

c) Proběhne diskuse na téma: CO si myslíte o dnešní společnosti ve Vašem místě

bydliště?

53

Příloha č. 1 k didaktické lekci

ghetto část města vyhrazená pro určitou

skupinu lidí, která byla odmítnuta

většinovou společností

předsudek předpojatost, nepříznivý postoj k jevu,

člověku

stereotyp ustálený, navyklý typ, způsob reagování

na něco

sociální vyloučení vyloučení člověka na okraj společnosti

imigrace přistěhovalectví, přistěhování

emigrace dobrovolné nebo vynucené vystěhování

do ciziny z politických, hospodářských

důvodu…

segregace oddělování, vylučování, způsob rasové

diskriminace

izolace osamocení, odloučenost, oddělení,

oddělování

azyl pobyt, který poskytuje daný stát cizímu

státnímu příslušníku, aby jej chránil

před zásahem státu jeho příslušnosti

54

Příloha č. 2 – otázky na kartičkách:

Jak se zachovají k nově příchozím obyvatelům starousedlíci města?

Jak se zachovají k nim úřady?

Jak by se zachovali k těmto postavám vaši sousedi z vašeho místa

bydliště?

Jak byste se vy sami zachovali k nim?

55

7 Dojmy studentů

… První pocit z projektu a jeho tématu - strach. Jelikož jsem si vůbec

nedokázal představit, jak by bylo možné obsáhnout takový kus období do jedné

práce. A po zjištění obsahu praktické části, se mi taky neudělalo zrovna nejlíp.

Má představivost, byla silnější než já, myslel jsem jen na ty hodiny strávené

ve starých knihách a na lidi, kterým nepůjde rozumět, protože budou mluvit

německo-česky. Ale pak se ukázalo, že všechny tyto mé pocity byly zbytečně

přehnané. Vše probíhalo velmi dobře, až překvapivě dobře…

….Ze začátku jsem si neuměla moc dobře představit, jaké to bude chodit

po starých lidech a ptát se jich, na ne zrovna moc příjemné období jejich života.

Měla jsem strach a nevěděla, na co se ještě můžeme zeptat a na co už raději ne.

Po návštěvách, které jsem absolvovala, se na hodně věcí začínám jinak dívat,

hodně věcí začínám jinak chápat. Každý člověk, se kterým jsem mluvila nebo jsem

se setkala, vidí stejnou a přesto jinou událost.

… Pro mne bylo velkou zkušeností navštívit Státní okresní archív v Novém

Jičíně. S takovým zařízením jsem se nikdy do té doby nesetkal. Celkově mi projekt

přinesl spoustu zkušeností s kolektivní spoluprácí a práci s dokumenty. Překvapilo

mne, jak mnoho informací se dá v dnešní době zjistit, když se člověk trochu snaží.

Celková myšlenka projektů mi přijde jako velice dobrý způsob, jak žáky zapojit do

získávání informací a také jako slušná příprava pro práci na vysoké škole. Naučí

člověka také samostatnosti, tvůrčí práci.

… Asi nejnáročnější částí projektu bylo soustředění, postupně se ukázalo, že

projektová práce se stala povedenou akcí, kdy jsme se naučili týmově

spolupracovat.

… Když mám shrnout, co mají všechny návštěvy, návštěva Domova

důchodců, projekce daného tématu společného, je to, že někteří lidé o určitých

záležitostech nechtějí hovořit, a poznala jsem, že je to pro ně stále velmi citlivé

téma. Všimla jsem si, že všichni lidé, kteří přežili nebo prošli podobným osudem,

mají něco společného - těžký život.

56

… Jsem ráda za tuto praktickou část. Alespoň si myslím, že můžeme ukázat

ostatním a pomoc ostatním nahlédnout na základě minulého osudu jiných lidí i do

budoucnosti a poučit se z něj.

… Celkovou práci projektu a spolupráci s mými spolužáky hodnotím velice

kladně. Dozvěděli jsme se mnoho informací, díky kterým jsme dnes o něco

chytřejší, naučili jsme se lépe pracovat s technikou, pochopit důležitost propojení

minulostí s přítomností.

… Hodně jsem se obávala návštěvy Domova důchodců, protože jsem

netušila, jak klienti tohoto zařízení přijmou téma projektu, ale byla jsem mile

překvapena. Měli zájem o dané téma a následné dotazníkové šetření proběhlo

velmi dobře.

… Díky tomuto projektu jsme si uvědomili důležité věci. Veřejnost je seznámená

s tím, že válka byla strašná věc a pro všechny to byla negativní zkušenost na celý

život. To, co už tak známé není, je to, že v pohraničí, po odsunu Němců nastala

hrůzná situace. Národy, které žily po staletí spolu, byly násilně odtrženy. Češi

ztratili své známé, kamarády, spolužáky, přátelé i sousedy. Němci byli vyhoštěni

ze svých domovů a museli začínat znova v Německu, kde to taky nebylo snadné.

Neměli nic. Z našich návštěv jsme se dozvěděli, že někteří jsou stále s Němci

v kontaktu. Jiní s lítostí v hlase říkali, že Němci na Česko zanevřeli a snaží se

zapomenout. Před válkou, po válce ani během války to lidé neměli snadné.

Doufám, že lidé jsou natolik rozumní, že žádný celosvětový válečný konflikt již

nenastane.

57

Závěr

Hlavním úkolem projektu bylo navštívit pamětníky z Oderska a zjistit, jak

kdysi vnímali českoněmeckou otázku a jak ji vnímají dnes. Z počátku, našich

návštěv týkajících se zjišťování údajů pro náš projekt, byly naše pocity rozpačité,

protože jsme neměli potřebné znalosti a nevěděli jsme, do jaké hloubky se v jejich

osobním životě můžeme ponořit. Rozpaky brzy díky vstřícnosti navštěvovaných

opadly a setkání s nimi se staly nejen přínosnými, ale také příjemnými. Návštěvy

byly časově náročné, ale užitečné. Osobní kontakt nám pomohl udělat si obrázek

o těžkých časech, které museli naši pamětníci prožívat dennodenně.

V rámci projektu jsme strávili den v Státním okresním archivu v Novém

Jičíně, kde jsme se dozvěděli spoustu důležitých faktů. Mohli jsme si taky

prohlédnout a nafotit dobové materiály, díky kterým jsme si připadali jako

bychom se vrátili v čase. Práce to byla zajímavá, ale náročná. Museli jsme

prostudovat mnoho knih, brožurek, map, encyklopedií a materiálů, který se nám

doslova rozpadal pod rukama. Byla to cenná zkušenost, která byla v rámci

projektu velmi užitečná.

V Odrách jsme navštívili Muzeum Oderska, kde se nás ochotně ujal pan

Orlita. Provedl nás muzeem a zapůjčil nám dokument, který doplňoval naši

praktickou část.

V rámci projektu proběhly prezentace projektu v Domově důchodců

v Odrách a přednášky a vyzkoušení didaktických lekcí před žáky naší školy. Co

se nepovedlo zdárně dokončit, byla možná spolupráce se Střední průmyslovou

školou ze Zlína. Důvodem bylo vážné onemocnění kontaktní osoby za tuto školu.

Projekt byl náročný na časovou kontinuitu. Ke konci školního roku

proběhlo víkendové soustředění na faře v Budišově nad Budišovkou. Zde jsme

soustavně pracovali na sjednocování a dokončování projektu včetně vytváření

didaktických lekcí. Stálo nás to mnoho práce a námahy, ale zažili jsme taky

spoustu veselých chvílí.

Ve skupině se nám i přes pár těžkostí a neshod pracovalo dobře, všichni se

snažili pracovat stejným dílem a dodělat práci úspěšně do konce. Doufáme, že

tato práce nám bude zkušeností k dalšímu studiu a získané vědomosti uplatníme i

58

v budoucnu a lidé, kteří budou mít zájem si pročíst tento projekt, tak se stane pro

ně inspirací.

59

Prameny a literatura

1. ARCHIVNÍ PRAMENY

Státní okresní archiv Nový Jičín

- fond Internační tábor Odry, karton 1-9

- fond Tošovice (sestavil Bohumil Fojtík, Odry 1963)

- fond Obecní úřad Tošovice (sestavil Bohumil Fojtík, Odry 1960) – oddíly:

Odsun Němců

o Přihlášky k soupisu nepřátelského majetku 1945

o Místní obec Tošovice – seznam osob německé národnosti

o Kronika obce Tošovice

- fond Obecní úřad Vítovka (sestavil Bohumil Fojtík, Odry 1960) oddíly:

o Místní národní výbor Vítovka v letech 1945-1962

o Přihlášky k soupisu nepřátelského majetku 1945

o Soupis předmětů v bytech po Němcích 1945

o Zajištění nepřátelského majetku evidence předmětu 1945

o Zápisy trestní komise při MNV 1952.

Soukromý archiv p. Zdenka Mateiciuca v Odrách

- Optimit Odry

- Poznámky kronikáře, Odry 1945-1948, p. Grygar

- CIBULKA, J.:Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. 1. cyd. Odry:

2003. 68 s.

- FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti. 1. vyd. Odry, 1948. 40 stran

Muzeum Oderska

o Neznámí hrdinové, pohnuté osudy - Herta Sedláčková (Česká televize, 2010)

2. ÚSTNÍ PRAMENY

- rozhovory s pamětníky:

o Paní Elfrída Říčánková z Vítovky

o Paní Zita Petrusková z Oder

o Pan Milan Konrád z Vítovky

o Pan Jan Jakubík z Tošovic

60

o Paní Olga Fojtíková

3. LITERATURA

- BAUER, F.: Tisíc let česko-německých vztahů. 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou

kulturu a politiku, 1991. 231 s.ISBN 80-85241-08-0.

- HAHNOVÁ, E.: Sudetoněmecký problém: obtížné loučení s minulostí. 2. vyd. Ústí nad

Labem: Albisinternational, 1999. 377 s. ISBN 80-86067-38-6.

- STANĚK, T.:Odsun Němců z Československa 1945-1947. 1. vyd. Praha: Akademie, 1991.

536 s. ISBN 80-200-0328-2.

- ROLLEDER, A.: Dějiny města a sousedního okresu Odry. 1. vyd. Odry: Městský úřad,

2002,590 s.

- WAGNEROVÁ, A.:Neodsunuté vzpomínky, česká zkušenost pohraničí. 1. vyd. .Praha:

Prostor, r. 2000. 241 s. ISBN 80-7260-045-1.

- TRAPL MILOŠ a spol.:Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. 2. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého, 2011. 192 stran.

- FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti, Odry: 1948. 40 stran

- CIBULKA, J.:Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. 1. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého, 2003. 68 s.

- MUSIL, F.: Zaniklé hrady, zámky a tvrze Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 243

s. ISBN 80-7277-154-X.

61

Seznam příloh:

Příloha č. 1 – pohled na Odry

Příloha č. 2. – foto Oderského zámku

Příloha č. 3 - foto demolice dobového Oderského Zámku

Příloha č. 4 - společné foto pracovnic, které pracovaly v závodu Optimit

Příloha č. 5 - slavnostní průvod pracovníku závodu Optimit

Příloha č. 6 - foto předsedy správní rady

Příloha č. 7 – foto internačního tábora

Příloha č. 8 - foto transportu

Příloha č. 9 – foto transportního vlaku

Příloha č. 10 - foto transportního vlaku

Příloha č. 11 – foto dokumentu seznamu integrovaných

Příloha č. 12 - foto dokumentu o vydání zajatců

Příloha č. 13 - foto dokumentu denního řádu

Příloha č. 14 - foto dokumentu Legitimace

Příloha č. 15 – foto dokumentu o předání německých zajatců

Příloha č. 16 – tabulka transportů z Oder

Příloha č. 17 – tabulka smíšených manželství na Odersku

Příloha č. 18 - tabulka obyvatel Vítovky

Příloha č. 19 – tabulka obyvatel Tošovice

Příloha č. 20 - tabulka počtu obyvatel v Odrách v různých letech

Příloha č. 21 - tabulku počtu obyvatel z roku 1946

Příloha č. 22 - tabulka počtu obyvatel z roku 1947.

Příloha č. 23 – tabulka počtu obyvatel z roku 1948, I. a II. část

62

Příloha č. 24 - foto dokumentu přihlášky k soupisu nepřátelského majetku.

Příloha č. 25 - foto dokumentu seznamu zabaveného majetku.

Příloha č. 26 - foto dokumentu soupisu předmětů.

Příloha č. 27 - foto dokumentu správní školní rady.

Příloha č. 28 - foto dokumentu převzatého školního majetku.

Příloha č. 29 - foto dokumentu VÝNOS

Příloha č. 30 - foto dokumentu ministerského prohlášení o Vítovce

Příloha č. 31 - foto paní Zity Petruskové

Příloha č. 32 – foto paní ElfrídkyŘíčánkové u konfirmace

Příloha č. 33 - foto paní Elfrídy Říčánkové v dospívajícím věku

Příloha č. 34 – foto paní Elfrídy Říčánkové ve starším věku

Příloha č. 35 – foto paní Olgy Fojtíkové s jejími rodiči

Příloha č. 36 - foto paní Olgy Fojtíkové v dospívajícím věku

Příloha č. 37 - foto celé rodiny paní Olgy Fojtíkové

Příloha č. 38 - foto paní Olgy Fojtíkové pří konfirmaci

Příloha č. 39 – foto paní Olgy Fojtíkové v mladém věku

Příloha č. 40 - foto náhrobku na hřbitově v Tošovicích

Příloha č. 41 - foto kostela v Tošovicích

Příloha č. 42 – foto paní Alžběty Stachové v mladém věku

Příloha č. 43 – foto prezentace v Domově důchodců

Příloha č. 44 – foto z Domova důchodců

63

Příloha č. 1

Příloha č. 2

64

Příloha č. 3

Příloha č. 4

65

Příloha č. 5

Příloha č. 6

66

Příloha č. 7

Příloha č. 8

67

Příloha č. 9

Příloha č. 10

68

Příloha č. 11

69

Příloha č. 12

70

Příloha č. 13

71

Příloha č. 14

72

Příloha č. 15

73

Příloha č. 16) Transporty z Oderského okresu17

Pořadí v rámci polit. okresu datum Číslo transportu Celkem vysídleno

2. 16. dubna 68037 1200 Němců

5. 10. června 68101 1200

7. 27. června 68132 1200

9. 9. července 68157 1206

11. 23. července 68187 1199

13. 3. srpna 68211 239*

14. 7. srpna 68261 107**

15. 14. srpna - ***

17. 21. srpna 68247 339****

20. 4. září 68266 191*****

23. 26. září 68314 190******

17*Zbylých 962 vysídlenců pocházelo z politického okresu Bílovec.

**Transport antifašistů – komunistů do sovětské okupační zóny v Německu.

***Transport ze 14. Srpna obsahoval převážně obyvatele soudních okresů Vítkov

a Opava. Z Oder bylo vysídleno 150 (SoA Opava, fond ONV Opava, kart 356.)

nebo 306 Němců (soukromý archiv Odry, kart. Vysídlení).

****Transport č. 17 obsahoval 339 obyvatel s. o. Odry, 551 obyvatel Vítkovska,

117 antifašistů z Vítkova a 17 osob z jiného okresu.

*****Transport antifašistů – komunistů do východní zóny.

74

Příloha č. 17) Smíšená manželství na Odersku v listopadu 194718

Příloha č. 18) Vítovka19

Rok Domy Obyvatelstvo české německé jiné

1880 37 183 0 183 0

1900 25 171 0 171 0

1921 26 157 1 154 2

1930 27 179 42 137 0

1950 27 140 - - -

18-20Staněk, T.: Odsun Němců z Československa 1945-1947,35s.

Cibulka, J.:Bakalářsképráce,Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-

1948, 33-50 s.

Obec Smíšená manželství Zbývá vysídlit

rodin osob Němců rodin osob

Dobešov 7 25 9 - -

Heřmanice - - - 1 1

Heřmánky 9 30 9 1 1

Horní Vražné 1 2 1 1 1

Hynčice 1 2 1 1 1

Jakubčovice 1 2 1 1 3

Kaménka 3 8 3 1 3

Loučky 3 13 3 - -

Mankovice 3 10 3 1 1

Odry 51 152 67 30 51

Tošovice 1 5 1 - -

Veselí 2 6 4 1 4

Vítberk - - - 1 3

Celkem 82 255 102 39 69

75

Příloha č. 19) Tošovice20

Rok Domy obyvatelstvo české německé jiné

1880 55 345 0 345 0

1900 55 353 0 353 0

1921 56 335 3 330 2

1930 56 327 12 313 2

1950 57 264 - - -

20Staněk, T.: Odsun Němců z Československa 1945-1947,35s.

Cibulka, J.:Bakalářské práce, Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948,

33-50 s.

76

Příloha č. 20) Počet obyvatel v Odrách v různých letech21

Příloha č. 21) 1946

21Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960

Rok domy obyvatelstvo České Německé jiné

1869 481 4221 - - -

1880 478 3706 3 3660 43

1900 495 4191 11 4098 82

1910 529 4315 59 4153 103

1921 544 3646 213 3266 167

1930 694 4000 342 3461 197

1950 756 3765 - - -

Datum

Češi

Něm

ci

Ostatní

muži

ženy

děti do 14

Celkem

muži

ženy

děti do 14

celkem

Rakušané

cizinci

přechodný pobyt

Součet celkem

15.10.

818

864

686

2368

46

79

22

147

36

35

- 2842

21.11

882

915

752

2549

104

172

65

341

25

35

145

3095

21.12

915

947

774

2636

104

165

65

331

32

25

148

3172

77

Příloha č. 22) 1947 obyvatelstvo v Odrách

Češi

Něm

ci

Rakušané

Cizinci

přechodný pobyt

celkem všech

Datum

muži

ženy

děti do 14 let

Celkem

muži

ženy

děti do 14 let

celkem

15. 2.

927

959

786

2672

101

165

65

331

32

25

148

3208

14.3

936

961

786

2683

102

165

65

332

32

25

148

3220

15.4

949

972

790

2711

102

166

65

333

32

25

150

3251

15.5

984

1003

814

2801

101

166

65

332

32

25

120

3310

15.6

998

1018

814

2930

101

166

65

332

32

25

120

3344

78

Příloha č. 23) 1948 - 1. část

Češi

Něm

ci

Datum

Muži do 15

Muži od 15

ženy do 15

ženy od 15

Celkem

muži do 15

muži od 15

ženy do 15

ženy od 15

celkem

1. 1.

511

1013

481

1152

3157

13

82

11

92

198

1.3

525

1023

491

1155

3194

13

82

11

92

198

1.6

540

1037

511

1178

3266

13

79

11

90

193

79

1948 22 2. část

22 Poznámky kronikáře, Odry 1945 - 1948

Češi bez státního občanství

Cizinci

muži

ženy

celkem

muži

ženy

celkem

Přechodný pobyt

Celkem

27

28

55

28

63

91

124

3625

27

28

55

28

63

91

124

3662

27

28

55

- - 94

130

3738

80

Příloha č. 24

81

Příloha č. 25

82

Příloha č. 26

83

Příloha č. 27

Příloha č. 28

84

Příloha č. 29

85

Příloha č. 30

86

Příloha č. 31

87

Příloha č. 33

Příloha č. 34

Příloha č. 32

88

Příloha č. 37

Příloha č. 36 Příloha č. 35

89

Příloha č. 38

90

Příloha č. 39

91

Příloha č. 42

Příloha č. 41 Příloha č. 40

92

Příloha č. 44

Příloha č. 43

93

Date post:	06-Mar-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

OSUDY ČESKO-NĚMECKÝCH RODIN NA ODERSKU · 2013. 3. 28. · Odry dnes mají p řibližn ě 7 500...

Documents