2
Otázka: Jak prožíváte změnu letního času na zimní? A naopak? 1. Uplynulý víkend byl stejně magický jako ty předchozí, možná trochu víc. Nikdo nikdy neví, co se stane, ale jedno bylo jisté. Šlo o každoroční rutinu, která ani jednou nezaspí a vždy nás přijde potěšit o hodinku delším spánkem. Přechod z letního času na zimní. Tak co, potěšilo vás to? Rozdělení na letní a zimní čas bylo zavedeno hlavně proto, že prodloužení světelné části dne slibovalo jisté důsledky – ušetření nákladů na svícení, snížení počtu nehod a podobně. S touto událostí je každoročně spojeno i přetáčení ručiček hodin, takže není výjimkou, když v tyto dny někteří pracovníci přešlapují před zatím zamčenou bránou své firmy a rozespalí studentíci se poplašeně omlouvají ve dveřích učebny svému lehce překvapenému profesorovi za brzký příchod. Naštěstí žijeme v době technologických vymožeností a naše chytré telefony nám čas převádějí automaticky, za což jsem jim já osobně velmi vděčná. Kromě času, kolem kterého se věčně všechno točí, si v tomto období vybavím i naši kamarádku zimu, která jde ruku v ruce s ranní tmou a brzkým stmíváním. Maminky z půd a skříní vytahují zimní bundy, rukavice, čapky a zimní boty. Člověk se začíná cítit jako chodící sněhulák, a přesto se najde nějaké to místo na těle, kde je mu tak neuvěřitelná kosa, že se o něho bojí. Čas letí jako spřežení, nad kterým práská bič. I když si sem tam jednou za rok přidáme hodinku navíc, stejně je ho málo. Proto si zkusme užít toho, co nám čas nabízí, na plné pecky. Nejvíc času promarníme, když usilujeme o to získat čas. Proto se, lidičky, chvilku zastavte, vydechněte a užijte si tu hodinku spánku navíc a v pondělí ráno vstaňte celí čilí a nadšení z toho, že jste spali o tu jednu příjemnou hodinu déle, a jen si počkejte, co vám další den přinese. Protože čas má plné kapsy překvapení. Anastasiya Zhur, 4. B 2. Za okny tma když vstanu, tma když přijdu domů, tma když jdu spát. Jinak charakterizovat podzimní dny prostě neumím. Zkrátka toto období příliš nemiluji. Léto, dokonce i to babí, definitivně zmizelo a předvánoční sněhová pokrývka stále v nedohlednu, na rozdíl od deště, mlh, vlezlé zimy a všudypřítomné vlhkosti, kterou mé vlasy tolik zbožňují a rády se jí přizpůsobí. Čas se nám ke všemu o hodinku vrátí, takže v praxi nás čeká tma už někdy v pět odpoledne, což do Vánoc v pohodě vypilujeme do temných čtyř odpoledních. A ta hodina navíc, kterou získáme? Tu jako každoročně ani nezaznamenám a sladce ji prospím. Prosím, hlavně nenamítejte nic o světlejším ránu a lehčím vstávání. Pokud jde o mě, nezáleží na tom, jestli je světlo v šest, sedm či osm, stejně jsem do desíti v polospánku. Jen jedna věc je tím pomyslným světýlkem na konci tmavého několikaměsíčního tunelu. To vědomí, že dny se prostě jednou zase začnou prodlužovat a na jaře si posunu hodinky o hodinu vpřed. Pak si budu opět užívat prosluněných večerů i rán. Takže pokud Vás temná odpoledne a večery nebaví stejně jako mě, nezoufejte. Sluníčko se nám zase vrátí, je jen za (půlročním) rohem. Simona Galiová, 3. A 3. Myslím, že lidé v naší zemi budou mít na toto téma dost rozdílné názory. Já sama náš národ rozděluji do tří skupin. Ti první jsou tací, kteří změnu času nijak zvlášť nezaznamenávají a pouze si přenastaví hodinky. Další skupina je ta, která už měsíc dopředu plánuje, jak se s tím vypořádá. A ten zbytek, který je asi nejvíce procentuálně zastoupen, sice o změně času ví a možná mu vadí – buď brzká tma, nebo naopak pozdě do noci světlo, ale ví, že hýbat s časem a počasím je nemožné, a rychle si na půl roku zvykne. Já osobně sice chápu člověka, který má nastavený přesný a pravidelný denní režim a kvůli změně času to musí změnit nebo alespoň obměnit. Sama sebe však řadím do té první skupiny, protože můj denní rozvrh se často liší dobou, kdy uléhám ke spánku. Někdy prospím pouze pět hodin, jindy osm, občas je to deset hodin snění, takže mě jedna hodina tam nebo zpět nijak zvlášť nerozhodí ve fungování. Ať už změnu času prožíváte jakkoli, užívejte si života plnými doušky. I když bude tma jak ráno, když odcházíte do práce či do školy, tak večer či pozdě odpoledne, kdy se vracíte. Hlavně nebuďte v depresi, protože ty podzimní nejsou nijak příjemné. Karolína Macháčková, 2. A 4. Jako malá jsem se vždycky bála, že zaspím nebo že budu mít zmatek ohledně toho, kolik je hodin. Dnes to už beru jinak. V dnešní době se naše telefony nenechají oblafnout a samy se přehazují o hodinu napřed nebo nazpět. Dokonce spousta z nich vám upraví budíček tak, abyste vstali přesně v tolik, v kolik jste žádali. Tak proč se bát. Chvíle, kdy si uvědomím, že už není tolik času, je až západ slunce. V zimním čase, kdy je tma už pomalu v pět hodin, máte tendenci chodit spát dříve. Než si zvyknete, máte pocit, že nic nestíháte, protože je tma a přece nemůže být tak málo hodin! V opačném případě, kdy se mění čas ze zimního na letní, zase ležíte v posteli a nechápete, že jste unavení tak brzo. Venku je přeci ještě světlo! Ale takové „dezorientace“ netrvají dlouho. Děje se to každý rok, a my, přizpůsobiví tvorové, se nenecháme tak snadno zmást.
