MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA
Ověření znalostí pravopisu vyjmenovaných slov u dětí 3. – 5. třídy základní školy
Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: PhDr. Ivana Kolářová, CSc. Dagmar Valentová
Poděkování
Chtěla bych poděkovat své vedoucí diplomové práce PhDr. Ivaně Kolářové, CSc. za ochotu a pomoc, kterou mi vyšla vstříc při zpracování této práce, a za její odborné vedení. Dále děkuji všem učitelů 1. stupně ZŠ, kteří mi umožnili ve svých třídách realizovat výzkum.
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
.............................................
4
Obsah
Předmluva ......................................................................................................... 5 1. Pravopis, vybrané pravopisné problémy ........................................................ 6 1.1. Vyučování pravopisu na 1. st. ZŠ ............................................................... 8
1.1.1. Lexikální pravopis ........................................................................... 9 1.1.2. Mluvnický pravopis ........................................................................ 9
1.2. Psaní i – y po obojetných souhláskách ........................................................ 11 1.2.1. Fáze motivační ................................................................................... 14 1.2.2. Řady vyjmenovaných slov ................................................................ 17 1.2.3. Homofony ......................................................................................... 22 1.2.4. Metodický postup výuky psaní i – y po obojetných souhláskách .... 26 1.3. Pravopisná cvičení ...................................................................................... 33 1.4. Pravopisné učivo v osnovách a RVP ZV .................................................... 45 1.4.1. Vzdělávací program Základní škola .................................................. 45 1.4.2. Vzdělávací program Obecná škola .................................................... 47 1.4.3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ................... 48 2. Výzkum ............................................................................................................. 51 2.1. Metody a organizace výzkumu ................................................................... 51 2.2. Výsledky výzkumu ..................................................................................... 52 2.2.1. Výsledky z jednotlivých tříd a jejich srovnání ................................. 52 2.2.2. Souhrnné vyhodnocení .................................................................... 63 2.3. Dotazník – vyhodnocení odpovědí učitelů ................................................. 67 2.3.1. První otázka ..................................................................................... 69 2.3.2. Druhá otázka .................................................................................... 71 2.3.3. Třetí otázka ...................................................................................... 72 2.3.4. Čtvrtá otázka .................................................................................... 73 2.3.5. Pátá otázka ....................................................................................... 76 2.3.6. Šestá otázka ..................................................................................... 77 3. Závěr ................................................................................................................. 78 Resumé .............................................................................................................. 79 Seznam použité literatury ............................................................................... 80
5
Předmluva
Řeč – schopnost článkovanými zvuky vyjadřovat obsahy vědomí – je nejvýraznějším znakem lidské společnosti, která si z ní vytvořila nástroj vzájemného dorozumívání, řeč je také prostředkem pro vytváření představ a pojmů, je nástrojem myšlení, slouží k vyjádření citů, přání, nadějí, obav; je nástrojem působení na jiné.
Český jazyk je jedním ze základních znaků českého národa, je jeho jazykem národním. Děti se mu učí jako jazyku mateřskému nejprve odezíráním a imitací řeči matčiny i řeči ostatních lidí, později uvědoměle ve škole, kde o jeho rozvoj pečují učitelé. Úkolem současné školy je vybavit žáky dobrou znalostí mateřského jazyka a vědomostmi v takové formě, aby je mohli použít a dále rozvíjet.
Hlavním úkolem českého jazyka jako vyučovacího předmětu je rozvinout u dětí schopnosti komunikovat spisovným jazykem, a to nejen ústně, ale i písemně. K tomu je třeba ovládnout spisovnou výslovnost a hlavní zásady českého pravopisu. Diplomová práce se zaměřuje na ověření znalostí pravopisu vyjmenovaných slov na 1. stupni ZŠ.
Problematiku pravopisu a psaní i – y po obojetných souhláskách vymezuje nejprve teoreticky a potom pomocí výzkumu. Zjišťuje úroveň pravopisných vědomostí a dovedností u žáků třetích až pátých tříd a pokouší se na základě tohoto výzkumu vyvodit závěry, potřebné pro další výuku pravopisu
6
1. Pravopis, vybrané pravopisné problémy Pravopis (ortografie) je ustálený způsob grafického záznamu projevů spisovného
jazyka. Má dvě funkce - zaznamenávací a vybavovací, tj. má umožnit správné zaznamenání jazykového projevu a správné vybavení jeho myšlenkového obsahu. Aby bylo možno vyhovět oběma funkcím, musí být stanovena jednotná a závazná pravidla českého pravopisu. Jejich znalost je mírou vzdělanosti, protože pravopis plní významnou společenskou funkci.
V českém pravopise se hláska zaznamenává určeným písmenem. Odchylkou je možnost označení jedné hlásky dvěma písmeny: i – y, ú – ů nebo označení hlásky spřežkou (ch). V soustavě písmen pro jednotlivé hlásky jsou písmena s diakritickými znaménky.
Pravopisné soustavy různých jazyků se liší. Český pravopis je na rozdíl od pravopisu např. anglického nebo francouzského do značné míry fonologický, snaží se vystihnout hláskovou podobu slov písmeny, a to tak, že se každá samostatná hláska označuje jedním zvláštním písmenem a každé písmeno označuje vždy jednu a touž hlásku.
Vedle principu fonologického se uplatňuje ještě princip etymologicko-morfologický: slova se snažíme psát v souladu s jejich původem, např. zachováváme psaní -nn- ve slově panna, poněvadž je chápeme jako přechýlené ke slovu pán (příponou -na, jako např. šlechtična od slova šlechtic), nezachycujeme v pravopisu asimilaci ve výslovnosti, pravopisně rozlišujeme kategorii životnosti a neživotnosti a u životných maskulin i 1. a 4. pád plurálu ( psi – psy, sobi – soby).
S principem etymologicko-morfologickým úzce souvisí princip sémantický, který umožňuje pravopisně rozlišit akustická homonyma (býlí – bílý – bílí, bidlo –bydlo) a rozhoduje i o užívání předložek a předpon s a z (svolit – zvolit).
Princip tradiční je důsledkem určité konzervativnosti pravopisu, proto se v mnohých slovech přejatých zachovává původní způsob psaní, třebaže je výslovnost jiná (abbé, watt, revue).
Kodifikací pravopisné normy jsou Pravidla českého pravopisu, která obsahují výčet pravopisných zásad a pravopisný slovník. (Hubáček a kol., 1998: 55 n.)
7
V současné době platí Pravidla českého pravopisu vydaná v roce 1998. Vyšla ve školním i akademickém vydání a odstranila zbytečné výjimky a rozpory, které existovaly v pravidlech dřívějších, a zjednodušila některá příliš komplikovaná pravopisná pravidla. V posledních letech bylo prohloubeno poznání české výslovnosti, a proto byla i v různých směrech změněna její kodifikace, která řešení grafické podoby ovlivňuje, zejména u slov cizího původu.
Pravidla českého pravopisu řídí užívání jazyka v jeho psané podobě a jsou významnou složkou české kulturní tradice. „Značná část naší veřejnosti posuzuje znalost pravopisu jako viditelný projev vzdělání člověka, v důsledném a všeobecném respektování pravopisných zásad pak vidí jeden z hlavních předpokladů pro udržení hodnot, které jazyk národu poskytuje.“ (Pravidla českého pravopisu, 1998: 5)
V naší společnosti se význam pravopisu ve srovnání s ostatními složkami jazykové kultury spíše přeceňuje. Veřejnost chápe pravopis jako stupeň ovládání jazyka, vzdělanosti, a dokonce i inteligence člověka jí splývá se schopností psát bez chyb. S tím souvisí skutečnost, že se i ve školní praxi projevovala nesprávná tendence podřídit jazykové vyučování potřebám pravopisného výcviku. Znalost prvopisu se stávala hlavním ukazatelem úrovně znalostí z celého předmětu.
V současné době je třeba věnovat velkou pozornost zvukové stránce jazyka a mluvenému slovu vůbec. Do popředí zájmu a pozornosti se v dnešní době dostal rozvoj komunikačních schopností žáků, tedy schopností vyjadřovat se slovem i písmem v souvislých celcích. Na nejvyšší místo v hierarchii hodnot jazykového projevu tedy stavíme vyjadřovací schopnosti a dovednosti žáka v projevech psaných i mluvených a jeho celkovou jazykovou kulturu. Nelze však usuzovat, že na pravopisné stránce písemného projevu příliš nezáleží. Jeho znalost je pro kulturního člověka důležitá. V jazykovém vyučování je třeba zachovávat vhodnou míru mezi přeceňováním a podceňováním významu pravopisu. (Brabcová, 1990: 25 n.)
8
1. 1. Vyučování pravopisu na 1. st. ZŠ Osvojování základů českého pravopisu patří k základním úkolům vyučování
mateřskému jazyku na 1. stupni ZŠ. Umění psát spočívá ve znalosti písmen, ale též pravidel, jak písmena řadit, jak je uplatňovat ve slovech.
Psaní je výkon fyzický i psychický. Zatěžuje celou osobnost žáka. Z toho vyplývá, že taková náročná činnost žáky unaví, zvláště žáky nižších ročníků. Učitel musí proto zatěžovat žáky psaním uměřeně. Přetížení může u žáků vést k chybám, jichž by se neunavení nedopustili.
Při nácviku pamatujeme také na odlišné subjektivní vlastnosti žáků. Projevují se např. v rozdílném tempu psaní. Není správné nutit žáky ke spěchu, k rychlejšímu tempu psaní je přivádíme postupně.
Na osvojování pravopisu se podílí také optická zkušenost Žák vnímá při čtení grafickou podobu slov a ukládá si ji i podvědomě do paměti. Současně se zrakovou pamětí se uplatňuje ve značné míře i paměť verbální a motorická, ale současně i rozumová úvaha.
V didaktické literatuře se často upozorňuje na korelaci mezi čtením a psaním. Uvádí se, že dobrý čtenář má i dobrou úroveň psaného projevu. Jistě tu působí optický obraz psaných slov, který na něj působí častěji nežli na toho, který čte málo.
V jazykovém vyučování se probírají pravopisné jevy v souvislosti s jednotlivými disciplínami a tematickými celky - s hláskoslovím a výslovností, tvaroslovím, tvořením slov, lexikologií a syntaxí. Sepětí jazykového, zvláště mluvnického, a pravopisného učiva se ukázalo jako didakticky výhodné. Opření pravopisného výcviku o mluvnické poznatky umožňuje efektivnější práci s menšími časovými nároky. Osvojení pravopisných pravidel tak může být uvědomělejší a trvalejší. Žáci musí příslušný pravopisný jev analyzovat, srovnat, zhodnotit a rozhodnout se pro jisté řešení. Zároveň využívá vědomostí a dovedností z mluvnice.
Pravopisné jevy jsou různé povahy a vyžadují proto také různý přístup při jejich nácviku. Z didaktického hlediska je rozdělujeme na:
1. Pravopis lexikální (je spjat s podobou slova, někdy s jeho slovotvornou strukturou) 2. Pravopis mluvnický (je výrazem tvaroslovné příslušnosti slova a vztahů
skladebních)
9
1. 1. 1. Lexikální pravopis Pravopis lexikální je spjat s podobou slova, proto bývá označován také jako
pravopis slovní. Protože je stabilní, slovo má vždy stejnou podobu, nazývá se též někdy pravopis statický. Může jít i o ustálenou podobu společné části slov: předpon a přípon. (Hauser, 1991: 51 n.) K jevům tohoto pravopisu náleží: a) kvantita samohlásek, b) ú – ů, c) i – y po měkkých a tvrdých souhláskách, d) i – y po obojetných souhláskách v kořenech slov a ve formantech, e) psaní písmena ě ve skupinách dě-tě-ně, bě-pě-vě-mě, f) souhlásky na konci slov a souhláskových skupin, g) předložky s, z, h) předpony s-, z-, vz-, ch) velká písmena.
S většinou okruhů se pracuje právě na 1. stupni ZŠ. Důvody jsou pedagogické a
psychologické. Jevy lexikálního pravopisu si žáci osvojují především pamětně. Paměť, zejména mechanická, se v tomto věku výrazně rozvíjí, ale současně se lze opřít i o úvahu založenou na logickomyšlenkových operacích.
1. 1. 2. Mluvnický pravopis
Pravopis mluvnický zahrnuje dvě složky: pravopis tvaroslovný a pravopis
skladební. Tvaroslovný pravopis Zahrnuje jevy spjaté s ohýbáním, skloňováním a časováním. Patří sem
psaní náležité kvantity samohlásek v kmeni slov a v koncovkách (práce – prací, volajícím, mávají). Týká se rovněž těchto jevů:
10
1. psaní i – y v koncovkách a) podstatných jmen b) přídavných jmen c) sloves
2. psaní mě – mně v tvarech zájmena já Pravopis skladební Skladební pravopis je výrazem skladebních vztahů a souvisí se stavbou věty
souvětí. Jde o vyznačení shody přísudku s podmětem a o interpunkci ve větě jednoduché a v souvětí. Je zastoupen na obou stupních základní školy, i když těžiště výcviku v kladení čárek je až ve vyšších ročnících, v nichž se hlouběji proniká do stavby věty jednoduché i všech typů souvětí.
11
1. 2. Psaní i – y po obojetných souhláskách
Ve 2. ročníku poznávají žáci přehled souhlásek tvrdých, měkkých a obojetných najednou jako celek. Při výkladu využíváme poznatku z hláskosloví, že jednu samohlásku i označují dvě písmena – i, y. Řady tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek si musí žáci pamětně osvojit. Pamětné zvládnutí uvedených řad předchází vlastnímu praktickému písemnému výcviku. Začínáme odděleným nácvikem psaní jen po souhláskách tvrdých a jen po souhláskách měkkých. Zvládnutí psaní y po souhláskách tvrdých a i po měkkých nebývá u žáků ve 2. třídě úplně snadné. Je třeba věnovat této látce dostatek času, stále se k ní vracet a opakovat ji. K psaní i – y po obojetných souhláskách můžeme přistoupit teprve tehdy, až žáci nechybují v psaní po souhláskách tvrdých a měkkých.
Psaní i – y po souhláskách obojetných tvoří těžiště pravopisného učiva
3. ročníku. Početně převažuje psaní i, proto zvlášť probíráme slova s y a označujeme je jako slova vyjmenovaná. Osnovami předmětu je stanoven úkol, aby si žáci osvojili ucelené řady vyjmenovaných slov (při nácviku postupujeme podle abecedního pořadí souhlásek), aby získali dovednost správně psát i – y po obojetných souhláskách v kořeni slov (tj. „mimo koncovku“) ve vyjmenovaných slovech a ve frekventovaných slovech příbuzných a aby uměli řešení zdůvodnit. Podstatu jevu by žáci tohoto věku nepochopili, protože je historicky podmíněna. Proto se musí řady vyjmenovaných slov naučit pamětně. Praxe ukázala, že pamětní osvojování řad vyjmenovaných slov žákům nečiní potíže. Jejich zapamatování je podpořeno ještě rytmickým uspořádáním. Řady byly doplněny i o některá slova příbuzná, u nichž by žákům nebyla jasná slovotvorná souvislost se slovem základním (například u slov bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek se slovem být). Naopak byla vypuštěna slova dříve zařazená méně frekventovaná, například plytký, vlys, vyza, slynout aj. Žáci si jejich pravopis osvojí izolovaně, řady už nebudou doplňovány, aby se žáci řady vyjmenovaných slov nemuseli přeučovat. (Brabcová, 1990: 97)
Mezi vyjmenovaná slova je zařazeno i slovo slepýš, u něhož y nepatří do kořene, ale stojí na začátku dnes spíše izolované přípony. Analogicky pak zdůvodňují také i u slov typu lav – ice, chleb – íček tím, že nejde o vyjmenované slovo.
12
Řady vyjmenovaných slov uváděné v učebnicích nezachycují všechna slova. Úplné znění slov předkládají Pravidla českého pravopisu.
Kromě osvojení řad musí žák pochopit rozdíl mezi pojmy slovo vyjmenované, tvar slova a slovo příbuzné. Při zdůvodňování pravopisu slov příbuzných využívá poznatků z předchozího učiva. Předpokládá se, že v době probírání vyjmenovaných slov žák již zná pojem kořen - část slova společnou všem slovům příbuzným.
K procvičování a upevňování tohoto učiva může učitel využít různá cvičení. Příklady cvičení:
1/ Úspěšný student byl pýchou rodičů. Slepýš má tělo pokryté černošedými šupinkami. Podkovy chrání kopyta koní před poškozením, zloděj si odpykává trest. Krocan se rozzlobeně načepýřil. Páv se pyšně rozhlížel kolem sebe. Pole je třeba vyčistit od pýru. Na trávě se v slunci třpytila rosa. Vypište z cvičení vyjmenovaná slova s y, ý po p a slova s nimi příbuzná. Vyjmenovaná slova a jejich tvary podtrhněte. (Styblík a kol., 1999: 54) 2/ p-r, přep-chová, p-sanka, dop-s, p-řit se, kop-ta, p-tlový, p-seň, odp-kat, p-sky, slep-ce, p-rko, třp-t, zp-toval, klop-tnutí Slova rozdělte a napište do tří sloupců: slova vyjmenovaná, slova příbuzná s vyjmenovanými slovy, slova s měkkým i, í po p. (Styblík a kol., 1999: 54) Žáci velmi těžko rozlišují tvar slova a slovo příbuzné. Tato fáze jim činí největší potíže. Při odůvodňování pravopisu se často setkávám s tímto zněním. Například: Pykal je slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem pykat, proto napíšeme po p y. Nejdůležitější je pochopení principu odůvodňování, hledání řešení, tj. zvládnutí algoritmu. (Brabcová, 1990: 97)
13
Žák se nejprve ptá: Je to slovo vyjmenované? - Je. (Napíšeme y, ý.)
- Není. - Je to slovo příbuzné s vyjmenovaným?
- Je. (Napíšeme y, ý.) - Není. (Napíšeme i, í.)
Tímto způsobem žák hledá řešení, proto je vhodný v počáteční fázi nácviku. Například se rozhoduje, jaké i – y napíše ve slově syn. Zjistí, že je to slovo vyjmenované, a odůvodní pravopis takto: Syn je slovo vyjmenované, proto napíšeme po s y. Zdůvodňování by mělo být zpočátku přesné a úplné, tedy nezkrácené. Učitel by měl dbát na dodržování této zásady, i když zpomaluje práci. Později, když dojde k určité automatizaci, může dovolit i zkrácené odůvodňování. Žák už neříká nahlas celý algoritmus, ale vysloví pouze řešení. Například: Synovec je slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem syn, proto napíšeme po s y. Při výuce vyjmenovaných slov musíme respektovat následující zásady (Brabcová, 1990: 98):
1. od počátku vycházíme z celých řad (při pamětném zvládání i při procvičování); 2. pravopis vyjmenovaných a příbuzných slov se cvičí současně; 3. současně cvičíme slova s y – ý a i – í, neboť tak je před žáky postaven problém
(slov s i – í je více, ale nestačí tento fakt pouze konstatovat, je nutno fixovat i grafickou podobu);
4. nepravá homonyma cvičíme nejprve ve dvojicích, neboť tak nejlépe vynikne rozdíl lexikálních významů;
5. ve 3. ročníku se soustřeďujeme na osvojení algoritmu; 6. ve 4. ročníku procvičujeme osvojení postupu, ale uvádíme více příbuzných slov; 7. výcvik tohoto pravopisného jevu bude dovršen až v 5. ročníku; 8. těžiště výcviku musíme vidět v souhrnných cvičeních; 9. při hodnocení máme na paměti, že žáci se stále ještě tomuto pravopisu učí; 10. vzhledem k charakteru učiva hrozí nebezpečí stereotypnosti (zejména při
úplném odůvodňování) a únavnosti, proto dbáme na vhodné aktivizující formy
14
práce – např. střídání ústního a písemného procvičování, práce frontální, skupinové a individuální, soutěživých forem za pomoci kartiček, magnetické tabule, popřípadě počítače, na zařazování všestranných jazykových (textových) rozborů; nesmí však zaniknout vlastní téma hodiny – psaní i – y po obojetných souhláskách.
1. 2. 1. Fáze motivační
Motivováním se rozumí záměrné působení učitele na žáka pomocí určitých
didaktických prostředků, podmínek a situací. Ovšem osvojování nových poznatků u žáků musí vycházet z jejich vlastní touhy po aktivním poznání, a má-li být efektivní, musí jít o aktivní osvojování vědomostí a dovedností. (Brabcová, 1990: 43)
Při výuce vyjmenovaných slov lze využívat i různých didaktických her, slovních doplňovaček, rébusů aj.
Jako motivaci jsme zvolili básničky k vyjmenovaným slovům od Dany Sklenářové z příručky Blumentrittová, V.; Bukáčková, J. Český jazyk zábavně – 3. ročník a pohádky z publikace Pernická, D. Lexikon tajných vyjmenovaných slov. Vyjmenovaná slova s y – ý po b Jak kobyla skončila Byla, nebyla jedna kobyla Kobyle bylina náramně voněla a ta kobyla v Bydžově bydlila. a žádnou jinou potom už nechtěla. Bydžov je jenom obyčejné město, Obyvatelkou Španělska chtěla být, ale něco se tam stalo přesto. kde bylinu každý den mohla mít. Konaly se tam býčí zápasy, Prodala býkovi v Bydžově příbytek, bystrých býků úspěchy, pomalých 4 + 1 + všechen nábytek. trapasy. Protože neměla cestovní pas, Ze Španělska přijel statný býk celníci ji vrátili zpátky zas. a hned, jak přijel, hledal v Bydžově A že prodala svůj příbytek, byt. zbyla jí ohrada pro dobytek, Přivezl s sebou zázračnou bylinu která u města Přibyslav stála. a na tu nachytal i naši kobylu. A zázračná bylina? Ta se jí jen zdála.
15
Vyjmenovaná slova s y – ý po l Recept víly Hermínky Kdo má málo vlasů a hlavu skoro lysou, Odvarem neplýtvej! Polykej pomalu, koho bolí lýtka a jiné nemoci jsou, lýtka si natírej, stříkni i na hlavu, ten nemusí vzlykat. pod nosem otírej! Když uvidí blýskání a uslyší houkání Vlasy ti zhoustnou, hubení ztloustnou. v půlnoci u mlýna, Choroba mine tě v zimě i v létě, uplyne chvilinka a zjeví se Hermínka. ať bruslíš či lyžuješ, V plyšovém kabátku, lýkových nebo se z plavání raduješ. střevíčcích ti odvar z pelyňku přinese v hrníčcích. Vyjmenovaná slova s y – ý po m Trable pana hlemýždě s myšákem fešákem Zmýlil jste se, pane hlemýžď, Rozdmýchává hádky a stále by jen jed´. nebudete mít svůj klid. Nebude to lehké, vezměte na to jed! Myslel jste, že ani o píď S myší je to jako s hmyzem. nemusíte ustoupit. Nemohou se vymýtit. My před myší zamykáme všechny Jak se jednou nastěhují, dveře, všechna vrata, nedají se vyhodit. ta se jenom ochomýtne a je uvnitř V Litomyšli v jednom sklepě natotata. žije pěkná slečna myška. Může sebou smýkat doleva, doprava, Zajděte tam – myšák jistě bude ji jak myš s vámi bydlí, tak je to otrava. chtít vidět zblízka. Je to ještě mladý myšák s řídkým Pak už to jen na vás je. chmýřím na těle, Kdo uteče – vyhraje! jen se myje, chce být fešák a nevylézá z postele.
16
Vyjmenovaná slova s y – ý po p Pýr a kopaná Slepýš s panem netopýrem „Tenhle plevel musí pryč, hádají se s pyšným pýrem, vždyť nechytí žádný míč!“ co vyrostl před bránou – že bude hrát A přinesli si na něj rýč. kopanou!? Netopýr tak ryl, až se sypal pyl. „Koukněte na čímana, on by chtěl hrát Nacpal pýr do pytle, klopýtá přes trávu, gólmana!“ pak všechen pýr nastele pod krávu. Pýr na oba šklebil pysk, chlubil se, Pýr se pýří, u krav pyká a zpytuje že s ním má celé mužstvo zisk. svědomí. Ve finále v kopané cenu jistě dostane. „Kdo se cpe i tam, kam nemá – Už to vidí, přímo cítí, jak se mu medaile a k tomu to neumí – dopadne jak pýr,“ třpytí. čepýří se netopýr, „abys neskončil i ty
pod kravskými kopyty!“
Vyjmenovaná slova s y – ý po s Velká výhoda Starý sýček a syn Jen sýkora má ráda hmyz pěkně syrový. si pořídil zemní plyn. Ta prý nepožádá o sporák plynový. Kdo to nezkusil, tak nezná, Sysel zatím topí v kamnech že plynové topení je bezva! a z kouře ho trápí kašel. Když se sníh sype, nebo je sychravo, Od kašle ho bolí v zádech zmáčkneš knoflík – a je to hotovo. a zažádat o plyn už zašel. Syslova stará teta Často mu vysychá v puse musí býti stále syta. a musí hodně pít. Plyn u ní začíná syčet, Vaří čaj v jednom kuse. když jí v břiše začne kručet. On ten plyn musí mít! Smažený sýr na plynu i syslovi chutná. Slupne ho jak malinu, příloha není nutná.
17
Vyjmenovaná slova s y – ý po v Na úřadě Paní vydra s panem výrem Vydra potom pravila: trápili se nad papírem, „Já se v řadě nudila. Bylo vedro, co každý musí vyplnit, strašná výheň, když chce svůj byt vyměnit. voda nikde, měla jsem žízeň.“ Před kanceláří na úřadě Pak vysoký úředník – čekali pak v dlouhé řadě, jmenoval se Šetrník – z dlouhé chvíle žvýkali jako vyžle vypadal, a na žvýkání si zvykali. všechny z řady vykázal. Osel z řady ztropil povyk – žvýkání to je prý zlozvyk. Řekl přísně: „Jděte ven! Přijďte znovu za týden!“ „Vy jste divný výr!“ hýkal, výskal, skoro vyl. Vyjmenovaná slova s y – ý po z Ach jo Fandovi se líbí holka – pochází z Ruzyně. Fanda to už nesnášel. Ostrý jazyk má jak pilka – vypadá nevinně. Co dělat? Odešel. Brzy však Fanda zjistil, jak šleh jazykem bolí Jaká z toho plynou poučení? a když se ozval, dostal po papuli. Dávej si pozor na jazyk Její ostrá slova hřměla stále znova. a přemýšlej při mluvení! 1. 2. 2. Řady vyjmenovaných slov
Řady obsahují slova základní, jen tam, kde se význam příbuzného slova vzdálil, uvádějí i je, např. u slovesa být. Předpokládá se, že učitel zná vyjmenovaná slova v pořadí, jak je uvádí učebnice. Některá slova jsou méně užívána a jejich význam nemusí být žákům zřejmý. Proto jej má učitel umět vysvětlit. Při vysvětlování významu vyjmenovaných slov jsem zjistila, že některá slova slyší žáci poprvé.
18
Řady vyjmenovaných slov jsou srovnávány v níže uvedených učebnicích, u kterých předpokládáme, že jsou používány nejčastěji: Styblík, V.; Dvořáková, Z.; Ondrášková, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1999. Dvorský, L. Český jazyk pro 3. ročník. Praha: Alter, 1197. Janáčková, Z.; Mühlhauserová, H.; Příborská, O.; Zbořilová, J. Český jazyk 3. Brno: Nová škola, 2002. V učebnicích nakladatelství SPN a Nová škola se řady vyjmenovaných slov shodují, u nakladatelství Alter se výrazně odlišuje řada vyjmenovaných slov po souhlásce b. Ostatní řady se liší pořadím slov. V učebnicích nakladatelství Alter jsou také uváděna slova méně frekventovaná. Vyjmenovaná slova s y – ý po b Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola být – bydlit – obyvatel – byt; příbytek – nábytek – dobytek; obyčej – bystrý – bylina; kobyla – býk; Přibyslav Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter být – obyčej – bystrý – bylina – kobyla – býk – babyka; (Bydžov – Přibyslav – Bylany – Hrabyně – Zbyněk) Slova bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek se v učebnicích nakladatelství SPN a Nová škola děti učí jako slova vyjmenovaná, kdežto v učebnicích nakladatelství Alter jsou tato slova uváděna jako slova příbuzná k vyjmenovanému slovu být. Na základě zkušeností kolegyň jsme ve výuce za slovo dobytek zařadili ještě slovo zbytek. Rozumíme významu? Být znamená existovat. Byt je místo, kde bydlíme. Ke slovu obyčej jsou souznačná slova zvyk, tradice. Přibyslav je město ve východních Čechách.
19
Vyjmenovaná slova s y – ý po l Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola slyšet – mlýn – blýskat se; polykat – plynout – plýtvat; vzlykat – lysý – lýtko; lýko – lyže – pelyněk; plyš Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter slyšet – mlýn – blýskat se – polykat – plynout – plýtvat – lýko – lýtko – lyže – vzlykat – lysý – plyš – pelyněk; (Volyně) Rozumíme významu? Plynout znamená téci – řeky plynou, ale i o čase říkáme, že plyne nebo uplývá. Plýtvat znamená nešetřit něčím, plýtváme někdy potravinami nebo penězi. Lysý není jen holohlavý člověk, ale i holý kopec, na kterém nerostou stromy. Lýko je vrstva pod kůrou stromů. Pelyněk je léčivá bylina. Čaj z pelyňku má hořkou chuť. Plyš známe, vyrábějí se z něj plyšové hračky. Vyjmenovaná slova s y – ý po m Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola my – mýt – myslit – mýlit se; hmyz – myš – hlemýžď; mýtit – zamykat – smýkat; dmýchat – chmýří – nachomýtnout se; Litomyšl Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter my – mýt – myslit – mýlit se – hmyz – myš – hlemýžď – mýtit – zamykat – smýkat – chmýří – dmýchat; (nachomýtnout se – mýto – mys – Litomyšl – Kamýk) Rozumíme významu? My znamená my všichni. (Něco jiného je mi: dej mi bonbon, dej ho jenom mně.) Mýtit znamená kácet les, porážet tam stromy. Mýtina je vykácené místo v lese, paseka. Když se rozdmýchává oheň, fouká se do něho vzduch, aby se rozhořel. Znáte rozdíl mezi slovy smýkat a smýčit? Smýkat znamená tahat po zemi, smýčit znamená stírat prach a
20
pavučiny, uklízet. Malá ptáčata ještě neměla peří, měla jen lehké chmýří. Nachomýtl jsem se zrovna k té hádce, chápeme tak, že jsem se tam objevil nebo vyskytl. Vyjmenovaná slova s y – ý po p Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola pýcha – pytel – pysk; netopýr – slepýš – pyl; kopyto – klopýtat – třpytit se; zpytovat – pykat – pýr; pýřit se – čepýřit se Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter pýcha – pytel – pysk – netopýr – slepýš – pyl – kopyto – klopýtat – třpytit se – pykat – pýřit se – pýr; (zpytovat – Chropyně – Spytihněv) Rozumíme významu? Pýcha je špatná lidská vlastnost .Slepýš vypadá jako had, ale je to druh ještěrky. Pyl je žlutý prášek v květech. Klopýtá ten, kdo jde a přitom zakopává. Zpytovat je starší výraz a znamená zkoumat. Kdo za něco pyká, ten trpí za nějaké své provinění. Pýr je škodlivý plevel. Pýřit se znamená červenat se. Vyjmenovaná slova s y – ý po s Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola syn – sytý – sýr; syrový – sychravý – usychat; sýkora – sýček – sysel; syčet – sypat Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter sytý – syn – sýr – syrový – sychravý – usychat (usýchat) – sýkora – sýček – sysel – syčet – sypat Rozumíme významu? Sytý znamená dostatečně najedený. Syrová zelenina je zdravější než uvařená. Syrovinka je tedy houba, kterou je možno jíst i za syrova. Sychravé počasí znamená studené a vlhké. Sýček je druh sovy. Vymlácené obilí sypeme na sýpky.
21
Vyjmenovaná slova s y – ý po v Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola vy – vysoký – výt; výskat – zvykat – žvýkat; vydra – výr – vyžle; povyk – výheň a slova s předponou vy-, vý- Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter vy – vysoký – vydra – výr – zvykat – žvýkat – výt – výskat – povyk – předpona vy-, vý-; (vyžle – výheň – cavyky – Vyškov – Výtoň) Rozumíme významu? Cizím lidem vykáme, říkáme jim vy. Výt znamená vydávat pronikavý, táhlý hlas, zvuk.Výskat znamená radostně vykřikovat. Vydra je vodní šelma. Výr je druh sovy. Jako vyžle označujeme mysliveckého psa a také velmi hubené děcko. K slovu povyk jsou souznačná slova hluk, rámus, halas. Výheň je ohniště, do kterého kovář vhání vzduch, aby zvětšil žár. Vyjmenovaná slova s y – ý po z Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola brzy – jazyk – nazývat; Ruzyně Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter brzy – jazyk – nazývat – Ruzyně Rozumíme významu? Nazývat se znamená jmenovat se nebo pojmenovávat. Ruzyně je letiště v Praze.
22
1. 2. 3. Homofony
B být (existovat) x bít (tlouci) Chci být zdravý. Nechci bít psa. Žák byl vzorný. x Srdce mu bilo. (žák bude vzorný) (srdce mu tlouklo) nabýt x nabít Chudý rybář nabyl jmění. Myslivec nabil náboj do pušky. dobýt x dobít Dobyvatelé dobyli hrad útokem. Museli dobít zraněné zvíře. přibýt x přibít Voda v rybníce přibyla. Tu desku jsem pevně přibila. odbýt x odbít Děti odbyly svou školní práci. Hodiny odbily půlnoc. zbýt x zbít Zbyl ještě řízek? On říká, že jsi ho zbil. pobýt x pobít Můžeme pobýt na chatě až do středy. Dáme pobít střechu plechem. ubýt x ubít V létě ubyla v potoce voda. Zlý člověk ubil v lese hada. bydlo (obydlí) x bidlo (tyč, klacek) Pálí ho dobré bydlo. Loďku odstrčil dřevěným bidlem.
23
býlí (rostlina) x bílý (bílá barva) Plevelu říkáme býlí. Mám bílý svetr.
L
mlýn x mlít (mele) Mlýn je budova. Mlít mouku. blýská se (jsou blesky) x blízká (je nedaleko) Večer se blýskalo a hřmělo. Petr stojí blízko domu. lýčí (lýko) x líčí (maluje, klade past, vypráví) Lýku se také říká lýčí. Moje sestra si líčí oči. lýčený (vyrobený z lýka) x líčený (děj) Dříve se nosily lýčené střevíce. Líčený příběh byl zajímavý. lyska (vodní pták) x líska (lískový keř) Na vodní hladině plavala lyska. Na naší zahrádce roste líska. lysá (holá, holohlavá) x lísá se (mazlit se, tulit se) Můj dědeček má už lysou hlavu. Kočka se mi lísá k nohám. lyže x líže Dostal jsem k narozeninám lyže. Rychle líže zmrzlinu.
M
my (všichni) x mi (jen mně) My se nebojíme. Dej mi bonbon. mýt (umývat) x mít (vlastnit) Budu mýt nádobí. Budu mít štěstí.
24
P
pýcha ( nadutost, namyšlenost) x píchá (bodá) Pýcha je nectnost, kdežto píle je Trní píchá. dobrá vlastnost. slepýš (plaz) x slepíš (spojíš lepidlem) Poznáš zmiji od slepýše? Slepíš ten rozbitý talíř? pyl (prášek v květech) x pil (napájel se) Včely sbírají pyl z bylin. Pil jsi kakao? opylovat (přenášet pyl) x opilovat (opracovat pilníkem) Hmyz přenáší pylová zrnka z květu Truhlář opiloval hranu desky na květ a tím je opyluje. pilníkem. zpychnout (stát se pyšným) x spíchnout (ušít) Princezna Krasomila zpychla. Maminka mi spíchla halenku. pykat (nést za něco trest) x pikat (v dětské hře) Budeš pykat za své činy. Ve hře pikaná se piká za stromem.
S
sýrový (ze sýru) x syrový (neuvařený) x sírový (z nerostu síry) Kupujeme sýrové Syrová zelenina Kyselina sírová je tyčinky. je zdravá. nebezpečná. kus sýra x síra (na sirkách) Dal mi kousnout sýra. Síra žlutý prášek.
25
sytí (najedení) x síti (zasévat obilí) x sítí (rostlina) Když se najíme, Na jaře budeme Sítí je bylina podobná jsme sytí. síti mrkev. trávě. sytá (najedená) x síta (pomůcky na přesívání) Uvařila jsem sytou polévku. Pekař přesívá mouku přes síta. sypat (přesypávat) x sípat (chraptět) Silnice se sypou pískem. Vojta nemluvil, ale jen sípal.
V
výš (vysoko) x víš (znáš) Šplhali stále výš. Víš, že nemáš plýtvat silami. výška (vysoko) x vížka (malá věž) Výška je vzdálenost nahoru, Uviděli vížku kostela. opak je hloubka. výr (pták) x vír (krouživý pohyb vody, větru) Výr je velká sova. Pozor na vodní víry. výt (vydávat zvuky) x vít (plést věnec) Slyšel jsem celou noc výt psa. Dívky budou vít věnečky. výskat (vykřikovat) x vískat (probírat se ve vlasech) Když vyhrajeme, budeme Děti mají ve zvyku vískat hlasitě výskat. maminku ve vlasech. vysel (zasel obilí) x visel (být pověšený) Na pole vysel mák a řepu. Obraz visel na zdi.
26
Z
nazývat se (jmenovat se) x nazívat se (hodně zívat) Náš kanárek se nazýval Pepík. To jsem se nazíval!
1. 2. 4. Metodický postup výuky i – y po obojetných souhláskách Při probírání tohoto učiva se snažíme neopomenout zásady: (Mühlhauserová,
2004: 44) - od jednoduchosti ke složitosti (ve 3. ročníku je podle osnov ZŠ nutné pouze
zvládnout vyjmenovaná slova a jejich tvary, pravopis příbuzných slov je stěžejním úkolem 4. ročníku, neboť ve 3. ročníku se věnujeme pouze nejjednodušším a nejužívanějším příbuzným slovům);
- názornosti (malujeme obrázky, ukazujeme věci, předvádíme činnosti, zapojit co nejvíce smyslů – zrak, sluch, případně hmat);
- neustálého cyklického opakování (při cyklickém opakování učiva postupujeme tak, že opakujeme nejdříve slova jedné aktuálně probírané řady vyjmenovaných slov, k nim poté přidáme slova dříve probíraných řad).
První fáze - opisování 1. Doplň do vyjmenovaných slov y/ý a zkus vysvětlit význam slov. (Mühlhauserová, 2004: 1 n.) B-t (existovat), b-dlit, ob-vatel, (nový) b-t, příb-tek, náb-tek, dob-tek, ob-čej, b-strý, b-lina, kob-la, b-k, Přib-slav. 2. Dovedeš do vět dopsat postupně všechna vyjmenovaná slova po B? Musím .................. doma včas. Brzy budeme ........................... v novém domě. Kolik ........................ má vaše město? Koupili třípokojový ............. Děda vyrobil slepicím ................... Slovo nadřazené ke slovu stůl, židle, skříň je .................... Víš, která zvířata patří mezi ........................? Barvení kraslic je starý velikonoční ................... O pohotovém chlapci říkáme, že je .................. Heřmánek je známá léčivá ....................... V ohradě pobíhá .................. s hříbátkem. Zuřivý ............... je
27
nebezpečný. Název města z vyjmenovaných slov po B je ................................................. 3. Pokus se složit "popletená" vyjmenovaná slova a tvoř s nimi věty. KÝB ........................ STRÝBY ........................ BYNÁTEK ........................ TBY ........................ DLITBY ........................ TEKPŘÍBY ........................ TÝB ........................ OČEJBY ........................ NABYLI ........................ a) Která slova chybí?........................................................................................................... 4. Kdo zná slova po B, lehce vyřeší hřebenovky. Postupuj ve směru šipky.
5. Společně vyberte vyjmenovaná slova jednoslabičná, dvouslabičná a tříslabičná.
Druhá fáze – období práce s různými tvary vyjmenovaných slov 1. Jistě zvládneš doplnit správné tvary slov z nápovědy.
obyvatel bydlit byt Všichni ............................................................... v nových .................................…….......
příbytek nábytek Jsou to jejich příjemné ..............................vybavené moderním ........................................
být bystrý Na matematických soutěžích by měly ........................... pouze ................................. děti.
dobytek býk Zemědělci chovají mnoho ......................................, černé .................................. i statnou
28
kobyla obyčej bylina .................................. Mezi vánoční ........................ nepatří sběr léčivých......................... 2. Vyhledej všechna vyjmenovaná slova, doplň y/ý a do ostatních slov i/í. B-t (existovat), slab-kář, b-dlit, bab-čka, Sab-na, ob-vatel, b-č, moderní b-t, příb-tek, náb-tek, hb-tý, krab-ce, b-tva, dob-tek, ob-čej, nab-rá, b-strý, b-lina, b-da, sb-rka, kob-la, b-k, přeb- rá, Přib-slav, Zb- něk. 3. Do různých tvarů vyjmenovaných slov doplň y/ý a připiš základní tvary. Na b-linách (bylina), v Přib-slavi ( ___________________ ), oznámit všem ob-vatelům ( ___________________ ), v b-tě ( ______________ ), chov dob-tka ( ___________ ), v příb-tku ( ______________________ ), b-dlím ( ___________________ ), bez náb-tku ( ___________________ ), b-strá dívka ( __________________ ), staré ob-čeje ( _________________ ), dva b-ci ( ________ ), s kob-lou ( _____________________ ). 4. Seznam se s častými tvary slovesa BÝT. Ve všech píšeme y po B. Ab-ste b-li připraveni, kdyb- b-la bouře, b-l b- přišel, b-la jsem doma, kdyb-chom se učili, ab- neb-li překvapeni, mohl b- litovat, kdyb-ch to b-l b-val věděl – tak b-ch tam b-l nechodil, kdyb-s nelhal, ab-chom to stihli. 5. Dovedeš dopsat vyjmenovaná slova po B?
Třetí fáze - homofony 1. Rozlišuj BÝT (bude) a BÍT (bije,tluče). B-la doma, b-1 sestru, zb-l psa, odb-l úlohu, odb-li poledne, nab-l majetek, nab-je zbraň, nic nezb-lo, ub-ly zásoby, ub-l zvíře, pob-l si doma, hodiny b-jí, neb-l poslušný, zb-tek jídla, zab-t hřebík, přib-l žák, přib-l nástěnku.
29
2. Vyber z nápovědy správné slovo a dopiš je na linku. Nápověda: Bít ……………….. být ……………….. tady, kamaráda; nebil ……………….. nebyl ……………….. pozorný, nikoho; přibil ……………….. přibyl ……………….. prkno, nový žák; odbili ……………….. odbyl ……………….. poledne, práci; nabil ……………….. nabyl ……………….. peníze, si koleno; dobil ……………….. dobyli ……………….. baterky, vítězství; zbil ……………….. zbyla ……………….. člověka, koruna; ubil ……………….. ubyl ……………….. na váze, zvíře. 3. Kdo zvládne rozluštit a napsat přísloví, zaslouží si jedničku. LEHCENAB-L,LEHCEPOZB-L. ...................................................................................... B-LB-LÝJAKOSTĚNA. ................................................................................................... KDYB-NEB-LOKDYB-,NEB-LYB-CHYBY. .................................................................. NEVYB-REJ,AB-SNEPŘEBRAL. .................................................................................... 4. Zopakuj si v křížovce všechna vyjmenovaná slova po B.
Tajenka: a) Vysvětli slovo z tajenky. b) Napiš, která vyjmenovaná slova v křížovce chybí: …………………………………
30
Čtvrtá fáze – pravopis nejjednodušších a nejužívanějších slov příbuzných 1. Společně vyznačte kořen slov BYDLIT, OBYVATEL, BYT. a) Také u příbuzných slov vyznač kořen a napiš, ke kterým slovům patří: bydliště, ubytovat se, obyvatelstvo, obývací pokoj, zabydlit se, ubytovna. BYDLIT: ............................................................................................................................................. OBYVATEL: ............................................................................................................................................. BYT: ............................................................................................................................................. 2. Zdůvodní a doplň. Škrtni výrazy, které do řady nepatří. B-dlit, b-dliště, ob-dlí, neob-dlený, kab-na, neb-dlí, zab-dlet se, ob-lí. Ob-vatel, bab-čka, ob-vací pokoj, ob-vá chatu, ob-vatelstvo, ob-vatelé. Opravený b-t, nová b-tovka, b-tové zařízení, b-tevní lod', b-teček, b-tná. 3. Zdůvodňuj pravopis a doplň slova. B-dlí na vesnici, zmateně pob-há, rozb-l okno, ob-vatelé města, Lucie B-lá, b-je se v b-tvě, sladká hub-čka, dobré b-dlo, kdyb-, ub-tování v ub-tovně, neob-dlený b-t, už zde neb-dlí, sb-rá jahody, paní b-tná, b-lo – neb-lo. 4. Společně vyznačte kořen slov PŘÍBYTEK, NÁBYTEK, DOBYTEK. a) Řekněte každé slovo v různých tvarech a vymyslete slova příbuzná. 5. Zdůvodňuj pravopis a doplň slova. Dřevěné příb-tky, slíb-li levný náb-tek, voda ub-vá, zab-vá se chovem dob-tka, maličký příb-teček, náb-tkářský podnik, b-dlí v b-tě, zab-t hřeb-k, nová ub-tovna, dob-t baterky, dob-tek na pastvě, ob-vatelé pob-hají, rozb-tá krab-čka, b-l hb-tý, b-da, nikdy se neb-j, b-l v b-tě sám, zb-tek masa.
31
6. Podle čísel slož slova, doplň a piš na linky.
7. Společně vyznačte kořen slov OBYČEJ, BYSTRÝ, BYLINA. a) Také u příbuzných slov vyznač kořen a napiš, ke kterým slovům patří: bylinkový, obyčejný, bystřina, Bystrouška, bylinářka, neobyčejně. OBYČEJ: ………………………………………………………………………………………......... BYSTRÝ: ………………………………………………………………………………………......... BYLINA: ………………………………………………………………………………………......... 8. K podstatným jménům přiřaď vhodné přídavné jméno z nabídky. Příběh ............................................, žák ………………………………......, čaj ............................................., prostory ………………………………......, ostrov ............................................, dílna ………………………………....., zápasy ............................................, zámek ………………………………........ Obyčejný, bylinkový, obydlený, býčí, hbitý a bystrý, bytové, nábytkářská, přibyslavský. 9. Ke slovům KOBYLA, BÝK, PŘIBYSLAV zkus doplnit jiné tvary nebo některá příbuzná slova. KOBYLA: ……………………………………………………………………………….. BÝK: ……………………………………………………………………………………... PŘIBYSLAV: …………………………………………………………………………..... 10. Souhrnné cvičení. B-valé b-dliště, sb-rka krab-ček, b-č na dob-tek, neb-jte se, b-ček s b-kem, bab-čka b-linářka, b-lé květy b-lin, nejb-střejší, b-dlí v Přib-slavi, ob-vatelé b-tovky, učení přib-vá, zralé ob-lí, v letním příb-tku, b-lá kab-na, dřevěný náb-tek, hb-tá kob-lka, ab-s
32
neb-l b-t, b-dné roky, starob-lý ob-čej, hrát vyb-jenou, ob-vací pokoj, nab-l znalosti, zab-l hřeb-k. Pátá fáze – systematické procvičování, utvrzování a opakování učiva 1. Doplň pomocná slova. Potom je najdi ve čtyřsměrce a zkontroluj. b-val, bab-čka, S O B Y V A T E L S K K B b-je, b-lá, b-tva L A B B B Ý V A L B E E I příb-tek, ab-ch, A K Y I B Ý Č E K Í T T Č b-dlí, Přib-slav, B Č D T Í B I J E R Y Y Z b-da, b-č, b-ček, I I L V D B Í L Á K B B B b-střina, náb-tek, K B Í A A A B Y CH A Á Í Y sb-rka, ob-vatel, U A A N I Ř T S Y B N Ř T b-lina, kob-la, J B P Ř I B Y S L A V P E zb-tek, slab-kuje E B Y L I N A L Y B O K K
33
1. 3. Pravopisná cvičení K nácviku pravopisu využíváme několika typů cvičení (Hauser, 1991: 66 n., Brabcová, 1990: 46 n.).
Opisování Opisování, psaní podle předlohy, je nejjednodušším a nejstarším cvičebním
postupem. Úkolem žáků je při vypracování tohoto typu cvičení převést přesně předlohu většinou z tištěné podoby do psané. Záleží tedy na jejich pečlivosti a soustředěnosti. Přitom žáci nemusejí znát žádná pravopisná pravidla. I při opisování se mohou dopustit chyb, ty však pramení především z nedokonalé pozornosti. Neuplatňuje se ještě znalost pravopisu, žák se nemusí samostatně rozhodovat. Při opisování by měl učitel počítat s únavou, která vede k oslabení pozornosti, proto by v nižších ročnících neměl zadávat dlouhý text. Při opisování přihlížíme více než při jiných cvičeních k úhlednosti psaného projevu.
Opisovacích cvičení se ve vyšších ročnících využívá jen zřídka a jsou obvykle doplněna dalšími úkoly vztahujícími se k probíraným pravopisným jevům. Před vlastním opisováním by měla proběhnout příprava, po skončení opisování by měla následovat bezprostřední kontrola a hodnocení.
Příklady cvičení:
Opište říkanku a barevně podtrhněte slova s y po obojetných souhláskách (modře), slova s y po tvrdých souhláskách (zeleně) a slova s i po měkkých souhláskách (žlutě).
MYŠKA Běží myška k Táboru, nese pytel zázvoru. A ty malá zůstaň doma; a ty velká běž na táborskou věž!
34
Opište, slova vyjmenovaná zakroužkujte, slova s nimi příbuzná podtrhněte. (Mühlhauserová, 2002: 8) lysina, pták lyska, lískový, lysý, lísá se, vzlykot, lýtkový, zavzlykat, vzlykat, nevlídný, vzlyk, lýtko, lýtkový, listí, líhnout se, rozvzlykat se Opište a přeškrtněte slova, která do řady nepatří. (Potůčková, 2001: 3) Slyšet, neslyšně, s liškou, slyšící, odlišný. Mýt, umýt, umlít, vymýt, myjeme. Pytel, topit, pytlovina, napít se, písmeno. Doplňování Pro pravopisný výcvik je tento druh cvičení velmi vhodný a je také značně rozšířen. Spočívá v doplňování vynechaných písmen. Hodí se pro nácvik všech jevů pravopisu lexikálního, tvaroslovného i skladebního. Na 1. stupni se v doplňovacím cvičení mají soustředit úkoly pouze k jednomu pravopisnému jevu. Kombinování více jevů by bylo pro žáky náročné. Předností doplňovacích cvičení je časová nenáročnost. Žáci se při něm soustředí na jeden druh pravopisného jevu, jiné se podávají hotové. Plné využití této přednosti je však možné jen tehdy, když žáci mohou doplňovat písmena přímo do předloženého textu. Nejvhodnější jsou taková cvičení v pracovních sešitech, nebo také v pracovních listech. Doplňovacích cvičení je možno použít při soutěživých hrách, k práci ve skupině apod.
Nevýhoda tohoto typu cvičení spočívá v tom, že žák nepíše celé slovo, že se neupevňuje motorický návyk psát celé slovo. Proto musí být tento druh doplňován jinými typy cvičení, při nichž se píše celý text.
Množství doplňovacích cvičení v učebnicích svádí učitele k jejich častému zadávání k samostatné práci. Hrozí tu však nebezpečí stereotypu, mechanické práce, a tím oslabení zájmu a aktivity žáků. Proto je vhodné žákům předkládat doplňovací cvičení zábavnou formou, doplněné o další zajímavé úkoly.
Příklady cvičení:
Doplňte neúplná slova. b-lá m-ška, v-hodná nab-dka, b-strý Zb-něk, z-tra brz- ráno, starob-lá ml-nice, v-táme vás, b-t b-čem, hlas-tě pov-kovat, chm-ří pampel-šek, seml-t ob-lí, kl-katá s-lnice, dnes
35
je s-chravo Doplňte i, í / y, ý. Obláčky spoj se sluníčkem, nebo s měsícem. (Kvačková a kol., 2003: 41)
Doplňte i, í nebo y, ý, zahrajte si se slovy. Ke každému slovu v levém sloupci hledejte postupně vhodné slovo v pravém sloupci. Písmena před sloupci zapisujte do tajenky. (Mühlhauserová, 2002: 12) M - hlem-ždí D - a housle S - chm-ří M - s m-šákem N - rozdm-chat L - hm-z K - sm-čec M - kl-čem Y - um-vat se Y - ul-ta E - m-š I - oheň Ý - dotěrný ! - kus lesa Í - zam-kat N - m-dlem E - vym-tit E - pampel-šek Tajenka:
36
Hrajte hru ve dvou. Házejte kostkou. Postupuj dopředu podle hozeného počtu. Doplňujte i/í, y/ý. Vyhrává ten, kdo je první v cíli a má doplněna všechna pole správně. (Kvačková a kol., 2003: 33)
Lístky se slovy někdo roztrhal. Spoj je čarou k sobě a doplň i/í, y/ý. (Kvačková a kol., 2003: 23)
37
Doplňte a vybarvěte okrově slova vyjmenovaná, žlutě slova s předponou vy-, vý- a zeleně slova s i po v. (Mühlhauserová, 2002: 30)
38
Obměňování Zvolený text se upravuje podle pokynu tak, že obměnou se získá pravopisně
relevantní jev. Např. se obmění text tak, že se jména v podmětu převedou z jednotného čísla do množného, a tím se změní i tvar příčestí v přísudku (Strom kvetl – Stromy kvetly). Cvičení se hodí pro pravopis koncovek podstatných jmen a shody příčestí v přísudku s podmětem, nehodí se pro pravopis lexikální.
Nahrazování Podstatou cvičení je nahrazování základního tvaru slova (např. podstatného
jména) tvarem jiným. Například podstatné jméno v 1. pádě jednotného čísla a sloveso v infinitivu mají žáci nahradit určeným tvarem nebo takovým, který vyžaduje text. Tato cvičení jsou náročnější. Hodí se pro nácvik pravopisu tvaroslovného, méně pro pravopis skladebný, nehodí se pro pravopis lexikální.
Konstruování Konstrukční cvičení jsou ta, v nichž se požaduje samostatné vytváření textu
nebo jeho části. Cvičení jsou náročná a vyžadují delší čas pro zpracování. V pravopisném výcviku mají důležité místo, protože žáci se jimi učí využívat získaných poznatků v praxi.
Příklady cvičení:
Užij daná slova ve větách. (Kvačková a kol., 2003: 2) 1. sypat 2. sípat 3. sýra (2. pád od sýr) 4. síra 5. sýrový 6. syrový 7. sírový 8. syreček 9. sirotek
39
Komentované psaní Komentované psaní je zvláštním druhem cvičení. Učitel zadá cvičení, žáci je
vypracovávají a určený žák vysvětluje psaní a odůvodňuje je. Jindy lze komentovat napsaný text. Tento způsob lze označit také jako pravopisný rozbor. Např. po probrání vyjmenovaných slov se odůvodňuje psaní i – y v příponě. Úplné a správné odůvodnění pravopisu tohoto i jiných jevů si žáci osvojí postupně a často až na vyšším stupni.
Problémová cvičení Problémová cvičení jsou cvičení, kdy je zadán úkol, ale nenavozuje se způsob
řešení, ani se naznačuje, kterých jevů se řešení týká. Tím, že žák narazí na obtíž, musí přemýšlet a tím se učí. Na 1. stupni ZŠ převládají taková problémová cvičení, ve kterých žáci mají vyčlenit údaje, které do schématu nepatří. Předpokladem k použití problémového učiva je alespoň základní povědomí o probíraném jazykovém jevu.
Příklady cvičení:
Vyznačte slovo, které do řady nepatří, a vysvětlete proč. Jak říkáme slovům, která na řádku zbyla? (Mühlhauserová, 2002: 3) obyčejně, neobyčejný, zvyk, obyčejný, neobyčejně bystřina, Bystřice, pohotový, Bystrouška, bystře bylinářka, rostlina, bylinka, bylinkový, býlí, býložravec Navlékni písmenka na nit tak, aby z nich vznikla slova. Každé písmenko můžeš použít jen jednou. Vezmi si na pomoc pastelky. (Kvačková a kol., 2003: 17)
40
Z každého řádku vyberte vyjmenované slovo a zapište. (Mühlhauserová, 2002: 14)
Diktát Diktát je specifická forma pravopisného výcviku. V běžně užívané podobě má
především funkci kontrolní. Diktáty kontrolní prověřují dosažený stupeň znalostí a dovedností. Teprve následná práce s nadiktovaným textem slouží k nácviku. Diktáty se dělí zejména podle obsahu a podle způsobu provádění.
Dělení podle obsahu Obsahem diktátu mohou být jednotlivá slova nebo jejich spojení, jednotlivé
věty, nebo souvislý text. Výběr jednotlivých slov a jejich spojení se řídí podle sledovaného pravopisného
jevu. Ten může být v souboru jen jeden, nebo jich bývá několik. Výhodou diktátů tvořených jednotlivými slovy je koncentrace pravopisného jevu na minimální rozsah textu. Takové diktáty bývají krátké. Je však třeba pamatovat na to, aby v diktátu
41
tvořeném samostatnými slovy nebyly homofony, protože bez kontextu lze podle diktátu napsat slyšené slovo jako výr i vír apod. Jednotlivé věty vždy obsahují více pravopisných jevů, ačkoliv bývají vybírány kvůli jevu jednomu a ten v nich převažuje. Pro žáky je diktát tvořený větami, které spolu nesouvisejí, náročnější než souvislý text, protože u každé nové věty se musejí začít soustředit na nový obsah. Při volbě vět se přihlíží k přiměřenosti a reálnosti obsahu. Nikdy by se neměly diktovat uměle vykonstruované věty sestavené jen proto, aby v nich bylo nakupeno co nejvíce pravopisných jevů. Souvislý text je pro diktát nejvhodnější, neboť reprezentuje přirozený jazykový projev.
Dělení podle způsobu provádění Podle způsobu provádění rozlišujeme diktát s přípravou a bez přípravy. Příprava
může spočívat v přečtení textu žáky (příprava zraková). Sluchovou přípravou je přečtení textu učitelem s případným upozorněním na pravopisné jevy. Diktáty tohoto druhu jsou vhodné právě pro 1. stupeň. Jejich předností je vyvolání zájmu, posílení vůle, zvýhodnění i slabších žáků. Můžeme využít i domácí přípravy. Domácí příprava podporuje i výchovu k pracovní kázni a k pracovním návykům. Diktáty bez přípravy jsou ve školní praxi častější. Žáci se s textem seznamují až při prvním diktování.
Další typy diktátů, zejména diktát volný, tvůrčí, výběrový a autodiktát, jsou pro 1. stupeň náročné. Lze jich využít jako diktátů cvičných. Při diktátu volném žáci po přečtení věty provádějí různé obměny. Jde tedy současně o výcvik v pohotovosti vyjadřování a o výcvik schopnosti zapamatovat si delší celky. Má velký význam pro sloh, stejně jako diktát tvůrčí, který rozvíjí schopnost samostatného tvoření vět na diktovaná slova. Podstatou výběrového diktátu je samostatný výběr slov nebo slovních spojení s určitým pravopisným jevem z diktovaného textu. Autodiktát je diktát podle vlastní paměti.
Obtížnost diktátu Obtížnost diktátu je určena nasyceností textu pravopisnými jevy. Proto je nutno
dbát při jeho výběru na rozumnou míru těchto jevů. Celkově lze říci, že čím více jevů diktát obsahuje, tím by měl být kratší. Druhým faktorem je tedy délka textu. Nejsou určeny nějaké hranice, doporučuje se však rozsah pro 2. ročník 20 – 25 slov, pro 3. ročník 30 – 35 slov, pro 4. ročník 45 – 50 slov. Při diktátu musíme počítat s únavou
42
žáků, která vede k oslabení pozornosti, a tím k možnosti častějšího chybování.
Technika diktování Technika diktování má své zásady. Učitel přečte nejprve celý text, je-li souvislý,
vysvětlí slova, která nejsou všem zcela jasná (i jejich grafickou podobu). Diktát sestavený z jednotlivých vět nebo slov se předem nečte. Pak diktuje po větách či větných úsecích, řídí se tempem průměrných, až mírně podprůměrných žáků. Text diktuje učitel po větách a věty po přirozených úsecích. Při čtení zachovává příslušnou intonaci a dbá pravidel spisovné výslovnosti. Tempo volí přiměřené, aby žáci jeho diktování stačili. Pokud jsou v textu pauzy vyznačené v písmu čárkou, zachovává je, avšak příliš nezvýrazňuje. Vytvořil by se tak u žáků nesprávný návyk napsat při každé pauze čárku. Po skončení diktování přečte učitel ještě jednou celý text a dá žákům čas na případnou opravu. To má i obecnější výchovný dosah. Vytváří se totiž v žácích návyk vracet se k vykonané práci a korigovat ji.
Důležité je chování učitele při diktování. Má stát před lavicemi a nepřecházet. Bude tak mít žáky na očích a bude moci sledovat průběh jejich práce.
Diktát má být obvyklou součásti výuky v mateřském jazyce, nemá být něčím neobvyklým, nemá se stát předmětem obav. Je proto vhodné zvykat žáky na diktát zařazováním častých krátkých diktátů a využívat diktátů po přípravě.
Oprava diktátů Opravu krátkých diktátů provedeme hned po jejich napsání. Opravu mohou
provést i žáci sami podle textu, který jim učitel předvede na tabuli (předtím je zakrytý). Jindy opravují žáci diktát svého souseda a vysvětlují a odůvodňují pravopis. V tomto případě opravu řídí učitel. Opravu kontrolních diktátů provádí sám učitel. V hodině to není možné, dbá však na to, aby opravu provedl co nejdříve a žáci dostali opravený diktát, dokud jej mají v živé paměti. Zjištěné chyby podtrhneme, donutíme tak žáka k tomu, aby sám hledal správné řešení. Není proto vhodné řešení přímo nadepisovat. Takový způsob je však vhodné volit spíše u zdatnějších žáků.
Opravený diktát je východiskem dalšího pravopisného výcviku. Učitel může zadávat žákům individuální úkoly na procvičení jevů, v nichž chybovali, nebo může rozšířenější chyby vyložit a procvičit s celou třídou. Vždy žádá uplatnění pravidla, vede
43
k uvědomění správného znění. Doporučuje se, aby si učitel vedl u jednotlivých žáků evidenci jevů, v kterých často chybují, a toho pak využil jako podkladu k odstranění pravopisných nedostatků.
Hodnocení a klasifikace diktátů Hodnotíme často, zejména slovně, neboť hodnocení má plnit motivační roli.
Klasifikace je vyjádřena stupněm známky. Je vhodné neužívat mezistupně ve známkování, tj. neznámkovat číslicí se znaménkem plus nebo minus. Rovněž neužíváme termínů "hrubá" a "malá" chyba, ale hovoříme pouze o chybě vzhledem k tomu, zda učivo bylo již probráno a procvičeno, zda se chyba objeví ojediněle, či ve větším počtu apod. Hodnotit diktát (ale i jakýkoli psaný projev) jen počtem chyb je také nesprávné. Obvykle takový postup poškozuje žáka a nepodává věrný obraz o úrovni jeho pravopisných dovedností. Za vážné chyby se považují ty, které porušují základní pravidla, které jsou v neshodě s rázem českého pravopisu. Jestliže však žáci nebyli s příslušným jevem, v němž chybovali, ještě seznámeni, neznají pravidlo, nesprávné psaní opravíme, ale nehodnotíme. Je na učiteli, jak ohodnotí diktát známkou. Každý diktát je hodnotitelný podle své obtížnosti. Obvykle si učitel podle zkušenosti a srovnáním různých výkonů žáků stupnici upraví. Může se stát, že diktát dopadne špatně, že většina žáků se v něm dopustila mnoha chyb. V tom případě se doporučuje výsledky anulovat a analyzovat příčiny, proč se tak stalo.
Diktát však nemůže být hlavním ukazatelem znalostí z předmětu český jazyk. Neúspěch v jednom diktátu nemůže žáka vážně postihnout a je nepedagogické neúspěch mu připomínat. Diktátu má učitel využívat jako jiného prostředku prověřování znalostí a dovedností. Má sloužit k informaci o úrovni pravopisných dovedností a účinnosti jeho práce.
Příklady diktátů:
Na sídliště zavítal kominík. Bude vymetat komíny. Vylezl na půdu vysoké bytovky. Z velké výšky vidí celé město. Při čištění se nevíří prach a saze. Lidé topí čistým plynem. Děti výskají radostí a chytají se za knoflík. To je povyku! Vy nevíte proč? Kominíci prý přinášejí štěstí.
44
V prosinci bývají sychravé dny. Cesty jsou zasypány sněhem. Silničáři na sníh sypou písek. V kuchyni syčí voda. Babička vaří čaj. Večeříme chléb se sýrovou pomazánkou. Zbytky dáme na okno sýkorkám. Nasycení a umytí usínáme. Zdá se nám o lyžování a lyžařích.
45
1. 4. Pravopisné učivo v osnovách
1. 4. 1. Vzdělávací program Základní škola
Kvalita osvojení a užívání mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě je základním znakem úrovně všeobecné vzdělanosti žáků základní školy, nástrojem funkčního dorozumívání i nástrojem jejich integrace do lidských společenství. Otevírá žákům svět vyjádřený verbálními prostředky a umožňuje jim komunikaci s kulturními výtvory a hodnotami. Jazykový rozvoj žáků probíhá paralelně a ve vzájemné podmíněnosti s jejich rozumovým a emocionálním zráním. Prostřednictvím jazykové a literární výchovy získává žák schopnost vyjadřovat své myšlenky a city, vžívat se do myšlení a cítění druhých lidí. Získává schopnosti využitelné k tomu, aby chápal význam nejdůležitějších literárních výtvorů v historii národní a evropské kultury a mohl se orientovat v různých formách slovesné produkce současnosti.
Ovládnutí jazykových prostředků češtiny je i základním předpokladem úspěšného vzdělávání v dalších oblastech.
V jazykové části se výuka zaměřuje především na to, aby - si žáci v žádoucí míře kvality, trvalosti a správnosti osvojili techniku čtení a
psaní a prokazovali ji ve škole i mimo školu, - se naučili souvisle vyjadřovat a uměli správně a kultivovaně používat mateřský
jazyk v běžných situacích, - získali pro život významné dovednosti, spojené s mnohostrannou komunikací
člověka v moderní společnosti (ústní a písemné způsoby vyjadřování ve vztahu k odlišným adresátům, schopnost vyjadřovat vlastní názory, vystupovat před lidmi apod.),
- poznávali bohatost českého jazyka, jeho slovní zásoby a v praxi dovedli používat elementární pravidla stylistiky,
- si osvojili podstatné poznatky ze systému českého jazyka a prakticky ovládli základy českého pravopisu.
46
Pravopisné učivo v osnovách ZŠ 1. ročník
V 1. ročníku ještě nelze mluvit o pravopisném učivu. V rámci učiva o větě se však žáci seznamují se skutečností, že věta začíná velkým písmenem a končí určitým interpunkčním znaménkem (tečka, otazník, vykřičník).
2. ročník V tomto ročníku se rozšiřuje učivo o větě. Žáci se učí spojovat a oddělovat věty
pomocí nejvíce frekventovaných spojek. Dále se procvičuje psaní vět s náležitými znaménky. Rovněž se z pravopisného učiva probírá výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek, psaní i/y po měkkých a tvrdých souhláskách, vyslovování a psaní souhlásek na konci a uvnitř slova, výslovnost a psaní slov se skupinami dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě, dělení slov na konci řádku, rozlišování obecných a vlastních jmen, procvičování pravopisu jmen místních.
3. ročník Tento ročník je zaměřen hlavně na pamětné zvládnutí vyjmenovaných slov a
jejich použití v textu, na pravopis i/y po obojetných souhláskách, uvědomělé zvládnutí pravopisu osobních jmen, vyhledávání jmen zvířat, měst, vesnic, hor a řek.
4. ročník Žáci by měli během tohoto ročníku z pravopisu zvládnout uvědomělé používání
i/y po obojetných souhláskách u vyjmenovaných i příbuzných slov, psaní i/y v koncovkách podstatných jmen, psaní koncovek u sloves v čase přítomném, psaní i/y v příčestí minulém; prohlubuje se učivo z ročníků předešlých.
5. ročník V osnovách pro tento ročník se nachází užití správných koncovek ve slovech,
psaní souhláskových skupin na styku předpony nebo přípony a kořene, pravopis přídavných jmen odvozených od jmen zakončených na - s/ - ský, - ští a odůvodňování tohoto pravopisu s přihlédnutím ke způsobu tvoření slov, osvojování spisovné výslovnosti a pravopisu souhláskových skupin, psaní zdvojených souhlásek, předpon s-, z-, vz- a osvojování si základního významu těchto předpon; dále se žáci učí používat předložky s, z, procvičuje se učivo skupin bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně, pravopis i/y po obojetných souhláskách a užívání shody přísudku s podmětem. Nově se žáci seznamují s pravopisem koncovek přídavných jmen a s interpunkcí u řeči přímé.
47
1. 4. 2. Vzdělávací program Obecná škola
V životě i ve škole se dítě potřebuje účinně dorozumívat slovem i písmem. Proto se tento vzdělávací program zaměřuje na to, aby se děti uměly domluvit s lidmi, aby porozuměly textům a instrukcím, aby uměly sdělit svůj postoj nebo pocit a pochopily záměry a postoje druhých, zvládaly dorozumívací situaci a dokázaly vyjednat své záležitosti, citlivě vnímaly literární díla a krásu kolem sebe. Samozřejmým cílem výuky mateřštině na obecné škole je naučit žáky číst a psát, postupně ovládat základy pravopisu a gramatiky. Konečným cílem je, aby děti využily získaných znalostí při vyjadřování.
Pravopisné učivo v osnovách OŠ 2. třída Dle osnov se probírá kvantita samohlásek, ú,ů v běžných případech, písmeno ě a
jeho zvukové realizace, písmena měkká a tvrdá, po nichž se píše i/y, orientačně poučení o písmenech obojetných, neutralizace znělosti a jednoduché případy spodoby znělosti (s využitím opření se o jiný tvar nebo o slovo příbuzné), jednoduché případy vlastních jmen osobních a místních z bezprostředního okolí dítěte, dále nejdůležitějších zeměpisných názvů, formální vyznačení větného celku (počáteční velké písmeno, koncové znaménko), čárka mezi větami v souvětí.
3. třída Opakuje a prohlubuje se učivo z 2. ročníku, probírají se vyjmenovaná slova a
frekventovaná slova s nimi příbuzná (i/y po obojetném písmenu uvnitř slova, tj. mimo koncovku, a to po předchozím poučení o stavbě slova), -í v koncovkách přítomného času sloves, interpunkce v jednoduchých souvětích.
4. třída Prohlubuje se učivo o vyjmenovaných slovech a slovech příbuzných, upevňuje
se pravopis v koncovkách přítomného času sloves, psaní i/y v koncovkách frekventovaných vzorů podstatných jmen, pravopis v jednoduchých případech shody přísudku s podmětem, lexikální pravopis vybraného okruhu přejatých slov, která se liší od slov domácích, pravopis názvů svátků, národů, státních celků apod., interpunkce vokativních tvarů a v několikanásobném větném členu.
48
5. třída Probírá se pravopis koncovek přídavných jmen tvrdých a měkkých, pravopis
v jednoduchých případech shodného přívlastku, pravopis koncovek přídavných jmen přivlastňovacích a jmenných tvarů přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích, pravopis shody přísudku s podmětem, přísuku jmenného se sponou, životnost a neživotnost v koncovkách jmen a ve shodě přísudku s podmětem, pravopis osobních zájmen, interpunkce v souvětí, přímá řeč - interpunkční znaménka v případech různého postavení věty uvozovací.
1. 4. 3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005: 20 n.)
Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje ve vzdělávacích oborech Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk.
Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Užívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umožňuje žákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, že se žáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby uměli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama.
Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná.
49
V Jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.
Úspěšnost jazykového vzdělávání jako celku je závislá nejen na výsledcích vzdělávání v jazyce mateřském a v cizích jazycích, ale závisí i na tom, do jaké míry se jazyková kultura žáků stane předmětem zájmu i všech ostatních oblastí základního vzdělávání.
Cílové zaměření vzdělávací oblasti Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových
kompetencí tím, že vede žáka k: - chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a
kulturní vývoj národa, a tedy jako důležitého sjednocujícího činitele národního společenství a jako důležitého a nezbytného nástroje celoživotního vzdělávání
- rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako potenciálního zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství
- vnímání a postupnému osvojování jazyka jako bohatého mnohotvárného prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i prožitků a ke sdělování názorů
- zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace
- samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření
- získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama
- individuálnímu prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění
50
založených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání
Pravopisné učivo ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura Jazyková výchova 1. období Během tohoto období by měli žáci zvládnout odlišovat dlouhé a krátké
samohlásky, odůvodňovat a psát správně i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování.
2. období V tomto období se prohlubuje pravopis i/y po obojetných souhláskách ve
vyjmenovaných slovech. Zaměřuje se na základy morfologického pravopisu (koncovky podstatných jmen a přídavných jmen tvrdých a měkkých) a syntaktického (shoda přísudku s holým podmětem).
51
2. Výzkum Hlavním úkolem výzkumu bylo zjistit úroveň znalostí pravopisu vyjmenovaných
slov u žáků 3. – 5. tříd základních škol a zkoumat pravopisné problémy v této oblasti pravopisu. Na základě výsledků výzkumu jsem se pokusila vyvodit závěry, které by mohly tuto problematiku blíže osvětlit a ukázat, kterým pravopisným jevům je třeba věnovat větší pozornost.
2. 1. Metody a organizace výzkumu Výzkum jsem prováděla na třech základních školách. Dvě se nacházejí
v Moravské Třebové (ZŠ Moravská Třebová, Čs. armády 179, ZŠ Moravská Třebová, Palackého 35), jedna v Městečku Trnávce. Uskutečnila jsem jej v měsíci květnu roku 2005. Celkem jsem do výzkumu zapojila 332 žáků z 15 tříd (pět 5. tříd, pět 4. tříd a pět 3. tříd). Nejvíce žáků bylo z 5. třídy (122 žáků), následovala 4. třída (106 žáků) a nejméně žáků bylo ve 3. třídě (102 žáků). Výzkum jsem prováděla osobně na Základní škole Čs. armády v Moravské Třebové, kde pracuji. Ve zbývajících dvou školách mi pomohli učitelé, kteří vyučovali v daných třídách.
Pro zjištění pravopisné úrovně žáků jsem zvolila diktát. Nejednalo se o souvislý text, nýbrž o jednotlivé věty. Při jeho vytváření jsem se zaměřila na to, aby se v něm vyskytla slova vyjmenovaná v základním tvaru i jejich tvary, slova příbuzná, slova s předponou vy-/vý- a slova s i/í po obojetné souhlásce. Homofony byly zvoleny tak, aby žáci pochopili jejich význam v dané větě. Celý text měl tuto podobu:
Jeho syn je neobyčejně bystrý a pilný žák. V parku pobíhala hbitá veverka a sbírala oříšky. Napiš mi brzy pozdrav z výletu. V kabinetě mají vycpanou vydru a výra. Opona byla vyrobená z červené plyšové látky. Rozbil se nám mlýnek na maso, nemáme čím mlít. Vítek se pyšní výbornou známkou. Budeme mít zítra český jazyk, nebo výtvarnou výchovu?
Při sestavování jsem si byla vědoma, že diktát tvořený jednotlivými větami,
které spolu nesouvisejí, je náročnější než souvislý text, protože u každé nové věty se
52
musejí žáci začít soustředit na nový obsah. Tento druh diktátu mi ovšem umožnil větší koncentraci sledovaného pravopisného jevu na minimální rozsah textu.
2. 2. Výsledky výzkumu 2. 2. 1. Výsledky z jednotlivých tříd a jejich srovnání Z celého diktátu zadaného žákům jsem sledovala pravopisné jevy spojené
s psaním y/ý a i/í po obojetných souhláskách ve 3., 4. a 5. třídě. V diktátě je objevilo 17 slov s y/ý po obojetné souhlásce a 12 slov, ve kterých se
píše i/í po obojetné souhlásce. Prověřovaná slova jsem uváděla v tabulkách ve tvarech, v kterých je psaly děti v diktátě. Počet chyb jsem v každé třídě srovnala a vyhodnotila v procentech.
Po zjištění nejfrekventovanějších chyb v pravopise vyjmenovaných slov jsem
srovnávala výsledky žáků v jednotlivých třídách. Tab. č. 1 ukazuje srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech v daných třídách. Počet chyb u každého prověřovaného slova je vyjádřen v procentech. Pro větší názornost je tabulka vyjádřena i grafem (graf č. 1), který porovnává procentuální vyjádření chyb.
Celkem udělali žáci ze 3. tříd 150 chyb. Jak je patrné z tabulky, největší počet chyb udělali ve slově výtvarnou. Rovněž často chybovali se slovech pyšní a mlýnek.
Ve 4. třídě udělali nejvíce chyb žáci ve slově mlýnek. Na druhém místě v počtu chyb se vyskytuje slovo výletu, za ním následuje slovo pyšní. Celkem udělali všichni žáci 4. tříd 85 chyb.
V 5. třídě žáci rovněž nejvíce chybovali ve slově mlýnek. Časté chyby se objevily u slova výletu. Celkem udělali žáci 4. tříd 75 chyb, a to je ve srovnání s ostatními třídami nejméně.
53
Tab. č. 1: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech v jednotlivých třídách Počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce
Prověřovaná 3. třída 4. třída 5. třída slova počet počet počet počet počet počet
chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % výtvarnou 21 20,19 8 7,55 4 3,28 pyšní 20 19,23 10 9,43 4 3,28 mlýnek 19 18,27 17 16,04 20 16,39 výchovu 14 13,46 9 8,49 4 3,28 vycpanou 10 9,62 2 1,89 2 1,64 výletu 9 8,65 12 11,32 9 7,38 vyrobená 9 8,65 1 0,94 2 1,64 plyšové 8 7,69 1 0,94 2 1,64 výbornou 8 7,69 4 3,77 6 4,92 syn 7 6,73 4 3,77 2 1,64 jazyk 6 5,77 3 2,83 5 4,10 vydru 5 4,81 1 0,94 2 1,64 neobyčejně 5 4,81 3 2,83 3 2,46 brzy 4 3,85 3 2,83 5 4,10 byla 3 2,88 2 1,89 0 0,00 výra 2 1,92 2 1,89 3 2,46 bystrý 0 0,00 3 2,83 2 1,64 celkem 150 - 85 - 75 -
54
Graf č. 1 ukazuje, že slovo mlýnek činilo ve všech třídách největší potíže. Z grafu je rovněž vidět značný rozdíl v počtu chyb ve 3. třídě ve srovnání s chybami ve 4. a 5. třídě. Ve 3. třídě nechybovali pouze ve slově bystrý, v 5. třídě se neobjevila žádná chyba ve slově byla.
Graf č. 1
Procentuální vyjádření počtu chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce
0
5
10
15
20
25
v ý t va r n
o u p y šn í
m l ýn e k
v ý ch o v
u
v y cp a n
o u v ý l et u
v y ro b e
n áp l y š
o v é
v ý bo r n
o u s y n j a z yk
v y dr u
n e ob y č
e j n ě b r z y b y l a v ý r a b y st r ý
poče
t chy
b v %
3. třída 4. třída 5. třída
55
Další posuzovaný parametr, který jsem hodnotila, byl průměrný počet chyb na žáka ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce v jednotlivých třídách (tab. č. 2). Ve 3. třídě byl průměrný počet chyb na žáka 1,44 chyb, ve 4. třídě 0,80 chyb a v 5. třídě 0,61 chyb na jednoho žáka. Grafické znázornění této skutečnosti uvádí graf č. 2. Tab. č. 2: Průměrný počet chyb na žáka v jednotlivých třídách
Průměrný počet chyb na žáka třída 3. třída 4. třída 5. třída počet žáků 104 106 122 počet chyb u třídy 150 85 75 průměr 1,44 0,80 0,61
Graf č. 2
Průměrný počet chyb na žáka
0,000,200,400,600,801,001,201,401,60
3. třída 4. třída 5. třída
56
Dále jsem věnovala pozornost tomu, kolik žáků chybovalo ve slovech s i/í po obojetné souhlásce. Počet chyb v procentech je počítán stejně jako v předchozím případě.
Opět se ukázalo, že nejvíce chyb bylo ve 3. třídě, a to 140 celkem. Největší počet chyb žáci udělali ve slově hbitá. Rovněž často chybovali se slově pilný.
Ve 4. třídě udělali žáci nejvíce chyb ve slově mlít. Časté chyby se objevily u slova pilný a hbitá. Celkem udělali žáci 126 chyb.
V 5. třídě žáci nejvíce chybovali ve slově hbitá. Na druhém místě v počtu chyb se vyskytuje slovo mlít, za ním následuje slovo pilný. Celkem udělali žáci 4. tříd 122 chyb.
Tab. č. 3: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech v jednotlivých třídách Počet chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce Prověřovaná 3. třída 4. třída 5. třída
slova počet počet počet počet počet počet chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % hbitá 33 31,73 14 13,21 28 22,95 pilný 25 24,04 20 18,87 15 12,30 mít 15 14,42 10 9,43 8 6,56 mlít 14 13,46 23 21,70 26 21,31 rozbil 13 12,50 12 11,32 13 10,66 sbírala 12 11,54 6 5,66 10 8,20 kabinetě 11 10,58 8 7,55 4 3,28 pobíhala 6 5,77 10 9,43 11 9,02 Vítek 5 4,81 10 9,43 5 4,10 napiš 3 2,88 3 2,83 0 0,00 zítra 2 1,92 1 0,94 0 0,00 mi 1 0,96 9 8,49 2 1,64 celkem 140 - 126 - 122 -
57
Z grafu č. 3 vyplývá, že mezi jednotlivými třídami nejsou velké rozdíly co do počtu chyb u prověřovaných slov. Slova napiš a zítra napsali žáci 5. třídy bezchybně. Graf č. 3
Procentuální vyjádření počtu chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce
0
5
10
15
20
25
30
35
h b i tá
p i l ný m í t m l í t r o z
b i ls b í r
a l ak a b
i n e těp o b
í h al a V í t e
kn a p
i š z í t ra m i
počet
chyb
v %
3. třída 4. třída 5. třída
Tab. č. 4 společně s grafem č. 4 udává průměrný počet chyb na žáka ve slovech s i/í po obojetné souhlásce ve 3. – 5. třídě. Ve 3. třídě byl průměrný počet chyb na žáka 1,35 chyb, ve 4. třídě 1,19 chyb a v 5. třídě 1,00 chyb na jednoho žáka. Tab.č. 4: Průměrný počet chyb na žáka v jednotlivých třídách
Průměrný počet chyb na žáka třída 3. třída 4. třída 5. třída počet žáků 104 106 122 počet chyb u třídy 140 126 122 průměr 1,35 1,19 1,00
58
Graf č. 4 Průměrný počet chyb na žáka
0,000,200,400,600,801,001,201,401,60
3. třída 4. třída 5. třída
Vyjmenovaná slova, která se vyskytovala v diktátě, jsem rozdělila do čtyř skupin: tab. č. 5 srovnává počet chyb v jednotlivých třídách u vyjmenovaných slov v základním tvaru, tab. č. 6 zahrnuje chyby ve tvarech vyjmenovaných slov, tab. č. 7 udává počet chyb u slov s předponou vy-/vý-, tab. č. 8 srovnává chyby ve slovech příbuzných. Počet chyb u každého prověřovaného slova je vyjádřen v procentech. Pro větší názornost je každá tabulka vyjádřena i grafem.
Tab. č. 5: Srovnání počtu chyb ve vyjmenovaných slovech v jednotlivých třídách
Počet chyb ve vyjmenovaných slovech v základním tvaru Prověřovaná 3. třída 4. třída 5. třída
slova počet počet počet počet počet počet chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % syn 7 6,73 4 3,77 2 1,64 jazyk 6 5,77 3 2,83 5 4,10 brzy 4 3,85 3 2,83 5 4,10 bystrý 0 0,00 3 2,83 2 1,64 celkem 17 – 13 – 14 –
59
Ve vyjmenovaných slovech v základním tvaru nejvíce chybovali žáci ve 3. třídě, celkově udělali 17 chyb, za nimi následovali žáci z 5. třídy s celkovým počtem 14 chyb, žáci ze 4. třídy udělali 13 chyb u prověřovaných slov. Grafické znázornění této skutečnosti uvádí graf č. 5. Graf č. 5
Počet chyb ve vyjmenovaných slovech v základním tvaru
012345678
syn jazyk brzy bystrý
počet
chyb
v %
3. třída 4. třída 5. třída
Tab. č. 6: Srovnání počtu chyb ve tvarech vyjmenovaných slov v jednotlivých třídách Počet chyb ve tvarech vyjmenovaných slov Prověřovaná 3. třída 4. třída 5. třída
slova počet počet počet počet počet počet chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % výra 2 1,92 2 1,89 3 2,46 vydru 5 4,81 1 0,94 2 1,64 byla 3 2,88 2 1,89 0 0,00 celkem 10 – 5 – 5 –
60
Z tabulky č. 6 vyplývá, že ve tvarech vyjmenovaných slov nejvíce chybovali opět žáci ze 3. třídy. Celkový počet chyb byl 10 chyb. Žáci 4. a 5. třídy udělali stejný počet chyb, a to pouze 5 chyb. Tento stav vyjadřuje graf č. 6. Graf č. 6
Počet chyb ve tvarech vyjmenovaných slov
0
1
2
3
4
5
6
výra vydru byla
počet
chyb
v %
3. třída 4. třída 5. třída
Tab. č. 7: Srovnání počtu chyb ve slovech s předponou vy-/vý- v jednotlivých třídách Počet chyb ve slovech s předponou vy-/vý- Prověřovaná 3. třída 4. třída 5. třída
slova počet počet počet počet počet počet chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % výtvarnou 21 20,19 8 7,55 4 3,28 výchovu 14 13,46 9 8,49 4 3,28 vycpanou 10 9,62 2 1,89 2 1,64 výletu 9 8,65 12 11,32 9 7,38 vyrobená 9 8,65 1 0,94 2 1,64 výbornou 8 7,69 4 3,77 6 4,92 celkem 71 – 36 – 27 –
61
Další skupina slov, kterou jsem se zabývala, byla slova s předponou vy-/vý-. Z tabulky č. 7 jednoznačně vyplývá, že v této skupině slov žáci chybovali nejvíce. Ve 3. třídě udělali 71 chyb. Na druhém místě v počtu chyb se umístili žáci ze 4. třídy s celkovým počtem 36 chyb. Nejméně chybovali žáci v 5. třídě, celkem udělali 27 chyb.
Graf č. 7 ukazuje, že slova s předponou vy-/vý- nejvíce činila problémy žákům
ze 3. třídy. Jsou patrné velké rozdíly v počtu chyb u sledovaných slov mezi žáky 3. třídy a žáky 4. a 5. třídy. Zanedbatelný rozdíl je pouze u slova výletu, kde všechny třídy chybovaly téměř stejně. Graf č. 7
Počet chyb ve slovech s předponou vy-/vý-
0
5
10
15
20
25
výtvarnou výchovu vycpanou výletu vyrobená výbornou
počet
chyb
v %
3. třída 4. třída 5. třída
V tabulce č. 8 můžeme sledovat, jak žáci chybovali ve slovech příbuzných. Ve všech slovech nejvíce chybovali žáci ze 3. třídy, udělali 52 chyb. Ve 4. třídě napsali žáci 31 chyb a v 5. třídě 29 chyb. V této skupině slov žákům nejvíce činilo potíže slovo mlýnek. Grafické znázornění této skutečnost uvádí graf č. 8.
62
Tab. č. 8: Srovnání počtu chyb ve slovech příbuzných v jednotlivých třídách Počet chyb ve slovech příbuzných Prověřovaná 3. třída 4. třída 5. třída
slova počet počet počet počet počet počet chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % pyšní 20 19,23 10 9,43 4 3,28 mlýnek 19 18,27 17 16,04 20 16,39 plyšové 8 7,69 1 0,94 2 1,64 neobyčejně 5 4,81 3 2,83 3 2,46 celkem 52 – 31 – 29 –
Graf č. 8
Počet chyb ve slovech příbuzných
0
5
10
15
20
25
pyšní mlýnek plyšové neobyčejně
počet
chyb
v%
3. třída 4. třída 5. třída
Závěrem lze říci, že u všech sledovaných skupin slov nejvíce chybovali žáci ze 3. třídy. Rozdíl v počtu chyb u žáků 4. a 5. třídy byl zanedbatelný, nebo byl počet chyb stejný.
63
2. 2. 2. Souhrnné vyhodnocení V konečné fázi jsem se zabývala tím, kolik chyb udělali žáci v prověřovaných slovech ve všech třídách. Počet chyb, kterých se dopustili ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce, jsem zpracovala do grafu č. 9 a do tabulky č. 9. V tabulce je také zpracováno procentuální vyjádření počtu chyb z celkového počtu píšících dětí. Celkem psalo diktát ve všech třídách 332 žáků. Srovnáním počtu chyb jsem zjistila, že žáci nejvíce chybovali ve slově mlýnek. Domnívám se, že tato chyba byla spojena s procvičováním slov mlýn a mlít. Žáci se učí, že slovo mlít není příbuzné ke slovu mlýn. V souvislosti s tím si však neuvědomují, že slovo mlýnek je ke slovu mlýn příbuzné. Nejméně děti chybovaly ve slovech bystrý a byla. Vyjmenovaná slova po B se učí jako první. Myslím si, že tato slova mají nejvíce zažita a procvičena, proto v nich chybují nejméně. Rozdíl v počtu chyb je patrný i z grafu. Tab. č. 9: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech ve všech třídách
Prověřovaná Počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce ve všech třídách slova počet chyb počet chyb v %
mlýnek 56 16,87 pyšní 34 10,24 výtvarnou 33 9,94 výletu 30 9,04 výchovu 27 8,13 výbornou 18 5,42 vycpanou 14 4,22 jazyk 14 4,22 syn 13 3,92 vyrobená 12 3,61 neobyčejně 11 3,31 plyšové 11 3,31 brzy 10 3,01 vydru 8 2,41 výra 7 2,11 byla 5 1,51 bystrý 5 1,51 celkem 308 -
64
Graf č. 9
Počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce ve všech třídách
05
1015202530354045505560
m l ýn e k p y š
n í
v ý t va r n o
uv ý l e
t uv ý c
h o vuv ý b
o r n ou
v y cp a n
o u j a z yk s y n
v y r ob e n
á
n e ob y č
e j n ěp l y š
o v é b r z y v y dr u v ý r a b y l a b y s
t r ý
Počet
chyb
Nejčastější chyby, kterých se dopustili ve slovech s i/í po obojetné souhlásce,
uvádím v tabulce č. 10. Mezi slova, jež činila žákům potíže, patří hbitá, mlít a pilný. Ve slově zítra z celkového počtu 332 žáků však chybovali pouze 3 žáci. Počet chyb u jednotlivých slov vyjadřuje graf č. 10.
Tab. č. 10: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech ve všech třídách
Prověřovaná Počet chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce ve všech třídách slova počet chyb počet chyb v %
hbitá 75 22,59 mlít 63 18,98 pilný 60 18,07 rozbil 38 11,45 mít 33 9,94 sbírala 28 8,43 pobíhala 27 8,13 kabinetě 23 6,93 Vítek 20 6,02 mi 12 3,61 napiš 6 1,81 zítra 3 0,90 celkem 388 –
65
Graf č. 10
Počet chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce
0
10
20
30
40
50
60
70
80
h b i tá m l í t p i l n
ýr o z b
i l m í ts b í r
a l ap o b
í h a lak a b
i n e tě
V í t ek m i n a p
i š z í t r a
počet
chyb
Poslední tabulkou (č. 11) jsem zhodnotila, kolik žáků v jednotlivých třídách napsalo celý diktát bez chyby a kolik z nich nechybovalo ve vyjmenovaných slovech. Aby srovnání bylo objektivní, jsou počty jako v každé předchozí tabulce převedeny i na procenta. Ve 3. třídě napsalo diktát bez chyby 14 žáků ze 102, tedy 13,76 % . Ve 4. třídě napsalo diktát bez chyby 17 žáků ze 206, což je 16,03 %. V 5. třídě bylo úspěšných žáků 27,87 %. To znamená, že 34 žáků ze 122 napsalo diktát bez chyby. Tab. č. 11: Zhodnocení úspěšnosti
Počet žáků, kteří napsali diktát bez chyby kteří nechybovali ve
vyjmenovaných slovech Třída počet % počet %
3. třída 14 13,76 10 9,80 4. třída 17 16,03 16 15,09 5. třída 34 27,87 12 9,84 celkem 65 19,58 38 11,45
66
Lze říci, že nejúspěšnější v psaní těchto pravopisných jevů byli žáci z 5. třídy. Po sečtení diktátů bez chyby a diktátů, v nichž se neobjevila chyba ve vyjmenovaných slovech, vyplývá, že 31,03 % žáků z 332 nechybovalo ve vyjmenovaných slovech.
Ze strany učitelů je učivo o vyjmenovaných slovech obecně považováno za jedno z nejtěžších. Zjištěné výsledky ukazují, že učitelé na daných školách učivo nepodceňují a dostatečně procvičují a opakují i ve čtvrtých a pátých ročnících.
67
2. 3. Dotazník pro učitele – vyhodnocení odpovědí učitelů
Součástí mého výzkumu bylo zjišťování názorů učitelů 1. stupně ZŠ na problematiku lexikálního pravopisu. Rozdala jsem celkem 100 dotazníků. Bohužel jsem se setkala u některých učitelů, které jsem oslovila, s nepochopením a nezájmem. Z již zmíněného důvodu se mi zpět vrátilo vyplněných pouhých 57 dotazníků. Dotazník obsahoval 6 otázek týkajících se postavení pravopisu mezi ostatními disciplínami jazykového vyučování a vztahů učitelů k jeho výuce. Dotazník měl následující podobu: 1) Které místo byste přisoudili pravopisu mezi ostatními disciplínami v jazykovém vyučování? Disciplíny očíslujte od nejméně důležité (1) po disciplínu, která je pro Vás nejdůležitější (8). Svůj názor zdůvodněte. pravopis hláskosloví tvarosloví tvoření slov význam slov stavba slova poznávání větných členů rozbor věty 2) Která pravopisná problematika je podle Vašeho názoru pro děti nejobtížnější? Přiřaďte k jednotlivým tématům číslo 1 - 14 (1- nejméně obtížné, 14 - nejobtížnější). Svůj názor zdůvodněte. kvantita samohlásek
ů-ú psaní í - y po obojetných souhláskách v kořenech a ve formantech bě, pě, vě, mě souhlásky na konci slov a souhláskové skupiny předložky s, z předpony s , z velká písmena psaní i - y v koncovkách podstatných jmen psaní i - y v koncovkách přídavných jmen psaní i - y v koncovkách sloves psaní mě - mně v tvarech zájmena já shoda přísudku s podmětem interpunkce ve větě jednoduché a v souvětí
68
3) Co činí v učivu o vyjmenovaných slovech žákům největší problémy? Přiřaďte číslo 1 (nejméně obtížné) – 3 (nejvíce obtížné). tvary vyjmenovaného slova příbuzná slova slova s předponou vy-/vý- 4) Které typy cvičení využíváte v jednotlivých fázích probírání a opakování učiva o vyjmenovaných slovech? Napište vždy čárku do příslušné kolonky v tabulce. Typ cvičení Fáze hodiny doplňovací opisovací konstruování diktát Prvotní osvojování učiva
Upevňování nového učiva
Opakování a procvičování učiva
Prověřování učiva
5) Jaké typy cvičení v učivu o vyjmenovaných slovech dětem nejvíce vyhovují? (přiřaďte jim hodnocení od 1 = nejméně do 4 = nejvíce) doplňovací opisovací konstruování diktát 6) Které typy cvičení v učivu o vyjmenovaných slovech dětem činí potíže? ? (přiřaďte jim hodnocení od 1 = nejméně do 4 = nejvíce) doplňovací opisovací konstruování diktát
69
2. 3. 1. První otázka Učitelé v ní měli podle svého názoru seřadit disciplíny v jazykovém vyučování dle jejich důležitosti. Disciplíně podle nich nejméně důležité měli přidělit 1 bod a disciplíně naopak pro ně nejdůležitější přidělovali 8 bodů. Nejdůležitější disciplínou je podle učitelů pravopis, který získal nejvyšší počet bodů, celkem 395. na druhém místě se umístilo tvarosloví s 293 body. Na třetí místo umístili učitelé význam slov s celkovým ziskem 280 bodů. Nejméně bodů získalo poznávání větných členů (136 bodů). Umístění ostatních disciplín a počet bodů uvádí graf č. 11. Ve svém zdůvodnění učitelé často uváděli, že vyhodnotili jako nejdůležitější disciplínu jazykového vyučování pravopis, protože jej žáci nejvíce potřebují v praxi po celý svůj život (např. při vyplňování žádostí, dotazníků, formulářů apod.), protože znalost pravopisu je jednou z vizitek člověka. Z názorů učitelů také vyplývá, že je pro žáky důležité porozumět významu slov a jejich tvoření. Objevil se i tento názor: „Nejdůležitější pro jazykové vyučování je umět se výstižně vyjadřovat, formulovat myšlenky. Z uvedeného výčtu je tudíž z tohoto hlediska nejnutnější znát dobře, co slova znamenají, umět je tvořit, správně napsat a použít ve větě.“ Z celkového počtu 57 dotazníků 17 učitelů (29,82 %) svůj názor nezdůvodnilo. Graf č. 11
Seřazení diciplín v jazykovém vyučování
395
293 280 277 277 247
141 136
050
100150200250300350400450500
p r av o p
i s
t v ar o s
l o ví
v ý zn a m
s l ov
t v oř e n
í s lo v
h l ás k o
s l o ví
s t av b a
s l ov a
r o zb o r
v ět y
p o zn á v
á n í v ě
t n ýc h
č l en ů
počet
získa
ných
bodů
70
Dále mě zajímalo, kolik učitelů umístilo pravopis na 1. místo a kolik z nich zvolilo místo jiné. Tento výsledek je zpracován v tabulce č. 12. Z ní vyplývá, že na první místo v rámci všech disciplín jazykového vyučování zařadilo pravopis 34 učitelů, což je 59,65 % z celkového počtu 57, kteří na tuto otázku odpověděli. Na druhé místo umístilo pravopis 14,04 % učitelů, na třetí místo 8,77 % učitelů. Na poslední místo umístili pravopis 3 učitelé, což je 5,26 %. Pro větší názornost jsem toto umístění zpracovala do grafu (graf č. 12). Tab. č. 12
Umístění pravopisu Učitelé počet %
1. místo 34 59,65 2. místo 8 14,04 3. místo 5 8,77 4. místo 4 7,02 5. místo 2 3,51 6. místo 0 0,00 7. místo 1 1,75 8. místo 3 5,26
Graf č. 12
Umístění pravopisu podle hodnocení učitelů
59,65%14,04%
8,77%
7,02%3,51%
0,00%1,75%
5,26%
1. mís to 2. místo 3. místo 4. mís to 5. mís to 6. mís to 7. místo 8. místo
71
2. 3. 2. Druhá otázka Ve druhé otázce měli učitelé stanovit, která problematika pravopisu je podle nich pro děti nejobtížnější. K jednotlivým oblastem pravopisu měli jako v předchozí otázce přidat bodové ohodnocení. Té části pravopisu, která je podle jejich názoru pro žáky nejméně obtížná, přiřazovali 1 bod. Naopak problematice podle nich nejobtížnější přiřazovali 14 bodů. Z výsledků vyplynulo, že učitelé považují za nejobtížnější interpunkci, jíž přiřadili 658 bodů. Na druhé místo v obtížnosti stanovili učivo o shodě přísudku s podmětem (596 bodů). Na třetím místě se umístila problematika předpon s-, z-, vz- (584 bodů). Jako nejméně obtížné učivo určili učitelé kvantitu samohlásek a psaní ů – ú. Tato otázka je podrobněji vyhodnocena v grafu č. 13. Graf č. 13
Seřazení pravopisných jevů od nejméně obtížných po nejobtížnější
658
596
584
524
498
481
477
460
452
332
299
248
111
102
0 100 200 300 400 500 600 700 800
interpunkceshoda přísudku s podmětem
předpony s-, z-, vz-i - y v koncovkách přídavných jmen
velká písmenai - y v koncovkách podstatných jmen
mě - mně v tvarech zájmena já i - y v koncovkách sloves
psaní i - y po obojetných souhláskáchpředložky s, zbě, pě, vě, mě
souhlásky na konci slov a souhláskové skupinyů-ú
kvantita samohlásek
počet získaných bodů
72
Při hodnocení problematiky interpunkce se objevil i tento názor: „Obecně interpunkce dělá dětem problémy, hlavně ve větě jednoduché. V tomto případě dětem čárku raději diktuji, v souvětí ne.“
V učivu o předponách s-, z-, vz- je problém podle některých učitelů v tom, že existuje mnoho výjimek, které si musejí žáci osvojit pamětně. Podle jejich názoru je v 5. ročníku i malá dotace hodin na to, aby se tato problematika důkladně procvičila a upevnila.
2. 3. 3. Třetí otázka V otázce, co činí v učivu o vyjmenovaných slovech největší problémy, zařadili učitelé s celkovým počtem 143 bodů na první místo příbuzná slova. Na druhém místě se umístila slova s předponou vy-/vý- (139 bodů). Podle učitelů nejmenší potíže činí tvary vyjmenovaných slov, kterým přiřadili 64 bodů. Tato otázka je rovněž vyhodnocena v grafu č. 14. Graf č. 14
Co činí v učivu o vyjmenovaných slovech největší problémy
143 139
64
020406080
100120140160180
příbuzná slova slova s předponou vy-/vý- tvary vyjmenovanéhoslova
počet
získa
ných
bodů
73
2. 3. 4. Čtvrtá otázka Otázka byla učitelům předkládána v tomto znění: Které typy cvičení využíváte v jednotlivých fázích probírání a opakování učiva o vyjmenovaných slovech? Napište vždy čárku do příslušné kolonky v tabulce. Pro lepší názornost uvádím počty typů cvičení v jednotlivých fázích hodiny v tabulce č. 13. Aby srovnání bylo objektivní, jsou počty v tabulce převedeny na procenta. Tab. č. 13 Užití typů cvičení v jednotlivých fázích hodiny
Typ cvičení doplňovací opisovací konstruování
diktát Fáze hodiny počet % počet % počet % počet %
Prvotní osvojování učiva 32 33,68 39 41,05 24 25,26 0 0 Upevňování nového učiva 51 38,35 35 26,32 36 27,07 11 8,27 Opakování a procvičování učiva 47 32,19 24 16,44 36 24,66 39 26,71 Prověřování učiva 42 34,43 9 7,38 15 12,30 56 45,90
K nejpoužívanějším cvičením ve výuce patří cvičení doplňovací. Ve fázi prvotního osvojování učiva se učitelům osvědčila cvičení opisovací. Při prověřování učiva však učitelé nejvíce využívají diktát. Pro větší názornost je tato tabulka vyjádřena i grafy (graf č. 15, 16, 17, 18), které srovnávají procentuální využití daných cvičení v jednotlivých fázích vyučovací hodiny.
74
Graf č. 15
Využití jednotlivých cvičení při prvotním osvojování učiva
doplňovací33,68%
opisovací41,05%
konstruování25,26%
diktát0,00%
Graf č. 16
Využití jednotlivých cvičení při upevňování nového učiva
doplňovací38,35%
opisovací26,32%
konstruování27,07%
diktát8,27%
75
Graf č. 17
Využití jednotlivých cvičení při opakování a procvičování učiva
doplňovací32,19%
opisovací16,44%
konstruování24,66%
diktát26,71%
Graf č. 18
Využití jednotlivých cvičení při prověřování učiva
doplňovací34,43%
opisovací7,38%konstruování
12,30%
diktát45,90%
76
2. 3. 5. Pátá otázka Učitelé v této otázce měli seřadit typy cvičení podle toho, jak dětem vyhovují. Cvičením, jež vyhovují žákům nejvíce, přiřadili 4 body. Cvičení, která podle jejich názoru vyhovují dětem nejméně, ohodnotili 1 bodem. Z výsledků vyplynulo, že žákům nejvíce vyhovují cvičení doplňovací a nejméně diktát. Tato otázka je vyhodnocena v grafu č. 19. Graf č. 19
Seřazení cvičení, která žákům nejvíce vyhovují 179
144125
81
020406080
100120140160180200
d o pl ň o v
a c í
o p i so v ac í
k o ns t r u
o v án í d i k t
á t
počet
získa
ných
bodů
77
Seřazení typů cvičení od nejobtížnějších po nejméně obtížné
201
144
10288
0
50
100
150
200
250
d i k tá t
k o ns t r u
o v án í
d o pl ň o v
a c í
o p i so v ac í
počet
získa
ných
bodů
2. 3. 6. Šestá otázka V poslední otázce se měli učitelé zamyslet nad tím, která cvičení žákům působí potíže. K jednotlivým typům cvičení přiřazovali bodové ohodnocení jako v předchozí otázce. Těm cvičením, která jsou podle jejich názoru nejméně obtížná, přiřazovali 1 bod. Naopak cvičením pro žáky nejobtížnějším přiřazovali 4 body. Po vyhodnocení této otázky se ukázalo, že jako nejproblémovější cvičení pro děti se jeví diktát, zatímco opisovací cvičení činí dětem nejmenší potíže. Seřazení cvičení podle náročnosti je znázorněno v grafu č. 20. Graf č. 20
78
3. Závěr
Hlavním úkolem výzkumu bylo zjistit úroveň znalostí pravopisu vyjmenovaných slov u žáků 3. – 5. tříd základních škol. K tomuto účelu bylo využito diktátu. Byl zadán na třech základních školách 332 žákům.
Výsledky, zpracované do tabulek a grafů, jsem nejprve srovnávala mezi jednotlivými třídami a potom jsem provedla vyhodnocení celkové. Zjišťovala jsem počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce a v souvislosti s tím i počet chyb ve slovech, u kterých se píše po obojetné souhlásce i/í.
Nejvíce žáci chybovali ve slovech hbitá, mlít a pilný. U vyjmenovaných slov se nejvíce objevily chyby u příbuzného slova mlýnek. Z výzkumu vyplynulo, že nejvíce chybovali ve sledovaných slovech žáci třetích tříd, nejmenší počet chyb se objevil u žáků pátých tříd. Je zřejmé, že učivo o vyjmenovaných slovech bylo učiteli stále opakováno a procvičováno.
Z celkového počtu dětí napsalo celý diktát bez chyby pouze 65 dětí. Výsledky tedy ukazují, že učivo o vyjmenovaných slovech nelze podceňovat a je třeba mu věnovat dostatek času.
Také výzkum prováděný mezi učiteli ukazuje, že pravopis je jedna z hlavních disciplín jazykového vyučování. Většina z nich považuje psaní i – y po obojetných souhláskách za jednu z méně náročných oblastí pravopisu (umístila se na 6. místě). Uvádějí, že žákům činí největší potíže slova příbuzná a slova s předponou vy-/vý-. I můj výzkum potvrzuje, že pravopis slov příbuzných a slov se předponou vy-/vý- působí žákům nemalé potíže.
Pravopis nemusíme stavět na první místo v jazykovém vyučování, ale rozhodně je třeba se mu věnovat. Hlavně musíme žáky učit správně užívat mluvnické a pravopisné vědomosti v praxi, při řešení pravopisných problémů. Nestačí mít pouze potřebné vědomosti, je nutno také poznat, které vědomosti je na místě užít.
Je třeba se už od první třídy zaměřit na správnou techniku čtení, mluvení a vyjadřování. Pokud mají děti širokou slovní zásobu, rády čtou a umí se správně vyjadřovat, nečiní jim zvládnutí pravopisu tak velké obtíže. A na to se ve škole někdy zapomíná.
79
Resumé
Diplomová práce se zabývá problematikou znalostí pravopisu vyjmenovaných slov na 1. stupni základní školy.
V úvodu jsou vysvětleny základní principy a funkce českého pravopisu. Poté se práce věnuje vyučování pravopisu na 1. stupni základní školy a jeho obsahu v osnovách a RVP ZV. Rovněž je zpracována problematika psaní i – y po obojetných souhláskách a jsou uvedena ukázková pravopisná cvičení, jež se vztahují k této pravopisné problematice.
Ve výzkumné části byly ověřovány znalosti pravopisu vyjmenovaných slov u dětí 3. – 5. třídy a zjišťovány názory učitelů týkajících se vyučování pravopisné části českého jazyka.
Výsledky jsou zpracovány do tabulek a grafů.
The Resume My Master’s thesis deals with the problems of the knowledge of enumerated
words among the elementary schools’ students. An introduction begins with the basic principles and functions of Czech spelling.
Afterwards, I wrote about teaching spelling in elementary schools and its content in the curriculum and RVP ZV. Also, I described problems of writing „i” and „y” after doubly consonants. Some sample spelling exercises which refer to the end of the introduction.
The core of this thesis is my reserch in which I verified the third to fifth grade studen’s knowledge of the enumerated words. Moreover, I interviewed different elementary teachers to find out what they think about teaching spelling in their Czech classes.
The results are shown in the tables and graphs.
80
Seznam použité literatury 1. BLUMENTRITTOVÁ, V.; BUKÁČKOVÁ, J. Český jazyk zábavně – 3. ročník. Benešov u Prahy: BLUG, 1998. 2. BRABCOVÁ, R. a kol. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990. 3. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1997. 4. DVORSKÝ, L. Český jazyk pro 3. ročník. Praha: Alter, 1197. 5. HAUSER, P.; ONDRÁŠKOVÁ, K. Základy didaktiky českého jazyka pro 1.stupeň základní školy. Brno: MU, 1991. 6. HAUSER, P.; KNESELOVÁ, H.; MARTINEC, I. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ, díl II. – Jazyková výchova. Brno: MU, 1994. 7. HAUSER, P. a kol. Slovník jazykovědné terminologie. Brno: Nová škola, 2001. 8. HAVRÁNEK, B.; JEDLIČKA, A. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna 2000. 9. HUBÁČEK, J.; JANDOVÁ, E.; SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Český Těšín: VADE MECUM, 1998. 10. JANÁČKOVÁ, Z.; MŐHLHAUSEROVÁ, H.; PŘÍBORSKÁ, O.; ZBOŘILOVÁ J. Český jazyk 3. Brno: Nová škola, 2002. 11. KVAČKOVÁ, J.; KVAČKOVÁ, K.: Vyjmenovaná slova od B po Z. Brno: Nová škola, 2003 12. Kolektiv autorů: Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1998. 13. Kolektiv autorů: Vzdělávací program Obecná škola. Praha: Portál, 1996. 14. Kolektiv autorů: Vzdělávací program Základní škola. Praha: Fortuna, 1998. 15. MŐHLHAUSEROVÁ, H. Vyjmenovaná slova hravě. Brno: Nová škola, 2002. 16. MŐHLHAUSEROVÁ, H. Vyjmenovaná slova hravě – nově. Znojmo: Tiskárna Sládek, 2004 17. POTŮČKOVÁ, J. Vyjmenovaná slova. Brno: Studio 1+1, 2001. 18. PERNICKÁ, D. Lexikon tajných vyjmenovaných slov. Olomouc: MediaDIDA, 2003. 19. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VUP, 2005. 20. STYBLÍK, V.; DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1999.
