P�EDNÁŠKY PRAV�K A STAROV�K 1. Úvod, prav�k – megalitické stavby, po�átky Egypta 2. Egypt 3. Egypt, Mezopotamie, 4. Jerusalem, Persie, Egejská oblast, 5. �ecko, stavební �ády, dórský �ád 6. Stavební �ády, iónský �ád 7. Stavební �ády, korintský �ád, stavební typologie 8. �ecko, stavební typologie, Etrurie 9. �ím, odlišnosti, �ádová architektura v �ím� 10. Typologie 11. Vývoj �ímské architektury 12. reserva 13. severské um�ní 14. starok�es�anské stavby 1. Úvod Architektura je slovo pocházející z �eckého výrazu architekton, což bylo ozna�ení pro tesa�e, pozd�ji pro stavitele, tv�rce nebo p�vodce. Architektura je tedy dílem architekta., tj. navrhovatele, v širším smyslu stavitelské um�ní, vytvá�ející funk�ní prostor podle ideových p�edstav architekta prost�ednictvím technických konstruktivních možností, daných dobou. Ideové názory architekta jsou úzce spjaty s estetickými názory (proporce, formy) a s názory na praktické cíle architektury dané epochy a ur�itého um�leckého prost�edí. (1980). Ott�v slovník nau�ný z roku 1889 má krásnou definici: „architektura je um�ní stav�ti tak, aby stavba hov�la netoliko požadavk�m praktickým, ale i aesthetickým“. Slovník od sebe odd�luje �ást mechanickou od um�lecké, p�i�emž ovšem oba „výkony“ spolu úzce souvisejí a nemohou se od sebe odd�lit. „zanedbání jednoho z obou vždy mívá nezdar vzáp�tí“. Architektura tedy podle slovníku nem�že používat forem libovolných, ale takových, které odpovídají konstrukci a hmot�. Slovník dále p�ipomíná, což dnes již není ale pravdivé, že mechanická �ást se principieln� pro stejné materiály mnoho nezm�nila na rozdíl od um�lecké formy. První p�íbytek �lov�ka se podle OSN zajisté skládal z kmen� a v�tví listím p�ikrytých. Kámen sloužil jako ob�tní plocha, mohyla. PRAV�K Je t�eba zd�raznit, že v paleolitu s p�evažujícím pasteveckým zp�sobem života nebyly dostate�né podmínky pro vznik architektury, ty nastávají až se zm�nou ko�ovného života na stálé pobývání zásluhou zem�d�lského zp�sobu obživy. Pratyp. B�žn� se používalo d�eva, rákosu, proutí, hlíny. První monumentální stavby, kde nebylo použito lehce opracovatelného materiálu, ale kamene souvisejí s kultovními stavbami a náhrobky, které lze jako kultovní považovat. Myšlenka na smrt a tomu odpovídající vybavení hrob�. V Saint-Germain-la-Riviére ve Francii byl nalezen v hrobce magdalénitského �lov�ka dvojitý kamenný p�eklad, pocházející

asi z 10. tisíciletí, který byl nazván mikrodolmenem. Ve stejné dob�, tzn. ješt� v mezolitu (asi 10 000 let p�ed n. l.) se objevují asi první megalitické stavby: kamenné desky se používaly k vytvo�ení hranic kolem kolektivních hrob�. Takové p�ípady známe z francouzské Bretan� a z ústí �eky Tejo v Portugalsku. V neolitu prob�hla velká prom�na, když hrobky za�aly být vybavovány i dekorativními motivy, �asto se symbolickou hodnotou. Bohyn� Matka a kult zem�elých. Výraz megalitický byl z�ejm� poprvé použit již v roce 1849 Algernonem Herbertem a vznikl odvozením z �eckých slov mégas – velký a lithos – kámen. Nejv�tší jejich výskyt lze vysledovat ve francouzské Bretani, kde jsou také nejstarší a n�kdy jsou datovány až do 5 000 tisíciletí p�ed n. l., odtud se rozší�ily do Portugalska (3 900), Špan�lska (3 600) a na britské ostrovy. Vztah k maltským megalitickým stavbám, které pocházejí z let 4 100 – 2 500 p�ed Kristem, není jasné. Každopádn� maltský typ se objevuje práv� jen na tomto souostroví. Základním typem megalitických staveb jsou menhiry, kromlechy a dolmeny. Etymologie slova menhir je keltského p�vodu, pochází z bretonských výraz� men – kámen a hir – dlouhý. Jde tedy o vzty�ený kámen, zapušt�ný v zemi, který dosahuje délky od 1 do 12 metr�. Nejv�tší menhir v Locmariaquer v Bretani ve Francii, který rozdrtil blesk do �ty� �ástí, dosahoval výšky 23,5 m a odhadem vážil 348 tuny; tento menhir je ale spíše výjimkou. Bylo by t�eba 2 tisíc muž� �i 300 vol�, aby byl p�ivalen na místo a vzty�it p�ekocením. To znamená, že již se jednalo o sjednocený velký kmen s ná�elníkem. V nedávné dob� se však poda�ilo asi 200 dobrovolník�m vzty�it menhir o váze 32 tun, i kdyý používali stejné prost�edky, jaké m�li k dispozice stavitelé menhir�. Používán byl místní kámen, žula.Dnes je nejv�tším menhirem Mener-Hro’ch (kámen víl), který je vysoký 20, 5 m. Pro srovnání obelisk p�ed chrámem v Luxoru m��í 22 m. Význam menhir� není zcela jasný, patrn� však souvisely s kultem zem�elého. Do 19. století sde v��ilo, že tyto monumenty jsou druidského, tedy keltského p�vodu. Menhiry byly sestavovány do rovnob�žných �ad, �ímž vytvá�ely tzv. „linie“. Nejznám�jší a také nejpozoruhodn�jším p�íkladem takové sestavy je jist� Carnac v jižní Bretani. Hlavní megality jsou v Carnacu uspo�ádány do t�í seskupení ozna�ených jako Ménec, Kermario a Kerlescan. První tvo�í 1 099 menhir� v 11ti �adách o celkové délce 1 165 m. Druhé seskupení má 1 029 menhir� ve 10ti �adách o celkové délce 1 120 m a t�etí tvo�í 594 menhiry ve 13ti �adách a o celkové délce 880 m. Jsou ješt� další menší seskupení v Petit-Menéku, Kerzheru a Saint-Barbe. Do Kermaria pat�í i jeden dolmen a skupina v Kerlascanu uzavírá kromlech o 39 �láncích. Smysl t�chto sestav není zcela objasn�n. Podle n�kterých se jednalo o astronomickou observato�, podle jiných souvisejí s kultem slunce a kultem zem�elých. Tato druhá teorie je založena na skute�nosti, že se v blízkosti nacházejí dolmeny a komorové hroby. Menhiry uspo�ádané do kruh� se nazývají kromlechy. Také tento výraz pochází z bretonštiny a je odvozen ze slov crom – kruh a lech – místo. Mají nejr�zn�jší pr�m�r, podle zem�, kde se objevují. Nejmenší jsou na Sardinii, v míst� zvaném Li Muri-Arzachena; zde se jejich pr�m�r pohybuje mezi 5 až 8 metry. Naproti tomu nejv�tší kruh v anglickém Avebury má pr�m�r 427 m. Také funkce megalitických kruh�, které se p�edevším objevují na britských ostrovech, souvisely s kultem poh�bívání, i když jist� n�které z nich sloužily i jako astronomické observato�e. Soubor v Stonehenge v Salisbury (hrabství Wiltshire) ve Velké Británii má již vypracovaný p�dorys kombinující „podkovu“ a kružnici. Kruhový obvod má pr�m�r 100 m. Kameny jsou zde již spojovány pomocí dlab� a �ep�, jednotlivé kameny byly z�ejm� navíc hrub� opracovány. St�ední kruh má pr�m�r 30 m se t�iceti pilí�i vzty�enými do výšky 420 cm, které spojují kamenné p�eklady. Tyto balvany, z nichž nejt�žší váží 50 tun, sem byly p�ivezeny ze vzdálenosti 30 km. Uvnit� zmín�ného kruhu je p�t podkovovit� uspo�ádaných trilit�, které obkružují úst�ední trilit, který je vysoký osm metr�. Soubor pochází asi z doby kolem 1 800 p�. n. l., tedy vlastn� z období egyptské

St�ední �íše. Považuje se za p�echod od jednoduché megalitické struktury k architektu�e. Poprvé je zachycen v literatu�e již n�kdy kolem roku 1136 v tehdy sepsané práci History of Kings of Britain. Podle tohoto lákavého výkladu m�l být komplex vybudován obry v dávné dob� v Irsku. Pozd�ji obrovské kameny p�enesl do Británie (kdo jiný než druidský mág) Merlin. Podle autora „Historie“ Godfreye z Monmouthu mají kameny zázra�nou moc a mohou uzdravit všemožné choroby. Tato legenda vlastn� ale trvá dodnes. První, kdo z�ejm� se p�iblížil správnému výkladu byl John Smith, který v roce 1771 na základ� n�kolika jednoduchých m��ení objevil, že megality fungují jako kalendá�. Teprve novodobými metodami radioaktivního uhlíku C 14 se poda�ilo zjistit p�esn�jší dobu vzniku, po nichž padly takové teorie, že stavbu vybudovaly Myké�ané, protože Stonehenge je nepochybn� o �ty�i až p�t století starší. V 50. letech 20. století pak bylo dokázáno, že stavba neprob�hla v jedné etap�, ale celkem ve t�ech (dnes se hovo�í o �ty�ech). První etapa spadá ješt� do druhé poloviny 3. tisíciletí p�ed naším letopo�tem a tvo�il ji kruhový p�íkop o pr�m�ru 100 m, který lemoval val z hlíny. Vstup do posvátného kruhu vyzna�ovaly dva monolity, t�etí, dodnes stojící na p�vodním míst� (tzv. patní kámen) stál vn� kruhu. Pozd�ji bylo podél vnit�ní strany valu vyhloubeno 56 d�r. T�etí fáze, datovaná na p�elom 3. a 2. tisíciletí, p�inesla vzty�ení 80 kamen� modré barvy do tvaru podkovy, které pocházejí ze 300 km vzdálených lom� ve Walesu. Další fáze ze 16. až 15. století p�. Kristem byla patrn� nejzajímav�jší. Modré kameny byly odstran�ny a nahrazeny 30 monolity z místního pískovce. Uspo�ádány byly do kruhu a na vršcích spojeny p�eklady, takže vytvo�ily uzav�ený v�nec. �ást, asi 40 modrých kamen�, bylo využito na kruh, postavený uvnit� pískovcového a ve st�edu bylo postaveno do tvaru podkovy p�t tém�� sedm metr� vysokých trilit�, p�ipomínající brány. Úst�edním místem byl ale plochý kamenný blok, tzv. oltá�ní kámen, který od trilit� odd�lila další podkova z modrých kamen�. Na základ� po�íta�ových propo�t� bylo dnes potvrzeno, že místo sloužilo jako „astronomická observato�“ k uctívání Slunce a M�síce. Údajn� šlo podle tohoto monumentu ur�ovat zatm�ní slunce i m�síce. P�estože známe vícemén� kultovní ú�el tohoto za�ízení, nedokážeme dodnes dob�e pochopit techniku výstavby. Vždy� nejt�žší monolity ve Stonehenge váží až 50 tun. Rovn�ž výraz dolmen je odvozen z bretonštiny. Men již známe jako výraz pro kámen, dol pak znamená st�l. Jedná se o poh�ební monumenty, které již vytvá�ejí ur�itý vnit�ní prostor. Horizontáln� položená kamenná deska totiž spo�ívá na vertikálních kamenných podporách. N�kde došlo až k vytvo�ení poh�ebních místností s p�ístupovou chodbou, další zakryla sypaná zemina a vytvo�ila tak mohylu. Stojí na po�átku pozd�jším náro�n�jším poh�ebním stavbám, které se rozší�ily hlavn� v Bretani a v Irsku. Nebylo v Evrop� využíváno skalních masiv� pro hrobky, ale navršením zeminy ukazuje, že rovn�ž evropské civilizace se pokoušely napodobit charakteristické rysy podzemních hrob�. Existují dva typy, první jednodušší, tvo�í jen poh�ební komora, tzn. dlouhá úzká místnost, p�ekrytá kamennými deskami. Náro�n�jší druhý typ se skládal z megalitické chodby, která vedla teprve do vlastní poh�ební komory. Ta mohla být zastropena jak velkými kamennými deskami, tak nepravou kupolí. Pseudokopule jsou b�žné pro celou oblast St�edomo�í. Megalitické hroby byly p�evážn� hromadné. P�íležitostn� byly st�ny hrobky pokryty rytými motivy Bohyn� matky, tedy typické neolitické spojení kultu plodnosti s kultem smrti. Velmi složitá stavba dolmenového typu se nalézá v Barnenezu na výb�žku poloostrova Finistére v Bretani. Sestaven je z 11 dolmenových staveb vytvá�ející chodby, které se však dispozi�n� i velikostn� liší. Skryty jsou pod mohylou, která m��í 75 m zdéli, její ší�ka se pohybuje v rozmezí 20 až 25 m a výška kolem 6 až 8 m. Dev�t z 11 dolmen� má poh�ební komoru s nepravou p�e�n�lkovou klenbou, dva mají tradi�n� konstruovaný dolmen s velkou krycí kamennou deskou, v další je „sedlová klenba“. Na jednom z vertikálních kamen� je zobrazena sekyra s top�rkem a zvln�ná arabeska. Zmín�ná mohyla s

poh�ebními dolmeny byla obehnána tak�ka pravoúhlou zdí. Podle dnešního názoru pat�í tento komplex k nejstarším v Bretani, budoval se ve dvou fázích. Jeden z monument� na východní stran� se poda�ilo metodou C 14 datovat do doby 3 500 p�ed n. l., kdežto jedna ze staveb západní sekce byla za�azena do doby kolem 3 800 p�ed n. l. Vertikální kameny jsou místní, krycí žulové desky však pocházejí z místa vzdáleného 2 km. Další hrobovou stavbou obrovských rozm�r� je Roche-aux-Fées (Skála víl) v Essé. Kolektivní hrob, který však mohl být využíván i jako kultovní svatyn�. Monument je dlouhý asi 20 m a je sestaven ze 40 desek (sedm z nich v�tších váží po 30-40 tunách) vytvá�ejících st�echu. Materiál tentokrát pochází z nalezišt� vzdáleného 4 km. Monumentálním vchodem se vstupuje do nízké chodby (1 m), kterou t�i sloupy p�ed�lují do �ty� úsek�. Chdoba zp�ístup�uje poh�ební komoru, jejíž zdi probíhají v délce 14,3 m, v ší�ce 4 m a ve výšce 2 m. Dolmen v Locmariaqueru známý jako „kupecký pult“ pochází z doby mezi 3 500 až 3 000 p�ed n. l. Na vnit�ní stran� jednoho z vertikálních kamen� je polokruhový dekor se �ty�mi �adami seker a s postavou uprost�ed, snad personifikací slunce. Další pozoruhodná megalitická stavba se nachází v Larmor-Bardenu na ostrov� Gavrinis. Plastický dekor na st�nách tohoto neoby�ejného dolmenu jsou tak krásné, že byly uvád�ny jako jeden z div� sv�ta. Dolmen, který tvo�í chodba o 14 m, je datován do období 3 500 – 3 000 p�ed n. l. Zakryt je obrovskou kamennou mohylou. Snad šlo p�edevším o kultovní stavbu, ale její význam v pr�b�hu doby byl z�ejm� r�zný. O tom, že tato stavba m�la z�ejm� kultovní význam sv�d�í ta skute�nost, že byla orientována ve shod� se slunovratem. Vra�me se však k výtvarné výzdob�, která zaujímá 23 z 29 kamenných blok�. Objevují se zde symbolické postavy, ale také dekorativní motivy, které však patrn� m�ly sv�j význam. Je zde motiv vlny a soust�edných oblouk�, hlavním motivem pak je soust�edný p�lkruh, který obklopují stejn� zvln�né linky, avšak objevují se zde i charakteristické sekery pro megality. Op�t lze p�edpokládat, že se zde jednalo o kult plodnosti; spirála je považovaná za symbol vody, ale i hada, jako „podsv�tního“ zví�ete, který je však – zásluhou svlékání k�že – považován za symbol znovuzrození. Mimo Breta� je asi nejzajímav�jším hrobním útvarem megalitická stavba v New Grange v Irsku. Patrn� je také nejstarší megalitickou stavbou na britských ostrovech. V údolí �eky Boyne lze krom� mohyly v Grange nalézt ješt� dv� další monumentální stavby v Knowthu a v Dowthu. Všechny tyto stavby skrývají velkou poh�ební komoru a množství menších mohyl, což se zdá vypovídat skute�nosti, že údolí �eky bylo dlouhou dobu považováno za posvátné. Hrobka v New Grange nad ostatními vyniká hlavn� propracovaností svých dekorativních motiv�. Podle datovací metody C 14 vznikala stavba kolem roku 3 400 p�ed n. l. jako oválná (v nejširší míst� až 90 m) mohyla o výšce 15 m. P�ekryla chodbovitý dolmen, který kon�í v komo�e vytvá�ející jakýsi transept se stropem v podob� nepravé klenby, vytvo�ené z blok�, které váží kolem jedné tuny. Obvod pahorku vyzna�ují velké kamenné bloky (97), které jsou v�tšinou zdobené. Celý pahorek ješt� obklopuje kruh menhir�. V jediný den v roce, na zimní slunovrat (21. prosince) proniknou paprsky slunce do poh�ební komoru a osv�tlí ji. Za pozornost stojí p�edevším kamenný blok p�i vchodu do chodby, který zdobí spirály jež p�ipomínají tém�� stejn� staré spirály megalitických chrám� na Malt�. V New Grange jsou spirálové motivy spojovány s motivy ve tvaru trojúhelníka. Hrobka v Romeralu poblíž Antequery ve Špan�lsku ma 23 m dlouhou chodbu lichob�žníkového pr��ezu, vyzd�nou malými kameny. Vede ke kupolovitému hrobu o pr�m�ru 520 cm a výšce 390 cm. Odtud je p�ístupná poh�ební sí� o pr�m�ru 240 cm. Nedaleko je jeskyn� Menga. Poh�ební sí� je dlouhá 25 m a široký 650 cm. Postavena byla z 31 velkých kamen�. Sí� kryjí ohromné kamenné p�eklady, z nichž nap�. jedna váží 320 tun. Vedle t�chto západoevropských megalitických staveb mají ohromný význam

megalitické stavby na Malt� ve St�edomo�í. Malta byla osídlena n�kdy kolem roku 5000, patrn�, podle typu mediterénní keramiky ze Sicilie. Asi o tisíciletí pozd�ji došlo z�ejm� k další invazi ze Sicilie, která je ostatn� vzdálena asi 85 km. Tato fáze se nazývá Zebbug. Na souostroví se zachovalo pom�rn� velké množství svaty�, které vznikaly v pom�rn� dlouhém �asovém úseku od 4 100 až do 2 500 p�ed n. l. Zatím bylo objeveno na 30 chrámových komplex� a dva komplexy podzemní, které sloužily jako kolektivní hrobky. Ale vzájemné propojení kultovních a poh�ebních staveb bylo z�ejm� velmi silné. Stavbám v Bretani nejsou natolik p�íbuzné, abychom je museli považovat za výtvor jediné kultury. Proti ornamentálním vzor�m se zde uplat�ují i sochy Bohyn� matky, hrající hlavní roli v zem�d�lské spole�nosti, která na Malt� žila. Technologicky se pak stavby zásadn� liší zásluhou použitého kamene, protože na Malt� byl použit velmi lehce opracovatelný místní kámen, korálový vápenec. P�vodn� z�ejm� byly pokryty st�echami ze d�eva a slámy. Nalezené zví�ecí kosti dokazují, že zde docházelo i k ob�tování zví�at. Chrámy nesloužily k pot�eb� kolektivních hrob�. Do první fáze chrámových staveb ze 2. poloviny 4. tisíciletí pat�í Gigantija (Xaghra), do další, pokra�ující až do poloviny 3. tisíciletí druhá fáze reprezentovaná Tarxien. Po polovin� 3. tisíciletí došlo nepochybn� k opušt�ní poh�ební funkce, protože se za�ínají prosazovat žárové poh�by. Pro architektonický vývoj nejd�ležit�jší jsou nadzemní chrámy na maltském souostroví. Na ostrov� Gozo u Xaghry (nedaleko Brochtorffova kruhu) je chrám zv. Gigantija, který vznikal ve 2. polovin� 4. tisíciletí. Vytvo�en je ze dvou chrám� (jižního a severního), jižní je v�tší, jeho délka dosahuje 30 m a je také z obou staveb starší. Pat�í do první fáze megalitických staveb na souostroví. Pat�í k po�átk�m monumentální megalitické architektury na Malt�, po prvním chrámu v Mgarr. Charakteristický zp�sob výstavby obvodových zdí s bloky na výšku postavených kamen�. Pozoruhodné je konkávní vykrojení pr��elí. Zdobení „olí�kovým“ dekorem se objevovalo na krycích deskách, zhotovených z m�k�ího vápence, proti korálovému vápenci na podporách. Podzemní hrobka v Brochtorffov� kruhu na Gozu (Malta) p�inesla také nálezy p�edm�t�, které potvrdily existenci ob�adu Bohyn� matky, ale zárove� ukázala na rozší�ení neolitického zvyku poh�bívat kolektivn�. Hrobka byla v lokalit� Xaghra, poblíž chrámu G‘gantije na ostrov� Gozo již od roku 1820, ale soustavný pr�zkum se uskute�nil od roku 1987. Kruh vykazuje podobnost se sou�asn� vznikajícím komplexem v Hal Saflieni, i když je pon�kud jednodušší. Poh�ební a kultovní objekt na Gozu obklopuje kruh z kamen� o pr�m�ru 45 m. Kruh je patrn� vytý�ením hranice mezi posvátným územím a normálním sv�tským. Vstup, který vymezují dva velké kameny, vedl do území za „megalitickým prahem“. Z horního prostoru, využívaného p�evážn� k poh�bívání, vedly schody do nižšího patra, umíst�ného 4 až 5 m pod povrchem. Nelze vylou�it, že se zde najdou ješt� nižší podlaží. Komplex obsahuje malé svatyn� ne v�tší než 4 x 6 m, v nichž op�t byly objeveny terakotové sošky Bohyn� matky. Chrám v Mnajdra (Mnaidra) na Malt� pochází z doby kolem 3 000 p�ed n. l. Také tento chrám poz�stává ze t�í spojených �ástí, jež vznikly ale v r�zných �asových etapách. Na severovýchod� komplexu je nejmenší a patrn� také nejstarší chrám, jež má jednoduchý p�dorys ve tvaru trojlístku. Tato �ást patrn� vznikla v poslední �tvrtin� 4. tisíciletí. V první �tvrtin� následujícího tisíciletí pat�í na severní stran� navazující st�ední chrám, jehož dispozice zaujímá v�tší plochu. Jeho vchod rámuje 3 m vysoké megalitické bloky. Také zde se objevují charakteristické párové vedlejší prostory. Zde jsou celkem �ty�i a nika v záv�ru. Obdobnou dispozici s tímto st�edním chrámem má západní chrám, který je však menší. Datován je do doby kolem 3000 a pat�í k nejlépe zachovaným na Malt�. Také zde je použito „olí�kového“ dekoru. Typické pro pozdní chrámy je zde umíst�ní dvou flankujících oltá�� trilith. Jsou zde rovn�ž malé otvory, které vedou do tzv. Orakulových komor, jejíž funkce nebyla dosud objasn�na. Tvrdí se, že p�ed t�mito otvory stávaly sochy Boh� �i Bohy� a

kn�ží, kn�žky v komo�e vytvá�eli jejich hlas. I zde je konkávní projmutí vstupní fasády. Nejzdobn�jší je nepochybn� z maltských chrám� chrám v Tarxien u La Valetty. Vznikal kolem 3 000 p�ed n. l., ale trojice chrámových prostor� nepochází ze stejné doby. Nejmladší z nich je chrám v jihozápadním položení, ozna�ovaný jako „západní chrám“. O n�co starší je severn�ji položená stavba, která jako jediná na Malt� má t�i páry bo�ních komor. Na východ� je pak patrn� nejstarší chrám. Zde se objevují desky zdobené spirálami, zví�ecími reliéfy, ale i „olí�kovým dekorem“. Hlavní desky jsou ovšem kopie, originály se nalézají v museu ve Valett�. Podzemní prostory v Hal Saflieni u Tarxien na Malt� jsou obrovské, zaujímají plochu 500 m2 a sahají do hloubky 11 m. Poh�ebišt� bylo vytesáno jako skalní hrob pomocí d�ev�ných nástroj� a dodate�n� vyhlazeny pazourky. Nejstarší fáze podle radiouhlíkové metody spadá do let kolem 4 100, nejmladší do doby kolem poloviny 3. tisíciletí p�ed n. l. B�hem této dlouhé doby užívání se jist� pon�kud m�nila i nápl�, také zp�sob ob�ad�. Komplex lze rozd�lit do 33 sekcí, ob�ady se v�tšinou konaly ve druhém pat�e, jejichž dispozice se blížila nadzemním chrám�m. Podzemní prostory byly objeveny zcela náhodn� v roce 1902. Trojpatrová dispozice ukazuje na postupný vývoj; patra obsahují úst�ední prostor a odd�lené vedlejší komory. Komory sloužily k poh�b�m, jak nazna�ují kosterní poz�statky asi 6000-7000 osob. Objevují se zde prostory, které imitují konkávní pr��elí nadzemních chrám�. Horní první patro je nejstarší, sloužilo s p�evahou k poh�bívání. Druhé, tzn. st�ední patro je mladší a jak již bylo �e�eno sloužilo p�evážn� ke kultovním ob�ad�m. St�ny zdobil �ervený okr, snad jako symbol krve, prostor je nazýván jako „hypogeum“. Pat�í do období, kdy byly na Malt� vytvo�eny nejznám�jší megalitické chrámy v Gigantiji a v Tarxien (kolem 3 000 plus mínus 500). Sloužily k ob�adu tzv. hierogamie, b�hem n�hož se kn�z a kn�žka spojily v posvátném aktu. Zbytky poh�b� ve druhém pat�e tedy s nejv�tší pravd�podobností nepocházejí z první fáze, ale naopak z poslední. Nejnižší t�etí patro vzniklo až n�kdy mezi lety 3 300 až 2 500 p�ed n. l., bylo ur�eno jako kultovní místo. Obsahovalo „posvátnou jámu“, sloužící ke shromažování ob�tin pro Bohyni matku. Chrám v Hagar Qim pochází až z doby kolem 2 700 p�ed n. l., ale zanedlouho došlo k jeho prom�n�. Z neznámých d�vod� byla osa p�vodního chrámu zm�n�na a chrám sám byl n�kolikrát rozší�en. Samostatn� stojící monolit snad symbolizoval Phallus. V chrámu je „oltá�ní sloup“ na n�mž je gravírován palmový list. Takový se neobjevuje v jiných chrámech na Malt�, takže nelze vylou�it, že sem byl umíst�n až dodate�n�.

EGYPT Vznik civilizace v Egypt� (z �eckého výrazu Aigyptos) výrazn� ovlivnil Nil, který asi v ší�ce 18 km p�inášel velmi úrodnou p�du po celé délce toku. P�estože délka toku je obrovská, asi 2 000 km, úrodné místo se omezilo na relativn� malou plochu asi 30 000 km2, což je území zhruba odpovídající Belgii. Starov�ký historik Herodotos také po právu o Egyptu napsal, že je „darem Nilu“. Sami egyp�ané nazývali svou zemi Kemet, nebo �erná zem, na rozdíl od okolní poušt�, pro n�ž platilo ozna�ení �ervená zem, dešeret. Pro sebe m�li ozna�ení lidé �erné zem�, remet-en-kemet. Zájem o Egypt v evropském st�edov�ku a raném novov�ku nebyl velký, ale t�eba pyramidy byly známé. Egyptské motivy se objevují i v díle barokního rakouského architekta Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, „Entwurff einer Historischen Architektur“, které vyšlo v Lipsku 1725. Znovuobjeven byl Egypt však až za napoleonských výprav do Egypta, jehož se zú�astnila i v�decká expedice. Zanedlouho pak vyšly obsáhlé svazky „Description de l’Egypte“, které rozpoutaly pravou egyptománii. Byly využívány prakticky stejné materiály jako u prav�kého �lov�ka, rákos, d�evo, sušené cihly, nov� i cihly vypalované p�i nižší teplot�. Pro monumentální stavby, které m�ly

vydržet nav�ky sloužil pochopiteln� kámen. Bylo již užíváno dob�e opracovaného kamene, kvádr�, které byly sestavovány na sucho, bez pojiva. Malta se však již rovn�ž objevila v egyptské architektu�e, a to jak sádrová, tak vápenná. Egyptská architektura na rozdíl od p�edchozího vývoje již vedle zdi a pilí�e používala i sloupu. Trámy nebo kamenné deskové p�eklady, klenba je sice používána již v klasické valené form�, ale objevuje se jen z�ídka, a to p�edevším v mladším období. V egyptské architektu�e se objevují poprvé n�které architektonické �lánky, které se posléze dostaly do základní výbavy. Poprvé se objevuje ukon�ující prvek st�ny, typická lysis pro egyptské stavby. Také nov� používaný sloup má již od Egyp�an� ur�eno základní �len�ní. Objevuje se patka, d�ík a hlavice (také s abakem), pozd�ji také kanelura d�íku. Hlavice mají v�tšinou florální základ, objevuje se kv�t lotosu, papyrus, palmety. Objevují se celé sloupové sín�, hypostyl. Používán je rovn�ž systém osv�tlení odpovídající basilice. Architektura byla barvena, respektive její detaily. Stavby získávají soum�rnost, osov� jsou umís�ovány p�ístupové komunikace. V pozd�jším vývoji jsou charakteristické vstupní pylony, také obelisky, které údajn� symbolizují slune�ní paprsek. Bohem stavitel� byl Ptah. Monumentální stavby se op�t soust�eují, stejn� jako v prav�ku na stavby spojené s kultem zem�elých, nebo na stavby k náboženským ú�el�m. Na rozdíl od p�edchozí epochy, uctívající p�edevším bohyni plodnosti, je egyptská mythologie p�ece jen postavena na širším základ�. Memfis (Mennofer) M�sto bylo založeno v oblasti nazývané Mech-tavej, což znamená To, jež spojuje ob� zem�. Zde zhruba probíhala hranice mezi Dolním a Horním Egyptem. Ve starov�ku bylo m�sto nazýváno Inebu-chedž, tzn. Bílé zdi, podle Herodota proto, že zde byly postaveny zdi na ochranu proti záplavám Nilu. Sídlišt� nebyly v Egypt� nikdy soustavn�ji sledovány, neznáme tak ani p�esnou situaci hlavního m�sta Staré �íše, Mennoferu (Memfisu). Je zde jen n�kolik málo viditelných z�ícenin nedaleko vesnice Mit Rahína, vzdálené asi 2 km od Sakkáry. P�edpokládá se opevn�ní jednotlivých okrsk�, obytné �ásti, chrámových okrsk� a královského paláce. Celkem m�sto zaujímalo plochu 13 x 6,5 km. Podle popisu ješt� ze 2. desetiletí p�ed naším letopo�tem to bylo stále ješt� kvetoucí m�sto. Dobový popis v tzv. ramessovských papyrech tvrdí že „Memfid� se nic nevyrovná … . O velikosti m�sta asi nejvíce vypovídají hrobky, které se táhnou v délce 40 km, od Abú Rawáš severn� od Gízy až k Dašúru, jižn� od Sakkáry (15 km). Hlavní m�sto St�ední �íše, Ictavej, nebylo dosud ani identifikováno. Leželo n�kde na pokraji fajjúmské oazy. Ani rekonstrukce hlavního m�sta Nové �íše, Vésetu (Théb) není p�íliš p�esv�d�ivá. Údajn� zde byly patrové domy, v p�ízemí s hospodá�skými provozy, dílnami, stájemi, chlévy, sklady. V pat�e byly p�ijímací pokoje, pokoje ú�ední agendy. 2. patro pat�ilo osobnímu bytu majitele s jídelnou a s odd�leným harémem. Lahún (Hetep-Senvosret) nov� založené m�sto byl ohrani�en cihelnými hradbami v rozsahu 400 x 350 m. Vnit�ní ze rozd�lovala sídlišt� do dvou nestejn� velkých �ástí, 150 širokou západní a v�tší 250 m širokou východní partii. Menší �ást pat�ila chudin�, tísnilo se zde na 200 dom�, z nichž málokterý p�esáhl plochu 100 m2. Bylo zde 3 až 7 místností. Chronologie. Egyptský prav�k je objevován teprve v posledních desetiletích, d�íve se vlastn� soudilo, že egyptské um�ní nem�lo sv�j „d�tský v�k“, ale rovnou vytvo�ilo stavby jako byly pyramidy. Podmínky v p�eddynastické dob� byly také odlišné, Egypt se d�lil nejd�íve do nevelkých klan�, posléze do dvou celk� Dolního (tzn. severního) a Horních (jižního) Egypta. K tomuto rozd�lení došlo zhruba v dob� kolem 5000 let p�ed n. l., kdy se podnebí za�alo m�nit a

utvá�et do dnešní podoby. V obou �ástech došlo k odlišnému vývoji a tento odlišný vývoj dal provždy Egyptu jeho dualitní ráz. Pozvolna se vyvtá�ela centralizovaná správa, která souvisela také s p�echodem k zem�d�lskému zp�sobu života. Symbolem Horního Egypta byla vysoká bílá tiára král� Rákosu, Dolní Egypt symbolizovala �ervená koruna král� V�ely. Kolem 3 200 p�ed n. l. došlo ke sjednocení zásluhou Meni (Menej), snad totožného s Naarmerem, na znamení spojení došlo také ke spojení symbolu, �ervenobílé dvojité koruny. Ten údajn� byl také zakladatelem hlavního m�sta Staré �íše, Memfidy, �emuž nakonec odpovídá i jméno. O architektu�e 1. dynastie mnoho nevíme. Z pramen� se dovídáme, že vznikl Ptah�v chrám a Posvátný palác, na stéle krále Uta (Vedžoje nebo Hada) je pak zobrazeno opevn�ní s trojicí v�ží a dv�ma branami. V archaickém období p�evažoval kult mrtvých v podob� boha Usíra (�ecky Osiris), poh�by byly ukládány do podzemí. Ke zm�n� dochází až ve t�etí dynastii, tzn. již na samém po�átku Staré �íše, kde se p�echází k uctívání Réa, slune�ního boha. Proto se poh�by údajn� dostávají nad povrch, výstavba pyramid. Stará �íše je datována do let 2670 až 2150 p�ed naším letopo�tem. Sakkára (Saqq�ra) Jako královské poh�ebišt� sloužila pouš� západn� od Sakkáry již panovník�m 2. dynastie (p�ed tím byli poh�bíváni v Abydu na Horním Nilu, protože odsud pocházel vládnoucí rod; p�vodní královské hrobky byly rovn�ž tvo�eny v Abydu z cihel). Svou roli zde hrála z�ejm� blízkost hlavního m�sta Memfidy. Ú�edníci a hodnostá�i zde byly poh�bíváni již za 1. dynastie. První královské hrobky vznikaly v nep�íliš odlišné podob� od hrobek t�chto ú�edník�. V podstat� to byly paláce pro zem�elé, na rozdíl od pyramid, které m�ly již symbolický význam. V Sakká�e se poh�bívalo v dlouhém období, které lze zhruba vymezit 500 lety, mezi 2650 až 2150 rokem p�. n. l. , ale poh�bívalo se zde i poté, kdy hlavní m�sto Nové �íše bylo ve Vésetu. Mastaby, hrobky s dvojí komorou, nadzemní pro dvojníka a podzemní, sloužící jako vlastní hrob, získaly sv�j názav z arabštiny, kde znamenají lavici. Sakkára je nejv�tší poh�ebišt� spojené s hlavním m�stem Memfidou. Hrobky, 3 506. Hrobka 1. dynastie, doba Den, 2870 až 2820. Dále 3507. Hrobka z období 1. dynastie, doba Anedjiba, kolem 2820 p�ed Kr. P�íklad stavby ze sušených cihel. Velikost 38 x 16 m, fasáda má typickou strukturu, prolamovanou, vybavenou v�ži�kami (9 na delší stran� a 4 na kratší). Vnit�ní prostor je rozd�len na 29 komor. Samotná poh�ební komora je vyhloubena 4,75 m hluboko ve skále a sestavena je ze dvou podlaží. P�ekrývající vápencové desky zdobí reliéf s ležícím lvem. Lépe je na tomto náhrobku dochována pravoúhlá mohyla z písku a suti, lemovaná zmín�nou zdí. Rekonstrukce fasádního �len�ní náhrobk� je d�ležitá pro uv�dom�ní si i pozd�jšího �len�ní st�n u egyptské architektury. Slovo pyramida je snad odvozeno z výrazu pyramis, vycházející z pyramos, ozna�ení pro zašpi�at�lý bochník chleba. V Egypt� starov�kém však nesly ozna�ení mer (hieroglyfický znak mr m�l podobu jehlanu). Geometrický tvar pyramidy odrážel místo spojení t�í os: 1. vertikální, jež byla spojnicí mezi nebem (bohem slunce Reem) a zemí, 2. osu pozemskou, severojižn� probíhající, a tím soub�žnou s Nilem. Ta byla spojována s královskou funkcí. 3. osu nebeskou, která spojila východ se západem, symbolizující p�echod slunce. Pozemskou osu v pyramid� representuje chodba, která klesá od východu k poh�ební komo�e. Nebeská osa souvisela s myšlenkou vzk�íšení a odpovídala vyvýšené cest� z údolního chrámu k pyramid�. Od východu, symbolizujícího život, k západu, symbolizující smrt. Džóserova pyramida (kolem 2650 p�. Kr.) je vysoká 58 m (61,2 m), výsledkem je postupného rozši�ování p�vodní mastaby, která byla postavena nad poh�ebními komorami, jež byly vyhloubeny do 28 m. Ale na rozdíl od mastab se nejedná o cihlovou, ale od po�átku kamennou stavbu. Navíc nebyla koncipována na obvyklém podélném základ�, ale

�tvercovém; lehce obdélnou dispozici získala až p�i rozší�ení (ale stále ješt� ve form� mastaby). Stup�ovitá pyramida se stav�la na p�tkrát, tvo�í ji p�t (sedm?) mastab, postupn� se zmenšujících. Ješt� složit�jší je vnit�ní uzp�sobení, nepochybn� také zásluhou toho, že došlo ke zm�nám b�hem stavby. N�co je p�evzato z mastab, n�co z pyramid. Podle n�kterých výklad� stupn� znamenají schody, po kterých mohl krát vystoupit do nebe. Vlastní poh�ební komplex se považuje za dílo architekta Imhotepa, vezíra a léka�e. Komplex je pozoruhodný p�edevším tím, že je zde ve velkém rozsahu a tak�ka výhradn� použito kamenného zdiva. Kamenná architektura ale napodobuje všechny d�íve používané materiály, což se projevuje v tvarovém repertoáru. Chrámové stavby v úpatí pyramidy byly odhaleny teprve roku 1928. Komplex pod pyramidou je vlastn� d�ležit�jší než samotná stavba pyramidy pro vývoj architektury. Zde totiž vlastn� vznikla první „slohová“ forma. Stavby byly vybudovány z pom�rn� snadno opracovatelného turského vápence. Z�eteln� je zde p�ebírána forma starší architektury z mén� trvanlivých materiál�, vzory pro dekoraci jsou hledány p�edevším v rostlinné zón�. Nejlepším p�íkladem takové kopie je i použití charakteristického sférického trojúhelníku stonk� papyru, který se objevuje také na dekora�ních polosloupech. Zatím tedy tyto detaily nemají tektonickou struktivní formu, ale jedná se o jakousi „dekora�ní tektoniku“. Jinak je ovšem v dispozici pravý úhel zákonem. Na jih od pyramidy se rozprostírá velké nádvo�í, otev�ený dv�r, kde byla dvojice dvojhlavých zna�ek. Patrn� vymezovala tra� rituálního b�hu faraona. P�ed pyramidou se konala v�tšina jubilejních oslav. Pat�il k nim p�edevším svátek heb-sed, který se konal ve 30. roce faraonovy vlády. Ob�ad sloužil k magickému obnovení královy moci. Dv�r vytvá�í dv� �ady svaty�, patrn� charakterizujících Horní a Dolní Egypt. Na sever od pyramidy je poh�ební kaple (chrám). Vstup poznamenala symbolika a rituál. Vchod je široký pouze 1,04 m (tzn. 2 lokte), vpadlé pole kolem n�ho má rozm�ry 6 x 10 lokt�. Celková výška zdi byla 20 loket. Hlavní v�žice je široká 18 loket. Další pyramida v Sakká�e pat�ící ješt� do 3. dynastie, Sechemhetova, nebyla nikdy dokon�ena. Již od po�átku m�la �tvercový p�dorys, zajímavé je rovn�ž zdvojnásobení velikosti kvádr�, z nichž m�la být postavena. Také tato pyramida byla jist� plánována jako stup�ovitá. Znovu se po delší p�estávce poh�bívalo v Sakká�e až za 5. dynastie. Byl to zakladatel této dynastie, Veserkaf (Userkaf), který zem�el 2458 p�ed n. l. Zbytky jeho pyramidy leží nedaleko Džóserova poh�ebišt�, i když je menší, byla to stavba nákladná. Vytvo�ena byla celá z vápence a sám panovník se do�kal dokon�ení výstavby. Veserkafovi následovníci se ale rozhodly pro poh�ebišt� na dalším míst�, v Abusíru, severn� od Sakkáry. Jen ješt� poslední p�íslušník 5. dynastie Venis zde v Sakká�e nechal vybudovat svou hrobku. Ale z jeho pyramidy z�stala jen hromada kamení a suti. O to pozoruhodn�jší jsou vnit�ní prostory, kde bylo poprvé užito hieroglyfických nápis� na vnti�ních st�nách, Jsou to tzv. texty pyramid, sbírka magických formulí. Dále je zde poh�ben i Teti ze 6. dynastie. V Sakká�e jsou pak ješt� hroby ú�edník�, sloužících na dvo�e 6. dynastie, které jsou rozd�leny do mnoha místností. St�ny jsou v�tšinou vyzdobeny velice kvalitní malí�skou výzdobou. Jako poh�ebišt� se Sakkára používala i v dob�, kdy Memfis p�estal být hlavním m�stem. 2. Mejdum (Médúm) Teprve za 4. dynastie, založené Snofruem p�ichází význam p�ed�l ve výstavb� pyramid. První ze t�í nov� založených pyramid vznikla v Médúmu, jižn� od Memfidy. Podle všeho se zde poh�ívalo již koncem 3. dynastie, za krále Huneje, nástupce po Džóserovi, také

zde vznikla poslední stup�ovitá pyramida, která však byla posléze Snofruem pozm�n�na již v moderním smyslu jako hladká pyramida. P�vodn� sestávala ze sedmi stup��, pozd�ji byla zv�tšena tím, že stupn� byly zvýšeny a byly opat�eny novým obložením (osm stup��). Pyramida m�la základnu o hran� 140 m a m�la být vysoká p�es 80 m (nebo 144 a výška 92 m). Již za vlády Snofru došlo k novému obložení pyramidy, která tím m�la získat zcela jiný vzhled. Pokus však nebyl úsp�šný, vn�jší obložení se totiž sesulo, p�i�emž strhlo i n�které stupn�, takže vznikl dnešní podivný tvar komolého jehlanu. Zcela neobvyklá pyramida, která je spojnicí mezi stup�ovými a hladkými pyramidami. Zásluhu na z�ícení vn�jšího plášt� m�la i ta skute�nost, že nov� p�idaná vrstva nem�la spáry ve stejném sklonu jako starší fáze stavby, tedy dost�edné, ale horizontální, Navíc nedošlo ani k provázání se starším t�lesem. U pyramidy byla identifikována plošina pro procesí, kaple (chrám) pro ob�tní dary, tzn. jakýsi p�edch�dce zádušního chrámu. Tento templ, který však souvisí až s obložením pyramidy za Snofrua, sestával ze dvou síní, ve vnit�ní byl oltá�. Po severní stran� byl vchod do chodby, která vedla k poh�ební komo�e. Nepochybn� zde byla rovn�ž vzestupná chodba, související patrn� rovn�ž s úpravou Snofrua, která vedla k údolnímu chrámu, který však zatím nebyl vykopán. Dášúr (Dahšúr, Dachšur) Další dv� Snofruovy stavby, nepochybn� úsp�šn�jší, které postavil již v Dahšúru, je patrn� starší jižní tzv. Lomená pyramida (The Bent Pyramid), jindy Koso�tvere�ná nebo jižní pyramida, a �ervená pyramida n�kdy také R�žová, severn�ji položená (podle toho také Severní pyramida, The Northern Pyramid), byly vybudovány v Dášúru, 15 km od tehdejšího hlavního m�sta. Ob� jsou již hladkost�né. Zalomení první pyramidy bylo snad zp�sobeno tím, že došlo ke zm�n� plánu. Údajn� stavitelé zpozorovali, že dochází ke klesání na stropech vnit�ních komor, proto se rozhodly nezat�žovat komory natolik, ale zm�nou sklonu pyramidu odleh�ili. P�vodn� m�la být pyramida jen o málo menší než pozd�jší stavba Chufuova. Po�ítalo se s 200 egyptskými lokty, což je kolem 105 m, nakonec po zm�n� dosáhla jen výšky 92 m. Základna dosáhla ší�ky 188,6 m. Odvážný úhel spodní 42 m vysoké �ásti je 54° 31‘, horní �ást již má jen 43° 21‘. Poprvé se u Lomené pyrmidy objevuje satelitní pyramidka na jižní stran�, jejíž základna je 52 m a výška 26, 2 m (m�la tedy zhruba rozm�ry 100 x 50 egyptských lokt�). Zajímavý je rovn�ž interiér Lomené pyramidy. Nápadné jsou zde velmi úzké profily, protože chodby majíé rozm�r 1,1 x 1 m, chodby jsou navíc zabezpe�eny cedrovými kmeny proti vykrada��m. V interiérech se objevují p�e�n�lkové klenby. Jsou zde dv� komory, dolní, p�ístupná normálním severním vstupem a horní komora, p�ístupná od západu. Ob� komory spojuje lehce zaoblená „v�trná“ pasáž. Pod Lomenou pyramidou nelze rozeznat zádušní chrám, ale jakýsi jeho p�edch�dce. V roce 1951 se pod východním plášt�m poda�ilo vykopat velice zajímavý ob�tní chrámek. Jeho sou�ástí byly dv� kolosální stély se jménem krále Snofru as také ob�tní oltá�. Pozd�ji byl n�kolikrát celý prostor upraven a ohrazen. Dále je zde causeway (vyvýšená cesta), která vede k údolnímu chrámu. Ten byl posléze vykopán v roce 1952 a je vlastn� nejstarší architekturou svého druhu. První velkou chrámovou stavbou. Zde bylo použito poprvé volných pilí�� v tektonické funkci. Chrám má své p�esné rozm�ry 90:50 lokt�m ší�ky, spolu s p�eddvo�ím 100:50. Naproti tomu pod Severní pyramidou nelze tyto nezbytnosti rozeznat, nebo nebyly zatím vykopány. �ervená pyramida, která je první pyramidou �isté formy, kde se poprvé objevuje jehlan, pak posloužila jako vzor pro Chufuovu pyramidu v Gize. Chufu byl synem Snofrua. Je zde již jiná skladba prvk�, z dost�edné vazby se zde stává horizontální skladba. Sklon st�n je

obdobný sklonu vrcholu Lomené pyramidy a je velmi nízký, 43°36‘. Výška pyramidy dosahuje dnes asi 99,6 m. Vnit�ek tvo�í t�i komory, dv� stejné leží v úrovni základny pyramidy, t�etí leží výše. Vstupní chodba má pom�rn� strmé klesání. Také zde je užito p�e�n�lkové klenby. Pyramida je výrazem �ádu proti ne-�ádu (chaosu). M�že symbolizovat pahorek, vyno�ující se z mo�e chaosu, což je ovšem trochu k�es�anské. Proto také pravoúhlá koncepce, vše p�esn�, bez jakýchkoliv odchylek. Tím m�žeme vysv�tlit rostlinné motivy. Zhmotn�ní slune�ních paprsk�, což dokazuje i pozd�jší pyramida v Abu Ghurab. Gíza Blíže je položena u Memfidy (Mennoferu), královské poh�ebišt� se tak p�esunulo na sever. Slavné jsou zde p�edevším t�i okrsky poh�ebních staveb. Pyramidy Chufewova, Raachefova a Menkauréova (�ecky Cheops, Chefrén a Mykerinos). Ob� v�tší pyramidy byly vyplen�ny již ve starov�ku, nedot�ena z�stala jen hrobka Menkaureova, která potvrdila, že pyramidy skute�n� sloužily jen k poh�ebním ú�el�m. Chufewova pyramida je vysoká p�es 146 m a pat�ila mezi sedm div� sv�ta starov�ku, jak je vybral ve 2. století p�ed Kr. Filón Byzantský. Výška pyramid se vždy rovná polom�ru kruhu, jehož obvod by byl roven obvodu základny. Podle tohoto by tak Egyp�ané museli znát Ludolfovo �íslo. Proto mají také pyramidy vždy stejný sklon o 51 stupni a 51 minut�. Velmi p�esn� odpovídají pyramidu sv�tovým stranám, odchylka Chufuovy stavby je od severu pouhé 3‘6‘‘. Maximální rozdíl v délce �tvercových stran pak �inní jen 5 cm. Všechny výpo�ty se zakládaly na jednotce „královský loket“, rozd�lený na sedm dlaní a dále vždy na �ty�i prsty. p�i zakládání pyramid došlo k ceremonii, kterou bychom mohly nazvat položení základního kamene. Ceremonile se odbýval již na vyrovnaném míst� a vyzna�eném kolíky. Po rituální o�ist� místa bylo vložena do m�lké jamky v zemi n�kolik amulet�, tzv. zakládací deposit. Pak následovala vlastní stavba, p�i níž byla nejd�íve vyhloubena vodní nádrž, umož�ující dopravu stavebního materiálu. Chufuova (Chufewova) pyramida. Postup stavby dokumentuje kresba z Tuthitepova hrobu v el-Berše, pocházející z roku 2000 p�. n. l. Znázorn�n je zde transport sochy, kterou táhne 172 muž� na saních. Záme ji také z Herodota takto: Chufu (Cheops) na�ídil všem Egyp�an�m, aby pro n�ho pracovali. Jedni tahali bloky, druzí tyto kameny p�ebírali pro p�evezení p�es �eku. Pracovalo zde muž� 100 000 v jedné sm�n� po dobu t�í m�síc�. Celá ta doprava údajn� ale trvala na deset let a byla podle Herodota nemén� namáhavá jako stavba vlastní pyramidy. Postavení pyramidy však trvalo 20 rok�. Je �tvercová, o hran� 230 m a výšce 146 m (tedy 280 egyptských lokt�). Žádný z kamen�, které do sebe p�esn� zapadají, není menší než 9 m. Podle lí�ení stavby vznikla rytina. Herodotovy údaje byly p�ece jen pon�kud up�esn�ny. Stavba Chufuovy pyramidy skute�n� mohla trvat 20 let (panovník vládl 23 roky), ale po�et muž� zú�astn�ných na stavb� najednou byl z�ejm� nižší. Podle logistických výpo�t� bylo možné najednou zvládnout tak nejvýše 6 000 až 17 000 osob. S p�evahou se z�ejm� pracovalo od �ervna do zá�í (to jsou patrn� ony zmín�né t�i m�síce), kdy byly polní práce zastaveny vzhledem k nilským záplavám. D�lníci bydleli v tzv. pyramidovém m�st�, které se poda�ilo nedávno objevit. Celá stavba sestává údajn� z 2 500 000 vápenných kvádr�, které pr�m�rn� váží 2,5 tuny. Navršeny jsou v celkem 210 vrstvách. P�vodní vstup do pyramidy je umíst�n asi 15 m nad zemí, na severní stran�. Jím p�ístupná sestupná chodba se po 18 m d�lí. Vede odsud vzestupná �ást na Velkou galérii a sestupná, která vede do podzemní komory. Smysl toho není jasný. Tzv. Královnina komora byla však patrn� ur�ena pro sochu dvojníka, králova ka, nehmotný prvek, zt�les�ující charakter zem�elého faraona. nezdá se být pravdivé starší tvrzení, že t�i komory znamenají zm�nu projektu, ale vypadá to, že byly plánovány od po�átku. Možná se jedná skute�n� o odleh�ovací systém nad královou komorou, ale není to zcela jednozna�né. Bez vysv�tlení je

rovn�ž v�trací šachty o pr�m�ru asi 20 cm, které ústí 53, respektive 71 m vysoko. Má to i astronomickou hodnotu. Šachty na severní stran� sm��ují k cirkumpolárním souhv�zdím, šachty na jihu k Orionu. Snad m�ly šachty sloužit k odchodu faraonovy duše. Vyhloubené velké jámy kolem pyramidy obsahovaly lod�, které byly sou�ástí faraonovy posmrtné výbavy. V roce 1954 objevený �lun m��il 43 m a byl široký 5, 6 m a celkov� m�l výtlak 45 tun. Hlavní, zádušní chrám Chufewovy pyramidy obsahoval pilí�ové nádvo�í. To se zde objevuje poprvé. Op�t je tu jako v Dachšúru oltá� provázený dvojicí stél. Po p�est�hování hlavního m�sta z Mennoferu do Wésetu (Théb) bylo i zde postaveno n�kolik pyramid, ale nakonec se p�ešlo ke skalním hrob�m. Pyramida tak z�stala prioritním znakem staveb Staré �íše. Herodotos tvrdil, že na vrcholcích pyramid stávaly sochy faraon�, ale to se zdá být vylou�ené. Plášt� byly p�vodn� pokryty obkladovými kameny, zdá se být pravd�podobné (podle tvrzení Pliniova), že jednotlivé vrstvy obkladu tvo�ily r�znobarevné pruhy a vrcholek pyramidy byl pozlacen, stejn� jako hroty obelisk�. V chodbách se výjime�n� objevuje klenba a jsou velmi bohat� zdobené malbami �i reliéfy, avšak samotné komory jsou prosté, bez jakékoliv výzdoby. Raachefova (Chafraova) pyramida je menší než pyramida jeho otce Chufua, ale je vystav�na na mírném kope�ku, takže p�sobí v�tším, resp. vyšším dojmem (skute�n� také v nadmo�ské výše je tomu tak). Jinak je dnes o více jak metr nižší, takže dosahuje výšky kolem 136 m, základna má hranu 215 m. Skute�n� také hrot pyramidy leží výše v absolutním m��ítku nadmo�ské výše. Práv� na vrcholku této pyramidy jsou dosud patrné zbytky vápencového obložení. Ale vlastní vrchol byl z�ejm� osazen pyramidionem z granitu. Proti Chufuov� pyramid� je interiér Raachefovy pyramidy podstatn� jednodušší. Je tvo�en jen komorou bez odleh�ovacích vrstev a komora je zastropena �ikmo položenými kvádry, vytvá�ející nepravou kupoli. Sterjný systém jako u Chufuov� pyramid�, ale jednodušší. Není ale zcela nemožné, že v pyramid� jsou i jiné prostory. Na východ od pyramidy jsou zbytky zádušního chrámu (obrovské velikosti 111 x 48 m, s otev�eným nádvo�ím 18 x 30 m), dnes je chrám v troskách. Po vyvýšené cest� se pak dostaneme do tzv. údolního chrámu. Žulové bloky �ervenavé barvy zde kontrastují s bílými alabastrovými podlahami. Bílé podlahy mohly mít vliv na difusní sv�tlo a osv�tlení chrámu a jeho socha�ské výzdoby. Vytvo�en je velmi jednoduchou architekturou pilí��, vytvá�ející systém n�kolika lodí, na nichž jsou položeny prosté žulové desky. Granitové pilí�e asi o hran� 1 m nesou další monolitické bloky, které dovolují pom�rn� zna�ný osový rozpon 3,7 m. Pilí�e jsou vysoké p�es 5 m. Rytmus rozmíst�ní a interkolumnia zde nejsou totožná. Zajímavou archaickou stavbou je tzv. chrám Sfingy, který je druhým poh�ebním chrámem Raachefovy pyramidy?. Zachovaly se zde zlomky soch faraona Raachefa, takže stavba souvisí s pyramidou, je vlastn� totožná s horní �ástí mastab s komorou dvojníka. Hrobní komplex tak poz�stával ze t�í �lánk�, kamennou hrobku s vlastním sarkofágem, 2. chrám jako vn�jší hrob, 3. rituální chrám pro mumifikaci, tzv. údolní chrám, spojený s pyramidou architektonizovanou cestou. Tu �ekové nazvaly dromos (causeway). Tyto kultovní stavby p�edcházejí pozd�jší chrámy St�ední �íše. Sfinga (Sfinx) je �eským ozna�ením, které vzniklo z�ejm� se slovního spojení šepses anch – živá modla. Údajn� je symbolem krále Raachefa, nebo zobrazuje ochranné božstvo. Vznikla n�kdy v l. 2520–2490 p�ed n. l. tím, že se zde nacházel vápencový pahorek, jehož kámen se využíval p�i stavb� pyramidy. Zárove� zde tak vznikala t�žební jáma. Vytvo�eno zde bylo bájné zví�e, lev s lidskou hlavou, což je zosobn�ním vlada�ovy moci. Sfingou ji nazvali až �ekové, Arabové o ni hovo�í jako o Abú el-Hol, což znamená otec d�su. Menkaurova (Mykerinova) pyramida nedosahuje zdaleka rozm�r� hrobek jeho p�edk�. Soklová �ást byla vytvo�ena ze syenitu (normáln� z turského vápence), dále byla pokryta b�lavým vápencem. D�kazem je zde kladení obkladových desek odspodu nahoru. Desky byly osazovány v hrubém stavu a na míst� vyhlazovány. Podobn� jako u p�edešlých

pyramid, je zde také komora pod povrchem, ale zna�n� hluboko. Vyhloubena byla ve skále. Zaklenuta je stejn� bloky kamene, vytvá�ející nepravou klenbu. S obdobím rozpadu a koncem Staré �íše bylo poh�ebišt� v Gíze nedaleko hlavního m�sta opušt�no. Abusír Již Veserkaf, zakladatel 5. dynastie, si zvolil místo ke kultovním ú�el�m, ale postavil zde jen Slune�ní chrám, vlastní pyramidu si však postavil v Sakká�e. Slune�ní chrám se stal novým typem, na abusírském území jich údajn� bylo postaveno šest. Zakladatel první vyšel z�ejm� se stavby svatyn� boha Ré v Heliopolisu. Dominantní je zde horní slune�ní svatyn�, která snad byla na �ty�ikrát pozm�n�na. Základem byla mastabová forma asi 9 m vysoká ale o �tvercové základn� s hranou o 40 loktech. Ve druhé fázi výstavby byla tato mastabová �ást obohacena o obelisk. Obelisk z�ejm� p�esahoval výšku 30 m. Vyvýšeným chodníkem byl obelsik spojen s dolním chrámem, který však již pat�í do období Newoserrého. Také on je tvo�en s pilí�ovým, nádvo�ím. První poh�ební stavbou zde podniknutou byla až pyramida Sahurého, druhého panovníka 5. dynastie, který zem�el roku 2446 p�ed n. l. Pyramida vznikala po roce 2458 již podle osv�d�eného schématu s tím, že poh�ební chrám ve východním úpatí pyramidy byl podstatn� rozlehlejší. Vyvýšená cesta spojila poh�ební chrám s údolním, jehož dispozice se rovn�ž prom�nila a stala vzorem pro další. Poh�ební chrám Sahurého pyramidy má ale zásadní význam ve vývoji architektury, je zde poprvé volné sloupové nádvo�í. Objevují se zde sloupy v podob� palem. Šest bo�ních sloup� je zde kombinováno s dvojicí sloup� na kratších stranách. Sloupy byly vysoké zhruba 6 m, nad nimi byla deska abaku, která nesla granitové p�eklady. Meziosá vzdálenost byla 3,55 m. Nad granitovými architrávy byly vápencové krycí desky. Ješt� jedna velmi d�ležitá novinka se zde objevuje, a to vstupní prostor, který je vytvá�en vpadlým obdélným polem, v n�mž je umíst�na dvojice volných sloup�. Další pyramidu zde stav�l Newoserré (Neuserre), která má neoby�ejn� velký komplex poh�ebních chrám� a zalomenou vyvýšenou cestu (krytou) k údolnímu chrámu, obdobné dispozice se stejným chrámem Sahurého. Z vlastní pyramidy z�staly jen hromady suti; poh�ební komora má charakteristickou nepravou klenbu. Poh�ební chrám m�l na rozdíl od Sahurého jinak koncipované sloupy, které zde dostaly formu svazkových papyr�. Sloupy byly op�t vytesány z r�žového granitu. Údolní chrám Newoserrého pyramidy má zajímavou podobu s �elním portikem. Šestistvolový sloup. Nejv�tší pyramidou v tomto míst� je pyramida Neferirkarého, která má obdobnou velikost jako nejmenší z trojice gízských pyramid, pyramida Menkaurého. Základna je vytvo�ena na rozloze 200 egyptských lokt�, což je asi 108 m. Pyramida vznikala p�ed rokem 2426. Na severním konci abusírského areálu leží Abu Gurab (Abú Ghuráb), kde vznikl op�t nový typ pyramidy ve form� vysokého obelisku. Postaven byl po roce 2416 p�ed naším letopo�tem Neuserrem. Tvo�í jej základna s užší obelisk zakon�ený pyramidionem. Celkov� stavba musela dosahovat výše kolem 56 m, z �ehož vlastní obelisk �inil asi 30 m. Chybí sice poh�ební chrám, ale objevuje se zde op�t vyvýšená cesta a dolní chrám, který však má jinou dispozici než údolní chrám u Veserkafovy slune�ní pyramidy. Podobá se více údolním chrám�m pyramid v Abusíru. U chrám� v Abusíru totiž dochází také k jedné výrazné architektonické novince, objevuje se zde poprvé volný sloup s tektonickou funkcí. Hlavice t�chto sloup� mají podobu datlovník�, lotosu, papyru.

Konec Staré �íše, Prvé p�echodné období, St�ední �íše Na konci VI. dynastie prakticky zanikla moc faraon� v Dolním Egypt� v Mennoferu (Memfisu) a nastala pom�rn� dlouhé období anarchie. Vymezeno je zhruba 150 lety a ozna�ováno je za tzv. p�echodné období. V tomto období nevznikly žádné pozoruhodn�jší architektury. Teprve s nástupem XI. dynastie a op�tovném sjednocení obou Egypt� došlo k dalšímu rozkv�tu. N�kdy kolem roku 2200 p�ed naším letopo�tem král Mentuhotep II. op�t sjednotil ob� zem�. Pocházel z Vésetu (Théb) a jist� také proto za�ala vzr�stat význam tohoto místa. Došlo ovšem nejenom k politickým zm�nám, ale také náboženským. D�ív�jší tak�ka neomezené postavení boha slunce Réa je zvikláno v�tší úctou k bohu Usírovi, tedy dochází k ur�itému návratu k nejstarším kult�m. Patrn� i tato záležitost m�la vliv na poh�ební stavby. Koncem 1700 p�. Kristem došlo ke zhroucení St�ední �íše zásluhou nájezdu hyksos�, semitského kmene z arabských pouští. Ovládli p�edevším úrodný Dolní Egypt, ve Vésetu nadále byli u moci farouni, poplatní ovšem Hyksos�m. Kone�n� v roce 1580 p�ed Kristem se je poda�ilo vypudit Ahmósovi, zakladateli XVIII. dynastie do Palestiny. Nastalo období Nové �íše. Nová �íše Znamenala op�t rozkv�t stavitelství a v�bec všech um�ní. V�tší d�raz byl v této dob� kladen na chrám, než na vlastní hroby, op�t se vrací výrazn�jší kult boha Réa, s nímž byl ztotožn�n místní vesétský Buh Amon. První hroby po p�emíst�ní centra do Vésetu ješt� p�ipomínaly pyramidy, ale již dávno nem�ly p�vodní velikost. To lze dob�e dokumentovat na poh�ebním okrsku Menuhotepa I., prvního vládce ve Vésetu, kde pyramida je tak malá, že se vešla do chrámového nádvo�í. Pyramida je chrámovými stavbami vlastn� obklopena. Navíc vedle velikosti zm�nila se i technologie výstavby, jádro pyramid nové �íše již bylo vybudováno ze sušených cihel. Od posledních vládc� XVIII. dynastie se p�estávají pyramidy v�bec stav�t a nov� se uplat�ují skalní hroby. Jist� nejvýznamn�jší a také nejznám�jší je hrob Tutanchamona, který byl v roce 1922 objeven v tzv. Údolí král�. Byla to nikdy nevyloupená hrobka. Vykrádání hrobek nebylo žádnou novou okolností, již v dob� poh�bu stavitelé pyramid, stejn� jako z�izovatelé skalních vytvá�ely nejr�zn�jší zábrany, aby vyloupení zamezily. Dokonce šli tak daleko, že instalovali v „poh�ební“ místnosti, „vykradený“ hrob. Nalezeny byly rovn�ž hromadné hroby panovník�, které shromažovali kn�ží, aby zabránily vyloupení. Vedle hrobek vznikaly stále poh�ební chrámy, chrámy které byly myšleny jako chrám zbožn�lého panovníka. Z n�kterých dodnes z�staly jen nevelké ruiny, což je p�ípad i tzv. kolos� Memnonových, které byly vytesány z jednoho kusu k�emence, který sem byl dovezen ze 600 km vzdáleného lomu. Théby (Véset, M�sto Amonovo) Pat�í k nejznámn�jším a nejbohatším archeologickým nalezištím sv�ta. Leží 900 km jižn� od Káhiry, na východním b�ehu Nilu v místech dnešního moderního Luxoru. V dob� Nové �íše zde žilo na 50 000 obyvatel. Vznikly zde dva obrovské chrámy v Karnaku a v Luxoru, na západním b�ehu pak vyrostla obrovská nekropole, zabírající zhruba délku 10 km s tisíci hroby a �adou poh�ebních chrám�. V oblasti západního b�ehu bylo prokopáno n�kolik um�lých kanal�, p�ed poh�ebními chrámy vznikala malá p�ístavišt�. Každý rok hrály zmín�né kanály významnou roli p�i „Nádherné slavnosti údolí“. Slavnost se konala ve druhém letním m�síci. Sochy boh� a faraona se v pr�vodu vezly od kultovních chrám� na východním b�ehu ke všem zádušním

(pam�tním) chrám�m na západním b�ehu. Tyto dny m�ly spíše radostnou náladu, hovo�í se o dnech plných hudby a tance, lidé navšt�vovali svých p�edk� hroby a hodovali zde. Slavnosti vysv�tlují, pro� vlastn� muselo dojít k odd�lení hrob� od vlastních pam�tních chrám�, které musely být umíst�ny. Pam�tní chrámy byly obda�eny pozemky, pracovní silou, minerálním bohatstvím a �etnými dalšími statky. Skladišt� Ramessea údajn� mohla uskladnit obilí pro zhruba 3400 rodin. Údolí král� a Údolí královen. Hlavním poh�ebišt�m vésetských panovník� byl druhý b�eh Nilu, jehož �ástí je tzv. Údolí král�. Zde vedle skalních hrobek (asi 800 odhalených) vznikala celá �ada chrámových dispozicí, z nichž n�které se zachovaly dodnes. Údolí král� leží na severním úpatí hory Kurn (arabasky roh), která pon�kud p�ipomíná pyramidu. bylo patrn� zvoleno mj. proto, že bylo pom�rn� t�žko dostupné a p�itom dob�e kontrolovatelné. Objeveno zde bylo 62 hrob�, z nichž asi polovina byla ur�ena faraon�m), dalších 80 menších hrobek bylo objeveno v jižn�ji položeném údolí, které byly ur�eny pro manželky faraon� a pro vysoké ú�edníky. Hned jak panovník usedl na tr�n, za�al se stavbou své hrobky. Jako poh�ebišt� sloužilo Údolí král� velmi dlouho, s výjimkou krátkého období náboženské reformy Achnatona, kdy se hlavní m�sto i poh�ebišt� p�esunulo do Amarny. Teprve za Ptoleimaiovc� se Théby za�adily na úrove� provin�ních m�st. Plán takového hrobu obsahoval tyto základní prvky: schodišt�, sestupnou chodbu, vestibul (p�edsí�), sí� se sarkofágem („zlatá sí�“). B�hem existence Nové �íše došlo k velkému pokroku v balsamování. To se odehrávalo ve zvláštním prostoru nazývaného wabet (�isté místo) nebo per nefer (d�m balsamování). Hroby po uzav�ení nebyly p�ístupné, dokonce ani území. Zádušní modlitby za zem�elé se odehrávaly v pam�tních chrámech, nazývanými Chrámy milión� let. Ty byly zna�n� vzdáleny od vlastních hrobek. Vstupy ke hrobkám byly otev�ené a strážci kontrolovali neporušenost pe�etí. V jeden �as se kn�ží rozhodli p�esunout hroby na nové místo poblíž chrámu v Dér el-Bahrí, kde z�staly neporušeny po 2000 let, než byly objeveny v roce 1881 lupi�i. V roce 1922 se poda�ilo objevit jediný nevyloupený faraonský hrob v Údolí král�,, pat�il tak�ka neznámému faraonu, který vládl pouhých dev�t let Tutanchamonovi. Dér el-Bahrí Chrám Mentuhotep�v. Nejstarší chrám komplexu, vybudovaný panovníkem 11. dynastie, který vládl v letech 2100-1955 p�ed Kr. Ve st�edu stávala patrn� mastaba, kterou obklopovalo sloupoví, Sou�ástí chrámu byly ve skále vytesané „kaple“ a p�edevším skalní hroby. Zp�ístup�ovaly je dlouhé chodby. Chrám, kde se konaly zádušní ob�ady byl v této dob� odd�len od hrobky. Chrám královny Hatšepsowety (Hatšepsut) (1473–1458) v Dér el-Bahrí, zv. rovn�ž severní klášter, džeser-džeser. Pon�kud se podobá p�edešlému chrámu Mentuhotepovu, ale je rozlehlejší a od po�átku byla budována pouze z kamene, z vápence. Stavba má pon�kud neobvyklou dispozici, není tvo�en sledem dvor� a pylon� jako jiné chrám, ale terasami ve stoupajícím uspo�ádání, což umožnil terén, jež byl pro stavbu vybrán. „Kaple“ jsou již vyhloubeny ve skále. Autorem tohoto komplexu byl Senenmút (Senmut), druhý legendární architekt. Usiriovské (ve form� Hatšepsut) pilí�e a sfingy u p�ístupové cesty, které zobrazují samotnou královnu. Sou�ástí komplexu m�l být jist� také údolní chrám, který ale nebyl nikdy dokon�en. Stavba probíhala v 15ti letech, ale ješt� Thutmose III. (1479–1425) na�ídil zni�ení komplexu. Z chrámu Amenhotepa III. (1391–1353) se zachovaly pouze dv� kolosální sochy, tzv. Memnonovy kolosy. Na vášku m��í 23 m. Chrám vybudoval pro sebe Amenhotep III. v�tšinou již jen z nepálených cihel a na špatném podloží. Již za 19. dynastie chrám byl zni�en a v ptolemaiovském období byl zakryt hustým porostem akacií. Tento chrám byl

z�ejm� nejrozsáhlejší náboženskou stavbou, rozkládá se na ploše 350 000 m2 (jinde 385 000 a 700 x 550 m)). Byl vybudován v záplavové oblasti tak, aby všechny jeho �ísti, s výjimkou vnit�ní svatyn�, byly zaplaveny vodou. Znovuobjevení chrámu po povodni symbolizovalo �ád a znovuzrození. Zajímavá je reprodukce nápisu Amenthotepa III: „Vytvo�il jako památník pro otce Amona, pána na tr�nu dvou zemí, pro n�hož zbudoval nádherný chrám naprovo od Vésetu; pevnost v��nosti z dobrého bílého pískovce – celou zdobenou zlatem. El-Kurna Pam�tní chrám Setchiho I (1306–1290), druhého krále 19. dynastie, byl postaven na druhém b�ehu Nilu naproti Karnaku, k n�muž je také oto�en vstupem. Obklopen je cihelnou zdí, cihelné byly i další stravby krom� chrámu s pylony a s hypostylem. Hypostyl má sloupy v podob� papyru, po jeho stranách je šest kaplí, t�i na severu a t�i na jihu. Dv� místnosti na východ� sloužily jako pasáže do dalších prostor. Vlastní svatyn� je vyvýšena. Údajn� je tomu proto, že údajn� p�edstavuje p�vodní pahrbek, který se vyno�il z pravodstva boha Nuna na úsvitu stvo�ení. Hypostyl je pak upomínkou na bažinu s rákosy, které tvo�ily okolí prvotního ostrova. V koncové �ásti za hypostylem vedou z chodby t�i portály do kaplí posvátných bárek thébské triády. Nejv�tší je kaple Amona (Amenrea), dále Mut a Chonsua. Byly zde uloženy bárky b�hem „Nádherné slavnosti údolí“. Pokud se projde Amenreovou kaplí, vbstoupí se do sín� se �ty�mi �ty�bokými pilí�i. V zadní st�n� byl magický portál, jimiž králova duše Ka vstupovala z onoho sv�ta do dnešního. Slune�ní dv�r na severní stran�, zasv�cený bohu Re, uprost�ed dvora s ob�tním stolem ve tvaru podia. Portikus o 10ti sloupech již zanikl. Tyto slune�ní dvory jsou typické pro všechny pam�tní chrámy v Thébách. Severní strana blíže k Heliopoli, sídlem boha Re. Na jižní stran� je n�kolik pam�tních síní Ramesse I., který si nesta�il vybudovat vlastní chrám. Sethi mu proto v�noval tyto prostory, které posléze nechal vyzdobit Ramesse II., vnuk Ramesse I. Také zde jsou v jedné kapli magické dve�e. Za prostorem vlastního chrámu leží na jižní stran� posvátné jezírko se stoupající p�ístupovou rampou. Sloužila k rituálnímu omývání p�ed posvátnými ob�ady. Na severní stran� chrámu stála skladišt� z nepálených cihel. Chrám Ramesse II. (1290–1224), tzv. Ramesseum, d�íve ozna�ované jako „hrobka Osymandiova“ má klasickou chrámovou dispozici. Je obdobou kultovních chrám� na druhém b�ehu Nilu, ve Vésetu. Rozdíl je jen v tom, že tento chrám byl ur�en jako stánek pro faraona. Chrám obklopuje impozantní soubor cihelných skladiš�. Vlastní chrám je vytvo�en dvojicí nádvo�í a velké sloupové sín�, která prochází t�emi p�edsín�mi do svatyn� zasv�cené bohu Amonovi. Vedle vlastního chrámu zde bylo poprvé mamisi (malý chrám, „místo zrození“), p�ístavní za�ízení a posvátné jezero. P�vodn� bylo sou�ástí Ramessea jedšt� kaple, slune�ní komplex a také knihovna. Na jihu lze pozorovat poz�statky symbolického královského paláce, i zde byl otvor – zv. „okno zjevování se“. Vedle oficiálních místností byla chodbou spojena intimní pokoje. Medínet Habu (Medínit Habu). Nejp�sobiv�jší poh�ební prostor západních Théb. Sídlištní celek, kde nejstarší stavbou byl chrám postavený královnou Hatšepsut a Thutmosem III. Chrám zasv�tily Amonovi. Za Amonovým chrámem stojí poh�ební chrám Ramesse III. (1194–1163), v�tší napodobenina Ramessea.

3. Karnak Stejn� jako v Luksoru, vznikal zde rovn�ž chrám, který postupn� získával obrovské rozm�ry, jak každý další nástupce p�idával detaily �i dokonce i n�které �ásti. Na rozdíl od poh�ebních chrám�, které vlastn� vznikaly v jediném �asovém úseku, jsou tyto kultovní stavby výsledkem dlouhého stavebního vývoje. Chrám v Karnaku i v Luxoru byl zasv�cen m�stskému bohu Amónovi, který byl ztotožn�n s Réem. Oba chrámy spojovala široká cesta a v sousedství se rozkládalo velkolepé „stobranné m�sto“ Véset. Neustálé dopl�ující detaily znesnad�ují poznání nejstarší stavby, p�vodní podoby svatyn�. Také dnešní terminologie neodpovídá, stejn� jako u pyramid, p�vodnímu egyptskému pojmenování. Vychází z popisu Herodota a Strabóna, takže pro jednotlivé �ásti platí dnes �ecké výrazy pylon, hypostyl a obelisk. Dispozice egyptského chrámu byla tradi�ní, tradice se ostatn� v egyptské architektu�e udržovala velmi dlouho, což souvisí s kultem. Chrám m�l následující základní �ásti: P�ístupová cesta vroubená sfingami (cesta boh�) vedla k 1. pylonu, jehož branou se vstupovalo do prvního nádvo�í, které bylo obecn� p�ístupné. Z tohoto nádvo�í se vcházelo do sálu ur�eného k ob�ad�m. Hypostyl (sloupová architektura), jeho podlaha byla vyvýšena. V pozadí sloupového sálu se otevíral naos, tj. posvátné místo, svatostánek. Toto místo bylo vyhrazeno pouze panovníkovi �i kn�žím. Následovalo 2. nádvo�í, na jehož konci byly již jen vedlejší budovy, sklady, byty strážc� svatyn�. Celý areál obklopovala dvojitá ze ve tvaru obdélníka. Pylon. Triumfální brána s dvojicí v�že po stranách. M�l jen dekorativní ú�el, který by se dal p�irovnat k big board�m. Zde byly výžlabky pro stožáry s praporci. Byl zde také vyobrazen faraon po obou stranách vstupu. N�kdy byly vzty�eny p�ed vstupem obelisky, jindy byly nahrazeny volnými sloupy. Nádvo�í. Ne vždy bylo lemováno sloupo�adím po obvodu. Sloupy nutn� nemusely být vždy stejného �ádu. Hypostylos. Osv�tleno bylo shora. �ada sloup� rozd�lovala sál do n�kolika lodí, st�ední sloupy byly vyšší. Volný prostor p�evýšené lod� byl vypln�n kamennou m�íží, p�es které dopadalo rozptýlené paprsky, které osv�tlovaly sál relativn� m�kkým sv�tlem. Tz. basilikální osv�tlení. Velký hypostylos v Karnaku je nejv�tším sálem s kamenným stropem na sv�t�, má rozm�ry 152 x 51 m (103 x 52), strop nese 134 sloupy. Každý ze 12 st�edních sloup� má tlouš�ku, která se prakticky shoduje se sloupem na Place Vendome. Do p�dorysu tohoto hypostylu by se vešla gotická katedrála. Svatyn�. Vlastní svatyn� v Karnaku e nachází až za dalším nádvo�ím. Sm�rem do nitra chrámu vlastn� docházelo k úbytku jednotlivých prostor, zmenšování sál� a snižování stropu, ke zvýšení podlahy, snížené osv�tlení. Karnacký komplex leží severn� od moderního Luxoru. V období Nové �íše byl chrám v Karnaku nejd�ležit�jší stavbou, nejvýznamn�jším náboženským centrem Egypta. Jeho stavba probíhala v n�kolika staletích a tak�ka všichni panovníci cosi p�idali. Základem je jádro ze St�ední �íše. Z této nejstarší stavby se zachovaly jen obrysy základ�, pocházejí z doby Senvosreta I. (1962–1928 p�. Kr., 12. dynastie). Chrám pak byl rozši�ován ve sm�ru dvou os, nov� p�ibývaly p�edevším pylony, takže jich nakonec bylo vybudováno deset. 4. a 6. pylon vybudoval Thutmose I. (1504–1492) a mezi nimi i sloupovou sí�, p�ed 1. pylonem vzty�il dva obelisky. Hatšepsut a Thutmose III. p�ipojili další posvátné místnosti, p�edevším

známou �ervenou kapli s posvátnou bárkou pro p�evážení Amonovy sochy. 5. pylon stav�l Thutmose III. (p�ed 1425 p�. Kr.), spolu s Hatšepsut asi vybudovalo i sedmý a osmý pylon. Thutmose III. postavil rovn�ž Achmenu, kaple, resp. sloupová sí� ur�ená kultu zbožšt�ného krále, jako projev boha Amona. 3. pylon stav�l Amenhotep III. (1391–1353), který za�al i s budováním 10. pylonu. Tento pylon nakonec dohotovil Haremheb (1319–1307), který rovn�ž vzty�il 2. a 9. pylon. Sloupová sí� vlastní hypostyl postavil n�který z Ramessovc� (po 1307) z 19. nebo 20. dynastie. Ramesse III. postavil Choncu�v chrám (chrám Ramesse III.), zasv�cený bohu, který byl synem Amona a Muty. Tahark�v pavilon pochází až z 25. dynastie (690–664 p�. Kr.). Vedle toho nechal Taharka vybudovat ješt� posvátnou budovu v blízkosti jezera. nakonec za 30. dynastie v l. 380–343 p�ed Kr. došlo k vybudování cihelné zdi kolem okrsku. Ve stejné dob� vznikl ješt� první pylon. Také za Ptolemaiovc� se zde stav�lo, nejvýrazn�jší stavbou byl tzv. Moncu�v chrám, komplex v�novaný božskému vále�níkovi. Jižn� od n�ho je chrámek bohyn� Mut, žen� Amonov�, který však vznikl již za Amenhotepa III (1391–1353). Luxor (zkomolením al-Uksúr, z latinského castra) M�sto, které zde ve starov�ku stálo, je dnes de facto poh�ebeno v rámci moderního Luxoru. Zachovaly se zde ovšem významné chrámové soubory. Karnak na severu a na jihu Luxor. Chrám luxorský založil Amenhotep III, pak byl rozši�ován za Tutanchamona a za Ramesse II. Stavba souvisela se stejn� zasv�ceným chrámem v Karnaku nejen fyzicky – spojovací silnicí – ale také ob�adem. O slavnostech opet byla socha Amonova p�evážena na ob�adní bárce z Karnaku do Luxoru. Nejstarší chrám tvo�il velký dv�r s dvojitým sloupovím, které ústilo do p�edsín� (pronaos), jejíž strop vynášelo 32 sloup� ve tvaru papyru. Následovala sí� se sloupy, kde krom� ob�tí byly uchovávány i posvátné Amonovy bárky. Po stranách byly navíc dv� svatyn� pro bárky Mutinu a Chonsuovu s p�ístavky, vybíhajícími do stran. Následovaly další prostory, p�í�ná sloupová sí�, svatyn� a t�i kaple. Tutanchamon chrám rozší�il p�ed vstupem o impozantní kolonádu o dvojité �ad� sedmi sloup� se zvonovitými papyromorfními hlavicemi. Ramesse II. chrám dále rozší�il dalším vstupním nádvo�ím s dvojitou �adou sloup� a soch krále. Vstup chránily monumentální pylony s obelisky, ale západní obelisk byl v roce 1836 p�evezen do Pa�íže, kde tvo�í úst�ední motiv Place de la Concorde. Sloup. V Horním Egypt� se objevuje pilí�, sloupy s plochými fasetami, hlavice v podob� lotusu, papyru a palmy. Novinkou (za Ramess�) jsou tzv. Usírovy pilí�e, pilí�e s p�edstavenou sochou Usíra v podob� mumie. U egyptských sloup� proti pozd�jšímu �eckému vývoji, chybí patka, nebo je redukována jen na podložku. Nubijské chrámy Vznikaly v d�sledku expanse egyptské moci dále na jih. Již b�hem Staré �íše p�evládla moc Egypta i úsek jižn� od 1. kataraktu. V období st�ední �íše bylo území pod p�ímou vojenskou kontrolou Egypta. Za Nové �íše došlo k rozší�ení egyptského panství až ke �tvrtému kataraktu. Zde vznikající svatyn� nebyly zasv�ceny jen egyptským, ale i núbijským boh�m. Núbijci nakonec ale sami v 8. století Egypt ovládli a založili zde 25. dynastii. Wádí es-Sebú Chrám v míst� zátopové oblasti asuánské p�ehrady, p�emíst�né na nové místo. Chrám postavil Ramesse II., nedaleko starší stavby Amenhotepa III., a zasv�til ho Amonovi a Reharachtejovi. Vstupní pylony chrámu jsou vysoké 20 m. Vstupní nádvo�í chrámu lemují po obou stranách portiky s p�ti sloupy. Je zde použito tzv. Usiridových pilí��. P�i vchody jsou sfingy s podobou Ramesse II. Dva sloupové vchody vedou do nádvo�í. Kalabeš

Po Abú Simbelu druhý nejv�tší nubíjský chrám. Zasv�cen byl místnímu bohu Mandulidovi, ale byl v �ímské dob� za Augusta p�estav�n. V l. 1961 až 63 byl rozebrán a znovu složen na 40 km vzdáleném míst�. Abú Simbel, Skalní chrámy, speos. Chrám, který nechal budovat Ramesse II (1290–1224 p�ed n. l.) je v�nován samotnému faraonovi a vstup lemují �ty�i kolosální sochy faraona Ramesse II. P�estože se jedná o skalní chrám má obdobnou dispozici s normálními chrámy. První sí� je tvo�ena jako sloupové nádvo�í. Sloupová sí� ústí do dalších místností, jež se používaly ke skladování chrámového nábytku a kultovních p�edm�t�. Druhá sloupová sí� je mnohem menší. Dalším prostorem je již vlastní svatyn�. Malý chrám v Abú Simbel byl postaven severn� od velkého a je v�nován královn� Nefertari. Byl zasv�cen bohyni Hathor. Sochy v pr��elí p�edstavují Ramesse II. a Nefertari jako bohyni Hathor. Architektura Egypta v „Pozdní dob�“. Tzv. Pozdní doba probíhala ve znamení cizí nadvlády. Zahájila ji libyjská nadvláda a ukon�ila dynastie Ptolemaiovc�. Zakladatelem byl Ptolemaios Lagos, jeden z vojev�dc� Alexnadra Velikého. Hlavní m�sto ve Vésetu pozvolna ztrácelo své prioritní postavení. XXI. a XXII. našla pro své hlavní m�sto lokality v delt� Nilu, nejprve Džaanet (�ecky Tanis), posléze Pibast (Bubastis). Dokon�ovány byly p�esto ješt� za 21. dynastie Chonsu�v chrám v Karnaku. Toto období dalo vznik nové architektonické form�, které se posléze uplatnila p�edevším za Ptolemaiovc�. Je to existence výpl�ové zdi mezi sloupy u nádvo�í. Jedním z prvních p�íklad� je chrámek El Hibe, který za�al budovat Šešonk I., z XXII. dynastie. Za XXVI. dynastie, tzv. sajské, proniká do Egypta �ecký vliv, pak p�ímá perská nadvláda po bitv� u Pelusia, kdy Kambúdžijova (Kambýsova) armáda porazila Psammtéka II r. 525 p�ed n. l. Egypt pak byl pod nadvládou Achajmenovc�. V roce 332 p�ed n. l. však Peršany porazil Alexander Veliký. Tehdy byla založena v delt� Nilu Alexandrie. Ptolemaiovské období skon�ilo v roce 30 p�ed n. l. smrtí královny Kleopatry, poražené �ímany (Oktaviánus) v bitv� u Aktia. Jestliže Ptolemaiovci se hlásili jako legitimní nástupci faraon� a dodržovaly egyptské zvyklosti i um�lecké formy, za �íman� se situace radikáln� zm�nila. Pilak (Fílé) Ostrov na prvním nilském kataraktu byl ovšem zatopen vodami p�ehrady. Dnes je komplex p�emíst�n na ostr�vku Agilkija, po rozebrání v roce 1972 bylo p�emíst�ní ukon�eno v roce 1980. Byl ur�en kultu bohyn� Eset a byl vystav�n v dob� �ecké nadvlády nad Egyptem. Sloužila p�edevším núbijským národ�m. První doklady o Esetin� kultu na ostrov� pocházejí z doby vlády Psammetika II. ze 26. dynastie (6. století p�ed Kr.). Vznikl zde z�ejm� první chrámek, rozší�ený za Amhose ze stejné dynastie. Chrám rozší�il Nachtnebef ze 30. dynastie (4. století p�ed Kr.). Ten také nechal vybudovat portál, který se stal sou�ástí pylonu. Stejn� tak p�ikázal postavit |(nikdy pak nedokon�ený) pavilon na jižní stran� ostrova. Velký chrám však pochází až doby panování Ptolemaia II. Filadelfos (3. stol. p�ed Kr.). V chrámu, postaveném v tradi�ní egyptské podob�, lze rozpoznat i vlivy soudobé �ecké architektury. Chrám má dvojitý monumentální vstup lemovaný pylony. První nádvo�í uzavírá na jedné stran� (západní) tzv. D�m zrození (mamisi). Východní stranu ohrani�uje portikus, který vede do chrámových p�ístavk�. Na druhý pylon navazuje menší nádvo�í, sloupová

p�edsí�. St�echu nesou dv� �tve�ice sloup�. Dv�mna p�edsín�mi se prochází do svatyn� o t�ech celách. Behdet (Gebau, Edfú) Hór�v chrám je p�íkladem zájmu �ecké dynastie o egyptskou tradici. Hora �ekové ztotož�ovali s Apollonem. Stavbu dodnes skv�le zachovanou zahájil Ptolemaios III Euregétes v roce 237 p�ed n. l. na starších základech. Vn�jší hypostylová sí� však byla dokon�ena až za Ptolemaia VIII. Euregéta II. v roce 124 p�ed n. l. Pak ješt� pokra�ovala výzdoba. Z�ejm� zásluhou terénní situace není chrám orientován východ-západ, ale na jih. Svatostánek zde tvo�í malý prostor, vytvo�ený ze žuly, který pochází z doby faraona Nechtnebefa II. P�dorysn� je stavba shodná s chrámy Nové �íše, novinkou jsou zde jen polovi�n� vyzd�né st�ny mezi sloupy, zp�sob, zavedený XXII. dynastií. Hypostyl se ovšem odlišuje, je zde 12 stejn� vysokých sloup�, takže zde nemohlo být basilikální osv�tlení. Kóm Ombo (Ombos) Chrám sokolího a krokodýlího boha. P�edcházel dnešní stavb� chrám 18. dynastie. Dnešní dispozice však vznikla zásluhou Ptolemaia VI. Filometora a Ptolemaia VIII. Euergeta II. Chrám pak byl definitivn� dokon�en až za �ímské nadvlády v 1. století našeho letopo�tu. Tehdy vznikla dvojice vn�jších kaplí, zasv�cené Háthor a Sobkovi. Pozoruhodná je dispozice p�edevším tím, že se jedná o zdvojený chrám, rozd�lený v podélném sm�ru. Odpovídá to zasv�cení Sobkovi, bohu s krokodýlí hlavou a Harverovi (Hór), s hlavou sokola. Všechno je tady zdvojeno, vchod v pylonu, vchod do prvního hypostylu. Zajímavé je však spojení v p�í�ném sm�ru. Tentóra (Dendera) Hatho�in chrám vznikal za posledních Ptolemaiovc�. Hlavice s Hátho�inými portréty, jejíž ú�es odpovídá mód� XII. dynastie, ukazují na tradicionalismus (úmyslný) egyptské armády. Systematický archaismus. Iunit (Esna) 50 km jižn� od Luxoru na levém b�ehu Nilu. Byl zde p�edevším uctíván b�h Chnum, božský hrn�í� s beraní hlavou. Chrám zde byl vybudován za Ptolemaiovc� ve 2. století p�ed n. l. Zachovala se z n�ho dodnes pouze hypostylová sí�, která je však údajn� podstatn� mladší, vznikla snad až za vlády císa�� Claudia a Tita v 1. století našeho letopo�tu. Typický p�íklad hypostylové sín�, kde sloupy uprost�ed nejsou p�evýšené a �elní st�na má vyzd�né spodní �ásti mezi sloupy.

ÍRÁK Mesopotamoi (mezi dv�ma �ekami), tzn. zem� mezi Eufratem a Tigridem. Nelze vylou�it, že zde vznikala zem�d�lská spole�nost sou�asn� jako v nilském povodí. Jisté je však, že na rozdíl od Egypta nevznikalo v zásad� pod vlivem jednoho etnika, ale naopak pod vlivy r�zných (i rasov�) národ�. St�ídali se zde sumerové s akkadskými semity a s indoevropskými chetity. Bible dokonce považovala Mezopotámii za kolébku sv�tových d�jin. Proroci odsuzují Ninive a Babylon pro jejich rozma�ilost. Založení Uru asi 4500 let p�ed n. l.

P�íchod Sumer� do Mezopotámie asi 3200 až 2800 let p�ed n. l. Rozkv�t Uru asi 2300 až 2000 p�ed a n. l. Sargon, akkadská �íše. Babylon, král Chammurabi (1792–1750 p�ed n. l.). Babylon vyplen�n Chetity r. 1595 p�ed n. l. Úpadek Babylonu asi 1000 p�ed Kr. Rozmach Asyrské �íše (Aššurbanipal), 680–627 p�ed n. l. Asyrské hl. m�sto Ninive je zni�eno 612 p�ed n. l. Nabopolassarem z Babylonu. Vzestup Perské �íše, Kýros Velký, založení achaimenovské dynastie (559–530 p�ed n. l.) Kyros dobývá Babylon v r. 539 p�ed n. l. Dareios I. zakládá Persepoli v r. 518 p�ed n. l. Zaniká Ur asi 400 p�ed n. l. 330 zni�ení Persepole Alexandrem Velikým. Babylon dobyl Seleuk, zakladatel stejnojmenné dynastie v r. 312 p�ed n. l. V r. 141 p�. Kr. dobývají Mezopotámii Parthové. Chronologie Protohistorické období Nejstarší nálezy z Chassúny v severní �ásti území 5. tisíciletí p�. n. l. (odkryto 1943). Chassúnská keramika. Eridu. Na jihu. Nejmladší chrám, který zde vznikl v 5. tisíciletí se poda�ilo �áste�n� rekonstruovat. Je to vlastn� nejstarší chrámová stavba, jejiž dispozice je nanejvýše zajímavá. Obsahuje de facto lo a zúžené presbyterium, vchod je umíst�n asymetricky. Sumérové. P�vod tohoto etnika není jasný, jist� nepat�ily k semitským kmen�m. Jejich jazyk, který se již poda�ilo rozluštit, se nepodobá žádným jiným jazyk�m. Poz�statky Kiše a první dynastie v Uru. Již v tomto období vznikl tzv. Bílý chrám, vystav�ný na um�lém pahorku vysokém p�es 12 m. Je to prototyp výškové stavby, pozd�jšího zikkuratu, který se stal nezbytnou sou�ástí chrámového okrsku. 1. Období raných dynastií (p�edsargonské období). 2800–2470 p�ed n. l. M�sto Mari. Chrámy v el-Obejdu (chrám bohyn� Matky Nin-Chursag) a Mari. první chrám byl postaven na vyvýšené plošin� a obklopen oválnou hradbou. St�ny z pálených cihel �lení pilastry. V Mari je nejzachovalejším chrámem chrám bohyn� Ninny-Zazy, jehož obvodové stavby obklopují dv�r v podob� �tverce. Na obvodových zdech je op�t vid�t „pilastry“, dále „cimbu�í“, kde je kombinován nát�r �erným asfaltem a bílým vápnem. Uprost�ed nádvo�í byl kámen „betylos“, kolem n�hož se konala procesí. M�sto Ur. Akkadské um�ní. Prvním byl Šarru-kínu, tzn,. zákonný král (z toho Sargon Akkadský), který v roce 2470 p�. n. l. porazil Sumery. Zhruba trvalo 200 let. P�estože bylo pokra�ováno v kulturní tradici sumerské lecco se zm�nilo. Byla to i móda, místo skinhed� nastoupili semitští vlasatci s neholenými dlouhými plnovousy. Novosumérské období Ur se stal op�t sídelním královským m�stem. Zakladatelem III. dynastie byl Ur–Nammu. Po n�m syn Šulgi. P�edn� došlo k opevn�ní Uru, hradby z této doby dosahují tlouš�ky 25 m. Chrám m�sí�ního boha Sina vytvá�el obrovskou cihelnou horu (zikkurat). Arabové ji nazývali Mukajjir, což znamená „betonová hora“. Zde bylo použito betonu jako malty. Zikkuraty m�ly 3 až 7 podlaží. Novosumérské období trvalo velmi krátce, protože 2015 podlehlo vpádu semitských kmen� od západu.

První babylónské období Ur bylo zni�eno, území se rozpadlo na m�stské státy, než bylo znovu sjednoceno Chammurapim, králem Babylonu. Vedle toho došlo znovu k rozkv�tu Mari. Dále Iš�ali. Období kon�í nadvládou Kassit�, kte�í kolem roku 1600 obsadili Babylon a za nové hlavní m�sto ustanovili Dúr Kurigalzu nedaleko dnešního Bagdádu. Údajn� tyto kmeny p�išly s novu výrobou cihel z kadlub�, což umožnilo keramické reliéfy. Asyrské um�ní. Ninive a celá Asýrie je pro Mezopotámii totéž co Véset pro Egypt. Prvním hlavním m�stem však byl Aššur. Tikulta-Ninurta I (1243–1207 p�. n. l.) byl prvním asyrským panovníkem, který zajal babylonského krále. Poté se stal hlavním m�stem Kalach (arabsky Nimrúd). Na�as za Sargona Asyrského se sídelním m�stem stal Chorsábád. Novobabylónské um�ní. V roce 612 p�ed n. l. zni�ili Ninive spojená vojska Babylo�an�, Méd� a Skyt�. Po osmdesát let, do op�tovného zni�ení Babylónu Peršany, se stalo hlavním m�stem Novobabylónské �íše. První dva ze šesti král�, Nabopalasar a Nabukadnesar, postavili nový Babylon. Perské um�ní. Súzy (elamské um�ní pat�í k nejstarší fázi 1600 až 1000 l. p�ed Kr.), ale posléze zde bylo i zimní sídlo achajmenovské dynastie. Ta se dostala k moci zásluhou Kúruše (Kýros, = 528 p�ed n. l.), který se prohlásil za krále Méd� a Peršanu a v r. 546 p�ed n. l. získal nadvládu nad Lydií a dobyl i �ecká m�sta v Malé Asii. V roce 539 p�ed n. l. dobyl Babylon, takže spojil území Mezopotámie, Sýrie i Palestiny, a jeho syn Kambúdžija (Kambýses) si dokonce pod�ídil i Egypt. Dv�ma prvními hlavními m�sty byla na severu Ekbatana (Hamadán), stojící na území spojeneckých Méd�, a na jihu Pasargada. Architektura Ekbatany byla s p�evahou d�ev�ná, i když obložená kovem (Polybios). Pasargada byla místem, odkud Kuruš pocházel. Dareios si vybral za hlavní m�sto Susy, bývalou metropoli Elamit�. M�sto stálo na rozhraní íranského a semitského sv�ta, které vždy stálo proti sob� do té doby. Horské m�sto však nevyhovovalo a bylo založeno nové, pom�rn� nedaleko, Persepolis. Používáno p�edevším cihel jak sušených, tak pálených v peci a glasovaných. Pálených cihel se však používalo výjime�n�, bible na to pamatuje slovy „I m�li cihly místo kamení“. Jako pojivo bylo užíváno malty nebo asfaltu (p�írodního). Více než v Egypt� se uplatnila klenba, což bylo dáno nedostatkem d�eva. Sumér�m je také p�i�ítán vynález pravé klenby. Sumérové pak více používali i rákosu ke stavb�. S ohledem na rozvodn�ní �ek probíhala výstavba na vyvýšených místech. Ty byly vytvo�eny z cihel. nikdy to nebyla navážka. Proti Egyptu se mén� uplat�uje v tektonickém smyslu sloup, p�evahu má st�na. Ta je ukon�ována jako cimbu�í. Zastropení je v�tšinou ploché. Hradba je z obranných d�vod� prolamována, jakýmisi baštami, které umož�ují bo�ní obranu. Herodotos hovo�í o 3. až 4. patrových domech v Babylonu. M�sto bylo protkána ulicemi, které mí�ily k m�stským branám. Krom� hradeb byl sou�ástí opev�ovacího systému i vodní kanály. Vy�len�n byl chrámový okrsek, na vyvýšeném míst� palác. Na rozdíl od Egypta nedošlo zde k výstavb� kamenných pyramid. Na p�vodní starov�ká m�sta zde upozor�ovaly jen tzv. telly, pahrbky. K jejich soustavnému pr�zkumu došlo až po roce 1843, až v roce 1889 byl objeven Babylon (Ur již p�ed tím). V Mesopotamii, stejn� jako v Egypt� se vyvíjela m�stská kultura. P�i�emž v úrodné �ásti byla zástavba dost hustá, jak dokazuje vzdálenost m�sta Larsy (25 km) od Uruku. M�sta byla zpravidla chrán�na hradbami. Mezopotamské hradby byly z cihel, tlouš�ka dosahovala n�kdy i n�kolik metr� (Ninive 15 m) a výšky kolem 9 m. N�kdy hradby odd�lovaly i vnit�ní segmenty m�sta.

Chrámy sumérské, akkadské a asyrské. Nejstarší sumérské se pochopiteln� staly vzorem pro další. Již z této dsoby pochází v�žovitá stavba zikkuratu (hora Boha, e-pa – d�m sedmi pásem), známého spíše jako babylónská v�ž. Babylónský, tzn. akkadský chrám byl soustavou objekt� s n�kolika dvory. nejsv�t�jším místem byla svatyn�, u níž p�ípadn� byly další a poblíž byl vystav�n zikkurat. Asy�ané toto uspo�ádání babylónské, spo�ívající ze vstupu, dvora, p�í�n� položené p�edsín� a obdobn� postavené vlastní svatyn� se zlatou sochou boha, p�ejímají. Dokládá to Išta�in chrám v Aššuru. tato dispozice se však následn� zm�nila tím, že p�edsí� získala jinou orientaci a svatyn� se stala menším. Nelze zde vylou�it vliv Egypta. Ur Dnes Tell el-Mukajjar (Stup�ovitá hora) se nachází asi 10 km od Eufratu. M�stské státy se konstituovaly v jižní Mezopotamii na po�átku 3. tisíciletí p�ed Kr. M�sto bylo centrem kultu m�sí�ního boha Nanny. Údajn� m�sto zabíralo plochu dlouhou 6,5 km a širokou 2,5 km. V severní �ásti m�sta, v posvátném okrsku (temenos, E-giš-širgal), jehož velikost je odhadována na 366 x 183 m, stával zikkurat a chrám m�sí�ního boha. S budováním zikkuratu za�al král Ur-Nammu a dokon�il jeho syn Šulgi. Tento zikkurat, obdélného p�dorysu o pom�ru stran 3:2 m�l t�i stupn�, na vrcholu byla vlastní svatyn�. Do nejnižšího patra, vysokého 20 m (n�kde 21, 22m ší�ka základny 150 x 60 m nebo 65 x 43), vedla t�i schodišt�, která se na vrcholu spojovala. Schodišt� m�la vždy po 100 stupních. Temenos byla odkrytá budova, sloužící z�ejm� jako p�íbytek božského páru Nanny a Ningal. Na protilehlé stran� od temenu stával s nejv�tší pravd�podobností královský palác. Residen�ní �tvr� v okolí byla náhle opušt�na, když v roce 1729 p�ed n. letopo�tem bylo m�sto Ur zni�eno babylonským králem Samsu-Ilunou. Domy byly zpravidla dvoupodlažní, vybudované z pálených cihel; kámen se nepoužíval. Mari V prvním babylonském období vzniknul ve m�st� obrovský palác krále Zimrilima. Palác má zvláštní uspo�ádání s dvory, odpovídající funk�ním zam��ením jednotlivých �ástí. Administrativní �ást, soukromé prostory, kultovní pásmo, hospodá�ské budovy se sklady, kuchyn�mi a dílnami. Jediná brána. Terasové st�echy, koupelny s vanami, velké krby. Knihovny. V r. 1760 p�ed n. l. bylo m�sto dobyto Chammurapim. Iš�ali Chrám zasv�cený bohyni Ištary. �ada místností obklopuje �ty�i nádvo�í, což p�ipomíná dispozici královského paláce v Mari. Dvory jsou umíst�ny v �ad� za sebou. N�kdy ješt� mezi svatyní a dvorem se nacháztela ješt� ob�tní sí�. Babylon (z akkadského Bab-ili, tj. brána boh�) Jméno v p�ekladu znamená brána boží. Jeho bohem byl Marduk. B�hem nadvlády Uru v Mesopotámii (2112-2004 p�ed n. l.) byl významným administrativním centrem. V 18. stol. p�ed naším letopo�tem se stal duchovním a sv�tským hlavním m�stem jižní Mezopotámie. Stalo se to za vlády amorejského krále Chammurabiho (1792–1750 p�ed n. l.). Byl to p�íslušník 1. babylonské dynastie, která ovládla území n�kdejšího Uru. Na míst� starov�kého Babylonu se nenalezla ani jedna socha, protože byly p�evezeny jinam. P�vodní Babylon byl totiž v roce 689 po potla�eném povstání smeten z povrchu Sinacheribem. Dnešní Babylon leží hluboko pod hladinou spodní vody, což má možná na sv�domí zmín�ný Sinacherib, který se m�stu pomstil i tak, že sem nechal p�evést koryto Eufratu, aby

�eka nepálené cihly rozpustila na bláto. Skute�n� se p�i vykopávkách ze starého Babylonu nic nenašlo. Aššur Opevn�ní Aššuru je pravoúhlé. Byla zde dvojitá svatyn� boh� Anua a Adada. (Boha nebes a Boha bou�e). Každá cela má sv�j vlastní zikkurat. P�itom je zde stejný sled místností: vstupní brána, cely v tlustých zdech a osv�tlené jsou jen dve�mi. Kalach (Nimrud) Královský palác Aššurnasirpala II. (883–859). Chorsabád (Dúr-Šarrukín) Postavil zde královský palác Sargon Asyrský (722–705 p�ed n. l.). M�sto z�ejm� postavil z obavy p�ed pomstou za vraždu p�edešlého panovníka. Po jeho smrti bylo z�ejm� m�sto opušt�no. Vykopán zde byl Královská palác, který zaujímá jednu �ást obdélníkové plošiny z cihel. Specieln� vytvo�ený pahorek. Palác pat�í k nejpozoruhodn�jším ukázkám asyrské a starov�ké architektury. M�sto se sedmi branami zaujímá prostor asi 300 ha a bylo spolu s královským palácem dokon�eno b�hem 6ti let. Vlastní palác zaujímá plochu 10 ha a má celkem 209 síní a nádvo�í. Palác je vestav�n do velké pevnosti. P�dorys prozrazuje t�i odlišné využití. Do areálu se vchází branou s ok�ídlenými lvy, která vede do hlavního nádvo�í, kolem n�hož se vp�edu soust�euje všechno p�íslušenství. Vzadu jsou pak vlastní obytné místnosti. Hlavní �ást s tr�nním sálem je orientována na druhé nádvo�í. Dále jsou zde místnosti hospodá�ského zázemí a s byty otrok�. Existuje tu dále kultovní okrsek, považovaný p�vodn� za obydlí pro t�i královny, ale je to chrám t�í boh�. Za nimi se nachází sedmipatrový zikkurat. P�i výkopu bylo zjišt�no, že spodní �ást z�stala tak�ka neporušena. Na pr��elí byly „zá�ezy“ a obložení z polychromovaného štuku. Asyrské královské paláce nejsou v�bec spojeny s okolím, pouze brány s ok�ídlenými býky. Jsou tak�ka všechny totožné Asyrské stavby již m�ly klenby, které nebyly používány ojedin�le jako v Egypt�, ale soustavn�. Sice se nezachovaly, ale odpovídají jim nejenom silné obvodové st�ny, které p�i d�ev�ných p�ekladech by byly zbyte�né, ale také dobové vyobrazení. Zdá se, že obvyklým prvkem klenebního systému byly také kupole. Práv� v Chorsabádu se nalezly fragmenty zak�ivených hlin�ných blok�, které byly navíc zdobeny štukem a malbami na spodní stran�. Byl zde dokonce objeven monumentální oblouk brány. Klenby byly cihelné, u paty odd�loval klenbu od st�ny pás z glasovaných cihel. St�ny v d�ležit�jších prostorech zdobily kamenné reliéfy, v mén� význa�ných pak štuk. Podlaha byla opat�ena vápencovou dlažbou. Protože není doloženo prakticky žádné schodišt�, byly budovy jednopodlažní. Ninive (Kujundžik) Ješt� více severn� umíst�né m�sto, blízko dnešního Mosúlu. S jeho rozši�ováním za�al Sargon�v syn Sinacherib (705–681 p�ed n. l.). Z m�sta vytvo�il obrovskou pevnost, p�i�emž p�i stavb� zbo�il starý královský palác, aby mohl vybudovat nový. Podle vlastního lí�ení stavebníka zpevnil základy pod m�stem obklady z vápence. Dále vypo�ítává všechny materiály, z nichž palác a m�sto budoval: zlato, st�íbro, bronz, karneol, kámen, alabastr, slonovina, eben, o�echové d�evo, morušové d�evo, cedru, cyp�iše, jalovcového d�eva, syrského a indického d�eva. Kov sloužil jako kování d�evných dve�í. Z alabastru a slonoviny byly vytvá�eny sfingy, z bílého vápence pak byly vytesány sochy ok�ídlených býk� s lidskou hlavou, aby st�ežily brány. Již v roce 1849 se odkrývaly trosky Ninive a Sinacherbiho paláce a byly nalezeny glasované cihly, také však mozaiky.

Babylon První z novobabylónských král�, Nabopalasar a Nabukadnesar, postavili nový Babylon. Pr�zkum horních vrstev prob�hl p�ed rokem 1917. M�sto bylo založena na obou b�ezích Eufratu, ale významné stavby jsou umís�ovány na východní b�eh. Délka vn�jších hradeb dosahovala 18 km a zahrnovala i neobydlené území, které v p�ípad� války sloužila jako refugia. Na severu tuto vn�jší obrannou linii dopl�ovala pevnost s 22 m vysokými hradbami. Pevnost chránila královský palác. Vlastní m�sto chránila dvojitá vnit�ní hradba o tlouš�ce p�es sedm metr� a dlouhá 8 km, dopln�ná kanálem. Mezi ob�ma soub�žnými hradbami bylo 12 m. Po 50 m vyztužovaly hradby v�že, kterých snad celkem bylo na 350. Hradbu zp�ístup�ovalo 8 bran, zasv�cené vždy jinému božstvu, nejznám�jší je brána Išta�ina. Tato brána nárožím souvisela s královským palácem. Bránu zdobily draci (symboly Marduka) a figury býk� (b�h bou�e Adad). Išta�iným zví�etem byl lev. Brána byla nov� vystav�na z nalezených cihel do p�edpokládané výšky 14,3 m. Stála na za�átku Procesní cesty, kterou obklopovaly stavby, jež byly v �ásti vyzd�ny z kamene nikoliv z cihel, jako ostatní ulice v Babylonu. Byly zde visuté zahrady, protože ty jako jediné, podle starých popis� (Herodota), byly postaveny z kamene. Patrn� tak byly vytvo�eny v severovýchodním rohu královského paláce. Nabukadnezar�v palác, chrán�ný z jedné strany Eufratem, byl vlastn� malým m�stem o p�ti nádvo�ích, která na jižní stran� p�echázela v reprezentativní místnosti. Tr�nní sál m��il 50 (52) x 15 (17) m, st�ny silné 6 m zdobily mod�e glasované cihly se sloupy a s volutami; místnosti byly patrn� zaklenuty. P�ístupem se vcházelo do haly se strážnicí a prvního ze t�í (p�ti) palácových nádvo�í. T�etí nádvo�í z�ejm� sloužilo ob�ad�m, protože je nejvíce vyzdobeno. Od paláce – jeho hlavního pr��elí – pokra�ovala Procesní cesta k velkému Mardukov� chrámu. Chrám byl vytvo�en jako pevnost �tvercového p�dorysu. V úst�ední v�ži byla Mardukova socha, vynášená p�i procesích. V blízkosti chrámu stával proslulý zikkurat (babylonská v�ž). Byla to �tvercová (o hran� 91 m �i 105m) sedmipodlažní cihlová v�ž vysoká 91 m. Stupn� údajn� dosahovaly t�chto výšek: 33, 18, 6, 6, 6 m. Poslední stupe� tvo�il chrámek 24 x 11 m a vysoký 15 m, s dvorem a šesti celami. Bylo vypo�teno, že ke stavb� v�že bylo zapot�ebí 85 milión� cihel. Dnes z ní z�staly jen otisky obrovské �tvercové základny, protože byla vyplen�na jako zásobárna stavebního materiálu. V troskách již byla za Alexandra Makedonskéo. Podle Herodota bylo v chrámu na její vrcholku docházelo k posvátnému svazku boha a bohyn�, což bylo p�i oslavách nového roku napodobováno králem a velekn�žkou. 4. Zikkurat (ziggurat, ziqqurratu) Byl sou�ástí mezopotámského chrámu, tedy p�íbytku boha na zemi. odpovídá to ozna�ení chrámu sumérským é a akkadským bittu, což znamená d�m. N�kdy je výstavba zikkuratu dávána p�ed vznik egyptských pyramid, resp. stup�ovité pyramidy Džóserovy z doby p�ed 2600 p�ed n. l. Základ je hledán ve vyvýšené pozici tzv. Bílého chrámu v Uru, nebo ve stavb� v Uruku, datované do 4. tisíciletí p�ed n. l. Jindy datace je logi�t�ji vymetzena lety 2200 až 550 p�ed n. l. Skute�ný zikkurat v dnešním smyslu však m�žeme doložit až n�kdy k roku 2100 p�ed n. l., tzn. do doby, kdy stavba

pyramid v Egypt� již doznívá. Také ú�el obou staveb byl zcela odlišný, jedna sloužila jako poh�ební místo, druhá jako místo sestupu boha k zemi. Nejznám�jšími zikkuraty jsou zikkuraty v Uru, s jehož stavbou za�al Ur-namu a dokon�il jeho syn Šalgi, pocházející z doby kolem 2100 p�ed n. l. Babylónský zikkurat E-temen-an-ki (základ nebe a zem�) dal dokonce, zásluhou bible (Genesis, 11:1–9), tomuto typu stavby jméno – Babylónská v�ž. Podle bible stavbu údajn� zma�il Jahve, když popletl tak jazyky zú�astn�ných na stavb�, že se nemohli dorozum�t. Tato fabulace patrn� vychází ze skute�nosti, že hebrejské ozna�ení Babylonu, Babel, se velmi podobá hebrejskému slovu bábal, které znamená zmásti, poplést. Babylonská v�ž m�la základnu o hran� 91 nebo 105 m a byla vysoká 91 m. Nároží sm��ovala ke sv�tovým stranám. Uvnit� nebyly žádné prostory, vnit�ek byl vyzd�n ze sušených cihel, vn�jší obklad z pálených cihel byl silný až 2 m. Vyšší patra zp�ístup�ovala trojice schodiš�, dv� ramena byla vedena soub�žn� s hranou, t�etí vystupovalo kolmo ze stavby a zd�raz�ovalo axiálu.

PALESTINA Šalamoun�v chrám v Jerusalém� Podle biblických údaj� (1 Kr. 4, 5:3–11, 6:4–6) víme, že byl stav�n ve 4. roce vlády Šalamounovy a stavba probíhala sedm let. B�žn� bývá tak výstavba datována do let 962 až 955, podle jiných 1034 až 1027. Jako stavitel bývá ozna�ován Híram, který pocházel z Týru. Podle této logiky by m�l mít chrám podobu syrských chrám�. Chrám již v této podob� sestával ze t�í hlavním sou�ástí, které z�staly zachovány i v pozd�jších k�es�anských svatostáncích. Podle bible to byla: chrámová p�edsí� (hebrejsky ulam), ta probíhala v celé ší�i stavby a v hloubce 10 loket lo (hekal), dlouhá 40 loket a široká 20 loket, vysoká byla 30 loket svatyn� (debir), o podob� krychle s hranou 20 loket. V pr��elí zdobily chrám dva sloupy, Jachin a Boas. Loket v t�chto biblických mírách s nejv�tší pravd�podobností odpovídá 0, 518 m. Poprvé byl Šalamoun�v chrám zni�en kolem 607 p�ed n. l. babylónskými vojsky krále Nabukadnazara. Herodes Velký (37–4 p�ed n. l.) m�l v 15. roce své vlády celý chrámový komplex nechal p�ebudovat a vytvo�il zde plošinu s vnit�ními prostory. V roce 70 n. l. byl chrám definitivn� zni�en �ímany, protože krátkodobé obnovení za Bar-Kochbova povstání m�lo jen charakter provisoria. Po obsazení Palestiny Araby n�kdy po roce 640 n. l. byla na míst� vybudována mešita (Skalní dóm) a prostor se stal druhým nejposvátn�jším územím muslim�.

ÍRÁN Elamské um�ní s odlévanými reliéfními cihlami p�evzato z Mezopotámie. Zachované elamské architektonické v�ci pocházejí z �oga Zambilu poblíž Súz. Vznikal zde 5ti patrový zikkurat, který obklopoval pás hradeb o p�dorysu 1200 x 800 m, s vnit�ní hradbou se sedmi

branami o p�dorysu 400 x 400 m. U bran dvojice zví�at. Sám zikkurat byl proti babylónský odlišný tím, že obsahoval vnit�ní místnosti, pozd�ji ale zazd�né. Nebyly ani zde poh�by. K vzestupu perské moci došlo p�edevším v 6. století p�ed n. l., kdy Peršané (Dareus) ovládali území od Egypta až k Indii, od Aralskému jezera po egejskou oblast. V roce 480 p�ed n. l. se perská vojska dostala dokonce do Athén, p�i�emž byla pobo�ena Akropole. Za odplatu pak Alexandr Veliký, když porazil Peršany, nechal vypálit Persepoli asi 330 p�ed n. l. Nábožensky se v Persii uplatnil Zarathustra, duální systém dobra a zla, Ahuramazdy a Ahrimana. Peršané zase více prosazují kámen do architektury a op�t má velkou úlohu sloup. Nepochybn� také pro použití kamene. Sloup má klasické trojd�lení, je proti ostatním velice štíhlý. Cihla nadále z�stává základním stavebním materiálem, a to jak sušená, tak pálená, Peršané rovn�ž využívají reliéfní glazované keramiky na výzdobu zdí. Objevují se již kamenná ost�ní a d�ev�né stropní konstrukce. Symetrie. Silnice po asyrském vzoru sloužily k urychlení a v�tšímu pohodlí dopravy. Persepole Ob�adní hlavní m�sto achaimenovských Peršan�. Založena byla n�kdy kolem r. 500 p�ed n. l. Dárajavahuš - Dareiem I. (521–485 p�ed n. l.), ale nejvýznamn�jší sou�ásti vznikla za Chšájárši (485–465 p�. Kr.) a pozd�ji byla zni�ena Alexandrem Velikým. Zamýšlený stavební plán Persepole nebyl nikdy dokon�en, i když po zakladateli pokra�oval také syn Chšájáršá -Xerxes a Artachšas - Artaxerxes. Celkovou plochu m�sta lze vymezit nepravidelnou terasou zhruba v rozm�rech 450 x 300 m, s náhorní plošinou, která o 12 m p�evyšuje zbytkový terén. Tato „akropole“ sloužila k výstavb� vládního paláce. Bránou národ� se vstupovalo (s nápisem Chšajáršáov� - Xerxa o bohu Ahura Mazdovi) do propylejí. Po stranách t�chto monumentálních vstup� byly p�ivlastn�né asyrské motivy ok�ídlených býk�. Propylaje tvo�i portikus o �ty�ech vchodech se �ty�mi sloupy. Vpravo od propylejí byla apadána, sín� pro oficiální královské audience. Palác, který za�al stav�t Dareios a ukon�il Xerxes, m�l hlavní sí� se 36 sloupy (13 sloup� se zachovalo), které byly 20 m vysoké a probíhaly v 6ti �adách. Na každém sloupu byla hlavice v podob� dvou bý�ích. lvích nebo gryfích hlav. Strop byl vytvo�en z libanonského cedru. Na t�ech stranách sín� bývaly portiky s �adami o šesti sloupech. �tvrtá strana se napojovala na p�ilehlé místnosti a schodišt�, které vedlo na horní terasu. Do apadány bylo možné vstoupit dv�ma obrovskými schodišti na V a Z stran�. Ob� pokrývaly basreliéfy. Za apadánou sm�rem na západ se nalézal Xerxe�v královský palác se st�ední dvoranou o 16ti sloupech. odtud se dalo projít trojitou (podle plánu dvojitou) branou a vcházíme do sín� sta sloup�. Délka této místnosti, s jejíž výstavbou za�al Xerxes I je 75 m, nalezneme v ní skute�n� sto sloup� v �adách po deseti. Vnit�ní st�ny zdobila �ada nik v podob� slepých oken. Všechny další prostory jsou rovn�ž klasickou sloupovou architekturou s obvodovými st�nami. Tyto st�ny byly patrn� cihlové s keramickou výzdobou. Dve�e byly kamenné stejn� jako sloupy, takže se dnes z n�ho zachovaly jen portály a okna v egyptském stylu. Súzy (elamské um�ní pat�í k nejstarší fázi 1600 až 1000 l. p�ed Kr.), ale posléze zde bylo i zimní sídlo achajmenovské dynastie. Pevnost, která byla vybavena dvojitým pásem hradeb. Které byly vyzd�ny z cihel. Byl zde rovn�ž vn�jší p�íkop. Brány tvo�ily kv�li obran� dlouhé pr�chody. Také zde se zachovala v torsu apadána, kterou postavil Artachšasa (Artaxerxes, 405–358 p�ed Kr.). Jinak byla architektura vytvo�ena z cihel, dokonce v�etn� ok�ídlených býk�. Perský sloup je svébytným útvarem, který nebyl p�evzat z cizích vzor�. Je mnohem vyšší a štíhlejší, podle proporcí by se mohlo zdát, že jeho p�vod je t�eba hledat ve d�ev�. Vybaven

byl zvonovou patkou, kanelovaným d�íkem a hlavicí s dvojicí bájných zví�at, v�tšinou ok�ídlených býk�, jež tvo�í podporu pro stropní trámy. Skalní hroby v Nakš-i-Rustem Je to typická architrávová architektura se sloupy, které nesou kladí. Darei�v skalní hrob.

AEGEA Minojské a mykénské um�ní Mezi �eky klasické doby se udržovaly nejasné vzpomínky na jakýsi herojský v�k, Homér ale i jiní lokalizovaly pov�sti do Mykén a Théb. V pov�domí byl mocný král Minos, který žil na Knossu na Krét� a svým lostvem ovládal v�tšinu egejské oblasti. Ale všechny tyto „zv�sti“ byly až do doby Heinricha Schliemanna považovány za fabulace. Schliemann v roce 1870 nalezl místo, kde stála Trója, v roce 1876 Mykény. Nepochybn� zde existovalo vzájemné ovlivn�ní mezi Egyptem a minojským um�ním, jak dokazují oboustranné nálezy. Chronologie �asná doba bronzová: ran� minojská (Early Minoan, EM) ran� kykladská (Early Cycladic) ran� helladská (Early Helladic) st�ední doba bronzová: st�ední minojská (Middle Minoan, MM) st�ední kykladská st�ední helladská mladší doba bronzová: pozdní minojský (Late Minoan, LM) pozdní kykladská pozdní helladská �i mykénská Civilizace bronzové epochy p�ichází do �ecka z pokro�ilejšího východu kolem r. 2800 p�ed n. l. a zhruba až do roku 2000 se vyvíjí tak�ka shodným zp�sobem jak na Krét�, Kykladách, tak v pevninském �ecku. Kolem r. 2000 dochází k prom�n�, p�i níž se do pop�ední dostává Kréta, na níž jsou závislé Kyklady, zatímco pevninské �ecko vykazuje známky úpadku. Kolem 1550 p�ed n. l. p�ijímá pevninské �ecko krétskou kulturu a posléze, n�kdy na p�elomu 15. a 14. století se ujímá vedoucího postavení pevnina. Mykény se stávají mocenským centrem. 14. a 13. století je posléze ve znamení rozmachu Mykén, jejichž moc je násiln� ukon�ena kolem roku 1200 p�ed n. l. Po r. 1050 p�ed n. l. došlo k velkému úpadku pevninské kultury, kterou lze p�irovnat až k barbarskému období. Kréta Kolem roku 2000 p�ed n. l. zde vznikla vysp�lá civilizace (thassalokratie) opírající se o m�sta v Knossu, Faistu, v místech dnešního Mallia a patrn� i v Zakru. Kultura vd��ila svému vzniku za vztah k západní Asii a k Egyptu, p�esto však vznikal osobitý projev. Je tedy ur�itou spojnicí mezi um�ním Egypta a Mezopotámie a již �ist� evropskou civilizací. N�kdy kolem r. 1700 p�ed n. l. došlo k devastaci m�stských palác� zásluhou zem�t�esení, avšak záhy byly stavby obnoveny, a to zpravidla ve v�tších rozm�rech. �ilý obchod, mírumilovnost obyvatel, písmo, zpo�átku hieroglyfické, které vycházelo z egyptských

vzor�. Pozd�ji se vyvinulo písmo lineární, n�jaký �as používané soub�žn�. V další fázi, až do zni�ení palác� kolem (nebo spíše p�ed) r. 1450 p�ed n. l. výbuchem sopky Théra, se používalo pouze lineární písmo A. O první fázi mezi lety 2000 až 1700 p�ed n. l. víme velmi málo. Dnešní stavby pocházejí v�tšinou z období po zem�t�esení až k výbuchu sopky Théra (Santorin), pouze u Knóssu byla perioda prodloužena Myké�any ješt� zhruba o dalších 50 let. Krétské m�stské paláce, které dosahovaly až tisíce místností, m�ly velmi obdobné uspo�ádání, dané patrn� tím, že za vzor sloužila stavba v Knóssu. Existovala ozdobná západní pr��elí, obrácená do vn�jších nádvo�í, ale nebývaly tu žádné hlavní vstupy. Vchody byly ostatn� vždy dost nenápadné. P�itom lze rozeznat mohutné schodištní úseky, ale také jakési propyleje. Významné �ásti paláce se vždy obracely do úst�edního dvora. Tento úst�ední dv�r m�l velikost, která je obdobná s fotbalovým h�išt�m, lze je tedy ozna�it za nám�stí. Paláce nejsou p�edem plánovány, ale vznikaly podle pot�eby vícemén� nahodile. Pon�kud chaotická struktura tak jist� pomohla v vytvo�ení legendy o Theseovi a Labyrintu. Zdi, vypl�ující trámovou konstrukci a omítnuté sádrou, byly z lomového zdiva nebo ze sušených cihel. Mimo�ádn� se užívalo i opracovaných vápencových �i sádrovcových blok�. Horní podlaží zpravidla spo�ívala na d�ev�ných sloupech, zakotvených do sádrovcových patek; sloupy oživovaly pestrobarevné nát�ry. Zvláštností jsou d�íky zúžené sm�rem dol�. Po katastrof� v roce cca 1700 p�ed n. l. došlo i k výrazn�jší výstavb� menších palác�, které snad mohly pat�it p�íslušník�m aristokracie, objevují se však i venkovské villy (Hagia Triada u Faistu). N�kdy jsou tyto samostatné stavby spojeny s hlavními m�stskými paláci dlážd�nou cestou. Objevuje se pom�rn� velké množství export� z východu a z Egypta. Knóssos Nedaleko dnešního hlavního m�sta ostrova, Iraklionu, leží n�kd�jší Knóssos, vzdálený zhruba 4 km od mo�e, na nevysokém a povlovném kopci. Palácový komplex dokázal z�ejm� ubytovat až 10 000 tisíc osob, i když v okolí se jist� pohybovali další, odhaduje se 80 až 100 000. Palác, který je nazýván labyrintem, nelze vylou�it, že se tak stalo na základ� ozna�ení dvoub�ité sekery, jejíž symboly se objevují i na zdech paláce a jejíž název v �e�tin� zní labrys. Za autora této stavby se považuje bájný Daidalos, otec Ikara. Významn�jší sály paláce jsou zpravidla umíst�ny ve zvýšeném p�ízemí. V Knóssu se oficiální místnosti rozkládaly na západní stran� úst�edního dvora. Celkový výška trojetážové budovy �inila 14 m. Východní strana dvora byla ur�ena k obývání. Na severovýchodní stran� byly sklady a dílny. Za západním k�ídlem paláce se pod úrovní terénu rozkládaly zásobárny a obchody. Byly zde obrovské nádoby na uskladn�ní potravin. Podle n�kterých názor� stavba probíhala údajn� chaoticky, ale to spíše odpovídá faktu, že vznikala postupn�. Základní plán zde jist� byl, jak ukazuje pravidelné obdélné nádvo�í s pravoúhlými stranami, nakonec i rozvrh jednotlivých místností podle funkce. Je zde tzv. chodba procesí �i pr�vod� (podle nást�nných maleb), pon�kud mladší tr�nní sál, tzv. obydlí královny. Schodovit� uspo�ádané prostory, tzv. divadla, která však mohla sloužit i k n�jakým rituálním ú�el�m. Sloup m�l z�ejm� pro krétskou spole�nost mimo�ádný i kultovní význam, protože se objevuje i jeho samostatné vyobrazení na pe�etích a znovu se s ním setkáme i na tzv. Lví brán� v Mykénách, která vznikala pod silným krétským vlivem. Mínos (Minotaurus) známé z bájí (donutil athénského krále Aigea odvád�t každoro�ní da�, Theseus a Ariadna, kte�í se pokoušely zabít nestv�rného �lov�ka s bý�í hlavou) je patrn� jen obecné ozna�ení, nikoliv konkrétní jméno panovníka. Stejn� jako v Egypt� faraon. Palác byl opat�en vodovodem, byly zde koupelny, patrn� také rituální �i kultovní basén.

Dnešní stav paláce je výsledkem vícemén� nahodilé rekonstrukce, n�kdy i dost nerozvážné, která vznikala zásluhou Angli�ana Arthura J. Evanse, který na po�átku 20. století vedl vykopávky na Knóssu. P�esto vytvo�il ur�itou atmosféru, která alespo� �áste�n� dává p�edstavu. Konec starší doby bronzové p�ivodila sopka na ostrov� Théra (Santorin), která bezprost�edn� zni�ila kvetoucí m�sto Akrotiri, jež poh�bila pod padesátimetrovou vrstvou popele. Obyvatel�m se však poda�ilo uprchnout. Výbuch sopky nakonec umožnil pevninským �ek�m ovládnout Krétu. Je to patrn� nejen ze zm�ny písma (lineární písmo B je již �ecké), ale také ze zm�ny poh�ebního ritu a z nález� keramiky pevninského typu. Toto obsazení Kréty Myké�any nebylo dlouhé, brzy po roce 1400 p�ed n. l. došlo k rozpadu krétské kultury z neznámých d�vod�. Kone�ný zánik minojské civilizace však lze posunout až k roku 1100 a patrn� souvisel s p�íchodem dórských kmen�. V mladší dob� bronzové se palácová dispozice na Krét� zm�nila jen málo, nebyla ostatn� zaznamenána ani významn�jší stavební aktivita s výjimkou zm�n na Knóssu. Do roku 1450 p�ed n. l. lze jen datovat tr�nní sál. Kyklady Ostrovy oplývaly zlatem, st�íbrem a m�di. Architektura bez významn�jších památek pro období starší doby bronzové. V mladší dob� bronzové má významn�jší pozici tzv. druhý palác na ostrov� Mélu a tzv. t�etí palác ve Fylakopi. Kyklady zprvu ovládla Kréta, byly postiženy rovn�ž výbuchem sopky a poté Kyklady ovládli Myké�ané. Krátce p�ed vpádem dór� došlo k rozkv�tu kykladské kultury. Pevninské �ecko V EH, v l. 2500-2200 dochází k výraznému civiliza�ními vzestupu, p�i n�mž došlo k výstavb� palác� v Lern� a v Tiryntu (a snad i jinde). Tato civilizace p�išla z Malé Asie, ale byla nakonec pohlcena nejstaršímu Hellény, které kolonizovali dnešní �ecko n�kdy kolem r. 2200 p�ed n. l. Tzv. Dlaždicový d�m v Lern�. Pocházel z doby kolem 2300 p�ed n. l. a byl po stu letech zni�en. Ze stejné doby je také kruhová stavba v Tiryntu. V mladší dob� bronzové se více uplatnil krétský vliv, který lze pozorovat n�kdy kolem roku 1600 p�ed n. l. 2. polovinu 16. století charakterizují hlavn� dva hroby v Mykénách. Hrobový kruh A objevil Schliemann v roce 1876, vytvo�en byl poh�by šesti král� s nejbohatší výbavou, jaká kdy byla v �ecku nalezena. Hrobový kruh B byl vykopán v letech 1952-54. Mnohé �ásti hrobové výbavy pochází z Kréty. V 15. století se mykénská kultura ší�ila po celém pevninském �ecku. Mykénská �íše také zhruba na sto let ovládala egejskou oblast. K pádu došlo kolem 1200 p�ed n. l., ale není zcela jisté, zda na sv�domí m�ly zkázu tzv. mo�ské národy nebo již dórské kmeny. Palácová kultura se zde rozvíjí p�edevším v mladší dob� bronzové. Jedná se o stavby v Mykénách, Tiryntu, v Gla (starov�ká Arné) a v Pylu. Na rozdíl od krétských staveb chránily mykénské paláce mohutné hradby z obrovských kamen�. Mykény M�sto vlastn� zaniklo až v roce 470 p�ed n. l., ale jeho význam se již ve 12. století, za vpádu Dór�, více jak oslabil. Hlavní etapy výstavby Mykén lze za�adit do rozmezí od poloviny 14. století do konce 13. století p�ed n. l. Mykénské stavby vznikaly podle ur�itého plánu, nikoliv nahodile. Nov� je zde vytvá�en základní stavební jednotka megaron. Tento termín ozna�uje u Homéra velkou sí�, ale dnes

je to výraz pro stavbu sestávající z krytého portálu, p�edsín� a z velkého sálu s tr�nem a s ohništ�m uprost�ed. Tento sál má strop vynášený zpravidla �ty�mi sloupy. Mykénský hrad vznikal patrn� b�hem 13. století p�ed naším l. Kyklopské zdivo hradebních zdí, které jsou zpravidla 4,5 m silné. Výšku lze jen odhadnout na 15 m. Jen Lví brána a vedlejší zdi jsou vystav�ny z kvádrového zdiva. Lví bránu, která je dodnes vstupním místem do hradu, snad lze datovat do let kolem 1250 p�ed n. l. Brána zp�ístup�ovala cestu, která obtá�ela kruhový h�bitov a vedla dále k paláci. Obytným �tvrtém v Mykénách vévodil královský palác, který tvo�il �áste�ný terasový soubor budov. Palác vznikl v místech n�kdejší menší pevnosti Kruhový h�bitov, d�íve myln� považovaný za pokladnici, je dnes považován za tzv. heróon, místo zasv�cené kultu hrdin�. M�l být umíst�n poblíž hradeb u brány. Nepochybn� zde nebyl poh�ben Agamemnon a další p�íslušníci Átreova rodu, jak se domníval Schlimann, ale hroby pat�í starším mykénským král�m, kte�í vládli již v 16. století p�ed Kr. Hroby s nepravou klenbou kruhového p�dorysu, tzv. tholos. Kupolové hrobky (tholoi) byly typické pro královské poh�by na západním Peloponésu kolem roku 1550 p�ed n. l. Zd�nou hrobovou komoru na kruhovém p�dorysu uzavírá nepravá kopule. Tholos se patrn� na pevninské �ecko dostává z Kréty, kde jsou starší poh�by na jihu ostrova. Zde byly ale kruhové hrobky používány pro kolektivní poh�by na rozdíl od pevninského �ecka. Nejdelší �adu po sob� jdoucích hrobek (9) známe z Mykén. Lze je vro�it do rozp�tí 1500 až 1225. Postupn� nabývaly na velikosti a výstavnosti. Nejmladší, nejlépe zachovaná a také nejznám�jší je tzv. Pokladnice Átreova. To je mylný název, nevíme komu byla ur�ena, jist� to však byl mykénský král, vládnoucí nejspíše ve 13. století (n�kdy datováno do doby kolem 1330 p�ed n. l., jindy kolem 1250). Vstupní chodba (dromos) je dlouhá 36 m a široká 6 m. Vstupní portál, vysoký 5,4 m a široký 2,7 m flankovaly polosloupy ze zeleného mramoru, které zdobil ornament v podob� krokvic. Hlavice se p�ibližují klasickým dórským hlavicím. Trojúhelné odleh�ení p�ekladu, jež odpovídá statickému rozložení tlak� nad p�ekladem. Vlastní kruhový prostor v pr�m�ru 14,5 m dosahoval zhruba stejné výše (13 m). Pylos Palác na Pylu se zachoval lépe než v Mykénách. Vznikla kolem roku 1300 p�ed n. l. Odd�lena je �ást obytná a �ást správní, každá však m�la vlastní vinné sklepy. Dále zde byla budova dílenská, kde se obnovovaly a vyráb�ly vále�né vozy a zbroje. Obytné budovy byly stav�ny z kamene a ze d�eva. Sloupy, krovy a stropy byly d�ev�né. Nevysv�tlen z�stal smysl ochoz� s p�e�n�lkovou klenbou v síle hradeb v Tiryntu.

�ECKO Ozna�ení �ecko (Graetia) je patrn� �ímského p�vodu, sami �ekové se nejd�íve nazávali podle kmen�, teprve od 7. až 6. století jako Hellada. Po vpádu Dóru n�kdy kolem 1100 p�ed n. l. se pohybuje kultura pevninského �ecka na nevelké úrovni. Vlastní d�jiny �ecka za�ínaje ve shod� s prvními olympskými hrami v roce 776 p�ed n. l. P�esto trvalo ješt� n�kolik desítek let, než se �ecká architektura ustanovila jako samostatný fenomén. B�hem této doby zmizely n�které prvky, p�ízna�né pro p�edešlou mykénskou civilizaci – opevn�né hrady, resp. akropole.

Chronologie A. Heroické, homérské období (p�edhistorické), um�lecky lze pozorovat vývoj od geometrizujícího stylu k orientalizujícímu B. D�jinné období (ustálené t�i hlavní skupiny, achájsko-aiólské, iónské, dórské) 1. archaická doba (8. stol. až 5. stol.), vzniká monumentální kamenná architektura 2. klasické období (5. až 4. stol.), �ecko-perské války, 480 vyplen�ní Athén, 481 p�ed n. l. porážka Peršan�, Periklés, konstituuje se t�i mocenské okruhy: athénský spolek, peloponéský spolek (Sparta) a �íše sicilská. 431–404 peloponéské války. Vít�zství Sparty. 3. Helénistické (3. stol. p�ed n. l. až 1. stol. p�ed n. l. /30/, respektive až 3. stol. n. l.). Alexandr Makedonský a mocenský vzestup �ecka. Po smrti Alexnadra, který zem�el ve 33 letech (323 p�ed n. l.) p�evzali vládu diadochové, nakonec z nich zbyli t�i: Ptolemaiovci v Egypt�, Seleukovci v Sýrii a v Makedonii. 146 p�. Kr. dobyli �ímané Korint. Stejn� jako p�edešlé kultury, byla také �ecká op�ená o m�stské státy, polis. Kolonizace, kolonie v oblasti �erného mo�e a St�edomo�í (apoikia). Dórové obsadili severní pob�eží �erného mo�e a založili zde mj. Byzantion, ale dostali se i na Sicilii a jižní Itálii, Iónové kolonizovali Kampanii a severní Itálii, dále také do Galie, kde založili Massalii. �ekové založili ale kolonie i v Egypt�. Návaznost na minojskou a heladskou architekturu není natolik velká. �ekové nep�evzaly ani kyklopské zdivo, ani nepravé klenby, ani kónický sloup. Jediným, i kßdyž velice d�ležitým prvkem byl megaron. Stavební materiál cihla nepálená i pálená. Vitruvius hovo�í o tom, z jaké hlíny se mají d�lat: Mají se vyráb�t z k�ídovité b�lavé nebo na�ervenalé hlíny nebo z mastného hrubozrného písku. … cihly doporu�oval d�lat zjara nebo na podzim, aby vysychaly jedním tahem. … rychlým letním vysycháním vznikají praskliny … nejlépe se mají cihly d�lat o dv� léta d�íve. … to také dovoluje omítání, jinak cihla ješt� sesychá … Vitruvius rozlišovat t�i druhy cihel, jeden, který se nazývá lýdský …. z ostatních dvou se stav�ji budovy �ecké; jeden z t�chto druh� se jmenuje pentadóron, druhý tetradóron (dóron je �ecky dla�). Pro ve�ejné stavby byly p�itom ur�eny v�tší cihly. Bohužel o pálených cihlách se zmi�uje jen letmo. d�evo, všechny vodorovné konstrukce, zpo�átku i sloupy, kombinace s pálenou hlínou. Stavební d�evo se podle Vitruvia m�lo kácet od po�átku podzimu p�es zimu. Na ja�e d�evo „slábne“, stává se �idším. Ur�uje nejvhodn�jší d�eva – jedle, která se neprohýbá pod zatížením, dub zimní, topol se hodní spíše k �ezbá�ským pracem, olši naopak Viruvius doporu�il do základového zdiva (piloty) v mo�álových podložích. Dob�e vyschlý jilm a jasan, cyp�iše a pinie doporu�oval pro jejich odolnost v��i d�evokaznému hmyzu. Stejn� jako cedr a jalovec. Z cedrového d�eva byly vytvá�eny rovn�ž sochy (Artemis v Efesu). Mod�ín byl odolný proti d�evokaznému hmyzu, ale také proti ohni, ale d�evo z tohoto stromu užívali až �ímané. kámen, postupn� se stále více prosazují, pochopiteln� nejd�íve pro sakrální stavby (nejd�íve snadno opracovatelné porézní tufy, které se daly dokonce �ezat pilou jako d�evo, pozd�ji až mramor), �ezání kamene za pomoci brusného písku. Spoje s hmoždinkami d�ev�nými nebo od 5. stol. železnými, zalévanými olovem (na Parthenonu jsou ješt� d�ev�né). Jemné omítky, p�edevším p�i použití pórového vápence. Stavby z pentelického mramoru se pochopiteln� neomítaly. V 6. a 5. stol se zdilo se samých vazák�, nebo st�ídav� vrstva vazák� a vrstva b�houn�. Kolem 4, stol. se používalo smíšeného zdiva, tzv. opus mixtum. Jádro tak tvo�il lomový kámen, opracované kvádry byly v líci. Nároží bylo vyzd�no p�evázáním nebo vyvázáním. Vitruvius lí�í, že �ekové neužívali zevn� hladce provedeného zd�ní z m�kkého kusového kamene, ale z tvrdého, jehož vazba byla vytvá�ena jako z cihel. Stav�lo se podle n�ho

dvojím zp�sobem, prvnímu z nich se �íká isodomon, druhému pseudoisodomon. První zp�sob je zd�ní ve stejné výšce všech vrstev, druhý používá rozdílnou výšku. „oba tyto zp�soby jsou spolehlivé“. Jiným zp�sobem zd�ní je enplekton (výpl�ový), kdy zarovnané jsou pouze lícové st�ny. �ekové ovšem tyto výpl�ové vrstvy v ur�itém rytmu provazují p�es celou stavbu. T�mto provazujícím vrstvám �íkají diatonoi. Dovoz kamene pomocí kol, vozy, san�. Zvedání pomocí kladkostroj�. Postup stavby Základové zdivo: shora je ukon�eno nízkou vyrovnávací vrstvou z opracovaných kamen�: euthynteria na kterou teprve byla budována podnož prohloubení prvk� ve st�ední �ásti zbytky rudkových nános�, které umož�ovalo odsekání p�evyšujících �ástí. Dobrušování kamen� otá�ivým pohybem, na kvádrech výstupky, na které se dal prvek zav�sit a po osazení na míst� byl výstupek odsekán tvary jednotlivých �lánk� jsou odvozovány z jejich konstruk�ní úlohy a vazby základní sou�ástí stavby: 1. podnož 2. sloupy, zdi 3. kladí a zastropení se st�echou Podnož (krepis) Vnit�ek (stereobat) a základy jsou zpravidla vyzd�ny z podružn�jšího kamene, po obvodu však obíhají pe�liv� opracované kameny, na horní plochu stylobatu byly stav�ny sloupy. Podnož m�la zpravidla t�i stupn�, které však nebyly ur�eny pro výstup, ale pod�ízeny pom�rov� velikosti stavby. Na Parthenonu tak jednotlivé stupn� dosahují výšky 51, 51,5 a 55 cm. Pro výstup byly proto vloženy nebo vytesány další stupn� (schody), umož�ující pohodlný p�ístup. N�kde bylo vytvo�eno samostatné schodišt�. U n�kterých staveb byl stereobat vytvo�en z pravidelných kvádr�, které byly spojeny zazubením. Stylobat pak byl vždy p�esn� opracován. Vitruvius tvrdí se stupn� v pr��elí se konstruují vždy v lichém po�tu. Vstoupí-li totiž n�kdo na první schod pravou nohou, musí ji postavit jako první i naho�e v chrámu. Sloup dórský je pouze dvojdílný, sestává z d�íku a z hlavice, nemá vyjád�enou patku a dosedá p�ímo na stylobat. Dobíhá tak�ka až k okraji t�etího stupn� krepidy (Parthenonon cca 3 cm). Samotná konstrukce sloupu prošla dlouhým vývojem. Od d�ev�né konstrukce k monolitu (chrámy Héry v Olympii) až k sestavování sloupu pomocí bubn�, tzv, tambur�. Až do 5. století byla plocha tambur� v ložné spá�e plochá, pozd�ji byla vybrána. Tambury vzájemn� spojovaly �epy bronzové nebo d�ev�né. �ep byl pevn� zasazen do horního kusu, v dolním kuse byl dlab a kanálek pro odtok olova. V poslední dob� se dokonce sloupy sestavovaly z kvádr� (chrám v Segest�). Sloup se stav�l p�ímo na stylobat, ale u n�kterých staveb bylo vytvo�eno zvláštní l�žko (Di�v chrám v Olympii). D�ík sloupu se sm�rem nahoru zužoval, ale nepravideln�, za pomoci tzv. entasis. U starších staveb bylo zúžení markantn�jší, tvo�ilo až t�etinu objemu, u pozdních staveb již jen šestinu. P�vodní konstrukce entaze nejsou známé. Vitruvius jen zmi�uje, že na konci knihy bude nakreslen obrazec, jak entazi konstruovat. Povrch d�íku dórského sloupu byl upraven žlábkováním �i kanelováním. Žlábky nebyly vyvedeny do ostré hrany, ale s tupou hranou, což zamezovalo rozsáhlejšímu poškození,

nep�esnostem p�i vedení hrany, který by pohledov� nevypadalo dob�e. Obvykle bylo 20 kanelur, n�kdy jen 16, u Poseidonova chrámu v Paestu je 24 kanelur. V horní �ásti d�íku je spára (skamilla), která odd�luje hlavici sloupu, respektive kr�ek hlavice sloupu, který je však konstruk�n� s hlavicí spojen. Skamila má praktický význam, protože zamezuje odštípnutí hrany p�i pokládání epistylu. Je to jen rozší�ená spára. Zúžení na vrcholu sloupových kr�k� (hypotrachelion) se m�lo podle Vitruvia provést tak, že kr�ek tvo�il 5/6 ze spodního pr�m�ru sloupu u nižších sloup�, u vyšších až 7/8. Vitruvius uvádí, že nárožní sloupy se musí d�lat širší o 1/50, „protože volný prostor kolem nich jim ubírá na síle, takže divák�m p�ipadají štíhlejší. V �em tedy klame oko, to se musí vyrovnat propo�tem“. Hlavice má nad kr�kem oblý bochníkovitý útvar podvalku (echinos) a na n�m �tvercovou desku (abakus). Kr�ek, echinos a abakus byly zpravidla vysekány z jednoho kusu kamene. St�ední �ást abaku pon�kud vystupovala, aby op�t nedošlo k poškození okraj�. M�nil se tvar echinu v pr�b�hu vývoje dórského �ádu, od oblejšího („m�k�ího“) až po kuželovitou formu, více odolávající tlak�m. Na spodní stran� ecinus zdobi prstence (annuli) Hlavice sloupu nesla kladí. Kladí se vždy skládalo ze t�í �ástí: architráv (epistylion), vlys (triglyfon) a �ímsa (geison). Architráv byl u menších staveb z jednoho kusu kamene, u v�tších byl sestavován ze dvou, ale i ze t�í kvádr�, respektive pás�. Mén� �ast�ji byly skládány na sebe (Paestum, Agrigentum). V helénistické dob� se v�tšinou používalo architrávu z jednoho kusu kamene. Shora byl architráv ukon�en plochým páskem (taenií), k n�muž jsou zespodu p�id�lány nepr�b�žné krátké pásky pod triglyfy (regulae) nesoucí 6 kapek (gutae). Kapky jsou údajn� odezvou n�kdejších d�evných kuželovitých h�eb�, které p�idržovaly trámy. Vlys nebo triglyfon Vitruvius také zd�vod�uje použití jednotlivých prvk�. … vý�n�lky stropnic u�ezávali svisle podle zdí. Ježto se jim potom jejich vzhled zdál nep�kný, p�ipev�ovali v �ele na �ezech stropnic desky tvaru nyn�jších triglyf� a pomalovávali je blankytnou barvou a vyleš�ovali je vrstvi�kou vosku. Metopa je odvozena z �eckých slov meta (mezi) a opai (kapsy pro trámy). Konstruktivním prvkem je triglyf, metopa je výpl�ovým prvkem. Triglyfy se objevují nad osami sloup�, ale rovn�ž nad osami interkolumnií. Pom�ry triglyf� a metop lze vy�íst u Vitruvia. Geison. Podle Vitruvia : … Pozd�ji jiní p�i jiných pracích nechaly vy�nívat šikmé nosníky krokví a vý�n�lky opat�ovali okapovými �ímsami. Z toho odvozeny mutuli pod �ímsou. Proto je zde naklon�ná rovina �ezu, napodobující šikmost krokví. �ímsa v �ecké architektu�e má za úkol chránit vlastní stavbu p�ed dešt�m. Štít (aetos) Nízký �ecký štít má pom�r základny k výšce asi 8:1. Tvo�ena je profilace �ímsovou deskou a simou, jejíž profil vyplynul z jeho úlohy žlabu. V rozích byl pro odtok vody vytvo�en chrli� v podob� lví hlavy. Plocha štítu – tympanon, byla zpravidla vyzdobena socha�skou prací. Na vrcholu štítu je ukon�ující motiv akroterie (palmeta, mohla mít však i figurální podobu) Stejn� tak na nároží. Objevuje se zde zví�ecí motiv grifona. Akroterie konstruk�n� zat�žovaly a tak zpev�ovaly vrchol štítu a jeho nároží. Strop Podle Vitruvia se nad sloupy, pilastry a antami staví pr�vlaky (trabes), ve stropech jsou stropnice (tigna, stropní trámy) a podlažní prkna (axes). Kamenné stropní desky se nazývají

kalymacie. Rozmíst�ní a jejich výšková úrove� neodpovídá výkladu o p�vodu triglyf� a metop, protože vše je umíst�no ješt� výše. Kalymatie jsou pohledov� odleh�eny vybráním a vytvo�ením kazet. St�echa (aetoma) P�vodn� plochá st�echa byla záhy nahrazena, z�ejm� pod vlivem Malé Asie st�echou sedlovou. Ta umožnila odleh�ení konstrukcí. Antefixy. St�ešní krytina byla zprvu z pálené hlíny, pozd�ji mramorová. Tvo�ena byla z tašek (imbrices) a z prejz (tegulae), n�kdy bývaly prejzy spojeny do jednoho celku. Barevnost a socha�ská výzdoba P�evažovala bílá, jasn� svítící proti modrému nebi �i proti zeleni. Pest�e byly upraveny p�edevším sloupové hlavice, ale nejvíce bylo barveno vlastní kladí. Zpravidly modré byly triglyfy, metopy byly �asto �ervené, což odpovídá p�vodnímu materiálu terracotty. �ervená byla rovn�ž spodní strana �ímsové desky, mutuli byly op�t modré. Kapky však m�ly �asto zlacení nebo jiný kontrastní nát�r. Taenia byla �ervená, regulae naopak byly modré, op�t s odlišnými kapkami. Plocha tympanonu byla modrá. Vývoj sloupové architektury (opakování) Typologie chrám� Sakrální architektura do ur�ité míry navázala na mykénské vzory. Je to p�edevším megaron, který p�iléhal k úst�edními nám�stí a p�ed nímž byl oltá�. Hlavním bohem p�išlých Dóru byla p�edevším bohyn� Hera, která pro zem�d�lskou spole�nost m�la rozhodující význam. Podle tradice byl také nejstarší �ecký chrám v Argu zasv�cen Hé�e. A stejn� tak v Olympii pat�il nejstarší chrám této bohyni. Nepochybn� m�l Egypt velký vliv na rozvoj �ecké architektury, p�edevším sloupovou architekturou. Nejstarší sloupový chrám z �ecka se nachází na ostrov� Samos a pochází nejspíše ze 7. století p�ed n. l. Sloupo�adí, stejn� jako u perské architektury, se také u �ek� stalo dominantní sou�ástí. Zpo�átku patrn� nešlo o nic jiného než odlišit p�íbytek boží od p�íbytku smrtelník�. P�esto je nepochybné, že dalším zdrojem byla dispozice p�edhelénského megara, který však tvo�il úst�ední palácové prostory. Tak byl t�eba vystav�n chrámek nad z�íceninami Tyrinthu. Zatím byl oltá� ponechán vn� stavby, což jist� souviselo s žárovými ob�tmi. Socha bohyn� pak byla umíst�na v ose dve�í, uvnit� stavby. Nakonec byl ovšem chrámek v Tyrinthu opušt�n pro velkou vzdálenost a chrám byl p�enesen do Argu, nov� vzniklého m�sta nedaleko. Na tom lze sledovat prom�nu podoby megara. Z�stala sice cella tzn. naos (lo�) a p�edsí� (pronaos), ale nov� p�ibyla za nimi ješt� vlastní svatyn�, jež dostala jméno opisthodomos. Starobylost stavby se rozezná v p�dorysu podle délky cely. Pro starší stavby je spíše charakteristická v�tší délka, protože se dala lépe p�ekrýt trámy. Chrám bez sloup�, pouze s vysunutými zdmi se �íká antový nebo distylos (podle pilastr� na vy�nívajících zdech) a mezi nimi dv�ma sloupy pronaa. Pokud bylo v pr��elí více než �ty� sloup�, užívalo se ozna�ení prostylos (v p�ípad� sloup� i na zadní stran� amfiprostylos). Poté, co byly p�ipojeny sloupy po stranách vznikl kone�n� peripteros. Nej�ast�jší variantou sloup� v pr��elí byl hexastylos. Uzav�ený chrámový okrsek: peribolos Vitruvius za�íná své pojednání o typu chrámu: základní chrámové konstrukce … jsou tyto:

chrám in antis, který se �ecky jmenuje náos en parastasis. Dále je to prostylos, amfiprostylos, peripteros, psedodipteros, dipteros a hypaithros. Chrám in antis (antový) je chrám (podle Vitruvia), který má v pr��elí pilí�ové výstupky (antae) zdí. Uprost�ed mezi antami jsou dva sloupy, nad nimi štít. Oboustrann� (na obou koncích chrámu) je to in antis postikum (postikum – zadní �ást, záchrámí). Zadní prostor nebyl propojen s celou, údajn� sloužil k uložení ob�adních p�edm�t�. Prostylos, se shoduje s antovým chrámem, ale má ješt� p�edstavené sloupy p�ed chrámové pr��elí. Pokud je to i na zadní stran� (postiku) je to amfiprostylos. Peripteros, sloupy obíhají celou stavbu po jejím obvodu a vytvá�ejí sloupové ochozy – pteron. Nejtypi�t�jší sakrální �ecká stavba. Zavedení pteromu (sloupové haly) zd�vodnil Vitruvius tím, že bylo zapot�ebí dosahnout mohutného vzhledu a také proto, aby kolem chrámu mohlo prodlévat v�tší množství lidí, „kdyby je znenadání p�ekvapil liják a uzav�el je tam“. V zadní �ásti postiku byl ješt� prostor optistodomos, který sloužil pro uchování nejcenn�jších státních v�cí, sv��ené zde p�ímo ochran� boha. Kruhový peripteros - zde je t�eba odlišit monopteros, což je stavba sestávající jen ze sloup�, bez vnit�ních zdí, v�tšinou to práv� byla stavba kruhová. Podle Vitruvia byl peripteros chrám, kde v pr��elí a v postiku bylo po 6 sloupech a na bocích 11 sloup�, v�etn� sloup� nárožních. Pseudoperipteros jsou stavby, kde se objevují jen polosloupy �i t�í�tvrte�ní sloupy a vytvá�ejí náznak širokého pteronu. Vitruvius píše, že tyto chrámy mají v pr��elí a v postiku po 8 sloupech a na bocích 15, v�etn� nárožních sloup�. St�ny cely mají však op�t jen rozm�r �ty� sloup� uprost�ed. Ochoz tak má ší�ku dvou mezisloupí. Dipteros je sloupoví v nejbohatším smyslu, sloupy zde ve dvojím po�adí obíhají stavbu. Je zde rovn�ž 8 sloup� v pr��elí. Hypaithros je podle Vitruvia v p�edchrámí i v záchrámí desetisloupový. Všechno ostatní je jako dipteros. Uvnit� jsou však sloupy dvakrát na výšku. St�ed chrámu je pod širým nebem a bez st�echy. Vitruivus uvádí i p�íklad, osmisloupový chrám Dia Olympského v Athénách. Po�et sloup� v �ele: tetrastylos, hexastylos, oktastylos, dekastylos, dodekastylos Po�et sloup� v bocích odpovídá zhruba dvojnásobku. Aby toho nebylo málo, uvádí ješt� Vitruvius �len�ní chrám� podle ší�ky mezisloupí, tzn. interkolumnia. Podle n�ho forem chrám� je p�t a jeho jména jsou: pyknostylos, chrám s hust� stav�nými sloupy, systylos se sloupy od sebe pon�kud vzdálen�jšími, diastylos, sloupy od sebe vzdálenými více než je žádoucí, araiostylos se široce rozev�enými interkolumnii a p�edevším eustylos se správnými prostory mezi sloupy. Pyknostylos je tedy chrám, do jehož mezisloupí je možno vložit 1 a 1/2 pr�m�ru sloupu. Výška jednotlivých sloup� k ší�ce byla dána pom�rem 10:1. Systylos má interkolumnia rovná 2 pr�m�r�m chrámu. Plinthy jeho patek jsou stejn� velké jako mezery mezi dv�ma plinthami. Vitruvius uvádí krásný p�íklad nevhodnosti t�chto interkolumnií. Když totiž k pobožnostem vystupují matky s d�tmi, nemohou se držet za ruce vedle sebe, ale musí do pterómu vstupovat za sebou. Husté sloupy také zakrývají výhled na chrámovou bránu a zasti�ují i sochy. Výška sloup� se stanovila na 9 a 1/2 modulu.

Diastylos odpovídají rozm�ru t�í pr�m�r� sloupu. Zde je nedostatkem skute�nost, že kamenné p�eklady (epistyly) na sloupech se mohou zlámat. Výška sloup� k jejich modulu byla 8 a 1/2. Araiostylos nedovoluje v�bec použití ani mramorových, ani jiných kamenných p�eklad�. Musí zde být d�ev�né trámy. Vzhled samotných chrám� je sražený, p�isedlý, nízký a široký. Vitruvius neuvádí interkolumnia, asi 3 a 1/2, ale pom�rová výška sloupu k pr�m�ru m�la být 8:1. Eustylos „zasluhuje nejvíce ocen�ní a má nejlépe uzp�sobené podmínky pro praktické upot�ebení, pro vzhled i trvanlivost. Mezery mezi sloupy jsou 2 a 1/4 pr�m�ru (modulu) ovšem s tím, že st�ední mezisloupí má být v ší�i 3 pr�m�r� sloupu. Vitruvius také podává návrh, jak eustylos vytvo�it: chrámové pr��elí se rozd�lí u tetrastylu na 11 1/2 dílu, u šestisloupového na 18 díl� a osmisloupového na 24 a 1/2 dílu. Jeden dílek je práv� pom�rovou jednotkou, modulem. Tím je pr�m�r sloupu, výška je pak 9 a 1/2 modulu. Je zajímavé, že Vitruvius sám tvrdí, že pro takový chrám není v �ím� p�íklad a uvádí maloasijský chrám Dionýsa v Teu. Vnit�ek chrámu: Podle Vitruvia se rozvrhuje svatyn� tak, aby její ší�ka �inila polovinu její délky a aby cella sama, v níž budou umíst�ny vstupní dve�e, „m�la délku o 1/4 v�tší než ší�ku. Zbývající 3/4 délky svatyn�, ur�ené pro p�edchrámí (pronáos) mají vybíhat až k antám. Pokud by chrám byl širší než 20 stop, pak se mezi anty ješt� vkládají dva sloupy. P�ístup se m�l p�ehradit mramorovou nebo d�ev�nou vy�ezávanou p�epážkou (pluteum), opat�enou dve�mi. Orientace, Vitruvius jasn� �íká, že socha má být na východ�, vchod na západ�. Pokud to ale vyžadovala situace, mohl být chrám obrácen jiným sm�rem. Tak t�eba, jak uvádí Vitruvius, na Nilu v Egypt� se chrám musí obracet k �ece. Totéž platí pro chrámy u cest. Sí� podélná, vytvá�ela trojlodí, odd�lené sloupo�adím. St�ední pole bylo širší. Hekatompedon Parthenonu je obehnán sloupovím i vzadu za sochou boha. Sloupo�adí vícelodních chrám� je v dórském �ádu vytvo�eno dvojicí sloup� nad sebou, z nich horní jsou drobn�jší. Údajn� je to pro m��ítko sloup�, aby nep�esahovaly rozm�ry sochy boha a nerušily tak její kolosální m��ítko. Cela nesloužila ke shromážd�ní, to bylo mimo chrám, p�ed ním. Dve�e umož�ovaly spat�it boha, který však byl v�tšinou zakryt textilním záv�sem, rozhrnovaným jen p�i svátcích. V síni byly shromažovány ob�tní dary. osv�tlení. �ecké chrámy byly s p�evahou bez oken. Sv�tlo zprost�edkovával jen vstupní otvor. Sín� velkých chrám� byly otev�eny, podle údaj� Viruviových, shora (hypetron). oltá� byl zpravidla umíst�n mimo chrám, byl v�tšinou sestaven z pultu, stolu. Dórský �ád Podle Vitruvia se jako první zrodil �ád dórský, což ostatn� odpovídá i dnešním poznatk�m. „Nad Achaiou a nad celým Peloponnésem kraloval totiž Dóros, syn Helléna a nymfy Phtie, a postavil v prastarém m�st� Argu v Hé�in� chrámu svatostánek náhodn� ve form� tohoto stylu a potom podle téhož zp�sobu v ostatních achajských m�stech, t�ebaže dosud nebyla vytvo�ena norma pro jeho rozm�rové souladnosti.“ Dále lí�í jak iónové stav�li dórské chrámy, ale spekulovali nad jejich proporcemi, až nakonec v Malé Asii vym��ili chrám podle proporcí mužských. Údajn� zjistili, že chodidlo je 1/6 výšky, tyto pom�ry p�enesly na dórské sloupy. „Tak po�al dórský sloup zt�les�ovat ve stavbách proporcionalitu mužského t�la a jeho sílu i ladnost.“. Pozd�ji však se tyto pom�ry dále posunuly, takže byla 1:7. Vitruvius za�íná vlastní kapitolu o dórském �ádu zajímavou v�tou:

N�kte�í dávní stavitelé prohlásili, že posvátné chrámy se nemají stav�t ve slohu dórském, protože se v nich uplat�ují vadné a nesouladné pom�rové vztahy. …. Dále vysv�tluje Vitruvius pro�: triglyfy se totiž musí umístit proti st�ední ose sloup� a metopy mezi triglyfy musí být stejn� vysoké jako široké. Naproti tomu nad rohovými sloupy se kladou triglyfy až na sám okraj a ne proti st�edním osám sloup�. Proto metopy sousedící s rohovými triglyfy nevycházejí �tvercové, nýbrž podlouhlejší o polovinu ší�ky triglyfu. Kdo tedy chce vytvo�it metopy stejné, zužuje koncové interkolumnium o polovinu ší�ky triglyfu. To však je nesprávné, a� se to �eší prodloužením metop, nebo zkrácením mezisloupí. Pr��elí dórského chrámu se rozd�lí v míst�, kde se stav�jí sloupy na 27 díl�, jde-li o chrám tetrastylový, a na 42 díl�, jde-li o hexastylový. Jeden z t�chto díl� bude jednotkou, modulem, nebo jak se �ecky �íká embatér. ….Pr�m�r sloupu bude �init 2 moduly, výška 14 modul�, výška hlavice je 1 modul, ší�ka 2 a 1/6. Výška hlavice se rozd�lí na t�i díly, z nichž jeden p�ipadne na plinthos s kymatiem, druhý na echinos s prstenci (anulus) a t�etí na kr�ek (hypotrachelion) …. Ve sloupech se vyryje 20 kanelur. …. Na pevnin� vznikl dórský �ád s prostými sloupy, které p�ipomínají mykénské a egyptské formy. D�ík bez patky je žlábkován, sloup je opat�en poduškovou hlavicí. Stá�í chrámu podle sloup� rozeznáme podle výšky a tlouš�ky sloup�. Thermos Apollón�v chrám B (�erven�n vyzna�en) pochází z 10 až 9. století p�ed naším letopo�tem, chrám C vznikal kolem roku 625 p�ed n. l. Megaron má rozm�ry 6 x 23 m, jeho zadní st�na je mírn� konvexní. Chrám byl opat�en štítem. Jeho pokra�ovatelem ze 7. století je peripteros, obklopený 5:15 d�ev�nými sloupy (pom�r 1:3). Sloupy, neobvyklého pentastylu již byly vystav�ny na vyvýšené podložce, stylobatu. Hekatompedos má rozm�ry 7 x 32 m (pom�r 1:4, 5) a je ze všech stran obklopen sloupy. Sloupy �lení i vlastní cellu a opisthodomos do dvou �ástí. Zajímavá je zde rekonstrukce i �ásti st�echy, která se v pr��elí obracela štítem. Zbytky malovaných metop (hlin�né desti�ky), hlin�ný geison, antefixy zdobily hlavy satyr� a menád. Triglyfy mohly být ze d�eva nebo z pálené hlíny. Sparta Chrám I, Artemis (Orthia), 1. �tvrtina 8. století p�ed n. l. Zbytky nejstaršího chrámu na Peloponnesu. Osídlení zde záhy po dórském vpádu (10. století p�ed n. l.), do nejstarší doby ob�tní otlá�, ale stavba až za konsolidace Sparty. Celý okrsek údajn� sloužil pro kultovní tanec. V 6. století p�ed n. l. vznikl chrám II. Samos Chrám Hery, kolem 630 p�ed Kr. Otev�ený dvoulodní prostor. Hala je 70 x 6 velká, údajn� míry vycházejí podle nového systému p�evzatého z orientu, stopa velká 0,35 m. Hekatompedon II, pochází z poloviny 7. století p�ed n. l. Chrám má rozm�ry 20 x 100 stop (6,5 x 33 m), je tedy zna�n� protažený (1:5), má otev�ené �elo. 6:18 sloup� vytvá�í pom�r 1:3. Je to hexastylos, peripteros. Olympia Op�t He�in chrám II, vznikal kolem roku 600 p�ed n. l. Zatímco Zeus m�l nadále v Olympii oltá� pod širým nebem, dostala jeho manželka Hera již v polovin� 7. století jednoduchý antový chrám mezi opisthodomu (chrám I). P�edsín byla hluboká 20 stop, hekatompedos byl 100 x 24 stop (31,3 x 8). Zpevn�ní podélných st�n je proto, aby unesly st�echu s taškami, objevily se zde ploché niky. Kolem 600 došlo k p�estavb�, p�i níž byl chrám opat�en okružní chodbou s vn�jšími d�evnými sloupy (6:16). Vytvo�en je tak pom�r 1:2,5. Posazena je na

nízkém stylobatu (18,8 x 50 m). Peripteros, hexastylos. D�ev�né sloupy (ty zde ješt� vid�l Pausanius) byly postupn� nahrazovány, takže pocházejí z r�zné doby a mají nestejnou velikosti i nestejné hlavice. Kerkyra Chrám Artemidin, kolem 600/590, v p�ístavu založeném korintskými již v r. 734 p�ed n. l. Zde vznikl nejstarší kamenný chrám �ecka, který dosud známe. Zhruba o 30 let starší než chrám v jiné korintské kolonii, Syrakusách. Oktostylos, pseudodipteros, dórský. Leží na stylobatu o výšce 35 cm. Cela má 100 x 25 stop (proporce 1:4) a má okružní chodbu o 20 stopách (pseudo-dipteros). Lo byla dodate�n� rozší�ena na 27 stop. Další proporce: rozm�ry stylobatu 22,41 x 47.89 tzn. 8: 17 odpovídají po�tu sloup� (pom�r zde je již jen 1:2,17). Syrakusy (Sicilie) Chrám Apollon�v, kolem 565 p�ed Kr. Syrakusy platí za první dórskou kolonii založenou z Korintu v roce 735. O n�co mladší je Olympieion jsou nejran�jší monumentální stavby velkého �ecka. Naos je 11,8 x 37, 2 m (tzn. asi 1:3,1) , na východ� s otev�enou p�edsíní in antis, na západ� uzav�eno. Peripteros, hexastylos 6:15 (tzn. pom�r op�t 1:2,5), stylobat o velikosti 21,5 x 55,1 m. Sloupy na stranách mají jiný pr�m�r (1,84m) než v pr��elí (2,02). Kleomenes a Epikles (sloupy) vytvo�ili chrám. Cheám Athény, po 480 p�ed n. l. Athény, archaický chrám Rekonstrukce podoby chrámu z doby kolem 570 p�ed Kr. Barevnost, zde práv� v �erném tónu regulae a triglyfy. Gela (Sicilie), pokladnice Profilace štítu na pokladnici (13,18 x 10,98), kolem 560 p�ed n. l. Terrakotta. Paestum (jižní Itálie) Chrám Hery I, tzv. Basilika (s 9 sloupovým pr��elím!) vznikala kolem roku 540 p�ed n. l. Také zde se uvádí stavitel Libon z Elidy, ale to není �asov� možné. Basilika je peripteros, nonastylos. Pom�r 9:18 (tzn. 1:2!). Velice zajímavé a dále neopakované je zde dvoulodí, st�ední �ada sloup�. Dále je zde chrám Athény (Deméter), 510 p�ed n. l. v pozdním archaickém stylu. Hexastylos 6:13 (tzn. 1:2,17), stylobat 100 stop (32,8 m), pom�r 4 x 9. Cela má pom�ry 1:3. Chrám Hery II. tzv. Poseidon�v chrám. Postaven kolem 460 p�ed n. l. Dv� �ady vnit�ních sloup� s již charakteristickým uspo�ádáním. Hexastylos, peripteros, 6:14, tzn. pom�r 1:2,33. Základy 72 x 180 stop (2:5, tzn. 1:2,5), stylobat 24,31 x 59, 93. Selinunt (Sicilie) Bylo to založeno kolem poloviny 7. století sicilskou Megara Hyblaia. Chrám C stav�n v l. 540-510 cca p�ed n. l. Triglyfy jsou velké do 1,08 m, metopy do 1,15 m. �ímsoví dosahuje výšky 4,5 m. Stylobat je rozlehlý 23,94 x 63,72 m. Sloupy jsou štíhlejší než obdobné v krátce p�ed tím postaveném chrámu v Syrakusích �i Koryntu. Nárožní konflikt je zde vy�ešen rozší�ením nárožního triglyfu. Naos má proporce 1:4, 10,4 x 41,55, tzn. 20 x 80 lokt� po 52 cm, pom�r sloup� 6:15/17 (hexastylos). Chrám E (He�in chrám II), stav�n n�kdy po 460/50 p�ed n. l. Nejmladší ze t�í chrám� na východ� m�sta. Stav�n podle vzoru olympského chrámu, dokon�eného r. 456 p�ed n. l.

Chrám in antis postikum. Stylobat má 25,32 x 67, 74 m. Hexastylos, peripteros, 6:18, tzn. pom�r 1:3. Korinth Apollon�v chrám, kolem 540 p�ed n. l. Pozdn� archaická stavba. 4 stupn� nesou 6:15 sloup�m. Trojlodnímu prostoru se 2:4 sloup�m na východ�, odpovídá na západ� 2:2 sloup�m. Stylobat o velikosti 21,48 x 53,82 m ukazuje na první zak�ivení. Pom�r je 1:2,5. Pr��elní osy jsou širší než podélné (4,03 m, resp. 3,74 m). Rozší�eny jsou zde nárožní metopy. Hexastylos, in antis postikum, 6:15, tzn. pom�r 1:2,5. Aigina Chrám Aphaii z doby kolem 500 p�. n. l. Vznikal na starších základech chrámu z roku 570 p�ed n. l. Hexastylos 6:12, pom�r již 1:2. Stylobat je v obdobném pom�ru 13,77 x 28, 515 (tzn. 1:2,1). Jiný je zde pom�r interkolumnií v �ele (2,62) a v bo�ních st�nách (2,56), sloupy v pr��elí jsou o 2 cm siln�jší. Ješt� chybí zak�ivení. P�esné pom�ry: Stopa 32,8 cm odpovídá 16 x výšce sloupu, spodní pr�m�r 3 x, interkolumnium 5 x. Olympie Di�v chrám, postavený mezi l. 470 až 456 p�ed n. l., architekt Libon z Elidy je doložen jako stavitel., hexastylos, 6:13, pom�r 1:2,17. Stylobat 27,68 x 64,12 m. Cela má 3:9 polím. Athény Hefaisteion (Theseion), 450-40 p�ed n. l. , hexastylos, peripteros. Pom�r 100 stop dlouhé stavby je 4:9 (14,45 x 32,51 m). Pom�r sloup� 6:13, tzn. 1:2,17. Chybí stylobat, samostatné mramorové stupn�. Nárožní konflikt �ešen rozší�ením interkolumnia. Strotera, kalymatie. Annuli, skamilla. Parthenon , postaven byl v l. 447–438/32 p�ed n. l. Po zni�ení akropole Peršany v roce 480 byla stavba zahájena pon�kud jižn�ji od starého chrámu. Podloží má rozm�ry 31,39 x 76, 82 (stylobat 23,53 x 66, 94 m) a p�vodn� zde m�l být peripteros 6:16. Také cela m�la být �len�na 2:10 sloupy. Dnes stavba prodloužena cca o 4 m, takže 8 pr��elních sloup�, oktastylos, 8:17 (1:2,1). Sloup je vysoký 10,43 m), nárožní sloupy jsou zesíleny o 4,3 cm. Entaze je minimální, tvo�í jen 1/600 výšky sloupu (absolutn� 1,75 cm). Zúžení interkolumnia �eší nárožní konflikt. Iktinos (pozd�ji stav�l v Eleisis a Bassai) a Kallikrates (zhotovil plány i chrámu Athény-Níké), socha� Feidiás. Mys Sunion Chrám Poseidon�v byl postaven kolem 450-440 p�ed n. l., hexastylos. 6:13 (pom�r asi 1:2,16). Postaven byl nad nedokon�eným chrámem, zni�eným Peršany. Základy mají rozm�ry 13,47 x 31,12, jsou pom�rov� obdobné athénskému Parthenonu, pom�r tedy tvo�í 4:9. Na vnit�ní stran� se objevuje iónský vlys, stejn� jako o n�co pozd�ji v Bassai. Delfy Pokladnice athénských z doby kolem 510/500 p�ed n. l. Tholos o stylobatu v pr�m�ru 6,32. Pom�r sloup� 3,10 k 0,445 m. Cela má v pr�m�ru jen 3,54m. Nejstarší �ecký tholos, založil v Delfech tradici. Dále zde byl mladší tholos 390/80 p�ed n. l. Pokladnice zde n�které mají karyatidy, které jsou starší než Erechteion.

Akragas (Agrigentum, Girgentia na Sicilii) Chrám D, chrám Junony Lacinia, postaven kolem 450 p�ed n. l. Založená osada 582 p�ed n. l. z Gely. Moc m�sta skon�ila zásluhou Karthaginc� v roce 406. Stylobat je 16,91 x 38,10 m

velký, 2,5 x v�tší je následující tzv. Herakl�v chrám a 9 x v�tší je Olympieion. P�esto má

roporce jako Hefaisteion v Athénách 4:9.

ssai. Stylobat má rozm�ry 16,93 x 39, 42 Bassai Nedaleko Figaleie v Arkádii, dórský chrám zasv�cený Apollónovi Epikurovi. Vznikal v letech 43010 p�ed n. l. Zmín�n (Pausanias) je zde jako autor Iktinos. Zajímavostí je zde dále

bo�ní vchod do svatyn�. Nový typ volutových hlavic uvnit�. Kombinace dvou styl�.

n. 1:2,5, což je pon�kud archaický pom�r. Akvarel C. R. Cockerella. Tegea Chrám Athény Alea, kolem 350-340 p�ed n. l. Požár v r. 394 zni�il starší chrám, jako architekt novostavby je uvád�n Skopas z Paros, socha� a spolupracovník na Mausolleu v Halikarnasu. Vystav�no z mramoru, první mramorový chrám. Stylobat 19,19 x 47,55 m Hexastylos, peripteros 6: 14, tzn. 1:2,33. Nepodléhá to tendenci ke zkraycování (Nemea a Argos 6:12, Epidauros 6:11). Štíhlé sloupy. Nemea Argos

Epidauros

Iónský �ád

Krepis.

U iónského �ádu se pohyboval po�et stup�� mezi 3 až 7.

Sloup

Sloup má již klasické trojd�lení.

Patka.

Konstrukce patky iónského sloupu popisuje Vitruvius následovn�: jejich rozm�ry se

rozvrhnou tak, aby výška s plinthem m��ila polovinu pr�m�ru sloupu a aby jejich p�e�n�lek,

kterému �ekové �íkají ekfora vybíhal o polovinu pr�m�ru. Ší�ka i délka plinthu bude proto

m��it 1 1/2 pr�m�ru sloupu.

Dále rozlišuje asijsko-iónské a atticko-iónské patky. Patka (spira) rozvádí tlak na krepidu.

Asijsko-iónská patka má plinthus. Objevuje se na ni vodorovné kanelování. Atticko-iónská

patka nemá plinthus. Horní torus �asto zdobí rýhování, pletenec �i jiné vzory. výška se

pohybuje mezi 1/2 až 5/9 dolního pr�m�ru sloupu.

D�ík.

Za�íná vždy náb�hem s páskou. Kanelury (stria) má mít iónský d�ík 24 podle Vitruvia. Ve

skute�nosti se po�et pohybuje mezi 22 až 44, zpravidla je to 24. Sloup se zužuje o 1/6 svého

pr�m�ru. Entase v 1/3 výšky. Mezi kanelurami jsou stezky, která dovoluje hlubší profilaci

než m�l dórský �ád.

Výjime�n� je nahrazen d�ík sloupu ženskou figurou, karyatdidou.

Hlavice

Vitruvius popisuje p�esn� konstrukci hlavice.

Hlavice je odvozena ze sedla d�ev�né konstrukce. Nejstarší hlavice pochází údajn� ze

Smyrny, ale s pozd�jší iónskou hlavicí má málo spole�ného. Daleko blíže jsou tzv. aiólské

hlavice. Jejich voluty vyr�stají p�ímo z d�ík�. Posledním stupn�m je iónská hlavice se

spojenými volutami. Asijsko-iónská hlavice se liší od aticko-iónské jen málo, spíše v

pom�rových vztazích. U asijských hlavic jsou voluty dále od sebe a také jsou lehce menší

než voluty atticko-iónské.

Stavební spára je na hlavicích v r�zných úrovních.

Kladí

Iónské kladí je trojího druhu. Asijsko-iónské kladí se objevuje ve dvou podobách:

a) asijsko-ionské kladí dvoudílné (bez vlysu, se zubo�ezem)

b) asijsko-iónské kladí trojdílné (s vlysem i zubo�ezem)

c) attisko-iónské kladí trojdílné bez zubo�ezu

Ale je to pon�kud um�lé �len�ní, jak dokazuje architráv ereichteionu s karyatidami, kde je

dvoudílné kladí se zubo�ezem.

Architráv

Epistyl má kymation, který musí být v 1/7 výšky epistylu. Zbylá �ást mimo kyma se rozd�lí

na 12 dílu. 3 díly pat�ily spodnímu pásu (fascia), 4 díly pat�í dalšímu dílu a 5 hornímu pásu.

Jednotlivé díly sm�rem vzh�ru p�edstupují.

Vlys

(zoforos) nad epistylem má být o 1/4 nižší než epistyl. Pokud by m�l být vyzdoben reliéfy,

pak musí být naopak o 1/4 vyšší. Kymation z této výšky zaujímá 1/7.

Nad vlysem a� je vytvo�en zubo�ez (denticulus), jež je vysoký jako st�ední pás epistylu. Má

být vyložen ve shod� se svou výškou. U starších �eckých staveb byl však vyložen více.

�ímsa (geison)

Zá�ez (intersectio), jemuž se �ecky �íká metopé.

�ímsová deska je podep�ena kymatem s listovcem u v�tších staveb, u menších je užito lysis.

Korunní �ímsa se svým kymatem, nepo�ítaje okapovou �ímsu (simu).

A v�bec všechny p�e�n�lky, které p�esahují o tolik, kolik mají na výšku, mají vzhled ladn�jší.

Patka. Konstrukce patky iónského sloupu popisuje Vitruvius následovn�: jejich rozm�ry se

s plinthem m��ila polovinu pr�m�ru sloupu a aby jejich p�e�n�lek, kterému �ekové �íkají ekfora vybíhal o polovinu pr�m�ru. Ší�ka i délka plinthu bude proto m��it 1 1/2 pr�m�ru

sloupu.

tlak na krepidu. Asijsko-iónská patka má plinthus. Objevuje se na ni vodorovné kanelování. Atticko-iónská patka nemá plinthus. Horní torus �asto zdobí rýhování, pletenec �i jiné vzory. výška se pohybuje mezi 1/2 až 5/9 dolního pr�m�ru sloupu. Štít Výška štítu se ur�í tak, že celé pr��elí korunní �ímsy se rozd�lí na 9 díl�, z nichž jeden je výškou. Na štítu nebylo užito zubo�ezu. Nad korunními �ímsami se z�ídí okapní �ímsy, kterým �ekové �íkají epaietides, jsou o 1/8 vyšší než jsou korunní �ímsy. Chrli�e v podob� lvích hlav se m�ly d�lat nad sloupy, aby voda jimi chrlená nepolévala lidi. Zajímavost: Vitruvius doporu�oval kv�li optickému klamu vyklonit všechny sou�ástky nad hlavicemi sloup� o 1/12 jejich výšky. Strop Je zpravidla umíst�n ve výši vlysu, nebo prodlouženou deskou �ímsy. Systém se jinak neliší od dórského �ádu. Proporce Propor�ní vztahy vysv�tloval Vitruvius tím, že Iónové, když pomýšleli na stavbu Artemidina chrámu a hledalo proto nové tvarové pojetí, p�enesly na n�j formu podle

štíhlosti ženské. Již to nebyl pom�r 1:6, ale 1:8, aby chrám m�l vznosn�jší vzhled. „Místo

i p�evislé voluty jakoby nakade�ené ku�ery ve vlasech a �elné jejich strany vyzdobili kymatii a enkarpami, rozloženými jako vlasy. Po celém sloupu spustili kanelury jakoby

nápodobu drapérie na šatech vdaných žen.

: pr�m�r sloupu v Priene je 125 cm, u Erechteia 84 cm, v Magnesii jen 66 cm. Interval je zhurba 1:3. Potomci pak pokro�ili v ušlechtilosti a m�li zálibu ve štíhlejších liniích, takže to byly 1:7 u dórského a 1:9 u iónského. 7 Artemision v Efesu (Malá Asie) Iónský. Za�ato 546 p�ed n. l. Nejmladší chrám byl zapo�at v r. 356 p�ed Kristem. Až do po�átku 6. stol. p�ed n. l. se zde Artemid� ob�tovalo pod širým nebem. Ješt� p�ed polovinou století zde za�al stavitel Chersiphron a jeho syn Metagenes z Kréty s výstavbou nejv�tšího chrámu �eckého sv�ta. Stylobat má rozm�ry 55,1 a 115,14 m. 8 sloup� s rozši�ujícími se poli sm�rem doprost�ed (od 6,13 až k 8,74 m). Na bo�ní stran� je 21 sloup� na zadní stran� 9 v normálním uspo�ádání (5,22, tzn. 10 loket). Místo opisthodomu je zde svatyn� (adyton). Celkový po�et sloup� na stavb� je 114. Sloupy spo�ívají na bohat� �len�né patce (spira a torus), položené na plinthu (hrana 2,35). Plinthu zde bylo patrn� použito poprvé. Sloupy z 5. století mají 24 kanelury, ze 4. století jen 20 kanelur. Kombinace dvou �ád� na jedné stavb�. Didyma u Milétu Nejstarší Didymaion. Kolem 540 p�ed n. l. Vzorem pro stavby na Samu a v Efesu. Priene Chrám Athény Polias. Z doby mezi 350–330 p�ed n. l. Dílo architekta Pýthea, stavitele mausolea v Halikranassu. Je považován za tv�rce pozdn� klasického iónského stylu. Odstranil z iónského kladí vlys, když umístil �ímsu p�ímo na architráv. Stylobat je 6:11 sloup�, pom�r lodi je 3:8 u st�n, na vn�jší stran 2:5. Pýtheus je zmi�ován i jako autor teoretického spisu ve Vitruviovi. Olympia, Filippeion Krátce po bitv� u Chairóneie v roce 338 p�ed n. l. (podle Pausania) se za�alo s jeho stavbou. Jméno tholos získal po �lenech rodiny Filipa Makedonského, jejichž sochy byly v chrámu umíst�ny. 18 sloup� kruhového peripteru. 14 m pr�m�r. Na vn�jšku byl poprvé u kruhové stavby (tholos) zvolen iónský �ád, uvnit� je korintský. Chrámový okrsek se nazývá Altis. Místo konání olympijských her, které byly zakázány až císa�em Theodosiem ve 4. stol. n.l. Chrámový okrsek zp�ístup�ovaly dvojí propyleje, v�tší na jižní stran�. Stavby zde vznikaly postupn�, ne najednou jako na athénské akropoli. Je tu archaický chrám Hery, �ada pokladnic, pak z klasického období Di�v chrám s proslulou Feidiovou sochou. Nejzápadn�jíi je pak umíst�n helénistický Filippeon s dlouhou sloupovou síní (zv. ozv�novou). Didyma u Milétu Mladší Didymaion, chrám Apollóna. Kolem 310 p�ed n. l. až 2. stol. po Kristovi. 10:21 sloup�m, dipteros. Krepis sedmistup�ová. Cella má 11:33, stylobat 51,13 x 109, 34 m, tedy jen o n�co menší než v Efesu. Sloupy 1:10 a mají poprvé, v iónském sv�t�, entazi. „Adyton“ �lení mohutné pilastry již nikoliv �len�né do dvou �ástí. Samos Iónský. Dipteros Hery, kolem 530 p�ed n. l. Stylobat 52,5 x 105 m.

Magnesie na Maiandru Artemidin chrám (Artemis Lykofriene) z období 160–130 p�ed Kr. (p�vodní chrám v dórském stylu zde stál ve 4. století p�. Kr.) je považován za vrcholné dílo Hermogéna, který byl nejslavn�jším iónským teoretikem. Podle Vitruiva kolovaly jeho spisy i v Itálii, ale jeho dílo se nedochovalo. Magnesijský chrám se vyzna�oval �adou novot, „jež nebyly vždy p�íliš vkusné“. Tak nap�íklad ve štítech byly místo socha�ské výzdoby t�i okna. Chrám byl vytvo�en jako oktastylos, dva st�ední sloupy byly od sebe více odsazeny (eustylos!). Novinkou je zde rovn�ž pseudodipteros. Další stavbou je zde chrám Dia Sosipolis, který byl postaven kolem 195 p�ed n. l. a nov� je postaven v Berlín�, Pergamon.Museu. Stylobat 7,38 x 15,82, tetrastylos, prostylos. Proponováno je to v podob� eustylu, údajn� toho byl iniciátorem Hermogenes z Priene. Sardy Chrám Artemidy, Konec 4. stol. p�ed n. l. až polovina 2. stol. po Kr. P�ipojeno až Alexandrem Velkým (Lydie). Základem byl zde starší oltá� Artemidy (Xenofon). Naos je disponován 1:3 (23 x 67,52 m). Athény, Akropole K p�ebudování celé akropole v Athénách došlo po jejím zni�ení Peršany, kte�í akropoli nadvakrát dobyli a posléze i pobo�ili. Po nové výstavb� se sem vrátil athénský poklad, který byl b�hem válek umíst�n na Délu. Vstupní partie se nazývá Propyleje, jsou dnes p�ekryté mladší �ímskou sloupovou stavbou. Novostavba na základech starší pobo�ené, vznikala v l. 437–431. Zde je jako tv�rce uvád�n architekt Mnesikles. Jejich p�ímá kopie byla provedena v Eleusin�. Socha Athény Promachos d�lal Feidias. Chrám Athény Parthenos (Parthenon), Iktinos a Kallikrates, socha� Feidiás. Postaven byl v letech 448–432 p�ed n. l. z pentelického mramoru na míst� staršího chrámu, který zbo�ili Peršané. Peripteros 8:17 sloup�m. Erechteion. Stav�n 421–406 p�ed n. l. Zasv�cen byl n�kolika boh�m, Poseidonu Erechtheu, Athén� a dalším. To údajn� zp�sobilo i nepravidelnsoti stavby. Jsou zde konkávn� vyžlabené voluty, na rozdíl od p�edchozích, vypouklých. Objevuje se zde rovn�ž nov� pásový vzor. Chrám Athény Niké (Niké Apteros), po 449 p�ed Kr. Kallikrates. Amfiprostylos s tetrastylem. V sousedství tzv, Ilissostempel, dnes zni�ený, byl patrn� rovn�ž dílem Kalikrata. Pergamon Pochází oltá� z let 180–160 p�ed n. l. Korintský �ád. Je ješt� více dekorativní, než iónský a není tolik svázán pravidly, je také prokazateln� nejmladší. Proti iónskému �ádu je hlavice �tvercová, takže zde není ani tento poslední �ádový konflikt. Podle tradice nevznikal �ád postupným, vývojem, ale u jeho zrodu stál jednotlivec, socha� nebo kovotepec Kalimachos z Korintu, který žil kolem roku 400 p�ed n. l. P�itom se pravzor korintského �ádu hledá v Egypt�, v kalichovitých hlavicích s florálním dekorem (palmetou, lotosem a papyrem). Korintský �ád se v �ecku uplatnil již jen v malé mí�e, o to v�tší užití m�l posléze v �ímské architektu�e. Vitruvius charakterizuje korintský �ád takto: Korintské sloupy mají všechny rozm�rovosti své symetrie stejné se sloupy iónskými krom� hlavic, jejichž výška je d�lá

pom�rn� vznosn�jšími a štíhlejšími, protože iónské hlavice mají výšku jednu t�etinu pr�m�ru sloupu, kdežto korintské celý pr�m�r d�íku. P�idáním 2/3 pr�m�ru sloupu se stávají korintské hlavice svou vznostností napohled štíhlejšími. Ostatní �lánky, jež se kladou nad sloupy, usazují se na korinstkých sloupech bu podle dórských rozm�rových vztah�, nebo podle obvyklostí iónských, ježto korintský sloh sám nevytvo�il vlastní �ád o korunních �ímsách ani o ostatní výprav�. „Naproti tomu t�etí sloh, jenž se jmenuje korintský, je napodobením panenské štíhlosti, protože jeho ladn�jší výzdoba p�sobí dojmem panny, která je pro útlost svého v�ku stav�na z graciózn�jších �lánk� t�la. Hlavice byla údajn� objevena tímto zp�sobem: M�š�anská dívka z Korinthu, již na provdání, onemocn�la a zem�ela. Její n�kdejší ch�va snesla po poh�bu panenky, s nimiž si dívka za živa hrávala, naskládala je do košíku, košík donesla k náhrobku a postavila jej na hrob. Košík pak p�ikryla taškou ze st�echy, aby v�ci pod širým nebem déle vydržely. Košík byl náhodou postaven nad ko�enem akantu, ten, protože byl tísn�n zmín�ným b�emenem, vyhnal na ja�e své listy a stvoly kolem košíku, zásluhou t�žké tašky, musely se listy svinout do závitnicových kone�k�. Tehdy šel kolem Kallimachos, zvaný Athé�any pro své jemné a ušlechtilé práce v mramoru, jako punti�ká�ský, šel tehdy okolo, všiml si košíku … Vitruvius konstruuje hlavici s abakem tak, aby výška odpovídala spodnímu pr�m�ru sloupu. Zaoblení abaku má být takové, aby �inilo 1/9 �elní ší�ky. Výška abaku má �init 1/7 výšky hlavice. Zbytek hlavice se pak m�l rozd�lit na t�i díly, z nichž jeden pat�il dolnímu listu. Pod kv�ty abakovými jsou umíst�ny úponky (helices), vlastní kv�ty m�ly mít stejnou velikost s výškou abaku. První p�ípady použití korintského �ádu odpovídají vnit�ní dekoraci. Ve vn�jším pohledu se pvn� uplatnily v roce 335 p�ed n. l. na Lysikratov� pomníku v Athénách. Pozd�ji se korintský �ád dost uplatnil u kruhových staveb (Epidauros, Filippeion v Olympii). Je to �ád, který vlastn� se rozší�il až v dob� helénismu. Krepis Pravúhlá p�ípadn� s vybráním p�i dolním konci stupn�. Sloup Trojd�lení Patka je atticko-iónská, vždy ale s plinthem, bývá �asto konstruována z jednoho kusu spolu s plinthem. D�ík má entasi, zužuje se o 1/7 až 1/6, výška sloupu se pohybuje mezi 8,5 až 10,5 spodního D (19 až 21 modul). 24 kanelur se stezkou. N�kdy dopln�no výplní ve spodní �ásti (h�lky). D�ík je naho�e i dole opat�en náb�hem. Hlavice. Její výška zhruba 2 moduly. Má kalichovitou formu (kalathos). Ve spodním okruhu se objevuje 8 až 16 akantových list�, ve druhém okruhu je 8 list�, posunutými do os spodní vrstvy. Z listové �ásti hlavice vybíhají stonky (hellices), které se závitnicovit� stá�ejí pod abakem, ale podporují také st�ední kv�t. Abakus je pom�rn� plochý. Údajn� šest typ� korintských hlavic: 1. horní �ást hlavice s me�íkovými listy, nejsou tu voluty (V�ž v�t� v Athénách) 2. akantové listy vyvedeny pod abakus, kde se ohýbají 3. akanty v nároží vytvá�ejí voluty 4. obdobn� utvá�eno, ale abakus je zbrohýbán a vyto�en 5. dv� �ady akant� a voluty (definitivnítvar) 6. hlavice dopl�ují figurální motivy

Kladí má bohatší dekoraci než u jiných �ád�. Je trojdílné, zpravidla p�ejímá profilaci iónského kladí. Nový �lánek se objevuje u �ímsy (geisonu), kde je použito konsol. Mezi konsolami jsou n�kdy kasety bohat� profilované a zdobené. P�ípadný zubo�ez je mén� vyložen. Athény, Lysikratova lucerna Pseudomonopteros. Vít�z hudební slavnosti v roce 334 p�ed n. l. byl Lysikratés. Pro jeho trojnožku, cenu ud�lovanou básník�m, byl postaven podstavec, kde se poprvé na vn�jší fasád� uplatnil korintský �ád (p�ed tím již uvnit� v Bassai a v Tegee). Šest korintských polosloup�. Hlavice pat�í k nejlépe propracovaným. Podle Pausania to bylo v ulici, kde bylo více takových monument� postaveno. Athény, V�ž v�tr� Je dílem syrského architekta Andronika. Uvnit� v�že byly vodní hodiny (Klepsydra), zven�í slune�ní hodiny (Gnómón). V�ž stála uprost�ed tržišt�. Dílo patrn� pochází z poloviny 1. stol. p�ed n. l. Athény, Olympieion Chrám Dia Olympského, stojící mezi akropolí a stadionem. Vybudován již v dob� �ímské nadvlády. Práce ovšem byly zahájneny roku 175 p�ed n. l. Antiochem IV. Epifanem, resp. již v 6. století p�ed n. l. za Peisistrata (archaický peripteros 30x60 m). Helénistická stavba m�la mít sloupy iónské, ale posléze byly nahrazeny korintskými, dokon�enými za Hadriana v roce 131 n. l. Helénistická stavba byla inspirována chrámem Hery na Samu, dílo Polykratovo. Dipteros, p�vodn� o 120 sloupech, hlavice mají abakus s dosud neokosenými rohy. Chrám Opakování typ�, obrázek. Oltá�. Oltá� v zásad� tvo�il masivní kamenný pult, který m�l n�kdy zna�né rozm�ry. Z hlediska kultu byla nejvýhodn�jším postavení oltá�e východn� od vchodu do chrámu. N�kdy dvojice, protože ob�tiny rušily požárem, byly tyto oltá�e umís�ovány nikoliv p�ed chrámem, ale stranou. V pozdním �eckém období se oltá�e prom�nily v samostatné architektonické útvary velkých rozm�r�. Telesterion Zvláštní �ecký chrám, kde byla konána mystéria, tzn. výklad tajné nauky. Nejznámn�jší byl chrám v Eleusin�, který byl p�estav�n za Perikla Iktinem v rozsáhlou sloupovou sí� o veliksoti cca 55 x 50 m se 42 sloupy. prostor osv�tloval jen otvor ve st�eše. Forum (agora) Agora sloužila jako trh, ale posléze to bylo i ve�ejné prostransrtví sloužící i k jiným ú�el�m. Podle Vitruvia zakládají �ekové svá fóra do �tverce (n�kdy lichob�žníku) s velmi rozlehlými dvojitými sloupovými loubími a vyzdobují je hust� postavenými sloupy s epistyly z maramoru nebo jiného kamene. Naho�e nad stropy portik� z�izují ochozy. Sloupová sí� a procházkové sloupo�adí (stoa)

Sloupové sín� jsou z�ízeny proto, aby se lid z divadla mohl uchýlit v p�ípad� nepohody. Procházkové sloupo�adí má být dvojité, se zevními sloupy dórskými. Stoa v Priéné sloužila jako ve�ejná promenáda. Sloupo�adí tohoto typu pat�í k nejp�ízna�n�jším rys�m nap�l svobodných m�st Východu. Chránila p�edevším p�ed ostrým slun�ením sv�tlem, také p�ed dešt�m. Objevují se i kolonády patrové, jako v Pergamonu na ago�e. Propylaje Monumentální vstup (brána) do ve�ejné budovy, na svatý okrsek, na ve�ejné prostranství význa�eného umíst�ní. Nejslavn�jší propyleje jsou na athénskou Akropoli, které vybidoval Mnesikles 437 až 32 p�ed n. l. Divadlo Vitruivus tvrdí, že podle popsaných zásad �ímského divadla nelze provád�t všechno v �eckých divadlech, „pon�vadž jestliže v latinském divadle jsou v základn� divadla vepsány 4 trojúhelníky pak u �eckého divadla jsou to 3 �tverce. �ekové tak mají orchéstru prostorn�jší, skéna ale ustupuje více dozadu a mén� hluboké je proskénion, které se nazývá logeion. Je to dáno tím, že v �eckém divadle na skén� jednali pouze tragikové a komikové, ostatní odehrávali své úlohy jen v ochést�e“. Proto se také v �eckém názvosloví odlišují skénikové a thymelikové (sbor vystupují kolem thymely). Akustika divadla. Místa zvukov� hluchá (katéchuntés) a místa rozptylující zvuk (cirkumsona�ní), jež jsou �ecky nazývána periéchúntes, dále jsou to místa resonan�ní (antiéchuntés) a konsonan�ní (synéchúntés). �ecké divadlo se vyvinulo z kultovních ob�ad�, z kultu Dionysova. Zpo�átku se slavnost omezovala na zp�v a tanec kolem oltá�e. V tomto smyslu vznikla kruhová orchestra, v jejímž st�edu býval umís�ovány Dionýs�v oltá�. 1. orchestra 2. teátron 3. skéné a proskénio 1. N�kde byl oltá� uprost�ed, n�kde mimo, u �estných sedadel, n�kde nelze oltá� v�bec identifikovat. Orchestra byla obklopena odvodním kanálkem. Na orchestru se vstupovalo ze dvou stran. Divadlo v Epidauru ze 4. stol. (po�átku 3. stol.) p�ed n. l., dílo architekta Polykleita ml., se stalo vzorem pro další divadla. Orchestru zde lemuje �ada otesaných kamen�, uprost�ed je v úrovni podlahy kamenná deska s �epem pro umíst�ní oto�ného oltá�e. Významné bylo rovn�ž Dionýsovo divadlo v Athénách, které bylo dokon�eno roku 338 p�ed n. l. 2. Hledišt� obemykalo orchestru v úhlu o n�cio v�tším než je 180°. Zpravidla bylo kruhové, ale n�kdy se p�izp�sobovalo terénu. P�vodn� zde bývala d�ev�ná sedadla, posléze kamenná. Hledišt� (theatron) bylo s výhodou umís�ováno v klesajícím terénu. Sedadlo ve své zadní �ásti prohloubené sloužilo sou�asn� jako op�rka pro nohy sedícího ve vyšším po�adí. P�i orchest�e byla sedadla pro vznešen�jší hosty, uprost�ed sed�l Dionýs�v kn�z, který divadlo �ídil. Dionýzovo divadlo v Athénách m�lo kapacitu 17000 divák� (po poslední úprav� až 30000 divák�), na Délu jen 5500 divák�. U v�tších divadel byla ješt� vodorovná komunikace v hledišti, která se nazývala diazoma. Svislá se nazývá kerkides. 3. Skéna (z �eckého skéne – stan) byla obdélná budova, která pohledov� uzavírala teétron. Vp�edu bylo podium, tzv. proskénion (logeion), ze stran byla uzavírající k�ídla, paraskenia. Pr�chody zde vedoucí se nazývaly paradoi. St�na zpravidla p�edstavovala královský palác a mívala celkem p�t dve�í. Prost�ední byly vchodem do paláce a pat�ily hlavnímu

protagonistovi hry. Vedlejší vchody byly vstupy k obydlí host� (hospitalia), pat�ily deuteragonistovi a tritagonistovi, další byly již v paraskéniích a nazna�ovaly cesty do m�sta (zleva) a p�es pole (zprava), tzn. do ciziny. P�vodn� byla skéna skute�ný stan pro p�evlékání herc�. P�edstavení v �eckém divadle tvralo tak p�l dne, ale p�i slavnostech bylo v provozu i n�kolik dní. Vývoj divadel lze sledovat od klasického období po helénistické. V helénistické dob� prakticky v žádném m�st� již divadlo nechyb�lo, divadla si dokonce z�izovaly i malé pohrani�ní osady. Helénistické divadlo je proti staršímu �eckému divadlo podstatn� rozm�rn�jší (�ím mladší tím v�tší). Liší se však i skénou, která se rovn�ž zv�tšila, což odpovídalo i zvyšujícímu se po�tu herc�. Divadlo v Epidauru odpovídá popisu Vitruivov�: ke kruhu orchéstry p�iléhá obdélná skéné, která uzavírá p�lkruh doplnách sedadel theátru (hledišt�). Nejv�tším divadlem bylo patrn� Dionýsovo divadlo v Athénách, v hledišti byla k�esla pro významné osobnosti. 8. Ódeion Menší stavba pro recitaci a zp�v, zvlášt� vhodná p�i špatném po�así, protože odeion byl zpravidla zast�ešen. V Athénách byla odeia �ty�i, n�kdy sloužilo i k soudnímu �ízení. Zpravidla m�ly odeiony �tvercový p�dorys, hledišt� bylo upraveno obloukovit�. Budova mohla být využita i k jiným ú�el�m. Knihovny Na severní stran� pergamského nám�stí se nacházela proslulá knihovna s 10 000 svitky, jež byly uloženy ve výklencích kolem úst�ední �tvercové sín�. V helénistické dob� byly knihovny, které by odpovídaly funkci m�stské knihovny, umíst�ny ve zvláštní knihovn�. Objevena byla patrová budova knihovny v Efesu. Rukopisy a katalogy zde byly umíst�ny ve �tvercových výklencích mezi sloupy. V pozadí pak byl velký výklenek na sochu, patrn� boha, m�sta �i panovníka, který nechal knihovnu vybudovat. Patrn� nejv�tší knihovna antického sv�ta se nacházela v Alexandrii, obsahovala na 700 000 svazk�. Radnice (búleutérion) Tak�ka nepostradatelná sou�ást helénistického m�sta. Odvozeno od slova rada (bule). Byla to prostranná zasedací sí� rady (miniaturního senátu) polosvobodného m�sta, jejíž sedadla byla uspo�ádána stup�ovit�. V otev�eném prostoru býval oltá�. Sedadla mohla být umíst�na polokruhovit�, ale rovn�ž mohla sledovat obdélný p�dorys budovy. Sou�ástí radnice v její p�ední �ásti byl rovn�ž uzav�ený dv�r se sloupovým ochozem na t�ech stranách a op�t s oltá�em. N�kdy se ovšem m�stská rada scházela v divadle. Dokonale probádané je búleutérion v Mílétu, který vznikl kolem r. 160 p�ed n.l. Vstup do areálu tvo�í portikus se �ty�mi sloupy. Vchází se jím do nádvo�í �tvercového p�dorysu, obklopeného sloupo�adím (peristyl). Samotná zasedací sí� se nacházela vzadu. Celkem byla budova velká asi 25 x 35 m, stup�ovitá sedadla byla asi pro 1000 lidí. Vytesána byla v rostlé vápencové skále. Priéné, bylo zde shromaždišt� lidu, ekklesiasterion, kolem 200 p�. n. l., asi 20 x 21 m. Ekklesiasterion

(shromaždišt�), obdélná krytá budova pro sch�ze lidu v antickém �ecku. Uvnit� po t�ech stranách sedadla, �tvrtá strana je vyhrazena p�edsednictvu. Podle vitruvia to bylo malé divadlo. Prythaneion Správní palác ur�ený �len�m výboru rady (prytanion). Byl ur�en k celodennímu pobytu. Nacházel se proto blízko búleuterionu. Centrem byl velký sál se sochami salvných bohatýr� a státník�. Byl zde také posvátný obecný ohe�, odkud se bral ohe�. N�kdy byl umíst�n v tholosu? Gymnasion Podle Pausania byla gymnasiony nejd�íve travnatá prostranství ohrani�ená stromo�adími, pozd�ji obehnaná zdí. Nakonec se dispozice (od 4. století p�ed n. l.) m�ní do podoby nákladných a honosných budov, dopln�ných dokonce propylejemi. Za�ízení sloužící k výchov� mládeže. Gymnasion v Sélinúntu m�lo místnosti rozloženy kolem úst�edního dvora s patrovou kolonádou. Ta m�la v p�ízemí hlavice dórské, v pat�e iónské. Dokonalý typ �eckého gymnasia se zachoval v Syrakusách. Tvo�en je p�lkruhem se stupni, které sloužily ve�ejnosti, aby se mohla ve�ejnost zú�astnit výklad� a p�ednášek. Na prot�jší stran� je malý chrám, kterým je p�lkruh odd�len od grandiózní palaistry. Ta již byla ur�ena t�lesným cvi�ením, p�esto také v ní bylo sloupo�adí a snad zde v Syrakusách byla umíst�na také knihovna. Exedry sloužily pro p�ednášky filosof� a k recitacím. Palaistra Ur�eny pro zápas a p�stní boj. Nejd�íve byly od gymnasia odd�leny, pozd�ji s nim i vytvá�ely jediný celek, dopln�ný navíc ješt� stadiem. V �ím� již podle Vitruvia nebyly obvyklé, ale p�esto byly odkázány �eky. P�i palaistrách se mají postavit �tvercové nebo obdélníkové sloupové sín� tak, aby okruh jejich chodeb �inila 2 stadia. �ekové tomu �íkají diaulus. Ke t�em sloupovým loubím se postaví prostorné exedry se sedadly (pro disputaci filosof�). U dvojitého sloupo�adí se umístí tyto �lánky: Uprost�ed efébion (sí� mladík�). Po pravici m�ly by být sí� k ukládání ná�adí, jinde pro cviky s mí�em pln�ným pískem (kórykeión), bezprost�edn� za ní konisterion (sí�, kde se naolejovaní zápasníci poprašovali). Dále tu byla studená umývárna, �eky ozna�ovaná jako lútron. Na levo od sín� mladík� m�l být elaioterion (místnost pro olej pro zápasníky), hned vedle studený basén (frigidarium). Odtud vedla chodba do propnigea (oh�ívárny), byla zde i potní láze� (laconicum). Zevn� se kolem palaistry vyty�ila t�i sloupová loubí, u nichž jsou z�ízeny stadiové závodní dráhy. Takové sloupové loubí se u �ek� nazývá xystos (kryté), vedle toho zde byly závodní dráhy pod širým nebem, jimž �ekové �íkali paradromides. Stadion Býval sou�ástí palaistry. Název odvozen od délkové míry, protože stavby m�ly od met� k met� rozm�šr jednoho stadia (600 stop, tzn. asi 180 m). Také zde bylo hledišt� s kamennými stupni, které mohlo být postaveno ze t�í, ale také jen z jedné strany. Pro Olympii byla délka stadia prý stanovena Héraklem, který údajn� dráhu ub�hl na jedno vdechnutí. Logicky vzniklo jedno z prvních stadií v Olympii kolem roku 450 p�ed n. l. Velikost byla 212 x 32 m. Závodní dráha byla ur�ena pro maximáln� 20 závodník�, hledišt� bylo ur�eno pro 30000 divák�. Nejv�tší stadion byl v Efesu, pojal 75000 divák�. Hippodrom

Závodišt�, které bylo ur�eno pro zap�ažené vozy. Dráha byla delší než stadion, rozd�lena byla uprost�ed nízkou zídkou. Na jedné stran� tuto d�lící ze ukon�ovala socha Hipodamie, na druhé stran� byl oltá� taraxippos (postrach koní). Nejstarší hippodrom pravd�podobn� vznikal rovn�ž v Olympii, závodišt� bylo dlouhé 4 stadia, tj. 770 m. Nejv�tší hippodrom byl patrn� v Athénách, m��il 8 stadií. V �ím� z hippodromu vzniká cirkus. Obytný d�m Vitruvius �íká: �ekové atria nestav�jí, ale pro p�íchozí z�izují chodby. Naproti tomu tvrdí skripta, ale i vykopávky, že úst�edním prostorem byl zpravidla dv�r. Tím asi myslí peristyl. Na jedné stran� jsou konírny, na druhé stran� vrátnice, jsou zde pak vchodové dve�e. Prostor p�ed nimi je nazýván thyrórón. Vstupuje se jím do peristylu, kde jsou na st�ech stranách sloupové sín�, na další anty. Uvnit� dále jsou prostorné sály, v nichž paní domu sp�ádá vlnu s p�adlenami. Po stranách jsou ložnice (thalamos a amfithalamos). Kolem dokola ve sloupových síních jsou jídelny, ložnice a také sv�tni�ky pro služebnictvo. Tato �ást domu je ženská (gynaikónítis, gynaikeion). Mužská �ást je rozlehlejší, s v�tší úst�ední místností, n�kdy s typem peristylu, kde jedno loubí je vyšší (tzv. rhódský peristyl). Mužská �ást se jmenuje andrónítides. Vedle toho zde byly z�izovány samostatn� p�ístupné hostinské �ásti. Ty odd�lují chodby, zvané mezidvo�í (mesauloi). �ecký d�m je spíše odvozen z palácových staveb typu megaron, naopak �ímský d�m spíše vychází z podoby primitivní chýše bežné v Latiu. Dispozice domu na Délu a v Priéné se mnoho neliší. Dv�r zpravidla �tvercového p�dorysu byl p�ístupný z ulice. Do dvora se obracely všechny místnosti, v pozadí byla v�tší a lépe vyzdobená sí�, která sloužila jako jídelna �i jako p�ijímací místnost. Stará Smyrna (Izmir) Staro�ecký d�m postavený cca 900 p�ed n. l., zni�eno kolem 600 p�ed n. l. 3 x 5 m velký prostor, zdi z nepálených cihel, asi 30 cm tlusté. M�sta Opevn�ní, poh�by mimo m�sto. P�ístupové brány. Ulice úzké Agora, nám�stí, úst�ední prostor. Stoa byla ur�ena k promenád�. Radnice (buléuterion) a v její blízkosti prytaneion, ú�ední budova v níž byl udržován stálý ohe�. Šachovnicová soustava. Prvním slavným „urbanistou“ byl Hippodamos Milétský, autor p�edm�stí Athén, Pirea. Ten také v 5. století p�ed n. l. doporu�oval rozvrh m�sta v podob� šachovnice jako ideální. Alexandrie, tv�rcem byl dvorní architekt Alexandra Velkého Deinokrates. Ulice zde m�ly 7 m v ší�i, hlavní ulice pak byly dvojnásobné 14 m široké. Maják na ostrov� Faros byl dílem architekekta Sostrata. Priene bylo navrženo rovn�ž v p�ísném šachovnicovém p�dorysu. Agory mladších m�st mají více representa�ní funkci. Podobu helenistického m�sta Délos Zajímavý kosmopolitní ráz tohoto maloasijského m�sta, tak nap�. je zde agora ze 2. stol. p�ed n. l., která byla vyhrazena Italik�m, další pak byla vymezeno pro Sy�any. Byla tu celá �ada zajímavých staveb. P�edn� divadlo z doby kolem 250 p�ed n. l., �ada portik� – bran: Antigonin portikus a Jižní, oba z doby kolem 250 p�ed Kr., mladší byl Filup�v portikus z

doby kolem 210 p�ed n. l. Známá je zde tzv. Bý�í sí�, pocházející z po�átku helénistického období, z níž se však dodnes zachovaly jen základy. Velkou podlouhlou místnost, ležící v �ele dispozice, lemovaly dórské polosloupy, pokra�ovala p�edsí� s šesticí sloup� v pr��elí a kone�n� následovala vlastní svatyn� se zbytky trojúhelného oltá�e (Apollónova trojnožka). Nelze vylou�it, že tento prostor sloužil jako „v�štírna“, avšak byl vysloven i názor, že chrám dal postavit Démétrios I. Poliorkétés pro posvátnou lo. Priéné Zde byl provád�n v l. 1895-1899 archeologický pr�zkum, který ukázal zbytky v tak dobrém stavu, že lze podobu helénistického m�sta dob�e rekonstruovat. M�sto samo bylo založeno na úpatí hory Mykalé, nad korytem �eky Maiandry (Meandry). Uli�ní terasy umož�ovaly pohled na zákruty této �eky, ústící zde do mo�e. P�es pom�rn� zna�ný svah, nerespektují ulice vrstevnice, ale procházejí podle šachovnice a protínají se v pravém úhlu. Podle ší�ky lze vymezit šest hlavních ulic v horizontálním sm�ru a 16 menších ulic klesajících v p�íkrém svahu, n�kdy jsou dopln�ny, s ohledem na siln� klesající terén, schody. K�ižovatky ulic dopl�ovaly mramorové lavice a ve�ejné studny. Domy nebyly do ulic p�íliš otev�eny, jen dve�mi, a to ješt� pokud možno do vedlejších ulic. Stoa v Priéné sloužila jako ve�ejná promenáda. Pergamon Toto m�sto byl centrem nejmenšího makedonského státu na maloasijském kontinent�. Zdaleka nedosahoval významu seleukovské Antiochie nebo ptolamiovské Alexandrie, o jejich podob� však mnoho nevíme. P�esto i toto m�sto bylo velmi pozoruhodné. Založeno bylo na úpatí kopce a domy byly situovány do p�íkrého svahu, takže �ada ve�ejných staveb byla podep�ena terasami. Na vrcholu kopce stály dva královské paláce, stejného typu, p�estože pocházely z r�zné doby. Vládní palác se mnoho nelišil od dispozice velkých dom�, ale pochopiteln� peristyl byl podstatn� v�tší, aby se kolem n�j vešly všechny místnosti. Megaron se zde proti mykénské kultu�e zm�nil na triclinium, tzn. jídelnu i p�ijímací místnost. Enneakrunos Stavba, kryjící pramen, vybavena byla sochami a chrli�i vody. V�ž v�tr� (hodiny) Sochy Halikarnassos kolem 350 p�ed n. l., perský satrapa = 353, jeho manželka Artemisia. Na stavb� se podíleli nejvýznamn�jší �e�tí a maloasijští um�lci. Architekti Satyros a Pytheos, monumentální dvouetážová stavba, 100 stop vysoká (35 m) s kvadrigou naho�e 140 stop (49 m). Známí socha�i Skopas, Thimotheus ad.

ETRUSKOVÉ Osídlení Itálie. Na Sicilii, v Apulii, na Sardinii a Korsice se uchovaly nuraghi a megalitické stavby. V pádské nížin� budovali noví p�ist�hovalci v 18. století kolové kruhové stavby, tzv.

terramary. Ve 14. stol. došlo ke st�hování na jih a p�vodní obyvatelstvo se zachovalo jen v povodí dnešního Tiberu, patrn� to byli p�edkové Italik�. Etruskové nebyli indoevropský kmen, jejich jazyk je dosud neznámý. Usídlili se ve st�ední a severní Itálii, podle n�kterých teorií sem p�išli z Malé Asie (bezprost�edn� snad z Balkánu), �emuž by mohli nasv�d�ovat n�které kulturn� historické rysy. Dnešní Toscana podle �ímského jejich zna�ení (Tuscové), �ekové je nazývali Tyrhény. Stavby se zachovaly jen v malém množství. P�edevším m�ly charakter technických staveb, odvod�ovacích za�ízení, stoky, opevn�ní. Dlážd�né silnice, p�ipisuje se jim i výstavby �ímské kloaky maximy. Klenební techniky se vyvíjeli od p�e�n�lkové klenby až ke klenák�m. To znamená ke klenb� v dokonalém kameno�ezu, kde ložné spáry klenák� mají polohu normály, tj. kolmice k te�n� zak�ivení. �elní oblouk je zdoben archivoltou. Etruský chrám Chrámové stavby vznikaly pod vlivem �ecké kultury. Zpravidla m�la stavba zasv�cení trojici boh� Jupiterovi, Martovi a Quirinovi. Prost�ední cela byla zpravidla širší než postranní. Chrám býval jednostranný a stál na vyvýšeném míst� (podium). P�ed celami byla sloupový p�edsí� a p�ed nimi široké schodišt�, ze stran vymezené parapetními zídkami. Vytvo�en tak byl „podiový“ chrám. Etruské chrámy byly �asto d�ev�né, proto rozestupy mezi sloupy jsou v�tší než u kamenných staveb. Jednostranná stavba, v �ele se schodišt�m. Sloupová p�edsí�, sí�, n�kdy trojd�lená. Etruský d�m M�stská obydlí. Údajn� se v etruské architektu�e vyvinul typ atriového domu, ale nejsou k tomu žádné d�kazy. Úst�ední sí�, která byla obklopena dalšími prostory. Byla osv�tlena zhora (compluvium), dírou. M�stské brány. Oblouk August�v v Perugii, Porta Murcia v Perugii, brána ve Volte�e. V rozvrhu etruského m�sta se uplat�uje pravidelný k�íž hlavních ulic, jednak severojižní (cardo) a východozápadní (decumanus). V jejich ukon�ení byly hlavní m�stské brány. Hrobní architektura. Hroby byly tumulové (mohylové), skalní a šachtové. Ve spodní �ásti tumula bývaly komory na uložení sarkofág�, zpravidla terakotových. Vstupy do tumul� mají charakteristická ost�ní se zužujícím se rámováním a s prodlouženým horním b�evnem, což vytvá�í tzv. etruská ucha. Tumulus zakon�oval bu jeden, nebo skupina kužel� (náhrobek u Albana). �ÍM Chronolgie Království (n�kte�í králové z etruského rodu) Latium (Lazio) v 8. století vytvá�ela �ada samostatných obcí (vesnic), z nichž jedna se nazývala �ím. Toto sídlišt� m�lo výhodnou polohu na b�ehu Tibery s brodem, takže již od po�átku se odlišoval od ostatních obcí. Spojením rozptýlených latinských a sabinských obcí vznikl na levém b�ehu Tiberu mezi l. 754 až 753 �ím. Údajn� založeno Romulem. Zni�ením Alba Longy se upevnila moc �íma

za krále Tulla Hostilia (673–642) a za krále Anca Martia (641–617 p�ed n. l.) byl postaven první most p�es Tiberu a vybudován byl p�ístav Ostia. Koncem 7. století ovládli �ím Etruskové a mezi lety 616–510 p�ed n. l. jsou uvád�ni t�i králové z etruského rodu. Došlo k rozvoji �emesel a rozd�lení spole�nosti. Král a senát, vytvo�ený ze zástupc� patriciátu a kurijního sn�mu. To bylo shromážd�ní svobodných ob�an�, rozd�lených do 30 kurií, které spadaly pod t�i tribue. Republika 509–31 p�ed n. l. Vláda patrici� za�ala vyhnáním posledního etruského vládce, Tarquinia Superba. P�esto bylo nadále �ímské umn�ní pod vlivem etruského (a to i stavitelství). Ke zm�n� dochází až ve 4. století p�ed n. l. Spole�ensky je republika poznamenána soupe�ením mezi patricii a plebejci. V r. 494 již byli ustanoveni tribuni lidu a zavedena comitia tributa, k obhajob� mén� majetných skupin. V roce 450 byloo zavedeno Zákony dvanácti tabulí. Kone�n� v roce 367 získali plebejci právo jmenovat vlastní konsuly. V roce 496 p�ed n. l. porazili �ímané ostatní latiny v bitv� u jezera Regillus. Nová organizace vojska byla zavedena r. 451, vytvo�eny byly centurie. V r. 396 zni�ením Vejí upadá etruská moc. �ím nepoložilo ani vyplen�ní m�sta Kelty v roce 390. Od 2. poloviny 4. století p�ed n. l. za�íná masivní �ímská expanse, nejd�íve do Itálie, posléze po celém st�edomo�í. Samnitské války (343–290), vít�zství nad Pyrrhem roku 280 p�ed n.l. Punské války skon�ily roku 146 p�ed n. l. zni�ením Karthaga, vzáp�tí nasledovala porážka Makedonie a ovládnutí �ecka. V roce 130 p�ed n. l. byla z�ízena provincie Asia. Republika kon�í smrtí Lucia Cornelia Sully v Pompejích roku 78 p�ed n. l., který se stal v roce 82 diktátorem. První triumvirát v roce 60 p�ed n. l. Zvaražed�ní Caesara v roce 44 p�ed n. l. Druhý triumvirát 43 p�ed n. l. Bitva u Aktia roku 31 definitivn� kon�ní republiku a nastává císa�ství. Císa�ství 31 p�ed n. l. až 476 n. l. Oktavianus (od r. 27 Augustus, = 14 n. l.) omezil pravomoce senátu, reorganizoval provincie. Tiberius (14–37), Caligula (37–41), Claudius (41–54), Nero (54–68). Vespasianus (69–79), Titus (79–81), Domitianus (81–96), Traianus (98–117), Hadrianus (117–138), Antonius Pius (138–161), Marcus Aurelius (161–180), Commodus (180–192). Za Traiana došlo k vrcholu expanse �ímské �íše, za Commoda nastává úpadek. Septimius Severus (193–211), Caracallus (211–217), Alexandrus Severus (222–235). Až do nástupu Diocletiana (284–305) období anarchie a chaosu. Diocletina provedl �adu reforem, které vyvrcholily rozd�lením �íše, tetrarchie, která brzy zaniká. V roce 313 vypsán Milánský edikt a v roce 324 dochází k op�tovnému sjednocení Východu a Západu pod vládou Konstantina. 330 byla Konstantinopole vyhlášena hlavním m�st�m �ímské �íše. Ke znovusjednocení dochází za Theodosia, za n�hož se barba�i usazují uvnit� �íše jako foederati. D�ležitý je solu�ský edikt z roku 380, jímž se stalo k�es�anství jediným státním náboženstvím. Jeho synové op�t rozd�lily �íši s tím, že centrem západní �ásti byla nov� Ravenna (402). Sesazením Romula Augustula kon�í na západ� �íše. Stavební materiál a konstrukce Na technických stavbách, které byly nutné pro ovládání tak rozsáhlé �íše, byly již dokonalé konstrukce. Nov� byl tehnicky �ešen vnit�ní prostor, který se poda�ilo zastropit bez použití husté �ady podp�rných sloup�.

Materiáln� bylo používáno domácích i dovezených surovin. Kámen: p�edevším travertin, peperin (�edi�), vápenec a sope�ný tuf (s p�evahou do interiér�). Dovážel se i kámen z daleka. Mramor. Cihla: op�t používána nepálená i pálená (pozd�ji). Výška malty v ložné spá�e bývala ve výšce cihly, tzn. 5 až 7 cm. Používalo se již tvarovaných cihel podle použití, známé byly i duté tvarovky k odleh�ení zdiva. Malta: Zprvu s p�evahou hlin�ná s puculánovou hlínou a s mo�ským nebo kopaným pískem. Teprve pozd�ji se objevuje vápenná malta, a to velmi kvalitní. D�evo: pocházelo z nejr�zn�jších strom�, o�ech, buk, kaštan, jedle, cedr, cyp�iš a d. Železo: klešt�, táhla, háky a h�eby Konstrukce St�na byla málokdy vyzd�na jednotn�, ale v�tšinou se jednalo o smíšené zdivo. Líc byl zpravidla vyzd�n z tesaného kamene nebo cihel, vnit�ek byl z nepravidelného lomového kamene -emplekton). Rozm�ry kvádr� se r�znily, jejich spojení v p�ípad� otesaných kvádr� bylo provád�no hmoždinkami, skobami, p�ípadn� �epy. Zdivo se n�kdy obkládalo. opus incertum – zdivo nepravideln� uspo�ádané, ale s pravideln� se st�ídajícími spárami opus isodomon (isodomum) – zdivo z pravidelných kvádr� se spárami pravideln� rozmíst�nými opus pseudoisodomum – nejsou zde stejn� vysoké vrstvy opus mixtum – smíšené zdivo. opus spicatum – klasovit� uspo�ádané zdivo opus reticulatum – zvláštní zdivo s uhlop�í�nou vazbou v líci, vždy je vymezeno b�žn� zd�ným zdivem opus rusticum – rustikované �i bosované zdivo, n�kdey s falešnými spárami opus emplecton (enplecton) – zdivo lité nebo dusané Sloupy Konstrukce byly obdobné s �eky. Menší byly vytvá�eny jako monolit, v�tší byly sestavovány z bubn� (tambur�), spojovány byly hmoždinkami. Více se používalo smíšeného zdiva i na sloupy, kdy líc byl z kamene, vnit�ek s litým zdivem, nebo bylo užito cihelných tvarovek s kanelurami, které také mohly být vyzna�eny v omítce. S oblibou docházelo ke st�ídání materiálu, kdy patka byla z mramoru, d�ík z profyru nebo žuly a hlavice op�t z bílého mramoru. N�kdy ovšem bývala hlavice modelovaná ze štuku. V architravu se obejevují p�ímé klenby nebo dokonce odleh�ovací oblouky (nad architrávem). Používáno tak bylo nov� arkády, zpravidla pilí�ové (tzv. �ímské), ale n�kdy i sloupové (toskánské). Nov� se vedle sloup� systému pseudoperipteros objevují i p�edsazené volné sloupy. To si vynucuje velmi oblamované kladí (pozor bylo již v helénistickém �ecku). Nové (p�ípadn� helénistické) je také vysazování sloup� na výrazné sokly. Což odpovídá i systému podia. Klenby Oblouk se v �ímské architektu�e stává integrální sou�ástí. Klenbové pásy byly z kvádr�, která na sebe mohly dosedat bu hladce, nebo byly spojeny �epy a dlaby, n�kdy viditelnými. Vodorovné spáry mohly být k oblouk�m dotaženy „na tvrdo“, nebo kvádry v oblouku m�ly zazubení, odpovídající ložním sparám. Objevují se rovn�ž již „háky“. Odleh�ovací pasy mohly být i v n�kolika vrstvách nad sebou. Kámen se u t�chto kleneb objevuje v místech p�edpokládaného velkého tlaku. Je ho použito p�edev ším v patce a v záv�ru klenby.

�ímané zavedly pasy do klenebního systému, pasy bu klenbou prostupovaly, nebo klenba ležela na nich. N�kdy došlo k rovnob�žnému p�evázání s pate�ní spárou, �ímž vznikla kazetová kostra. P�i malém rozponu se klenulo bez skruží. Tvar klenebního oblouku se p�ibližoval polokruhu nebo kruhovému segmentu. Valená klenba byla vyvázána bu �elním obloukem nebo pate�ní spárou. K�ížová klenba obdobn�, zpevn�na byla pasy (žebry). Vzácn�ji je používáno i kleneb klášterní. Kupole se rovn�ž vyzdívala za pomocí pas� a litého zdiva. Používáno bylo odleh�ených dutých cihel. Nejpozoruhodn�jší klenební útvary se zachovaly v Hadriánov� vile v Tivoli. Pod jejich vlyvem byla vytvo�ena i melounová klenba Brunelleschim. Toskánský �ád Nejjednodušší ze všech antických �ád�. Vznikl na stavbách Etrusk�, jež se však nezachovaly, takže nelze uvést žádný konkrétní p�ípad. Známe jej p�edevším z terakotových desti�ek. Na tomto základ� byl vlastn� kodifikován až Vignolou. Sloup je trojdílný, m�l výšku 7 až 7,5 modul�. Patka m�la plinthus, na kterém byl posazen torus, p�echázející páskou s náb�hem do d�íku. Výška patky nedosahovala zpravidla dolního polom�ru. D�ík nebyl kanelován, m�l entasi. Zužoval se o klasickou 1/6 modulu. Na kr�ek navazoval d�ík náb�hem. Hlavice se skládala z kr�ku, echinu a abaku. Výška zpravidla odpovídala modulu. Kr�ek odd�loval obloun, odd�lený dole páskou a náb�hem. Kr�ek v horní �ásti p�echázel náb�hem a páskou do echinu, který byl �tvrtkruhov� konstruován. Abakus byl �tvercový, jeho horní okraj zduraz�oval op�t pásek s lehkým náb�hem. Kladí m�lo rovn�ž trojd�lení. Architráv byl hladký, ne�len�ný a naho�e jej ukon�oval náb�h a páska, tzn. náb�h �ímsi�ky. Vlys byl ve stejné úrovni s archotrávenm, rovn�ž byl hladký bez �len�ní. �ímsa m�la klasické �len�ní na �lánek podporující (kyma), �ímsovou desku a �ást ukon�ující (sima). Kyma m�lo podobu lesbickou, ale mohla být i jiná. �ímsová deska byla zna�n� vyložena. Dole byl okapní�ek, vytvoi�ený jen výžlabkem, nikoliv nosem jako u dórského �ádu. �ímsová deska op�t ukon�ena náb�hem do pásky a dále malého oblounu. Sima bylo zpravidla jen �tvrtkruhové, dórské. 9. �ád �ímsko-dórský Dórský �ád má v �ímské architektu�e pon�kud odlišný výraz. Hlavní odlišnost lze rozeznat v umíst�ní nárožního triglyfu, který nebyl u �ímských staveb umís�ován p�ímo v nároží, ale od nároží pon�kud odsunut. Do nároží se tak dostala polovina metopy. V detailu pak byly upraveny i jednotlivé sou�ásti, jako architráv, triglyfy, mutulové desky a d. Objevuje se zde více dekorativních prvk�, je to zubo�ez p�evzatý z iónského �ádu, do podhledu �ímsy se dostaly kazety, nov� je zdoben i kr�ek a echinus sloupu. Tyto drobné zm�ny však nem�ly nikdy charakter �ádové platnosti. Jako p�íklad �ecko-dórského �ádu je v �ím� uvád�na vila v Albani u �íma, také však Marcellovo divadlo v �ím�.

Albani: patku tvo�í nízký pásek s náb�hem, kr�ek hlavice dole odd�luje obloun, nad ním je náb�h a páska s echinem. Abakus již není hladký, ale ukon�uje jej �ímsa s lesbickým kymatem. Architráv lícuje s horním pr�m�rem sloupu, je ukon�en taenií, která se pod každým troglyfem zalamuje. Vlys je �len�n na metopy a triglyfy (ty mají zá�ezy ukon�eny již nad taenií). �ímsa triglyf� a metop je stejn� vysoká. Metopy zdobí rozeta v kruhovém ter�i. �ímsová deska v podhledu obsahuje kazety a mutuli (6x6 kapek). �ímsu ukon�uje sima ve tvaru schemtisovéno lysis. Marcellovo divadlo: Sloup (polosloup) nemá patku. Jeho hlavice je obdobná vile v Albani, ale architráv z�stal hladký, taenie probíhá plynule bez oblomení a pod ní jsou regulae s kapkami. Pod �ímsovou deskou je drobný zubo�ez, na spodní stran� jsou kazety a mutuli, které jsou vydlabány. Vlastn� svobodné zacházení s dórským slohem. V zásad� lze stanovit pro �ímsko-dórský �ád tato pravidla. Sloup: je 7 až 10 modul� vysoký, je bez patky, nebo se objevuje malý pásek, n�kdy i sloupy s toskánskou patkou. Na patce p�ízemních sloup kolossea je ješt� nad oblounem zvonovnice. D�ík m�l entasi, n�kdy byl hladký, �ast�jší je kanelura se 24 žlábky, n�kdy jen v horních dvou t�etinách. Sloup bývá štíhlejští než u �eckých staveb. Kanelury mají obloukovité ukon�ení. Kr�ek �asto zdobí r�žice, n�kdy chybí anuli a jejich místo nahrazuje oblounek s náb�hem. Echinus je proti �eckým modelován v podob� �tvrtkruhu, bývá obohacen plastickým vejcovcem. Architráv: býval hladký, ale n�kdy byl odstup�ován a lícoval s horním pr�m�rem d�íku. Vlys s triglyfem, neúplná metopa. �ímsovou desku n�kdy nesl zubo�ez, v podhledu byly mutuli jen nad triglyfy, nad metopami byly kazety. Pom�rov� je �ímské kladí odlišné od �eckého. Architráv odpovídá modulu, je polovinou vlysu, který má výšku 2 modul�. V �ecku byly tyto �ásti zhruba stejné. �ád �ímsko-iónský Nem�l jemnost �eckých tvar�, sloup si ale podržel pom�ry tvarosloví iónského �ádu v �ecku a Malé Asii. Jeho výška byla 17 až 18 modul�, patku m�l attickou, ale s plinthem. D�ík m�l zúžení nebo entasi a byl kanelován 24 kanelurami nebo byl hladký. Voluty hlavice nespojovala k�ivka, ale p�ímka. Nárožní hlavice byla utvá�ena podobn� jako v �ecku. Utvá�ena je do �ty� stran. Kladí bylo trojdílné, ale bohat�ji zdobeno. Architráv d�len na pásy, jejichž výška se sm�rem vzh�ru zv�tšuje. Ukon�ena je kymatem a proužkem. Vlys je hladký, ale m�že být zdoben i festony. N�kdy se objevuje vlys tumbovitý (Diocletianovy termy). �ímsa je nesena zubo�ezem, zna�n� vyložena. Marcellovo divadlo v 1. pat�e, Kolosseum, chrám Fortuny Virilis, chrám Saturn�v na Forum Romanum. �ád �ímsko- korintský Tento �ád byl �ímany pro jeho nekonfliktnost používán nejvíce, také pro jeho dekorativnost. Vlastn� byl až �ímany definitivn� dotvo�en, i když se od �ecké formy v zásdad� nezm�nil. Sloup je propor�n� obdobný sloupu iónskému. Patka sloupu byla stejná jako u �ádu �ímsko-iónského, n�kdy m�že chyb�t plinthus. D�ík byl rovný nebo s entasí, hladký nebo se 24 kanelurami. V p�ípad� sloupu vytvo�eného z tmavého kamene, bylo užíváno hladkého

povrchu, u sv�tlého žlábkování. Hlavice vysoká dva moduly m�la kalichové jádro a dv� �ady po osmi akantech. Volutov� sto�ené stonky se stýkají uprost�ed. Abakus je profilovaný a má prohnuté strany. Výška sloupu obnášela 18 až 20 modul�. U chrámu Concordie v �ím� nahrazují stonky figury beránk�. Abakus byl n�kdy bohat� zdoben, jak je to na hlaicích Kastorova chrámu na Foru Romanu. Hlavice m�la zpravidla výšku 2 modul�. Kladí bylo trojstup�ové. Architráv byl v�tšinou trojpásový (mén� �asto dvojpásový), odstup�ovaný s vloženým perlovcem, n�kdy býval zdoben na spodní ploše v interkolumniích. Býval vysoký 1,5 modulu. Vlys byl r�zn� profilován, byl rovný, vypouklý, nebo prohnutý ve tvaru písmene S. Byl bohat� reliéfn� zdoben. Výška byla zpravidla shodná s výškou archuitrávu. �ímsa je na spodní stran� zdobena kasetovými prohlubn�mi. Její zna�né vyložení je podep�eno jak zubo�ezem tak n�kdy i konsolami. Pantheon, chrám Minervy, chrám Antonia a Faustiny (vše �ím). �ád kompositní �ád se od korintského lišil vlastn� jen hlavicí, která vznikla spojením hlavice korintské a iónské. Voluty podporující vyklon�né rohy abaku jsou vyvedeny z iónského echinu, pod nimiž jsou dv� �ady akant�. Hlavice zpravidla má výšku 2 a 1/3 modulu. V kompositním kladí je zpravidlo využito zna�né míry zdobnosti. Tit�v triumfální oblouk, oblouk Septimia Severa, Diokleciánovy termy, Caracallovy termy (vše �ím). Pilastry a anty Mají stejnou profilaci patek i hlavic se sloupy. Štít Odpovídá štít�m �eckým, ale je �ast�ji více sklon�n, takže pom�r výšky k základn� bývá až 1:5 (v �ecku to bylo 1:8 až 1:9). �ímsy odv�sen jsou složit�ji formulovány, proti �ecké architektu�e se zde objevují na spodních st�nách mutulové desky a zubo�ez. �ímsové desky bývají podložené konsolami, také zubo�ezem (�i sou�asn�). Konsoly mají v�tšinou kosé vyvinutí, protože jsou utvá�eny kolmo k �ímse, ale spodní okraj je rovnob�žná s odv�snou. U p�lkruhov� �ešených štít�, které se objevují v pozdní �ímské tvorb�, bylo �ešení konsol na spodní stran� složit�jší. Konsoly se zde naklán�jí podle svého postavení pod �ímsou. P�edstavené sloupy Kulisa dotvá�ející kompozici st�ny. Nemají nosný charakter, ale jsou sou�ástí tektoniky. Zvláštním typem je edikula (aedicula), vlastn� hlavní ývtarná jednotka �ímské architektury. Princip st�ídání štít� edikul, trojúhelné a segmentové. Barva a socha�ská dekorace Jednak docházelo k vlastnímu zabarvení použitím p�írodn� barevných vzácných materiál� (mramor), využitých rovn� jako obkladové desky (inkrustace) nebo jako mosaika. Barevnost architektury byla n�kdy dost živá. Týkala se u sloup� i d�ík�, naopak mramorové patky a hlavice bývaly bílé. Nást�nná (ilusivní) malba, mosaikové podlahy.

10. Stavební druhy Chrám Vitruvius za�íná svou t�etí knihu, která je v�nována chrám�m (po úvodní kapitole o stavitelství a kapitole o stavebních materiálech) za�íná nejd�íve o kompozici, která spo�ívá na symetrii (rovnováze), což není jen soust�edné uspo�ádání, ale i pom�rový soulad. Odvozuje to z lidského t�la a podobné pom�ry podle n�j musí vykazovat i chrámy. Desítková �i šestková soustava. Základem chrámové dispozice jsou podle Vitruvia všechny chrámy �eckého typu (in antis, prostylos, amfiprostylos, peripteros 6, pseudodipteros, dipteros 8 a hypaithros 10). Je zajímavé, že p�i chrámu amfiprostylos a dalších oboustranných neuvádí žádné �ímké p�íklady, ukazující, že �ímané oboustranné chrámy vlastn� nestav�li. Také zmi�uje p�t forem chrám� (pyknostylos, systylos, diastylos, araiastylos a eustylos). Zakladem není krepida, odstup�ovaná podložka, ale podium. Jeho výstavbu popisuje Vitruvius následujícím zp�sobem: … provede se podium tak, aby základní kameny (quadra), patky (spira), d�íky (truncus), korunní �ímsy (korona) a podbradkové lišty (lysis) až po sám stylobat pod patkami sloup� byly vzájemn� v souladu. Stylobat je t�eba vyvážit uprost�ed pomocí nerovných podložek (scamilli impares); kdyby byl totiž stylobat vyrovnán p�esn� vodorovn�, zdál by se oku prohnutý. Znovu se vrátil k chrám�m Vitruvius ve �tvrté kapitole. Zde uvádí východní orientaci chrámu, nebo obrácené k m�stu, �ece atp. Vstupní dve�e mají být v odpovídajícím stavebním �ádu, slohy dve�í však rozeznává Vitruvius jen t�i: dórský, iónský a attický. Dórské dve�e podle n�ho mají charakteristická ucha a zúžení sm�rem nahoru, také nadsv�tlík (clathrata), iónské zase ancony, attické jsou podobné dórským, ale chybí zde zúžení a nadsv�tlík. Vitruvius dále zmi�uje okrouhlé chrámy, rozlišuje monopteros a okrouhlé periptery. Monoptery mají zvýšenou podezdívku (tribunal). Sou�asn� zde kritizuje volné sestavy soudobých architekt�. Zmi�uje zde pseudoperipteros. Nakonec zde zmi�uje d�ležitý fakt: „Nebo� chrámy nelze stav�t pro všechny bohy podle týchž pravidel, pon�vadž každý b�h má náboženské úkony podle svého odlišného kultu“. Oltá�e Obráceny k východu, položeny vždy níže než sochy boh� chrámu. Jovovi co nejvyšší, Vest� a matce Zemi naopak co nejnižší. Každopádn� se �ímský chrám vytvo�il pod vlivem �eckého a etruského. Vedle spole�enské a náboženské funkce má pojednou v �ím� chrám i reprezentativní ú�el, takže se vypl�uje Vitruviova orientace západního pr��elí stavby k významným �ástem. Nezm�nila se základní funkce, když chrám byl považován za obydlí boha a oltá� byl umíst�n p�ed chrám.

�ímské dispozice jsou s p�evahou podélné, se vstupem v�tšinou na kratší stran�, jen výjime�n� na podélné (Concordia v �ím�). Podiový chrám pod vlivem Etrusk�, �emuž také odpovídá jednosm�rnost, na rozdíl od �ecké dvojsm�rnosti. Etruská tradice se rovn�ž projevuje p�i chrámech Kapitolu (kapitolské trojice, Jupitera kapitolského), jako t�eba v Pompejích. P�íkladem �ímského chrámu je chrám Fortuny Virilis v �ím�, pseudoperipteros na podiu. Pouze na pr��elí jsou p�edstaveny schody, po stranách vy�len�né zídkou, která je pokra�ováním podnože. P�edsí� a kladí jsou z mramoru, ostatní z tufu, který je však potažen jemnou omítkou. Chrám Antonina a Faustiny. Kostel San Lorenzo in Miranda z roku 1601, zasv�cený sv. vav�inci, který m�l zde být údajn� umu�en. Postaven roku 141 ba Via Sacra, postavil císa� Antoninus Pius své poslední manželce Faustin�. Výjime�ná dispozice lze sledovat u chrámu Concordia v �ím�. Dvojstranné chrámy se ale rovn�ž stav�ly: chrám Venuše a Romy v �ím�, vybudovaný 135 a sv�cený Hadriánem o dva roky pozd�ji. Byl to svého �asu nejv�tší �ímský chrám. Ob� poloviny jsou jiného zasv�cení, jedna Rom�, což zosob�uje m�sto, druhá Venuši, matce Aenea, otce Romula a Rema. Vypráví se, že když architekt Apollodorus poznamenal, že sochy sedící na podstavcích jsou p�íliš velké a kdyby vstaly narazily by do klenby, nechal jej císa� Hadrián popravit. Chrám byl obnoven po požáru v roce 283 za Maxentia r. 307 architektem Cariem. Dekastylos, peripteros a ješt� k tomu krepida! Korintské hlavice. Nové je však i vnit�ní uspo�ádání, protože zde nejsou ploché stropy, ale valená klenba s kazetováním. Chrámy v koloniích, n�které pozoruhodn� zachované (Nimes, Vienne), ale dispozi�n� nejzajímav�jší jsou stavby v Baalbeku (Syrie). Z centrálních staveb již byly zmi�ovány monoptera a kruhová periptera. Nejvýznamn�jší kruhovou stavbou však byl �ímský Pantheon. Byl postaven roku 25–27 nejd�íve údajn� jako sou�ást lázní, po p�ístavb� portiku byl prom�n�n jako chrám Jova Ultora (Mstitele), pozd�ji všech svatých a nakonec roku 608 p�em�n�n na k�es�anský chrám. Dnešní stavba p�estavba v l. 120–25 za Hadriána. Otev�ené oko je široké 9 m. Je jediným zdrojem sv�tla. Až do 17. století byla kazetová klenba obložena bronzovými deskami, z nich vzniklo ciborium ve sv. Petru v �ím�. Perspektivní odstup�ování kazet. P�edsí� je na 16 p�vodních žulových sloupech s mramorovými korintskými hlavicemi. Vnit�ní pr�m�r kopule je 43,20 m. Tlouš�ka bvodového zdiva �iní 6,2 m. Dalšími okrouhlými chrámy v �ím� jsou Minervy Mediky (pr�m�r 25 m), cihelná stavba na p�dorysu desetiúhelníku. U okrouhlých chrám� bohyn� Vesty (ochránkyn� domácího krbu) se p�ešdpokládá souvislot s p�edstavou tholosu s úst�edním ohništ�m. Mnohoúhelnikovou dispozici má také Jov�v chrám v Dikletianov� paláci ve Splitu. Nejzajímav�hší okrouhlou stavbou je chrámek v okruhu Jovovoa chrámu v Baalbeku. Má vykrajované kladí, �ímž vzniká vlastn� „barokní“ architektura. Císa�ský palác Palác vládnoucího císa�e byl proti �ecku nový typus pon�kud navazující na orientální paláce. Nešlo však o výrazné pevnosti, ale spíše rozlehlé prostory s �adou staveb nejr�zn�jšího ú�elu. Nejstarší paláce se stav�ly na Palatinu. Patrn� nejstarší byl palác Tiberia, který však dokon�il až Kaligula v letech 37 až41 n. l. Byla to vícepatrová stavba, údajn� první budova v �ím� s prosklenými okny. Stával n�kde v místech dnešní zahrady Villy Farnese v �ím�. Nejznámn�jší je „Zlatý d�m“, který si nechal postavit císa� Nero. První jeho stavba, p�edcházející tuto, zaujímala �ást Palatinu, m�la spíše vilový než palácový charakter. Byl navíc pr�chozí. Po požáru v roce 64 za�al Nero se stavbou svého druhého paláce, Zlatého domu. Poprvé zde bylo užito skladby místností nepravidelného

p�dorysu. Objevil se zde osmiúhelný sál s okny v klenb�. V zahrad� bylo jezero s mo�skou vodou, z n�kdejšího Klaudiova chrámu bylo z�ízeno nymfeum. Po smrti Neronov� bylo vše zrušeno a v místech jezera bylo postaveno Kolosseum, Zlatý d�m nahradily Trajanovy termy. Flaviovci vybudovali nový palác na Palatinu. Byl zde dvojí palác, první s peristylem a s tr�nním sálem, jehož rozm�rná plocha 29 x 35 m byla zaklenuta. Také zde se objevuje �ada místností, jejich st�ny jsoui vedeny pomocí k�ivek. Druhou �ást paláce vytvo�il tzv. August�v d�m, soukromý byt imperátora, obsahující dva peristyly. Výjime�ným p�ípadem je Diocletián�v palác ve Splitu. Není to volná dispozice, ale podobá se dispozici vojebnského tábora s cardo a decumanus. Je to pevnost na b�ehu jaderského mo�e. Zachovala se �ást peristylu a centrální peripteriální chrám Jov�v. Divadlo Je zajímavé, že Vitruvius uvádí jako první m�stskou stavbu práv� divadlo. „Po vy�ešení fóra se vyhledá stavební místo pro divadlo, kde by bylo možno o svátcích nesmrtelných boh� p�ihlížet hrám….“. �ímské divadlo tvo�ilo uzav�enou architekturu na rozdíl od �eckého divadla. Vitruvius sice doporu�uje využití terénu, ale p�itom nevadilo, že bude divadlo založeno i v rovin�. Hledišt� – cavea pak bylo vytvo�eno um�le. Divadlo pak vytvo�ilo vícepatrovou budovu. Také budovy scény byly v �ímském divadle vyšší a pln� uzavíraly pohled. Rozd�lení hledišt� se shodovalo s �eckým divadlem na klínovité díly – cuney. Vodorovn� bylo hledišt� zpravidlo p�ed�leno do dvou �ástí, dolní media a horní summa. Zde byl dvojnásobný po�et cuneí. místo 6 dvanáct. Za sumou byl sloupový ochoz. V místech spojení hledišt� s caveou bývaly n�kdy zvláštní lóže, vyhrazené význa�ným osobnostem. Scéna byla odd�lena zídkou – pulpitem. Vlastní jevišt� bylo proscenium, prostor za jevištem postscenium. �ímská divadla bylo možno p�ekrýt plachtou (velum). Budova scény byla ale zpravidla krytá. �ímské divadlo m�lo na rozdíl od �eckého oponu (aulae), která se vytahovala nahoru. Vitruvius konstruoval �ímské divadlo na základ� orchestry. Do kruhu orchestry se narýsovaly 4 rovnostranné trojúhelníky. Vrcholy, bylo jich celkem 12 jako znamení zv�rokruhu, udávaly �adu výchozích bod� pro ur�ení zadní a p�ední st�ny scvény, dve�í ve scén�, polohu schod�. Sedm jich mí�ilo do hledišt� a 5 na jevišt�. Orchestra nesloužila herc�m ale byly zde sedadla senátor�m. V �ímském divadle všichni herci stály na scén�. N�která divadla byla provisorní, n�která stálá. N�která divadla mohla pojmout až 80000 divák�. Až do roku 55 p�ed n. l. nebylo v �ím� divadlo (stálé zd�né). Pak bylo postaveno Pompeiovo divadlo. První kamenné divadlo v �ím� bylo divadlo Pompejovo, postavené v r. 55 p�ed n. l. Dnes z�staly jen nepatrné zbytky. Do hledišt� se podle popisu vešlo na 40 tisíc divák�. Druhé stálé divadlo vybudoval Augustus r. 13 p�ed n.l. Je to známé Marcellovo divadlo (pojemnované po jeho synovci). Bylo ur�eno pro 20 tisíc divák�. Ve sterjné dob� bylo v �ím� postaveno další divadlo Balbovo pro 30000 divák�. V koloniích �ada divadel. Orange. Aspendos v malé Asii ze 2. stol. n.l. Zachovaná st�na scény. Zde je také použito roztrženého frontonu u st�edních os. Viz také v Milétu. Troje dekorace: tragický (královský palác), komický (m�stský) a satyrský (venkovské). Amfiteatr Zcela novým stavebním typem je �ímský amfiteatr. Výklad jeho vzniku je p�evzat z Plinia. Údajn� byl jeho tvar vytvo�en v roce 50 p�ed n. l. z podn�tu C. Scritonia Curiona. Údajn� postavil dv� divadla vedle sebe, která byla na spole�né h�ídeli a dali se k sob� oto�it. Mohly tak sloužit dopoledn� jako divadla, odpoledene pro zápasy gladiátor�. První, zatím d�ev�nou stavbu, nechal v roce 46 postavit César. První kamenný amfiteátr je datován do roku 29 n. l.

Flaviovský amfiteátr byl otev�en v roce 80 n. l., jeho obvod �inil 537 m a výška 48,5 m. Podlaha arény byla z prken, na nichž byl písek. M�la na délku 77 m a na ší�ku 46,5 m. Zahajovací slavnosti trvaly nep�etržit� 100 dn� a zahynuly p�i nich stovky gladiátor�. Do pozadí odeiony a b�žná sportovišt�. N�kdy bylo možné arénu údajn� zaplavit vodou pro naumachii. Hledišt� Kolossea je d�leno do t�í stání a na místa k stání. První po�adí (maenianum primum). Bylo zde asi 48000 sedadel a 4500 míst k stání, jindy se objevuje údaj o 87000 místech. Oblouková a architrávová architektura na vn�jších fasádách. Jeden z prvních p�íklad� použití suprapozice �ád�. T�etí patro Kolosea se za�ízením pro zastropení arény plachtami. Dnešní Koloseum bylo do zna�né míry nov� vybudováno Valentiniánem III v roce 445. Amfiteátr ve Veron� byl postaven kolem roku 290 za Diocletiána a je dpb�e zachovaný. Aréna má na délku 75,7 m a ba ší�ku �inní 44,4 m. Celá budova je však vysoká „jen“ 32 m. Cirk Vyvinul se z �eckého hippodromu, tzn. závodišt� ko�� s vozy. P�vodní stavby byly d�ev�né. Ve�ejná p�edstavení byla v �ím� vždycky prost�edkem politické a volební propagace. Hry (ludi) byly d�ležitou atrakcí, v dob� císa�ství to bylo 182 dni v roce. Hry byly spole�enskou událostí. Nejstarší byly hry v cirku (Circus maximus), do n�hož se vešlo na 250 000 divák�. Základem je area (arena), písková závodní dráha, ukon�ená na jedné stran� p�lkruhov�, na druhé segmentov�. Od hledišt� dráhu odd�loval hluboký p�íkop. Hlavním detailem cirku byla st�na uprost�ed (spina), nízká podélná ze o délce 340 m umíst�ná uprost�ed arény. P�vodn� zde byly jen kuželové sloupy. Na jedné stran� bylo sedm vajec, na druhé sedm delfín� k ozna�ení ujetých kol. Cirk sloužil p��ededvším k závod�m vozataj�. Zatá�ka se dála kolem metae, vytvo�ené ze t�í kuželových sloup�. Jezdilo se proti sm�ru hodinových ru�i�ek a byly dovoleny r�zné záludnosti. V cirku ase také p�vodn� konaly hry gladiátor�, než byly p�eloženy do amfiteátr�. Nejslavn�jším �ímským cirkem byl Cirkus Maximus, který byl založen Tarquiniem Priskem jako d�ev�ný, za Caesara bylo vybudováno kamenné p�ízemní �ást budovy, dostav�n byl pak ž za Traiana. P�vodn� m�l pojmout 150000 divák�, po úpravách 385000. Ješt� v 6. stol. se zde konaly hry. Další �ímské cirky (Neron�v, Flamini�v) zmizely beze stop. Na míst� Neronova cirku byl vybudován chrám sv. Petra. Maxenti�v cirk patrn� nebyl ani dosrtav�n. Naumachie První um�lá nádrž na naumachii byla vybudována se stoupajícím hledišt�m kolem, ukon�eným loubímn, za Caesar roku 46 p�ed n. l. Hledišt� bylo d�ev�né. Za Tiberou, Agustova naumachie z roku 2, um�lé jezero dlouhé 536 m a široké 357 m. Bitvy se ú�astnilo 3 000 bojovník�. Tvrdí se, že Claudius uspo�ádal naumachii na jeze�e Fucinském, kde na 100 lodí údajn� bojovalo 19000 lidí. Nezachovaly se pochopiteln� a známe je jen z vyobrazení na minci �i z popis�. Lázn� (termy) Tak jako v žádném �eckém m�st� nechyb�lo gymnasion, tak v �ímských to byly lázn�, které do ur�ité míry tuto funkci p�evzaly. Ale hlavní zde byla koupel, ostatní bylo p�idružené, na rozdíl od �ecka. Jedny z nejv�tších �ímských lázní byly Caracallovy (Thermae Antoninianae), budova dlouhá asi 330 m. Byly vybudovány b�hem 10 let za Septimia Severa v l. 206 až 16. Otev�eny byly

Caracallou. Pak sloužily až do roku 537, kdy Gótovbé p�erušili p�ivod vody. Trosky z lázní ud�lalo zem�t�esení v roce 847. Tyto lázn� mohly pojmout až 3000 osob, v Diocletianových termách bylo místo i pro více. Budovy byly p�evážn� stav�ny z púálených cihel a uvnit� obložerny mramorem. Lázn� poz�stavaly ze dvou �ástí, vlastní láze�ské budovy a ze zahrady s h�išti. Kolem dokola byly pomocné budovy, V zadní �ásti byly nádrže na vodu (D), bylo zde stup�ivté hledišt� (H) pro gymnastické hry. Po stranách hledišt� se nacházely knihovny (E), byly zde v m�lkých výklencícjh studovny (G), dále prosxtory pro t�lovýchovu (F), p�ednáškové sály, nymfea atp. V lázních byly dále �ítárny, knihovny, místnosti pro sch�zky i pro ob�erstvení. Úst�ední budova m�la �adu ú�elových místností. První místností byla šatna (apodyterium, O), za ní následoval sál s horkou vodou (caldarium, R) a pak úst�ední sál s vlažnou vodou (tepidarium, Q) a kone�n� sál se studenou vodou (frigidarium, P). Plavecký basén (natatio) byl obvykle v otev�eném prostranství. Všude kolem byly prostory pro parní lázn�, natírání mastmi, masáže a odstra�ování chloupk�. Bylo zde h�išt� (A) pro p�stní zápas (palestra). V lázních se hráli i mí�ové hry, pro které sloužily jak uzav�ené sály (sphaeristeria), tak vn�jší h�išt�. Byly zde rovn�ž výklenky pro hry a rozpravy (B), p�ednáškové sály (C), efébium (D), otev�ený spole�enský prostor (E), nymfeum – koupel v proudící vod� (F), otev�ené nymfeum, teplé koupele (H), sudatorium tzn. laconicum – potní láze� (K) Mí� byl napln�n pe�ím, pískem nebo vzduchem. Kolem roku 170 bylo v �ím� na 170 ve�ejných lázní, ve 4. stol. asi jeden tisíc, v�etn� soukromých koupelen.

11. p�ednáška Stadion Závod v b�hu, neliší se od �eckého. Palaistry Vitruvius se o nich zmi�uje, p�estože nejsou v Itálii obvyklé. Tabularium Byla velká budova, kde byl p�echováván archiv. Tvo�ila p�í�ný záv�r Fora Romana za chrámy na jeho severozápadní stran�. Knihovny

Ve�ejné knihovny vznikaly p�edevším za císa�ství. Oktavijskou a Palatinskou knihovnu z�ídil císa� Augustus, za Hadriána bylo v �ím� 29 knihoven. Nejslavn�jší byla Ulpijská, z�ízená Traianem. Architektonicky nejvýznamn�jší byla knihovna v Efesu. Kolumbarium Sloužilo k pietnímu uchovávání poh�ebních popelnic. V prostoru byly urny ukládány do výklenk� ve st�nách pravideln� rovnržených ve více �adách nad sebou. Ve v�tších podzemních prostorách byly klenuté místnosti s výklenky pro rakve, v menších výkleních byly popelnice. Náhrobky V nejstarším období byly poh�by provád�ny do zem�, za republiky se mrtví spalovali. Prvotní poh�by byly ve m�st�, posléze však musely být mimo m�stské hradby. Lemovaly tak náhrobky zpravidla stejn� jako v �ecku silnice p�ed hradbou m�st. V �ím� to byla p�edevším Via Appia. Bylo zde rozmanité podoby. Mausolea Velké náhrobky, Augustovo mausoleum dosahovalo 87 m v pr�m�ru. P�ipomínalo etruský tumulus.Hadriánovo mausoleum bylo vybnudováno v v l. 135–39, je to válcové t�leso o pr�m�ru 64 m. P�vodn� bylo ukon�eno kuželem, na n�mž stála kvadriga. Uvnit� byla jen nevelká poh�ební komora. Ve st�edov�ku došlo k p�em�n� mausolea na pevnost, známou dnes jako And�lský hrad. Na východ� se udržel zvyk skalních hrob�, jak ukazuje �ada hrobních staveb v Pet�e. Vít�zné brány Srovnat s pylonu u egyptského chrámu, d�raz na st�ední pr�chod. O t�ech (Septimia Severa a Konstantin�v oblouk) �i jednom (Tit�v oblouk) vstupu. Oslavné nápisy. Stav�ly se totiž na pam�� vynikajících �in�, vále�ných úsp�ch� atp. T�eba p�íkladn� byla v Arominu (dnes Rimini) vybudována brána za zásluhy o silnici Flaminiovu císa�i Augustovi. Athény postavili vit�zný oblouk Hadriánovi za pé�i o m�sto. První �ímské vít�zné oblouky byly jednoduché pr�chody, pozd�ji byly složit�jší. Naho�e bývala umíst�na plastika se symboly vít�zství a vále�nými trofejemi. Plastiky se ovšem dodnes nezachovaly. Titova brána v �ím� byla postavena v roce 81 na oslavu Titova vít�zsrtví nad Židy. Je zde také asi poprvé použito kompozirtního �ádu na t�í�trte�ních sloupech. Zajímavé �ešešní má brána Hadriánova v Ankov�, která je z jedné strany p�ístupná schodišt�m. Hadriánova brána v Athénách je z let 117–18. Brána Septimia Severa byla postavena v roce 203, je rovn�ž ze strany fóra p�ístupná schodišt�m. Konstantinova brána je z roku 315, vznikla na oslavu desetiletého panování. Sloupy, obelisky Columna, columna rostrata zobrazující bodce lodí. �estný sloup budovaný na pam�t vít�zství v námo�ních bitvách. První sloup tohoto typu vznikal roku 261 p�ed n. l. na po�est G. Dullia vít�zství nad Karthagem. Nejslavn�jším sloupem je Traian�v sloup na foru Traiani, vznikající jako oslava na tažení proti Dák�m. P�vodn� zdobila na vrcholu sloup socha císa�e a nikoliv sv. Petra jako dnes. Uvnit� sloupu je schodišt�, vedoucí na plošinu hlavice. Obdobn� vznikal sloup M. Aurelia Antonia na po�est vít�zného tažení proti Markoman�m. Op�t je zde dnes socha sv�tce, sv. Pavla, která nahradila císa�e.

Forum Odpovídá �ecké ago�e. Vitruvius: �ekové zakládají svá fóra (agory) do �tverce s velmi rozlehlými dvojitými sloupovými loubími … Italská m�sta však nemají z�izovat svá fóra takto, protože nám p�edkové p�edali oby�ej po�ádat na fóru gladiátorské hry. Mají se podle Vitruvia tak z�ídit prostorn�jší mezisloupí, m�ly by tu být pen�žní obchody. Ve vyšších podlažích doporu�oval z�ídit balkóny pro diváky (maeniana). Rozloha fóra se m�la stanovit podle po�tu obyvatelstva. Ší�ka fóra se vymezí tím, že jestliže délka fóra by m�la být 3 díly, pak dva díly by m�la tvo�it ší�ka. Ho�ejší sloupy se postaví o ???? menší než sloupy spodní. Nejen zásluhou toho, že spodní �ásti nesou v�tší tlaky, ale také proto, že má architaktura napodobovat p�irozenou povahu rostlinstva. V �ím� bylo p�vodním forem, forum romanum. M�lo nepravidelný p�dorys, kde se odehrával obchod, sm�na, soudní �ízení, ve�ejné zábav� i gladiátorským hrám. K fóru p�iléhalo menší prostranství (comitium) a radnice (curia). Na rozhraní fóra a comitia stálo vyvýšené �e�ništ� rostra, architektonicky upravené. Kolem fóra byly p�vodn� d�ev�né krámy obchodník� (taberny), pozd�ji p�evažovaly ve�ejné reprezentativní budovy. Chrámy, basiliky, tabularium (archiv státní), pozd�ji také pomníky, vít�zné brány apod. Teprve v dob� císa�ské se stav�ka monumentální prostranství pravoúhlého p�dorysu, �ešená jako architektonický celek. Vedle reprezentativních fór byla v každém v�tším m�st� fora venalia, tj. zvláštní tržnice, ur�ená výhradn� k obchodu. V �ím� byl trh dobyt�í (forum boarium), trh vep�ového masa (forum suarium), trh zeleninový (forum olitorium). Basilika Basilika sloužila jak soudním tak obchodním ú�el�m. Stav�ly se jednolodní, trojlodní i p�tilodní. Vt�šinou plochostropé, n�které patrové, n�které zaklenbuté. V dob� císa�ské byly basiliky nezbytnou sou�ástí fór. Pro basiliky se ur�í stavební místa p�i�len�ná k fór�m, a to na stranách co nejteplejších, aby se mohli v zim� do nich odebrat obchodníci a kupující a netrp�li špatným po�asím. Ší�ka basilik se nemá stanovit menší než 1/3 a ne v�tší než ½ jejich délky. P�i v�tší rozlehlosti místa do délky a� jsou na koncích basiliky postaveny chalkidiky, jak je tomu u basiliky Iulie Aquiliany. Sloupy basilik se p�itom mají ud�lat tak vysoké, jak jsou široké jejich sloupové sín�. Pro sloupovou sí� bu stanovena 1/3 ší�ky prost�ední lodi. Mezi horními sloupy se má z�ídit p�epážka (pluteum) a ¼ nižší než horní sloupy, aby obchodníci a kupující nevid�li na lidi, p�echázející ho�ejším poschodím. Vitruvius popisuje basiliku, kterou sám navrhl v Iulii Fanestris. Prost�ední lo byla mezi sloupy dlouhá 120 stop a široká 60 stop, vedlejší sloupová sí� je široká 20 stop. Sloupy jsou vysopké 50 stop i s hlavicemi, modul je 5 stop .... Chybí dva prost�ední sloupy, které by p�ekážely pohledu do „velebné posv�cené sín�“. Tribunal (zvýšené místo pro soudní sedadla) v této posv�cené síni má zaokrouhlený tvar. Vše je vlastn� ud�láno tak, aby lidé, stojící p�ed ú�edními osobami, nep�ekáželi obchodník�m a kupujícím v basilice. K významným basilikám v �ím� pat�ila basilika Ulpia (Tarainova), basilika Julia, Aemilia, Maxentiova (Konstantinova) a d. Maxentiova basilika (po 306/10) doistav�ná za Konstantina, je cihelná trojlodní stavba. St�ední lo byla zaklenuta k�ížovou klenbou, byla dlouhá 80 m. Rozpon byl 25 m a výška

35 m. V postranních lodí byly valené klenby a její výška kolem 25 m. Mezilodní sloupy byly korintské. Basilikální osv�tlení. Výklenek pro soudce. Státní pokladnice Aerarium má být p�ipojeno k fóru, tak aby pom�rn� odpovídala. V�znice Carcer má být p�ipojeno k fóru, tak aby pom�rn� odpovídal. Radnice Curia má být p�ipojeno k fóru, tak aby pom�rn� odpovídaly. P�edn� to platí o radnici, která m�sto reprezentuje. Pokud se bude jednat o radnici �tvercovou, a� je její výška stanovena ší�kou zv�tšenou o polovinu. Pro radnice podlouhlé se ší�ka i délka se�te a polovice sou�tu se ur�í za její výšku až po kazetovaný strop. Vnit�ní st�ny se musí v polovin� p�epásat korunními �ímsami. Nez�ídí-li se �ímsy, ponese se hlas osob rokujících v budov� do výše a poslucha�i nebudou rozum�t. Sloupo�adí a procházkové cesty Procházkové sloupo�adí se zakládají dvojit� se zevními sloupy dórskými s epistyly. Prost�ední sloupy by m�ly být o 1/5 vyšší než sloupy zevní. Mají být postaveny ve slohu iónském nebo korintském. Tyto sloupy se však nebudou �ídit pravidly, které Viotruvius ur�il pro sloupy v chrámech. Tak m�la být výška dórského sloupu i s hlavicí rozd�lena na 15 dílk�, jeden z nich je modulem. Spodní pr�m�r sloupu by m�l být 2 moduly, mezisloupí 5 a p�l modulu, hlavice 1 modul. Iónské sloupy se rozd�lí (s výjimkou patky a hlavice) na 8 a p�l dílu, jeden je modulem i pr�m�rem sloupu. Korintský sloup má obdobné �len�ní. Prostory p�ed procházkovými sloupo�adími se musí okrášlit stromy, pon�vadž procházky pod volnou oblohou jsou velmi zdravé. P�edevším pro o�i. … Aby cesty byly suché a bez bláta, bylo nutno vykopat odpadní strouhy (s trubkami). Vyhloubená místa se m�la vyplnit d�ev�ným uhlím a zasypat naho�e hrubým, pískem. Macellum (tržnice) Samostatné budovy sloužící k prodeji potravin ale i jiného zboží. Vedle t�chto budov ovšem existovalo na foru i množství jednoltivách malých krámk� (tabernae, veterae et novae). Pro obchod však byly využívány i basiliky. Kupodivu vznikaly opisovny knih a prodejny knih (taberna libraria). Zásobárny Jsou tím myšleny ve�ejné zásobárny. Nejednalo se o potraviny, ani o vodu, které bylo podle Vitruvia v p�ípad� nebezpe�í snadné uskladnit, ale p�edevším o topivo, d�evo k va�ení. Jednoltivým ob�an�m se pak podle tribuí p�id�lovalo topivo, které bylo uskladn�ni u t�chto vycházkových cest. Mosty Klenební konstrukce. V �ím� byl do 2. stol. p�ed nn.l. pouze jediný most, byl d�ev�ný a podle starého zvyku byl sesazen bez železa. Ve 2. stol. pak byl postaven most Emili�v, zv. též most senátor�. M�l šest oblouk� a dnes se z n�ho zachovaly jen nepatrné zbytky. Další most byl Mulvi�v, který se zachoval v pozm�n�né podob�. Jeho oblouky mají r�zný rozpon, což údajn� odpovídalo proud�m vody. St�ední oblouky jsou proto znateln� širší.

Zpravidla byl pilí� uprost�ed mostu a po�et oblouk� byl sudý. Pilí�e m�ly stup�ovité vlnolamy a ve st�ední �ásti byly opat�eny propust�mi, aby se p�i povodních snížil tlak na pilí�e. Most Fabrici�v v �ím�, vybudovaný r. 62 p�ed n. l. má dva oblouky o rozponu 24 m. Most Alcantara ve Špan�lsku je dlouhý 200 m a má šest oblouk�, nad jeho st�edním pilí�em je brána. Akvadukty Vodní vedení se podle Vitruvia provádí trojím zp�sobem. Strouhami ve vyzd�ných kanálech, olov�nými rourami nebo trubkami z pálené hlíny. U kanál� má být spád ne mén� než 1/2 stopy na 100 stop. V místech, kde vodovod dosáhn� m�st� se staví sb�ra� vody (castellum) a trojitý vodojem, spojený se sb�ra�em. Vodojemy jsou vzájemn� propojeny troubami. Od st�edního vodojemu se napájí všechny kašny a fontány, druhý zásobuje termy, t�etí slouží soukromým dom�. Platilo se za to poplatek. Zmi�uje dále Vitruvius pot�ebu z�ídit i podzemní vedení (štoly). V p�ípad� vedení vody olov�nými rourami bylo zapot�ebí postavit sb�ra�. Princip spojených nádob byl u potrubního vedení využit (tzv. b�icho). U štol doporu�uje vedení p�erušovat sb�ra�i, které umožní lepší konstrolu potrubí. Spot�eba vody v �ím� si vynutila t�eba již v 1. stol. n. l. vybudování 9 akvadukt�, koncem 3. stol. již bylo v �ím� 13. Aqua Claudia, Appia, Marcia, Julia, Virgo. Celkem bylo asi 500 km vodovod�, z toho asi 55 km na obloucích. Aqua Marcia p�ivád�lo vodu až ze vzdálenosti 91 km, aqua Claudia ze 60 km. Tento akvadukt je vysoký 32 m, ale nebyl pe�liv� proveden, takže z�stal v provozu jen 30 let. Cisterny Pokud není možné zásobovat m�sto vodou akvadukty nebo ze studní, bylo zapot�ebí z�idit cisterny „signijské práce“. Hypocaustum Topné za�ízení. M�sto Vitruvius uvádí: majestátnost m�sta a zna�ný r�st obyvatel vyžadovaly mimo�ádné zvýšení po�tu byt�. Tato situace nutila k tomu, že se �ešení hledalo ve výšce“. Zm�n� m�sta prosp�l paradoxn� požár v roce 64 za Nerona, který si vynutil vydání nových požárních p�edpis�. Majitelé dom� byly povinni dodržovat tyto bezpe�ností p�edpisy. Výška budov nesm�la p�ekra�ovat dvojnásobek ší�ky ulice, bylo na�ízeno z�itzovat široké portiky v pr��elích, d�ev�né stropy byly zakázány a budovy musely být od sebe odd�leny. Po ulicích nesm�ly ve dne jezdit povozy s výjimkou povoz� svážejících odpadky nebo materiál pro ve�ejné stavby. Pouze v noci. Kolem m�sta tak vyr�stala veliká „parkovišt�“ (area carruces). Sbor hasi�� (vigiles), vojensky organizovaný. P�esto �ím vznikal bez regula�ního plánu živeln�. Ve 4. stol. n. l. bylo ve m�st� asi 44 000 �inžovních dom� (insulae) a 1 800 rodinných dom� (domus). Celkem je odhadováno, že zde žilo asi milion obyvatel. Bylo zde 11 vodovod�, které dodávaly p�es milion kubík� vody denn�. Bylo zde 11 ve�ejných lázní velkých (thermae) a 856 menších (balneae), 15 velkých fontán (nymphae), 2 naumachie a 1 352 kašen a bazén�. Pompeje byly poprvé zni�eny 5. února 62 zem�t�esením. Tehdy žilo ve m�st� na 20000 obyvatel, poté asi polovina. P�i další katastrofe v srpnu 79 p�i výbuchu Vesuvu zem�elo pod nánosy sope�ného popele a kamen� p�es 2000 lidí. Pompeje se d�lily do �tvrtí vici a paci. Hlavní ulice, ulice Hojnosti, byly zde kr�my (cauponae), nálevny thermopolia, ale rovn�ž i

nev�stince a herny (tabernae lusoriae). Dá se zde asi nejlépe pozorovat vývoj �ímského domu od jednoduché stavby toskánského typu, p�es stavby inspirované helénistickým sv�tem až k �ímským residencím. Herculaneum se poda�ilo vykopat již d�íve, krátce p�ed polovinou 18. století, ale teprve od roku 1927 zde probíhal systematický v�decký výzkum. Krom� obytných dom� zde byly insulae, dosud jich bylo vykopáno sedm. Na rozdíl od Pompejí, zaniklo Herculaneum pod vrstvou bahna. P�ístav Dopuru�uje Vitruvius p�edevším vybírat již p�írodní úp�ístavišt� s vybíhajícími skalisky. Pak je t�eba postavit kolem již jen sloupo�adí nebo lod�nice. Dále bylo nutno vybudovat po obou stranách p�i vjezdu do p�ístavu v�že, aby bylo možno natáhnout pomocí stroj� �et�zy. Jinak Vitruvius mluví o sypaných hrázích a cementu. Popisuje i výstavbu zdiva pod vodou pomocí dubových rošt�, hrázd�ných konstrukcí, vypln�ných kamenným zdivem s cementem. Dále hovo�í i o od�erpání vody. Ostia byl p�ístav, kterým byl zásobován �ím. Název je odvozen z ostium, vstup. P�ístav postupn� vyr�stal z vojenského tábora, ale postupn� se z n�ho stalo velké m�sto, kde vedle dom� bohatších obyvatel vyr�staly i �inžovní domy (patrn� zde poprvé), v p�ízemí s �adou obchod�, tabernae (odhaduje se, že zde jich bylo na 800). V dob� nejv�tšího rozkv�tu zde bylo patrn� na 50000 obyvatel. Posléze však význam Ostie se zmenšoval s vybudováním um�lého p�ístavišt� v sousedství Portus Romae. Obytný d�m (domus) Vyvinul se ze staven �ecké a etruské. Základem tak bylo atrium. Podle Vitruvia se domovní úst�ední sín� (cava aedium) d�lilo na p�t druh�. Podle úpravy zast�ešení se rozlišovalo atrium tuskanikum (nejstarší typ), u n�hož st�echa spo�ívala jen na trámech, dále to bylo atrium tetrastylos, kdy st�echu nesly �ty�i sloupy, atrium corinthium, kde st�echu podepíralo více sloup�, atrium displuviatum – st�echa m�la sklon ven, atrium testudinatum, atrium cele p�ekrývala st�echa.

1. pruvlaky (trabes) jsou položeny na p�ekladech (interpensivum), uprost�ed otev�ená st�echa.

2. Nosníky jsou položeny na sloupy. 3. Sloupy pod pr�vlaky v rozích 4. P�i v�tších návalech vody nevhodné, ale požívalo se jich protože jejich compluvia

nestála v cest� okn�m jídelen? 5. Pln� p�ekryté atrium

Pom�rov� by m�la mít atria 5:3 p�ípadn� 3:2. Vým�ra ší�ky pro bo�ní místnosti (ala, k�ídlo) vpravo i vlevo se stanoví tak, že jsou t�etinou délky atria. P�i 20 stopové ší�ce atria se p�id�lí pro tablinum zbytek po ode�tení t�etiny. Strukturu stavby doporu�uje Vitruvius, s ohledem na velikost jednotlivých prostor, takto. Výška tablina až po pr�vlak a� je stanovena ší�kou tablina zv�tšenou o 1/8. Fauces se p�i menších atriích vym��í v ší�ce tablina zmenšené o t�etinu. P�i v�tších atriích by m�ly tvo�it jen jeho polovinu. Otvor ve st�eše se nazývá compluvium a basén pod ním impluvium. Comluvium by podle Vitruvia by nem�lo být menší než �tvrtina atria a ne v�tší než 1/3 atria. K atriu p�iléhaly jednotlivé obytné místnosti cubiculae. V ose proti vstupu býval zpravidla krb s odvodem kou�e v otvoru ve st�eše. Pozd�ji zde býval umís�ován vchod.

Atrium, jako vstupní prostor, bylo v�tšinou reprezentativn� upraveno. Za impluviem, proti vstupu, stával podstavec nebo oltá� domácích boh�. Zadní �ást ochoz� atria se rozši�ovala do obou stran k�ídly. Tato k�ídla, alea, byla do atria pln� otev�ena, další prostory se daly uzavírat alespo� záv�sy. Alea m�lo význam pro uchování památky na p�edky. Byla zde chována d�ev�ná poprsí p�edk� s voskovými obli�eji a jiné památné p�edm�ty rodiny. Tablinum na ose proti hlavnímu vstupu se pln� otevíralo jak do atria, tak do peristylu. P�estože bylo oboustran� otev�ené nesloužilo jako pr�chod. K tomu sloužila zvláštní chodba, fauces, vybudovaná n�kdy po obou stranách tablina. Podlaha tablina byla o dva stupn� výše než okolní prostory. Peristyl v zadní �ásti domu se podobal atriu, ale byl rozlehlejší. Podle Vitruvia m�l mít délku o 1/3 v�tší než hloubku. Výška sloup� se m�la rovnat ší�ce sloupové chodby. Interkolumnia m�la mít 3 M, nem�la být v�tší než 4 M. Uprost�ed byla nádržka s vodou, piscina. Vzadu byla jídelna, triclinium. Tato jídelna m�la mít délku dvakrát v�tší než ší�ku. K peristylu p�iléhaly ložnice, sály, hovorny, pinakotéky (obrazárny se podle Vitruvia musí konstruovat o zna�né rozloze), bibliotéky, lázn� ad. K zadní �ásti peristylu p�iléhaly hospodá�ské provozy, konírny, vozovny, kuchyn�, p�ípadn� dílny. Za peristylem bývala zpravidla zahrada, hortus. N�kdy bývalo zde patro – tabulatum. Mohly být rovn�ž v p�ední �ásti domu také krámy. Vitruvius dále zmi�uje sály korintské a egyptské. Korintské sály m�ly sloupy jednoduché, postavené Bu na podiu nebo na podlaze. Spo�ívají na nich epistyly a nad korunními �ímsami ješt� kazetovaný strop. U egyptských sál� se po obvodu vytvo�í podlaha, takže venku vzniká ochoz kolem st�ední �ásti. Egytpské sály ase tak podobají spíše basilikám a ne korintským sál�. Podle Vitruvia se stav�jí i neitalské sály, kterým �ekové �íkají kyzikénoi. Po pravé i levé stran� mají okna ve form� dve�í, aby z jídelních lehátek bylo možno vyhlížet okenními otvory do zelen�. Dále se zabývá Vituvius výhradn� soukromými místnostmi a ve�ejn� p�ístupnými. Soukromé místnosti jsou nap�. ložnice, jídelny, lázn� a ostatní místnosti. Všeobecné místnosti jsou vestubulum, atria, peristyly. Lidé, kte�í nejsou bohatí, tedy nepot��ebují felké vestibuly, ani atria, protože sice chodí ke zdvo�ilostním návšt�vám, ale sami takové nep�ijímají. Zmi�uje jiné úpravy dom� pro obchodníky, pro banké�e, pro politiky, jiné pro šlechtice. Dále se Vitruvius všímá vhodnosti umíst�ní staveb s ohledem na sv�tové strany. Zimní jídelny a lázn� mají být podlen�ho umíst�ny sm�rem na západ, protože je t�eba využít ve�erního sv�tla a tepla zapadajícího slunce. Ložnice a knihovny mají být obnráceny k východu. Zp�sob jejich využívání totiž vyžaduje sv�tlo ranní. „V knihovnách obrácených totiž k poledni nebo k západu poškozují knihy moli a vlhkost, jelikož tam mají p�ístup vlhké v�try, které plodí moly…“ Jídleny jarní i podzimní k východu. Jsou totiž správn� slunce vyh�ívány až do doby, kdy zpravidla jsou využívány. Letní jídelny by m�ly být obráceny k severu. Stejn� tak i obrazárny, tkalcovny koberc� a malí�ské ateliéry. Strukturu �ímského domu lze nejlépe sledovat na stavbách v Pompejích. Jako nejstarší se bere tzv. D�m chirurg�v: Vchod (fauces) vedl do úst�ední dvora (atrium), kde byla vodní nádrž (impluvium). Kolem atria bylo n�kolik místností (cubicula), proti vchodu pak otev�ená místnost (tablinum). Tento prostor sloužil patrn� jako jídelna (také). Vedle byly další menší místnosti (alae). Z tablina byla p�ístupná zahrada (hortus). Taková to sestava byla typická pro Etrusky, �ímany po celé 3. století p�ed n. l.

Po 2. století se toto uspo�ádání zm�nilo ve smyslo �ecko-�ímském. Byla to stavba prostorn�jší �lenit�jší a vznešen�jší. Zde bývá jako tyopický p�iklad uvád�n Pans�v d�m v Pomejích. D�m nového typu je pojmenován jako peristylový pro sloupo�adí, které obklopuje zahradu. Takový d�m byl oblíben p�edn� koncem republiky. N�kdy se dokonce objevuje dvojice peristyl�, koupelny, knohovny, kryptoportiky a jídelnami (triclinium). Ve st�ední �ásti peristylu bylo �asto viridarium. Rostliny se st�íhaly do ur�itého tvaru (ars topiaria). Jidelny se rozší�ily p�edn� poté, co se v �ím� ustálil zvyk jíst v leže. Byly zde r�zné typy stol�, ob�d se v�tšinou servíroval na trojnožce, zvláš� p�epychové byly stoly o jedné noze, monopodia. Solium bylo k�eslo pro paterfamilias, cathedra bylo k�eslo pro ženy bez podru�ek. Domácí oltá�íky (lararium), voskové masky s portréty p�edk� (imagines maiorum). Nájemní d�m (insula). Typickým �ímským domem ale nebyl domus, byla to insula, �inžovní blok, postavený z p�evahou z cihel a d�eva. V p�ízemí byly obvykle krámy a nejvíce p�epychové byty, které byly obráceny do dvora. Mén� drahé byty byly ve vyšších podlažích, �ím výše, tím chudší. Výjime�n� dosahovaly i výšky 30 m. Výška domu byla totiž regulována, aby nedocházelo k jeho destrukci. Augustus tak omezil výšku na 70 stop (tj. 20,75 m), pozd�ji byla ješt� snížena na 60 stop (17,55 m). Domy takto vysoké mohly obsahovat p�t až sedm pater. Nájmy byly velmi vysoké, n�kolikrát stát musel odluhovat, n�kdy si nájemníci museli brát podnájemníky. V �ím� sice tyto domy zanikly, ale n�které se zachovaly v Ostii. Ve srovnání výskytu je pom�r ve prosp�ch insulae zcela z�etelný. Jestiliže v císa�ském �ím� bylo na 1790 dom�, pak ve stejkné dob� to bylo 44602 nájemných dom�. Ozna�ovaný ostrov, insula, jednotlivé byty se nazývaly cenacula. N�které byty byly velice nákladné, i ve vyšších polích byla tekoucí voda, n�kdy rovn�ž i záchody. Villa, villa suburbana P�edevším je t�eba vyšet�it krajiny po stránce zdravotní … Venkovské dvorce (villy). Jejich rozlehlost a� je uvedena v soulad s vým�rou polností a s množstvím výnosu plodin. Dvory a jejich velikost se mají stanovit … podle po�tu dobytka ,,, kolik sp�ežení vol�. Ší�ka volských stájí nemá být menší než 10 stop a ne v�tší než 15 stop. Po 7 stopách na každé zví�e. Ke kuchyni se p�ipojí láze�. V nejv�tší blízkosti kuchyn� by m�la být i lisovna plodin. S ní má být spojena vinná komora. Ta musí mít okna na sever, na rozdíl od sklad� oleje, které by m�ly být na jih, protože olej by nem�l ztuhnout. Ov�í a kozí stáje se ud�lají tak velké, aby každé dobyt�e m�lo pro sebe 4 a 1/2 stopy a ne více než 6 stop prostoru. Obilní špýchary by m�ly být pozdvižené nad zem a obrácené k severu. Pro konírny by m�la být místa co nejteplejší, ale nem�la by být u ohništ�, protože kon� se ohn�m plaší. Stodoly, seníky, sýpky a mlýnice (s pekárnami) se samoz�ejm� stav�jí mimo dvorce, �ímž se zamezí v�tšímu nebezpe�í požáru. Císa�ská vila Hadriánova (76–138, císa�em od roku 17) v Tivoli (p�vodn� Tibur). Byla postavena ve výletním st�edisku, které bylo proslavené sirnatými prameny, bylo zde však i Sibylino oraculum a také Hercul�v chrám. Celkov� zaujímá plochu asi 120 ha. Hadrián obdivoval �ecké um�ní a kulturu, proto zde nalezneme �adu napodobenin �ecké kultury. Poikilé bylo vlastn� obdobou �eckého xystu. Navazovalo na tradici athénské agory se Stoa poikilé. Také tzv. Canopus, um�lé údolí s vodní nádrží, m�lo napodobit Serapid�v chrám v Kanópu v Egypt� a kanál, který toto místo spojoval s Alexandrií. Navíc to m�lo i osobní podtext, protože se zde utopil Hardián�v oblíbenec Antinoos, takže i vzpomínka na milce.

Kolem vodní hladiny jsou postaveny sochy karyatid, které jsou imitací karyatid z athénské akropole, Erechteionu. P�i vstupu byla porta, vedle �ást zvaná hospitalia, která sloužila jako ubytovna pro praetoriány. Vedle jsou tzv. knihovny, ve skute�nosti letní jídelny. Nedaleko se nalézá tzv. teatro marittimo, což je ve skute�nosti miniatrutní „ostrovní“ vila, nebo možná astronomická observato�. Pozoruhodná je architekturta nejen této vily, ale také staveb p�i Zlatém nám�stí. V�tšina prostor bylo možné využít i jako obrovské letní jídelny, cenatio. Bylo zde také stadion. Sí� s dórskými sloupy byla vlastn� basilika, vede do prostoru ozna�eného jako Trunní sál, sloužící z�ejm� jako audien�ní místnost. Jednotlivé �ásti byly propojeny systémem podzemních obslužných chodeb, z nichž n�kteé byly natolik velké, že zde mohly projet i povozy. Vedle t�chto hospodá�ských stavení, vznikaly ovšem p�edm�stské vily, ur�ení spíše k pobytu. m�l �ást hospodá�skou, �ást pro hosty, representa�ní a také soukromou. Rozd�lena byla údajn� do t�í �ástí: area, atrium a hospitium. Area údajn� obsahovala formální zahradu s �adou drobných staveb a vstupem do vily. Z arey bylo možné vstoupit do hospodá�ské �ásti. Viz obrázky. Septizonium Stavba neznámého ú�elu, kterou nechal vybudovat Septimius Severus na po�átku 3. stol. n. l. Známa je pouze z kreseb, ale její ú�el není jasné. Byla vybudována na úpatí Palatina, vysoká byla 25 m a 95 m zabírala do délky. Pr��elí �lenily t�i portiky. Kupolovitá hrobka na breta�ském ostrov� Carnu, kruhovitá stavba (tholos), asi z roku 3 270 p�. n. l. Na p�elomu 3. a 2. tisíciletí pokrývaly již západ dolmeny a za�aly se stav�t menhiry, které se rozší�ily ve 2. tisíciletí. Vznikají navety, podzemní sloupové sín�, talayoty na Baleárách, na Korsice torres, na Sardinii nuraghi, ve Skotsku brochs.