PŘÍBĚHY BRNĚNSKÝCH SLOV sepsal

Jirka Trachtulec

alias Trachťa

PŘÍBĚHY BRNĚNSKÝCH SLOV

Vítejte v Brně, přátelé. V Brně, městě mnoha tváří. Pokud jste místní, tak tyto

tváře důvěrně znáte, pokud jste zdaleka, chtěl bych vás upozornit na jednu

z brněnských specialit. Je to takzvaná brněnská hantýrka, které místní říkají

zkráceně hantec.

Brněnská hantýrka je totiţ něco specifického. Nevznikla ze středověké mluvy

jako ostatní dialekty, ale z jazyka brněnské periferie na počátku století

dvacátého. Tato původně mluva flákačů, zlodějů, prostitutek a podobných

individuí postupně ztratila po druhé světové válce své sociální zázemí a stala se

po válce základem zvláštního slangu, jehoţ účelem byla, je a doufejme, ţe i v

budoucnu bude, legrace a jazyková komika.

To, co zde najdete, berte prosím částečně váţně, částečně jako nadsázku (!) a

částečně jako legraci či vtip (!). Co je co, na to uţ musíte přijít čtením mezi

řádky. Text je určen jak k pobavení, tak k rozšíření znalostí. Studenti VŠ, pro

vás „hic sunt dracones!“ (zde jsou draci!), tady raději nečerpejte materiál pro

své bakalářky a diplomky.

Následující text není úmyslně psán zcela spisovnou češtinou (!), dalo by se

hovořit o mé osobní formě moravštiny (!). Obsahuje rozbor významů více neţ

sto padesáti brněnských slov. Některá z nich se pouţívají prakticky na celé jiţní

Moravě, mnohá další jsou ovšem ryze brněnská.

Trocha teorie nikoho nezabije

I slova mají své příběhy, které nám říkají, jak přišla ke svému významu. U

některých slov ten příběh dobře známe, ale jsou i taková, u kterých si jej musíme

domyslet a někdy i vymyslet. Jazykovědci říkají těmto postupům lidová nauka o

původu slov neboli lidová etymologie.

Rekonstrukce původu slov z hantýrek a slangů není mnohdy snadná. Hantýrka

nedoplňuje svou slovní zásobu podle vědeckých zásad, ale pouţívá fantazii a se

slovy si spíše hraje. Pátrání po původu mnohých výrazů a ustálených spojení

není jednoduché ještě z dalšího důvodu. Slova i ustálená spojení jsou v průběhu

let pozměňována ba i překrucována. Ke slovu přicházejí nejrůznější jazykové

hry, pomocí nichţ hantýrky a slangy obohacují svoji slovní zásobu.

Jako ilustrační příklad jazykové hry si vezmeme německé slovo der Mann =

muţ a začneme se s ním „hrát“, tedy odvozovat z něj slova nová..

der Mann (muţ) → maník (chlápek) → maňas (panák) → maňásek (loutka)

U některých výrazů se jiţ nikdy nedovíme, jak přesně vznikly. Ale můţeme se

pokusit rekonstruovat ony myšlenkové pochody, které vedly k jejich vytvoření.

Rekonstrukce není nikdy stoprocentní. Ale do jazykotvorných myšlenkových

pochodů, které probíhaly a do jisté míry stále ještě probíhají ve hlavách Brňáků,

se lze do jisté míry vţít.

Abyste následujícímu textu dobře rozuměli, vysvětlíme si úvodem několik

pojmů, které by zájemci o brněnskou hantýrku měli znát:

Slang a argot.

Slangem rozumíme spíše profesní a zájmovou mluvu (truhlářský, jezdecký,

studentský slang), argotem pak mluvu takzvaných „niţších“ vrstev společnosti

(vězeňský, zlodějský argot). Argot i slang mají svou slovní zásobu a ustálená

spojení. Gramatiku přebírají zpravidla z jazyka, kterým se mluví v dané oblasti.

Hranice mezi slangem a argotem nejsou ostré. V následujícím textu je

nerozlišuji a vše zahrnuji pod pojem hantýrka.

Protoţe má hantýrka jen slovní zásobu a ustálená spojení, nelze jí mluvit ani v ní

psát. Lze ji pouze pouţívat. Podobně, jako pouţíváme ţelezničářský či vodácký

slang. Kaţdý z obyvatel města Brna mluví svou vlastní „brněnštinou“, jejíţ

konkrétní podoba závisí na jeho rodičích, kamarádech, vzdělání, sečtělosti a

dalších podobných faktorech. Tuto brněnštinu můţeme povaţovat za nářečí,

neboť má kromě slovní zásoby a ustálených spojení i svou gramatiku. Takţe

kaţdý z nás můţe mluvit či psát pouze vlastní formou brněnštiny a pouţívat při

tom určitou část slovní zásoby a frází z hantýrky. V případech, kdy je to potřeba,

se samozřejmě vyjadřujeme spisovnou češtinou, kterou díky škole většina z nás

(snad) slušně ovládá.

Přejímání slov

Hantýrka doplňuje svou slovní zásobu přejímáním z jiných jazyků. V případě té

brněnské se jedná převáţně o hanáčtinu, němčinu, rakouštinu, vídeňštinu,

francouzštinu (po napoleonských válkách), italštinu (od stavitelů a dělníků),

romštinu, jazyka jidyš (viz dále) a mluvu světských (viz dále). V současné době

je podobně jako čeština ovlivňována i angličtinou.

Při přejímání slov z jiných jazyků a se uplatňuje ještě jeden jev. Mluvidla lidu

jsou líná, polykají konce slov a zjednodušují si jejich počátky. Říká se tomu

jazyková ekonomie. Často se přejímá nepřesně a přejatá slova se mnohdy dále

krátí a komolí. Toto si prosím zapamatujte a berte v potaz při čtení dalšího textu.

A teď si vysvětlíme pár pojmů, se kterými se budeme v dalším textu setkávat:

Plotňáčtina

Jedná se o řeč předválečných brněnských tzv. plotňáků, coţ byla komunita

prvorepublikové brněnské spodiny. Skládala se ze zlodějíčků, podvodníků

menšího kalibru, prostitutek a lidí, kteří o práci přišli nebo pracovat nechtěli.

Časově se jedná o období od konce 19. století do padesátých let století

dvacátého.

Štatlařina

Štatlaři říkáme generaci mladých Brňáků, která v 60. a 70. letech 20. století

znovuobjevila hantýrku prvorepublikových plotňáků a povýšila ji na jakýsi svůj

protestní jazyk, kterému dnes říkáme štatlařina. Objevilo se i několik autorů,

kteří začali v tomto „jazyku“ psát. Např. Franta Kocourek a Pavel Číča Jelínek.

Jidyš

Jidyš byla aţ do poloviny 20. století jazykem evropských ţidů. Slovo jidyš je

zkratkou Jüdischdeutsch = ţidovská němčina. Je to směska slov a spojení

především z jazyků německých a hebrejských.

Mluva světských

Světští se říkalo lidem bez stálého domova, kteří kočovali světem (proto světští)

a hledali příleţitosti k obţivě. Patřili sem cirkusáci, kolotočáři, opraváři

deštníků, brusiči noţů, slovenští dráteníci i potulní maloobchodníci či věštci.

Vídeňština a rakouština

Rakouštinu zde budeme brát jako dialekt němčiny podobně jako je na Moravě

hanáčtina dialektem češtiny. Znalci říkají, ţe domluva mezi Rakušanem a Sasem

ze severu je těţší, pouţívají-li svá nářečí, neţ domluva mezi Čechem ze západu

a Slovákem z východu. Vídeňština má podobné postavení v rámci rakouštiny

jako brněnská hantýrka v rámci hanáčtiny. Obsahuje specifické výrazy, které se

váţí především k ţivotu ve městě, a má svá ustálená spojení.

Slovníček původů brněnských slov

A nyní se pustíme o částečně váţně míněného a částečně humorného rozboru

původu řady slov, která se pouţívají v brněnské hantýrce. A samozřejmě nejen

v ní, ale mnohdy téţ na celé jiţní Moravě. Jsou seřazena podle abecedy:

Benga, hémoni, chlupatí, …(policisté)

Existuje spousta názvů příslušníků této profese. Probereme si zde pouze sedm

nejznámějších:

Benga: Také bengóres či bengaboys. V romštině beng = čert, ďábel. Rakousko-

uherští policisté měli na helmách pera a jejich stín připomínal siluetu čerta.

Spojení benga grilujó nebo benga s mirovlnkó znamenají, ţe policie měří

rychlost vozidel. Benga v plechu jsou pak policisté v autě a benga ve vrtuli

policisté ve vrtulníku.

Hémoni, hemoni: Toto slovo znamenalo původně policistu v uniformě a

zkracovalo se do téţ podoby hé. Hé de znamenalo, ţe policista jde. Slovo je

převzato z vídeňštiny, kde slova Höh, Heh, Häh, Höhmann nebo i Heman

označují vrchnost. Höhmann je doslova vysoký muţ a odsud pochází i brněnský

výraz pro šlechtice či vyšší úředníky – véšky.

Chlupatí: Někteří tvrdí, ţe to souvisí s chlupatou výstelkou jejich helem králičí

kůţí. Druhá teorie se opírá o označení benga = čerti a říká, ţe správný čert je

chlupatý.

Fízli: Toto označení pochází z německého argotu, kde der Fiesel = policejní

sluha, dozorce. Ujalo se jak pro tajné policisty, tak pro donašeče a udavače.

Flojdi: Někteří pamětníci tvrdí, ţe to souvisí s českou verzí jedné písničky

skupiny Pink Floyd, ve které se zpívá: „Ţluté auto, modrý maják, za volantem

sedí panák. Hej! Fízl! Vem ho sekyrou …“

Kliftoni: Někdy za první republiky začaly vycházet sešity detektivek zvané

kliftonky. Jejich hlavním hrdinou byl detektiv Leon Clifton. Jeho jméno se stalo

časem synonymem pro detektiva a posléze i pro policistu.

Švestky: V roce 1953 dostali policisté švestkově modré uniformy. A přezdívka

byla na světě.

Betálné, betelné (výborný, skvělý, senzační, pořádný a velký)

Staří plotňáci pouţívali slovo betelné ve významu pořádný, velký. To má velmi

blízko ke spisovnému bytelný = pořádný, pevný, důkladný a trvanlivý. Novější

výraz betálný však přidává ještě stránku výbornou, skvělou či senzační.

Jedna z teorií říká, ţe slovo betelný je odvozeno od názvu čtvrté nejrozšířenější

drogy na světě zvané betel. Jejím základem je směs listů pepřovníku betelového

a nedozrálých semen palmy arekové. Po jejím uţití se sniţuje únava a dostaví se

skvělá neboli betelná nálada.

Druhá teorie říká, ţe štatlaři vyšli z biblického místního jména Betel

znamenajícího Boţí dům. V tomto případě by betelný znamenalo doslova

boţský.

Bims (chléb)

Také pims, bimzál, bimzoš, někdy i bimza. Rakousky Bims = chléb. Schálovat

bimzu = sníst chléb. Bimzař se někdy říká člověku, který ke svému přeţití

nepotřebuje více, neţ kus chleba. Jiní tvrdí, ţe bimz byl původně tvrdý chléb,

kterým se dalo akorát tak bimznót po budce, tedy omlátit jej o hlavu.

Blózovat, blózung (pít, pití)

Rakousky blasen znamená pít alkohol. Od toho jsme si v hantýrce odvodili

slova blózovat = pít, vyblózovat = vypít, blózung = pití a univerzálnější slovo

blózdrle znamenající ochlasta, chlast i chlastání jako takové.

Bonzák, bomzák (udavač)

V předválečné brněnské mluvě, v tzv. plotňáčtině, znamenala slova bomzovat a

bomzat okecávat, klamat slovem či tahat za nos. Příslušné podstatné jméno

bomzák pochází z německého Bomser = kecal, sedmilhář. „Kecal“ neboli

Bomser se téţ říkalo také švindlujícímu taxametru. Existují také varianty bonzák

a vomzák. Výraz pravděpodobně pochází z vídeňského wamsen = lhát. Hanlivý

význam ţalovat či udávat dostala tato slovo aţ po válce, kdy postupně pronikla

ve tvaru bonzák a bonzovat i do vězeňské a vojenské hantýrky.

Borec (skvělý muţ)

V ruštině i v srbštině znamená slovo borba boj. Ze stejného základu pochází i

náš výraz borec. Dříve jsme toto slovo znali spíše ve významu sportovce, který

boří rekordy. V Brně jím pak začali být označováni v pozitivním smyslu muţi.

Podle jiné teorie je slovo borec odvozeno od brněnského termínu zbořit se, coţ

znamená opít se. Jako borec byl pak označován ten, kdo hodně vydrţel. Být

opilý se pak řekne byt zbořené. Nejlépe jako Dráţďany či Varšava na konci

války. Takţe slovo borec v ironickém slova smyslu můţe znamenat i opilec.

Brzda (chléb)

V dobách, kdy nebyly ještě k dispozici mechanické kráječe chleba jako dnes, se

krájely půlkrajíce chleba noţem do ztracena, takţe připomínaly dřevěné brzdné

klíny, které se dávaly pod kola vozů. Dodnes tuto tradici nesou trampové. Navíc

se chlebem zajídá řada pokrmů a takto se brzdí projímavý účinek řady z nich.

Buzerovat (otravovat svýma poţadavkama)

Slovo si rozloţíme na Busen a rühren, coţ se vyslovuje rýren. Der Busen

znamená německy poprsí či hruď, přeneseně i lidské nitro. Slovo buzně, tedy

ňadra, není nakonec na Moravě nijak neznámé. Německé sloveso rühren

znamená pak něčím zasáhnout nebo dojmout. Tedy zasáhnout naše poprsí, hruď,

přeneseně i naše nitro.

Druhé moţnost vysvětlení je přímo z rakouského buserieren, coţ znamenalo

původně provádět anální sex, později také tlačit na někoho či otravovat

nesmyslnýma poţadavkama. Odsud pochází také označení buzerant či buzna.

Cajk (věc, nářadí)

Velmi univerzální slovo cajk pochází z německého das Zeug, které má mnoho

významů. Krámy, haraburdí, nářadí, postroj na koně, schopnost neboli vloha a

dokonce i levný vlněný textil. V našem prostředí jej známe nejspíše ze sloţeniny

vercajk = nářadí, pracovní pomůcky. To „ver“ zde pochází z německého werken

= pracovat. Je zajímavé, ţe ještě za první republiky se slova cajk, cajky a

vercajk povaţovala v Čechách téměř za vulgární.

Cajzl (Čech)

Čehún, Čecháček a Číšek respektive Číţek. Takto říkají Moraváci Čechům.

Kdyţ si vezmeme ten poslední výraz, zní to přesně tak, jako rakouský název

jednoho pěnkavovitého opeřence a to číţka. Pro něj mají v němčině výraz der

Ziesig a v rakouštině Zeisel. A čte se to cajzl. A máme to, jedná se humornou

přejímku z rakouštiny či z vídeňštiny. Cajzl je doslovný překlad rakouského

slova číţek.

Casnovat, casnit (cloumat, třást, třepat)

Souvisí se starým německým zeisen (čti cajsn) = trhat a současným německým

zausen = čechrat, cuckat, drchat. Další význam je špatně tančit, od kterého je

odvozeno moravské casuňk = tancovačka.

Cetla (cedulka)

Toto slovo označuje ceduli, formulář, vývěsku, plakát, oznámení či potvrzení. Je

převzato z němčiny, kde der Zettel (čti cetl) znamená totéţ. V mnoţném čísle

cetle = papíry. Pro tvoření slov v hantýrce nám mohou být vzorem tyto německé

a rakouské výrazy: der Partezettel = parte, partecetla, der Meldzettel =

přihlašovací lístek (např. na poště), meldcetla, der Lohnzettel = mzdový lístek,

bakšišcetla, der Strafzettel = pokutový blok, flastrcetla, Garantiezettel = záruční

list, garantcetla, Schwindelzettel = tahák, švindlcetla.

Ciferník (obličej)

Ve středověké latině existovalo sloveso cifráre = zdobit. Převzala je maďarština

i stará čeština, ve které byla cifra výrazem pro ozdobu či příkrasu. Sloveso

cifrovat pak znamenalo jednak zdobit a krášlit, ale také hezky vyšívat či

vykračovat si vznešeným krokem. Jak je známo, některé dámy si potrpí na

parádu aţ příliš. Takovým dámám se říkalo cifreny = parádnice a jejich

vylepšeným obličejům se říkalo nacifrované ksicht neboli ciferník. A časem toto

slovo zobecnělo na všechny ksichty a obličeje.

Cund, cunda (tip, míč)

První výraz cund = tip, zpráva, znamení pochází z rakouštiny, kde an Zund

geben = dát tip. Přídavné jméno cundované = označený (např. hrací karty při

nefér hře) zřejmě pochází z rakouského anzünden resp. anzunden (čti ancunden)

= zveřejnit, prozradit někomu. Spojení s německým die Kunde = zpráva,

oznámení, znalost, ale i nauka i věda je méně pravděpodobné.

Druhý výraz cunda = míč je výsledkem takzvané jazykové hry: míč → mičuda

→ mičunda → čunda → cunda.

Čára (silnice, ulice)

Ve zlodějském a světském argotu znamenalo slovo čára cestu nebo silnici. V

Brně se jeho význam poněkud posunul. Čárovat znamenalo jít, procházet se,

korzovat. A kde? No po čáře.

V současnosti se výrazu Čára uţívá v brněnské hantýrce pro označení České

ulice. Nutno však připomenout, ţe původně se nazývala Čárou procházková

trasa vedoucí z plácku „U medvídka“ (na rohu Joštovy a České ulice) přes

náměstí Svobody a Masarykovu ulici aţ k hlavnímu nádraţí.

Čechrovat (chlastat)

Německy zechen = nadměrně pít a der Zecher = pijan první ligy. Z toho se v

německém pohraničí vyvinula slova čechrovat = pít pivo (jiţ ne první ligu) a

čechr = pivo.

Podobná situace je v Rakousku, kde tsechern = nadměrně pít. Někteří dodávají,

ţe tsechern znělo původně tsechen nebo tschechen a znamenalo původně

„čechovat“, tedy pít či chlastat jako Češi. No proč ne, my taky říkáme, ţe někdo

chlastá jako Dán.

Čokl (pes)

Slovo pochází z romského dţukel = pes. Čokl podhróďák = zakopaný pes, čokl

podfutrák neboli štreková směska = pes podvraťák, čokl do kapsířa = malý pes,

čokl exteriér = hlídací pes, čokl interiér = pokojový pes, čokl biţuteriér =

nazdobený omašličkovaný pes.

Čuryna (legrace)

Základní význam slova čuryna je pořádná legrace na počurání. Okolnosti

vysvětluje Jára Cimrman v takzvaném Cimršantánu: „Kdo je slabá nátura, ten

se smíchy počurá“. A jako příklad uvádí ruského bohatýra Čurynu Plenkoviče

(rusky Čurylu), jehoţ příjmení naznačuje pemprskové východisko z této situace

pro ty slabé nátury.

Datel (malé dítě)

V angličtině date = malý hoch i malé děvče. Přidáním naší koncovky -el vzniklo

slovo datel. Jiný pohled, který říká, ţe tak, jako se ruka větví na prsty, větví se

linie v rodokmenu. Paţe představuje rodiče, prsty potomky. Prst se řekne

latinsky dactylus, počeštěle daktyl, a to uţ nemá k datlovi daleko.

Dávat bacha, dat si bacha (dávat pozor)

Občas se proslýchá, ţe toto spojení vzniklo podle jména obávaného rakouského

ministra financí druhé poloviny 19. století Alexandra Bacha. Ale chyba lávky.

Spojení dávat bacha nesouvisí nijak s osobností nějakého Bacha, nýbrţ

s německým slovem Wachman, coţ znamená stráţník. Od něj máme i slova

bachman a bachař. A ti dávali bacha, tedy pozor, na to, co se okolo nich děje.

Písmeno „B“ na počátku je proto, ţe v rakouštině a bavorštině se znělé a neznělé

souhlásky často zaměňují. Dalším příkladem takové záměny jsou naše buřty

odvozené ze slova Wurst.

Dekovat se, deka (ukrýt se, zmizet, mlha, zataţeno, smrad)

Slovo dekovat se znamená ukrýt se, zmizet a být na odchodu, nezvratné dekovat

znamená připravovat ústup, mizet. Pochází z německých sloves sich decken =

krýt se, zakrýt se a verdecken = ukrýt se.

Dělat vlny (dělat problémy)

Pochází z anglické fráze to rock the boat, která se dá přeloţit více způsoby.

Dělat vlny, čeřit vodu, dělat potíţe či pořádně s něčím zatřást. Nedělé vlny =

nečeř vodu, neotravuj.

Drţ pec (mlč)

Jak asi vzniklo toto zvláštní spojení? Zřejmě jazykovou hrou: Začněme

spojením drţ hubu. Hubou se jí chleba, rozšíříme to na drţ chlebárnu. Chleba se

peče v peci a dalším rozšířením dostáváme spojení drţ pec.

Někteří tvrdí, ţe zadrţ popřípadě drţ pec původně znamenalo nepecni se =

nesměj se, neřehtej se! To vzniklo z rakouského pecken = smát se. I chlebárnu

jsme si přeloţili z rakouštiny, kde se ústa řeknou také Brotlad, kde das Brot =

chleba a laden prostě ládovat.

Durchčit (spát)

Původním významem slova durchčit v plotňáčtině bylo ponocovat, probdít celou

noc. Pochází z německého durchwachen = probdít (durch = skrz, wachen =

bdít). Éra štatlařů pozměnila význam tohoto slova, protoţe si je přiřadila k

durchschlafen = prospat (durch = skrz, schlafen = spát). Ale i význam spát či

prospat celou noc byl pozapomenut a dnes durchčit znamená jakkoli spát.

Eklovat se (nelíbit se, hnusit se)

Německy die Ecke a das Eck = roh, kout a kdyţ se mně něco hnusí či nelíbí, tak

je nejlépe, kdyţ to nemám v merku, ale je to ukryto někde za rohem nebo

stranou v koutě. Rakousky im Eck sein znamená být bezmocný či v depresivní

situaci. Doslova „být v rohu“ nebo, jak bysme řekli u nás, „být zahnán do

kouta“. Druhá teorie říká, ţe německy der Ekel = odpor, nechuť či nevolnost,

eckeln = hnusit se či pociťovat odpor a eckelhaft = hnusný a odporný.

Erbec

Zkratkové slovo pro „rádio Brno“ – zkratka RB – čteme „erbé“ + přípona –ec.

Fachčit (pracovat)

Kde se vzalo toto slovo, kdyţ německy fachen = druţit se, anfachen rozdmýchat

a ausfachen = vyzdít, vyplnit? Musíme vyjít ze slova das Fach = obor, profese.

Od něj je odvozeno naše slovo facha = práce a příslušné sloveso fachat či

fachčit. Znamená nejen pracovat, ale i dělat či vytvářet v obecném slova smyslu.

Například fachčit čechr = vařit pivo, co to fachčí = kolik to dělá, tedy kolik

platím, sfachčit vinš = splnit přání, ufachčit zonku = napsat píseň.

Fajront (padla)

Vzniklo z rakouského Feirond = padla, coţ je zkrácené německé slovo der

Feierabend, doslova večerní odpočinek, kde die Feier = odpočinek a der Abend

= večer. Večerní proto, ţe v dobách, kdy toto slovo vzniklo, se pracovalo pouze

od rána do večera, a kdyţ se večer setmělo, tak padla.

Fedry, peří (strach)

Mět nebo lapnót fedry znamená mít či dostat strach. Jenţe fedrovat (údajně z

něm. födern) znamená spíše cpát něco někam, topit v kamnech a v některých

krajích dokonce těţit uhlí či nerosty. Musíme tedy hledat jinde. Slovo der Feder

znamená v němčině pero či peří, ale v rakouštině slova Födrn či Federn haben

znamenají také mít strach nebo obavy. A Brňáci, moţná z neznalosti, si ty

rakouské fedry zpětně přeloţili jako peří. Takţe teď jiţ víme, proč se strach

řekne v brněnské hantýrce nejen fedry, ale také peřina či peří.

Fichtl, fechtll (malý motocykl)

Karel Fichtl byl německým průmyslníkem přelomu 19. a 20, století, který spolu

s Ernestem Sachsem zaloţili firmu, která vyráběla výrobky značky Fichtel &

Sachs, a ta mimo jiné vyráběla motory a některé další součástky pro motocykly.

Fišla, hajfa, filetka (dívka)

K označení dívky jako fišla se dospělo pomocí analogie ulovit rybu a ulovit

dívku. Takţe kdyţ sbalíme fišlu, nemusí se vţdy jednat jen o odnesení či

ukradení ryby, ale klidně o namluvení si děvčete. Od fišle není daleko k hajfišli

neboli k hajfě. To uţ jsme opravdu chytili velkou a dravou rybu – tedy dámu,

protoţe der Haifisch = ţralok. Muţský rod k fišli je fišál = chytrý a mazaný

kluk, někdy podle kontextu i starší muţ či dědek.

Zdálo by se, kdyţ uţ jsme u těch rybích děv, ţe sem patří i slova filé, filáč a

filetka. Ţe mají nějaký vztah k rybímu filé. Není tomu tak. Pochází z

francouzštiny, kde fille = dívka a filette = děvčátko.

Flígr, krágl (límec)

Jak tě lapnu za flígr, povalíš aus, tedy ven. Toto úsloví známe téměř všichni.

Jenţe je tu jedna nesrovnalost. Za co to vlastně chytáme, kdyţ der Flieger

znamená v němčině letec či pilot a nikoli límec, jak by se mohlo zdát. Je to

nechtěnou záměnou za podobně znějící slovo fligl. Německy der Flügl = křídlo

či peruť. A při vyhazování se nechytá za límec, který toho moc nevydrţí, ale pod

paţi. V přeneseném významu pod křídlo.

Chytnu tě za límec by mělo znít lapnu tě za krágl, kde der Kragel = límeček. V

nezdrobnělé verzi der Kragen = límec a také krk. To známe z výrazu

vodkráglovat, přičemţ abkrageln znamená zabít, doslova „odkrkovat“.

Fóry (drahoty, ňadra)

Toto spojení nemá nic společného s fóry ve významu vtipy. Vzniklo adaptací

německého vormachen (německé v čteme vţdy jako f, tedy fórmachn), coţ

znamená předstírat, klamat, balamutit. V moravštině máme pro to ještě slova

okolky (nejdeme přímou cestu, ale tak nějak okolo), průtahy (záleţitost

protahujeme) nebo cavyky (jdeme na to s řečma, s povykem).

Výraz fóry znamenal v plotňáčtině také ňadra, zejména ty větší. Souvisí to s

německýma slovama vor = před, vorne, voraus = vpředu nebo také die Vorbau =

výstupky či der Vorsprung = výčnělek i předstih. O předstihu v případě ňader

mluvíme také na Moravě.

Futro, futrovat, futra (krmivo, krmit, dveře)

Německy das Futter = krmivo a rozumí se tím i směska, tráva, pícniny, siláţ.

Futrovat = krmit, ale jiţ nejen zvířata, ale i neţivé věci, jako například oděvy.

Vyfutrovat ramena na saku znamenalo vycpat je hmotou podobnou hrubé vatě.

Vyfutrování saka jako celku znamenalo podšití jeho rubu lesklou jemnou látkou

zvanou podšívka. Nafutrovat neboli nakrmit můţeme i kamna. Také lze

vyfutrovat mluvu nic neříkajícíma slovama. Příkladem mohou být slova jakoby,

vlastně, prostě nebo také vole.

Futro ve významu zárubeň pochází z německého das Türfutter (čti týrfutr). Proč

se však v hantýrce říká futra dveřím a nejen zárubním? Vysvětluje se to tak, ţe v

řadě objektů, kde ţila prvorepubliková spodina, chyběly dveře (byly zničeny

nebo spáleny) a procházelo se pouze futrama.

Gampl (hříbek, houba)

Kromě obecného významu houba označuje toto slovo také ţampión.

Francouzsky se ţampión řekne champignon, coţ se mezi lidem vyslovuje také

kampiňon. A z toho vzniklo kampl (pomocí rakouské zdrobňovací přípony -el) a

vysloveno zněle pak gampl.

Gaňk, gánek (pavlač, chodba)

Toto slovo má několik variant, ganek, gánek, gank a gaňk. I významů má hodně:

chodba, pavlač, veranda a v současné době i lodţie nebo balkon. Je odvozeno z

německého Gang = cesta, chodba a rakouského Gonk či Gank = balkon.

Glgat (pít)

Glg je moravský výraz pro zvuk způsobený tekutinou z láhve vytékající nebo po

hltech do krku vtékající. Přeneseně glg = doušek tekutiny a glgan = člověk

chlastající první ligu.

Gléto (průkaz, listina, úřední papír)

Německy das Geleitbrief (čti gelajt-bríf) je historický výraz pro ochranný list,

dopis, který vydal panovník či nějaký šlechtic a který zaručoval nositeli

bezpečnost na určitém území. Měl jej například Mistr Jan Hus, kdyţ jel do

Kostnice. Souvisí s begleiten = doprovázet. V současnosti das Geleit = listina,

potvrzení, průvodní list.

Glocna (hlava, spíše s méně vlasy)

Německy die Glatze = pleš či holá lebka, rakousky je to Glotzn. V divadelním

slangu se říká glocna paruce s pleší. V Brně došlo k přenosu pojmenování z

bezvlasé části hlavy i na hlavu celou. A tak pokud chceme zdůraznit tu plešatost,

mluvíme raději o glocně jak Fantomas.

Gólka (svatba)

Vstoupit do svazku s dospělou ţenou vyjádříme výrazem oţenit se, vstoupit do

svazku s velmi mladou ţenou neboli s holkou vyjádříme pomocí stejné jazykové

hry: oholčit se nebo oholkovat se. Taková svatba s nezletilkou vyvolá vţdy

pozdviţení a pro mnohé je to překvapivá událost, tedy gól. A pravděpodobně

vlivem tohoto góĺu došlo ke změně znělosti na vogólčit se a vogólovat se.

Granty, chechtáky, love (peníze)

Existuje spousta termínů pro peníze. Zde si probereme jedenáct z nich:

Granty – ve světské mluvě granty = peníze.

Chechtáky – původně drobné mince – tak malá částka, ţe je to k chechtu, tady k

úsměvu.

Krupica, krópy – ve slangu se pro větší mnoţství peněz pouţívají často názvy

sypkých hmot jako například zrní, voves, písek či škvára. A takovéto sypké

peníze můţeme snadno vysypat ze šrajtofle a nasypat do nějakého projektu.

Love, lováče, lovátory – první teorie říká, ţe toto slovo pochází z dávných dob,

kdy se u nás razily mince z o-lova, druhá pravděpodobnější tvrdí, ţe romsky

love = peníze. Najdou se i tací, kteří toto slovo odvozují od anglického love =

láska, neb i ta mohla být platidlem.

Mari, mary – toto označení peněz není odvozeno od německých marek, ale je

to zkrácené Marienthaler = Mariánský tolar.

Mergle – odvozeno od západoněmeckých marek, je to zdrobnělina slova die

Mark – Märkl.

Mony – docela evropské slovo: italsky moneta, španělsky moneda i moní,

anglicky money, latinsky moneta.

Prachy, prašule – původně drobné peníze, zřejmě okopírováno z němčiny, kde

der Staub znamená prach, ale v argotu téţ drobné peníze.

Rantále – ve staré němčině Reinthaler, v současné Reintaler jsou rýnské tolary.

Tintili – původně drobné mince, pochází z italštiny, kde tintinnare = cinkat

Vrany – toto posměšné označení vzniklo proto, ţe na rubu řady císařsko-

královských mincí byla rakouská orlice připomínající černou vránu.

Grilka, vogrilované (svatba, oţeněný)

Grilka znamená svatba, ogrilovat se pak oţenit se či vdát se. Tato slova nemají

původně nic společného s nějakým grilováním se v ohni vztahu. Za první

republiky se říkalo frgrilované a z toho se postupně stalo současné vogrilované.

Pochází to z jihoněmeckého vergrillt = ţenatý. Ale ţivot ukazuje, ţe i představa

onoho manţelského grilování mohla mít příznivý vliv na rozšíření tohoto slova.

Gróňat (spát)

Rakousky grunzen nebo také grunzeln znamenalo spát a přitom lehce chrápat.

Hantýrka to převzala jako grunčit a podrobila to jazykové hře: grunčit → grončit

→ gróňat. S časem se ztratil ten původní význam, takţe dnes gróňat = spát.

Hafo (hodně)

Brněnští pamětníci dokonce hovoří o variantě hafl. Na Hané se pak říká hafol.

Cesty k tomuto slovu lze vystopovat tři. První je, ţe pochází z německého der

Haufen = hromada, kupa, zástup, tlupa. Druhou moţností je ţe pochází ze slova

der Hafen = hrnec. Třetí moţností je německý nářeční výraz hanfel vzniklý z

německého spisovného handvoll, coţ znamená plná hrst nebo také plné ruce.

Hafo hokny si můţeme tedy přeloţit i jako plné ruce práce. Podobné slovo hafol

znamená v hanáčtině chomáč zpravidla drobného ovoce. Zde došlo k posunu

významu a místo původního většího mnoţství malých věcí znamená dnes hafo

hodně, velmi, velké mnoţství věcí nebo i variant.

Hajtra (kůň)

Toto slovo znamená v brněnské hantýrce v prvé řadě kůň. Můţeme v tom vidět

zkomolené německé das Heupferd (čti hojpfert) = špatný, seschlý kůň. Doslova

je to senný (vyschlý) kůň, neboť das Heu = seno. Sennou hypotézu podporuje

téţ fakt, ţe hajtra označuje na Valašsku také dřevěný stojan na sušení sena. V

některých krajích se pro takového seschlého koně pouţívá i slovo herka.

Původně jen pro koně, ale později i pro staré ojeté auto, motorku či dokonce

bicykl. A tento fakt je pravděpodobně důvodem, proč se svého času říkávalo

dodávkovému automobilu Škoda 1202 také Hajtra.

Ve druhé řadě označuje slovo hajtra dívku. Původně to s koněm nijak

nesouviselo. Německy heiter = usměvavý, veselý, rozjařený. Na Valašsku mají

velmi podobné slovo hajtrta = rozpustilý chlap či lehká ţenština. Slyšíme v tom

samozřejmě i moravské trtat, trtkat = souloţit. A jsme téměř doma. A protoţe

slovo hajtra označuje jak koně, tak dívku, došlo k jeho zpětnému přeloţení na

koňa = veselá, rozjařená a časem i lehčí dívka.

Hank (kopec, svah, stráň)

Převzali jsme s němčiny, kde der Hang = stráň, svah, úbočí. Šórat se do hanku =

pomalu stoupat do kopce.

Havaj, havajka (pohoda, dívka)

Kdysi panovala představa, ţe původní domorodé obyvatelstvo Havajských

ostrovů se mělo velmi dobře. Nemuselo moc pracovat, protoţe tam sama od

sebe rostla spousta plodin vhodných k jídlu. A dokud se domorodky ţivily touto

přírodní stravou, nebyly tlusté, ale měly krásnou postavu a pro naše evropské oči

i hezké obličeje. A takto vznikly pojmy havaj = klid, pohoda a nicnedělání a

havajka = hezká a spíše mladá ţena.

Henkl (zamilovaný, drţadlo)

Německá slovesa henken a höngen znamenají pověsit, věšet či lpět na něčem. A

právě tím se vyznačuje zamilovaný člověk. Je na tom druhém doslova pověšen a

lpí na něm. Je prostě henkl = zamilovaný. Zahenklovat se = zamilovat se, byt z

nekeho henkl = být do někoho zamilovaný, být z něj celý pryč.

Podstatné jméno der Henkel označuje ucho, poutko a drţadlo. Odsud pochází

plotňácký výraz henkle = uši na kastrolu či v jednotném čísle henkl = drţadlo.

Hoknit, hákovat (pracovat)

Tyto výrazy se odvozují z německého argotu, kde die Hacke = práce a ze

spisovného hacken (nářečně hocken) = sekat, štípat dříví sekerou (die Hacke) či

kopat, okopávat motykou (taktéţ die Hacke). Mám o tomto odvozování určité

pochybnosti. Podíváme-li se totiţ do Rakouska, mineme se bez sekery i bez

motyky. Rakouské hackeln = těţce pracovat, Hacken a Hockn = práce, Hackler

= dělník, pracovník.

Holpec (dohromady)

Toto slovo vzniklo ze slova holport, coţ znamená společné uţívání či vlastnění

nějaké věci, přeneseně i společnou činnost. Tedy dělat něco společně, jít s

někým do nějakého spolku či party anebo se dělit o výtěţek či výsledek. Slovo

pochází z německého Halbpart, kde Halb = polovina a Part = část. V současné

době došlo k dalšímu posunu významu a pod pojmem holpec si můţeme

představit jak spolupráci jako takovou, tak i spolek nebo skupinu.

Hompat (houpat, balamutit)

Staré moravské slovo hompat či hongat, jeho základní význam je houpat. Kdyţ

se ovšem objekt houpe, naklání se sem a tam, jinak řečeno klátí sebou sem a

tam. Jenţe pro naše předky znamenalo sloveso klátit také mást, klamat a uvádět

v pochybnost.

Chabrus (nemocný)

Velmi zajímavé slovo. V prvorepublikové ţidovské společnosti to znamenalo

tajné spolčení obchodníků či neformální obchodní dohodu. Prostě všeliké to

kupčení a nekalé kšefty. Slovo pochází z řeči jidyš, kde chabrusso =

společenství. Přeneseně to označovalo také něco nepěkného, nepoctivého či

zkaţeného, například chabrus volby. Slova chaber a chábr (mn.č. chabři)

označovala v prvorepublikové plotňáčtině společníka při krádeţi, tedy toho, kdo

dělá takzvanou zeď.

Jenţe někdy od padesátých let chabrus znamená nemocný, postonávající,

neduţivý či slabý. Někteří jazykozpytci to odvozují z vídeňského slova chabr

podobného významu. Jenţe ono to není slovo pouze brněnské. Vznik nového

významu lze vysvětlit i tak, ţe jazyková hra vyšla ze slova chabý a přidala k

němu výše uvedený význam zkaţený, nepěkný. Takţe dnes byt chabrus na

hercnu = mít srdeční potíţe, mít nemocné srdce, byt chabrus na spodek = mít

problémy gynekologické, s močovýma cestama a u pánů i problémy s potencí.

Chálka (jídlo)

Ve světské hantýrce chalovat = jíst, chalka a chalovka = jídlo. Tato slova

pravděpodobně pochází z řeči jidyš, kde challah = jídlo a chala = kuchyně. Také

v některých romských dialektech chal = jíst. Polština si význam tohoto slova

zúţila a v ní znamenají slova chala či chálka vánočku nebo sladkou buchtu.

Chmelit (pít)

Výraz chmelit pochází z mluvy světských a znamená pít, třeba i vodu. Zajímavé

je, ţe také polsky chmelit = pít. Slovo chmel však neoznačuje v polštině jen

takzvané „zelené zlato“, ale i pivo jako takové. A tady někde je původ našich

slov nachmelit se a ochmelka.

Choroš (starý člověk, kmet, stařec)

Původní význam těchto slov nebyl odvozen od houby zvané choroš, ale od slova

chorý. Jenţe dětem a mladým lidem se často zdají rodiče nepochopitelně staří

(zpravidla svýma názorama) a tak se ujalo pojmenování choroši také pro rodiče.

Chrt, ţgrd (lakomec, šetřílek)

Na počátku bylo moravské chrtit, coţ znamenalo lakotit a skrblit. Je odvozeno z

výrazu škrtit ve smyslu zaškrcovat pytel s penězi, aby moc nevypadávaly ven,

tedy přiškrcovat neboli omezovat výdaje. Výraz ţgrd vznikl ze slova škrtit

změnou znělosti přibliţně takto: škrtit → škrt → ţgrt → ţgrd. Vtipálci k tomu

dodávají, ţe správné ţgrd má ranu jak chrt, čímţ myslí jedince vyhuble

vypadajícího plemena psů.

Kafrat (hloupě ţvanit)

První teorie říká, ţe slovo kafrat pochází z antického Říma. Vypráví se, ţe první

tamější advokátka se jmenovala Cafrania (čti Kafránija). Ale příliš se

neprosadila, přestoţe byla hodně výřečná. Chlapi ji totiţ nebrali váţně a její

proslovy označovali jako kafrání. Druhá teorie poukazuje se na slovo kaffern z

německého argotu, které znamená hloupě ţvanit a které bude souviset s

německý gaffern = ňafat, štěkat.

Kajlovat (mámit z někoho něco)

V hovorové rakouštině der Keiler znamená obchodník pouţívající agresivní

metody prodeje a keilen takto obchodovat. Německy keilen znamená klínovat –

připomíná mně to naše „valit klíny do hlavy“, ale ověřit se mně to nepodařilo. V

hovorové němčině existuje také slovo ankeilen = prosit o něco. V hantýrce tedy

slovo kajlovat spojuje všechny tyto významy: prosit o něco, současně valit klíny

do hlavy i chovat se agresivně.

Kapric (naschvál, umíněnost)

Italsky capriccio = rozmar, vrtoch a capra = koza. Byt kapric by tedy původně

znamenalo být tvrdohlavý jako koza. Kdo vedl v dětství kozu na pastvu, ten ví,

o čem je řeč. Rakouština to převzala jako die Kapritze = svéhlavost a

kaprizieren = být neústupný, svéhlavý. V hudební terminologii označuje termín

capriccio hudební skladbu ţertovného charakteru.

Katrovat (uvěznit, prosívat, jíst)

Německy das Gatter = mříţ. Přeneseně šópnót za katr = dát, poslat za mříţe,

tedy do vězení, uvěznit. A protoţe jemná mříţ je síto, znamená katrovat i

prosívat, většinou písek či štěrk na stavbách. V německém řemeslnickém slangu

znamená das Gatter také rám a od toho jsou odvozeny významy slova katr

označující rámovou pilu a zařízení na výrobu desek a fošen z kmenů stromů. V

Rakousku znamená das Gatter také dřevěný tyčkový plot a das Gatterl = branka

či vrátka v tomto plotě.

Ale co to jídlo. Nabízí se jazyková hra, například: futrovat → katrovat. Ale to

nevypadá to moc pravděpodobně. Ale vzpomeňte si na frázi hodit neco za ţebřík

= sníst. A ten ţebřík neboli ţebra, to je vlastně taková mříţ, něco podobného

tyčkovému plotu. Takţe hodit za katr neboli hodit za ţebřík znamená doslova

hodit do hrudního koše a katrovat = házet za ţebřík neboli jíst.

Kebula, gebeňa (hlava)

Odvozuje se z rakouského Gepl a z německého nářečního Köpel, které označují

fyzickou hlavu. Jiní tvrdí, ţe kebula pochází z jidyš, kde kepule = hlava. V

řečtině, ze které by toto slovo Ţidé mohli převzít, se hlava řekne kefale.

Jazyková hra si pak i pod vlivem domácího lebeňa dotvořila varianty gebeňa,

kepeňa a gebula.

Kilo (sto)

Kde se vzala nelogická slova kilo, dvoukilo či pětikilo? Kilo je přece tisíc. Je to

proto, ţe ve vídeňském argotu se slovo kilo pouţívalo pro 100 šilinků.

Kiloš (bůh)

Na počátku tohoto příběhu byl ruský děda Mráz. Původně to byla bytost

přiváţející na saních s bílýma koňma zimní počasí. Sovětští komunisté se

pokusili nahradit postavu Jeţíška přinášejícího dárky idealizovanou postavou

dědy Mráze a oslavy vánoc přesunout na Nový rok. Dočasně se to podařilo.

Podobné tendence byly i u nás. Prezident Zápotocký říkával dětem, ţe Jeţíšek

jiţ zestárnul, vyrostl, narostly mu fousy a stal se z něho děda Mráz. Děda Mráz

se řekne v hantýrce dóda Kiloš, protoţe slova kila, kilka, kilián i kiloš označují

zimu. Pochází to z německého die Kühle = zima. A protoţe bylo třeba nějak

odlišit Jeţíška a dědka Mráze, označila hantýrka toho prvního malé Kiloš a toho

druhého velké Kiloš.

V některých filmech pro děti byl pán Bůh zobrazován jako fousatý děda Mráz

sedící nahoře na mraku, a tak přešlo pojmenování Velké Kiloš postupně na Boha

Otce. Souviselo to s postupným upozaďováním dědy Mráze. Takţe máme

boţskou trojici: Bůh Otec = Velké Kiloš, Bůh Syn = Malé Kiloš a Duch svatý =

Duchál svaté. A slovo kiloš začali někteří autoři pouţívat i pro označení boţstva

obecně, takţe například bohyně Venuše = kiloška Venágla.

Klapat (dařit se, jít)

Německé sloveso klappen má dva základní významy: Především dobře

dopadnout, podařit se. Odsud pochází naše klaplo to = podařilo se, vyšlo to, a

také spojení je to klap = je to dobré, v pohodě, vyšlo to.

Druhý význam je vytvářet klapavý zvuk. Tady má kořen naše klapat = jít.

Zejména dámská chůze je často doprovázena klapavým zvukem. Z této líhně

pochází i klapáky = umělé zuby, klapáče = boty s dřevěnou podráţkou

(rakousky Klapperl) a klapačka = velikonoční řehtačka.

Klempírovat, krempírovat (postonávat)

Tady si můţeme vybrat, zda se přikloníme k německé či rakouské verzi.

Německé krepieren znamená chcípat, rakouské klempern pak postonávat. Der

Klemprkasten = neustále mírně nemocná osoba nebo dokonce vadné, poruchové

auto nebo podobné zařízení. Der Kasten = bedna, skříň i tělesná schránka

Kódr (prsten)

Kódr znamená v brněnské hantýrce prsten, vokódrovaná koc označuje vdanou

ţenu. Slovo pochází z němčiny, kde ködern = nachytat, lákat či vábit a der

Köder = návnada.

Konópek (štíhlý muţ)

Staročesky konopnatý = štíhlý, tenký. Konópek je tedy štíhlouš. Postupem času

se tak začali označovat nepříliš staří a nepříliš tlustí dobře vypadající chlapi.

Krén, krénové (špatný, smůlu přinášející)

Rakouská slova krea, krä a krean znamenají nebezpečný a rizikový. V hantýrce

došlo k mírnému posunu těchto významů. Takţe krén deň = smolný den, krén

hantec = nepěkné řeči, pomluvy, špatná domluva, krénový počágro = špatné

počasí. Poněkud odlišné postavení má fráze hakl krén znamenající špatnou práci

ale také, ţe se nedá uţ nic dělat. O slově hakl = práce jsme se jiţ zmínili v

odstavci o práci neboli hokně.

Krchov, kirchna (hřbitov, kostel)

Slova krchov, kirchov, kirkov a kerchov označovala původně kostelní nádvoří a

přeneseně i hřbitov, který tam zpravidla byl. Jsou převzatá z němčiny, kde der

Kirchhof = hřbitov, doslova přeloţeno kostelní dvůr, neboť die Kirche = kostel a

der Hof = dvůr.

Krupón (kůţe)

Slovem krupón se označuje v češtině kůţe zbavená méněcenných okrajů, tedy

nejhodnotnější střední část zvířecí kůţe. Německy je to der Croupon, italsky

gropone a francouzsky croupon. V hantýrce krupón = kůţe jako taková.

Krygl (půllitr, půllitrová sklenice)

Německy der Krug = dţbán, mnoţné číslo je die Krügel (čti krygl). Das Krügel

Bier = velké pivo, doslova dţbánové pivo. Rakousky der Krügel znamená přímo

půllitr piva i půllitrovou sklenici a kupodivu také stupeň Celsia. Dreißig Krügel

im Schatten neznamená třicet piv ve stínu, ale 30 stupňů Celsia nebo, jak bysme

řekli v hantýrce, 30 Celestýnů.

Kufrovat (bloudit, pochodovat)

Další zajímavé leč víceznačné slovo. Kufrovat či zakufrovat znamená bloudit či

zabloudit a převzali jsme to z francouzského cours faux (čteme kur fó) =

ztracená orientace. Kdyţ však kufrujó hémoni, nezabloudili, nýbrţ hlídkují, tedy

chodí či jezdí po městě. Kufry totiţ znamená také boty a kufrovat pochodovat a

v policejním slangu i hlídkovat.

Lágrovat, vylágrovat (viklat, tábořit, opotřebovat)

Německy verlagert znamená nesprávně uloţený a das Lager = loţisko. V

řemeslnickém slangu je to lágr. Vylágrované loţisko znamenalo původně

vyběhané či mechanicky poškozené loţisko. Postupně se to přeneslo do dalších

oblastí a rozšířilo o významy rozviklaný, uvolněný či opotřebovaný. A tak

můţeme mít například i vylágrovaný réče = zkaţené zuby nebo vylágrovanó

budku = prázdnou, nemyslící hlavu. Podobné významy má i slovo lágrovat se =

ničit se, viklat se, zadírat se. Můţeme se lágrovat kilkó = třást zimou či dokonce

se nám mohou rozlágrovat haksny fedrama = rozklepat nohy strachem.

Lajfka, lajfčit (ţivot, ţít)

Toto slova se tváří jako anglicismy a vlivem angličtiny došlo k posunu v jejich

výslovnosti i psaní. Původně zněla lajbčit (od leben = ţít) a lajbka (der Laib =

ţivot). Ke změně došlo pravděpodobně proto, ţe brněnští štatlaři podobně jako

téměř všichni mladí lidé šedesátých let byli uneseni angličtinou a vůbec vším, co

se týkalo Anglie a Ameriky.

Laivont a levandula (dobré, špatné)

Je-li něco lajvont, znamená to většinou, ţe je to dobré či správné. Údajně to

pochází z vídeňského Leinwand = vše v pořádku či laiwand = skvělý.

Slovy levandula a levandulový označujeme většinou něco špatného, tedy levého.

Pro některé Brňáky má toto slovo téměř opačný význam – něco dobrého,

příjemného či dokonce voňavého. Např.: zmákl vysočinu levandula = vystudoval

vysokou bez problémů. Připadá mně, ţe se nechtě inspirovali spojením „levou

zadní“ a známou písničkou Petra Hapky a Hany Hegerové, ve které se zpívá:

„Ty jsi má, levandulová“.

Lakovat (obelhávat, nalhávat, oblbovat)

Rakousky lackieren = podvádět, přelstít. V hantýrce jsme si k tomu některé

významy doplnili, a tak například lakovat storku znamená „přibarvovat“ příběh

(přebarvovat černě vyhlíţející fakta na růţovo), a lakovat se = předvádět se, ale i

přetvařovat.

Lapaloma (krádeţ, kradená věc)

Španělsky la paloma = holubice nebo také člověk s holubičí povahou. La

paloma je také slavná píseň, kterou sloţil Sebastian de Yradier jiţ v 19. století.

Co to však má společného skrádeţí?

Na počátku bylo staročeské slovo lapka, které znamenalo původně loupeţník či

loupeţivý rytíř a teprve později zloděj. Plotňáci si z nějodvodili sloveso lapnót

ve významu vzít, ukrást. Z lapnót ve významu chytit odvodili zase slova lapec a

laprcajt = policista. A pro kradený předmět či pro samotnou krádeţ pouţili

vrámci utajení názvu známé písně – lapaloma. To lap tam stále slyšíme.

Lifrovat (dodat, poskytnout, rozváţet)

Německy die Liferung = dodávka, liefern = dodat, poskytnout, rozváţet. V naší

hantýrce došlo k rozšíření o význam dodat, poslat, dopravit či přemístit.

Například lifrovat góle do kystny = dávat góly, Špinda se lifruje do Švarcavy =

Svitava se vlévá do Svratky.

Lochna (díra, důl, jeskyně, tunel, vězení)

Německy das Loch = díra, jáma, brloh, vězení. Například lochna Jindra = důl

Jindřich u Zbýšova, lochny pod Kénikem = Královopolské tunely, lochnes plac =

místo s dírama, lochna luftová = turbulence (v letadle).

Lochčit, lochec (smát se, veselí, legrace, smích)

Rakousky lochn = smát se, das Lochn = smích. Například lochec jak s tuháčkem

= legrace jak s mrtvým, dodrbat lochec = zkazit legraci, tadyk hrne lochec do

kopru = tady končí legrace, zmáknót to je lochec = je snadné to udělat, v cimře

hókl lochec nebo cimra čapla lochec = v místnosti zazněl smích. Méně časté

výrazy jsou lochat se a lochanda.

Lokr, lógr (lhostejný, sedlina v kávě)

Německy locker = volný, uvolněný, nevázaný, spojení je mně to lokr znamená je

mně to volné, je mně to jedno. Německé sich lagern = usazovat se a das Lager =

sedlina. Odsud pochází lógr ve významu kávová sedlina. Spojení to je inší lógr

= to je jiné kafe, to je něco jiného. Protoţe se v hantýrce občas K a G zaměňují,

můţeme zaslechnout a občas i číst, ţe je mně to lógr = je mně to ukradené.

Machl, zamachlovat, vodmachlovat (zavřeno, zavřít, otevřít)

Zamachlovat pochází z německého zumachen = zavřít. Další významy jsou

uvěznit či sevřít. Existuje spousta odvozenin: zamachlovat šneky = zavázat boty,

zamachlovat kistnu = zavřít nebo i zabalit krabici, zamachlovaná kedlábka =

pomatená hlava, zamachlovaná štreka = uzavřená silnice, zamachlované v

goldně = uzavřený ve zlatě neboli bohatý. Odvozené slovo je machl popřípadě

zamachl a znamená zavřeno či uzávěra, takţe (za)machl na štrece = dopravní

zácpa. Vodmachlovat je analogií německého aufmachen = otevřít ale téţ odhalit.

Např. vodmachlovat grymlovó bildnu = odhalit reliéf.

Machle (machinace, pletichy, podvody)

Německy die Mache, rakousky Machloike. Machlovat se do něčeho = montovat

se, plést se do něčeho, machlovat budku = plést hlavu. Výjimkou je machlovat

ve smyslu zavírat, schovávat, ukrývat, které je odvozeno od zumachen.

Mamlas (hrubián, atlas)

Původně nadávka nedospělým, později hrubián, neotesanec, neurvalec. Toto

slovo existuje v češtině, slovenštině, polštině i v maďarštině. V Brně máme však

dům U čtyř mamlasů, znamená to tedy U čtyřech hrubiánů? Samozřejmě, ţe ne.

V řecké mytologii byl obr Atlas potrestán za účast na vzpouře proti bohům tím,

ţe na severu Afriky drţel na svých ramenou nebeskou klenbu. Na jeho „počest“

se začaly podpěry balkónů či arkýřů ve tvaru muţské postavy nazývat atlanti.

Ten dům se původně nazýval U čtyř Atlasů, ale díky svéráznému brněnskému

humoru mu nikdo neřekl jinak, neţ dům U čtyř Mamlasů, a tato přezdívka

zakořenila tak hluboko, ţe se s ní můţeme setkat i v oficiálnějších písemnostech.

Meldovat (sdělovat, hlásit, moderovat, svěřit se)

Rakousky die Meldung, respektive die Möldung = hlášení, oznámení, bonmot

(fr. bon mot = dobré slovo, pikantnost). Meldovat v Erbecu = hlásit v ČRo Brno

meldovat tombolu = vyhlásit tombolu. Příslušné podstatné jméno je meldovačka

neboli hlášení, ohlášení či vyhlášení.

Merčit, mět v merku (vidět, znát sledovat)

Německy merken = pozorovat, všímat si. Hantýrka si doplnila význam znát, mít

v mysli: merčíš to = znáš to i vidíš to, merčíš to v cajku? = zdá se ti to OK? Mět

neco v merku = sledovat to, vědět o tom, mít na zřeteli nebo v plánu.

Metr (měsíc, přísný člověk, metr)

Prvním významem slova metr je časový úsek zvaný měsíc. Tento výraz pochází

z rakouského hovorového der Meter = měsíc.

Druhý význam slova metr = přísný člověk. Má původ z francouzského maitre

(čti métr) = přísný člověk, učitel, mistr. Říká se, ţe toto slovo se u nás rozšířilo

díky rakouskému ministrovi zahraničních věcí z let 1809-1848 Metternichovi,

který byl znám svou pevnou rukou. Toto období se v dějinách nazývá

Metternichův absolutismus.

Třetím významem slova metr je délková jednotka zavedená aţ v roce 1799, její

název je odvozen od řeckého métron = měřidlo. Z tohoto metru je odvozena

novodobá jednotka zvaná metr škopků = 11 piv + 1 panák. Protoţe dochází k

občasným sporům o velikost této jednotky, instalovali v Dobříči v Cajzlově

naproti hospody v roce 2001 etalon tohoto metru škopků.

Micna, micoň, micka (čepice, králík, kočka)

Německy die Mütze (čti mice) = čepice. Vzhledem k tomu, ţe čepice bývaly

ušity nejčastěji z králičích koţek, přeneslo se toto pojmenování i na králíky.

Micka ve smyslu kočka pochází výrazu das Miezekätzchen (čti míce-kecchn) =

kočka čtyřnohá. Zkrácené die Mieze = kočka dvounohá. Ve filmu To neznáte

Hadimršku s Vlastou Burianem natočeném v roce 1931 autoři vtipně spojili

králíka i kočku v postavě kabaretní zpěvačky Mici Angory.

Móglovat (dělat, kutit, špatně opravovat)

Německy mogeln = podvádět a šidit. Móglovat znamenalo původně šidit

nějakou práci, dělat ji nekvalitně. Ale postupem času ta nekvalitnost značně

ustoupila, takţe dnes móglovat = udělat něco amatérsky, amatéřit. Zmóglovat

znamená něco dát dohromady, ale také v souladu s původním významem něco

zaonačit či zmanipulovat.

Múru dělat (reptat)

V lidové tradici panovala představa, ţe nás můţe v noci navštívit démonická

bytost zvaná můra, která nám v noci sedne na hrudník, vysává nám vitalitu nebo

díky ní máme strašidelné sny, takzvané noční můry. Je příbuzná s upírem,

kterého naši předkové nazývali murós či morós. Oba názvy jsou odvozeny od

jména pohanské bohyně smrti Morany.

V brněnské hantýrce se setkáváme s dalšíma múrama. Je to múra nebo také

murako ve významu výtrţnost, průšvih či ostuda. Například dělat murako v

paluši. To pochází z vídeňského slova Murre o stejném významu. S druhým

významem se setkáváme ve spojení dělat múru, tedy reptat, brblat, vrčet, coţ se

německy řekne murren. Například nedělé múru, tě plácnu = nereptej, nebo

dostaneš facku. Z čehoţ dostáváme další múru, člověka, který pořád reptá, brble

či vrčí.

Noty (návody, předpisy, průkazky)

Hudebník si vezme noty a podle nich hraje, tedy vykonává určitou činnost.

Dirigent podle nich diriguje a kontroluje, zda to hráči hrají správně. Význam

tohoto slova se postupně přenesl na jakýkoli návod. Takţe noty jsou návod k

něčemu či zápis něčeho. Třeba i zápis, ţe jsme schopni řídit auto, tedy řidičák.

Nebo zápis, jak nám to šlo ve škole, tedy známky (něm. Schulnote). Nám je to

teď uţ jasné, ale jazykozpytci by se s tím nespokojili.

Dle nich toto slovo pochází z latinského notus, coţ znamenalo původně poznaný

a později téţ to poznané či zjištěné zaznamenané, zapsané. Slovo noty

znamenalo původně poznámky, ty se psaly do notesu, tedy zápisníku či

záznamníku. A všichni známe notáře, který zapisuje „právní záznamy“, a víme,

ţe diplomaté si vyměňují takzvané nóty, coţ jsou opět papíry s nějakýma

záznamama. Tato slova pronikla i do angličtiny, ve které se poznámka řekne

note a notebook byl původně zápisník či diář, doslovně přeloţeno kniha na

poznámky.

V brněnské hantýrce byl význam tohoto slova přenesen z fyzického záznamu i

na to, co se zaznamenávalo. Takţe noty mohou být na jedné straně fyzické

doklady (občanka, řidičák), jízdní řád, návody či recepty a na druhé straně i

méně fyzické pokyny. Například šplíchnót noty = vysvětlit, dát ústní návod či

instrukce, fósatý noty = přísloví, doslova staré návody.

Óbr, óbr- (velký)

Příslovce ober znamená nad, horní či hořejší. Rakousky der Herr Ober = pan

vrchní, německy der Obrkellner = vrchní číšník. Podle tohoto vzoru byla v

hantýrce utvořena řada slov: óbrfišla = velryba, Óbrlochna = propast Macocha,

óbrbos = velký šéf, óbrkvelb = supermarket či óbrţhavka = velmi horké. Toto

tvoření nám jde snadno, protoţe óbr nám připomíná české slovo obří.

Oryngle (náušnice)

Německy das Ohr = ucho a der Ring = kruh, krouţek, prsten. Takţe óryngle

jsou doslova ušní krouţky. Je to jedno z mála slov, ke kterému se občas

přidávala předpona h- a vyslovovalo se tedy hóryngle. V Jundrově to lze

zaslechnout u starších lidí ještě i dnes.

Pajndla, pajdla (dívka, prostitutka)

Tak jak se u nás říká dívkám, ţe jsou kočky, říkalo se o nich v německy

mluvících zemích, ţe to jsou včelky. Proč zrovna nějaký hmyz? „Včelí“ píle se

u našich západních sousedů cenila. Německy se řekne včela Biene, rakousky

Beinel nebo také nezněle Peinel. A po zdrobnění dostáváme Peindl. Peindla

neboli pajndla je tedy dívka pilná jako včelka. A teď jiţ jen záleţí, kde tu svou

píli realizuje, zda v domácnosti nebo někde v nevěstinci.

Pajzl (hospoda mizerné kvality)

V německých i rakouských slanzích Beisel či Beisl. Pochází z jidyš, kde bejs či

beis = dům. Zdrobňovací přípony -el či -l na konci zmenšují dům na domeček. V

některých krajích říkají pajzl kromě hospody také nevěstinci.

Pakátl, pagátl (malé dítě)

Francouzský výraz bagatelle a italský bagatella znamenají maličkost, drobnost.

A to bylo přeneseno na malé dítě, prostě maličký či prcek. Ze stejné jazykové

líhně je i pakatel – směšná peněţní částka.

Pali (pryč)

V rakouštině reiss(en) pali = odejít. Jinak řečeno rajzovat pryč. Převzali jsme to

bez problémů, slyšíme v tom moravské zvolání vodpal nebo pal do …

Pecnit se, pecka (smát se, rána)

Rakouské sloveso pecken znamená klovat, rozsekat, bacit, udeřit, ale také smát

se. Od toho prvního si odvodila hantýrka výraz pecka = rána. Dále pak abpecken

= smát se srdečně, zerpecken = smát se hlasitě. Pecnění, pecněná, popřípadě

pecot znamená smích. To, čím se smějeme, je pec, tedy ústa. Dalšíma

podobnýma slovama jsou pecen a pecna znamenající slunce. Není ale jisté, zda

jsou odvozena od slova péct = hřát nebo pecnit se = smát se na svět.

Pedál, pedy (dědek, boty)

Pes znamená latinsky noha, druhý pád je pedis. Od toho máme v hantýrce

výrazy pedy a pedále znamenající boty. Tedy něco, co máme na nohách,

popřípadě něco, co se pohybuje po půdě, protoţe pedos je řecky země.

Ale proč je pedál dědek či starý muţ? Polsky pedal = homosexuál nebo také

noha. Tudy asi cesta nevede. Nabízí se odvození od jiţ zmíněného řeckého

pedos = země. Tedy pedál je ten, který roste do země, aţ v ní nakonec spočine.

Pechfógl (smolař)

Doslova „pták smolař“. Tento výraz jsme převzali z němčiny, kde der

Pechvogel = smolař, nešťastník.

Penál (pouzdro na psací potřeby, rakev)

Latinsky penna = pero a od toho je odvozen název naší schránky na pera –

penál. V Rakousku říkají této schránce Federpenal. Proč však se stejné slovo

pouţívá i pro rakev? Je to proto, ţe původní penály byly dřevěné a svým tvarem

tu rakev skutečně připomínaly.

Perza (peněţenka, protivná ţenská)

Slovo perza ve významu peněţenka pochází z maďarštiny, kde persely =

pokladnička. Perzistka zkráceně pak perza je ţena, která sedí na penězích jak

ţába na prameni. A protoţe takové sezení na penězích je z pohledu muţů

nepopulární, rozšířil se význam slova perza, pravděpodobně ještě pod vlivem

anglického persist = tvrdošíjně, na kaţdou protivnou ţenu. Ovšem mnozí

galantnější Brňáci nejmenovali své ţeny stará perza, ale stará peněţenka.

Pětka (desetikoruna)

Proč se desetikoruně říká pětka? V roce 1892 proběhla v Rakousku-Uhersku

peněţní reforma. Původní zlatky neboli zlaté byly nahrazeny korunama v

přepočtu 1:2. Neţ si na to lidé zvykli, přepočítávali si koruny na zlatky. Deset

korun odpovídalo pětizlatkové bankovce, které se běţně říkalo pětka. A během

let došlo i k přenesení významu pětka na číslo deset.

Plonk, plonkovní (bez peněz, nadbytečný)

Pochází z německého blank, které má řadu významů a v nářečích se vyslovuje

„blonk“. Základní významy lesklý a blýskavý nám moc nepomohou. Ale blank

znamená také nepouţitý, pouhý a od těchto významů se odvíjí naše samotný,

nespárovaný a nadbytečný. Další významy jsou holý a prázdný a z nich jsme

odvodili naše být bez peněz. Zdá se to docela logické, ale podívejme se ještě do

rakouštiny.

V hovorové rakouštině znamená blank sein doslova být holý, tedy být bez šatů,

bez peněz nebo bez vědomostí například u zkoušky nebo při konkurzu. A pro

zajímavost současnější rakouské humorné pouţití slova blank: Blankomatkarte =

karta, na které jiţ nejsou ţádné peníze.

Plotna (komunita brněnské spodiny)

Hovořili jsme o plotňáčtině jako o řeči předválečných plotňáků, coţ byla

komunita brněnské spodiny. Skládala se ze zlodějíčků, podvodníků menšího

kalibru, prostitutek a lidí, kteří o práci přišli nebo pracovat nechtěli. Co však

znamená samotné slovo „plotna“?

PhDr. Otakar Nováček, autor broţurky „Brněnská plotna“ z roku 1929, uvádí, ţe

slovo plotna pochází pravděpodobně z vídeňského výrazu Plotn, který

označoval komunitu vídeňské spodiny. Jazykozpytci upřesňují, ţe Platte ve

vídeňštině je totéţ co Bande v němčině a platt(en) znamená také patřit ke

členům bandy. Vídeňští Plotnbrüder = bratři z bandy neboli z plotny byli

později vzorem brněnským plotňákům.

Historik doc. PhDr. Ivan Hübl, CSc odvozuje název plotna od brněnské ulice

Plotní a jako Plotnu bere pomyslný trojúhelník ohraničený přibliţně ulicema

Křenová, Dornych, Zvonařka, Křídlovická Rosickým nádraţím a hlavním

nádraţím. Brněnští Němci této oblasti údajně říkali Plotno.

Prézla (strouhanka, protivná bába)

Rakousky das Brösel = strouhanka, ale také zlost a mrzutost. Z toho utvořila

hantýrka význam prézla = mrzutá, zlostná, zpravidla stará ţena. Sloveso bröseln

znamená, kromě základního významu drobit či rozpadat se na drobky, také

rychle se pohybovat. Odsud pochází slovo brósit z hantýrky, znamenající chodit,

obcházet a slídit. A slídit neboli brósit nemusíme jen někde v terénu, ale třeba i

na internetu.

Prigl nebo Prygl? (brněnská přehrada)

Slovo Prigl vzniklo mezi kníničskou mládeţí v době, kdy se do brněnské řeči

začaly dostávat anglicismy jako storka, dţanky, láv či lajf. Prig znamená v

hovorové angličtině jak zloděj tak krást. A proč zloděj? Protoţe nová přehrada

ukradla původním obyvatelům Kníniček jejich domovy. O této skutečnosti píši

podrobněji na svých webových stránkách.

Odvozování jako ţe brněnská přehrada má tvar podobný obušku českého

Honzy, tedy pryglu (z německého Prügel), je přinejmenším úsměvné. Ale jedno

podepření této klackové hypotézy jsem přece našel. Prügeldamm se řekne

německy palisádová ohrada či hráz. Byl to posměšný výraz brněnských Němců

pro tehdy stavěnou Kníničskou přehradu.

Pudlovat (plavat)

Anglicky puddle = máchat se, brodit se, kalit vodu, německy pudeln =

šplouchat, plácat se ve vodě, moravsky pudlovat = plavat jako pudl, tedy plavat

stylem „na psa“.

Pupínky (potíţe)

Určitě znáte ustálené spojení „kout pikle“. Pickel nebo pikel je malá bodná

zbraň, původně malý noţík či špičatý hrot, který se dal snadno ukrýt a bylo-li

nutno, tak i pouţít. Pouţíval ji třeba známý londýnský zločinec Mackie Messer,

který takovou zbraň měl ukrytou ve vycházkové holi. Kout pikle znamenalo

původně vyrábět čili kovat takovéto předměty. Díky hláskové podobnosti se

slovem spiknout, to v současné době znamená osnovat pletichy, čachry, intriky,

prostě chystat se dělat nějaké potíţe.

Co s tím mají společného pupínky? Jednoduše to, ţe v němčině má slovo der

Pickel mimo jiné také význam pupínek. A brněnské dělat nekemu pupínky

znamenalo původně osnovat ony pletichy, intriky a vůbec připravovat mu nějaké

potíţe či problémy. V průběhu času došlo i k posunům ve významu, takţe dnes

znamená slovo pupínky potíţe, problémy, starosti či průtahy. Dělat popřípadě

fachčit pupínky znamená podle kontextu i vadit, dělat tajnosti či vyjadřovat

nelibost. Naskočily mně pupínky = lekl jsem se, dostal jsem strach.

Ráčny (hodiny)

Toto plotňácké slovo pochází z německého ratschen = rachotit, chrastit, klepat.

Ono takové staré pendlovky klapaly docela hlasitě.

Rafija, rafika, narafičit (hodinová ručička)

Staročeské slovo rafija znamenalo původně pisátko a pochází z latinského

graphium = pisátko. Později byl doplněn význam ukazovátko a dnes ručičku na

hodinách, coţ je jakési ukazovátko času. S těmato ukazatelama času můţeme

manipulovat a nastavit tam falešný čas. Odsud pochází slovo narafičit =

promyšleně a lstivě připravit, nalíčit, nastraţit.

Raky (hodiny)

Historie tohoto názvu se váţe k obci Bohutín (hanácky Bótin), malé obci mezi

Zábřehem a Šumperkem. Kdyţ se tam kdysi dávno pokazily obecní hodiny,

vyřešila to místní obecní rada tak, ţe na starostův plot pověsili vymalovaný

hodinový ciferník se dvěma dřevěnýma tyčkama místo ručiček. Místní ponocný

a obecní policajt v jedné osobě měl za úkol vţdy, kdyţ šel okolo, ručičky

posunout podle svých sluţebních hodinek. A protoţe takto obsluhované hodiny

vykazovaly značnou nepřesnost, začalo se o nepřesných hodinách říkat, ţe „dó

podle tyček na Bótinským plotě“.

A protoţe plotová tyčka se řekne v hovorové rakouštině rakl, pouţili tento název

i pro pojmenování nepřesných hodin – rakle. Pak si někdo uvědomil, ţe slovo

rakl je vlastně zdrobnělina, a dotvořil pro velké hodiny název raky. A ten se ujal

nejprve pro velké hodiny, časem pak pro všechny.

Někteří odborníci ovšem nesouhlasí s plotovou teorií a tvrdí, ţe slovo raky

vzniklo zkrácením slova rafiky tak, jak se to dělá v mluvě světských. Tedy

ţádost hoď oko na rafiky se zkrátila na hoď oko na raky.

Rola (nádraţí)

Jedni tvrdí, ţe slovo rola je zkratka německého rollende Landstrase =

pohybující se silnice, další zase, ţe německy rollendes Material znamená

lokomotivy a vagony. Jiní říkají, ţe Roll znamenalo ve vídeňském argotu přímo

nádraţí a Rollen ţeleznice. Plotňácké termíny rola nebo také roláda ustoupily

pozdějšímu slovu nádr a v současné době toto slovo bohuţel pomalu ustupuje z

Prahy převzatému pojmenování hlavas.

Roztyplovat (rozvést se)

Rakousky eintippeln = přelomit, rozlomit. Takţe kdyţ se borec s koc roztyplujó,

rozlomí se spojení mezi nimi.

Rumplovat (hřmotně lomcovat)

Slovo rumplovat je odvozeno přímo z rakouského rumpeln = bouchat, lomozit,

rachotit nebo z německého das Rumpeln = intenzivní rachot či pořádný hřmot. V

současné době to je například zvuk auta při děravém výfuku. A postupně to bylo

přeneseno na další intenzivní činnost či pohyb. Takţe v současné hantýrce nejen

ţe rumplujó zvony nebo blesky, ale i slunce, kdyţ pálí, krev v tepnách, kdyţ

běţíme nebo se rozčílíme a dokonce i cosi v hlavě, kdyţ nás bolí.

Salám házet (ignorovat)

Rčení házet na nekeho salám a mět nekeho na salámu vznikla pod vlivem

německého rčení mir ist es Wurst = je mě to buřt. Proč se to však říká? Protoţe

v rakouštině die Wurst a die Wurstigkeit znamená nejen uzeninu, ale také

lhostejnost.

A kdyţ uţ jsem u těch uzenin, tak si pro zajímavost uvedeme, ţe plotňáci

označovali koňský či nekvalitní salám jako taţné buřt, štatlaři měli čoklvuřt a

dnes máme sojavuřt. A pro jezevčíka jsem zaregistroval označení salám na

haxnách.

Sandál (obličej)

Má to něco společné obličej s letní botou s řemínky? V Německu pojmenovali

takovouto botu die Sandale, velmi podobné je to v angličtině, francouzštině i

italštině. Jenţe v italštině máme ještě slovo sandalino = maňásek, tedy loutka ve

tvaru hadrového návleku na prsty člověka, kterému se říká vodič loutek.

Současní maňásci mají hlavu a ruce. V minulosti to ovšem nebylo pravidlem,

mnozí maňásci měli pouze hlavu. Takţe sandalíno neboli sandál byla původně

hadrová hlava opatřená návlekem.

Jednoduché hadrové návleky a hlavy se v minulosti v průběhu děje často

poněkud rozmotaly, jinak řečeno rozhodily se. Rozhodil se maňásek → rozhodil

se sandál → rozhodila se hlava → poškodila se hlava (třeba nárazem, úderem a

podobně). A časem se význam slova sandál přenesl i na obličej.

Savana, savana hokna (pohoda, čest práci)

V souvislosti s občasnýma návštěvama panenské havanské pláţe Varadéro v

sedmdesátých letech a s oblibou kubánského rumu Havana se vytvořila

alternativa ke rčení to je havaj znějící to je havana. A skrze jazykovou hru to uţ

nemá daleko k to je savana. Takţe savana hokna znamenalo původně pohodová

práce. Toto spojení můţeme pouţít i místo pozdravu čest práci! Slovo savana se

občas vyskytuje i ve vojenském slangu. Ze své vojenské sluţby si pamatuji

veršík „hoří nám savana, začíná šikana“. Ten poţár savany zde znamená konec

pohody a začátek horších časů s šikanou.

Někteří poznamenávají, ţe tu pravou savanu (subtropickou krajinu s travnatýma

porostama a rozptýlenýma stromama) bysme neměli zcela opominout. A ţe

savana hokna znamená v podstatě „adijé práce“, tedy pracovní doba je za mnou

a jsem volný jako pták nad savanou a mohu odpočívat jako lev nerušeně leţící

na savaně pod stromem.

V současnosti má spojení savana hokna také význam „čest kapitalistické práci“.

Serpentýny (problémy, potíţe)

V brněnské hantýrce znamená slovo serpentýny výmluvy, úskoky, špatnosti

nebo prostě nějaké problémy. Co to však má společného se silnicí kroutící se po

svahu, aby překonala větší výškový rozdíl? Přátelé, téměř nic. Nemá to téměř

nic společného ani se zkroucenýma barevnýma prouţkama, které se občas

vyskytují na plesech či veselicích. Jenom tvar.

Serpens je totiţ latinsky had. A had je ve střední Evropě povaţován za strůjce

zla a takřka za nástroj moci pekelné. Snad nejznámější hadí bajka vypráví o

člověku, který našel kdesi zbídačelého a chladem ztuhlého jedovatého hada, vzal

ho domů, ošetřil a zahřál. A kdyţ se had vzpamatoval, tak ho uštknul. Kdyţ tedy

řekneme, ţe někdo je slizký jako had, je mazaný a vyčuraný, kdyţ si někdo hřeje

hada na hrudi, chová se nevědomě přátelsky k falešníkovi.

Slovo serpentýna je odvozeno ze slova serpentinus = hadovitý, jako had, mající

tvar jako had. Původní význam spojení byt křivé jak serpentýny nebo dělat či

fachčit serpentýny byl chovat se jako had, slizce, vyčuraně, falešně. A postupem

času se rozšířil na špatné chování a problémy vůbec.

Skopčák, Skopčáci (Němci)

Někteří vidí původ tohoto pojmenování Němců ve slově skoba = zahnutý nos ve

tvaru skoby. Němci prý mají oproti Čechům v průměru větší a zahnutější nosy.

Není to nějaké hanlivé hodnocení, například orientálci mají proti nám zase malé

nosy. Jiní jazykozpytci spojují původ slova Skopčák se skopcem, přesněji řečeno

s ustáleným spojením „hlava skopová“.

Osobně tyto teorie odmítám a poukazuji na analogii se slováckým pojmem

podhořák. Podhořáci sešli s hor oddělujících Moravu od Slovenska a usadili se

pod horama. Podobně sešli Němci (tedy Skopčáci) s pohraničních kopců

obklopujících českou kotlinu a usadili se v ní.

Skrčka (podraz, úsok)

Chtěl-li si v minulosti někdo na někoho počíhat, musel se skrčit nebo alespoň

přikrčit, aby nebyl nápadný či viditelný. A tento skrčený člověk v příhodnou

chvíli vykonal naplánovanou nečestnou akci – skrčku. Podobný původ má i

slovo škrček, je to člověk o velikosti skrčeného člověka normálního vzrůstu.

Solit (platit, rychle se pohybovat, bít)

Naše slovo, které má stejný původ jako podobné německé slovo das Salz = sůl.

První význam souvisí s dobou, kdy byla sůl platidlem. Vysolit love = zaplatit.

Druhý význam je obrazný, osolit je přidat soli a tím zvýraznit chuť. Přeneseně

pak přidat čehokoliv, třeba plynu, hlasitosti nebo i peněz. Vosol to = přidej na

rychlosti, na hlasitosti apod.

Rakousky salzen má sice základní význam solit ve smyslu sypat sůl někam, ale

také zbít, zmlátit. Odsud pochází třetí význam, tedy bít. Solit baldó = mlátit

klackem. Další význam rakouského salzen je někoho porazit. Odsud pochází

význam vosolit = porazit, přeneseně i zabít. Vosolit mlataře = zbít, zabít nebo

porazit bojovníky.

Hantýrka pouţívá sloveso solit také jako pomocné sloveso s přibliţným

významem dát, dávat: Solit befely = dávat příkazy, vysolit flétnu = dát, ukázat

občanku, (vo)solit poťák na plný kule = dát potenciometr na nejvyšší hlasitost.

Solviňák (dělník, manuální pracovník)

Pasta Solvina je druh čisticího prostředku, který se jiţ od první republiky

masově pouţívá k očistě rukou pracovníků v nečistých manuálních provozech.

Ty, co pouţívali Solvinu, pojmenovala hantýrka slovem solviňák. Naproti tomu

ingóst byl úředník a dnes i manaţer.

Sulcky (nohy)

Německy die Sulz = rozsol nebo ţelatina a die Sulzhaxen = napuchlé nohy. Je

moţné, ţe to tak bylo i v hantýrce, ale s postupující dobou se jemné významové

odstíny ztrácí, takţe dnes sulcky = nohy.

Šáb, šábnót se (podíl na kořisti, rozdělit se)

Na počátku bylo jidyšské šab = podíl, které přešlo do německých argotů jako

der Schab = podíl. V hantýrce znamená šáb podíl a u číšníků také spropitné, coţ

je také určitý podíl na kořisti. Příslušné sloveso šábnót (se) = dělit (se), rozdělit

(se), podělit (se).

Šacovat, filcovat (prohledávat)

Der Schatz (čti šac) znamená německy poklad či bohatství a to nejen fyzické, ale

i umělecké či třeba i slovní zásobu. Sloveso schätzen (čti šecn) pak znamená

cenit či ocenit. Tedy vošacovat kér = ocenit byt a šacovat se za gómáka = cenit

se, povaţovat se za chytrého. Toto je však méně časté pouţití tohoto slova.

Většina z nás jej zná pod významem prohledávat oděv či kapsy nebo provádět

osobní prohlídku. Souvisí to s posunem významu na hledání toho pokladu či

něčeho cenného. A zcela určitě se na tom podílelo naše slovo šaty. Šacovat si

můţeme tedy vyloţit i jako hledat něco cenného v šatech.

Podobný význam má slovo filcovat. Prohlíţet a osahávat. Souvisí s německým

slovem die Filzlaus = muňka neboli filcka. Původně tedy znamenalo filcovat

hledat tyto cizopasníky a postupem času se to významově změnilo na osahávat

či prohlíţet. Takţe výraz filcung označuje prohlídku, například ve vězení. Avšak

v současné době můţeme klidně filcovat i webové stránky.

Šajn, šajna (ponětí, světlo)

Německy der Schein = zdání ale i světlo. V hantýrce je šajn zpravidla ponětí a

šajna světlo. Mět šajn = mít ponětí, znát, vědět, šajnit = svítit, šajnidlo, šajnovka

= svítilna, šajna valí z = světlo svítí odněkud, zoncna šajní = slunce svítí.

Somrák (loudil, bezdomovec)

O tom, ţe cesty jazyka jsou mnohdy velmi klikaté, nás přesvědčí slovo somrák.

Německé der Sommer = léto a sommern neznamená ani ţebrat ani loudit, ale

„vyrazit na letní kočování“. Přeneseně to znamená být nejen v létě bez stálého

domova. A máme zde obraz pobudy bez bytu, který se ţiví, jak můţe, většinou

ne sběrem ovoce, hub a lesních plodin, ale i louděním či drobnýma krádeţema.

Štatlařská hantýrka se však odpoutala od obrazu člověka bez domova a dodala

slovu somrovat významy ţebrat, mámit a loudit. Vysomrovat = něco vyţebrat či

vyškemrat, ale nejen jídlo, ale i nějakou úsluhu či informaci. Nasomrovat se =

přijít nepozván, vnutit se, popřípadě se usadit se někde.

Šalina (tramvaj)

Zaregistroval jsem sedm teorií o vzniku snad nejznámějšího brněnského slova

šalina.

1. V roce 1869 vyjel na cestu mezi Brnem a Královým Polem nový kolejový

vůz, který táhli dva nebo čtyři koně. A protoţe po koních zůstávaly na cestě

lejna, říkali brněnští Němci této trati Scheisse linie (čti šajse). V česky to

znamená hovnová dráha. A tuto Scheisse linie změnili Brňáci na šajlinie a pak

na šalinu.

2. Z počátku byly karoserie starých tramvají vyrobené z dřevěných desek.

Vypadalo to jako bednění neboli šalung na beton. Rakušané tomu říkali

Schalung linie (čti šalung) a Brňáci z toho udělali šaliny.

3. Kdyţ od tramvají odpojili koně a nad kolejema natáhli elektrický drát, říkali

tomu brněnští Němci Elektrische linie. A tuto Elektrische linie změnili Brňáci z

počátku na šelinie a později na šalinu. A znamená to nejen tramvaj, ale i

elektřinu jako takovou.

4. Na přední plošině starých tramvají stával Schallkapitän (čti šal-kapitén), který

zvonil na malý zvonec, aby náhodou někoho nepřejeli. Zvonit na zvonec se

řekne v rakouské němčině schallen. A Brňáci říkali tomu vozidlu, které pořád

zvoní, šalina.

5. Hluk se řekne německy Schall a linka die Linie, kdyţ to spojíme, dostaneme

Schall-Linie, tedy šalinu.

6. Ještě před první světovou válkou přivandroval do Brna drotár Šaňo od

Prešpurka. Tak se tehdy říkalo Bratislavě. Kdyţ uviděl tramvaj, vytřeštil oči.

Bylo to nejrychlejší vozidlo, se kterým se v ţivotě setkal. A zvolal: „Henta

mašina idě ako šialená!“ A od toho roku se v Brně říká té mašině, která jede

jako šialená, šalina. Někteří důchodci z Cajska uvádí, ţe jako děti pouţívali

slovo šalit ve významu jet rychle, fofrem. Dokonce tato dvě slova spojovali v

šalifofry.

7. Šalinu máme tedy v Brně jak na kolejích, tak v drátech, ve zdech a nad

ulicema. Tam, kde řekl za starých časů Praţák, ţe cestuje elektrikou,

Bratislavák, ţe ide električkou nebo elinou, řekl Brňák, ţe razí šalinó.

Tak, a můţete si vybrat tu verzi, která je vám nejsympatičtější, bez ohledu na to,

jak to skutečně bylo. To uţ asi dnes nikdo nezjistí.

Šlajfovat, šlajfka (brousit, brzdit, kravata)

Německy schleifen znamená brousit i brzdit. Od prvního významu máme

odvozena slova šlajfíř či šlejfíř = brusič a šlajfky = brusle. Zde má téţ kořeny

rčení huba jí valí jak šlejfířce = má nabroušený jazyk, huba jí jede jako

brusičově manţelce. Původní znění bylo zřejmě huba jí valí jako šlajfmašina

neboli šlajfka, tedy bruska. Odsud pochází téţ slova šlajfírna či šlejfírna = ústa.

Od druhého významu máme v hantýrce odvozena slova šlajfy = brzdy, šlajfovat

= brzdit, šlajfovat na kocóra = brzdit zablokováním kol, zašlajfovat = zabrzdit i

zastavit, a to nejen auto, ale třeba i práci či projekt, šlajfuj s flignama = brzdi s

podváděním.

Slovo die Schleife znamená v němčině nejen brzdu, ale také vázanku, v hantýrce

šlajfku. Odvozená slova jsou vošlajfkované jungšál = patřičně důleţitý vedoucí,

který nastoupil hned po škole, šlajfkař = kravaťák, přeneseně i člověk vyššího

postavení.

Šlinda (klouzačka, náledí)

Klouzačka se řekne rakousky die Schliettbahn (čti šliet-bán) a německy die

Schlittenbahn a od toho jiţ není daleko ke slovu šlinda. Označuje skluzavku,

klouzačku, náledí i namrzlou silnici. Odvozená slova jsou šlindat (se) = klouzat

(se) a šlindačka = klouzání.

Šlukovat, šluknót (vtahovat kouř, ukrást)

Německy schlucken znamená především nasávat, šlukovat štyngec = nasávat

pach, šlukna či šlukovka = dýmka, šluk luftu = lok (hlt) vzduchu. V přeneseném

významu šlukovat = kouřit, provádět felaci. Druhý význam slova schlucken je

absorbovat a pohlcovat, odsud pochází šluknót ve významu krást a vyšluknót

škopek = vypít pivo.

Šmé, šméčko (podvod)

Obecně znamenají tato slova podvod, podraz, pomluvu či lest. Existují dva

výklady: Šmé znamená v ţidovském, ale údajně také v praţském, plzeňském či

podkarpatském argotu, dobrý obchod, kšeft, prostě něco výhodného a také

zboţí, se kterým se takto obchoduje, neboli šmelí. Další moţností je odvození od

vídeňského Schmäh (čti šmé) = podvod či leţ nebo německého Schmeller (čti

šmelr), coţ má být člověk skoupý, či darebák, který hledí jiné napálit nebo

podvést.

Šneky, pekle, šinágle, kufry (boty)

Pro řadu věcí máme spoustu názvů, které bereme jako synonyma, protoţe od

doby, kdy tato pojmenování vznikla, uplynulo i více neţ 100 let. Jenţe ono to

tak původně nebylo. Vezměme si třeba boty. Pekle, šneky, šinágle, kufry. Pekle

byly původně koţené boty. Vídeňsky Böcke znamená nejen boty, ale také

materiál, ze kterého byly vyrobeny, tedy vyčiněnou kozí kůţi – kozinku. Šneky

se říkalo původně botům na vysokém podpatku a to i pánským. Důvodem bylo,

ţe se v nich špatně utíkalo. Prostě jen rychlostí šneka. Z tohoto pohledu je např.

spojení šneky Addidas v podstatě protimluv.

Šinágle byly zase boty s delší špičkou. Vídeňské slovo Schinackel označuje téţ

loďku s vesly a plochým dnem. Šinágle byly původně lodičky či pánské

polobotky. Kufry jsou zase vysoké vojenské boty a kufrovat znamenalo

pochodovat. Přeneseně také hlídkovat, takţe kdyţ dnes švestky kufrujó, nemusí

chodit pěšky, ale klidně jedou autem.

Šórem (pěšky a pomalu)

Vychází z moravského šórat se pěšky čili jít pěšórem. Šórem je zkrácené pě-

šórem. V hantýrce klapat šórem = jít pomalu, šourat se, jet šórem = jet

pomaloučku, krokem. Někdy se zaměňují slova šórem a našór = napříč, šikmo.

Šorfka, šorfec (myšlenka, úmysl, podraz, trik, podivná věc)

Rakousky die Scharfe znamená také bystrost, tedy chytrost a inteligenci. A od

toho se odvíjí významy v hantýrce. Inteligenci odpovídají významy myšlenka,

nápad, úmysl. Chytrosti aţ vychytralosti významy léčka, trik a podraz. Shrneme-

li to, můţeme konstatovat, ţe šorfka je do určité míry univerzální slovo, které do

značné míry závisí na kontextu a pouţitém přídavném jménu. Takţe čórovací

šorfka = krádeţ, prčózní šorfka = humorná scénka či představení, online šorfka

= připojení, spojení, bedna na šorfky = nápaditá hlava, šorfky v Bermudským

trianglu = záhady v Bermudském trojúhelníku. Ovšem například spojení boční

šorfka můţe znamenat postranní úmysl, vedlejší pracovní poměr i vedlejší

milenecký vztah.

Špinka (cigareta)

Výrazy pro cigaretu špinka a špé nijak nesouvisí se slovem špína. Jsou

odvozeny z italštiny, kde v tamějším argotu spinello = balená, točená cigareta.

Od toho máme v hantýrce odvozena slova špinka na šalinu = elektronická

cigareta a špinkec = trafika.

Špiz, špizat, špizovat (pohled, sledovat)

Na počátku bylo německé sloveso spießen = probodnout, hovorově také

probodávat očima neboli aktivně sledovat. Takţe v hantýrce špiz = pohled,

špizat a špizovat = dívat se či sledovat, špizna = televize či rozhledna,

špizlochna = dveřní kukátko, špizmon = čumil, špizovat raky = sledovat čas.

Šrajtofla (peněţenka)

Původně se jednalo o břidlicovou tabulku na psaní, die Schreibtafel, kde

schreiben = psát a die Tafel = tabule. Tato tabulka se ukládala do koţeného

pouzdra, aby se nepoškodila a napsané se nesmazalo. Kdyţ se začalo psát na

papír, tabulka se odloţila a to pouzdro se vyuţilo na přenášení papírů a také

peněz.

Šrop, šropál (dítě křiloun)

Pochází z rakouského výrazu der Gschropp = dítě, malý člověk, chlapec. V

hantýrce se význam rozšířil i na děvčata. Někdy se setkáváme i s tvary šropata a

šropli, ten druhý pravděpodobně pod vlivem moravského sopli. Šropál fest =

mezinárodní den dětí, pucovat šropovi čokoládové kaňon = utírat dítěti

pokaděný zadek.

Štajf, štajfčit (strnulý, vzpírat se)

Německy steif = ztuhlý, strnulý a steifen = vzepřít se, trvat na svém. V hantýrce

byt štajf = být vyveden z míry, velmi překvapen, leţet štajf = leţet bezvládně,

štajfčit se jak koza s kopca = vzpírat se, odporovat.

Štatl (město, Brno)

Štadtel znamená vídeňsky městečko. Štadt to byla Vídeň a Štatl Brno. Podobné

slovo je i v jidiš: štetl = menší město s ţidovskou populací. I v jihoněmeckých

dialektech Städtle = městečko. Ale není třeba se kvůli tomu rmoutit. Ve Vídni se

dlouho říkalo, ţe jeder echter Wiener kommt aus Brünn, coţ znamená, ţe kaţdý

pravý Vídeňák pochází z Brna.

Štumédla (sluţebná, uklízečka, pomocnice, pokojská)

Pochází z německého das Stubenmädel, doslova pokojové děvče. Das Mädel (čti

médl) = děvče a die Stube = pokoj, světnice či jizba. Odtud pochází slovo štúba,

které znamená u světských světnici nebo pokoj a ve vězeňském argotu i celu.

Švarcava a Špinda (Svratka a Svitava)

Přípony -ava, -ahva, -abha či -abhan vyjadřující řeku nebo tok nacházíme ve

středoevropské oblasti a v Irsku. Jsou odvozeny z původního latinského slova

aqua, coţ znamená voda. Švarcava znamená černá, tmavá řeka, Svitava pak

světlá řeka. Proč? Do doby, neţ lidská civilizace dokázala znečistit všechny

řeky, se pod Brnem vlévaly světlejší vody Svitavy do tmavších vod Svratky. Je

to způsobeno tím, ţe obě řeky protékají z geologického pohledu zcela odlišným

územím. Jenţe časem si Svitava znečištěná průmyslovou činností vyslouţila

jméno Špinda.

Topr (klobouk)

Pojmenování klobouku je odvozeno od německého a rakouského slova der Topf

= hrnec, nočník. Pouţijeme-li rakouskou zdrobňovací příponu, dostáváme der

Topferl = nočníček, a to jiţ nemá daleko ke slovu topr z hantýrky. Holt, klobouk

není nic jiného neţ obrácený nočník.

Trauf (zpropitné)

Původem z německého drauf či darauf = nad to, navíc. Rakousky i německy die

Draufgabe = přídavek, doplněk, přičemţ die Gabe = dávka či nadílka.

Trencle (trenýrky)

Brněnské a moravské slovo trencle má společnou s českýma trenkama pouze

hláskovou podobu. České slovo trenky vzniklo zkrácením slova trenýrky, tedy

krátké kalhoty určené k cvičení a trénování. Pochází ze sokolského období

devatenáctého století. Jazykozpytci je odvozují z francouzského slova entreiner

= trénování a anglického slova trainer = cvičitel.

Brněnské slovo trencle naproti tomu vzniklo zkrácením německého

Trenckhosen = Trenckovy kalhoty. Známý proutník, voják a lovec zbojníků a

loupeţníků v panských lesích, František baron Trenck, si totiţ velmi oblíbil

plátěné die kurze Hosen = krátké kalhoty. A to o století dříve, neţ se objevili

první Sokoli.

Tympl (místo)

Latinské slovo templum znamená také místo. V hantýrce znamená tympl =

místo, pracovní místo, pozice. Dvoupětkové tympl = dvacáté místo (v soutěţi),

tymplovat = nacházet se někde, přeneseně tymplovat v šalině = sedět či stát v

zpravidla jedoucí tramvaji..

Typlovat (spěchat)

Německy tippeln = cupitat, jít pomalu, loudat se, vandrovat. Ve vídeňštině

tippeln = loudat se a Tippelbruder = tulák. Změnil se snad význam tohoto slova

na spěchat, pospíchat, běţet či utíkat proto, ţe se doba zrychlila? To asi ne. A

tak někteří navrhují vyjít z německého argotu, kde jeden z významů slova

antippeln je spěchat či přispěchat. Určitou roli zde sehrála podobnost se slovem

tumlovat = spěchat, které pochází z němčiny. Sich tummeln = spěchat, honit se,

činit se.

Vál, válka (univerzální slovo)

Vál je brněnským ekvivalent anglického slova stuff, které je moţné pouţít jako

náhradu za spoustu slov. Např. substance, látka, materiál, tekutina ale i pitomost

či droga. Takţe pokud se nám nechce pátrat v paměti po správném názvu

daného předmětu či jevu, stačí pouţít slovo vál nebo taky válka s příslušným

přídavným jménem. Krabicová válka = krabicové balení, dopravní válka =

dopravní prostředek nebo chabrusová válka = nemoc.

Voplégr (potomek)

Německy der Ableger = odnoţ. Původně se jednalo o odnoţ, řízek či odkopek

rostliny. Pod vlivem rakouštiny také lidský potomek, tedy dítě.

Vošajstlich (o hubu, nebezpečné, riskantní)

Tady není -v předpona, jedná se o německé nářeční dos ist etwos Scheißlich (čti

šajslich) = to je něco strašného. Ve spisovné němčině das ist etwas Scheißliches.

Zabrenčit (zaplatit, zavřít)

Rakousky brennen znamená mimo jiné i zaplatit, ausbrennen dokonce hodně

zaplatit. Pozor však, nesmíme si to plést se slovem brenčit, které v hantýrce

znamená svítit, hořet či pálit, a je odvozené od německého spisovného brennen

o stejném významu.

Význam zavřít vznikl zkomolením rakouského slangového die Brezn = ţelízka.

Breznčit se však špatně vyslovovalo a tak pod vlivem slov jako zavřít či

zabásnót změnilo na zabrenčit. Původně to znamenalo dát do ţelízek, později

zavřít do vězení a nakonec se osamostatnilo, a tak můţeme dnes bez rozpaků

zabrenčit futra, tedy zavřít dveře.

Zhuntovat, byt na huntě (zničit, zničený)

Byt na huntě znamená být na mizině, být v koncích, být v psí situaci, tj. v

situaci, kdy chcípl pes. Za starých časů se věřilo, ţe pošlý pes přitahuje neštěstí.

No a pes se řekne německy der Hund a nářeční sloveso hunden znamená dělat

něco pod psa. Ve spisovné němčině je to pak verhunzen = zkazit, zpackat. A

právě z tohoto hunden máme odvozena slova zhuntovat se = zkazit si zdraví

přílišnou činností, uštvat se a huntovat = ničit, pustošit.

Existuje také staré německé rčení auf den Hund kommen = přijít na psa

respektive er ist auf den Hund gekommen = přišel na psa. Co to znamenalo: Na

dně truhlic, ve kterých se uchovávaly cennosti, šperky či peníze, byl často

namalován hlídací pes. Kdyţ se truhlice vyprázdnila do dna, přišel její majitel na

tohoto psa - tedy na hunt.

Ţebřík, natlačit za ţebřík (sníst, vypít)

Slovo ţebřík označuje v hantýrce ţebra nebo i celý hrudní koš. Hodíme-li tedy

něco za ţebř, za ţebřík či za ţebřiňák, zmizí nám to v útrobách. Bez ohledu na

to, zde je to pevná látka či tekutina. Má-li někdo deku na ţebříku, znamená to

ochlupenou hruď. Řekneme-li o někom, ţe je jak ţebř nebo jak ţebřík, znamená

to, ţe je tak štíhlý, ţe mu vystupují ţebra. Někteří zde vidí i původ slova ţebrák,

je to člověk, kterému jsou vidět ţebra neboli ţebřík. S tím ovšem jazykozpytci

nesouhlasí a tvrdí, ţe je to původní staročeské slovo. V brněnské hantýrce však

slovo ţebrák označuje spíše člověka nepoctivého, prostě sviňáka či mrchu.

Ţgryndy finišové (závěrečná slova)

Tak přátelé, jsme na konci a chtělo by to nějaké závěrečné ponaučení. Slyšte

tedy: Vědci z Cambridgské univerzity vyzkoumali, ţe lidé ovládající dva jazyky

nebo dva odlišné dialekty jednoho jazyka mají větší pruţnost v myšlení, lepší

paměť a lépe udrţí pozornost neţ lidé, kteří hovoří pouze jedním. Čím více

jazyků, dialektů či slangů, tím lépe. Ale stačí i úřední řeč a jeden dialekt. Takţe

zde máme novou a vědecky zdůvodněnou motivaci ke studiu brněnské hantýrky.

**********

Dočetli jste rozbor původu přibliţně 150 brněnských slov. Zpracoval jsem jich

ovšem mnohem více. Dalších 350 slov a mnoho dalších „věcí“ na téma brněnská

hantýrka najdete na mých webových stránkách

http://jirik-tk.sweb.cz

O autorovi. Bývá zvykem, ţe v závěru kaţdého dílka nebo

alespoň někde vzadu na obalu bývá napsáno pár slov o autorovi.

Plním tuto nepsanou povinnost, aby čtenář vůbec věděl, s kým

má tu čest.

Světlo tohoto světa jsem spatřil kdysi dávno, v době, kdy naší zemi bačoval

soudruh prezident Antonín Zápotocký. Dali mně jméno Jiří, a tak jsem dnes

svému okolí znám jako Jiřík Trachťa nebo jako Jura z Komína. Jako většina z

nás jsem vychodil školku i základku. Po absolvování gymnázia jsem vcelku

zdárně zvládl poţadavky tehdejší brněnské Univerzity Jana Evangelisty Purkyně

a byl jsem po šesti letech vysvěcen doktorem přírodních věd. Po škole jsem se

začal se profesionálně věnovat meteorologii.

K brněnské hantýrce jsem se dostal v podstatě nadvakrát. První seznámení bylo

za mých studentských let ve Vyškovské pivnici na brněnské ulici Tábor, které se

říkalo „Čtverec“. Zde jsem nasával znalosti od štamgastů asi tak o dvě generace

starších. A i kdyţ jsem pak řadu let ţil mimo Brno, semínko bylo zaseto.

Vyklíčilo však aţ na prahu nového tisíciletí, kdy začaly vycházet nejprve kníţky

a později také cédéčka s hantecovou tématikou. Četl jsem vše, poslouchal jsem,

obdivoval jsem. A kdyţ se po více neţ 10 letech na scéně objevili KKRD boys

se svým jedinečným novohantecem, řekl jsem si, ţe kdyţ oni dokázali tu starou

dobrou hantýrku takto modernizovat a ještě s tím mít úspěch, tak to zkusím také.

A pustil jsem se do toho. Přeloţil jsem do hantýrky řadu vtipů a napsal spoustu

nových storek v tomto podivuhodném a jedinečném slangu. A jedno z dalších

mých dílek právě drţíte v ruce.

Další moje výtvory si můţete přečíst na mých webových stránkách

http://jirik-tk.sweb.cz