1. Úvod do studia dějin pravěku - Pravěk je nejdelším úsekem lidských dějin (3-3,5 milionu let - 99,9% lidské existence na Zemi)

Prehistorie (dějiny pravěku)- je věda zabývající se všestranným studiem vývoje pravěké lidské společnosti na základě archeologických pramenů.

Protohistorie (dějiny raně historického období)- je úsek mezi prehistorií a historií, kdy kultura nebo civilizace neměla ještě vlastní písemné záznamy ale jiné kultury již zaznamenaly její existenci.

Gnoseologické hledisko - snaha postihnout zákonitosti vývoje lidské společnosti. Historiozofie (filozofie dějin):

dospěla k přesvědčení, že vývoj lidské společnosti se nevyvíjel chaoticky, nýbrž má svou vlastní vnitřní logiku, kterou vytváří vztah materiálního a duchovního způsobu života. Etnogeneze - Formování základních etnických skupin (etnosů).

1.1 Archeologie (základní pojmosloví) (archaios = starý, logos = nauka) - Věda zkoumající vývoj lidské společnosti na základě hmotných pramenů. Je to také pomocná věda prehistorie, protohistorie a někdy i historie.

Archeologie se rozlišuje: Pleistocénní, pravěká, protohistorická, slovanská, středověká (medievální), postmedievální, průmyslová. Dále např.: egejská (středomořská), klasická, církevní. Speciální vědní discipliny tvoří egyptologie, astrologie, sinologie. Ale opírá se i o řadu pomocných vědních oboru: humanitní (jazykověda, etnologie aj.), přírodovědné (paleontologie, geologie, antropologie aj.), technické (geodézie, kartografie aj.

Časoprostorový model: Kulturně (horizontálně) geografická řada pojmů: Skupina, kultura, kulturní okruh (komplex), civilizace. Vertikálně chronologická řada pojmů:Horizont, fáze (etapa), stupeň (perioda). Archeologická kultura (AK): Označuje uzavřený soubor památek, reprezentující určitou konkrétní pravěkou pospolitost v prostoru a čase. K podstatným znakům patří soubory keramiky (hliněné vypálené nádoby a předměty), kamenných, kovových aj. artefaktů, pohřební ritus, typ sídlišť… - AK je označována dle různých symbolů: dle výzdoby keramiky, dle tvarů nádob, dle pohřebního ritu, typu sídlišť, eponymního naleziště, místa vzniku či rozšíření. - V době raně historické se AK rozlišuje dle etnické příslušnosti (etruská, slovanská, velkomoravská, římsko-germánská, římsko-provinciální), či dle vládnoucí dynastie (kultura minojská, merovejská). -AK se rozpadá do skupin podle vnitřních odlišností (výzdoba keramiky, detaily pohřebního ritu) Několik příbuzných AK může vytvářet kulturní okruh- Civilizace rámuje celkovou ekonomicko-sociální úroveň, k níž lidstvo v určité hist. etapě dospělo. (civilizace doby bronzové, železné, keltská civilizace)- Stupeň (perioda) je základní vývojová, poměrně přesně časově vymezená jednotka. - Fáze (etapa) vystihuje dílčí, méně přesně vymezené jednotky v rámci stupně.- Horizont - časově nejužší většinou jen styčný moment.

1.2 Archeologické prameny Tvoří: a) Památky hmotné kultury b) Soubor informací z jejich uložení v zemi (z jejich nálezových okolností) c) Archeologická fakta a jejich rekonstrukce (dedukované jevy sociálního a duchovního života)

Rozlišujeme: 1) Terénní památníky (nemobilní) - součástí kulturní krajiny:

a) Sídlištní - tábořiště, jeskyně, skalní převisy, osady, výšinná sídliště, hradiště, hrady, města, opevňovací prvky (hradby, příkopy)Tvoří: sídlištní vrstva, neobytné objekty (sklípky, obilná sila, pece, dílny, odpadní jámy aj.), sídelní objekty (chýše, domy, zeljanky, sruby, paláce, věže aj.) + opevňovací prvky (příkop, val, hradby aj.)

b) Sepulkrální památníky Tvoří: Pohřebiště: -Plochá pohřebiště (kostrová, žárová - popelnicová pole, birituální),

-Mohylníky (mohylové pohřebiště, skupina mohyl)- Soliterní velmožské mohyly- samostatně v terénu stojící mohyly s vnitřní hrobovou komorou. -Zvláštní hrobky (megalitické, skalní, katakombní, chrámové, mauzolea).

- Základní jednotkou je hrob: bez vnější úpravy, s vnější úpravou (náhrobek, sloup), s pohřbem přímo v zemi, či ve schránce (dřevěné, kamenné, keramické aj.) - Dle pohřebního ritu dělíme hroby na: 1. s inhumací (kostrové) - v poloze skrčené, natažené, sedící 2. s kremací (žárové) - v urně, či prosté zemi (jámové, dolíkové, rozptýlené) 3. jiné - polospálené, symbolické. - Hroby jednotlivců, dvojhroby, trojhroby, hromadné (masové) hroby, kolektivní hroby a hrobky aj. Pozůstatky lidí pohozené na sídlištích, skelety s doklady násilné manipulace, antropofagie či lidské oběti.

c) Sakrální památníky - posvátná hradiště či hory, posvátné háje, přírodní kultovní místa (studánky, bažiny), svatyně, temply, chrámy, jednotlivé kultovní objekty na sídlištích (obětní jámy). d) Komunikační památníky - hatě, cesty, mosty, dlážděné cesty, milníky aj. e) Jiné památníky - hromadné nálezy (deposita, depoty, poklady).

Depoty: surovinové (polotovary, v surovém stavu), výrobní (sady nedohotovených předmětů), obchodní (poklady platidel, směnitelné výrobky - nacházejí se často mimo sídliště, na trasách obchodních cest, u kořenů stromu atd.), majetnické a votivní. Dále doklady pravěkého hornictví (těžební šachty, štoly, kovové rudy), Akvadukty, studny, aj.

2) Přenosné památky (mobilní) - Archeologický mobiliář se dělí podle: a) Suroviny - hliněné artefakty (keramické (v širším smyslu) - sošky, amulety, závěsky, stavebniny, (v užším smyslu – jen nádoby)), kamenné (štípané, broušené, vrtané nástroje, stavebniny), kostěné a parohové, kovové (měděné, zlaté, stříbrné, bronzové aj.), skleněné či z různých organických hmot. b) Tvaru - hrnce, zásobnice, putny, láhve, mísy, šálky a knoflíky, nádoby, poháry, džbány, lžíce, poklice a sakrální keramika. Tvary nádob jsou propojeny s jejich funkcí. c) Funkce - nástroje, zbraně, šperk, toaletní předměty, součásti oděvu, sakrální předměty, polotovary a suroviny.

Surovina v pravěku HLÍNA - k výrobě keramiky, stavební materiál (omítky stěn, výroba cihel, výmaz pecí) v širším slova smyslu je známa od mladšího paleolitu a hliněné nádoby od neolitu. Dlouhou dobu je vytvářeli ženy, které jí dodávaly rodový, kmenový či etnický svéráz.- Měly nízkou životnost - proto často obnovovány (dobře na nich lze pozorovat technologický a stylistický vývoj).

KÁMEN - vedle dřeva je nejstarší surovinou k výrobě nástrojů. - Technologie štípané industrie (ŠI) – silicity-Pazourek (z Baltu u nás díky ledovcům), rohovec. Některé měly drahokamovou kvalitu (obsidián-sopečné sklo, achát, křišťál) jiné byly poměrně nekvalitní (křemen). ŠI dosáhla největšího rozkvětu v mladším paleolitu, udržuje se v neolitu a eneolitu, doznívá v době bronzové a teprve železo ji vytlačilo z používání. Lasturnatý lom- V neolitu vzniká Broušenou a vrtaná kamenná industrie (BI). Surovinou pro tuto výrobu byly břidlice, pískovec, vápenec), nebo ušlechtilé materiály jako mramor, nefrit, jadeit aj. Vrtalo se bezinkovou tyčí, dutou kostí. Často nacházíme nedohotovené nástroje – obtížnost této techniky.- v hrnčířství grafit, plastika – krevel (petřkovická venuše)- Drahé kameny - ozdoby a šperky (almandin, vltavín, granát, křišťál). Organického původu jantar, švrtna, mušlovina, mamutovina, slonovina, mořský korál.

JANTAR - organický minerál, vzniklý petrifikací smůly jehličnatých stromů druhohorního stáří. - Má žlutou až medově hnědou či zelenou či modrou barvu, průsvitný a obsahuje většinou zbytky hmyzu či rostlin. Po zahřátí vydává příjemnou vůni. - Naleziště v Evropě: Pobaltí, Sicílie. V ČR: ojediněle – glacigenní původ

ŠVARTNA - (sapropelit či gagát) usazená málo zpevněná jílovitá hornina tmavé barvy podobná lignitu. - V době Halštatské a zejména laténské sloužila k výrobě náramků či prstenů a přeslenů. Mšecké Žehrovice centrum výroby.

MUŠLOVINA - pestrý soubor schránek měkkýšů sloužící k ozdobám či náramkům, a to již od paleolitu. - Spondylový šperk stř. Evropa v neolitu export ze středomoří.

KOST a PAROŽÍ - z ulovených i domácích zvířat k výrobě drobných předmětů (hroty, jehly), šperků, zbraní (palice, nože (kančí kly), šipky), hudební nástroje, motyky.- Provrtané zvířecí zuby sloužili jako lovecké trofeje. - Doplňkový materiál, více se objevují v dobách surovinových krizí (konec starší doby bronzové, doba halštatská)

KOV - Nejdříve člověk objevil měď a zlato, poté stříbro - eneolit. Poté přišla doba slitin (eletron: zlato + stříbro) a bronzu (měď + cín), mosaz (měď + zinek). - Později se základní civilizační surovinou stává železo.

MĚĎ - V orientu je již od raného neolitu a ve střední Evropě až v eneolitu, avšak velkého významu dosáhla až v době bronzové ve slitině s cínem. Těžila se z rudných žil či především byla tavena z měděných rud (chalkopyrit). - Stopy dolování mědi jsou např. v Alpách, bulharské Rodopy, na Slovensku v Nízkých Tatrách - Měď byla měkká, proto se moc nehodila k výrobě nástrojů či zbraní, proto jen šperky a doplňky. - Exportována v podobě polotovarů (předmincovní platidla) – H-desky, hřivny, žebra, sekerovité hřivny.

BRONZ - Obsahuje vedle mědi 8-12 % cínu – v tomto poměru vyhovuje výrobě zbraní a nástrojů. - Slitina více než 12 % je tzv. bílý kov, který se později ve středověku používal k výrobě nádobí. - Zejména s rozvojem bronzové metalurgie je spojen vznik prařemesel a počátky skutečného obchodu.

ZLATO - Od počátku charakter ušlechtilého kovu. Především k výrobě šperků, ozdob, vzácných nádob či zbraní. - Získávalo se z rudných žil, často rýžováním ze zlatonosných písků některých řek (u nás má tradici v jižních Čechách - Otava).

STŘÍBRO - Raný výskyt stříbra spadá do oblasti Předního Východu, Středomoří a jižní Evropy. - U nás se používá více až v rané době dějinné.

ELEKTRON - Směs zlata se stříbrem. V Orientu je znám od neolitu, do Evropy se dostal na konci eneolitu (kultura zvoncovitých pohárů).

ŽELEZO - Meteoritické železo je známo již ve Středomoří v 3 000 let př.n.l. a hutnicky (vytaven z hematitu, krevele) získané železo od roku 1 500 př.n.l. na Předním východě (východní Anatolie a Arménie). Na počátku 1 000 př.n.l. na Balkáně, v Itálii. Ve střední Evropě až v 8 stol. př.n.l. - Železo je „demokratický kov“ nacházející se velmi často v zemské kůře. Definitivně vytlačilo kámen a stalo se hlavní civilizační surovinou.

SKLO - Vyrábí se uměle z křemenného písku, vápence a sody. Nejprve se objevuje jako skelná poleva na hliněných nádobách či korálcích – fajánse – Egypt -3000 přnl- Fajáns u nás na počátku doby bronzové. Pestrobarevný skleněný šperk se u nás nachází od mladší doby bronzové. První skleněné nádobky jsou ve střední Evropě od Halštatu. Domácí výroba sklen. šperků byla od doby laténské.

ORGANICKÉ LÁTKY - DŘEVO - nejstarší a nejrozšířenější surovinou. V neolitu se k opracování dřeva používala většina kamenných nástrojů. Byl to nejrozšířenější stavební materiál, k výrobě nábytku, dopravních prostředků, nádob, zbraní (rukojeti a držadla).- UHLÍ - sloužilo k topení již od mladšího paleolitu. (Petřkovice)- ZVÍŘECÍ KŮŽE – sloužila od začátku pravěku především k oděvu či vystýlce obydlí, stavební materiál. - TEXTIL – prvé textilie z vláken kopřiv-otisky na keramice mladší doby kamenné. Textilie se vyráběli již v neolitu a eneolitu- nepřímé doklady výroby-přesleny, závaží tkalcovských stavů. Tvořili se ze zvířecí srsti (vlna) nebo len. Rozvoj především v době bronzové

1.3 Základy archeologické metodologie 4 stupně archeologické praxe1. Terénní průzkum (prospekce) - směřuje k vyhledávání pravěkých památek v krajině- tři skupiny prospekčních metod:a) Povrchové signály - využívá se prostý vizuální průzkum sledující různé terénní anomálie: bujnější růst vegetace či naopak, rychlejší tání sněhu nad určitým druhem zemních objektů, barevné odlišnosti půdy, koncentrace zvířecích nor nad kamennými skříňkovými hroby apod. - Letecká archeologie - za dobrého počasí lze leteckým snímkem v krajině zachytit i objekty pouhým okem neviditelné (pravěké kruhové příkopy areálů, tzv. rondelů…) b) Vzorkovací technika - buď jednoduchá ruční či mechanická sondáž, nebo vrty, jimiž se získá přehled o zvrstvení terénu, půdních poměrech či přímo vzorky předmětů hmotné kultury. Z chemických jsou nejosvědčenější fosfátové analýzy (zvýšení množství fosfátu a dusičnanů v místech dlouhodobého pobytu člověka). c) Archeogeofyzikální metody - založeny na zjišťování antropogenních zásahů do přirozené skladby půdy. Každý zásah se projeví anomálií fyzikálních parametrů půdy (elektroodporových, magnetických, gravitačních), které lze měřit a mapovat. Díky tomu lze zjistit poměrně přesné rozložení pravěkých objektů.

2. Terénní výzkum (odkryvy, exkavace) - Jde o proces získávání archeologických pramenů. - Odkryvy se rozlišují: preventivní (předstihové), záchranné, zjišťovací, revizní aj. Nejdůležitější je cílená systematická terénní exkavace, zaměřená na řešení předem daného problému (získávají za pomoci soudobé techniky nejúplnější obraz o dané lokalitě). - Stratigrafie (nauka o vrstvách) - základní metoda terénního výzkumu, rozlišující se na vertikální (sled kulturních vrstev ve vertikálním řezu) co je starší je níže a horizontální (rozložení objektů s časovou následností v jedné vrstvě) – první hroby na pohřebišti jsou blíže osadě nebo na vrcholu kopce, dvě těsně sousedící vesnice s rozdílnou kulturou nemohly být současné. - Preparace objektů a vyzvednutí památek, odběr vzorků pro analýzu. Důležité je pořízení plné dokumentace nálezu a nálezové situace (popisné, kresebné, fotografické, geodetické, videozáznamem, otisky, modely…) - výzkumem se památka ničí. Výsledkem dokumentace je nálezová zpráva obsahující údaje potřebné k rekonstrukci zkoumaného objektu. Monumentální památníky (mohyly, valy, megality) musí být po výzkumu (pokud byly rozebrány) uvedeny do původní podoby.

3. Konzervace a restaurace památek - Terénní památníky jsou konzervovány a ošetřeny přímo v terénu. Archeologické mobilní památky jsou ošetřeny laboratorně: očištěny, nakonzervovány, restaurovány, evidovány a deponovány v příslušných institucích (muzea, vědecké ústavy). V nutných případech jsou s konzervací spojeny odborné expertízy (rentgen, látkové složení…). Někdy jsou i pořízeny kopie vzácných artefaktů (pro výstavní či studijní účely).

4. Archeologicko-historický výstup - Výsledkem A-H analýzy je souhrnný výstup obsahující dokumentaci nálezové situace, vědeckou klasifikaci a přínos pro pravěké dějiny.

- Strategie A-H V směřuje k poznání: 1) Stáří památek (datování, chronologie)

a) relativní - určení poměrného stáří b) absolutní - vročení podle nějakého systému

2) Etnické příslušnosti, interetnických a kulturních vztahů ve společnosti 3) Duchovního života zkoumaných společností 4) Hospodářských, ekonomických a sociálních podmínek života těchto společností.

1-a. Relativní chronologie využívá metod: Stratigrafie (nauka o vrstvách převzata z geologie) - pracuje s kulturní vrstvou (spolu produkt antropogenní činnosti), nikoliv s přírodní. a) Vertikální stratigrafie - vychází z předpokladu, že památky uložené ve svrchní vrstvě půdy jsou mladší, než z vrstev podložních. b) Horizontální stratigrafie - hodnotí časový rozptyl památek v jediné prostorově rozložitelné vrstvě.

Typologie - založena na studiu morfologických a technických změn jednotlivých typů předmětů. (typ je výrobek který při konstantním jádru projevuje variabilitu detailech).- Výroba předmětů podléhá zákonitosti postupu od jednoduššího ke složitějšímu – a toho se využívá k vytvoření typologických řad. Předmět stojící na začátku řady je starší než předmět na konci.

Analogie – (srovnávací metoda) vychází z předpokladu, že morfologicky shodné předměty si jsou chronologicky blízké.

Fluorové testy - je metoda, díky které lze datovat kosterní materiál na základě porovnání obsahu fluoru a dusíku v kostech se stavem v kostech již nějak datovaných pocházejících ze stejných úložných poměrů.

Palinologie - provádí rekonstrukci vegetačního pokryvu určitého terénu na základě určení zachovalých pylových zrn. Získané pylové spektrum se zařadí do systému vývoje vegetace toho kterého regionu.Absolutní i relativní chronologický význam.

Termoluminiscenční metoda - vyvolává záření (uvolnění potenciální energie hromadící se v hlíně) keramiky a vypálené hlíny a měří intenzitu tohoto záření s chronologickými důsledky. Má i absolutně chronologický význam a používá se jako kontrolní test metodám radiometrickým.

1-b. Absolutní chronologie využívá metod:

Radiometrická metoda - založena na zjišťování stupně rozpadu radioaktivních izotopů některých prvků především C14 (poločas rozpadu je vhodný k datování neolitu, eneolitu a počátků doby bronzové). Později se ukázalo, že tato metoda neodpovídá letům našeho kalendáře, proto se naměřené údaje musí konfrontovat s jinou chronologickou metodou. Poločas rozpadu uhlíku je cca 5700 let.

Archeomagnetická metoda - využívá kolísání směru a intenzity geomagnetického pole Země v čase. Pro jednotlivé oblasti Země jsou dnes vypracovány škály geomagnetických anomálií s absolutně chronologickými hodnotami.Archeologické předměty a objekty z vypálené hlíny v sobě skrývají geomagnetickou charakteristiku své doby pokud nebyly od doby vpálení přesunuty.

Dendrochronologie - využívá studia letokruhů stromových kmenů použitých na výrobu dřevěných předmětů a staveb. Někde jsou vypracovány dendrochronologické škály (S Evropy) které umožňují absolutní chronologii.

2. Zjišťování etnické příslušnosti: - Prošla řadou vývojových etap od původního autochtonismu přes skepticismus až po současné poznání, že archeologickou kulturu nelze považovat za uzavřenou etnickou, sociální či hospodářskou jednotku - v jedné AK se může skrývat více etnik. AK=/etnikum.

3. Rekonstrukce duchovního života: - Do sféry duchovního života zahrnujeme religiózní představy a projevy lidí a zárodky filosofie, estetické vědomí (výtvarné, hudební, pohybové, oděvní), morální hodnoty a normy, zárodky vědních oborů (astronomie, medicíny, matematiky, stavitelství…), později i politické a etnické vědomí. - Poměrně úspěšně můžeme rekonstruovat na základě hmotné kultury vývoj náboženských představ, výtvarného projevu, lékařství, stavitelství- Těžce postižitelné jsou oblasti politických dějin, vojenství, světonázorových idejí.

4. Zjišťování hospodářských, ekonomických a sociálních podmínek života: - Dobře lze vystihnout vývoj lidských sídlišť a způsob bydlení, vlastní hospodářskou a výrobní činnost (lovectví, sběračství, zemědělství, řemeslnictví a obchod). - Obtížnější je rekonstrukce ekonomických vztahů, demografických poměrů a sociální skladby.

Stručné dějiny archeologie Trojdobá periodizace - dánský vědec Christian Thomsen (1836)Josef Dobrovský a František Palacký - počátky odborného zájmu o pravěk v Čechách.Jan Erizma Wocel - jeho dílem je první přehled českého pravěku (pravěk země české, 1866) jako první používá trojdobou periodizaci u nás. a po něm byl vůdčí osobností Josef Ladislav Píč. Lubor Niederle - zakladatel moderní české archeologie

Moravská archeologie Jindřich Wankel – otec moravské archeologie, 1868 objevil v Moravském Krasu legendární nález doby halštatské v předsíni jeskyně Býčí skála. Karel Absolon - vnuk J. Wankela, zakladatel ústavu ANTHROPOS pod moravským zemským muzeem v Brně. Jeho tým objevil Věstonickou venuši. Emanuel Šimek - po zřízení MU v Brně založil na FF roku 1930 samostatný Ústav pro prehistorii a protohistorii. Zasloužil se o profesionalizaci archeologie na Moravě. Josef Poulík - dlouholetý ředitel Archeologického ústavu ČSAV v Brně – velký rozkvět, který je jeden z nejvýznámějších slovanských archeologů poválečné éry. Slovanské hradiště u Mikulčic.

Současná organizace české archeologie Ochrana památek - zajištěna zákonem.

- O archeologickém nálezu, který byl učiněn mimo archeologický výzkummusí být učiněno oznámení AÚ AV ČR nebo nejbližšímu muzeu.

- Má – li se provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr oznámit AÚ AV a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci provést archeologický výzkum.

Základní instituce - dělba práce:

1. Archeologické ústavy AVČR (Praha, Brno) - Zaměřeny na základní vědecko-výzkumnou činnost a publikace jejich výsledků (periodika: Památky archeologické, Archeologické rozhledy, Přehledy výzkumů…)

2. Ústavy archeologické památkové péče (Praha, Brno, Most, Olomouc) - Zaměřená na záchranu a evidenci archeologických nalezišť v terénu, ohrožených výstavbou silnic, staveb…. Podobné povinnosti má Národní památkový ústav (Praha).

3. Centrální i regionální muzea a jejich archeologická oddělení (Národní muzeum v Praze, Moravské zemské muzeum v Brně, Slezské muzeum v Opavě a další regionální menší muzea) – řádné uložení, evidence a prezentace, pracovníci muzeí se podílejí i na terénních výzkumech.

4. Univerzitní ústavy (UK-FF v Praze, MU-FF v Brně- Ústav archeologie a muzeologie). - Výchova nových generaci profesionálních archeologů a badatelů.

5. Občanská sdružení – ARCHAIA- v Praze a Brně záchranné a předstihové archeologické výzkumy na území historických jader a předměstí moravských měst a městeček, především Brna a Jihlavy, a vyhodnocování jejich výsledků, MENHIR v Olomouci.

PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ PRAVĚKUGeologický vývoj - prahory, starohory, prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory. Počátky antropogeneze --- třetihory (terciér): a) starší - paleogén, b) mladší - neogén Dějiny člověka -------------- čtvrtohory (kvartér): a) starší - pleistocén, b) mladší - holocén

P L E I S T O C É N (-3 mil. - 10.000 let b.c.)

1. PŘIRODNÍ PODMÍNKY: - Základním rysem je kolísání podnebí - periodické střídání chladných a teplých období: (zřejmě to bylo kvůli výkyvům slunečního záření) Výkyvy 1. řádu 1. Střední pásmo: Doba ledová (glaciály: Günz, Mindel, Riss, Würm) Meziledová (interglaciály: G-M, M-R, R-W) 2. Tropické pásmo: Období dešťů (pluviály) Období sucha (interpluviály) Výkyvy 2. řádu (menší) - stadiály, interstadiály Výkyvy 3. řádu (nejmenší) - teplotní oscilace Glaciály (led) - označovány ochlazením o 8-9°C. - Zalednění pevniny, pokles hladiny moří, nástup studeného klimatu - věčně zmrzlá půda porostlá mechy a lišejníky. - Mamutová (studenomilná) fauna - mamut, kůň, nosorožec, sob, liška polární, zajíc sněžný…

Interglaciály - oteplení o 4-5°C vyšší než dnes. - Ústup ledovců, zvýšení hladiny moří, změna klimatu (vlhké a teplé), lesy.

- Antikvová fauna - slon lesní, nosorožec Mercův, jelen, srnec, želva…

2. GEOLOGIE: - Geologické uloženiny měli značný význam pro vzhled povrchu Země pro pozdější zemědelství.

3 typy uloženin: ledovcové, suchozemské (terestrické), vodní (akvatické). - Zalednění - Pevninské (kontinentální), které pokrývaly celou severní část Evropy. (V nejsilnějším období zasáhlo zalednění i severní hranice ČR). Vysokohorské - většinou ve vyšších polohách (Alpy, Tatry, Šumava…). Činnost ledovců vytvářela krajinu – zvláště viditelný je poslední ledovcový reliéf. - Morény - základní typ ledovcových uloženin (čelní, boční, bazální) - horniny sunuté posuvem ledovců (větší i menší kusy hornin transportovány z hor do nižší oblasti). Bludné balvany.- Spraš - vznikla navátím prachových zrn ze zmrzlých popraskaných horských čel na návětrné svahy. V interglaciálu se na ní tvořily humózní vrstvičky. Spraš je bohatá na živiny a má schopnost vzlínavosti vody. Stala se základem černozemí. Nejstarší neolitické zemědělské osady vznikaly právě na sprašových půdách.- Význam mají jeskynní sedimenty a vodní sedimenty, dále i rašelinné sedimenty.

H O L O C É N (-10.000 let - 2.000 let)

PŘIRODNÍ PODMÍNKY: - Začátek holocénu charakterizuje oteplení a zalesnění krajiny.

Antropogeneze (vznik a vývoj lidí) Paleoantropologie - věda o člověku, řeší proces antropogeneze.třetihory (terciér): a) starší - paleogén: paleocén, eocén, oligocén b) mladší - neogén: miocén, pliocén

HOMINOIDI: - Vývoj hominoidu (lidoopů) započal ve východní Africe ve spodním miocénu.- Ve spodním miocénu (25-16mil let) byl Africký Proconsul Africanus a Dryopithecus, který vycestoval do Eurasie. - Ve středním a mladším miocénu afričtí hominoidi vymizeli ze zorného pole vědců a objevují se eurasijští Sivapitheci:

Ramapithecus - (14-12 mil. let - 1 m velký, ustupující čelo, plochá mozkovna, velká nadočnicová lišta, mohutná spodní čelist, žili nabřezích řek na 4 končetinách), Pilgrim počátek 20. Stol. Sivalické hory v IndiiGigantopithecus- (vegetarián) Asie a přežívající evropský Dryopithecus - Eurasijští hominodi byli nuceni v dobách počínajícího ochlazování sestupovat ze stromů a přizpůsobit se k životu na zemi. To způsobilo: narovnávání těla, bipedální chůzi a uvolnění paží pro pracovní činnost.

SUBHUMÁNNÍ HOMINIDI: Australopithecus a Paranthropus

Australopithecus - žili na rozhraní třetihor a čtvrtohor, tedy asi 4 až 2 miliony let- V a J Afrika- Vzpřímená chůze- všežravci- Žili na stepích- chrup podobný našemu, mohutné nadočnicové valy, zkrácený strmější obličej.- výrazný pohlavní dimorfismus- 25-50kg, 120cm obsah mozkovny kolem 500ccm

Australopithecus afarensis - žili před 4-3 mil.- Hadar v Etiopii - Lucy

Australopithecus africanus – Dart nalezl roku 1924 lebku v J Africe, vyskytoval se v období před 3 až 2,5 milionu let.- nejpokročilejší z australopitéků. Používal dřevěné, kostěné a kamenné nástroje ale ještě si je sám nepřipravoval.- most k rodu homo

Paranthropus - byl mohutnější, 155 cm a vážil 70 kg.- měl mohutnou lebku. Byl vegetarián, proto víceméně slepá větev.

HOMO: Archantropini (H. habilis, H. erectus)- nejstarší a starý paleolit, Paleantropini (H. sapiens) – střední paleolit, Neantropini – mladší paleolit - > dnešek.

Homo habilis (člověk zručný) - Nejstarší pozůstatky pochází výhradně z Afriky. Objeven Leakeyem 1961 v Olduvaiské rokli v Tanzanii. - Další nálezy jezero Turkana (Rudolfovo j.) v Keni.- Stáří se odhaduje 2,5-1,5 mil. let. - Používali a vyráběli nejstarší primitivní kamenné nástroje, například oblázkové (olduvaiská kultura) olduvan. - Jeho lebka měla kapacitu 750 ccm a měl některé lidské rysy (vyšší čelo, téměř lidský chrup), vzpřímená chůze a horní končetiny schopné uchopit a upravovat předměty na pracovní nástroje. Díky přísunu bílkovin (z masa) se rozvíjela mozková činnost. První schopný řečové komunikace.

Homo erectus (člověk vzpřímený) - Nejstarší pozůstatky pochází opět z východní Afriky. Turkana v Keni, Etiopie, J. Afrika.- Starý 1,8-0,8 mil. let. Před 1,3 mil. let tento druh vycestoval do Asie a Evropy. Ve V. Asii lze sledovat dvě evoluční ohniska na Jávě (Trinil a Modjokerto) a v Číně (Čou kchou tien). V evropě Mauer u Heidelbergu, Vértesszöllös – Maďarsko.- Vysoký asi 180 cm a vážil 80 kg, robustní kostra, dlouhá nízká lebka s dozadu ubíhajícím čelem, kapacita mozku byla 1000 ccm, mohutné nadočnicové valy, čelist téměř s lidskými zuby. Ztratil souvislý vlasový pokryv těla- Živil se smíšenou potravou, ale převažovalo maso lovených zvířat, Dovedl udržovat oheň-ohřev potravy-jemnější zuby a čelist. Pěstní klíny – acheuléen.

Homo sapiens (člověk moudrý) - Od Erectuse se liší především velikostí mozkovny (1250 ccm), - Přerod mezi nimi trval -500-250 tis. let. - Různé teorie odkud pochází, vyskytuje se zhruba v době před -250-100 tis. let. - Prvotní formy – Presapienti-Steinheim (SRN), Swanscombe (GB)- Kolem -100 tis. let navazují protosapienti (pokročilejší forma paleantropinů z Přední Asie a východní a střední Evropy, Šipka, Kůlna). Ehringsdorf(SRN)

- variantou paleantropinů byl Homo sapiens neandertalensis – (Neandertal u Düsseldorfu (SRN) První nálezy - Gibraltar) slepá vývojová větev která se vyvinula díky chladnému podnebí glaciálu. Neandrtálci žili -130-40 tis. let v západní a střední Evropě, později pronikli na blízký východ - Izrael, Irák odkud vytlačili tamní homo sapiens sapiens. Neandrtálci se rozlišuji na starší (Gibraltar)a mladší (klasickou, Neandertal) formu. - Ostře se odlišovali svou robustností od homo erectus a homo sapiens i sapiens. Svalnaté nižší tělo o výšce kolem 160 cm se zkrácenými končetinami, lebka s mozkovnou o 1500 ccm, obličej s ubíhajícím čelem, silné nadočnicové valy, vysunutá čelist bez brady a silné zuby. Zakřivená páteř vyznačuje chůzi v předním náklonu. - ----Pořádali rituální pohřby (květinové dary), vysoké léčitelské schopnosti vyvozené z vyhojených zranění.

Paleantropini zahájili éru výroby nástrojů levalloiskou technologií, jejich nejrozšířenější evropskou kulturou je mousterién. Stavěli si obydlí a často se uchylovali do jeskyní, dovedli již rozdělat oheň, počátky náboženského vědomí, úcta k mrtvým a počátky umění.

Homo sapiens sapiens (člověk dnešního typu - neantropini) - Pochází z jižní Afriky od -100 tis. let, nalezly se kosterní pozůstatky anatomicky moderního člověka. - Z Afriky se rozešli do Evropy, Asie, Austrálie a Ameriky. Na základě studia lidských genů došli vědci

k závěru, že veškeří neantropii pochází od jediné ženy „pramáti Eva“. Prováděli rituální pohřeby. - Starší vrstva skelety z hromadných hrobů např. Předmostí u Přerova. - Mladší vrstva - Cromagnon u nás Pavlov - Stali se tvůrci kamenných industrií a všech dalších pravěkých a raně pravě. civilizací. - Během poměrně krátké doby osídlil tento druh všechny kontinenty světa. - Esovitě zakřivená páteř, vzpřímená chůze se vztyčenou hlavou, ruce přizpůsobené práci, lebka s vysokým přímým čelem a s mozkovnou (1500-1600 ccm - shodná s dnešní). Zmizely hrubé nadočnicové valy, brada a lidské zuby.

- V průběhu mladšího paleolitu se rozlišily rasové typy sapientů - australoidní, negroidní (Afrika), mongoloidní (Asie) a další.

PALEOLIT a MEZOLIT (starší a střední doba kamenná: -3.000.000-6.000 let) (paleios=starý, lithos=kámen) - Začíná v době, kdy se začaly záměrně opracovávat kamenné valouny. - Nejstarší surovinou je dřevo, kost, kámen - nástroje zhotovovali tříštění, štípáním, přitloukáním. - Nejstarší paleolitický kontinent je Afrika, poté Asie a nejmladší Evropa (1.000.000 let). - Archeologické prameny paleolitu tvoří: tábořiště, chýše, hroby, pracovní nástroje, zbraně, šperky. - Starý paleolit - 125 tisíc lidí, střední - necelý milion, mladý - 2-3 miliony, mezolit - 6 milionu.

Společenské bytí - Základem hospodářského života byl lov zvěře, rybolov a sběr přírodních živin - přisvojovací způsob života. (nevýrobní, neproduktivní). Úplná závislost na přírodě a pohyblivý způsob života bez trvalých sídlišť. - Dělba práce: muži - lov, ženy – sběračky a udržovatelky rodu. Mladý paleolit dosáhl organizovanému lovu velké stádní zvěře. - Žili v tlupách (archantropini) (20-30 osob) a od středního paleolitu (neantropini) v exogamních rodech (zákaz incestu) na bázi matrilineární struktury, dostávali vážnost matky, úspěšní lovci, šamani, tato vážnost se neprojevovala ještě v jejich majetkových poměrech a privilegovaném sociálním postavení. - Raná existence dorozumívání - gesty a řečí. První lidská obydlí - přístřešky, chýše, lehčí konstrukce,jeskyně, nejstarší obydlí z Olduvai (nejstarší paleolit).- Vztahy byly v paleolitu bezkonfliktní (lovené zvěře, kamenné suroviny bylo dostatek a hájená teriotia neexistovala-řídká hustota osídlení)

Duchovní život - právě duchovní život odlišuje člověka od zvířat- V paleolitu jsme schopni postihnout zejména dvě základní formy duchovního života- náboženské představy a umělecké projevy. - Prvotní náboženské představy (od starého paleolitu je můžeme postihnout, lépe od středního) jsou reflexí vnějšího světa - víra v nadpřirozené síly - smrt, blesk, hrom, nemoc - schylovali se k magiím, které mají na tyto jevy působit. - 3 stránky náboženství: doktrina (ideologie), kult (obřadnictví dobře postihnutelné v a. pramenech), instituce (udržuje a rozvíjí dvě předchozí)- Model vývoje náboženských představ: - Dynamismus (dynamis-síla) - víra, že vše ovlivňují nadpřirozené síly, variantou je manismus – víra v tajemnou neosobní sílu, která je ve všem. Magie – má působit na tyto síly (šamani). Totemismus a kult mrtvých (předků) - uctívání posvátného předka či zvířete, od něhož rod určoval svůj původ. Vznik pohřbívání - úcta k mrtvým(střední paleolit). Animismus (anima-duše)- víra v existenci nehmotné duše, klasickým projevem kremace (neolit a hlavně mladší a pozdní doba bronzová. Animatismus- vše je oživeno. Démonismus - víra v nadpřirozené bytosti (duchy, démony). Teismus - víra v boha/y. Vzniknul personifikací přírodních sil. Rozvíjí se kultovní stránka náboženství (obřadnictví).

Estetická kultura - Projevuje se: výtvarné, hudební, pohybové umění. Výtvarné umění v mladém paleolitu vytvořilo dodnes znamenitá díla (období homo sapiens sapiens) - nástěnné malby, rytiny, plastiky, reliéfy, nejznámější naleziště

jeskynní malby je v jižní Francii a v severozápadním Španělsku, - jeskyně Altamira (Španělsko), Niaux (Francie), Lascaux (Francie). Vrchol – Magdalénien (závěrečná fáze ml. Paleolitu)- Malby jsou většinou umístěny hluboko v podzemních „salónech“ v temnotě (např. 800 m daleko). Svítilo se loučemi i „lampičkami“ z misky se zvířecím tukem a knotem z lišejníků. U nás je uhlová kresba kozoroha v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu. Malby zachycují téměř v životní velikosti většinou lovenou zvěř (bizoni, mamuti, koně, ryby), lovecké pasti a zbraně, vzácně i lidi. Obrys je provedený pazourkovým rydlem a barva je nanášena kamennými dlátky i prsty či štětci z chlupů. Barvivo je z pigmentů minerálního (vápenec, krevel) či organického (saze, krev) původu.

- Jsou zde časté rytini na mobiliáři (na předmětech či kamenných předmětech). Ve východní Evropě jsou časté geometrické ornamenty. Plastika a řezba (ženských postav a zvířat - 8-20 cm) se objevuje od Sibiře po Evropský západ. Vyrobené z vypálené hlíny, kosti či horniny (vápenec), minerálu (krevel). - Nejznámější plastikou jsou Venuše (10-20cm) (pocházející z východní Evropy - / střední Evropy - Dolní Věstonice (z vypálené hlíny), Willendorf / a západní Evropy. Unikátem je figurka muže z Brna. - Velké reliéfy a plastiky zvířat v J Francií vedle maleb.

Parietální umění – - na prvních malbách jsou zvířata znázorněna vcelku realisticky, ve statickém postoji a dvojrozměrně. V gravettienu se snaží vyjádřit prostorovost a pohyb. V magdalénienu to vrcholí a dochází již i k odklonu od realismu – ztrácejí pevnou obrysovou linii.- Vrchol plastiky- gravettien (naturalistické pojetí s důrazem na primární a sekundární pohlavní znaky, zřídka vcelu realistické ztvárnění-hlavička ženy z Dolních Věstonic) v magdalénienu spíše rytiny.- Umění pomáhá lidem v realizaci jejich tužeb – zvířata, lov, ženská plodnost. Ale také estetická funkce.

- První tyto malby objevily v jižní Evropě v roce 1875 v jeskyni Altamira ve S Španělsku. (polychromní malby zvířat – býci)- 1906 – J Francie, Niaux (černé kresby bizonů a koní). - 1940 - jeskyně Lascaux v J Francii (polychromní malby zvířat, koně).

- 1994 - jeskyně Chauvet J Francie– (polychromní kresby zvířat, ztvárnění pohybu a prostorovosti)

Kulturní přehled paleolitu a mezolitu Nejstarší paleolit: ( 3.000.000 - 1.000.000 let př.n.l. ) - starý pleistocén - Výhradně z východní Afriky (Hadar v Etiopii, Olduvai v Keni), tvůrcem je Homo habilis později i Homo erectus. - První primitivní kamenné nástroje - úštěpy z úlomků kamene, valounů. - Nejstarší byla valounová (olduvaiská) industrie (olduvan) pojmenována podle rokle Olduvai v Tanzanii.

Starý paleolit ( 1.000.000 - 300.000 let př.n.l. ) - sřední pleistocén - Rod Homo erectus už i v Evropě.- První lidské obydlí pod širým nebem v ČR je sídelní objekt v Bečově, dále tábořiště v Přezleticích. - Valounové industrie (jižní a střední Evropa u nás Přezleticien-jednoduché sekáče). Mladší klínová industrie Acheulén(Francie, u nás Bečov)-mandlovité pěstní klíny se šíří z Afriky do Evropy od jihozápadu. - Na území ČR jsou nejstarší paleolitické stanice v Přezleticích (jednoduché sekáče, archaické klíny), Bečov, Stránská skála, Beroun, jihomoravský Mušov.

Střední paleolit ( 300.000 - 40.000 let př.n.l. ) - mladý pleistocén - Tvůrci památek jsou Homo sapiens a Neandrtálec. - Jsou osídlovány jeskyně (Šipka na Kotouči u Štramberka, Kůlna v Moravském Krasu). - Vynalezli rozněcování ohně. První rituální pohřby s milodary a první výtvarné projevy léčitelství. - přežívá Acheulén->Micoquien(drasadla, srdcovité pěstní klíny), charakteristický je však Mousterién – (Le Moustier, u nás Šipka, Předmostí u Přerova) – levalloiská výrobní technika – odbíjení úštěpů z předem upravených jader, čímž výsledný tvar úštěpu dostává předpokládaný tvar. Pro mousterién jsou typické srdcovité (levalloiské) hroty, drásadla, škrabadla.

Mladý paleolit ( 40.000 - 10.000 let př.n.l. ) - pozdní pleistocén - Vyvrcholení starší doby kamenné, jehož tvůrcem je Homo sapiens sapiens - dovršení biologického vývoje člověka a dotváření raných sociálních struktur (mateřské rody), stabilizovala se přisvojovací ekonomika (organizovaný lov, sběr plodin na předzásobení), pohřby lidí a výtvarné umění, vynález luku a šípu, dlouhodobá tábořiště lovců velké stádní zvěře.- Osídlení Ameriky a Austrálie- Toto stádium se vyznačuje rozšířením čepelové techniky výroby ŠI (štípání menších kamenných čepelí ze upraveného jádra technikou měkkého/nepřímého úderu (rydla, hroty, škrabadla…) - tendence ke zmenšování (mikrolitizaci) nástrojů která vrcholí v mezolitu. - Ke ŠI používali pazourek, rohovec, křišťál. - na počátku starou levalloiskou technikou vyráběný BOHUNICIEN (Brno - Bohunice) (trojúhelníkové a listovité hroty) - dále v nejstarší fázi je to na Micoquien navazující SZELETIEN (od jihovýchodu na Moravě, Vedrovice) 40 000 – 35 000 přnl. Úhledné plošně retušované Vavřínové listy – hroty kopí.

AURIGNACIEN – 40 000-27 000, z JV Evropy k nám, první skutečná mladopaleolitická kultura s čepelovou industrií rozšířená po celé Evropě, (Otevřená tábořiště - Pavlovské vrchy, Brno – Maloměřice, Jeskyně – spíše rituální význam – Mladečské jeskyně a Býčí skála) - Vyčnělá a kýlová škrabadla, čepelky- nejstarší pohřby u nás

střední fáze Mladého paleolitu, vrcholná - GRAVETTIEN (Pavlovské vrchy, Předmostí u Přerova a kopec Landek u Petřkovic u Ostravy) je dobou „lovců mamutů“ s drobnotvarými čepelovými nástroji (rydla, méně škrabadla, útlé hroty – gravettky a zoubkované čepelky s otupeným bokem, poprvé technika lámání čepelí)a počtem vrcholných děl výtvarného umění (časté rytiny v kostech a plastika). Zahrnuje řadu lokálních skupin např. PAVLOVIEN (Pavlov na jižní Moravě -29 000-21 000). -Plastiky:Věstonická venuše (11,5 cm z vypálené klíny smíšené s kostním popelem) z Dolních Věstonic a také Plastika ženské tváře z mamutoviny z Dolních Věstonic, či Petřkovická/Landecká venuše vyřezaná z krevele, Willendorf – Rakousko – venuše s naznačeným účesem z vápence.-kruhové chýše z mamutích klů a kostí, kůží), jeskyně spíše rituální význam- mrtvé pohřbívali uvnitř sídlišť někdy i přímo uvnitř obydlí. Trojhrob u Dolních Věstonic – posypávání mrtvých červenou hlinkou)Závěr Ml. Pal. MAGDALÉNIEN (13 000 – 10 000) od západu–ústup velké stádní zvěře(mamuti, nosorožci), kultura lovců sobů a koní se skvostným výtvarným uměním, jemnou štípanou industrií a řadou kostěných nástrojů.- tábořili především v jeskyních Kůlna, Pekárna – Na koňském žebru rytina pasoucích se koní a souboj bizonů.- téměř nemáme kosterní pozůstatky- dominují čepelky s otupeným bokem, poprvé se objevuje Jantar z Baltu, výrazná je kostěná a parohová industrie- v Evropě vrcholní jeskynní malby u nás spíše rytina.

Pozdní paleolit ( 10.000 - 8.000 let př.n.l. ) - Definitivní ústup pevninského ledovce k severu, tím se uvolnily severoevropské nížiny pro osídlení. Vznikly řad svérázných kultur po celé Evropě, např. Federmesser- kultura s obloukovitými nožíky.- lze pozorovat zjednodušení ŠI.- Na území ČR bylo osídlení (úbytek stádní zvěře, obtížný lov drobné zvěře) řídké. Přežívali epigmagdalénští lovci – Kůlna.

Mezolit ( 8.000 - 6.000 let př.n.l. ) - počátky holocénu / konečný paleolit - Tvůrci tohoto období byly skupiny pozdně paleolitických lovců, živících se lovem drobné zvěře (rozšíření luků, kopí, bumerang, pasti a sítě), rybolovem (používání člunů, harpun, udic), sběrem přírodních plodin (1/3 obživy - vejce, ořechy, měkkýši, ovoce, med). - zakládání tábořišť/sídlišť na březích jezer a zvýšených terasách řek- Změnili se životní podmínky (rozšířili se životní prostory, zmenšila se hustota osídlení). - Rozvoj individuálního lovu (domestikace psa), na Předním Východě došlo díky zemědělství k populační explozi.

- Do této doby spadají první bojová střetnutí, dle vyobrazení boje lučištníků ve Španělsku-Levantské skalní umění- Pokročil rozvoj duchovního života - víra v posmrtný život, šířící úcta k mrtvým - první samostatné hřbitovy (cca 20 hrobů). Jeskyně Ofnet v Bavorsku – hnízda lebek – doklady genocidy mezolitců nově příchozími neolitci?- Typickým znakem mezolitické ŠI je mikrolitizace: drobné geometrické trojúhelníčky, hrůtky - vkládaly se do dřevěných nebo parohových násad (nástroje i zbraně). - Vynalezen srp - Na území ČR pokračoval vývoj pozdního paleolitu. Řídké osídlení, nemáme téměř žádné skelety u nás.

NEOLIT (mladší doba kamenná: -6.000-4.000 let) (neos=nový, lithos=kámen) - Nová éra lidstva, výrobního (produktivního) způsobu života. - Zlepšení klimatu - po ústupu ledovců se začíná ujímat na vhodných místech na Zemi setba plodin.

- v 10. a 9. tisíciletí-Základní centra: Přední východ-úrodný půlměsíc, Dále později severní Čína, jihovýchodní Asie, Střední Amerika, subsaharská Afrika, Brazílie… - nejrozšířenější je difusionistická teorie šíření neolitu – postupný posun zemědělců na všechny světové strany – dvě cesty do Evropy. Potvrzována výsledky testů DNA – v krvi západoevropanů jsou geny původního obyvatelstva úrodného půlměsíce.- autochtonistická teorie – předpokládá s řadou menších lokálních center neolitizace.- substrátová teorie – asimilace autochtonních mezolitců příchozími neolitci, mezolitci se ale podíleli na vytváření kultury evropského neolitu.- postupná neolitická evoluce v úrodném půlměsíci, v Evropě neolitická revoluce v Evropě opožděná o 4 tisíciletí.- Neolit - 80-90 milionu lidí, zemědělci stačí 5000x menší plocha pro obživu.

Neolitické hospodářství Hlavní znaky neolitické ekonomiky:1. Pěstování kulturních plodin a chov domácích zvířat:

ZEMĚDĚLSTVÍ: - Ve starším neolitu se zemědělská půda získávala žďářením lesních porostů a obdělávala rozrýváním půdy pomocí dřevěných, či parohových nástrojů např. brázdící tyč, kopáče, rádla. –žďárové a kopaničářské zemědělství. Později orba pomocí rozsochového rádla.- Uplatňovalo se náplavové zemědělství díky záplav, či umělé zavlažování. - V horkém klimatu rostly obilniny (pšenice, ječmen), luštěniny (hrách, čočka,), zeleniny (zelí, cibule, česnek), ovoce (jablka, hrušky, ořechy). Kultury z dálného východu přinesly znalost rýže, kukuřice, brambor, fazolí, kakaa, okurky.. - do Evropy pronikla později. - Po celý neolit převažovala pšeničné monokultury (pšenice jednozrnka a dvojzrnka). Pole se zakládali hlavně na sprašových půdách na slunečných polohách nad vodními toky. Po 10-15ti letech se půda vyčerpala a došlo k přesunu kolonii proti proudu vodního toku… , cyklické zemědělství – posun polí kolem osady.- Srpem se žalo asi 10 cm od země - Obilné klasy se vydrtily a zrní vyčistilo. Sláma a plevy se využívali do keramiky a hliněných omítek domů. Zrní se skladovalo v obilních jámách (vypálené dno a stěny). Pro konzumaci se zrní drtilo na kamenných zrnotěrkách (drtidlech) - pekly chlebové placky, kaši či polévku.

CHOV DOMÁCÍCH ZVÍŘAT: - Pro domestikaci byla vhodná zvířata s mírným chováním a stádním instinktem (koza, muflon, prase, tur). Od mezolitu je znám pes domácí vypěstovaný z vlka.- Kůň, osel, velbloud, husa byl domestikován až v Eneolitu, Kur domácí v době železné, Včely v době bronzové. Králík až ve středověku. - Stáda divokých zvířat zabezpečovala přísun masa po celý rok. Rozvoj mléčného a textilního hospodářství (ovčí vlna) - vyžadovalo to pravidelný přísun píce (trávy, listů…) - budování hospodářských objektů (seníky, ohrady…).

2. Usedlý způsob života a budování pevných domů: - Zemědělství úzce souvisí s přechodem k usedlému způsobu života - vznik trvalých sídlišť a pevných domů - Na Předním Východě odhalili opevněné sídliště s hustě vedle sebe řazenými domy s velkou koncentrací lidu. Osada Jericho – 8500, Palestina. Tellová sídliště – Sídlištní pahorky.

- Ve střední Evropě se budovali nejprve malé osadys pár domy a malými poli. Některé se dál rozrůstali a některé byly ohrazené příkopem a palisádovým plotem. - V mladším neolitu se nachází také větší ústřední/ mateřská sídliště s příkopovým sakrální areál „rondel“, opevněná příkopem (+-300 lidí). - V neolitických osadách stály nadzemní domy a hospodářské objekty (obilná sily, sklípky, kuchyňské pece, odpadní jámy), hliníky (stavební jámy), dílenské objekty (hrnčířské pece), studny a nádrže na vodu. - Neolitický dům měl dřevěnou konstrukci: nosnou kostru tvořilo 5 řad kůlů, na nichž byla ukotvena sedlová střecha. Stěny vytvářela proutěná hliněná omítka. Půdorys domu by dlouhý(30-60m) obdélníkový. Na území ČR byl zjištěn největší dům Hrdlovka (Teplice) dlouhý 60 m. Vchod byl na jižní straně a vnitřek domu byl členěný na předsíň, zadní skladištní prostor a jednotlivé kóje. Některé měly i patrovou nástavbu „seník“. Severní část byla později aerodynamicky snížena a zúžena. Velkodům obývala mateřská velkorodina – matka rodiny, její dcery a vnučky s manželi a dětmi. Veledomy byly po celou dobu staršího a středního neolitu. V mladém neolitu byl nahrazen variabilní škálou domu menších a středních rozměrů.

3. Výroba keramických nádob: - Vzniká keramické nádobí (keramika) v užším slova smyslu- plné využití pro přechovávání zásob, vaření na přímém ohni.- Ve střední Evropě napodobuji nejstarší keramické nádoby přírodní schránky-tykveTyto „globulární“ nádoby se vytvářely technikou nálepu - vyválel se dlouhý „provaz“ a pokládali se na sebe do kulata. Menší nádoby hněteny v ruce. Známá je i tuha pro výzdobu keramiky. - Keramika se nejprve pálila na přímém ohni a později v mladém neolitu v pecích.

4. Výroba broušených a vrtaných kamenných nástrojů (BI): - Vedle kamenné štípané industrie (hlavně čepelky a škrabadla) se používala od neolitu broušená a vrtaná kamenná industrie - Vytvářeli se: kopytovité klíny, ploché sekerky, dvojramenné a diskové mlaty, od středního neolitu i sekeromlaty s otvorem pro topůrko. - Vrtání kamenných nástrojů se provádělo dutým vrtákem (bezinková tyč, kost). –kónické vývrtky.

5. Textilnictví a počátky oděvní kultury: - přímých dokladů je málo, Prokazují se především keramické přesleny (kotoučovité setrvačníky vřeten „káča“ a později i cívky a hliněná závaží tkalcovských stavů). Zpracovávání zvířecí srsti (ovčí vlny) i textilních rostlin (len).

Neolitická společnost - doba sociální jednotky, poměrného blahobytu a mírových vztahů - lidé si byly rovni (stáda, půda byly společné pro všechny). – rozvinutá rodová společnost- základní společenskou jednotkou byl ROD rozpadající se do několika mateřských velkorodin (pokrevně spřízněná skupina lidí, určující identitu dle matky - matrilineární filiační systém), povinnost ženy bylo zvolit muže z jiného rodu. Exogamní rody. Vysoké postavení ženy také díky hospodářskému a reprodukčnímu významu.- Vzrůst populace měl důsledek vytváření nových dceřiných jednotek zakládajících nová sídliště - pokrevní příbuznost těchto osad vedlo ke vzniku „klanů“ které spojovala ústřední správa z mateřské osady a společný kult – rondely.- Duchovní život Náboženské představy vychází z animismu/animatismu a démonismu (nástup animismu dokládá žárový pohřební ritus od středního neolitu). V mladším neolitu vznikla představa univerzálního ženského božstva (velká matka). Do pozadí ustoupily lovecké kulty. Existence zemědělských rituálů (magie vegetativních sil přírody - déšť, slunce, voda…). Postava ženy se stala symbolem plodnosti a úrody – početné ženské hliněné sošky např. sedící na trůně. Ženy také hlavní postavy při náboženských rituálech.Rondely - sakrální kruhové areály s masivním příkopem se 4 vchody z hlavních světových stran. Vyskytují se ve středním Podunají v mladém neolitu Lengyelský kulturní okruh.- Výtvarné projevy tvoří především figurální lidská i zvířecí plastika. Projevuje se i malba na keramice. Nejsou tak naturalistické jako paleolitické – Žena=matka -> Žena=kněžka

Neolit střední Evropy• protoneolit – do počátku 6 tis. (jen na Balkáně)• starý neolit – 5700 – 5000– kultura s lineární keramikou (LnK)• střední neolit – 5000 - 4700– šárecký stupeň LnK– kultura s vypíchanou keramikou (VK)• mladý neolit – 4700 - 3700– lengyelský kulturní okruh• kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK)

Starý neolit – 5700 – 5000Kultura s lineární (volutová) keramikou - LnK - Kultura nazvaná podle charakteristické výzdoby nádob rovnými liniemi či spirálami (volutami). - Nositelé této kultury byly první zemědělci na území Čech a Moravy ve starém neolitu. - Četná sídliště: Bylany, Mohelnice, Vedrovice – typické staroneolitické velkodomy obklopené stavebními jámami. - - málo početné Pohřebiště: Vedrovice, kostrový pohřeb na levém boku.- Keramika má kulovité a polokulovité tvary, rytá výzdoba přímých nebo spirálovitých linií později se objevují čočkovité důlky – notové značky na liniích. Antropo a zoomorfní nádobky.- početná je BI – kopytovité klíny, sekery, kamenné zrnotěrky i ŠI – šipky, vrtáčky, srpové čepelky. Velmi oblíbený spondylový šperk

Střední neolit – 5000 – 4700- Pokračuje zpočátku vývoj LnK v českých zemích dospívá do Šáreckého stupně – (Výšinné sídliště Praha-Šárka) bombovité tvary zdobené krokvicovitými liniemi samostatných vpichů, přes které je černé malování spirál.

Kultura s vypíchanou keramikou - vyvíjí se ze Šáreckého stupně LnK- Starší stupeň této kultury je charakterizován nádobami hruškovitého tvaru zdobenými krokvicemi z dvojpichů. Pod okrajem vodorovné vypíchané linie. V mladším stupni se tohle schéma rozpadá a nádoby jsou pokryty vpichy kobercovitě, černé a hnědé malování.- Sídliště a pohřebiště – Těšetice – Kyjovice, poprvé se objevují i žárové pohřby.

Mladý neolit – 4700 - 3700

- Nové etnické vlny zemědělců ze středního Podunají přicházejí na Moravu – Lengyelský kulturní okruh - řada inovací – orební zemědělství, vznik patriarchální rodiny, rozvoj náboženských a uměleckých projevů, první sakrální objekty – rondely.Kultura s moravskou malovanou keramikou - MMK - objevena v roce 1888 archeolog Jaroslavem Palliardim na sídlišti Znojmo-Novosady. - technicky dokonalá malovaná keramika – vázy, hrnce s nálevkovitým hrdlem, naběračky, poháry.- bohatá jemně rytá a malovaná geometrická výzdoba – spirály, meandry- velký rozvoj sakrální keramiky – modely staveb, trůny, lampičky, sošky lidí a zvířat- ženské figurky – stovky kusů – často rozbité Střelický typ – horizontální pahýly a s jednoduše naznačeným kuželovitým obličejem ->Mašůvecký typ – s adoračním gestem paží před tělem a maskovitým obličejem a Štěpánovický typ – se soví tváří a rukama zdviženýma v žehnajícím gestu.- obsidián a silex, BI – souměrně vybroušené sekerky, rozšíření sekeromlatů.- spondylový šperk nahrazen hliněnými korálkyStarší stupeň:- J a JZ Morava – nížinná otevřená sídliště – Střelice, Těšetice-Kyjovice, členění na obytnou+výrobní část a sakrální, domky menších rozměrů –rodina- Rondely – Těšetice-Kyjovice na Znojemsku, Vedrovice- neznáme u nás žádné větší pohřebiště, většinou jen samostatné pohřby na sídlištích.- vícebarevné červené a žluté malování

Mladší stupeň- Stř. Morava, Slezsko, Čechy- některé opevněné – Hluboké Mašůvky, začínají výšinné – Starý zámek u Jevišovic.- pohřebiště opět chybí, známky násilné manipulace - 12 lidí a pes u Džbánic, 4 dětské lebky v ohništní jámě z Cézav u Blučiny.- červená a černá leštěná keramika– nepravá terra sigillata a terra nigra- jednobarevné malování červené nebo bílé či bez malování a bez rytí

ENEOLIT (pozdní doba kamenná / doba měděná: -4.000-2.000 let) (aeneus=měděný, lithos=kámen) CHALKOLIT (chalkos=kov) / pozdní NEOLIT - Hlavním znakem eneolitu je znalost mědi a výroba prvních kovových předmětů. - V Evropě se metalurgie šíří od jihovýchodu. Ve střední Evropě neměla měď větší význam, proto se tu žilo v pozdní době kamenné. - Stejně jako v neolitu se vývoj Evropy oproti Orientu dále opožďoval - Střediskem progresivního vývoje byla Mezopotámie (- 4000 zde vzniknuly otrokářské státy staroorientálního typu – Summer a Akkad, 3.000 let zde vzniklo piktografické písmo, které se později vyvinulo v klínové písmo). Psalo „rylo“ se do hliněných tabulek. - přibývají výšinná sídliště, první velká pohřebiště a nejstarší kovové (měď, zlato, stříbro) předměty.

Dovršení neolitické revoluce: Rozvíjí se orební zemědělství, s objevem kovů vzniká pracovní specializace (zárodky prařemesel), rozvíjí se směna produktů, vzniká soukromý majetek - nato vznikají opevněné osady (hradiska) – zánik mateřských systémů a nástup patriarchátu. Orební zemědělství a chov dobytka - K tažení jednoduchého dřevěného oradla se používalo spřežení dvojice zvířat (rohatý skot). - V Evropě nadále převládaly pšeničné monokultury. Zemědělství se výrazně nezlepšilo. - K domestikovaným zvířatům zde přibyl kůň, na Předním Východě osel a ve střední Asii velbloud a v Indii slon.

Využití léčivých rostlin v medicíně Podle kosterních pozůstatků byl zjištěn neideální zdravotní stav - záněty - chirurgické zákroky (trepanace lebek – od Řeků…). - Vynalezen VŮZ - čtyřkolák s korbou. Předtím se náklad přepravoval na saních, na kulatině… Vůz i dřevěné čluny se uplatnily v zemědělství i v bojích (a při stěhování lidstva na konci eneolitu). - V některých oblastech se v zejména jihoruské stepi konstituovaly četné pastevecko-dobytkářské kmeny. Tento kmen využíval koně k jízdě i tahu. - Díky rostoucím nárokům na kvalitu pracovních strojů a s rozšířením surovinové základny vznikají pokročilé výrobní specializace (prařemesla). Některá odvětví se začínají oddělovat od zemědělství - těžba a zpracovávání kamenné suroviny - pazourkové doly (nejznámější jsou v Polsku), a těžba měděné rudy a výroba kovových předmětů. Keramika, kostěná, parohová, dřevěná a jednoduchá kamenná industrie jsou stále domácí činnosti.

Eneolitická společnost - Pracovní specializace, zárodky dělby práce a vznik vlastnictví vedly k - narušení prvobytných společenských vztahů - docházelo k postupné majetkové a sociální stratifikace lidstva. To se odráží ve výbavě hrobů a hradištích kde se koncentruje specializovaná výroba.- Rostoucí úloha muže ve společnosti (kovovýroba, orební zemědělství, boj) - vzniká párová jednotka - rodina - s patriarchální filiací. - Udržuje se vědomí pokrevní příbuznosti: rodina - rod - seskupení rodů - kmen. - Duchovní sféra - náboženské představy se přesunuli k démonismu a teismu – vznik lokálních personifikovaných bohů. Ženské sošky téměř mizí a celkově ubývá sakrálních předmětů.- stále se objevují stavby - významově navazující na rondely, akorát jsou tvary volnější např. čtvercové - V jihozápadní, západní a severní Evropě vrcholí budování megalitů (monumentální kolektivní hrobky - dolmeny), či o sakrální památky kalendářního významu (menhiry, kromlechy). Např.: Stonehenge - vybudován celými generacemi (využívali jej k náboženským slavnostem i keltové). - V pohřebních zvyklostech se odráží složitost společenských poměrů. Různé druhy ritů. - Estetická kultura je v této době velmi skromná. Keramika je většinou nemalovaná a rytí je geometrické.

Eneolit ve střední Evropě -Pro základní členění eneolitu ve střední Evropě má zásadní význam tzv. jevišovická stratigrafie zjištěna Jaroslavem Palliardim na začátku 20. Století na Starém zámku u Jevišovic na Znojemsku. Pozdní MMK pak KnP pak KK pak mladoeneolitická jevišovická kultura, skupiny pozdního eneolitu nejsou zastoupeny.

Raný eneolit (4200 - 3500 p. n. l.)– jordanovská kultura (lengyelský okruh)Starý eneolit (3 500 - 3 000 p. n. l.)– kultura nálevkovitých pohárů– michelsberská kulturaStřední eneolit (3 000 - 2 600 p. n. l.).- kultura s kanelovanou keramikou (badenský okruh)- kultura s kulovitými amforamiMladý eneolit (2600 – 2300)– jevišovická kultura (JZ Morava)– řivnáčská kultura (stř. Čechy)– bošácká skupina (V od řeky Moravy, Z Slovensko)– chamská kultura (JZ Čechy, nově z Bavorska)Pozdní eneolit (2 300 - 2 000 p. n. l.)- kultura se šňůrovou keramikou- kultura zvoncovitých pohárů

Raný a starý eneolit (4000 - 3500 p. n. l.) (3 500 - 3 000 p. n. l.)Kultura nálevkovitých pohárků - KNP - Přichází k nám ze SZ, vznikla na bázi pozdních lengyelských skupin na SZ.- Typická keramika (nálevkovitý pohár, nálevkovitý hrnec (okraj nálevkovitě vyhnutý), láhev s límcem) navazuje na dědictví pozdní MMK- výroba sekeromlatů s čepcem. První doklady zpracování mědi – Makotřasy u Kladna- Tento lid budoval otevřená nížinná sídliště (Makotřasy, Mohelnice) i hradiště (Starý zámek u Jevišovic)- kamenné skříňkové hroby pod mohylami s kamenným pláštěm z počátku inhumace později kremace do popelnic – nálevkovitých pohárů (otvor pro duši).Michelsberská kultura- Stř. a Z Čechy- tulipánovité poháry

Střední eneolit (3 000 - 2 600 p. n. l.).Kultura s kanelovanou (žlábkovanou) keramikou - KK - Ve středním eneolitu ukončil Badenský kulturní komplex (Baden, Rakousko) vývoj pozdních lengyelských skupin ve střední Evropě.- Starší fáze KK (Bolerázská skupina) navazuje na KNP, ale objevují se JV vlivy. Přežívají výšinná sídliště (Starý zámek u Jevišovic) žárov hroby pod mohylami.- Později příchod nového obyvatelstva z JV – vrchol Badenského kulturního komplexu. Nížinná sídliště (Havřice u Uh. Brodu) kostrové hroby.- Keramika navazuje na tvary KNP, ale přináší také nové tvary nádob, např. mísy s přepážkou s knoflíkovitými nástavci na okraji, čerpáky s vysokým uchem. Typickou výzdobou je žlábkování (kanelace) povrchu.- Pokročila metalizace - šíří se měděné dýky, sekeromlaty s křížovým ostřím, ploché sekerky, spirálovité náušnice a brýlovité zápony.

Lid s kulovitými amforami - KKA - od S přišel do Čech a n Moravu- Vznikla z kultury nálevkovitých pohárů - obchodníci s Jantarem, solí, či kamennou surovinou, kteří e usazovali v sídlištích místních zemědělců.- kostrové pohřby v kamenných skříňkách.- Keramika – Kulovitá amfora – nízké válcovité hrdlo s otisky kolků na hrdle.

Mladý eneolit (2600 – 2300)- Na bázi bádenského kulturního okruhu vzniká slavonsko-vučedolský okruh. Na Moravě jej zastupuje jevišovická kultura a v středních Čechách řivnáčská kultura (kopec Řivnáč nealeko Prahy) a v západních Čechách Chamská kultura (Cham v Bavorsku). Všechny mají podobnou kulturu, duchovní život a neexistenci pravidelných pohřebišť (výskyt pohřbů nejčastěji žárových přímo na sídlištích.- častá Výšinná opevněná sídliště. Homolka u Stehelčevsi (řivnáč. K.) centrální postavení hradiště proti okolním vesnicím.- Keramika - 2 a 3 uché amfory s tělem zdrsněným slámováním a vyhlazeným hrdlem, džbánky s rohatými uchy-ansa lunata, ansa cornuta (hlavně Řivnáč).- Metalizace navazuje na KK.

Pozdní eneolit (2 300 - 2 000 p. n. l.)Kultura se šňurovou keramikou - ŠK - Dostaly se k nám ze středního Německa a postupně pronikaly na Moravu.- část populace nordického typu (robustní postava dlouhá lebka)=invazní složka, druhá část mediteranoidního typu (drobnější postava) autochtonní obyvatelstvo které bylo asimilováno.- sídliště se nedochovala, známe jen pohřebiště – kostrová mohylová (Bezuchov), bohatší hroby mají dřevěnou konstrukci. Skrčená poloha muži na pravém, ženy na levém boku.- Tento lid položil v Evropě jeden ze základů nastávající doby bronzové. - Keramika je zdobena otisky šnůry nebo rytou geometrickou výzdobou (pohár, amfora, džbán). - Hlavní zbraní tohoto lidu je kamenný fasetovaný (hráněný) sekeromlat.

Kultura se zvoncovitými poháry - ZvP - Oproti ŠK, kteří osídlovali především severní část střední Evropy, ZvP k nm příchazí z JZ- armenoidně-dinaroidní krátkolebá populace která je cizorodá ve střední Evropě.- nížinná neopevněná sídliště hlavně na Moravě.- rozsáhlé hřbitovy (Slavkov) muži na levém boku ženy na pravém. Později i žárový pohřební ritus.- V keramickém inventáři je nejvíce červený méně černý pohár ve tvaru obráceného zvonce s horizontálními pásy kolků, mísy se zataženým okrajem a 4 štěrchajícími dutými nožkami. Tento lid měl z eneolitu nejbohatší kovovou výbavu - měděné dýky s řapem, zlaté, elektronové, stříbrné náušnice s terčovitou ploškou zdobenou tepáním. - nátepní destičky z břidlice a a šipky z křidélky a řapem ze silexu – dobří lučištníci.

DOBA BRONZOVÁ (-2.000-750 let / zahájení éry mladšího pravěku) - Vyrovnává se náskok, který měl přední východ vůči Evropě, stále ale zůstává.

Hospodářství 1) ZEMĚDĚLSTVÍ - Nelišilo se příliš od eneolitu. Bronz se v zemědělství vůbec neuplatnil kromě kovového srpu – od střední doby bronzové. - Rozšířilo se pěstování plodin - kromě pšenice a ječmene přibylo žito a oves.- Narůstá význam koně – hospodářství, obchod, válečnictví. Nově domestikována kachna a slepice.- Používání vozu - čtyřkoláku nově kola s loukotěmi a dlouhé lodice s řadami veslařů, bojovníku… - zejména ve střední době bronzové se některé kmeny mohylových kultur (J a Z Čechy) zaměřily na pastevectví stád – polonomádský způsob života – neexistence trvalých sídlišť s pevným domem.- Rozvoj těžby soli – a také briketáž.

2) NÁSTUP PRAŘEMESEL - Vznik pracovní specializace (prařemesel) vlivem kovovýroby – byla již poměrně složitá a nešlo ji realizovat podomácku. Vznikají skupiny horníků, hutníků a kovolitců.- Prvně se těžilo povrchovým kutáním v terénních rýhách, později to byla hlubinná těžba v šachtách. Měděná ruda se vylamovala ze stěn kovovými, parohovými a zejména dřevěnými špičáky, když před tím rozpukala ohněm. Na místě se roztloukala kamennými palicemi a zbavila se hlušiny, pak se relativně čistá transportovala na povrch.- Těžba mědi: Alpy, Rodopy (Bulharsko), Slovenské rudohoří. Cín daleko vzácnější – Krušné hory.

- Nejstarší předměty byly vyráběny: tvářením (tepáním) přírodní mědi za studena. Složitější bronzové artefakty byly zpracovány za tepla - odléváním do licích forem - ingoty a kadluby - byly kamenné (jedno-dvou dílné), pískovcové i kovové a hliněné.- Slévačství vrcholí v mladší době bronzové - velké množství a vysoká kvalita výrobků. - Dále se rozvíjí kovotepectví (toreutika),drátařství, svářečské techniky (nýtování, záplatování…), na severu Evropy se už specializuje i kamenná výroba.

3) OBCHOD - PŘEDMINCOVNÍ PLATIDLA - Vznik obchodu - díky prohloubení společenské dělby práce - vzniká sociální vrstva obchodníků (dálkové trasy – velké množství depotů u obchodních cest hlavně Pobaltí -Jaderské moře). Cestovali a tím obchodníci kromě vlastní distribuce plnili poslání šíření vědomostí, myšlenek a technologii… - Vývoj formy směny: 1. Prostá (nahodilá) - vnitřní / dohoda dvou jedinců, kteří chtějí směnit své vlastní předměty. 2. Úplná (rozvinutá) - vnější / organizovaný ráz - lidé se scházejí na vyhrazeném místě mezi osadami, kde realizují směnu produktů různého druhu. 3. Všeobecná - Zde vstupuje všeobecná směnná jednotka - předmincovní platidlo a směna se stává obchodem. 4. Peněžní - počítá s pevnou hodnotou v poměru množství např. zlata v mincích, která je garantována většinou politickou mocí.- V době rozvíjející se dělby práce se stává kov zbožím a poté přebírá funkci platidla. Předmincovní platidla však mohla být i z textilu, či kůže atd. Prvním směnnou jednotkou mohl být i živý skot později býčí kůže… Ve střední Evropě byly platidla měděné hřivny (forma suroviny), nebo tzv. žebra. V mladší době bronzové se platidla rozšiřují na tzv. zlaté osmičky (svitky zlatého drátu), lité bronzové kruhy a jejich soustavy o sestupném průměru, drobné bronzové kroužky - „kroužkové peníze“.

Společnost - Z praindoevropského jazykového společenství se vydělují: Řekové a Thrákové – V Balkánu, Illyrové – Z Balkánu, Venetové – střední Podunají, Italikové a Keltové – horní Podunají, Kimmerijci – Jihoruské stepi, - Prabaltové, Pragermáni a Praslovani na S a V se ještě nevydělili.- Dělba práce vedla ke společenské stratifikaci (sociální pyramida): zemědělci, - řemeslníci, obchodníci, - ozbrojené družiny, kněží, - šlechta (usiluje ovládat areál - první politická moc - organizují obranu svého teritoria a války). - Sociální poměry se odráží na budování hradisek (nejsou však bezpečné doklady že zde žila jen šlechta), - refugiální funkce, centra výroby, obchodu, náboženská a politická.- utužuje a rozvíjí se kmenová struktura z předchozí klanové struktury. Kmen má už ne zcela pevné hranice a je ovládán velmožem s jeho vojenskou družinou. Už nejsou jen pokrevní vztahy ale i sousedské (nepokrevní) nabývají na významu.- Mužský oděv tvořil suknici uvázanou pod rameny, plášť, kožené opánky na nohách. Ženy nosily vesty s polovičními rukávy, dlouhé suknice, svrchní plášť a různé ozdoby, vlasy spoutané do síťky. - náboženství polyteistické – sluneční kult (Apollon Řecko) – kultovní vozíky s ptáčky, vozíky s kotlíkem (bůh deště)- rozvoj obřadnictví – samostatné náboženské centra (Cezavy u Blučiny) s pozůstatky krvavých zvířecích a lidských obětí.- Pohřební ritus - vývoj z inhumace ke kremaci. Výskyt zohavených skeletů, antropofagie. Hromadné násilné manipulace s lidmi, vždy tehdy když lidská pracovní síla ztratila na hodnotě, vlivem nadvýrobku „s nimi bylo možno plýtvat“.

Kulturní přehled DB ve střední Evropě

Starší doba bronzová (2000 – 1550 př.)Únětická kultura Otomanská kultura Maďarovsko – Věteřovský okruhStřední doba bronzová (1550 – 1300 př.)Středodunajská mohylová kultura Českofalcká mohylová kultura

Mladší doba bronzová (1300 – 1000 př.)Lužická kultura Velatická kultura Knovízská kultura Pozdní doba bronzová (1000 – 750 př.)Slezská kulturaPodolská kulturaŠtítarská kultura

Řecká Mykénská kultura - 1600-1200 – silný vliv přes jantarovou stezku na střední Evropu

Starší doba bronzová (-2000 -1550) Únětická kultura - vznikla na bázi místního osídlení pozdního eneolitu.- (Únětice u Prahy) její lid vytvořil hospodářsky silný (prosperující zemědělství, bronzová metalurgie), ideologicky pevný (inhumace ve skrčené poloze do dvoudílných dřevěnýchrakvi) a populačně silný komplex. - Otevřená nížinná ke konci i výšinná sídliště (Postoloprty)- hlavně čerpáme z pohřebišť – Těšetice - Kyjovice, Únětice v hrobech i zlaté šperky a korálky ze skelné pasty, skrčená poloha, orientace J-S, hlava se dívá na východ.- Depoty kovových hřiven (Hodonín), dýk, nápažníků – velcí řemeslníci a obchodníci.- Jejich keramika je zpracována do tmavého tónu povrchu, který napodobuje lesk kovu, většinou nezdobená, (vyhnutý kraj, tvary do X). - bronzové jehlice, C-náramky, spirálovité či manžetovité nápažníky. Sekery s lištami.- doznívá kamenná výroba – importy ze severu

Otomanská kultura - (Otomani, Rumunsko) Lid na východním a severním Slovensku, budující dobře opevněné hradiště (centra kovovýroby) (Spišský Štvrtok – slovenské Mykény) s plánovitou městskou zástavbou. Dvojitá kamenná hradba s dvěma kamennými bastiony u brány.- Keramika OK je pozoruhodně zdobená - trnovité vypnuliny orámované spirálovitými liniemi.

Maďarovsko – Věteřovský okruh- Věteřovská skupina na Moravě (Věteřov)- protipólem Otomanské kultury, JZ Slovenska a J Morava, vrchol ÚK pod vlivy z JV- dobře opevněná hradiště, dětské pohřby do nádob – pithoi- keramika vychází z ÚK

Střední doba bronzová (-1550 -1300) - V tomto období se Střední Evropa dělí na dvě části: na západě a ve středním Podunají nastal čas mohylových kultur (návrat k vesnické civilizaci) a na JV komplex popelnicových polí (rozvinutá metalurgie a progresivní duchovní a sociální život).

Středodunajská mohylová kultura - Morava s enklávou v středních Čechách- návrat k vesnickému způsobu života, kontinuita vývoje věteřovské skupiny.- převážně rovinná sídliště (Těšetice)- kostrové i birituální mohylníky (hlinité mohyly bez konstrukce) (Borotice, Čeložnice) ke konci přibývá kremace.- keramika má kožovitý lesk, zdobená rytými šrafovanými trojúhelníky a přesýpacími hodinami.- prvé bronzové nože a srpy, sekery s laloky a prvé meče s litou rukojetí.

Českofalcká mohylová kultura - JZ Čech, vlivy ze Z- Hlavním pramenem jsou velká mohylová pohřebiště (u Plzně) s hroby s často kamennou konstrukcí. - sídliště jen vzácně- dokončili kolonizaci J a Z Čech, v tom je jejich hlavní význam

Mladší doba bronzová (-1300 -1000) - Pro mladší (a pozdní) dobu bronzovou je typickým pohřebním ritem v celé Evropě ukládání spálených pozůstatků do uren / popelnic „popelnicové pole“ (velká pohřebiště složená z popelnic). 3 okruhy kultur PP ve střední Evropě: Lužický okruh v severozápadních, severních a východních Čechách na severní a střední Moravě, severním Slovensku, východním Německu a Polsku. Hornodunajský okruh – J Německo, Švýcarsko, Horní Rakousko, J a Stř. Čechy. Středodunajský okruh – J Morava, JZ Slovensko a Dolní Rakousko.

Lužická kultura - lužický okruh - PP do uren zpočátku i do jamek – pohřebiště v Jaroměři- nížinná sídliště později budují hradiska-proslul výrobou mečů liptovského typu (plná litá rukojeť) na S Slovenska (sekery s tulejkou a ouškem) - keramika prochází vývojem - ostře profilovaná zdobená puklicemi -> nezdobená -> žlábkovaná- bronzové dvojdílné spony se štítkem a první plechové nádoby.- Východní část lužické kultury se pravděpodobně podílela na etnogenezi Slovanů.

Velatická kultura - (Velatice u Brna, velmožská mohyla se žárovým hrobem), středodunajský okruh- nížinné sídliště Lovčičky 40 malých domků seskupených kolem velkého domu uprostřed.- keramika – tenkostěnné koflíky s vysokými zaječími uchy nad okraj, které napodobovaly plechové předlohy. Častá kanelace.

Knovízská kultura - Stř. a J Čechy, hornodunajský okruh, vznik na bázi enklávy středodunajské mohylové kultury ve stř. Čechách.- (sídliště Knovíz u Prahy) - nížinná sídliště (někdy opevněná), také výšinné sídliště- PP, velmožské mohyly ale také kostrové pohřby na sídlištích (vyvrácené končetiny, rozčtvrcená a znovu sestavená těla) – pravděpodobně kruté náboženské rituály.

- Keramika – etážovité nádoby (více vrstev, jak kdyby více nádob nalepených na sebe), mísy s tordovaným okrajem (stočený).

Pozdní doba bronzová (-1000 -750) - Je plynulým pokračováním mladší doby bronzové a tvoří přechod k době halštatské. - Projevily se příznaky „surovinové krize“, kdy došlo k nedostatku barevných kovů, kompenzované přílivem železných předmětů z JV.- Nájezdy Kimmerijců až do středodunajských oblastí.

Slezská kultura- rozkvět lužické kultury, expanze na J Moravu- rozsáhlá nížinná sídliště a budování hradišť (Holý kopec u Buchlovic)- bohatá vhloubená výzdoba černých leštěných nádob. Přechod k trojdílné halštatské profilaci.- opět jehlice a dvojdílné spony se štítkem.- významu nabývá ochranná výzbroj – pancíř, náholenice, přilba, bronzem pobitý nebo celobronzový štít.

Podolská kultura- z velatické kultury- pohřebiště Podolí u Brna – bohaté hroby bojovníku překryté mohylou, hroby pod mohylami také na Žuráni kousek od Podolí. - hradiště Brno – Obřany, (přes 2000 hrobů na PP kolem)- velký rozkvět hradišť, o nížinných sídlištích mnoho nevíme- keramika – miska podolského typu (vyšší hrncovitý tvar s jedním uchem), mísy se zataženým šikmo žlábkovaným okrajem. Souvislá kanelace výdutí nádob.

Štítarká kultura- z Knovízské kultury, (hrob ze Štítar u Kolína) Stř. Čechy.- pravděpodobně příchod Keltů do Čech- trvají brutální kostrové hroby na sídlištích- hradiště Závist u Zbraslavi J od Prahy- mizí etážovité nádoby a objevují se amfory s kvadratickou výdutí.

STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ - HALŠTATSKÁ (750-400 let) Vlastní (klasická) doba halštatská (750 –500 BC)Pozdní doba halštatská (500 – 400 BC)

- podle města Hallstatt - Horní Rakousko – Solné doly, obchodní metropole obchodu se solí v Evropě. Díky soli se dochovaly organické látky – textilie.- Nástup doby halštatské nepřinesl etnické otřesy - přerod z pozdní doby bronzové nastal plynule. - končí prvobytná společnost, společnost se ostře majetkově a sociálně diferencuje- konec doby halštatské – konec pravěku, od laténu již raná doba dějinná- Střední Evropa ve stínu oproti jižní oblasti (Řecko - rozkvétá, Itálie -754 Etruskové založili Řím). - Bronzový inventář byl postupně nahrazován železným. - Etruské importy – zobákovité konvice - kovové

Hospodářství - Zemědělství zůstává konzervativní - jediný zemědělský nástroj je železný srp. Orba tradičním dřevěným hákovým pluhem (taženým dvojicí zvířat). Maximálního rozšíření doznal Čtyřkolový vůz s koňmi se zápřahem pomocí jha - pro dálkové obchody, při slavnostech a pohřbech „knížat“. - Dominantní je do země zapuštěný srub

1) OBJEV A TECHNOLOGIE VÝROBY ŽELEZA - Železo demokratický kov (definitivně vytlačil kámen) - železná ruda se v přírodě vyskytuje častěji než měděná ruda. - objeveno kolem 1500 na předním východě, do Řecka se dostává kolem 1000.- Získávala se sběrem, povrchovou a později (doba římská) hlubinnou těžbou v šachtách v Noricu, u nás povrchová těžba v Moravském krasu, Českomoravské vysočině a Jižních Jeseníkách. - Tavila se prvně v primitivních tavících jámách, pak v uzavřených hutnických pecích s umělým přívodem vzduchu a výpustí pro tekutý kov a při této vyšší teplotě se dala zkujnit na ocel. - Vznik KOVÁŘSTVÍ - výroba železných předmětů kováním. Prohloubení dělby práce, Kovářské dílny (Býčí skála…).

2) OSTATNÍ VÝROBNÍ ODVĚTVÍ A OBCHOD - Bronz se teď využívá spíše pro výrobu šperků, plechových nádob. - Pravděpodobně se osamostatňují i další odvětví: bednářství, kolařství, košíkářství, hrnčířství… - Obchodníci z jihu na sever obchodují na čtyřkolácích.

Společnost - stratifikace společnosti zesílila a nabyla trvalé povahy, v západní Evropě se přiblížila poměrům v otrokářských státech jižní Evropy – patriarchální otroctví. Na vrcholku je „knížecí vrstva“, sídlící na hradech s kamennou hradbou, vytvářející dvorské prostředí, obklopující se přepychem importovaného řeckého a etruského zboží. - Tato společnost s vojenskou vrstvou s nesvobodnými otroky a sluhy je označována jako vojenská demokracie - poslední stádium prvobytné společnosti (přechod na spol. třídní). - Vojenští vůdcové se svými družinami získávali rozhodující politickou moc v daném teritoriu. Rozvinula se plně ve společnosti starých Řeků, Keltů a později i Germánů. - Situlové umění –(situla-bronzová nádoba ve tvaru vědra) ze S Itálie, Jsou to scény předvádějící rozmařilý život šlechty této doby (hostiny, slavnosti, hry, obětní scény…) u nás se neobjevuje!- velmoži na západě pohřbíváni v mohylách s dřevěnou komorou, kostrový pohřeb na pohřebním voze.- na východě také mohyly ale bez vozů, s koňskou výstrojí, častěji se uplatňuje kremace.- Náboženství navazuje na polyteismus doby bronzové. Dominují býčí plastiky.- Na halštatských sídlištích a pohřebištích jsou zjišťovány rondely ohraničené lehčím příkopem či valem. - Etnické poměry: Kimmerijci vytlačeni Skýty, ve východním Balkánu vrcholí etnogeneze Thráků, západně od nich sedí Illyrové, v Itálii se formují kmeny Italiků a objevují se Etruskové. Od střední Francie po střední Čechy sídla Prakeltů (připravující se na historickou expanzi), v dolním Podunají krystalizují Pragermáni a mezi Odrou a Dněprem se formují Praslovani.

Doba halštatská ve střední Evropě Platěnická kultura- vyvinula se ze Slezské kultury pod vlivy z Podunají, v porovnání s ní znaky stagnace a poklesu obyvatelstva- pozdně bronzová hradiště byla opuštěna- hlavním pramenem poznání jsou pohřebiště – plochá žárová - Platěnice u Pardubic- keramika – amforovité zásobnice, vně tuhované, uvnitř žlutavé.

Bylanská kultura - vznikla na základě Štítarské kultury pod vlivem přílivu Prakeltů z JV- (knížecí hrobky v Bylanech u Českého Brodu) jejich hlavním znakem jsou „knížecí“ kostrové hroby (mohyly) se čtyřkolovým vozem v podzemních komorových hrobkách, nebo místo vozu jen s koňskou výstrojí.- obyčejný lid má birituální pohřebiště- amforovité zásobnice se zaškrceným hrdlem, časté malování nádob - pod vlivem platěnické kultury.

Jihočeská halštatská mohylová kultura - (jižní a západní Čechy) je příbuzná bylanské kultuře (také Prakelti) ale chybí zde pohřby na vozech- Mohylníky s birituálními hroby.

Horákovská kultura - (mohyla Hlásnica u Horákova na jižní Moravě) - podolská kultura, která se vyvinula pod vlivy ze západu.- početná birituální pohřebiště (Ořechov) a velké mohyly s dřevěnou nebo kamennou komorou pro velmože, koňská výstroj ale ne vozy.- nížinná sídliště s typickými zemnicemi (Těšetice, Brno-Královo pole - Řečkovice)- výšinná sídliště a hradiště až v pozdním halštatu- široké amforovité zásobnice s nízkým límcovitým okrajem (svislý a rovný okraj), tuhové malování

Pozdní doba halštatská- Útoky Skýtů na jantarovou stezku, lid platěnické kultury byl těmito útoky také decimován. Nositelé platěnické kultury přežívají v horách severního Slovenska až hluboko do Laténu. - mizí bohaté knížecí hroby bylanské kultury, zanikají některá hradiště – centralizace moci.- i v horákovské kultuře lze pozorovat ústup velmožské vrstvy.- důležitý objev Jindřicha Wankela v Předsíni v Býčí skále, kde našel roku 1872 pohřeb velmože, který byl s pohřebním vozem a četnými dary v jeskyni spálen společně s dívčí družinou a jejich strážci (40 lidí) (useknuté ruce na oltáři z některých lebek byly číše na pití) velké množství šperků a bronzových nádob, bronzová figurka býčka (nedala ale název jeskyni ten je starší) a zbytky halštatské kovárny - posvátné místo kam lidé přinášeli dary, a kde se rituálně obětovali lidé i zvířata, součástí rituálů byla i kovárna.

MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ - LATÉNSKÁ (-400-0 let / keltské pohřebiště La téne - Švýcarsko) (RANÁ DOBA DĚJINNÁ) - V posledních čtyřech století př.n.l. se značná část kontinentu dostala pod vládu Keltů, kteří svou expanzi dovršili na obsazeném území proces integracezapočatý již v halštatu. Laténský výtvarný sloh, technologie, duch. život a kultura v Evropě vytvořil vyspělou civilizaci. Keltové se rozpadali do mnoha kmenů, Římané nazývali Gallové. - první historické záznamy – Hekataios Milétský, Hérodotos z Halikarnassu, Titus Livius, Gaius Iulius Caesar.- Řecko prochází helénistickou částí svého vývoje a -146 se stává římskou provincií.- 510 vzniká Římská republika .- Skýtové jsou vytlačeni Sarmaty.- Při dolním Polabí končí ke konci laténu etnogeneze Germánů.- Z a Stř. Evropa je celá pod kontrolou Keltů. Jejich pravlast SZ od Alp - byla od V Francie přes Švýcarsko a J Německo až po J a stř. Čechy.

Keltské jazyky a kmeny - Soubor mnoha dialektů = galština. 2 hlavní skupiny (pevninská – se nedochovala, ostrovní - Irsko, Skotsko – se dochovala) Do vyšších vrstev pronikla i řečtina a etruská abeceda. Po dobytí Gallie Římany se rozšířila latina. Keltských písemných památek je málo protože vzdělanci – druidové písmu nepřáli.- Kmeny měly pevnou vojenskou organizaci v čele s králem a jeho družinou - hradiště (oppida).

Keltská expanze - 400 – 200 se Keltové dávají do pohybu –začíná velká Keltská expanze na všechny světové strany.- Postupy vojenských družin měly charakter drsných vpádů do cizích zemí = obsazení území a Podrobení (pokeltštění) místního obyvatelstva. - Příčinou expanze se považuje přelidnění pravlasti (střední Evropy), válečnické založení Keltů, touha po kořisti, hledání surovin a vědomí vlastní vyspělosti. Postupně se dostali přes kanál La Manche na britské ostrovy, potom také do Španělska překročili Alpy a dostali se do severní Itálie, kde porazili Etrusky a 386 vypálili Řím. Poté ze střední Evropy mířili na severovýchod, ale díky odporu se stočili na Balkán a po smrti Alexandra Velikého -323 zaútočili na Makedonii a Řecko, dostali se až do Malé Asie.- Tato převeliká expanze nakonec vedla k postupnému vyčerpání vojenské moci Keltů, kde od konce -3 stol. vytlačují Římané Kelty z Itálie (po punských válkách s Kartágem) – Postupně ztráceli území na úkor Říma a v 8mi leté válce -58-51 je porazil Caesar a Řím ovládl prakticky celou Galii. je Poté ve střední Evropě kolem zlomu letopočtu ukončili vládu Keltů Germáni, útočící ze severu.

Hospodářství - Zemědělství navazuje na halštatské tradice - Keltové využívali místní hospodářství na obsazeném území, avšak sami přispěli k rozvoji (měli železnou kosu, symetrickou železnou radlici pluhu, kamenné rotační žernovy a také možná žací stroj). - Keltové vynikali v železářství - Řada laténských nástrojů byla technicky na takové úrovni, že je používali až do středověku. Na vysoké úrovni bylo kovolitectví, umělecké šperkařství (švartnové náramky v Čechách), sklářství, hrnčířství - rozšířili po Evropě rychle rotující hrnčířský kruh. - Oppida – Keltská výšinná sídliště opevněna hradbou s ukotvenou dřevěnou kostrou a kamennou lícní zdí s vnitřním náspem. Vedli zde důmyslné brány. Politické, výrobní, obchodní a náboženské centra.

Keltské mincovnictví - V mladší době laténské razili Keltští králové (portréty a jména přímo na mincích) - zlaté (na západě až po Moravu, včetně), stříbrné mince (na východě). Nejstarší napodobovaly mince Alexandra Velikého. - Velké stříbrné mince sloužili ve vnitřním (mezikmenovém) obchodě. - Velká stříbrná na JZ Slovenska „biateková mince“ (-50) je spojována s přesunem části českých Bójů ke střednímu Dunaji. Na líci Hlava nebo dvě hlavy, na rubu jezdec, lev, kanec… s nápisem.

Společnost - Byl bojovný lid, který rád napodoboval cizí vzory. - Keltové měli krátkolebou hlavu, světlé ryšavé vlasy, – pokeltštění obyvatelé Čech – ženy dlouholebé, muži (invazivní Keltové) – krátkolebí.- Keltská společnost byla raně třídní s prvky otrokářství, svobodnou vrstvu Keltů tvořila společnost bohatší (řemeslníci, obchodníci) a chudší (zemědělci) a pak nesvobodní (zajatci, sluhové, otroci). Šlechta a kněžský stav (Druidové) si byli rovni, ze šlechty se rekrutovala jízdní nobilita a hlavou byl Král odvozující svou moc od božské autority.- roztříštěnost kmenů – nikdy nedospěli k vytvoření nadkmenového politického útvaru.- Základní společ. jednotkou byla patriarchální rodina (otec měl neomezenou moc nad rodinou). - Druidové - pěstovali náboženský kult a doktrinu (organizovali pompézní náboženské obřady i s lidskými obětmi – rituální popravy různého druhu podle boha), znali mytologii, písmo a byli nositeli všech tehdy známých vědních oborů (medicína, astronomie, právo, věštby…). Podstatou jejich učení je víra v nesmrtelné bohy, nesmrtelnost duše. Druidové měli moc soudní i trestní. A vychovávali děti knížat.- V sakrální tématice hrál významnou roli kanec (četné figurky, přidávání kančí kýty do hrobu). Náboženské obřady prováděli jednak ve volné přírodě a sakrálních objektech. Posvátné háje, vodní prameny. Měli čtyřúhelníkové svatyně, ohrazené příkopem a valem, v nichž byly hluboké obětní šachty – Viereckshanze – Mšecké Žehrovice. Sakrální areály na opiddech – Závist. Častá jsou votivní deposita.

- Výtvarný sloh - projevuje se zejména ve šperkařství, sochařství a bronzové plastice – bohové mají maskovité tváře s přírodními ornamenty (rybí oči, spirálovitě zatočené obočí a knír, stylizovaný účes – Kamenná hlava z Mšeckých Žehrovic) - prolínání světa lidí a přírody (oproti Řekům, kteří se naopak snažili o co nejideálnější podobu lidské tváře). - Laténská keramika - většinou nezdobená. Je produktem specializovaných hrnčířů na rychle rotujícím kruhu a vypálena v dvoukomorových pecích (oddělení ohně y prostoru pro nádoby roštem). Navazuje na Halštatské tvary. Tmavý leštěný povrch.- Medicína - převzali od Řeků četné praktiky, např. trepanaci lebky. - Keltský kalendář dělil rok na dvě období: teplé a studené.

Doba Laténská ve střední Evropě 1) Fáze před velkou historickou expanzí (do r. -400) 2) Doba velké historické expanze (-400 -250) 3) Etapa středoevropské koncentrace, konsolidace a proměny hospodářského života (-250 - 125) 4) Doba rozkvětu oppid (-125 -50) 5) Fáze úpadku a zániku oppid (-50 -0).

- Na území ČR se usadily dva kmeny Keltů: v Čechách Bójové (Boiohaemum-Bohemia - Čechy), a na Moravě a západním Slovensku Volkové-Tektoságové. - Po útoku Germánských Kimbrů a Teutonů kolem -113 se čeští Bójové přesunuli ke střednímu Dunaji. Kde je kolem -60 porazili Dákové. Část Bójů zůstávala až do příchodu Markomanů v Čechách.- Otevřená rovinná sídliště – Mšecké Žehrovice (mohla byla i sídly výrobními – např. centrum výroby švartnových náramků), železářské dílny - Mistřín- Typickou sídlištní jednotkou byl obdélníkový dům středních rozměrů s poněkud zapuštěnou podlahou a dvěma nosnými kůly sedlové střechy uprostřed kratších stěn (Brno - Obřany, Tuchlovice…), seskupovány v ohrazených dvorcích, poprvé se objevují železné zámky na dveřích domů a klíče. - K nevýznamnějším oppidum v Čechách patří Stradonice u Berouna, Závist u Zbraslavi, Hostýn na Moravě, Staré Hradisko u Prostějova které měly plánovitou zástavbu a členění prostoru na obytnou, výrobní, sakrální část a náměstí. Kamenné dlážděné cesty uvnitř oppid.- Starokeltský mohylový pohřební ritus pozdní doby halštatské byl nahrazen inhumací (ploché pohřebiště Brno - Maloměřice, Mistřín). Pohřbívali v poloze natažené na zádech do dřevěných rakví, do hlubokých hrobových jam - muži jako bojovníci (meč, kopí, štít) a ženy (šperky). Později přibývá kremace, která v posledním století starého tisíciletí už převládá.- Šperky - bronzové a železné spony – vyvíjejí se od bohatě zdobených maskovitých spon ke sponám s rámcovým zachycovačem (sychrajzka dnešní), bronzové, železné, švartnové i skleněné náramky, bronzové rozevírací nánožní kruhy zdobené dutými polokoulemi.- Tvary železných nástrojů se staly prototypem udržujícím se až do středověku (sekera, kladivo, nůžky) - Vojenské zbraně tvoří bodné a sečné zbraně –dvojbřitý dlouhý meč, listovité kopí, oválné štíty.

Púchovská kultura - (Skalka u Púchova) vyrostla na bázi pozdní lužické kultury doby halštatské na S Slovensku, ovlivněna kulturou Keltů, Dáků a Germánů. Zanikla až koncem 2. Stol n.l.

DOBA ŘÍMSKÁ (0-400 let) - První čtyři století našeho letopočtu je dobou římského císařství - v Evropě však sehráli důležitou roli i Germáni- Velká (Svobodná) Germánie. -Z archeologického hlediska se rozlišuje kultura římská, římsko-provinciální a římsko-barbarská

Písemné prameny - Publius Cornelius Tacitus – Germania - monografie o životě Germánů – bojovníci pohrdající mírovým zemědělským životem, kteří však zachovávají některé ctnosti, které byly již v Římě zapomenuty. Také se zmiňuje o jiných kmenech např. o Venedech – Slovanech. - Klaudios Ptolemaios – mapa Evropy umožňuje lokalizaci mnoha keltských, germánských a dalších kmenů.

Historický přehled - Římská říše zpočátku letopočtu dosáhla největšího územního rozsahu: od Pyrenejského poloostrova po Černé moře – Provincie – naše území sousedilo s provinciemi – Germania superior, Raetia, Noricum, Pannonia superior- V 1. Pol 1. Stol. (Traianus a Hadrianus) se budovala opevněná hranice Římské říše - limes romanus – střední a horní Podunají a Porýní.- Hlavní opěrné body byly základní vojenské tábory (castra), budované pro zimní ubytování legií a menší pohraniční pevnosti na obou stranách Dunaje (castella), pochodové tábory, strážní věže, hlídkové objekty. V okolí vojenský táborů vznikaly civilní osady (canabae) – obchodníci, komedianti, prostitutky, mastičkáři a veteráni – základy mnoha velkých měst dnešní Evropy. Vindobona – Vídeň, Aquincum – Budapešť.

Dějiny starých Germánů - Germánské etnikum se formovalo od doby bronzové v severozápadním Německu, na dánských ostrovech a v JZ Skandinávii. V dějinách Evropy sehráli nejvýznamnější roli polabští Germáni a jejich kmeny (Chattové, Svébové, Cheruskové a další…).

- Prvořadou roli v dějinách střední Evropy (1-4 stol.) hrály Svébské kmeny Markomanů. Kteří se posouvají do středního Polabí – Čech v roce -9 a zakládají: (spolu s nimi Kvádové do středního Podunají)Marobudova říše-Marobud byl vzdělaný velmož (vyrůstal jako zajatec na Augustově dvoře) - pokusil se dle římského vzoru vybudovat silnou říši - jehož rozkvět se nelíbil Římu, který poté vypravili roku 6 výpravu proti Marobudovi, 12 legií (6 z Germánie a 6 z Norica)která nakonec dopadla mírem, protože v Panonii vypuklo povstání a Augustus byl nucen vojska odvelet. Marobud této situace k protiútoku nevyužil. Zůstal pasivní i po katastrofě v Teutoburském lese roku 9 a tím popudil další germánské náčelníky v čele s Arminiem, kteří Marobuda roku 19 vypudili z Čech. Roku 21 Mezi Moravou a Váhem vznikne ze zbytků vojenské družiny Marobuda pod vládou Kváda Vannia tzv. Vanniovo království – klientský stát vázaný smlouvou poslušnosti ŘŘ.- Postupem času Svébové začali pronikat přes hranici na území provincií.- Cílem tzv. markomanských válek (vedl Marcus Aurelius - 166-180) bylo posunout říše hranice dále k severu a tvořit nové provincie: Markomanii, Kvádii. Chtěl odsunout nebezpečné barbary dál od centra impéria. Germáni byli téměř poraženi avšak 180 císař zemřel. Commodus jeho adoptivní syn se rozhodl válku která obě strany značně vysílila ukončit a vyklidil území severně od Dunaje. - V 1. pol. 3. stol. panoval na římsko-kvádské hranici poměrný klid. V polovině století však Kvádové a Markomani začínají opět útočit a odvet Římanů ubývá a hraniční pevnosti pustnou. Původní vazalské/klientské vztahy se mění na volnější vztahy federátní a barbaři se začínají v provinciích usazovat. Limes romanus zanikl 375 na východě se ve stejné době objevují Hunové a Římané začínají sami usazovat barbary na územích provincií pod podmínkou ochrany. Roku 395 je Římská říše rozdělena na západní a východní (byzantskou) část. - V následující době stěhování národů Západořímské impérium zaniká roku 476 (Skir Odoaker sesadil Romula Augustula).

Hospodářství starých Germánů - Germánské kmeny žili obecně na nižší úrovni než Keltové. Kontakty s římskými provinciemi a vstřebávání laténských tradic vedlo u nich k rychlejšímu vývoji výrobních sil. - Jejich hospodářskou základnu tvořilo zemědělství a pastevectví. - Na keltské tradice navázalo železářství - hutnictví železa - ve většině germánských sídlišť. - Mnoho zbraní, kovových nádob, skla, luxusní keramiky atp. přicházelo z římských provincií (obchodem i loupeží). Germáni platili zlatem a stříbrem a naturáliemi. Také římskými mincemi – zoubkované seráty Římané razili speciálně pro Germánii.- Postupem času vyspívá i germánské šperkařství, tesařství, stavba vozů apod. - Textil a Keramika podomácku dělané zpočátku v ruce, v mladší době římské vznikají specializované hrnčířské dílny na jihu Germánie – na kruhu točená keramika, šedá keramika.

Společnost starých Germánů - Divoký statečný lid velké výšky a síly, modrých očí a plavých vlasů. - Na počátku letopočtu žili Germáni ve společnosti se silnými rodovými tradicemi a základní společenskou jednotkou byla patriarchální rodina. V době válek se do popředí kmenů dostává rodově-kmenová aristokracie a vojenské družiny. Později narůstá sociální diferenciace, přibývá raně třídních vztahů a prvky patriarchálního otroctví.- Ve Svébském kmenu si svobodní lidé upravovali vlasy do tzv. svébského uzlu. Mohli se účastnit shromáždění kmene – Thing – všichni svobodní kromě podrobených národů.- Vrstva kněží byla méně vyvinutá než u Keltů druidové. - Jádrem germánského vojska byla pěchota a bojovali s dlouhými, ostrými oštěpy, kopím, meči, luky a šípy a štíty. Významnější bojovníci měli i přilbu se zvířecími roky. Jízda – Sarmati. Často bojovaly i ženy.- Před bitvou vyluzovali velký hluk, aby si dodali sílu a zastrašili protivníka.

Náboženství - Bylo polyteistické. Nejvyšším bohem byl Wotan (ve Skandinvii Ódin - vládce bouře a podsvětí), Donar (Thór) – pán hromu a blesku, bohyně lásky a manželství Freya. Padlé bojovníky doprovázely do podsvětí Valhaly Wodanovi služebnice Valkýry. - Nestavěli chrámy, ale zasvěcovali háje, prameny, bažiny, rašeliniště – S Evropy bohaté nálezy s organickými látkami. Obětovali i lidi hlavně před a po válečných taženích. - Pohřební ritus (víra v posmrtný život) spalovali mrtvoly a ukládali do nádob. Po Markomanských válkách bohatší hroby kostrové do dřevěných hrobek s milodary.

Doba římská ve střední Evropě Starší DŘA (-10– 0 př.) – horizont plaňanských pohárůB1 (0 – 50) – období Marobudovy říše a Vanniova královstvíB2 (50 – 160)Přechodné obdobíB2/C1 (160 – 180) – horizont markomanských válekMladší DŘC1 (180 – 250)C2 (250 – 300)Pozdní DŘC3 (300 – 400)

Horizont plaňanských pohárů – příchod Svébských kmenů do Čech a na Moravu na přelomu letopočtu – pohár na vysoké štíhle noze.- Markomani v Čechách a z části na Moravě, Kvádové střední Podunají

Římané na území Moravy a Slovenska - Dochovalo se tu zbytky kastelů, pochodové tábory, ale i základy civilních římských staveb (venkovská sídla pro germánské klientské velmože). - Nejvýznamnějším činitelem byly legie (základní vojenská jednotka, 5-6 tisíc mužů) + pomocné jednotky barbarů - auxilie. Legionáři si stavěli vojenské tábory, např. pro přezimování. Měli čtvercový půdorys obehnány kamennou nebo cihlovou zdí. V rozích byly strážní věže a uprostřed stran byly brány s komunikací. Uvnitř byly ubikace pro celou legii. Pálené cihly se značkami v tvaru podešve legionářské boty a s označením legie LEGXGPF - Nejdůležitější kastely pro 500 mužů středodunajského limitu byly: 2. Kastel u Stupavy (sev. Bratislavy) 3. Pevnost Děvín nad soutokem Moravy a Dunaje 5. Pevnost Hradisko (Burgstall) u Mušova - strategický bod soutoku Svratky a Dyje do a během Markomanských válek. Možné další kastely v dolním a středním Pomoraví – cihly 14. Legie použité při stavbě velkomoravských kostelů v Mikulčích a ve Starém městě.- Objev královského germánského hrobu u Mušova r. 1988 naznačuje hypotézu, že se zde nacházelo centrum jednoho z germánských klientských království 1.-2. stol. 2 králové, postupně uložení. Kotel s úchytkami - hlavičkami Svébů. Šupinové brnění.- Některé římské pochodové tábory postavené narychlo na dobytých germánských sídlištích. Mušov – Na pískách – letecká prospekce.

Římsko-barbarská kultura - Germáni nestavěli hradiště, jen vojenské dřevěné tábory. - Běžná svébská obydlí podlaha poněkud zapuštěná do země, 6 dřevěných kůlů rozmístěných do 6-ti úhelníku. Domy s dvorcy s volným prostorem v okolí, věší osady i opevněné. Mušov – Na pískách- Pohřebiště jsou žárová, popelnicová – rozsáhlá v Čechách Přešťovice, na Moravě – Šaratice – milodary v urnách – zkroucené meče aby se do popelnice vešly.- Keramiku tvoří vázovité, situlovité (vědrovité), většinou bezuché nádoby, rytý nebo ozubeným kolečkem provedený meandr- Železné nástroje navazují na osvědčené laténské. - Zbraně: dvojsečné meče, dýky, kopí, štítové puklice se středovým trnem.- Součástí oděvu byly zejména spony – bronzové provinciální spony, v mladší době spony s různými tvary destičky (např. štítové), samostřílové spony (ve tvaru písmene T).- kostěné jednostranné, trojdílné hřebeny s obloukovitým hřbetem.

STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ (400-568 let) - Tuto epochu charakterizují pohyby germánských kmenů a nástup Slovanů. - Nastala velmi složitá etnická a politická situace. Kultura vycházela z tradice doby římské.

Historie stěhování národů 375 Hunové porážejí Ostrogóty378 bitva u Adrianopole – smrt císaře Valenta - Gótové395 vpád Hunů do římské říše a její rozdělení400 přesun germánských kmenů na západ410 dobytí Říma Vizigóty451 bitva na Katalaunských polích476 zánik západořímské říše568 vznik langobardské říše na severu Itálie

Časná DSN D1 (380/400 - 410/420) – přechodný stupeň D2 (410/420 - 440/450) – starší stupeň vinařické skupiny / podunajský D3 (440/450 - 480) – mladší stupeň vinařické skupiny / předlangobardský

Pozdní DSN E (480/490 - 560/570) – čelákovický stupeň / langobardský

- Počátky stěhování národů líčí Ammianus Marcellinus – po vpádu Hunů prý bloudili barbarské kmeny od Černého moře po Rýn podél Dunaje.- Základním historickým pramenem je kronika Getica pozdně římského římského historika Jordana, který zde kolem roku 550 popsal boje Gótů a popsal také slovanské kmenu Venedi, Anti, Sclavini.- válečná tažení 1. Pol 6. Stol. Popsal byzantský historik Prokopios z Kaisareie – De bello Gotico- dějiny Langobardů – Origo gentis Langobardorum – 668 jejich Král Rothar, Paulus Diakonus – Historia Langobardorum – langobardský kněz, konec 8. Stol. Na dvoře Karla Velikého.

V čele celého stěhování národu stojí germánské kmeny: - Gotové původně ze Skandinávie ve 3. Stol. se u Černého moře rozdělili na Ostrogóty (východní) a Visigóty (západní). Ostrogóti si zde vybudovali vlastní říši, kterou roku 375 rozvrátili Hunové, pak se přesunuli do Panonie a nakonec pod vedením Theodericha Velikého vytáhli proti Skirům a Odoakerovi do SV Itálie – snažil se pak o obnovu Z ŘŘ – kde je nakonec pohltila byzantská říše.

Visigóti se roku 410 zmocnili Říma – první barbaři kromě Keltů kteří vyplenili toto město. Později se přesunou ovládli celý pyrenejský poloostrov. Po zániku římské říše (476) bylo království nejmocnějším státem západní Evropy. Kolem roku 500 však začali být Visigóti (ariáni) ohrožováni rostoucí mocí Franků (katolíci). Později byli jimi Visigóti poraženi a donuceni vyklidit Galii.

- Langobardi (dlouhobradí) 1. Stol. v dolním Polabí, během 5. Stol. Posun do horního Polabí – Čechy, 490 Rugiland na jižní Moravě. 546 ovládli celou Pannonii. Na pomoc si pozvali Avary, aby s nimi bojovali proti Gepidům a Slovanům, kteří chtěli proniknout do Pannonie. Povedlo se, ale Avaři nakonec proti Langobardům obrátili zbraně. Ti pak museli 568 odejít do severozápadní Itálie, kde založili novou říši (Langobardská říše byla zničená Franky roku 774 – Karel Veliký - Lombardie). - Vandalové byly proslulí pustošením a pleněním. Dostali se až do Severní Afriky - Kartágo. Vybudovali mocné loďstvo ohrožovali Itálii a pod vedením krále Geisericha i dobyli Řím 455.- Vlastní říši na území jihozáp. Německa vytvořili Durynkové, které pohltili Frankové r. 531. - V severozápadním Německu budovali panství Frankové a také Sasové, kteří od 4. stol. společně se Angly a Juty pronikali na Britské ostrovy. - Frankové se od 3. stol. formovali z menších západogermánských kmenů. V 5. stol. obsadili celou severozápadní Gallii, kde vytvořili Franskou říši v čele s dynastií Mereveovců - Clovis. - Hunové roku 375 po vítězství v Příčernomoří nad Ostrogóty pronikli až do Karpatské kotliny a již koncem 4. stol. Ohrožovali provincie. Vytvořili svou říši v čele s Attilou. V první polovině 5. stol. se stali nejvýznamnějšími vojensko-politickými činiteli v Evropě. Chtěli se zmocnit Gallie, ale v bitvě na Katalaunských polích 451 SV Francie byli poraženi západořímským vojskem pod vedenim Flavia Aëtiaa a vizigóty a donuceni k ústupu. Po Attilově smrti se jeho říše rozpadá.

Archeologie doby stěhování národů u nás - Část Markomanů ustoupila z Čech již po markomanských válkách část zůstala a ustoupila až před příchodem Langobardů – daly základy kmeni Bavorů.- Kvádové ve středním Podunají byli podmaněni Huny a pak Heruly.- Rugiové a Herulové v druhé pol. 5. Stol na Moravě Rugiland – říše Rugiu na J Moravě ničena Odoakerem ve stejné době kdy Theoderich vytáhnul do Itálie.- Základním archeologickým pramenem jsou pohřebiště a bohaté hrobky. Sídliště spíše nejsou, neboť byla rušná doba, ve které na to nebyly podmínky. Z počátku stěhování národů můžeme pozorovat osídlování výšených poloh (Brno-Obřany). Hrady se nestavěly.- Pohřebiště jsou spíše kostrová a nevelká (20-30 hrobů) – Čelákovice, Šaratice- bohaté hroby – Smolín, Cézavy u Blučiny, Žuráň- keramika navazuje na římsko-barbarské tradice – poprvé u nás skelná glazura nádob, obecně tendence ke složité profilaci, keramika s vlešťovanou výzdobou typu Murga – vytáčená na kruhu ve specializovaných dílnách. Langobardé přinášejí pestřemalovanou v ruce dělanou keramiku – hrnce se zataženým okrajem.- sortiment skleněných a kovových nádob z provincií. Hunské bronzové kotle- zbraně – nově langobardské dlouhé kopí (Ango=Pilum) a bojové sekery.- šperkařství – techniky niela, filigránu, granulace. Spony – destičkovité, ptáčkovité, s polokruhovitou záhlavní destičkou s čepíky, později esovité, s klešťovitě rozeklanou záhlavní destičkou. Hunové – cikádovité spony, náušnice s polyedrickou kostkou, diadémy leštěná kovová zrcátka.- trojvrstvé jednostranné hřebeny.- Ze starší fáze SN lze identifikovat somatické úkazy - umělé deformace lidských lebek. - Poprvé se u nás používá skelná glazura povrchu nádob (v hrnčířství). - Výroba železných nástrojů a zbraní (meče, oštěpy…) navazuje na starší laténsko-římské tradice.