Přednáška č. 6

• Systematická mineralogie. • Vybrané minerály z třídy: Sulfidů, halogenidů a karbonátů

Převážně rudní minerály, které jsou charakteristické svými fyzikálními vlastnostmi

(vysokým leskem a opakností).

Obecný vzorec pro tuto třídu minerálů je Xm Zn, kde X představuje kovový prvek a

Z nekovový prvek.

Poměr X : Z se používá i při rozdělení do jednotlivých oddělení.

Třída sulfidů

Některé sulfidické minerály (minerály vytištěné tučně se vyskytují hojně nebo jsou

důležité jako rudy)

Symetrie: Vysokoteplotní fáze nad 105°C je hexagonální, nízkoteplotní pod touto

teplotou stabilní monoklinická.

Forma výskytu: Tvoří tlustě tabulkovité, dipyramidální nebo sloupcovité krystaly,

tabulkovité bývají někdy rýhované na ploše (001). Podle plochy (110) bývá často

zdvojčatělý nebo ztrojčatělý. Může pseudomorfovat bornit nebo pyrit. Zpravidla je

však kusový v celistvých agregátech nebo v povlacích.

CHALKOZÍN Cu2S

Krystal a dvojče chalkozínu; m

(110), v (112), c (001), b (010), d

(011) (zdroj Klein a Hurlbut,

1993)

Fyzikální vlastnosti: H = 5,8; T = 2,5-3; barva černavě modrošedá na čerstvém

lomu s kovovým leskem, který se rychle stává matným a černá. Je křehký,

štěpnost (110) velmi nezřetelná.

Složení a struktura: Může obsahovat malá množství Fe a Ag.

Vznik a výskyt: Může vznikat na Cu bohatých hydrotermálních žilách, většinou je

však vázán na cementační zóny sulfidických ložisek různých typů. Typický je

v sedimentárních permských ložiscích typu “red beds”.

Naleziště: Vrančice, Jáchymov (rudní žíly), Tsumeb (Namibia), Rio Tinto

(oxidační zóna Fe-Cu ložiska, Španělsko), Horní Kalná (podkrkonošské

pískovce)

Použití: důležitá měděná ruda

Diagnostické znaky: barva, tvar některých krystalů

CHALKOZÍN

GALENIT PbS

Symetrie: kubická

Forma výskytu: Krystaly kubického méně kubooktaedrického typu, může dvojčatět

podle (111) nebo (114). Běžné jsou zrnité nebo celistvé agregáty.

Spojky galenitu, zleva {110} a {111}, {100} a {110}, {100} a {110} (zdroj Slavík,

1974)

Fyzikální vlastnosti: H = 7,5; T = 2,5; barva olověně šedá se silným kovovým

leskem. Štěpnost dokonalá podle krychle (100), kruchý.

Složení a struktura: Tvoří izomorfní řadu se selenidem olova clausthalitem,

přítomno je často velké množství jiných prvků jako Ag, Bi, Cd, Te, As a další.

Galenit zpravidla obsahuje velké množství inkluzí, takže některé stopové

prvky prokázané analýzou nemusí nutně vstupovat do struktury galenitu.

Struktura galenitu je typu NaCl. Každý atom Pb je obklopen šesti atomy síry.

Lze si to představit jako tělesově centrované kubické buňky atomů S a Pb,

posunuté navzájem o 1/4 tělesové úhlopříčky.

GALENIT PbS

GALENIT PbS

Velikost krystalů cca 3 cm.

Vznik a výskyt: Galenit (často doprovázený sfaleritem) se vyskytuje na

hydrotermálních žilách Pb-Zn, na žilách a metasomatických ložiscích mladých

pásemných pohoří, je častým sulfidem fluorit - barytových žil, vyskytuje se na

ložiscích Pb-Zn vulkanosedimentárního typu.

Naleziště: Příbram, Vrančice, Stříbro (hydrotermální žilná ložiska), Harrachov

(fluorit - barytové žíly), Mežica (Slovinsko), Tri State - Oklahoma (obě

v karbonátových horninách).

Použití: Důležitá ruda olova a stříbra, přičemž olovo se používá např. pro výrobu

baterií, ve zbrojařském průmyslu, nebo se využívá při ochraně před RTG

ionizujícím zářením.

Diagnostické znaky: kovový lesk, dokonalá štěpnost

GALENIT PbS

SFALERIT (Fe, Zn)S

Symetrie: kubická

Forma výskytu: Krystaly zpravidla tetraedrického vzhledu nebo zdvojčatělá podle

(111) nebo (112). Kontaktní a penetrační srůsty způsobují rýhování štěpných

ploch. Agregáty kusové, jemně až hrubě zrnité.

Krystal sfaleritu a dvojčata podle (111); o (111), h (100), d (110), zdroj Ježek,

1932.

Fyzikální vlastnosti: H = 4,0; T = 3,5 - 4; barva je závislá na chemickém

složení (obsah Fe) od téměř čirých sfaleritů přes žluté, červené, hnědé až

k černým. Dokonalá štěpnost podle (110), lesk na krystalech až diamantový.

V UV záření jeví různé luminiscenční barvy - modrou, žlutou nebo oranžovou.

SFALERIT (Fe, Zn)S

Složení a struktura: Sfalerit nikdy nebývá čistý, obsahuje poměrně značné

množství izomorfních příměsí: Fe, Cd, Mn, Hg, Cu, In, As, Ag a další.

Struktura sfaleritu je příbuzná se strukturou diamantu. Atomy Zn jsou

obklopeny čtyřmi atomy síry v tetraedrické koordinaci, přičemž Zn atomy tvoří

plošně centrovanou kubickou mřížku.

Vznik a výskyt: Sfalerit často doprovází galenit a i jejich podmínky vzniku jsou

podobné, takže se vyskytuje na stejných typech ložisek.

Naleziště: Kutná Hora, Příbram, Nová Ves u Rýmařova, Zlaté Hory, Horní

Benešov

Světová naleziště leží v Kanadě, USA, Austrálii

Použití: důležitá ruda zinku( přes 90% Zn se získává ze sfaleritu), kadmia a

india. Zinek se využívá při galvanizaci Fe (antikorozní povlaky 35 - 40%

produkce), na výrobu slitin, v elektrických bateriích nebo k výrobě barev

(ZnO), skla, emailů, glazur, důležitý biogenní prvek (tělo dospělého člověka

obsahuje asi 2 g Zn)

Příprava: Ruda se praží na ZnO, který se dále upravuje elektrolyticky nebo se

taví s koksem. Přitom získáváme také Cd nebo Pb (rudy PbS a ZnS se často

vyskytují společně). Světová produkce Zn je asi 6 mil.tun ročně.

Diagnostické znaky: tvar krystalů, dokonalá štěpnost

SFALERIT (Fe, Zn)S

CHALKOPYRIT CuFeS2

Symetrie: tetragonální, oddělení tetragonálně disfenoidické

Forma výskytu: Krystaly mívají sfenoidický nebo pseudotetraedrický habitus,

často deformovaný tvar s rýhovanými plochami. Dvojčata podle (112) nebo

(102). Agregáty jsou jemnozrnné nebo celistvé, často zarostlé.

Nejběžnější tvary krystalů chalkopyritu

(zdroj Bernard, 1992)

Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 - 4; H = 4,1 - 4,3; barva velmi sytě žlutá, která může

nabíhat až do modrofialova. Lesk je kovový, lom nerovný, štěpnost nezřetelná.

CHALKOPYRIT CuFeS2

Složení a struktura: Vytváří pevné roztoky s pyrhotinem v různých poměrech a se

sfaleritem je neomezeně mísitelný nad teplotu 450°C. Jeho strukturu lze odvodit

od sfaleritu, kdy atomy Zn jsou střídavě nahrazeny atomy Fe a Cu.

Vznik a výskyt: Je to jeden z nejběžnějších rudních minerálů. Při vzniku za

vysokých teplot (magmatity, pegmatity) obsahuje odmíšeniny cubanitu a

sfaleritu. Ložiska může tvořit odmíšením v bazických intruzívních horninách,

zrudňuje kontaktní skarny, je hlavním minerálem ložisek porfyrových rud

spjatých s intruzívním vulkanismem, běžný je na polymetalických ložiscích,

baryt - sideritových žilách, stratiformních ložiscích a uplatňuje se i

v sedimentárních ložiscích.

Naleziště: Staré Ransko, Sudbury - Kanada (v bazických magmatitech), Kutná

Hora, Příbram, Borovec, Banská Štiavnica (polymetalická ložiska),

Použití: důležitá měděná ruda

Diagnostické znaky: typická barva, nízká tvrdost

CHALKOPYRIT CuFeS2

PYRHOTIN FeS

Symetrie: hexagonální při teplotách nad 254°C, pro teploty nižší monoklinický.

Forma výskytu: Prizmatické hexagonální krystaly jsou vzácné, zpravidla tvoří

zrnité nebo celistvé agregáty, často bývá vtroušený.

Fyzikální vlastnosti: T = 4; H = 4,6 (závisí na složení); barva je světle až tmavě

bronzově hnědá s kovovým leskem. Zvláště monoklinické polymorfy jsou silně

magnetické.

Složení a struktura: Rovný poměr síry a železa mají pyrhotiny pouze za vysokých

teplot

( 400°-1190°C). Složení běžného monoklinického pyrhotinu se pohybuje kolem

stechiometrie Fe7S8 . Časté jsou příměsi niklu.

PYRHOTIN FeS

Vznik a výskyt: Pyrhotin vzniká zpravidla za vysokých teplot, proto je

charakteristický pro bazické vyvřelé horniny (gabra, diority), dále vzniká na

kyzových polymetalických asociacích, objevuje se na siderit - sulfidických

žilách, méně častý je ve skarnech a pegmatitech, vzácný je v sedimentech.

Naleziště: Staré Ransko, Norilsk - Rusko, Sudbury - Kanada (vše bazické

vyvřeliny), Kutná Hora (polymetalická asociace), Měděnec (skarn)

Použití: je ruda Ni, těží se zpravidla spolu s minerály Ni, Cu a Pt

Diagnostické znaky: významný magnetismus, bronzová barva

PYRHOTIN FeS

CINABARIT HgS

Symetrie: nízkoteplotní modifikace pod 344°C hexagonální, vysokoteplotní

modifikace kubická, zpravidla se označuje jako metacinabarit

Forma výskytu: Krystaly jsou klencové nebo sloupcovité, často zdvojčatělé

podle bazální plochy. Agregáty jsou jemně zrnité až zemité, častá je forma

povlaků.

Krystal rumělky a

dvojče podle (0001)

(zdroj Ježek, 1932)

Fyzikální vlastnosti: T = 2 - 2,5; H = 8,09; barva jasně červená

s diamantovým leskem na krystalových plochách, agregáty mají lesk slabší.

Dokonalá štěpnost.

Složení a struktura: Síra může být nahrazována Se nebo Te, Hg může být

mírně deficitní, časté jsou mechanické příměsi bitumenů, jílových minerálů a

oxidů Fe.

CINABARIT HgS

Rumělka (1cm krystal) Almaden,

Španělsko (Ďuďa, 1990)

Vznik a výskyt: Je nízkoteplotním minerálem, vznikajícím při teplotách

kolem 100°C. Největší ložiska jsou na rudních žilách v mladých

pásemných pohořích, často v asociaci s Sb a As. Hojné jsou i impregnace

ve vápencích a bitumenózních břidlicích.

Naleziště: Dědova hora u Komárova (ordovické sedimenty), Horní Luby

(ordovické fylity), Nižná Slaná, Rudňany (polymetalické žíly), Almadén

(Španělsko), Idria (Slovinsko)

Použití: Důležitá ruda rtuti. Ta se využívá v elektrotechnice, stomatologii,

při získávání zlata a stříbra.

Diagnostické znaky: červená barva, často zemitý charakter, hustota

CINABARIT HgS

PYRIT FeS2

Symetrie: kubická

Forma výskytu: Krystaly pyritu se vyskytují až v 60-ti různých krystalových tvarech,

z nichž nejběžnější je krychle a pentagondodekaedr. S typickým rýhováním

krystalových ploch se setkáváme hlavně u krychle. Typická jsou i dvojčata podle

(110) - tzv. železný kříž. Běžně se vyskytuje v kusových, zrnitých nebo vtroušených

agregátech. Je častým fosilizačním materiálem.

Krystaly pyritu: (a) rýhovaná krychle,

(b) pentagon dodekaedr, (c) spojka

krychle a pentagon dodekaedru, (d)(e)

spojky oktaedru a pentagon

dodekaedru (f) penetrační dvojče

(110) - železný kříž (zdroj Klein a

Hurlbut, 1993)

Krystal pyritu (2 cm) Španělsko (zdroj Ďuďa, 1990)

Krystal pyritu Hnúšťa (Herčko, 1984)

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,9 - 5,2; barva je mosazně žlutá, ale

může pestře nabíhat, vryp je hnědočerný. Lesk je kovový, lom lasturnatý,

štěpnost nezřetelná.

PYRIT FeS2

Vznik a výskyt: Pyrit je jeden z nejběžnějších sulfidických minerálů, který vzniká

za nejrůznějších podmínek od magmatického procesu, přes pegmatitovou fázi,

hydrotermální vznik, vzniká v sedimentech i v metamorfním procesu. Běžný je i

ve skarnech, alpských žilách a mořských sedimentech.

Naleziště: Kutná Hora (hydrotermální vznik), Dolní Bory (pegmatit), Horní

Benešov, Zlaté Hory (metamorfogenní ložiska) a řada dalších.

Použití: Používal se pro výrobu kyseliny sírové, často se těží pro obsahy zlata.

Diagnostické znaky: vysoká tvrdost, snadno se mění na limonit

Symetrie: rombická

Forma výskytu: Krystaly mohou být tabulkovité podle (001), pyramidální nebo

sloupcovité podle a, typická jsou kopinatá dvojčata podle (110) příp. jejich

polysyntetické opakování či hřebenovité prorůstání. Tvoří velké bohatství

agregátových forem - ledvinité, krápníkovité, kulovité a další.

MARKAZIT FeS2

Srostlice markazitu (2,5 cm) Komořany (zdroj Ďuďa, 1990)

Krystal markazitu, cyklická a kopinatá srostlice; c (001), m (110), l

(011), r (014), zdroj Slavík, 1974

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5; H = 4,85 - 4,9; barva zpravidla mosazně žlutá

s výraznými náběhovými barvami. Štěpnost dokonalá podle (110), lesk

kovový.

MARKAZIT FeS2

Složení a struktura: Nad 450°C se mění na

pyrit. Základem struktury jsou nejtěsněji

uspořádané atomy síry s Fe v šestičetné

koordinaci. Vztahy markazit - pyrit nejsou

v některých ohledech dostatečně známé.

Struktura markazitu (zdroj Klein a Hurlbut,

1993)

Vznik a výskyt: Je nízkoteplotním minerálem, vznikajícím i za povrchových

podmínek, a při stoupající teplotě se mění na pyrit. Může vznikat jako

pozdní minerál v pegmatitech a na hydrotermálních žilách. Významné jsou i

akumulace v sedimentech - uhlí nebo jílech.

Naleziště: Příbram, Stříbro, Chvaletice, sokolovská pánev

Použití: podobné jako u pyritu, ale v menším měřítku

Diagnostické znaky: krystalové tvary, přeměna na limonit nebo melanterit

MARKAZIT FeS2

MOLYBDENIT MoS2

Symetrie: hexagonální

Forma výskytu: Tvoří slabě nebo tlustě tabulkovité krystaly s nedokonale

vyvinutými plochami, častěji se vyskytuje ve formě lístkovitých nebo

šupinkatých agregátů, někdy i radiálně paprsčitě uspořádaných.

Molybdenit v křemeni (2 cm), Altenberg (zdroj Ďuďa, 1990) Krystaly molybdenitu (zdroj

Bernard, 1992)

MOLYBDENIT MoS2

Fyzikální vlastnosti: T = 1 - 1,5; H = 4,62 - 4,8; barva je olověně modrošedá

s vysokým kovovým leskem, dokonale štěpný podle báze. Lupínky jsou ohebné

neelastické.

Složení a struktura: Může obsahovat desetiny procent Re. Struktura je složena

z “vrstev” atomů Mo, které jsou uloženy mezi “vrstvami” atomů S, mezi

jednotlivými “vrstvami” jsou slabší vazby, což podmiňuje dokonalou bazální

štěpnost.

Vznik a výskyt: Je převážně vysokoteplotním minerálem, běžně se vyskytuje na

puklinách granitoidních hornin, v pegmatitech, kontaktně metamorfovaných

skarnech a greisenech. Největší ekonomické akumulace pocházejí z tzv.

ložisek porfyrových rud. Nachází se i v sedimentech - bitumenových břidlicích.

Naleziště: Černá Voda, Černá Hora (na puklinách granitoidů), Horní Slavkov,

Krupka (greiseny).

Použití: důležitá ruda Mo

Diagnostické znaky: vysoký lesk, barva, tvrdost

ANTIMONIT Sb2S3

Symetrie: rombická

Forma výskytu: Krystaly jsou sloupcovité, jehlicovité nebo stébelnaté, často

mají charakteristické rýhování podle osy c. Kusové agregáty jsou jemně zrnité,

na plochách štěpnosti rýhované.

Krystaly antimonitu (zdroj

Bernard, 1992)

Antimonit (agregát 3 cm) s

barytem, Baia sprie,

Rumunsko (zdroj Ďuďa,

1990)

Fyzikální vlastnosti: T = 2; H = 4,5 - 4,6; barva je olověně až ocelově šedá

s namodralým odstínem, štěpnost dokonalá podle (010), lesk kovový.

Relativně nízký bod tání 546°C.

Složení a struktura: Chemismus může vykazovat příměsi Au, Ag, Fe, Pb a

Cu. Základem struktury jsou řetězce ve směru osy c. Řetězce jsou tvořeny

atomy S a Sb, vzdálenost atomů v řetězci je 2,5 - 3,1 . 10-10m, což odpovídá

kovalentním vazbám. Vzdálenost mezi řetězci je až 3,6 . 10-10m. Existence

řetězců ve struktuře způsobuje výše uvedenou dokonalou štěpnost.

ANTIMONIT Sb2S3

Vznik a výskyt: Vyskytuje se ve středně- nebo nízkoteplotních paragenezích,

často na křemenných žilách a v asociaci se zlatem. Méně častá jsou

metasomatická ložiska. Významná ložiska jsou na žilách v mladých pásemných

pohořích.

Naleziště: Hynčice pod Sušinou, Krásná Hora, Bohutín, Kremnica, Baia Sprie

(Rumunsko)

Použití: důležitá ruda Sb, jehož některé sloučeniny se používají jako pigmenty

a při výrobě skla

Diagnostické znaky: vysoký lesk, dokonalá štěpnost

ANTIMONIT Sb2S3

Třída halogenidů

V této třídě minerálů je dominantní přítomnost silně elektronegativního prvku ze

7.sloupce periodické tabulky (Cl-, F-, I- a Br-). Tyto poměrně velké anionty lehce

vytvářejí sloučeniny s poměrně velkými jednomocnými kationty a výsledkem je

zpravidla strukturní uspořádání s vysokou symetrií. Vazby v těchto sloučeninách

jsou převážně iontové, sloučeniny jsou zpravidla měkké, nevodivé, se středním

nebo vyšším bodem tání. Některé jsou velmi dobře rozpustné ve vodě.

HALIT NaCl

Symetrie: kubická

Forma výskytu: Krystaly jsou převážně kubické. Agregáty jsou celistvé,

drobně zrnité, stébelnaté, může tvořit kůry a povlaky.

Krystal halitu (3,5 cm), Searles

Lake, Kalifornie (zdroj Lapis)

Fyzikální vlastnosti: T = 2; H = 2,16; barva bílá, hnědá, červená nebo modrá

(je to vše výsledkem přítomnosti nečistot), čistá přírodní sůl je bezbarvá.

Štěpnost dokonalá podle krychle, lesk skelný, slabě hygroskopický, ve vodě

dobře rozpustný. Průměrný podíl v mořské vodě je 3,5%.

HALIT NaCl

Složení a struktura: Izomorfně

může do struktury halitu místo

Na vstupovat draslík (za vyšších

teplot), často obsahuje

heterogenní nečistoty jílových

minerálů nebo hematitu, které

jsou zodpovědné za zbarvení

halitu.

Struktura NaCl (zdroj Klein a

Hurlbut, 1993)

Vznik a výskyt: Obrovská ložiska halitu vznikají evaporizací (odpařováním)

mořské vody, kdy jsou těžena hlavně fosilní ložiska tohoto typu často spolu se

sádrovcem a anhydritem. Halit může vznikat i na sopečných fumarolách, nebo

tvoří výkvěty na půdách v aridních oblastech.

Naleziště: Ostrava (v dolech krápníky vznikající ze solného obsahu nadloží),

Prešov; Hallstadt, Bad Ischel (Rakousko - trias), Wieliczka (Polsko), záliv

Karabogaz (Kaspické moře), oblast Hannoveru (Dolní Sasko)

Použití: halit je důležitá biogenní sloučenina, používá se v potravinářství a

chemickém průmyslu

Diagnostické znaky: tvrdost, barva, forma výskytu

HALIT NaCl

HALIT NaCl

Nejvýznamnější naleziště soli na světě

HALIT NaCl

Použití NaCl v USA (1974, 42,5 mil tun)

FLUORIT CaF2

Symetrie: kubická

Forma výskytu: Krystaly jsou zpravidla kubické nebo oktaedrické, resp.

jejich spojky, plochy krychle mohou být parketované. Dvojčatné penetrační

srůsty podle (111), agregáty převážně celistvé.

Fyzikální vlastnosti: T = 4, H =

3,18; barva je v důsledku

přítomnosti barevných center

(obsah vzácných zemin,

defekty ve struktuře) různá -

modrá, zelená , žlutá, bílá,

fialová, černá. V UV záření jeví

fluorescenci, zpravidla v

zelených odstínech. Lesk

skelný, štěpnost podle (111)

dokonalá.

Zonální krystal fluoritu (2 cm),

Annabel Lee mine, Illinois

(zdroj Lapis)

Složení a struktura: Vápník mohou zastupovat některé prvky vzácných zemin.

Struktura fluoritu je velmi důležitým strukturním typem.

Vznik a výskyt: Výskyt fluoritu je poměrně široký - vzniká v magmatickém

procesu (granity, pegmatity), na greisenových ložiscích Sn - W, ve skarnech,

převážně však tvoří hlušinu na hydrotermálních žilách různého typu, kdy je

dokonce vyčleňována fluorit - barytový typ. Dále bývá přítomen na alpských

žilách, v kontaktních vápencích nebo i na recentních termálních pramenech.

Naleziště: Harrachov, Moldava, Kožlí u Ledče (fluorit - barytová mineralizace),

Horní Slavkov (greisen), Litice n. Orlicí (pukliny granitoidů), Jílové u Děčína

(ložisková žíla fluoritu)

Použití: hutnictví, výroba skla, chemický průmysl, speciální přístroje

(monochromátory) atd.

Diagnostické znaky: tvar krystalů, barva, štěpnost

FLUORIT CaF2

Třída oxidů

Oxidy tvoří skupinu minerálů s relativně vysokou tvrdostí a hustotou a

vyskytují se zpravidla jako akcesorické minerály s vysokou odolností a

schopností přecházet do klastických sedimentů.

Principielně jsou oxidy sloučeniny kyslíku s kovem a dělí se podle složitosti

na oxidy jednoduché a komplexní. Jednoduché oxidy jsou sloučeninou

kyslíku a jednoho kovu v různých poměrech (např. CaO, Cu2O), zatímco

komplexní oxidy obsahují alespoň dva nestejné kovy v různých strukturních

pozicích. Další dělení se provádí na základě přítomnosti vody ve struktuře.

Vazby jsou v oxidech převážně iontové. Mezi oxidy je řada minerálů, které

mají obrovský ekonomický význam pro získávání Fe, Cr, U, Sn, Ti a dalších

prvků.

HEMATIT Fe2O3

Symetrie: hexagonální

Forma výskytu: Krystaly čočkovité, tabulkovité. Agregáty jsou celistvé, zrnité

nebo zemité, ledvinité agregáty s radiálně paprsčitou stavbou se nazývají

lebníky, častá je forma oolitického hematitu, lístkovité agregáty se označují

jako železná slída (spekularit) a v neposlední řadě jsou to nejrůznější zemité

agregáty většinou ve směsi s dalšími oxidy a hydroxidy.

Krystal hematitu (2 cm), Švýcarsko

(zdroj Ďuďa, 1990)

HEMATIT Fe2O3

Hematit - lebník (7 cm), Ibrg, Harz

(zdroj Muller, 1990)

Krystaly hematitu r (10-11), n (22-43), u (10-14), e (01-12), c (12-32) (zdroj Ježek, 1932)

HEMATIT Fe2O3

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 6,5 (u krystalů, agregáty až kolem 1); H = 5,26

(krystaly); barva červená, červenohnědá až černá, vryp světle až tmavě

červený, lesk krystalů kovový a u některých agregátů pouze matný.

Složení a struktura: Zpravidla mívá příměsi Ti, Mn a inkluze SiO2. Nad 950°C je

zcela mísitelný s ilmenitem.

Vznik a výskyt: Vzniká při různých teplotách a je obecně rozšířeným červeným

pigmentem minerálů a hornin. Ekonomický význam mají ložiska páskovaných

hematitů v jaspilitech (prekambrická ložiska) a metamorfovaná forma těchto

ložisek (itabirity). Menší ložiskový význam mají oolitická a detritická

sedimentární ložiska hematitu a reziduální ložiska Fe a Al rud v tropických

oblastech.

Naleziště: Lahn - Dill v Porýní, Krivoj Rog na Ukrajině (hemtit v jaspilitech),

Itabira v Brazílii, okolí Železného Brodu (itabirity), Mníšek u Prahy (oolitický

hematit), Rudňany, Slovinky (Slovensko, siderit - sulfidické žíly se spekularitem),

Horní Blatná, Horní Halže (lebníky na mladých rudních žilách), Příbram (na

rudních žilách), Elba (světoznámé krystaly).

Použití: Významná ruda Fe

Diagnostické znaky: barva vrypu

ILMENIT FeTiO3

Symetrie: hexagonální

Forma výskytu: Tlustě tabulkovité krystaly, celistvé až jemně zrnité agregáty,

valounky, zrnka. Dvojčatné srůsty podle klenců. Velmi časté jsou přeměny

na leukoxen, což je směs minerálů Fe a Ti.

Fyzikální vlastnosti: T = 5 - 6; H = 4,5 -

5; barva hnědočerná až černá, lesk

mdlý až polokovový, vryp černý až

červenohnědý, dělitelný podle klence.

Složení a struktura: Izomorfně bývají

zastoupeny komponenty pyrofanitová

(MnTiO3) a geikelitová (MgTiO3) běžný

je i nízký obsah trojmocného železa.

Krystaly ilmenitu (zdroj Bernard, 1992)

Vznik a výskyt: Je běžnou akcesorií častěji bazických magmatitů, bývá

běžně v pegmatitech nebo na alpských žilách. Jako akcesorie se vyskytuje

i v regionálně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity). V některých

případech se dostává do aluvií - tzv. mořské černé plážové písky.

Naleziště: Špičák u Deštného (gabro), kdyňský bazický masív (Orlovice),

Pozďátky u Třebíče, Dolní Bory (pegmatity), Markovice u Čáslavi (alpská

parageneze), amfibolity kutnohorského krystalinika a Silezika.

Použití: ruda Ti, využívá se k výrobě bělob a antikorozivních nátěrů

Diagnostické znaky: přeměny na leukoxen, barva vrypu

ILMENIT FeTiO3

KASITERIT SnO2

Symetrie: tetragonální

Forma výskytu: Habitus krystalů je závislý na teplotách vzniku:

vysokoteplotní krystaly bývají dipyramidální zpravidla zdvojčatělé,

hydrotermálně vzniklé krystaly jsou jehličkovité a v epitermálních

podmínkách je kolomorfní. Téměř vždy (i zdánlivé monokrystaly) bývá

zdvojčatělý podle (101) a to i polysynteticky nebo cyklicky. Agregáty

zpravidla zrnité.

Kasiterit (2,5 cm), Cínovec (zdroj Ďuďa, 1990)

Dvojčata kasiteritu podle (011); a (100), m (110),

e (101), s (111) (zdroj Ježek, 1932)

Fyzikální vlastnosti: T = 6 - 7, H = 6,8 - 7,1; barva zpravidla hnědá až černá,

může být ale i bezbarvý, lesk kovový, štěpnost nedokonalá. V závislosti na

příměsích může být polovodičem.

Složení a struktura: Izomorfně může být přítomno Fe, Nb a Ta.

Vznik a výskyt: Je typickým minerálem cínonosných žul (greiseny) a

některých pegmatitů. Je běžný na hydrotermálních Sn - W žilách, vyskytuje

se ve skarnech, velký význam mají i subvulkanická ložiska Sn a barevných

kovů bolivijského typu. Běžně se těží v náplavech.

Naleziště: Cínovec, Krupka, Horní Slavkov (hydrotermální Sn - W

mineralizace), Otov, Rožná, Hagendorf - Bavorsko (pegmatity)

Použití: základní ruda Sn; používá se pro výrobu slitin, ve zbrojařském

průmyslu

KASITERIT SnO2

MAGNETIT Fe3O4

Symetrie: kubická

Forma výskytu: Běžně tvoří oktaedrické krystaly, které mohou být

zdvojčatělé podle (111), agregáty hrubě zrnité.

Magnetit (2 cm), Švýcarsko (zdroj

Ďuďa, 1990)

Fyzikální vlastnosti: T = 6, H =

5,18; barva černá, lesk kovový,

vryp černý, lom lasturnatý. Je

magnetický.

Složení a struktura: Běžné jsou příměsi - Cr, Mg, Al nebo V, za vyšších

teplot Ti. Struktura je inverzní spinelová.

Vznik a výskyt: Převážně vysokoteplotní minerál, vzniká ale i za

pokojových teplot. V magmatických horninách (hlavně bazických a

ultrabazických) tvoří akumulace, hojný je ve skarnech. Na

hydrotermálních žilách spíše vzácný, na alpských žilách běžný. Pěkné

krystaly bývají v chloritických a mastkových břidlicích, vzniká i v

sedimentech za nízkých teplot.

Naleziště: Obří důl - Krkonoše, Vlastějovice, Měděnec, Nedvědice

(skarny), Bushveldský komplex - JAR (magmatity), Sobotín (v mastkových

břidlicích),

Použití: ruda Fe

Diagnostické znaky: magnetismus, vryp

MAGNETIT Fe3O4

Děkuji za pozornost.