ŘÍŠE: Protozoa
ODDĚLENÍ: Myxomycota
TŘÍDA: Myxomycetes
Myxomycetes – trofická fáze (OP)
ŘÁD: Liceales Lycogala (HB)ŘÁD: Physarales Physarum (HB)
Leocarpus (HB)Fuligo (HB)
ŘÁD: Trichiales Trichia (TP + HB)ŘÁD: Stemonitales Stemonitis (TP + HB)
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin2. praktické cvičení
Přehled pozorovaných objektů
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin2. praktické cvičení
Přehled pozorovaných objektů - pokračování
ODDĚLENÍ: Plasmodiophoromycota
TŘÍDA: Plasmodiophoromycetes
ŘÁD: Plasmodiophorales Plasmodiophora brassicae(TP + FIX)
ODDĚLENÍ: Euglenophyta
TŘÍDA: Euglenophyceae
ŘÁD: Euglenales Euglena (PP)Trachelomonas (TP)
Fylogeneze a morfologie bezcévných rostlin2. praktické cvičení
Přehled pozorovaných objektů - dokončení
ODDĚLENÍ: Dinophyta
TŘÍDA: Dinophyceae
ŘÁD: Gonyaulacales Ceratium (TP)
ŘÍŠE: ProtozoaODDĚLENÍ: Myxomycota
TŘÍDA: MyxomycetesZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA • trofickou fázi představují myxaméby, myxomonády,
pseudoplazmodia nebo plazmodia• reprodukční fázi představují různé typy sporokarpů
(plodniček), které dle morfologie dělíme na tři typy: - drobná přisedlá nebo stopkatá sporangia- větší polštářovitá nebo kulovitá aethalia- síťovité plazmodiokarpy
• sporokarpy jsou kryté peridií a uvnitř sporokarpů se tvoří kapilicium a spory
• přes 60 rodů a téměř 800 druhů s globálním rozšířením
Myxomycetes – trofická fáze (obrazová prezentace)
Amébovitě se pohybující makroskopické faneroplazmodiumpředstavuje trofickou fázi v životním cyklu hlenek. Lze jej nejčastěji nalézt na vlhkém dřevě, kůře a listovém opadu.
Z faneroplazmodií vznikají většinou makroskopické sporokarpy, v tomto případě stopkatá sporangia.
Lycogala epidendrumpýchavička vlčí mléko
(makroskopické pozorování herbářové položky)
Aethalia (sporokarpy typické pro rod Lycogala) jsou téměř kulovitá, častá na tlejícím dřevě. Mladá aethalia mají peridii růžovou a pružnou, ve zralosti je peridiešedohnědá, křehká a lámavá.
mladá, nezralá aethalia
zralá, rozpadající seaethalia
Physarum (makroskopické pozorování herbářové položky)
Druhy rodu Physarum jsou drobné sporangiální hlenky, jejichž stopatá sporangia lze najít na mrtvém dřevě, kůře nebo rostlinném opadu.
Physarum nutans
Physarum globuliferum
Leocarpus fragilis (makroskopické pozorování herbářové položky)
Další příklad běžné sporangiální hlenky, jejíž stopkaté sporokarpy lze najít na nejrůznějším rostlinném materiálu. Lesklá, oválná sporangia velká 2-4 mm jsou v mládí žlutavá, ve zralosti hnědá, často hustě vedle sebe rostoucí.
Fuligo septicaslizovka práškovitá
(makroskopické pozorování herbářové položky)
Polštářovitá aethalia tohoto nápadného a poměrně hojného druhu dosahují velikosti 3-10 cm, v mladších fázích jsou žlutavá, ve zralosti krytá hnědavou peridií, která se rozpadá a odkrývá hnědé kapilicium.
Druh se vyskytuje na mrtvém dřevě (např. pařezech), ale častý je i v mechu nebo jehličí.
peridie
kapilicium
Trichia - vlasatka(makroskopické pozorování herbářové
položky a trvalý preparát)
Krátce stopkatá žlutá sporangiajsou častá na dřevním opadu v lesích. Žluté kapilicium je u tohoto rodu nevětvené, na povrchu má zřetelnou nepravi-delnou spirálovitou strukturu a konce jsou zašpičatělé.
kapiliciuma spory
Sporangiální hlenka, jejíž stopkatá válcovitá, až 2 cm dlouhásporangia vyrůstají většinou nahloučenav těsném svazečku. Stopka přechází uvnitř sporangia v kolumelu,z níž vybíhají větvená vlákna kapilicia.Relativně častý druh na mrtvém dřevě.
Stemonitispazderek
(makroskopické pozorování herbářové položky a trvalý preparát)
kolumela
ŘÍŠE: ProtozoaODDĚLENÍ: Plasmodiophoromycota
TŘÍDA: Plasmodiophoromycetes
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
• vysoce specializovaní, obligátní parazité řas, oomycetů a cévnatých rostlin
• podstatnou část životního cyklu představuje mnohojaderná masa protoplazmy v buňkách hostitele (paraplazmodium)
• v celém životním cyklu nedochází k tvorbě sporokarpů• odpočívajícím stadiem jsou tlustostěnné cysty, které
vyplňují buňky zbytnělých pletiv hostitele• relativně malá skupina, kolem 15 rodů a 45 druhů
Plasmodiophora brassicaenádorovka kapustová
(makroskopický materiál vefixáži a trvalý preparát)
Nekrotrofní, obligátně parazitický prvok houbového charakteru.Odpočívající tlustostěnné cysty ve zvětšených buňkách hostitel-ské rostliny způsobují nádorovitost kořenů košťálové zeleniny.
zvětšené buňky hostitele, naplněné cystami
kořen napadené rostlinys výraznými nádory
ŘÍŠE: ProtozoaODDĚLENÍ: Euglenophyta - krásnoočka
TŘÍDA: Euglenophyceae
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
• bičíkovci (monády) se 2 bičíky (jeden je však často zakrnělý), vyrůstajícími z ampuly v přední části buňky
• zásobní látky ve formě paramylonových zrn
• extraplastidiální stigma
• pelikula - zvláštní typ buněčné stěny složené z bílkoviných pásků →
Euglena gracilis (příprava preparátu z kultury)
Euglena gracilis
Jednobuněčný bičíkovec, v buňkách chloroplasty, zásobní zrna paramylo-nu, extraplastidiální stigma, jeden bičík vyrůstající z apikální prohlubně (ampuly), povrch - pelikula umožňují-cí měnit tvar buňky.
stigma
paramylonová zrna
chloroplasty
Výskyt: eutrofní sladké vody, plankton.
buňka s bičíkem
Trachelomonas (trvalý preparát)
Lorika - schránka typická pro rod Trachelomonas je tvořená slizem,mineralizovaným sloučeninami železa a manganu, které dodávajíschránce hnědé zbarvení.
otvor pro bičík
protoplast (tmavý a deformovaný v důsledku fixace vzorku)
variabilita lorik u druhů r. Trachelomonas
Výskyt: většina druhů žije v meso- až eutrof-ních stojatých vodách.
ŘÍŠE: ProtozoaODDĚLENÍ: Dinophyta - obrněnky
TŘÍDA: DinophyceaeZÁKLADNÍCHARAKTERISTIKA:
• převážně bičíkovci (ale i kapsální a kokální zástupci), většina mořských
• povrch buňky krytý amfiesmou (tékou), která je tvořena systémem vezikulů téka rodu Peridinium
epitéka
příčná rýha
podélná rýha
hypotéka
Ceratium hirundinella (trvalý preparát)
Monadoidní jednobuněčná řasa, buňka ze dvou polovin - hypotéka a epitéka -oddělených ekvatoriální rýhou; dva bičíky; povrch buněk kryt pancířem. epitéka
hypotéka
Výskyt: plankton tekoucích a stojatých vod, velmi hojné na dolních tocích evropských řek.
Ceratium hirundinella
Ceratium hirundinella