Tato prezentace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Peter StoličnýNěkteré priority cestovního ruchu v ČR

(Turistické značení)

Největším problémem našeho cestovního ruchu jsou, jak se zdá, nedostatečné incomingové aktivity. Hoteliéři si stěžují a satelitní účet cestovního ruchu u ČSÚ tomu dává zapravdu, že se počet nocí strávených u nás příchozími návštěvníky České republiky stále snižuje. Jaký je důvod, co může náš cestovní ruch návštěvníkům nabídnout, i zamyšlení nad tím, je-li to opravdu tak špatné, že se u nás zahraniční návštěvník zdrží tak málo – tomu všemu by se měla věnovat tato, byť stručná stať.

Pokud k nám přijede turista z Německa nebo Rakouska se záměrem, projít si nějakou turistickou trasu, Těžce po něm můžeme chtít týdenní pobyt. Nám je však turista na jeden den málo zajímavý. Skoro nic u nás neutratí. Jak by taky mohl, když na celé Šumavě například, najde jenom jednu restauraci na turistické trase. Chybí stánky s občerstvením, toalety, tekoucí voda, prostě chybí infrastruktura, která je na německé straně pohoří samozřejmostí. Úplným nedostatkem je potom síť hotelů na jednodenní přenocování – v Evropě Etap hotel (450 zařízení v Evropě) , Ibis hotel (800 zařízení v Evropě) apod.

Z nepochopitelných důvodů je snaha zřizovatelů i turistických centrál převychovat návštěvníky, aby u nás pobyli déle. Je to samozřejmě cesta na zvýšení návštěvnosti. Ale pokud guru marketingu pan Kotler říká, že na prvním místě jde o uspokojování potřeb zákazníka, tak proč se o to nesnažíme. Proč dostatečně neuspokojujeme potřebu jednodenního ubytování?

Věnujme se jednomu, stále oblíbenějšímu segmentu cestovního ruchu. Jde o pěší turistiku a o cyklo turistiku. Každým rokem se tento typ rekreačního sportu rozšiřuje, zasahuje doslova všechny generace, všechny sociální a národnostní skupiny. A opět stačí podívat se za naše hranice a poučit se, jak se TO dělá. Cyklotryp Donauradweg (Linz – Krems – Vídeň) je poset sítí služeb. Od opraven a půjčoven kol, přes malé kempy a penziony, po bufety s regionálním občerstvením. (Od piva a vína po Apfel spritzer)

Na druhé straně hranice máme také skoro utajenou zajímavost. Jde o trasu na místě bývalé státní hranice. Je to asfaltka Železná ruda, Modrava, Bučina, Strážný, Nové údolí, až po Přední Zvonkovou a Horní Planou. Nádherných 100 kilometrů přírody. Na trase je pět vyznačených tábořišť, kde si smíte rozdělat oheň a je tam dokonce latrína. Na celé trase však není jediný bufet, cykloservis, prostě NIC, co by turistu, cyklistu lákalo svým bezpečím a pohodlím, které dnešní návštěvník rekreačního sportování vyžaduje. (Na rakouské straně dokonce nabízí u některých bufetů zdarma slunečníky a lehátka – u nás by se hodily také – vím to z vlastní zkušenosti. Po ujetých 50 km by to každý uvítal.) Dokonce je výše zmíněná česká trasa až tak utajena, že nemá svůj název! Najdete jenom na webu npsumava.cz heslo: Přenocuj a jdi dál.

Národní pýcha, turistické značeníPočátky značení turistických tras spadají do konce 19. Století. V roce 1888 byl založen skupinou vlastenců kolem již v té době světoznámého cestovatele Vojty Náprstka Klub českých turistů. Rychle se rozrostla síť ubytoven, horských přenocoven, síť značených turistických tras.

První pěší turistická trasa KČT vznikla 11. května 1889, kdy „označovací družstvo“ spojilo červenou značkou Štěchovice a Svatojánské proudy. Ještě v tomto roce byly vyznačeny další trasy na Karlštejn, Skalku a Rač a délka tras tak dosáhla 55,5 km. V roce 1912 bylo dokončeno značení první dálkové trasy z Prahy přes Brdy na Šumavu. Značené trasy pak rychle přibývaly, v roce 1920 jich bylo v tehdejším Československu 25 000 km, v roce 1938 již 40 000 km.

Vojta Náprstek,zakladatel KČT

Brzy po roce 1989 bylo provedeno i vyznačení sítě turistických tras v dlouhá léta nepřístupném pásmu při rakouské a německé hranici a její celkový rozsah na území České republiky tak překročil 37 000 km. Finanční náklady značení jsou od roku 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR.V současné době se Klub českých turistů zabývá nejen značením pěších tras, ale i tras lyžařských a spolu s dalšími organizacemi i tras cyklistických a cykloturistických. Dnes má stále fungující klub více než 40 000 členů. Od roku 2005 se podílí i na značení hipotras, tedy jezdeckých stezek pro turistiku na koni.

Na konci roku 2008 bylo v České republice vyznačeno celkem 40782 km pěších tras. Je v tom zahrnuto i 3093 km lyžařských tras (563 km vyznačených lyžařskou značkou a zbytek přelepkou lyžaře na směrovkách pěších tras). Je na nich vyvěšeno 60 572 směrovek a tabulek, instalováno 3262 směrovníků a 1641 vývěsních laminovaných map ve stojanech nebo rámech. O obnovu značení a údržbu informačních prvků na trasách se v roce 2008 staralo 1437 značkařů, kteří při tom odpracovali více než 63 000 hodin. Společně s jinými organizacemi se členové KČT podílejí i na značení tras pro cyklisty. V loňském roce jejich celková délka v ČR dosáhla již 32 516 km.

Vytvořená síť pěších značených tras je svoji hustotou, kvalitou a také tím, že pokrývá beze zbytku celé území republiky, hodnocena jako nejlepší v Evropě. Dne 9. listopadu 2007 byl Klubu českých turistů udělen úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu EU v Alicante certifikát pro průmyslový vzor turistického značení. Všechny prvky turistického značení podléhají ochraně na území všech států EU. Všechny státy EU se zavázaly rozšiřovat národní turistické značení podle vzoru značení v České republice.

Kdo umí navazovat své vědění na tradici, má v konkurenčním prostředí vyhráno. A právě to se děje v České republice. Nejenom že máme nejlepší značení v Evropě (mnozí turisté, kteří prošli i jiné světadíly tvrdí, že je to nejkvalitnější značení na světe!). Našlo se u nás pár šikovných jedinců, kteří tuto naši výhodu ještě povýšili, když tradiční značení propojili s digitálními technologiemi současnosti. Mezi nejdůležitější je nutné jmenovat iniciativu „Doháje“. (www.dohaje.cz)

Další významnou oblastí je augmentovaná realita. (augmentet reality - AR). Jde o rozšířenou realitu. (RR) Je to označení používané pro reálný obraz světa doplněný počítačem vytvořenými objekty. Jinak řečeno jde o zobrazení reality (např. budovy nebo objektu přírody nasnímané fotoaparátem v mobilním telefonu) a následné přidání digitálních prvků (třeba informací o daném objektu, o přírodní památce). Marketéři již začínají využívat AR ve své reklamní praxi.

V Evropě se tato technologie rychle rozšiřuje a nabízí se jako přidaná hodnota, jako lákadlo ke stávajícím turistickým destinacím. U nás, bohužel, jsme na tom v této oblasti velmi špatně. Při tom je to práve onen zázrak moderních technologií, který k naši památkám, přírodním i architektonickým může přilákat turisty z příhraničních oblasti i z jiných koutů zeměkoule.

Ovšem marně by jste pátrali po našich hradech, zámcích a přírodních krásách po virtuálních informacích, které by se pomocí AR vkládaly do hledáčku chytrých telefonů. Nic takového prozatím u nás není.

Průnik digitálních technologií do světa cestovního ruchu je v ČR pomalý a těžkopádný. Pokud by si někdo myslel, že lídry budou střediska cestovního ruchu ve velkých městech, je na omylu. Pražská PIS (poznámka - ještě jedno „es“ a je z toho močení – marně na to turisté upozorňují, městští páni neslyší) ani TIC v Brně nebo v Jihlavě se o digitalizaci informací ani nepokouší. Ale přijdete-li do Tábora, na náměstí v TICu i před ním máte informační tabuli, jak se díky běžným telefonům dostat k informacím. Buď přes wi-fi, nebo dokonce i přes Bluuetooth – vše samozřejmě zadarmo. Informace, ke kterým se tak dostanete 24 hodin denně v češtině, němčině i angličtině.

Digitální technologie v informačních službách cestovního ruchu tedy uplatnit lze a bez velkých nákladů. Jde jenom o talent, kreativitu a pracovitost těch, kteří se na informatice v cestovním ruchu podílejí.

Výuka cestovního ruchu na vysokých školách

Naše současné vysoké školství trpí v oblasti cestovního ruchu chronickým nedostatkem odborníků, kteří by byli v této oblasti habilitováni. Například profesor Wahla, výborný specialista na geografii CR je profesorem přírodních věd, který se v rámci geografie začal specializovat na cestovní ruch. Docent Stoličný je zase Art doktorem, kterého původní odbornost je mediální kultura a přes medializaci a reklamu a PR se dostal i k cestovnímu ruchu. A tak bychom mohli pokračovat. Pokud jde o obor hotelnictví, tak jenom pro zajímavost, ve středná Evropě není jediný habilitovaný pedagog s touto odborností. Ale vraťme se k cestovnímu ruchu, kde je situace přece jenom o trošku lepší. Je vyučován na mnohých vysokých školách, od ekonomických fakult veřejných VŠ, po soukromé školy, jako je Vysoká škola hotelová v Praze, Vysoká škola obchodní a hotelová v Brně, nebo Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Ti mohou čerpat av budoucnosti určitě čerpat budou ze zdrojů jediné vysoké školy která má akreditaci na habilitaci docentů a profesorů. Je to již 35 let stará Univerzita Matěje Belu v Banské Bystrici kde na ekonomické fakultě je Katedra cestovného ruchu a veřejného stravovania.

Nedivme se potom, že obor cestovního ruchu u nás v edukační fázi stagnuje. Nevyvíjí se. Navíc tlakem akreditační komice MŠMT, aby byli habilitovaní pracovníci pedagogy na 100% a jenom na jediném pracovišti vzniká situace, že posluchače oboru cestovního ruchu na vysokých školách nebude mít kdo učit. A to je v přímém rozporu s požadavky resortu Ministerstva pro místní rozvoj na profesionalizaci cestovního ruchu. Když má sama profese pedagoga v oboru cestovního ruchu takové problémy, jak se může věnovat novým technologiím, novým koncepčním přístupům v cestovním ruchu? Kdo a jak bude učit naše studenty? Kdo bude pořádat konference a semináře o nových formách v marketingu cestovního ruchu? Kdy a kde zaplní pracovní místa v oboru mladí specialisté, kteří posunou knowledge management cestovního ruchu požadovaným směrem? Hodně otázek, žel málo odpovědí.

Perspektiva rozvoje cestovního ruchu v oblasti edukace není příznivá. Ale v české kotlině to bylo vždy tak, že lidská vynalézavost, jistá fantazie vyvěrající z nedostatku jiných zdrojů, přinášela často nečekané hodnoty. (Nouze naučila Dalibora housti.) Příkladem může být jak staroslavný Klub českých turistů, tak

moderní portál www.doháje.cz a jeho praktický dopad na turistické značení, nebo turistické informační centrum města Tábor. Takže úplně skeptičtí být nemusíme.

Doc. Mgr. Peter Stoličný, ArtD.Vysoká škola obchodní a hotelováBosonožská 9, 625 00 Brnostolicny@gmail.comgsm: +420 777 194545

Děkujiza pozornost