UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PŘIRODOVĚDECKÁ FAKULTA

KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ

Thomas KNAJBL

Příčiny, důsledky a možná řešení vysychání Aralského jezera

Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Renata Pavelková Chmelová, Ph.D.

Olomouc 2008

Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval

samostatně a veškeré zdroje uvedl v seznamu literatury.

Olomouc, 30. 4. 2008

………………………………………....

2

Děkuji RNDr. Renatě Pavelkové Chmelové, Ph.D. za vstřícní přistup a odborné vedení mé bakalářské práce.

3

OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK:.......................................................................................5 1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE........................................................................................................6 2. METODY ZPRACOVÁNÍ....................................................................................................7

2.1 Hydrologie.........................................................................................................................9 2.2 Jezero.................................................................................................................................9 2.3 Klima...............................................................................................................................12 2.4 Půda.................................................................................................................................13 2.5 Biota ................................................................................................................................15

4. PŘÍČINY VYSYCHÁNÍ JEZERA .....................................................................................16 5. DŮSLEDKY VYSYCHÁNÍ ARALSKÉHO JEZERA ......................................................21

5.1 Politická situace v oblasti a její vliv na problematiku jezera..........................................22 5.2 Vliv na faunu a floru .......................................................................................................25 5.3 Ekosociologie..................................................................................................................26 5.4 Konflikt o vodu ...............................................................................................................28 5.5 Shrnutí důsledků vysychání Aralského jezera ................................................................31

6. ŘEŠENÍ SITUACE A USKUTEČNĚNÉ PROJEKTY ...................................................31 6.1 Řešení a projekty.............................................................................................................35

6.1.1. lokální ......................................................................................................................35 6.1.2. globální: ...................................................................................................................35

7. PROGNÓZY VÝVOJE ARALSKÉHO JEZERA ............................................................40 7.1 Záchranné projekty budoucnosti Aralského jezera .........................................................41 7.2 Diskuse............................................................................................................................43

8. ZÁVĚR ................................................................................................................................47 9. SHRNUTÍ ............................................................................................................................48 9. SUMMARY: ........................................................................................................................50 10. POUŽITÉ ZDROJE: ........................................................................................................52

4

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK:

SASM Swiss Aralsea Mission (Švýcarská mise Aralského jezera)

RCH Regional Center of Hydrologie and Meteorologie in Central Asia

(Regionální centrum hydrologie a meteorologie ve Střední Asii)

ICWC Interstate Comission for Water Coordination (Mezistátní komise pro

vodní koordinaci)

IFAS International Fund for Saving the Aralsea (Mezinárodni fond pro

záchranu Aralského jezera)

DEZA Direktion für Entwicklung und Zusammenarbeit (Řízení pro rozvoj

a spolupráci)

5

1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE Tématem této práce je komplexní pohled na příčiny a důsledky jedné z největších

ekologických katastrof zaviněných člověkem. Je pokusem najit řešení krize

a perspektivní východisko a rozebrat různé názory vědců na daný problém.

Na přikladu Aralského jezera v kotlině centrální Asie je přesvědčivě doloženo, jak

citlivá je interakce ekosystému a civilizace. Lokální zásahy člověka dokáží ovlivnit

vztahy v přírodě s globálními konsekvencemi. Zásahy člověka vedly k jevům

označeným jako Aralský syndrom (High-land, Low-land syndrom).

Aralské jezero je příkladem centrálně špatně plánovaného a bezohledného zásahu

člověka do přírody gigantickým zavodňovacím projektem, s dopadem lokálním a

celosvětovým. Cílem bylo získat nové zdroje vody pro zavlažování

a pro výrobu elektrické energie. Dimenze těchto zásahů ohrozila faunu, flóru

a existenci člověka. Zásahy jsou mnohdy nevratné

Práce má primárně poukázat na špatné nebo nedokonale pochopené souvislosti

v ekosystému. Na příkladu Aralského jezera chci analyzovat příčiny vedoucí

k ekologické degeneraci krajiny a klimatickému kolapsu. V důsledku mylného

projektu došlo k budování zavodňovacích zařízení, přehrad, kanálů a zásahem do

toku řek k rozsáhlé přestavbě krajiny. Při tak velkých projektech došlo nejen

k primární devastaci krajiny, ale vznikla i sekundární rizika s dopadem na

obyvatelstvo se sociálními i zdravotními následky, s možností vzniku etnických

střetů a migračních tendencí, vedoucích dokonce k internacionálním konfliktům.

Celý zásah zavinil destabilitu oblasti velkého rozsahu.

Druhým důvodem mé práce je pokusit se nalézt řešení k eventuální záchraně

dané oblasti. Zvažuji, jaké má krajina vyhlídky a jaká je perspektiva. Nutno počítat

i s vysokými náklady projektu na ekologickou záchranu Aralské oblasti.

V bývalém Sovětském svazu vedly špatné metody plánování ke změnám

v krajině, které nemají obdoby. Došlo k antropogennímu poškození krajiny.

Důsledkem byla a je ekologická pohroma. Zásah byl prezentací neomezené moci

6

politického systému, který chtěl „poručit větru a dešti“, aniž respektoval přírodu

a lidi.

2. METODY ZPRACOVÁNÍ

Metody mého zpracování se opírají o studie z dostupných zdrojů, o jejich

hodnocení v časovém sledu, o srovnávání statistických materiálů a publikací

geograficko-politicko- společenských.

Při řešení si musím všímat faktorů lokáních, ale i nadnárodních, které mohou

projekty záchrany podporovat nebo brzdit. V médiích je již dnes značný zájem

o tuto část Asie, hlavně ekologického a ekonomického charakteru.

Část západních prognostiků je skeptická, část východních prognostiků optimistická

až utopistická. Toto území Asie bude potřebovat mezinárodní pomoc

přírodovědců, humanitárních pracovníků a rozvojových pracovníků. Možná, že

Aralský syndrom bude funkčním vzorem k řešení obdobných problémů na různých

místech světa.

3. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ZÁJMOVÉ OBLASTI

Asie je ze všech světadílů největší, nejlidnatější a plna geografických extrémů od

pouští, džunglí až po velehory. Klimatologicky jsou tu zastoupena veškerá

klimatická pásma. Aralské jezero leží v centrální Asii na 60. stupni severní délky

a 54. stupni východní šířky.

Aralské jezero je geograficky částí Turanské nížiny, to je proláklina mezi

Kaspickým mořem, Sibiři a Čínskou pánví. Jezero vzniklo před deseti tisíci lety

v holocénu a v té době mělo největší rozlohu. Rozloha jezera závisí na

klimatických podmínkách a hydrologicky důležitých řekách Amudarja a Syrdarja,

které přiváděly vodu z okolních hor. Řeky se vlévaly širokými deltami do jezera

a ukládaly rozsáhlá pole sedimentu. Udržovala se na nich specifická flóra a fauna.

7

Od šedesátých let minulého století se velikost jezera mnění.

Následovně reprodukují vyobrazení Aralského jezera v jeho původní rozloze.

Aralské jezero nemá dnes žádný odtok do Kaspického moře, se kterým bylo

jezero ještě před poslední dobou ledovou spojeno.

Obrázek č.1.: Mapa krajiny s Aralským jezerem, se stavem hladiny z roku 1960

upraveno podle zdroj: Science Direct

Aralská pánev je obklopená řetězcem hor, které jsou zdrojem vody pro celou

nížinnou oblast. Tvoří je pohoří Pamír s Altajem, Tienšan, Hindúkuš, Karakum,

Kunlun, Altyn, Taghaltei s extrémně velkými výškovými rozdíly. Tento

vysokohorský komplex je zdrojem vody a ovlivňuje pohyb vzdušných proudů.

Převýšením nad krajinou ovlivňuje tepelné a vlhkostní poměry nad celou pánví.

Způsobuje často malá i větší zemětřesení měnící reliéf krajiny. Dále patří do

komplexu pánev Balchašská, Ferganska a Isyk-kulská, údolí mezi horami

a rozsáhlé pouště v nížině.

8

Všechny řeky centrální Asie jsou mezinárodní a protékají více státy. Dvě hlavní

řeky Amudarja a Syrdarja směřují k Aralskému jezeru a podstatným dílem

zavodňují celou pánev. Oblasti kolem řek a horská údolí jsou jediné plochy úrodné

půdy, jinak má krajina ráz pouštní a polopouštní.1

2.1 Hydrologie Amudarja pramení v Pamíru v Afghánistánu. Řeka je 2 540 km dlouhá a unáší

s sebou velké množství sedimentárních částic vápníku, je tudíž vodou velmi

tvrdou. Je drenážovaná do krajiny a měst kanály a odvodňovacím systémem. Na

jejím toku byl vybudován kanál Karakum, který Amudarju spojuje s Kaspickým

mořem. Tím odvádí přítok vody od Aralského jezera. Syrdarja protéká územím

velkým 21 900 km2 a je dlouhá 3 019 km. Řece je odnímána voda kanály

a zavodňuje tak veškerou plochu polí, plantáže bavlny, takže do Aralského jezera

od roku 1976 ani nevtéká. Od roku 1988 je voda odváděna do suchých částí

krajiny a tvoři rezervoár Malé aralské jezero. Řeka je silně znečištěna

zemědělstvím i průmyslem a je silně vysušovaná horkem. Oba faktory, horké

klima a redukce vodních přítoků, povedou pravděpodobně během třiceti let

k úplnému vyschnutí jezera. Celá tato oblast, tj. nížina, pouště, údolí řek, Aralské

jezero a velehory, tvoří funkční komplex.

2.2 Jezero

Dříve patřilo území kolem Aralského jezera SSSR, po jeho rozpadu se o ně dělí

pět států: republiky Kazachstán, Kirgizstán, Tádžikistán, Uzbekistán

a Turkmenistán. Celá euroasijská pánev s Aralským jezerem uprostřed leží mezi

Kaspickým mořem na západě, Ruskem na severu, Čínou na východě a Iránem a

Afghánistánem na jihu.

Existence Aralského jezera uloženého v centru pouštní a polopouštní pánve je

9

přímo závislá na přítokové vodě. Aralské jezero bylo kdysi čtvrtým největším

sladkovodním jezerem na světě. Rozloha jezera se měnila dříve přírodními vlivy,

dnes se antropogenními vlivy hrozivě zmenšuje. Leží v aridním a semiaridním

pásmu.

Původní rozloha 69 000 km2, dnes 30 000 km2. Hloubka jezera byla 52 m, nyní je 34 m. Leží 15 m pod hladinou moře. Množství vody bylo původně 1 056 km3 , dnes je 255 km3. Koncentrace soli 10 g/l dnes stoupla na 36 g/l. Hladina poklesla o 30 m. Od roku 1960 je jezero rozděleno souší na dva díly, malý

jižní a větší severní díl.

Pobřeží ustoupilo někde až o 120 km a původní přístav Aralsk je vzdálen 200 km od břehu jezera. Kaspické moře je vzdálené 700km. V jezeře žilo původně 266 známých druhů obratlovců, 24 druhů ryb a v deltách 94 druhů rostlin.2

Přítoky Amudarja a Syrdarja jsou hlavními zdroji vody pro celou krajinu. Jsou

základním pilířem hydrologického systému.

Amudarja protéká 309 000 km² velkým územím a Karakumským kanálem je

odvedena do Kaspického moře.

Syrdarja protéká 219 000 km² zemědělským krajem a po cestě zcela vysychá

a do Aralského jezera se již nevlévá. Příčina je drenážování vody četnými kanály

do krajiny.

1 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 78-88

10

Životodárné řeky jsou nepostradatelné pro krajinu a hospodářství. Zajišťují úrodu,

ale jsou také příčinou velkých problémů a konfliktů.

Největší objem vody byl na počátku holocénu, nejmenší je nyní.

V horních částech povodí využívá vodní zdroje 17% populace, v nížině

obyvatelstvo využívá 80% zásob vody.

Od ústí protéká čtyřmi státními územími: Kirgizstánem, Tádžikistánem,

Uzbekistánem a Kazachstánem. Hlavní přítok leží na kirgizském území a je to

řeka Narya.

Voda pochází z tání sněhu z ledovců v dubnu a červnu. Zavlažuje oázy ležící

v kotlině údolí Fergana v Uzbekistánu.

Od roku 1960 bylo v kraji založeno mnoho přehrad, největší je Toktogul, které

regulují přirozený odtok vody do Syrdarje. Tím byla získána plocha 480 000 ha

nové půdy. Na Togtogulské přehradě byla vybudována ještě také elektrárna

s výkonem 1,2 miliony kWh. Je důležitým energetickým zdrojem pro celou

centrální Asii. Enormní ztráty tímto dílem utrpěl Kirgizstán, některá území byla

zaplavena a chov dobytka i zemědělství ohroženo.

Dolní delta Syrdarje na dolním toku je zaplavována vodou odpouštěnou

z Kirgizské přehrady. Deltu Amudarji naproti tomu dosáhne jen nepatrné množství

vody, poněvadž řeka byla většinou odvedena do států Uzbekistán

a Turkmenistán.3

Amudarja pramení v Pamíru. Její vodní tok ve své horní časti zásobuje oázy ležící

v Afghánistánu. Na dalším toku byl mezi Turkmenistánem a Uzbekistánem

vystavěn kanál Karakum pro zavodňování bavlníkových polí. Odčerpává tak

2 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996) 3 Vysoudil – Smolová: Zeměpis na dlani (2003)

11

značné množství vody tekoucí k Aralskému jezeru. Na dolním toku řeky je ještě

přehrada Tojamujong a přehrada Zlatý věk.

V kanále dochází ke ztrátám vody vsakováním do písku se silným podmáčením

okolní půdy a k velkému odpařování.

Každý zásah do toku řek je velmi problematický. Jen jedna třetina vody se dostane

do Aralského jezera.

2.3 Klima

Spolu se zavlažováním hrají klimatické poměry v aralském ekosystému centrální

roli.

V zimě je Aralská pánev pod vlivem vysokého tlaku vzduchu, na jihu je sucho

a mrazivo 130 dnů, v Karakumu 210 dnů. Teploty jsou velmi kolísavé, v létě je

teplota vysoká a krajina je vysušená slunečním zářením. Teplotní amplituda je

velká, dešťové srážky jsou velmi malé (průměrně 140 mm – 200 mm ročně).

Značný rozdíl je mezi teplotami nočními a denními. Občas přijde od moře vlhčí

vzduch. V létě jsou denní teploty až 30-stupňové, v noci poklesne teplota na - 5

stupňů.4

Vysoké teploty způsobují odpařování vody v jezeře a kanálech, v průměru 1 000

mm za rok. Ve vysušené krajině se daří jen xenofytům. Teplotní kolísání ovlivňuje

odpařování vody. Dochází ke zmenšování vodní masy jezera, je posílen

kontinentální ráz krajiny. Teplotní rozdíly se zvětšují hlavně v létě, méně v zimě.

Velké odpařování hladiny Aralského jezera brzdí východní větry, které jsou ze

stepí Asie stále silnější a častější. Severní větry způsobují na vyschlých územích

jezera písečná tornáda, která táhnou jako směs písku a soli daleko do krajiny.

Vytváří se další pouště a vítr zanese písek někdy až na Pamír. Zhoršující se

kontinentální ráz klimatu zkracuje vegetační období rostlin. V oblasti Amudarji se

zmenšuje vegetační sezóna natolik, že je ovlivněna sklizeň a ohrožena výživa

4 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996)

12

obyvatelstva. Sůl zanesená větrem do polí není snášena agrárními rostlinami.

V důsledku skleníkového efektu se mění srážková činnost v okolních horách.

Intenzita monzunů se mění. V důsledku vysokých teplot dochází v horách k tání

ledovců, které jsou zdrojem vláhy a vody v řekách. Oba faktory, vysoké teploty

a nízké srážky, mění větší část krajiny v poušť. Ve velehorách způsobují silné

monzuny sesuvy půdy s následnou změnou georeliéfu a s bahnotoky,

devastujícími celá údolí.

2.4 Půda

Půda v Turanské nížině: na jejím složení závisí zemědělský potenciál. Půda je

směsí prapůvodního mateřského rozpadajícího se kamenitého základu

s biologickými substancemi horních vrstev. Tvoří ji převážně křemen, vápenitá

směs s jílem, magnéziem a železem, silně prosolená, která tvoří podklad pro

humus přirozené vegetaci halofilních a alkaloidních rostlin.

Jsou obohaceny bakteriemi nutnými pro růst. Tato biomasa je rozhodující pro

úrodnost půdy. Její metamorfóza záleží dále na klimatických faktorech trvajících

tisíce let. Vznikají tak četné formy půdy, od počáteční formy po vyzrálé až

degenerované.5

V pouštní a polopouštní krajině hraje hlavní roli v soudržnosti vrstev humusu

vegetační pokrývka, mikroorganizmy a voda, spolu s proměnnými teplotami. Tím

se tvoři základ ekosystému. V oázách kolem Aralského jezera se projevují vlhčí

vlivy z minulosti ve složení půdy i v drsném pouštním klimatu.6

Typy půdy charakteristické pro krajinu Turanské nížiny:

Černozem: charakteristická půda pro klima semiaridní se srážkami 400-600 mm.

Je typická pro Ukrajinu. Černozem je humózní půda s organickou substancí,

5 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 164 6 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 165

13

sahající do větších hloubek. Je nasycená kalciem a je plodná. Musí mít

dostatečné teploty a srážky.

Hnědozem: tato půda se nachází jižněji v Turanské nížině, je sušší, má méně

srážek. Humózní vrstvu půdy tvoří jen 10 cm. Obsahuje vrstvu karbonátu a železa,

má hnědorudou barvu. Tyto půdy jsou relativně neplodné.

Šedozem: je pouštní půda pro Turanskou nížinu charakteristická. Má jen jedno až

tři procenta organické substance. Vegetace je nízká a ojedinělá. Srážky jsou malé.

Solné močály (rusky solončak): jsou to silně prosolené laguny se stále se zvyšující

salinitou. Jsou zemědělsky nevyužitelné. Na povrchu půdy se tvoři krusty, až slaná

bahniska. Organické i anorganické částice se usazují na dně, kde tvoří kompaktní

nepropustnou vrstvu, bohatou na železo a silicium.

Takyr: je to jílovitá půda, skládající se z jemného písku a kaolinu. Za suché

periody se rozpadá na desky, které jsou kompaktní. Jejích povrch je tak pevný, že

karavany jej užívají jako dobrou cestu.

Štěrkopůda: pokrývá 40 % Turanské nížiny. Její zaoblený štěrk, se jmenuje erg

(poušť Kara-Kum). Je to půda neplodná, zcela nevhodná k životu.

Písčiny pouštní půdy a dun zabírají 25 % části Turanské nížiny. Jsou buď stabilní,

bez vegetace, nebo s ojedinělou řídkou rostlinnou pokrývkou, nebo s pohyblivými

písky. Barevně mohou být žlutobílé, červené, ale i černé. Jejích tvar a výška je

určená větrem.7

7 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 170

14

2.5 Biota

V okrajích přechází pouště ve stepi.8

Původní domorodé pouštní a stepní rostliny, kolem Aralského jezera, musí snášet

nedostatek vláhy a velké teplotní rozdíly. Jsou závislé na kořenovém systému,

který je dvouetážový. Hluboký a podpovrchový. Je podmínkou přežití rostliny a je

typickým pro pouštní půdy. Jsou to většinou různé druhy stepní trávy, jako

například tráva kavyl, základ pro přežití velbloudů.

Kolem Aralského jezera roste rákos, trsovitá tráva atripex, domorodě zvaný kik-

pek, saxaul. Po dešti rozkvetou cibuloviny a trnité keře (tzv. velbloudí trny). Z keřů

a stromů zde rostou některé druhy akácií, černý saxaul, javor a na jihu jilm a topol.

Původní fauna na jezeře bývala různorodá a bohatá. Byli zde i tažní ptáci, např.

husy, kachny, jeřábi. Ze savců se v deltě řek, vtékajících do Aralského jezera,

ukrývali tygři, šakali a panteři.

Po stepi se pohybovaly gazely, antilopy, osli a divocí velbloudi. Většina zvířat

nepřežila. V ústí řek je vyhubili rybáři, zbytek zastřelili lovci pro kůži a obživu.

Přetrvávají stáda koz a ovcí, většinou domestikovaní potomci původní populace.

Známý jexportovaný perzián je kůže jehňat z ovcí, pěstovaných na farmách.

Dodnes jsou velkým problémem v okolí Aralského jezera velmi četné kolonie žab,

stejně jako hadi, želvy a obávané kobylky, jejichž pokračující invaze do krajiny ničí

vegetaci.

V důsledku klimatických změn pokračuje také množení termitů a parazitických

škůdců rostlin, a proto je nutné používat značné množství insekticidů.

8 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 169

15

4. PŘÍČINY VYSYCHÁNÍ JEZERA

Od roku 1960 se situace rovnováhy v Aralském jezeře začala hroutit. Do té doby

byla rovnováha v jezeře mezi odpařováním vody a přítokem při jarním tání

zajištěna. Dříve čtvrté největší sladkovodní jezero na světě je špatným

rozhodnutím a zásahem lidí nyní ohroženo a mizí z mapy světa. Odklonění

a odčerpávání přítokových řek nastartovalo enormní problém.9

Masivní odčerpávání vody z obou řek, které byly zásobárnou Aralského jezera,

způsobilo pokles hladiny a redukci množství vody v jezeře. Okolní krajina byla

ekologicky zničena. K 3 000 zavodňovacích kanálů, které byly původně, přibylo

200 tisíc nových umělých kanálů.10 Delty řek a bažiny se redukovaly, delta

vysychala.

Přirozené přítoky byly odvedeny do krajiny. Došlo k redukci vodní masy, ráz

krajiny se měnil na kontinentální, zvýšily se teplotní amplitudy, odpařování rostlo

a situaci zhoršovaly silné větry a bouře přicházející z centrálních asijských stepí.

Koncentrace soli ve vodě a na pobřežních písčinách Aralského jezera rostla.

Domněnka

o neomezených zdrojích vody v této krajině se ukázala jako lichá. Karakumský

kanál odčerpává velké množství vody a šetření s vodou nebylo uvedeno do praxe.

Dnes se v Karakumském kanále odpaří v létě dvě třetiny vody.

Cílené zásahy do vodohospodářského režimu k získání energie a potravy, daly

vznik velkým zavodňovacím systémům, které dnes neoddělitelně ke krajině patří.

Mimo kanály jsou to přehrady, jež mají dnes plochu přes 400 000 km2.

9 Barth: Das Aralsee-Syndrom (2006) 10 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 220

16

Obrázek č.2.: Rozloha Aralského jezera 3. 12. 2001 (zdroj: Bildungszentrum Markdorf)

Satelitní snímek zobrazuje vysycháním rozdělení jezera na dvě části a přeměnu

krajiny v postupující poušť.

Původní jezero poskytovalo rybolovem dobrou obživu. Ryby sloužily jako

potravinový základ pro obyvatelstvo a pro vývoz. Na březích jezera byla budována

nová města, továrny a konzervárny. Průmysl měl ale také negativní důsledky,

a sice, že kácením dřeva na palivo a stavbu lodí pro rybolov se změnil charakter

krajiny. Ke zvýšení produktivity byly do jezera nasazeny cizorodé druhy ryb, které

poškodily a mnohde vyhubily tuzemskou populaci živočichů.

Pokles hladiny a změněná kvalita vody měly za následek znehodnocení půdy

v okolí jezera i změnu spodních vod. Změna kvality půdy byla způsobena

intenzifikací hospodaření, umělým hnojením a pesticidy. Prosolení půdy

a monokultury ohrozili výživu obyvatelstva.

17

Původní rybářský boom na severu Aralského jezera a na jihu u města Muinaku

skončil.

Zmenšením jezera se změnilo klima v celé oblasti Aralské pánve.

Postupné vysychání 1960- 2010

Obrázek č.3.: Proměna rozlohy Aralského jezera (zdroj: Peter Barth)

Chronologicky seřazené vysýchání dle publikace P. Bartha ukazuje rychlý ústup

hladiny jezera s prognózu vývoje do roku 2010.

O klimatických příčinách – změně klimatu– jsme se již zmínili v předchozí kapitole.

Další problémy způsobuje na Aralském jezeře a v okolní krajině lidská činnost.

Masivním odčerpáváním vody z obou řek, které byly zásobárnou Aralského jezera,

18

do zavodňovacích kanálů pro bavlníkové plantáže, se změnil vodohospodářský

režim celého území centrální Asie. Delty řek vyschly. Přirozené přítoky do

Aralského jezera byly odčerpány do krajiny. Snížením vodní masy se měnil ráz

krajiny. Zvýšily se teplotní amplitudy, koncentrace soli v řekách a v jezeře rostla.

Domněnka o neomezených zdrojích vody se ukázala lichá. Karakulský kanál

odčerpal vodu a rozšířily se pobřežní písčiny Aralského jezera. Dnes se

v Karakumu odpaří v létě 2/3 vody.11 –

Krajina kolem Aralského jezera a Karakulského průplavu patřila

k nejvýznamnějším bavlníkovým základnám světa. Původně se v krajině pěstovala

střídavě zelenina a obiloviny. Způsob střídání plodin šetřil půdní rezervy a udržel

průměrnou produktivitu půdy. Jezero poskytovalo dobrou obživu rybolovem.

Bavlna byla ovšem hlavním artiklem sovětského vývozu.12

V 50. letech vznikl plán na zvýšení produkce bavlny prostřednictvím zvětšení

zavlažovaných ploch a extenzivním hospodařením. V zemi se suchým klimatem

a polopouštní půdou to byla velká výzva, ale i velká zátěž.

Bavlna je velmi náročná rostlina. Potřebuje minimální teploty 18o C a dobré

zavlažování 800 až 1 900 mm vody ročně na metr čtvereční. Příliš vody škodí,

semena hnijí. Málo vody – rostlina uschne. Dále se bavlna nesnáší s náhodně se

vyskytujícími plevelnými rostlinami, proto byla zavedena hluboká orba a intenzivní

užívání herbicidů. Pesticidy měly ničit zvířecí škůdce (hmyz, červy).

Všechno směřovalo k vysokým exportům bílého zlata ze SSSR. Různé pětiletky

podporovaly drastické metody vedoucí ke zvýšení výnosů. Zemědělci museli

změnit strukturu polnohospodářství a omezit plochy polí s obilím a krmivem pro

dobytek. Odpověď na problém změny stepní půdy v úrodná bavlníková pole byla

jednoznačná: Přivést vodu k zavodňování. Otázka zněla, odkud vodu získat ?

Centrální Asie patří k aridnim a semiaridním krajům, klima je kontinentální,

11 Soubor autoru, WGBU Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung (2006) 12 Léttole - Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 268

19

s minimálními srážkami a s velkou evapotranspirací. Centrum pánve dostává jen

málo vláhy. V hraničních vysokých pohořích, která tvoři věnec kolem pánve,

přichází vlhkost od moře z jihu, je zachycována dvěma velkými povodími řek,

Amudarji a Syrdarji. Jejich vody přivádějí srážkovou vodu podhůřím do stepních

území, až k Aralskému jezeru.

V horách a podhůří je osídlení řídké, spotřeba vody malá, a proto je maximální

využití vody určeno pro nížinné zemědělství. Jen 10% vody jde pro průmysl, 3%

pro lidská sídliště, 87% činí spotřeba pro zemědělství.13

Voda pramení v horách, ale je tam málo využívána. Maximální spotřeba je

v nížinách. Vzniká nerovnováha. Tento poměr vody horské a nížinné je

indikátorem nerovnováhy celého komplexu kolem Aralského jezera. Dvě velké

řeky a Aralské jezero jsou základním přírodním zavodňovacím systémem a

problémem centrální Asie.14

Oba říční systémy jsou zásobovány tajícími ledovci, vlhkým vzduchem

z monzunových dešťů a sněhovými srážkami na horách. Řeky jsou pro celou

krajinu jediným zdrojem závlahy. V zimě způsobuji velké cyklony koncentraci vody

a sněhu, který na jaře taje, a je příčinou povodní. V létě se voda horkem silně

odpařuje a krajina vysychá. Na tomto klimatickém cyklu, často nerovnoměrném,

závisí zavodňování pánve i osud Aralského jezera.

Aralská pánev, která je zcela oddělena od moře, je uzavřený odtokový systém.

Přítoky do Aralského jezera tvoří hlavně srážková povrchová voda z hor a jen

malé množství spodní vody.

Aralské jezero leží na konci zavodňovacího systému který tvoří řeky a spodní

vody. Přírodními příčinami, (oteplením, klimatickými změnami) a nepřiměřenou

lidskou činností se od konce 50. let ztratila asi polovina vody cestou do Aralského

jezera. Výška hladiny jezera byla celým systémem zavodňování porušena ve

svém konstantním a rovnovážném stavu.

13 Klötzli: Umweltzerstörung und Politik in Zentralasien (1997) 14 Soubor autoru.: Highland low land syndrom, referát na semináři (1999)

20

Gigantické zavodňování krajiny pro pěstování bavlny se zvýšilo tak, že zasáhlo

rovnováhu přírody v celém regionu. Vidina vysoké produkce bavlny, jako úspěšné

exportní komodity, bezohledně zasáhla půdní hospodářství. Přirozené přítoky byly

rozvedeny do krajiny a se změněným klimatem stouply teploty v krajině. Na

velkých územích krajiny dochází k rozšiřování pouští. Na mnohých místech obdrží

půda drenážováním více vláhy než potřebuje, vznikají bahniska a promáčení

povrchu. V létě po odpaření zůstává vysušený solný povrch. Snaha odsolit půdu

vyplachováním přinesla vyplavování pesticidů, herbicidů a hnojiv zpět do řek.

Jedovatá voda stékala do Aralského jezera.15

5. DŮSLEDKY VYSYCHÁNÍ ARALSKÉHO JEZERA

Důsledky vysychání jsou lokální a odezva globální. Lidská činnost vyvolala v této

části světa fenomén, svým rozsahem dříve neznámý. Ovlivnila nejen místní

ekologicko-hospodářské poměry, ale i klimatické poměry krajiny. Došlo ke

zhroucení ekosystému zničením vodních zdrojů a ovlivněním kvality půdy

přesolením.16 Konstantní vodohospodářský systém, ovlivněný po staletí přírodou,

byl v krátké době antropogenním působením rozvrácen.

Vztah mezi zdroji vody (hory) a jejím využitím (nížiny), porušil svou činností

člověk. Na horách byly vybudovány neúměrně velké přehrady s malou lokální

spotřebou. Hlavní narůst nároků na vodu vznikl v rovinách. Nekoordinovanost

způsobilo plýtvání vodou na plantážích.

Nepoměr zdrojů z přítokových vod v horách a závislosti ve spotřebě vody v nížině

označujeme jako Down Stream Syndrom. Je součástí syndromu celého Aralského

jezera, což znamená plánované, prostorově rozsáhlé, přetvoření krajiny k získání

zdrojů vody pomocí kanálů a přehrad. Tyto neuvážené, nepřiměřené a centrálně

řízené zásahy způsobují degeneraci krajiny, ovlivňují negativně přírodu, lokálně

regionálně ale i mezistátně. Jejích důsledky jsou často nevratné. Měly

15 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 232 16 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 268

21

mezinárodní dopad a problematické řešení.

Nepostihly jen primární ráz krajiny přesolením půdy a jejím znehodnocením,

zničením kvality vody a zlikvidováním jezera a vytvořením nových pouští, ale

postihly sekundárním působením zdravotní a sociálně-kulturní stav obyvatelstva

v krajině.

Cílem celého projektu byla snaha o hospodářský profit s proniknutím komodit na

mezinárodní trhy a tím získání výsostného monopolního postavení, s vyřazením

konkurence.

5.1 Politická situace v oblasti a její vliv na problematiku jezera

Po rozpadu Sovětského svazu boj o trhy a vodní zdroje pokračoval mezi nově

vzniklými státy Aralské pánve. Jejich politický vývoj i ekonomika byly rozlišné, ale

snaha ovládnout vodní zdroje byla prioritou.

Velký vliv na osud regionu měla rozlišnost vývoje postkomunistických států. Byly

to Kazachstán, Kirgizstán, Turkmenistán, Tádžikistán a Uzbekistán. Diferencovaly

se ekonomicky, národnostně, etnicky, a tradičně kulturně.

Před rozpadem SSSR bylo hospodářství řízeno centrálně. Po rozpadu bylo řízené

plánování nahrazeno samostatným rozhodováním a demokratizační proces

probíhal v každém státě jinak. Tím také byl jiný vliv na rozvoj a ekonomiku.

Například: horské státy, jako Tádžikistán, byly nestabilní. Dlouhými občanskými

válkami došlo ke zničení vodních zdrojů, průmyslu a zemědělství. Horská území

byla málo obydlená s tradičním způsobem života, živící se pastevectvím. U států

nížinných byl to způsob diametrálně odlišný. Lepší politická stabilita u nich vedla

k perspektivnímu hospodaření a zvýšené urbanizaci. Nížinné státy se opíraly

o velké využívání zemědělství, o ropné zdroje, s maximálním využíváním vodních

zdrojů. Horské státy ovládající vodní zdroje rozdělovaly do nížin jejich vodní kvóty

často svévolně a nerovnovážně a kupčení s vodou sahalo až k ohrožení existence

Aralského jezera.

22

Uplatňoval se silně vliv lidského faktoru, kdy korupce a boje o moc brzdily rozvoj

i u ekonomicky a politicky stabilnějších států (Kirgizstán). Do prosperujících států

už proudily zahraniční investice, například do Uzbekistánu a Kazachstánu, jako do

rovnovážného politického systému. Důrazně se uplatňovala inovace a zvyšoval se

nárok na vzdělávání a efektivní podnikání. Tyto nížinné státy se lépe vyrovnávaly

s problémy vodohospodářskými, měly ložiska nerostných surovin a byly

bezpečnější jak pro podnikání, tak i pro životy svých občanů. Zahraniční kapitál

byla velmi lákává investice, ale zdroje byly v cizích rukou a krajiny nebyly

hospodářsky soběstačné.

V protikladu k nim horské krajiny, takzvané Turecké republiky, Kirgizstán

a Tádžikistán, žily na hranici bídy. Byly silně závislé na pěstování dobytka

(v Kirgizstánu 44%, v Tádžikistánu 25%) v úzkých údolích a ovlivněny drogovou

mafií.

Ale ve všech případech, ať šlo o nížiny nebo o horské krajiny, byl hlavní zájem

o vodní hospodářství. Krajina je zavodněna kanály, jejichž hladina kolísá v zimě

a na jaře. Nepodařilo se oddrenážovat rozmáčený povrch půdy pro nefungující

agrotechniku. Na jaře jsou pole převodněna a rostliny hnijí. Koncentrace soli

stoupá, stojící voda tvoří přesolená bahniska, která po letním vysušení sluncem

zanechávají až 40-ti centimetrovou slanou horní vrstvu půdy. Z té příčiny je půda

neplodná. Snaha vypláchnout sůl z půdy zapříčinila ještě vyšší přísun soli do

Aralského jezera. Pro vyšší výnosy bylo nutno nepřiměřeně hnojit. Všechny jedy

z půdy byly odplaveny do kanálů a odvedeny do Aralského jezera, které stejně již

přesolené, nesneslo další větší zátěž. Satelitní obrazy ukazují síť kanálů se

zřetelnou salinací krajiny, s degenerací pobřeží a zmenšováním Aralského jezera.

Následná mapa ukazuje graficky výsledky měření hloubkových hodnot a jejích

změn v časovém rozložení.

23

Obrázek č.4.: Batymetrická mapa Aralského jezera zdro

Vysychání Aralského je

Rok Plocha

(km2)

Mořská hladina

(km2)

1960 ~ 68 000 ~ 1 040

1985 45 713 468

1986 43 630 380

1987 42 650 354

1988 41 134 339

1989 40 680 320

1990 38 817 282

1991 37 159 248

1992 36 087 231

1993 35 654 248

1994 35 215 248

1995 35 374 248

1996 31 516 212

1997 29 632 190

1998 28 687 181

2010 21 058 ~ 124Tabulka č.1. : Vysychání Aralského jezera, zdroj: up

24

Bathymetrická mapa

Aralského jezera

j: upraveno podle Peter Barth

zera

Hloubka

(m)

Obsah soli

(g/l)

53,0 ~ 10

41,5 ~ 23

40,5

40,0

39,5

39,0 ~ 30

38,5

38,0

37,5

37,0

37,0

37,0

36,0

35,0

34,8 ~ 45

32,4 ~ 70raveno podle Peter Barth

Soubor chronologických údajů názorně srovnává změny v rozloze, hloubce

a zvyšující se salinaci.

5.2 Vliv na faunu a floru Negativní změny vykazuje i život v jezeře. Ryby mizí, rybolov klesá a domácí

fauna je nahrazena odolnějšími druhy, které ničí stávající rybí populaci.

Život v jezeře byl vždy závislý na fyto- a zooplanktonu. Ten stoupá za noci

směrem nahoru k hladině a ve dne dolů ke dnu. Od roku 1960 plankton

kvantitativně mizí a kvalitativně se mění. Mizí sladkovodní ráčci, vodní vši

a amoeboidní živočichové. Dříve bylo v jezeře 20 druhů ryb, které žily

přizpůsobeny určitému obsahu soli. 60% bylo kaprů, 15% sumců, dále štiky, losos

a nasazen byl jeseter. Po roce 1964 pocházelo 10% kaviáru z Aralského jezera.

90% biomasy na dně jezera se skládalo z rostlin, řas a jezerní trávy. Jezerní řasy

pronikly do jezera ze Středomoří v Quarteru. Tenkrát bylo Aralské jezero s mořem

spojeno.17 Živočišná biomasa sestává z červů, larev komárů, mušlí, amphypod

(ráčci) a měkkýšů.

Zánik jezerní fauny a flóry začal zavedením nových druhů a zničením vodní

biomasy.18 S nasazením nových druhů pro zvýšení těžby ryb došlo ke změnám.

Nasazen byl v r. 1948-1963 jeseter, východní sleď, platýz, tresky. Zpočátku byl

rybolov perspektivní, ale později začal upadat. I chov mušlí a krevet byl špatný.

Dnes nemá 90% rybářů zaměstnání, protože ryby vymírají. Nové druhy zavlekly

do jezera i různé parazity, kteří napadají původní ryby. Nové ryby spásaly ve

velkém množství biomasy na dně jezera a masožravé ryby likvidovaly přirozené

larvy a hmyz. Zároveň stoupající salinita měnila ekosystém jezera. Stoupaly

dusičnany a fosfor. Voda v jezeře se složením přibližovala k vodě mořské. Splašky

z polí sice nezměnily výživu rostlinné biomasy, ale změnily její podstatu a ryby na

17 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 279

25

to zareagovaly úbytkem druhů. Staly se neplodnými a mnohé druhy ryb (štika,

jeseter) zmizely. Od r. 1972 mizí krevety, 1990 zmizelo, jak již zmíněno, 90%.

Poklesává totiž množství kyslíku ve vodě při stoupajících živinách, což vždy je

znamením pro rozpad ekosystému. Výnos rybolovu klesl a ryby jsou často

nepoživatelné a neexportovatelné.

5.3 Ekosociologie Hrozivá je nezaměstnanost, bída a morální devastace. Jelikož se rybolov zhroutil,

ustalo i zpracovávání ryb v konzervárenském průmyslu. Výroba lodí byla

zastavená.19

„Přibližně 80% všech nemoci v rozvojových zemích souvisí s problémy týkajících

se vody.“20

Dnes je v Aralské pánvi více než 1 milion lidí ohroženo, 90% dětí trpí anémií, ženy

mají poruchy štítné žlázy a stoupají malformace plodu.

Šéf kliniky v Nukusu zveřejnil v roce 1999 šokující údaje: 63% dospělých a 60%

dětí v okolí Aralského jezera je nemocných tuberkulózou, průjmy, rakovinou

a anemií. Hroutí se uzbecký zdravotní systém. Není dost peněz ani ošetřujícího

personálu ani nemocnic. Lékaři bez hranic publikovali studii, že bojují

s epidemiemi, ale bludný kruh přibývajících nemocí nelze protnout, protože

prevence je pro zdrcující hospodářský kolaps finančně nedostupná.21

Lidé utíkají, stěhují se za prací, vznikají stresové situace, sociální nejistota

ohrožuje existenci a podporuje migraci. Stoupá chudoba a zároveň s ní

18 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996) 19 Magazin Land und Leute (2007): Zusammenbruch der Industrie und die Zerstörung der

Ökosysteme 20 Glenn – Gordon: Stav budoucnosti (2007) s. 21 21 Magazin Land und Leute (1999), podle logistického koordinátora humanitární organizace „Lékaři

bez hranic“

26

kriminalita. Tisk uvádí, že hladoví polovina populace. Změny v Aralské pánvi

označuje jako největší enviromentální katastrofu.22 Klimatologové zjišťují

postupující změny klimatu celé Turanské nížině.

Změněné poměry v Aralské nížině vyhánějí obyvatelstvo za lepším živobytím.

Migrací je postižena polovina obyvatel celé Aralské nížiny. Nastartovává se řada

nových sekundárních problémů: urbanizace se všemi negativními důsledky,

vykořenění a bída. Tradiční hodnoty jsou zpochybňovány. Kontinuita tradičního

rodinného života je přetrhána a dochází k nerovnoměrnému rozvrstvení

obyvatelstva. Jen někde hustota populace vzrůstá, například v Kirgizstánu

a úrodném Ferganském údolí. Toto údolí patří k nejhustěji obydleným územím

centrální Asie. Střetávají se zde tři národnostní skupiny: Kirgizové 64.9%, Rusové

12.5% a Uzbeci 13.8%.23 Dochází ke konfliktům jednotlivých etnik zejména proto,

že lidé mají k dispozici jen omezené množství vody a půdy.

Horské oblasti a vysočiny jsou obydleny řídce, s nepatrnou migraci, ale s nízkou

sociální sítí, bez lékařské péče a bez jakýchkoliv investic. Průměrný počet

obyvatel je dva lidé na jeden km2.24

Vysokohorská osídlení v krajinách hlavních vodních zdrojů pro Aralskou nížinu

jsou ohrožována přírodními katastrofami, povodněmi, zemětřeseními

a neuváženými antropogenními zásahy do místního enviromentálního systému.

Stavby nových přehrad regulují vodní zdroje pro celou nížinu. Neodborně

a nekoordinovaně zasahují do vodního systému. Protržení přehradních hrází

s následnou katastrofální bahenní záplavou způsobuje ohrožení níže položených

lokalit. Monitoring přehrad je neodborný.

Pro přelidněná města v podhůří je množství vody neadekvátní a voda je

i nekvalitní, odtok vody je průmyslem chemicky zatížen a znečištěn fekáliemi.

22 European Water Asssociation Bulletin No. 2/2007 23 CIA Worldfact Book (2008) 24 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996)

27

Mocenské a etnické zájmy nerespektují ani mezinárodní konvence o množství

vodních přídělů. Špatně programované vodní hospodářství zasahuje evidentně až

do oblasti Aralského jezera.

Jelikož Aralská pánev a Aralské jezero jsou po staletí křižovatkou národů, je

populace velmi heterogenní. Národnostní náboženské a kmenové zvyky ovlivňují

hraniční území mezi západem a východem. Hospodářské nejistoty vedou

k nesnášenlivosti.

Za vlády SSSR byla snaha obyvatelstvo homogenizovat. Nomádi byly nuceni se

usadit, kolem jezera byly zakládány kolchozy rybářské a zemědělské. Migrace

byla regulována nejen státem, ale i kmenovou tradicí. Po odchodu Rusů zesílil

nacionalismus jednotlivých etnik, kolchozy se rozpadly a začal národnostní boj

o vodní zdroje.

Rusové zastupovali vzdělanější vrstvu společnosti, která řídila administrativní

i hospodářské práce. Odešli ze země se svou speciální kvalifikací a odborností.

Došlo k hospodářskému propadu v jednotlivých nově vytvořených republikách.

Nacionalistická hnutí, mocenské boje, rivalita vedly k chaosu a prohloubily konflikt

o vodu.

5.4 Konflikt o vodu

Důležité říční systémy probíhají mezi všemi republikami a vyžadují

mezirepublikovou koordinaci. Dochází zde ke konfliktům ve všech sousedních

nížinných státech ležících podél všech říčních zavodňovacích systémů, včetně

Aralského jezera. K napětí mezi horskými státy vedou i konflikty o přímé

a primární zdroje vody a jejich přerozdělování.

Další existenci lidí lze označit jako boj o vodu, boj o přežití. Zasahují do něj dva

faktory: antropogenním zásahem se změní ráz krajiny a z toho resultují

společenské a sociální změny v celé centrální asijské pánvi. Problémy Aralského

jezera jsou tedy jen částí celého problému, jehož počátek sahá tisíce kilometrů

28

daleko do hor a do tisíce kilometrů vzdálených administrativně-hospodářských

center. V obou případech je lidská činnost klíčovým faktorem.

Sovětskou mocí byly zdroje vody považovány za státní majetek a hospodaření s ní

podléhalo centrálnímu plánování. Za vodu nemusel nikdo z uživatelů platit, ale

také o ní nemohli rozhodovat. Vše bylo podřízeno plánovanému hospodářství,

s vidinou vysokých výnosů a deviz, i za cenu neadekvátních zásahů do krajiny

(kanály, salinace, pesticidy) i do životů lidí (nucené migrace, etnické konflikty,

kolektivizace, korupce mocenských struktur, nekvalifikovaná a nekvalitní práce).

Neodborným

a neuváženým plánováním, zkreslenými informacemi, došlo k celkové katastrofě

v hospodaření s vodou.25

Chyběla evidence, koordinace i monitoring, kanály nebyly udržované a spotřeba

vody nebyla měřena. Zájem o krajinu klesal i pod vlivem válečných událostí

v Afghánistánu. Měřící a regulační systémy přidělující vodu polím a oasám byly

pro nedostatek financí zničeny nebo uzavřeny.

Do konfliktu o vodu zasahovaly i zahraniční mocnosti jako Čína, USA, Irán

a postkomunistické Rusko. V roce 1992 byl vypracován mezinárodní plán pro

záchranu Aralského jezera.26 Určoval zavlažovací plán pro Amudarju a Syrdarju,

ale informační sytém byl příslušnými státy blokován a nefungoval. Společnost pro

hospodaření s vodou se stala bezmocnou a nekompetentní. Mimo to se

k participací nepřihlásila Čína ani Afghánistán.

V posledních letech podléhala řeka Syrdarja ve střední a dolní části toku

návalovým přílivům vody a tím záplavám v nížinách. Špatně regulované přehrady

v Kirgizstánu odpouštěly totiž na jaře při tání vodu v takovém množství, že

ohrožovala níže ležící krajinu Aralského jezera. Důsledkem je vznik lokálního

konfliktu mezi Kazachstánem a Kirgizstánem.

25 Soubor autoru, WGBU Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung 26 Vypracováno mezinárodní organizací „International Fund for Saving the Aral Sea“ (1992)

29

Odlišná situace je na Amudarje. Rozvody vody do oáz způsobují malý přítok vody

do delty této řeky. Jsou to oázy Choresm v Uzbekistánu a Taschavs v

Turkmenistánu. Konfliktní situaci způsobuje i přehrada Talamujun

v Turkmenistánu, která byla příčinou střetu už v sovětské době a vyžádala si

v roce 1995 i vojenský zásah. Docházelo zde k sabotážím na čerpacím zařízení.

Na hospodářství s vodou v Karakumském kanále na středním toku Amudarji má

vliv Turkmenistán.

Eskaluje i konfliktní situace na stavbě přehrady Golden Century (Zlatý věk), která

má být dokončena v roce 2010. Čína intervenuje ve vodohospodářství přes

provincii Xinjang. Je to lidová republika seskupená z různých etnik v centrální Asii,

podléhající čínským vlivům. Je to ohnisko četných místních konfliktů mezi Kirgizi,

Kazachy a čínskými přistěhovalci.

Tyto složité vztahy ve spotřebě vody vedou ke změnám v povodí a ohrožují celé

Aralské jezero.27

Prezident Uzbekistánu Islam Karimov a prezident Kazachstánu Narsultan

Nazarbarjev vidí situaci jako globální problém, jehož řešení není v lokálních

státních silách. Je to úkol pro celou světovou civilizaci. Pomoc krajině

a vypracování konceptu na její záchranu je nezbytné a neodkladné.28

27 Giese - Sehring – Touchine: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien (2004) 28 Giese - Sehring – Touchine: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien (2004)

30

5.5 Shrnutí důsledků vysychání Aralského jezera Důsledky zmenšování Aralského jezera lze shrnout v několika bodech:

1. Množství vody pro Aralské jezero hrozivě klesá.

2. Došlo k destabilizaci v celé oblasti.

3. Zásah způsobil ve velkém rozsahu i změny místního klimatu, který

společně s globálním oteplováním ohrozil vodní zdroje ve velehorách

a urychlil až o 20% tání ledovců.

4. Zhoršila se jakost vody a její využitelnost jak pro zemědělství, tak pro

lidskou spotřebu. Přibývá nemocí, je ohrožen zdravotní stav obyvatelstva,

které je nuceno migrovat.

5. Vznikla sociální destabilita.

6. Došlo ke krajinným katastrofám velkého rozsahu ve velehorách, k sesuvům

půdy, k závalům údolí, k vysušujícím vichřicím s degenerací půdy

v nížinách (vznik pouští).

7. Důsledkem jsou politické konflikty mezi jednotlivými státy o vodu s možností

i válečných střetů.

8. Začalo uplatňování mocenského diktátu, vydírání států navzájem,

manipulace s vodním režimem.

6. ŘEŠENÍ SITUACE A USKUTEČNĚNÉ PROJEKTY

Řešení problému je velmi složité a bude nutné komplexní hodnocení v různých

situacích a oborech (hydrologie, klimatologie, ekonomie, ekologie, politika). Bude

také velmi drahé, jak to ukazují rozpracované projekty. Prognostici na Západě jsou

skeptičtí. Uvést území do původního stavu z roku 1960 považují za nemožné.

Spíše je snaha udržet jezero alespoň ve stávajícím stavu. Rusko zastává

stanovisko nechat volnou ruku přírodě, ať si sama poradí, že člověk nemá

rozhodující vliv na uspořádání krajiny.

Přes všechny protichůdné názory je ale skutečností, že už dnešní práce a projekty

na záchranu jezera mají reálnou koncepci a optimistické vyhlídky.

31

Bohužel, dlouho bylo téma zániku Aralského jezera v bývalém SSSR v minulosti

potlačováno jako lokální problém s lokálním zájmem. Reportáže o Aralu se spíše

zaměřily na zajímavé obrázky lodí rozpadajících se daleko od pobřeží v písečných

dunách a na pustnoucí města. Západ vnímal jen pomalu a obtížně celý rozsah

katastrofy. I po rozpadu Sovětského svazu je těžké získat informace

z postkomunistických republik. Jsou vydávány neochotně, zdroje si protiřečí

a získaná data tvoří pestrou mozaiku, která se těžko sestavuje. Přístup k archivům

byl otevřen až v roce 1987.

Obrázky lodí zakotvených uprostřed písku, místo na vodě, se staly mediálně

známé po celém světě a měly upozornit na katastrofickou situaci v dané oblasti.

Obrázek č.5.: Vrak lodi (zdroj: univerzita Würzburg)

Pod tlakem veřejnosti se vědecké a státní instituce začaly situací zabývat, urgovat

konkrétní informace a mapovat situaci, aby byl dán reálný základ k projektu na

záchranu Aralského jezera. Zájem se měnil dle politické situace a jeho řešení se

odkládalo i z finančních důvodů. V Kazachstánu předložila v roce 1983 Akademie

věd a Ministerstvo zahraničí první projekt na záchranu degenerovaného

ekosystému Aralského jezera, delty Amudarji a Syrdarji, ve spojitosti

32

s ireversibilním čerpáním vody řek střední Asie. Rusko projekt i studii striktně

odmítlo.

V roce 1987 byla zřízena komise pro ekologickou situaci v Aralském jezeře

a okolní krajině, která navrhovala regulaci vodních zdrojů, ale skončila jen

prohlášením o ochraně vod. K odmítnutí stačil negativní postoj sovětského

ministra pro vodohospodářství a zemědělství. Čerpání a zavodňování bylo

i nadále povoleno a žádná další rezoluce stav nezměnila. Odkud a jak má být

jezero ze této situace zachráněno, nebylo specifikováno. Nikoho nezajímalo, kde

vzít vodu pro zavodnění a kdo za vzniklou situaci, eventuálně nápravu,

odpovídá.29

Expedice, které tenkrát vznikly, mapovaly jen stávající situaci v oblasti Aralského

jezera a obou řek a označily osud krajiny za katastrofický.

Ale tyto výsledky nevládních organizací ovlivnily veřejné mínění natolik, že

uveřejněná data z četných kolokvií alarmovala veřejnost.

Kolem roku 1990 byl v Nukusu zřízen nový Institut pro vodu a ekologické problémy

Aralské pánve.

Po rozpadu SSSR bylo postupně uvolněno informační embargo a stupňovala se

snaha vyvést Aralské jezero z těžké krize a nabídnuta mezinárodní spolupráce.

Vzniklo několik projektů k záchraně vodních zdrojů, půdy a opatření ke zlepšení

životního prostředí. Obyvatelstvu v postižených oblastech byly rozšířeny lékařské

služby, zajištěny kapacity lůžek v nemocnicích z 1 500 na 2 200. Hledaly se nové

čisté zdroje vody pro 580 000 obyvatel. Byly vybudovány nové kanalizační sítě

a septiky. Ve skutečnosti je to jen malý pokrok v péči o postiženou populaci. Ale

vzhledem ke složité situaci je to pozitivum. Na lékařské péči se také začala podílet

organizace Lékařů bez hranic, která zveřejnila epidemiologické poznatky.

Pomoc při řešení ztěžují v celé oblasti Turanské nížiny a v okolních velehorách

29 Giese - Sehring – Touchine: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien (2004)

33

politicko-mocenské konflikty. Vznikly ve všech státech ležících u zdrojů vody,

u jejich průtoků, až ke vstupu do Aralského jezera. Tyto konflikty způsobují

hospodářskou destabilitu celé centrální Asie (Uzbekistán, Kazachstán, Kirgizstán,

Xijang, Čína a Afghanistán). Státy na horních tocích řek stojí proti sobě navzájem i

proti státům v nížinách. Jedná se o boj o vodu, na vodě je závislá celá nížina se

75 miliony obyvatel. Ti žijí ze zásob vody v řekách, které tečou mezistátně.

Všechna tato údolí a nížiny jsou závislé na regulaci vody ve velehorách, na funkci

horských přehrad, jejichž odtoková kapacita je ovládána politickými a mocenskými

strukturami horských států.

Globální oteplování způsobuje, že vody je stále méně. Její regulace je v rukou lidí,

čímž se zvyšuje nebezpečí konfliktů. Často dochází k odříznutí města nebo oázy

od zásobování vodou uzavřením přehrady, nebo nevhodnou stavbou přehrady

nové.

Řešení je v kooperaci jednotlivých států. Vznikla proto Mezistátní komise pro

vodní koordinaci – ICWC – která je podřízena Mezinárodní ochraně vodních

zdrojů – IFAS. Jejím úkolem je regulace, ochrana a efektivní využívání vodních

zdrojů pro Aralské jezero. Členové organizací se scházejí každé čtyři roky.

V Uzbekistánu je Komise pro vodní tok Syrdarje umístěna v Taškentu, pro

Amudarju v Urgentši.

Všech pět států centrální Asie jsou členy IFAS. Státy mají rozdílné zájmy

a koordinační kompetence ICVC jsou tím omezeny.

Zavlažovací systém je proto velmi křehký a lokální vlivy na znovuzavodnění

Aralského jezera těžké. Ale výsledek závisí na rozhodnutí, zda vyvolat konflikt

nebo kooperovat.

34

6.1 Řešení a projekty Řešení situace kolem Aralského jezera se dělí na dva faktory:

1. lokální

2. globální

6.1.1. lokální: Je nutno pokusit se o obnovení jezera do původního rozsahu se zvýšenou kvalitou

vody bez zvýšené koncentrace soli, pesticidů, herbicidů a hnojiv ve vodě. Tím

zaručit i návrat ryb a ostatní fauny do jezera. Bude tak obnoven rybolov,

zpracování ryb a obnoven celý rybolovný průmysl včetně konzervárenského. Bude

nutno vysušit a zrekultivovat bahnitá, zasolená, jezera a zrekultivované delty, aby

mohly být znovu obhospodařovány. Tím stoupne zaměstnanost, zlepší se sociální

poměry a ustane migrace. Subvence pomohou rentabilitě průmyslu. Bude nutná

osvětová činnost mezi všemi obyvateli s vysvětlením příčin a následků vysychání

Aralského jezera i s plánem účinných protiopatření. Zabezpečit zkvalitnění

zemědělství a zaměřit obyvatelstvo na pěstování tradičních tuzemských plodin.

Expanzi nerentabilních plantáží je nutno redukovat a přejít na pěstování

nenáročných plodin – pšenice, ječmene. Extenzivní hospodářství by mělo být

utlumeno jen na 40% půdy, obdělávání prováděno jen s omezeným používáním

hnojiv a herbicidů.

Dále, osvětovou činností naučit lidi šetřit s vodou a pro záchranu Aralského jezera

snížit ve velké míře počet odtokových kanálů. Obnovit přítoky řek Amudarji a

Syrdarji do Aralského jezera.

Dlouhodobě uspořádávat ekonomické a ekologické semináře a vyškolit si tak

vlastní odborníky. Involvovat aktivity zahraničních expertů z OSN do záchranných

projektů.

6.1.2. globální: Důležitou složku činí druhý faktor, tj. globální zájem o záchranu Aralského jezera.

K tomu je nutno zabezpečit investice ze zahraničí a humanitární a rozvojová

pomoc. Ta se neobejde bez celosvětových finančních institucí, bank a center pro

35

rozvoj krajiny a její ochranu.

Uvedu několik příkladů zahraničních aktivit pro záchranu Aralského jezera.

Pomáhat mohou organizace jak státní, tak soukromé.

Již v roce 1992 zahájila Světová banka program k zachránění Aralského jezera.

Za dva roky byl rozšířen na asijské státy. (Weltbankprojekt 1992. Adaptace

asijskými státy 1994. Dále švýcarský projekt Hydrometeorological services project

s dotací 1,8 mil. USD pro založení databáze s dataanalýzou v centrální Asii)30.

Strategickým cílem Světové banky je založení systému globálního zpracování

meteorologických dat, jeho vědecká analýza se spoluprací hydrometeorologických

služeb pěti států u Aralského jezera. Ty mají za úkol pomáhat hodnotit situaci

vodních zdrojů v aralské oblasti s jejich vyhodnocováním kvalitativním

a kvantitativním. Systém má evidovat rovnovážné rozdělování vody do pěti

zúčastněných států a sledovat využitelnost zavodnění a užitek pro zemědělskou

produkci. Ve všech pěti zemích má být zlepšena infrastruktura, se zpětným vlivem

na životní podmínky. Světový projekt se opírá o bankovní projekt Fáze 1

a o Konsolidační projekt fáze 2. K tomu se připojil švýcarský projekt SASM

(Švýcarská mise Aralského jezera, RCH - Regional Center of Hydrology

v centrální Asii). Důležitý je globální projekt UNESCO 2000 „Water Relited Vision

of the Aral Sea Bassin“.31

Humanitárně zaměřené Švýcarsko se rozhodlo k realizaci cílů první fáze

světového plánu na záchranu Aralského jezera, a to zřízením

hydrometeorologických služeb ve spolupráci s místními experty. Dalším krokem

bylo uskutečnění a financování těchto pilotních projektů:

1. Zřízení stanic s vybavením a vzděláváním personálu.

2. Vybudování infrastruktury (hardware, software) s digitálním zpracováním ze

satelitních přijímačů a se zpracováním geografického informačního

30 Baumgartner - Spreafico – Weiss: Hydropower and conflicts over water in Central Asia (2001)

31 Technische Berguniversität, Bergakademie Freiberg (2004)

36

systému a se založením databanky.

3. Instalací satelitů sledovat tání sněhu v horách a vytvoření modelového

systému (SRM) pro ovlivnění toků řek při tání.

4. Vytvořit tak bázi pro funkční prognostický systém celé pánve s velehorským

věncem.

5. Zaučit k samostatné práci lokální experty na různých stanicích.

Na tuto fázi navazují další tzv. konsolidační projekty. Na tomto projektu se stále

průběžně pracuje.

Je to přesně dodržování a sjednocení zásad první fáze s navázáním dalšího

prognostického rozvoje. V tomto okamžiku vstupuje do projekcí DEZA (Direktion

für Entwicklung und Zusammenarbeit) pro rozvojovou spolupráci. DEZA se zajímá

a podporuje spolupráci na celém světě, se zaměřením na východní Evropu.

Spolupráce s místním obyvatelstvem je její priorita. DEZA, v touze zajistit a zaručit

spolupráci v Aralské krajině, iniciovala vybudování RCH, tj. Regional Center of

Hydrology in Central Asia, na 10 až 15 let.

Koncentrace na problematiku hydrologie v centrální Asii je důsledkem špatné

situace v Aralské kotlině, kde většina měřících stanic s hydrometeorologickou

službou byla v minulosti uzavřena pro nedostatek peněz. Strategický plán všech

rozvojových projektů DEZy je vyškolit personál na náklady DEZy. Je tedy pro

cílové země velmi vstřícný a nejperspektivnější.

Pět zemí kolem Aralského jezera se připojuje k programům trvale provozovaným

centrem RCH.

Nejdůležitější aktivity se soustřeďují v centru MFB Geo Consulting pro vybudování

komunikačního systému pro pozorování vodohospodářské situace v horách

a sledování povětrnostních poměrů se soustavným monitorováním

meteorologickým. Zjištěná fakta jsou přesně dokumentována a předávána

informační službě. Speciální týmy pracují v Uzbekistánu (Taškent), Tádžikistánu

(Dušanbe) a Kazachstánu (Alma-Ata).

37

Shrneme-li všechny faktory působící ohrožení Aralského jezera a krajiny

chronologicky, pak znějí:

1950 práce na přehradách a přítocích Amudarji a Syrdarji poškodily

a omezily přítok vody do jezera

1955 těžba nafty ohrozila kvalitu vody

1960 začalo masivní čerpání vody z dvou přítokových řek do tisíce kanálů

1970 těžba zemního plynu a instalace potrubí do Ruska devastovala

krajinu

1987 byly poškozeny přítoky Amudarji, která vyschla a do Aralského jezera

nevtékala

1987-1989 nedostatek přítoků a pokračující vysychání rozdělí Aralské jezero na

dvě části. Na tuto skutečnost reagovaly odezvy veřejnosti a vyvolaly

demonstrace ochránců přírody v Turanu. Jedenáctá pětiletka totiž

vyhlásila plán obrácení sibiřských řek do regionu, když byly

satelitními záznamy ukázány těžké devastace krajiny jezera.

1990 konference v Nukusu poukázala na dramatické následky pro Aralské

jezero ze zničených říčních režimů

1990-2010 ukončí Turkmenistán stavbu přehrady Golden Century (Zlatý věk)

1991 se dohodli mezirepublikově o znovunaplnění Aralského jezera

1992 začíná přestavba přehrady na Syrdarje, sloužící k zásobování vody

pro Aralské jezero32

32 Soubor autorů: Tu-Freiberg, The Aral in crisis (2004)

38

1992 International Fund for Saving the Aral Sea žádá o založení

internacionálního managementu zavlažování z Amudraji a Syrdarji

2006 osvětový Aral Sea Project 2006 je organizací, která se snaží ovlivnit

celosvětové úsilí o realizaci projektů záchrany Aralského jezera. Je to

akce umělců, publicistů, filmařů a médií s cílem vysvětlit ožehavost

situace, vyburcovat veřejné mínění a vyvinout tlak na struktury

ekologické i politické. Stanovila si za úkol být mostem mezi Evropou

a centrální Asií a ve svých dílech na filmových festivalech vzbudit

emoce širokého okruhu lidí. Pořádá celosvětové semináře, vydává

CD, čímž medializuje velmi účinně celý problém. Velmi aktuální je

práce německého střediska v Kirovu, jehož kulturní centrum

exportuje aktuální videoklipy o Aralu. Veřejnost aktivují tyto programy

morálně. Poukazují na nutnost mezinárodní finanční pomoci.33

V roce 2003 poskytla Světová banka padesátimilonový dolarový kredit pro úpravu

zavodňovacího systému do Aralského jezera. K ní se připojila Rozvojová asijská

banka. Toky peněz směřovaly do zlepšeného plánování zavodňovacího systému,

do podpory pěstování tradičních plodin. Stabilizace ekonomiky vytlačila pěstování

a pašování opia, které bylo hlavním zdrojem příjmů v krajině. Čína se snaží

pomocí vlastních dělníků vybudovat kolem Kabulu kanalizační systém s investicí

10 mil. dolarů. Projekt se ale rozpadá z důvodu odmítání přistěhovalectví cizích

pracovních sil. Na stabilizaci stavu Aralského jezera pracují v Tádžikistánu

japonští experti. Německá firma Volkswagen zakládá vlastní nadaci pro obnovu

Aralského jezera.

Vznikají účinné kooperační projekty mezi jednotlivými zeměmi s jedním cílem –

potlačit krize mezi jednotlivými státy centrální Asie a zachránit Aralské jezero.

33 Land und Leute: magazin für Geo und Naturwissenschaft (1999)

39

7. PROGNÓZY VÝVOJE ARALSKÉHO JEZERA

Prognostici a západní vědci vidí osud jezera skepticky. Jeho uvedení do

původního stavu z r. 1960 považují za nemožné. Za nynější situace je snaha

udržet jezero v rozsahu, v jakém se nyní nachází. Dosažení původní rozlohy

Aralského jezera a regenerace krajiny by stála miliardy eur a realizace

záchranných projektů se tím stává nedosažitelnou. Aby se mohly projekty

realizovat, musela by se stabilizovat hospodářská a politická situace natolik, že by

se utvořil reálný předpoklad pro místní a celosvětové investice. Zatím není moc

vyhlídek, že by někdo mohl působit trvale a pozitivně na státy, jako je Kazachstán

a Uzbekistán, aby přestaly ve sporech a v další zavodňovací expanzi. Přece jen

30% exportu bavlny a rýže, které kdysi z krajiny dosahoval SSSR, představuje pro

nové státy lukrativní obchod a zdroje deviz.

Možnosti, které jsou v současnosti k záchraně Aralského jezera, jsou spíše

utopisticko-hypotetické.

Jsou to návrhy:

1. na svedení vody z Pamíru

2. na obrácení sibiřských řek na jih do Aralského jezera

3. na vybudování kanálu spojujícího Kaspické moře s Aralským jezerem

4. na obrácení toku Volhy přes Ural

5. na vypumpování vody z jezera Issylkul v Kirgizstánu

6. na obrácení toku vody z Kamyše

7. na rozvod podzemních vod z vyčerpaných hlubokých studní34

Jednotlivé návrhy představují velké problémy.

Jestliže má být ovlivněn přítok vody v kanálech, pak je nutné zpevnění jejich hrází

a pečlivé sledování prosakování do okolní půdy, redukcí kanálů ovlivnit vypařování

vody, zvýšit zbylou vodu v její kvalitě a zamezit průnik chemikálií. Kvalita

Aralského jezera záleží na jeho přítocích. Mimo to je nutno budovat hustou síť

40

čerpacích stanic pro kanály, které je v pouštní krajině s písečnými bouřemi těžké

udržovat, neboť je ničí nejen přírodní síly, ale i neodpovědní obyvatelé krajin.

Přečerpávání vody do Kaspického moře by byl úkol nepředstavitelně náročný na

energii i financování, s relativně pochybným úspěchem.

Uvažování o obrácení toku řek je utopistické. Tak velké zásahy do krajiny jsou

nevypočitatelné jak pro osud přírody, tak pro lidi. Jeho dopady můžeme sledovat

např. při budování přehrad v Číně, kde důsledky jsou katastrofické – 1 milion lidí

přestěhován, obrovské záplavy a sesuvy půdy.

Diskutabilní je projekt o čerpání spodních vod, které by vyžadovalo zřízení asi

50 000 studní. Potrubí, které by vodu odvádělo na 10 tisících kilometrech, je

nepředstavitelný a nehospodárný projekt s velkými investicemi a tvrdým zásahem

do fosilních zásob vody.

Za nynější situace se zdá jedinou perspektivou zastavit okamžitě zavodňování polí

a vyměnit druh pěstovaných plodin za druh nenáročný a tím přivést vodu do

Aralského jezera.

7.1 Záchranné projekty budoucnosti Aralského jezera

Spočívají zejména v zavedení účinných prognostických hydrometeorologických

informačních systémů (popsaných v předchozích kapitolách), které jsou

principiální a perspektivní. Je nutno pokračovat v intenzifikaci výzkumných prací

celosvětového charakteru s dostatečným stabilním finančním zajištěním. Nelze

podceňovat, ale podporovat místní aktivity v záchraně jezera, jako je snaha o

vybudování přehrady v Kok-Aralu a tím nasměrovat tok Syrdarje do Malého

aralského jezera. Přehrada byla sice financována Světovou bankou, ale

prováděna místními lidmi. Tím byl obnoven i důležitý hospodářský faktor, tj.

rybolov, který vrátil lidem naději na živobytí. Přehrada je dlouhá 13 km, odborně

34 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 363

41

regulovaná, takže voda je podle potřeb směřována do Aralského jezera.

Hospodářství v okolní krajině je přesměrováno z velkých farem na soukromé malé

podniky s rekultivovanou a odsolenou půdou, kde návrat původní vegetace

přispívá k zúrodnění. Zájem se soustřeďuje na pěstování rostlin odolných proti

soli, jako jsou slunečnice, pšenice nebo vojtěška.

Agrární sektor je podporován i ze zahraničí (Japonsko), ale záleží i na místních

iniciativách výzkumných ústavů, jako např. Uzbecko-kazachstánský ústav ochrany

rostlin, který sleduje doporučením vhodných rostlin prosperitu v krajině. Z něho

vycházejí úspěšné návrhy na zachránění krajiny kolem Aralského jezera, kde

mimo odstraňování degeneračních faktorů půdy došlo i k úspěšnému zásahu do

fauny. V roce 2002 se přemnožily totiž kobylky tak, že zaplavily přes 1 milion

hektarů půdy v Uzbekistánu, zničily úrodu a opakovaně ohrožovaly zemědělství a

obyvatelstvo. Návrhy uvedeného ústavu na likvidaci kobylek byly velmi úspěšné.

Návrat vody do jezera znamená velkou naději pro krajinu i lidi, pro rybolov a pro

ovlivnění místního klimatu. Návrat vody do jezera znamená zatlačení pouští,

snížení slanosti vod a přivedení nových ryb. Výzkumné ústavy zkoumaly vhodnost

rybích druhů pro jezero, kde obsah vody klesal v důsledku přítoků ze 4,0% na

1,5%. Mohl být obnoven export ryb z Kazachstánu i do zahraničí. Jsou to jistě jen

částečné a relativně malé úseky v severní části jezera. Jeho druhá část vysychá

dál. Experti doufají, že se uskuteční i zásahy do jižních částí jezera, ale nebude to

lehký úkol.

Staré přísloví Uzbeků říká: „Kde končí voda, tam končí svět“. 35

Co tedy převáží? Naděje nebo skepse? Jaký osud čeká Aralské jezero?

Jak si představuji scénář záchrany Aralského jezera?

V první řadě je nutno vyřešit přívod vody za pomoci všech dostupných technických

35 Léttole – Mainguet: Der Aralsee (1996), s. 1

42

a finančních možností, jako jsou dotace, světové investice, z domácích zdrojů

nafta a plyn. Při plném nasazení by byla možnost naplnit jezero objemem vody

800 až 900 km3 dlouhodobou záležitostí, prognosticky by to trvalo do r. 2050, aby

se hladina stabilizovala. Hledání způsobu, jak tento plán realizovat, trvá již 20

roků.

7.2 Diskuse

Je možné udržet alespoň nynější rozsah jezera? Jak svést říční rezervy do

Aralského jezera ? Je technicky možné čerpat spodní vody do Aralského jezera ?

Myslím si, že je neuskutečnitelné otočení toku sibiřských řek do Aralského jezera.

Tudy cesta nepovede a recept na řešení zatím nemá nikdo.

V druhé řadě by se asi mělo uvažovat o jiném vodohospodářském projektu, než o

projektu na zásobování zemědělství vodou. Základem by mohl být přechod

z rostlinné výroby na jiný způsob využívání krajiny. Redukovalo by se zemědělství

a přešlo se na průmyslovou výrobu, která je méně náročná na vodu. Využitím

nerostného bohatství a zakládáním továren by se pak získané prostředky mohly

investovat do průmyslu a jen v menší míře do agrikultury. Pomocí nových

gentechnologických praktik by byly vypěstovány odolnější rostliny, které by

snadněji zabezpečovaly obživu obyvatelstva i export. Voda pro továrny by mohla

být zpracovávána odsolováním mořské vody hlubinnými vrty a pitná voda čerpána

z fosilních zdrojů. Podobný projekt byl úspěšně realizován při rekultivaci pouště

Negev v Izraeli. V Aralské kotlině by měla být i pro místní hospodářství maximálně

využitelná nafta. Vodohospodářská zařízení jiného typu, zakládali kdysi v Aralské

kotlině a na hranici Číny, jako hluboké vodní tunely až v hloubce 100 metrů, které

místní zemědělci udržovali. Zavodňovali tímto způsobem zeleninová pole

a vinohrady přesným dělením vody ke kořenům rostlin a takto omezovali velké

odpařování. Podobným způsobem, omezováním spotřeby vody, pěstovali v povodí

řek i Afričané na založených poldrech obiloviny. Bohužel, dnešním populacím by

tyto zdroje už nestačily.

43

Třetí cestou, jak v Aralské pánvi šetřit vodou, je informovanost širokých vrstev

populace. Je nutno zvýšit osvětovou činnost a formovat postoje obyvatelstva

k významu šetření vodou.

S přibývající populací už se dají těžce uplatňovat tradiční způsoby života,

kočování, pastevectví, a omezená spotřeba potravin. Kmenové zákony vedou

k vzájemným konfliktům a sociální rozdíly k nerovnováze a nekonsolidovanosti

společenských poměrů. To negativně ovlivňuje přírodu, zatíženou přelidněním.

Populační exploze se podílí na ničení ekosystému, a proto bude muset být řešena.

Ovšem, na základě poučenosti a dobrovolnosti.36

Naděje pro krajinu spočívá v geoinformatice a kartografickém zpracování

hydrometeorologických údajů spolu s věrohodnou dokumentaci. Aplikace

získaných údajů do praxe umožní spolehlivou prognózu počasí v celé krajině

a tím i uzpůsobení zemědělství.

Pro Aralské jezero je velkou nadějí, že dostatek vody by mohl zastavit vysychání,

případně přispět k zvětšení jeho plochy.

K problému klimatologických změn globálního charakteru a jejích ovlivňováni

činností člověka (skleníkový efekt a podíl CO2) se vyjadřují i ruští klimatologové.

Zajímavý článek vyšel ve švýcarském časopise Weltwoche o pozitivní reversibilitě

krajiny jiným než antropogením vlivem.

V ruských vědeckých kruzích se nevěří na neodstranitelnost a progresi ekologické

katastrofy. Spoléhají na samoregulaci přírodních jevů. Lidské vlivy a usnesení

(včetně Kjótské deklarace) o omezení CO2 relativizují jako nepodstatné politikum.

Principy ovlivnění krajiny člověkem jsou dle jejich názoru dočasné, rozsahem

omezené a jejich katastrofické vidění neodůvodněné. Opírají se

o neodhadnutelnost klimatických změn a jejich extrémních důsledků ve světě.

Uvádějí daleko větší vlivy na krajinu než jsou lidské. Je to vliv slunečního záření,

36 Nováček: Křižovatky budoucnosti (1999), s. 35

44

sopečné činnosti a periodických výkyvů teplot nad oceánem. Koncentrace CO2 je

nad vypařující se hladinou moří šedesátkrát větší než činnosti člověka

produkujícího CO2. Tento názor zastávají vědci Golubčikov a jeho spolupracovníci z Moskevské univerzity a z Pulkovské observatoře, kteří opírají svůj názor o vliv

opakující se zvýšené radiace slunečních proudů záření. Ve 20. století je sluneční

radiace nejvyšší v posledních 600 letech. V 90. letech minulého století dosahovala

vrcholu. V té době se také zvýšily průměrné teploty na zemském povrchu. Nyní

dochází k ubývající fázi slunečního cyklu, která se za 50 let projeví poklesem

teplot a chladným létem střídaným tvrdou zimou. Ovlivňuje tedy opakující se

sluneční záření klimatické poměry na Zemi více a člověk je jen malý článek

v řetězu přírodních jevů. Samoregulace klimatických sil a environmentální změny

jsou tedy jinde, než v činnosti lidské. Oceánolog Lissin označuje skepticky, že

člověk v podstatě nebude mít tak velký vliv na klima a na krajinu. Nelze tedy

rozhodovat panikářsky o konci Aralského jezera, neboť jeho osud rozhodne

příroda a nikoliv člověk.37

Tato teorie opomíjí antropogení faktor. Český meteorolog Ladislav Metelka

souhlasí, že extraterestrické faktory mají na klima a krajinu velký vliv. Ale to

nemůže člověk změnit. Kdežto omezením CO2 může ovlivnit sklepníkovy efekt

a omezit globální oteplování.

Vliv člověka byl v případě Aralské kotliny velmi zřetelný a určující a my máme

odpovědnost a tedy musíme řešit i následky své činnosti. Musíme se pokusit nejen

napravit škody v přírodě, ale uspokojit i potřeby lidí žijících v této krajině.

Obyvatelé mají právo na zdravé prostředí, na respektování jejích hodnotové

orientace, jejich potřeb jídla, vody a sociálního zabezpečení. Zpětně zase oni

pomohou napravit chyby napáchané na Aralském jezeře. Pochopíme-li problémy a

budeme-li na ně včas reagovat a naučíme se nepodceňovat přírodu, pak budeme

jednat konstruktivně a hledat společné východisko z konfliktu.

„Optimální je nerezignovat a nenechat se problémy zavalit.“38

37 Köppel, Weltwoche Nr. 9, březen 2007 38 Nováček: Křižovatky budoucnosti (1999)

45

„Skutečny udržitelný rozvoji není možný bez proměny lidského přístupu ke světlu

přírodě a především k ostatním lidem. Je nutné vytvořit taková partnerství pro

udržitelný rozvoji, které pomohou rozvojovým zemím vyvarovat se chyb, kterých

se dopustily rozvinuté země v ranných fázích svého rozvoje.“39

Neakceptovat bezvýchodnost situace, ale ani nehledat jednoduchá řešení

a počítat s řadou komplikací i možných ztroskotání. Naším cílem bude udržitelný

rozvoj života nejen pro lidi kolem Aralského jezera.

39 Glenn – Gordon: Stav budoucnosti (2007) s. 190

46

8. ZÁVĚR Podle mého názoru, z dosud publikovaných a mně přístupných zdrojů

k problematice Aralského jezera, v kontextu s centrální asijskou krajinou vyplývá,

že ani já nemohu mít jednoznačné stanovisko k dalšímu vývoji Aralského jezera.

Problémy a řešení jsou složitá a často kontroverzní a spočívají v rukou odborníků

celého světa.

Domnívám se, že ať už bude výsledek pozitivní a jezero bude zachráněno, nebo

prognóza be špatná, katastrofa Aralského jezera představuje především velkou

výstrahu, kam mohou vést neuvážené zásahy člověka do přírody. Člověk ve své

dobyvačnosti a chtivosti ohrozil jezerní systém, krajinu, klima a obyvatele krajiny

a porušil rovnováhu přírody.

„Nedostatek vody, či její špatná kvalita, způsobila smrt desetkrát více lidí, nežli

všechny válečné konflikty dohromady.“40

„Hladiny podzemní vody, klesají na všech kontinentech, čtyřicet procent lidstva žije

v povodí řek sdílených více národy.“41

Tento degenerovaný kus světa snad bude mementem a odradí i jinde od

extrémních zásahů.

Rok 2008 byl vyhlášen rokem planety Země. Doufám, že tento příspěvek bude

pozitivním upozorněním, jak opatrně má člověk zasahovat do přírody.

Zvítězí rozum a zodpovědnost, poněvadž respekt k lidem a k přírodě je základem

spolužití a budoucnosti naší planety.42

40 Glenn – Gordon: Stav budoucnosti (2007) s. 21 41 Glenn – Gordon: Stav budoucnosti (2007) s. 21 42 Nováček: Křižovatky budoucnosti (1999)

47

9. SHRNUTÍ

Vysychání Aralského jezera od roku 1960 do dnešních dnů je vyvoláno

antropogením působením a oteplováním klimatu. Zasahuje nejen organizmy zde

žijící, ale vede i k mezoklimatickým změnám celého regionu Aralské pánve.

Zmenšená vodní plocha Aralského jezera redukovala termický vyrovnávací faktor

do té míry, že počasí v krajině dostává kontinentální charakter. Mění se denní

a roční kolísání teplot, zvětšují se teplotní amplitudy. Odpařování vody z Aralského

jezera, které brzdilo tah větrů ze stepí centrální Asie, se snížilo a silné bouře ze

severu zavály stepní krajinu pískem. Tyto písečné bouře, smíšené se soli,

poškodily krajinu, floru, faunu a člověka. Půda byla znehodnocena. Kontinentální

typ klimatu zkrátil vegetační periodu a zvýšil počet mrazivých dnů, až do údolí řek

Amudarja a Syrdarja. Z toho vyplývající redukce zemědělství měla za následek

zhoršení hospodářské situace a nedostatek zdrojů výživy.

Antropogenní vlivy, zasahující neuváženými zavodňovacími projekty do

vodohospodářství, zavinily vysychání jezera a celého nížinného území Aralské

pánve.

Regulace řek, přivádějících do jezera vodu, přehrady, rozvod vody četnými kanály,

omezily přítoky do Aralského jezera natolik, že se jezero vysycháním zmenšuje.

Místo zvýšené produkce zeleniny, obilovin a bavlny, se kterou bylo po úpravě

zavodnění počítáno, dochází dnes k poklesu výroby. Extenzivní vodohospodářský

systém se pro ekonomiku stal nerentabilní. Odebraná voda z řek chybí v Aralském

jezeře. V kanálech a v přehradách ubývá vody silným odpařováním. Krajině

a půdě chybí odborný management pro vodu. Krajina degeneruje.

Osamostatnění států kolem Aralského jezera vedlo po rozpadu Sovětského svazu

k politickým konfliktům a k boji o vodu jako o důležitý mocensko-ekonomický

instrument. Voda se stala strategickou surovinou se stejnou hodnotou jakou má

jinde nafta. Čím méně vody, tím větší počet rozbrojů mezi státy, až k možným

ozbrojeným konfliktům. Zatím jsou problémy jen lokálního charakteru.

Pozornost veřejnosti a snaha o materiální, finanční a humanitární pomoc byla

48

podpořena globální medializací aralského problému. Studie ukazují, že

spravedlivé rozdělení vodních zdrojů by mohlo vést ke kooperaci místo ke

konfliktům, bez nedůvěry mezi státy. Snaha o záchranu Aralského jezera,

s vyřešením enviromentální katastrofy, je ukázkou jak pracná a často nemožná je

obnova křehké rovnováhy přírody a jak lehce ji může člověk porušit. Rok planety

Země by měl byt toho mementem.

49

9. SUMMARY:

Drying out of the Aral Sea from 1996 till now has been caused by anthropogenic

influence and warming of climate. It affects not only the organisms living here but it

also leads to mesoclimatic changes of the whole region of Aral Basin. Shrunk

water area of the Aral Sea reduced the thermal compensatory factor to the extent

that the weather in the area gains continental character. The daily and year

temperature oscillations are changing, temperature amplitudes are increasing.

Water evaporation of the Aral Sea which used to stop wind blowing from the

steppes of central Asia lowered and strong storms from the north blew the steppes

with sand. These sand storms mixed with salts damaged the landscape, flora,

fauna and human beings.

Soil was deteriorated. Continental type of climate shortened the period of

vegetation and enlarged the number of freezing days even in valley of rivers

Amudarja and Syrdarja. From that arising reduction of agriculture resulted in

worsened economic situation and lack of nurture sources. Anthropogenic

influences, affecting the management of water supplies by unweighted watering

projects, caused the drying out of the sea and of the whole area of Aral Basin.

Regulation of the rivers leading water to the sea, dams, water distribution by

numerous channels reduced the inflow to the Aral Sea so much that it is

diminishing. The production of vegetables, grain and cotton is decreasing instead

of increasing as it was expected after building the system of water distribution. The

extensive water system does not pay off to economy. The water taken from the

rivers is missing in the Aral Sea. Extensive evaporation of water lowers the level of

water in the channels and dams.

The environment and soil is missing professional water management. The

landscape is degenerating. Independence of states around the Aral Sea led to

political conflicts and to the fight of water as an important power-economic

instrument after division of the Soviet Union. Water became strategic material with

same value as oil had in other parts. The less water there is the more dissensions

between states rises, up to possible armed conflicts. Till now the problems have

been mainly of local character.

50

Attention of the public and effort of materialistic, financial and humanitarian help

was supported by global medialization of Aral problem. Studies show that

equitable division of water resources could lead to cooperation instead of conflicts

without distrust between states. Effort of rescue of the Aral Sea solving the

environmental catastrophe is an example of how regeneration of fragile nature

balance is demanding and not often possible and how human being can destroy it

easily. The Year of the Earth should be memento of it.

51

10. POUŽITÉ ZDROJE: BAUMGARTNER M., SPREAFICO M., WEISS H.W.: Hydropower and conflicts over water in Central Asia, Mountains of the World, UN Comission on sustainable Development and its 2001 Spring Session, Mountain Agenda, University of Bern, Dept. Of Geography (Switzerland) GIESE E., SEHRING J., TOUCHINE A.: Wasser und Wassermanagement in Zentralasien, Zeitschrift Geschichte- Politik- Wirtschaft, München 2004 GLEN J., GORDON T.: Stav budoucnosti, Vybrané kapitoly 1997- 2007. 1. vyd. Univerzita Palackého, Olomouc 2007, 252 S., ISBN 978-80-244-1818-6

GLAZOVSKY, Nikita F. (1995): The Aral Sea Basin. In Kasperson, Jeanne, Roger Kasperson, and B.L.. Turner, ed. Regions at Risk: Comparisons of Threatened Environments (New York: United Nations University Press, 1995) p. 92.

KLÖTZLI S.: Umweltzerstörung und Politik in Zentralasien Verlag Peter Lang. Bern/Berlin/Frankfurt 1997 KOLEKTIV AUTORU: Školní Atlas světa, 1. vyd. Kartografie Praha 2004, 175 S., ISBN 80-7011-730-3 LÉTOLLE R., MAINGUET M.: Der Aralsee – eine ökologische Katastrophe. Springer -Verlag, Berlin 1996, 517 S., ISBN 3-0540-58730-6

MICKLIN P.: The Aral Sea Disaster. Annual Review of Earth and Planetary Science, Volume 35, pp. 47--72. 2007

NOVÁČEK P.: Křižovatky budoucnosti. G plus G, Praha 1999, 281 S., ISBN 80-86103-27-7 SMOLOVÁ I., VYSOUDIL M.: Zeměpis na dlani, 1. vyd. Rubico Olomouc 2003, 124 S., ISBN 80-85839-88-1 TURNER, ed. Regions at Risk: Comparisons of Threatened Environments (New York: United Nations University Press, 1995) p. 92

52

VOŽENÍLEK V.: Aplikovaná Kartografie І., 2. vyd. Univerzita Palackého 2004, 187 S., ISBN 80-244-0270-X VYSOUDIL M.: Meteorologie a Klimatologie. 1. vyd. Univerzita Palackého 2004, 281 S., ISBN80-244-0875-9 A high-resolution diatom-inferred palaeoconductivity and lake level record of the Aral Sea for the last 1600 yr [online]. 2007 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-03]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science>. Analyse von Entwicklung und Umwelt : Seminar zu Entwicklungsfragen [online]. 2002 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-22]. Dostupný z WWW: <http://www.cde.unibe.ch/University/pdf/Seminarbericht_2002_Zentralasien.pdf>. Aral Sea basin: a sea dies, a sea also rises [online]. 2007, akt. neuvedeno [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17626470?dopt=Abstract>. ARNE, Heinrich. Wassernutzung am Aralsee : Bilanz einer ökologischen Katastrophe [online]. 2003 [cit. 2008-02-14]. Dostupný z WWW: <http://www.hydrology.uni-kiel.de/lehre/seminar/ss03/heinrich_aralsee.pdf>. Assessing uncertainties in dust emission in the Aral Sea region caused by meteorological fields predicted with a mesoscale model [online]. c2006 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-05]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science>. BARTH, Peter. Das Aralsee-Syndrom [online]. 2006 [cit. 2007-09-08]. Dostupný z WWW: <http://www.peterbarth.de/wasser_aral.html>. Boji o vodu [online]. ustav mezinárodních vztahů, 2004 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-04]. Dostupný z WWW: < Central Eurasian water crisis : Caspian, Aral, and Dead Seas [online]. [1998] , akt. neuvedeno [cit. 2007-07-05]. Dostupný z WWW: <http://www.unu.edu/unupress/unupbooks/uu18ce/uu18ce00.htm#Contents>.

53

Climate variability in the Aral Sea basin (Central Asia) during the late Holocene based on vegetation changes [online]. c2006 [cit. 2008-02-22]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science>. Control of wind strength and frequency in the Aral Sea basin during the late Holocene [online]. c2007 [cit. 2008-04-03]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science? >. Das Klima Der Trockenen Mittelbreiten Eurasiens [online]. 3.1.2001 [cit. 2008-03-06]. Dostupný z WWW: <http://geo.bildungszentrum-markdorf.de/fortbildung/pages/klima(web).htm>. DEZA [online]. 2008 [cit. 2007-12-27]. Dostupný z WWW: <http://www.deza.ch/de/Home/Laender/Gemeinschaft_Unabhaengiger_Staaten_GUS/Zentralasien_Kirgistan_Tadschikistan_Usbekistan>. Deutsches Lehrmittel und Kulturzentrum Kirov [online]. 2000 , 06.05.2004 [cit. 2008-02-06]. Dostupný z WWW: <http://www.kirov-center.org/dzk06_060.shtml>. Evaluation of the toxicological properties of ground- and surface-water samples from the Aral Sea Basin [online]. c2007 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-04]. Dostupný z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17258298?dopt=Abstract>. EWA : European Water Association [online]. [2008] [cit. 2008-01-12]. Dostupný z WWW: <http://www.ewaonline.de/portale/ewa/ewa.nsf/home?readform>. FAO [online]. 1998 , akt. neuvedeno [cit. 2008-01-11]. Dostupný z WWW: <http://www.fao.org/Ag/Magazine/9809/spot2.htm>. Geomorphological evidence for the Late Holocene evolution and the Holocene lake level maximum of the Aral Sea [online]. c2007 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-08]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science>. International Fund for saving the Aral Sea [online]. 2008 , akt. neuvedeno [cit. 2007-10-11]. Dostupný z WWW: <http://www.ec-ifas.org/English_version/index_eng.htm>.

54

Krefeld Schulen [online]. 2006 , akt. neuvedeno [cit. 2007-08-15]. Dostupný z WWW: <http://www.krref.krefeld.schulen.net/referate/erdkunde/r0034t00.htm>. Magazin für Geo- und Naturwissenschaften [online]. c1998-2008 , 13.05.2008 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: <http://www.g-o.de/>. MFB Geo Consulting [online]. c2007 , akt. neuvedeno [cit. 2007-12-10]. Dostupný z WWW: <http://www.mfb-geo.com/>. Universität Würzburg [online]. 2006 , 10.07.2007 [cit. 2008-04-05]. Dostupný z WWW:<http://www.geographie.uni-wuerzburg.de/fileadmin/09010000/arbeitsgruppen/fernerkundung/Schiffsfriedhof.JPG>.

National Oceanic and Atmosferal Administration [online]. [2008] , akt. neuvedeno [cit. 2007-11-21]. Dostupný z WWW: <http://www.noaa.gov/>. Nitrous oxide emissions from fertilized, irrigated cotton (Gossypium hirsutum L.) in the Aral Sea Basin, Uzbekistan: Influence of nitrogen applications and irrigation practices [online]. c2008 [cit. 2008-02-13]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science>. NZZ [online]. 2006 , akt. neuvedeno [cit. 2008-02-12]. Dostupný z WWW: <http://www.nzz.ch/2006/11/22/ft/articleEMWIE.html>. RCH [online]. 2008 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-12]. Dostupný z WWW: <http://grdc.bafg.de/servlet/is/5562/>. Surface crusts on soils/sediments of the southern Aral Sea basin, Uzbekistan [online]. c2006 , akt. neuvedeno [cit. 2008-03-04]. Dostupný z WWW: <http://www.sciencedirect.com/science >. Technische Berguniversität Bergakademie Freiberg [online]. 2004 , 10.10.02 [cit. 2007-08-15]. Dostupný z WWW: <http://www.geo.tu-freiberg.de/hydro/aral/aral_de/index.htm>.

55

The impact of airborne dust on respiratory health in children living in the Aral Sea region [online]. [2007] , akt. neuvedeno [cit. 2008-04-08]. Dostupný z WWW: <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17911152?dopt=Abstract>. The World Fact Book [online]. 2008 , 15.4.2008 [cit. 2008-04-17]. Dostupný z WWW: < https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/kg.html >.

Weltwoche [online]. [2007], akt. neuvedeno [cit. 2008-01-12]. Dostupný z WWW: <http://www.weltwoche.ch/>. WGBU Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung [online]. 2006 , akt. neuvedeno [cit. 2008-01-10]. Dostupný z WWW: <http://www.wbgu.de/wbgu_jg2007_ex05.pdf>. Změna klimatu a mezinárodní bezpečnost [online]. 2008 , akt. neuvedeno [cit. 2008-04-17]. Dostupný z WWW: <http://www.consilium.europa.eu/ueDocs/cms_Data/docs/pressData/CS/reports/99399.pdf>. Zwischenstaatliche Wassernutzungskonflikte [online]. 2004, akt. neuvedeno [cit. 2007-09-11]. Dostupný z WWW:<http://www.unigiessen.de/zeu/Papers/DiscPap%2318.pdf>.

56