Informační systémy

Informační systém

• systém umožňující komunikaci a transformaci informací – časově, prostorově i co do formy tak, aby byly lépe využity než v původním stavu (systém, který přidává hodnotu k zpracovávaným či komunikovaným informacím)

• speciální typ komunikačního média, jehož cílem je odstranit bariéry v přístupu k informacím

• účelové uspořádání vztahů a informačních toků mezi informačními zdroji, lidmi a technologickými prostředky spolu s procesy zpracování a komunikace informací

• model reálného světa, jehož základními prvky jsou informace

Typické problémy řešené informačními systémy

• potřeba informací (pro poznání, pro rozhodování, pro realizaci určité činnosti)

• složitost

• znovupoužitelnost

• automatizace

• komunikace

• bezpečnost, spolehlivost, minimalizace rizik…

Obecný model informačního systému

okolí

efektor (výstupní prvek)

receptor (vstupní prvek)

procesor (zpracovatelský

prvek) paměť

Cíle obecného informačního systému

• receptor: získávání informací

• paměť: ukládání informací (jejich fixace v prostoru a čase)

• procesor: transformace (zpracování) informací

• efektor: přenos informací, zpřístupnění informací

Automatizovaný informační systém

• informační systém fungující s podporou informačních a komunikačních technologií

• díky této podpoře mohou být procesy získávání, zpracování, ukládání a komunikace informací realizovány částečně nebo úplně bez přímé účasti člověka; obvykle jsou doprovázeny i digitalizací datové základny

• vzhledem k rychlému pronikání informačních a komunikačních technologií do informační praxe a s tím souvisejícím klesajícím podílem „tradičních“, manuálních informačních systémů toto označení a vyčleňování automatizovaných informačních systémů do zvláštní kategorie v současné době ztrácí na významu

• cíl tvorby automatizovaného informačního systému: – definování struktury digitálně uložených dat a vytvoření programu,

který bude realizovat požadované činnosti

Prvky informačního systému

• subsystém 1 – lidé – tvůrci (autoři) informací

– uživatelé informací (klienti)

– zpracovatelé, správci, zprostředkovatelé informací

Prvky informačního systému 2

• subsystém 2 – informace a) informace jako ekonomický zdroj - základní typy zdrojů každého

ekonomického subjektu: • fyzické – pracovníci, materiál, stroje, zařízení, peníze

• nehmotné (ideální, abstraktní pojmy) – data, informace

Na rozdíl od ostatních ekonomických zdrojů má informace určitá specifika:

• je expanzivní (rozpínavá), omezená pouze časem a kapacitou lidského poznání

• její povahou je šíření

• spíše se reprodukuje než spotřebovává používáním

• může být pouze sdílena, nikoli směňována v transakcích

• je komprimovatelná syntakticky i sémanticky

b) informace jako ekonomická komodita („zboží“)

Prvky informačního systému 3

• subsystém 3 – prostředky zaznamenávání, uchovávání, zabezpečení, třídění, vyhledávání a šíření informací – jazyky – informační a komunikační technologie (hardware – počítače a

periférie, síťové prvky, software) – pracovní postupy a metody – materiální zabezpečení (budovy, energie,...)

• vstupy (zdroje) – data, informace – požadavky, dotazy

• výstupy – informační služby (informace, odpovědi na dotazy) – informační produkty

Funkce informačního systému

• konkrétní procesy podporující základní cíle informačního systému

• procesy (činnosti, zpracování): – získávání informací – zpracování informací (evidence, organizace – pořádání,

kategorizace, konverze – změna média, třídění, vyhledávání, agregace, odvozování nových informací)

– uložení informací (zaznamenávání, shromažďování na nosiči)

– přenos informací – zpřístupnění informací (tisk, zobrazení, šíření,…)

zdroj: [1]

Projektování nebo vývoj IS?

• fakticky se budeme zabývat spíše vývojem IS – jde o celkový obsah prací při tvorbě IS, nikoliv jen o koncepční práce

• pojem projektování zahrnuje spíše koncepční práce (analýza, návrh), nikoliv už ty realizační

Vývoj IS v kontextu problematiky IS

• aplikační vrstva IS podniku zahrnuje: – kategorie úloh: vyjadřují podíl standardního

aplikačního SW (aplikačních programových balíků) ke specializovanému vývoji aplikací

– typy úloh: vyjadřují způsob jejich řešení a provozu vzhledem k jejich určení (na jaké uživatele se orientují), k použitým informačním technologiím, k charakteru aplikačních produktů, k metodikám vývoje, k nárokům na provoz

Kategorie úloh v aplikační vrstvě

• způsoby realizace aplikační vrstvy IS: – vývoj specializovaného, jednoúčelového SW podle

potřeb zákazníka (bankovní aplikace, armádní projekty, vědecké projekty)

– nákup a instalace typového aplikačního SW s minimálními nároky na customizaci (malé projekty, malé firmy,...) – nepotřebují zpravidla speciální metodiky vývoje

– komplexní projekty založené na výběru velkých aplikačních SW, jejich customizace, integrace s dalšími IS, implementace chybějících modulů (střední a velké podniky, banky, organizace)

Typy úloh v aplikační vrstvě

• liší se podstatnými charakteristikami řízení vývoje a provozu těchto úloh: – MIS – úlohy pro podporu taktického a operativního řízení (všechny

oblasti řízení organizace s převažující mírou evidenčních a analytických operací – cílem je zajištěníprodukčních procesů a zdrojů podniku, zpracování požadovaných dokumentů (např. legislativou), zpracování analýz a podkladů pro rozhodování

– EIS – úlohy manažerské (komplexní analýzy aktivit podniku podle různých kritérií, s případným využitím MIS a CIS)

– DWH – úlohy typu datový sklad (shromažďování z DB ostatních úloh do jednotného prostředí, zpracování analýz i velkého rozsahu i za delší časová období)

– EDI – úlohy elektronické výměny dat (zajistit výměnu dat v el. formě s jinými subjekty – použití mezinárodních standardů – objednávky, faktury, bankovní výpisy,...)

Typy úloh v aplikační vrstvě 2

– OIS – úlohy pro podporu kancelářských prací (redukce nákladů na administrativní operace, zvýšení pořádku v administrativě, zrychlení komunikace uvnitř firmy i mimo ni, zlepšení formální úrovně,...)

– CAD/CAM – úlohy výrobní (optimalizace řízení výrobních procesů, snižování provozních ztrát a nákladů, zefektivnění výroby, automatizace)

– CIS – úlohy zákaznické (zajištění administrativních operací s evidencí spotřebitelů a spotřeby produktů, jako elektřina, plyn, voda, telekomunikační služby, monitorování měřičů, plánování údržby, obnovy,..., fakturace spotřeby, sledování pohledávek, jejich vyhodnocení, vazby na účetnictví, vstupy do MIS,...)

Kategorie úloh a použití metodik vývoje IS

• použití odpovídajících metodik vývoje IS je důležité bez ohledu na kategorii úlohy, kam vyvíjený IS spadá: – vývoj IS „na míru“ – metodiky IS je možné použít

obecně (neomezeně) – vývoj IS instalací aplikačního balíku – vyžaduje

specifické metodiky, konceptuální analýzu oblasti pro nasazení IS je ale třeba provést vždy

– vývoj IS kombinací aplikačního balíku s „ruční výrobou“ – převažující způsob realizace IS – zde se uplatní metodika vývoje v nejširším smyslu

Typy úloh a použití metodik vývoje IS

• úlohy pro podporu taktického a operativního řízení (MIS)

• ostatní typy úloh: – vyžadují speciální metodiky vývoje IS (např. EIS,

OIS, CAD/CAM)

– představují technologicky specifickou záležitost – použití určité technologie (DWH, EDI)

– představují věcně specifickou záležitost – použití obecného obsahového modelu (CIS)

Úlohy na systému • představují charakteristiky IS/IT průřezového charakteru:

– úlohy systémových vlastností: • zajištění bezpečnosti • zajištění spolehlivosti • zajištění rychlosti (doby odezvy) • zajištění kapacity • zajištění pružnosti

– úlohy ekonomicko-organizační: • zajišťování efektů (ekonomických i „věcných“) • řízení nákladů • racionalizace věcných (business) a řídících struktur • organizování rozvoje IS/IT

– úlohy integrační: • vnitřní integrace IS/IT (integrace jednotlivých komponent IS/IT) • vnější integrace IS/IT (integrace IS/IT s jeho okolím) • vertikální integrace IS/IT (integrace IS/IT v různých úrovních řízení) • horizontální integrace IS/IT (integrace IS/IT v téže úrovni řízení)

Úlohy systémových vlastností • vztahují se k jednotlivým „vnitřním“ vlastnostem IS • vymezují podstatné a nutné vlastnosti vyvíjeného IS (metodika vývoje IS

musí přispět k jejich zajištění) • jsou obsaženy v tom, co tvoří základní principy metod a technik vývoje IS • zajištění těchto vlastností není jen technická, tj. IT záležitost, ale hlavně

záležitost obsahu IS a způsobu jeho konstrukce. • základní úkoly, metody a techniky vývoje IS, jež vyplývají z požadovaných

systémových vlastností jsou: – zajistit „objektivnost“ obsahu IS (aby dělal to, co je nutné a potřebné, aby

poskytoval všechny a jen potřebné informace, aby na vstupu vyžadoval všechna a jen relevantní data) – základní principy: modelování, abstrakce a tři architektury

– zajistit „obecnou správnost“ konstrukce IS (aby byl dostatečně pružný, vývojeschopný, přizpůsobitelný změnám technologie (bez ohledu na změny jeho obsahu)

Úlohy ekonomicko-organizační • jsou souhrnným vyjádřením „vnějších“ požadavků na IS – vymezením jeho

kontextu • určují IS jeho základní smysl, jeho meze (finanční i věcné) a

požadavky/možnosti jeho dalšího vývoje • jsou vyjádřením podstatných vlastností metodiky – určují podstatné

faktory ve vztahu k IS, které musí metodika postihovat • tyto vlastnosti metodiky se projevují:

– v definovaném životním cyklu IS – ten určuje obsah, návaznosti jednotlivých akcí při vývoji IS (např. že činnosti analýzy vycházejí z úvodní studie, která zkoumá možnosti realizace záměru IS na základě informační strategie, momentálního stavu,..., definuje, kam tyto činnosti směřují: konstrukce, implementace, nasazení,...), vymezuje rámec pro řízení postupu vývoje IS (body – milníky, kam je vhodné nasadit procedury řízení projektu, jakosti, změn)

– ve struktuře jednotlivých fází – resp. v tom, co je v nich z hlediska metodiky vývoje IS důležité (jaké jsou činnosti řízení jakosti (zajišťování potřebných efektů), řízení projektu (řízení nákladů s danými zdroji ve smyslu daných cílů), řízení rizik, řízení změn

Úlohy integrační

• jsou specifickým pohledem na vlastnosti a okolnosti vzniku a fungování IS/IT

• týkají se: – metod a technik, a to v jejich základních vlastnostech – věcná

integrace (vnitřní i vnější) je velmi důležitý prvek, s nímž se metodiky vývoje IS musí vyrovnat (to byla mj. jedna z významných příčin vzniku objektového přístupu ve vývoji IS)

– metodiky samotné, zejména ve věci vertikální a horizontální integrace – nutnost zajistit příslušné návaznosti činností při vývoji IS ve smyslu věcného obsahu (analýza – konstrukce – implementace,...) i ve smyslu řízení (procedury řízení jakosti jsou častým nástrojem k integraci různých úrovní řízení organizace prostřednictvím IS)

Metodika tvorby IS • Metodika tvorby IS je souhrn

– etap – přístupů – zásad – postupů – pravidel – dokumentů – řízení – metod – technik – a nástrojů,

který pokrývá celý životní cyklus informačních systémů • Metodiky vývoje a provozu IS jsou určeny pro pracovníky podílející se na

vývoji IS (dodavatele IS i zákazniky - zadavatele). Určují kdo, kdy, co a proč má dělat během vývoje a provozu IS. Metodika by se měla vztahovat na všechny prvky IS.

Metodiky tvorby IS

• Metodiky bývají často i určitým komerčním produktem, který zahrnuje příručky (ať již v tradiční tištěné či elektronické hypertextové podobě) , systém vzdělávacích kursů a školení, konzultační podporu, vzory a předlohy požadovaných dokumentů. šablony pro různé typy projektů, automatizované nástroje.

• K základním požadavkům efektivního využiti metodik tedy patří: – jasná deklarace souboru hodnot, na kterých je založena, – definice postupu řešení, aby bylo možné celý proces vývoje IS

plánovat, – zohlednění všech faktorů (dimenzemi), které tvorbu a provoz IS

ovlivňují – jasná deklarace priority řešení (co a kdy je důležité), – doporučení vhodných metod, technik a nástrojů, které je vhodné

využít v jednotlivých fázích řešení.

Metodika vývoje IS a životní cyklus IS

• Základním východiskem veškerých úvah v metodikách je představa o struktuře a obsahu tzv. životního cyklu IS.

• Od této představy se potom odvíjí a k ní se váže veškerý další obsah metodiky.

• Jednotlivé potřebné dokumenty, cíle a specifika řízení, metody, techniky a nástroje jsou metodikou vázány k jednotlivým etapám, fázím a krokům životního cyklu.

Životní cyklus IS

zdroj: [2]

Co by měla metodika stanovit u každé etapy ŽC

• Cíl etapy (proč má být etapa provedena a co je jejím výsledkem) • Účel a obsah etapy (popis role etapy v celém vývoji systému, shrnutí

činností prováděných v etapě) • Předpoklady zahájení etapy (kdy je možné začít S pracemi v rámci dané

etapy) • Kritéria ukončení etapy (kdy je možné prohlásit etapu za ukončenou) • Klíčové výstupy etapy (seznam dokumentů resp. dalších produktů,

vyprodukovaných nebo upravených v dané etapě, které musí být schváleny vedením nebo řídící komisí projektu)

• Kritické faktory etapy (na co je třeba v etapě dávat největší pozor, faktory, které mohou způsobit problémy při vývoji)

• Činnosti etapy (seznam a popis činností, které se v etapě provádějí) • Návaznosti činností v etapě (vymezeni návaznosti a souběžnosti provádění

jednotlivých Činnstí etapy)

Co by měla metodika popsat u každé činnosti

• cíl činnosti • postup (jednotlivé kroky činnosti) kroky určují, co je třeba udělat v

rámci příslušné činnosti, mohou probíhat i opakovaně • vstupy (podklady) z jakých dokumentů a dalších materiálů se v dané

činnosti čerpá, na jaké dokumenty se navazuje • výstupy (produkty) jaké produkty a dokumenty se v dané činnosti

vytvářejí nebo upravují, případně v členění (pokud v činnosti vzniká, nebo je upravován určitý klíčový dokument): – klíčové dokumenty – ostatní produkty

• zúčastněné role a odpovědnost role, které se v účastni prací dané činnosti, a za co odpovídají

• doporučené techniky a nástroje, které se v činnosti používají, jejich možná podpora a ostatní nástroje vývoje IS

Skupiny činností (podprocesy) v ŽC

• Specifikace požadavků

• Analýza

• Návrh

• Realizace

• Užití

zdroj: [3]

Literatura

• [1] Kučerová, H. Projektování informačních systémů (Sylaby ke kurzu). Praha: VOŠIS, 2007. [on-line] Dostupné na URL: http://web.sks.cz/users/ku/DOKUMENTY/pri_syl.pdf

• [2] Řepa, V. a kol. Analýza a návrh informačních systémů. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-86119-13-0.

• [3] Chlapek, D.; Řepa, V.; Stanovská, I. Vývoj informačních systémů (pracovní sešit ke cvičením). Praha: VŠE, 2005. ISBN 80-245-0977-6.