Ploskohřbetky rodu Acantholyda

na borovici

priloha LOS_ploskohrbetky 29.11.2005 10:12 Str. I

Úvod

Ploskohřbetky rodu Acantholyda Costa,1894 náleží mezi blanokřídlý hmyz z čelediploskohřbetkovitých (Pamphiliidae). Naúzemí Evropy se vyskytuje osm druhů,z nichž naprostá většina žije na borovicích(Pinus spp.). Tři druhy je možno považovatza lesnicky (hospodářsky) významné. Jdeo ploskohřbetku sosnovou Acantholydaposticalis (MATSUMURA, 1912) (= nemoralisauct.), ploskohřbetku borovou Acantholydaerythrocephala (LINNAEUS, 1758) a plosko-hřbetku sazenicovou Acantholyda hieroglyp-hica (CHRIST, 1791).

Z českých zemí je doposud doložen výskytpěti druhů rodu Acantholyda, kromě tří výšeuvedených jde ještě o ploskohřbetku Acant-holyda flaviceps (RETZIUS, 1783) a Acantho-lyda laricis (GIRAUD, 1861). Čtyři z nich žijína borovicích, poslední, jak napovídá i dru-hové jméno, na modřínu.

Zeměpisné rozšíření a lesnický význam

Ploskohřbetky rodu Acantholyda majíholarktický charakter rozšíření a na evrop-ském kontinentu se vyskytují na většině úze-mí. Vystupují i do vysokých nadmořskýchvýšek, těžiště rozšíření však mají spíše v niž-ších polohách (nížiny a pahorkatiny). Jakohostitelské dřeviny jsou v Evropě známypředevším borovice (Pinus spp.), jeden druhse vyvíjí na modřínech (Larix spp.). V našichpodmínkách se vyskytují po celém území,zejména pak v místech, kde jsou hojnějizastoupeny živné rostliny.

Vajíčka jsou protáhlá, u některých druhůse zúženými konci (délka cca 2 mm), přile-pená či zapuštěná do jehlic borovic v jejichpodélné ose. Zpočátku jsou světle šedozele-ná, později žlutozelená až žlutá.

Larvy (housenice) mají tmavší hlavu(žlutohnědou, zelenohnědou až hnědočer-nou), na hrudi jsou přítomny 3 páry hrudníchnožek a na posledním článku těla jeden párbočních výrůstků (štětů), panožky nejsouvyvinuty. Zbarvení těla je převážně zelenavé(špinavě šedozelené), často s tmavší hřbetnípáskou a postranními linkami (zbarvení všakpodléhá značné variabilitě). Během vývojemají samečci 5 a samičky 6 instarů, dorostléhousenice měří 25–28 mm a po ukončenívývoje mění zbarvení na jednolitě žluté nebozelenavé se žlutým odstínem.

Kukly jsou volné, žluté nebo zelené, skry-té v zemní dutince, kterou zhotovují house-nice po vyhledání místa kuklení (přezimujía kuklí se tedy v zemi).

Dospělci. Blanokřídlý hmyz s délkou těla 10 až 17 mm (rozpětí křídel 22 až 30 mm).Křídla jsou žlutě či tmavě (kouřově) zbarve-ná. Hlava, hruď a plochý zadeček jsou pře-vážně tmavě zbarvené, s přítomností žluta-vých ploch, zejména na zadečku (rozdílyu jednotlivých druhů jsou patrné z přilože-ných obrázků; nejnápadnější je ploskohřbe-tka borová, která je kovově tmavomodrá,s načervenalou hlavou a s oběma zbývající-mi lesnicky významnými druhy obtížnězaměnitelná).

Způsob života

Dospělci ploskohřbetky sazenicové poletu-jí ve druhé polovině května a v první polovi-ně června. Vyhledávají dvouleté až pěti(šes-

Jak již bylo uvedeno, z osmi známýchevropských druhů mají určitý lesnickývýznam druhy tři, všechny vázané na borovi-ce. Z celoevropského i obecného hlediska májednoznačně největší lesnický význam plos-kohřbetka sosnová (A. posticalis), následujeploskohřbetka borová (A. erythrocephala)a ploskohřbetka sazenicová (A. hieroglyphi-ca). Platí to především pro podmínky našichseverních sousedů (Německo, Polsko).

Na našem území se v posledních desetile-tích nejčastěji škodlivě projevuje ploskohřbe-tka sazenicová, zbylé dva druhy jsou známyz několika menších přemnožení z minulosti(především v první polovině 20. století - např.přemnožení ploskohřbetky sosnové na Děčín-sku ve dvacátých a třicátých letech).

Všechny tři zmíněné ploskohřbetkypoškozují borovice ožíráním jehličí larvami(housenicemi), čímž způsobují více či méněintenzivní defoliaci korun. Z praktickéhohlediska platí, že ploskohřbetka sosnová sevyskytuje především ve starších borovýchporostech, ploskohřbetka borová v porostechstředního věku a ploskohřbetka sazenicována mladých jedincích ve výsadbách. Všech-ny druhy mohou napadat i pěstované nepů-vodní druhy borovic, nejčastěji se s tím set-káme u ploskohřbetky sazenicové (což dobřeznají např. zahrádkáři). Housenice žijí jed-notlivě nebo pospolitě a ožírají starší jehlicei letorosty (rozdíly jsou uvedeny u přísluš-ných druhů).

Popis vývojových stadií

Ploskohřbetky rodu Acantholyda patří kehmyzu s proměnou dokonalou. V průběhujedné generace se tedy vystřídají čtyři vývo-jová stadia.

II LESNICKÁ PRÁCE 12/2005

PŘÍLOHA

Dospělci (samičky) tří lesnicky nejdůležitějšíchdruhů ploskohřbetek rodu Acantholyda:p. sazenicová – A. hieroglyphica (Christ),p. borová – A. erythrocephala (L.),p. sosnová – A. posticalis (Mats.).

Vajíčka ploskohřbetky sazenicové. Housenice ploskohřbetky sazenicové.

priloha LOS_ploskohrbetky 29.11.2005 10:12 Str. II

ti)leté borové stromky. Vajíčka jsou kladenajednotlivě na letošní hlavní výhony. Postrannívýhonky bývají obsazovány jen zřídka. Emb-ryonální vývoj vajíček trvá asi dva týdny.Během června se vylíhnou housenice, které sezapřádají do trubicového vaku, který častonasedá na bázi letorostu (terminálu). House-nice žijí jednotlivě ve vaku obaleném trusem.S žírem, postupujícím shora dolů, dosahujevak délky 6 až 8 cm a zpravidla zasahuje ažk bázi výhonku. Housenice z něho vylézá zapotravou. Žír je typický tím, že na výhonkujsou patrny jen zbytky jehlic, pahýlky sedícína pochvě a nápadný vak, který je vyplněntrusem a zbytky jehličí. Koncem červencea počátkem srpna housenice dospívá a zalézádo půdy. Zimující housenice (eonymfy) siv půdě vytvářejí dutinku, v níž se postupněpřemění v pronymfu s patrným tzv. pupálnímokem. Na jaře (v květnu) se v půdní dutincekuklí. Generace je převážně jednoletá. Příle-žitostně některé housenice v půdě i přeleží.

Dospělci ploskohřbetky borové poletujídříve (od konce března do počátku května),samice kladou vajíčka na loňské jehliceborovic, obvykle po 2–10 kusech (celkemsamice naklade okolo 50 vajíček). Housenkytoho druhu žijí pospolitě ve skupinách 3–10(výjimečně až 40 jedinců) ve společném říd-kém předivu, ve kterém má každá houseniceještě vlastní rourkovitou komůrku. Ukousa-né jehlice zatahují do vaku a tam je konzu-mují, s postupem žíru vznikají dosti rozsáh-lé vaky (hnízda). Poškozuje jenom staršíročníky jehličí. Napadány bývají předevšímmlaziny a porosty ve stáří 20–40 let. Gene-race je převážně jednoletá, v severnějšíchčástech areálu mohou housenice z velkémíry přeléhat jeden až dva roky.

U ploskohřbetky sosnové rozeznávámedvě fenologické formy. Jarní forma (f. prae-

mravenci rodu Formica, ploštice, dlouhošíj-ky či mouchy roupci). Z obratlovců mohourůzná vývojová stádia ploskohřbetek v koru-nách stromů hubit především ptáci, na povr-chu země a v půdě pak hmyzožravci, hlo-davci a sudokopytníci (divoká prasata).

O vlivu různých chorob není k dispozicipříliš informací, můžeme však předpokládat,že mohou mít také značný význam, např.entomofágní půdní houby, hlístice či různémikroorganismy.

Populační dynamika a škodlivost

Přemnožení ploskohřbetek rodu Acantho-lyda může mít krátkodobý, střednědobýi chronický charakter. U ploskohřbetky saze-nicové se zpravidla jedná o krátkodobý škod-livý výskyt, neboť stromky rychle odrůstajía stávají se pro tento druh neatraktivní.U ploskohřbetky borové jde obvykle o pře-množení několikaleté, které poté rychle zani-ká. Naopak ploskohřbetka sosnová může gra-dovat na stejné ploše po mnoho let (udává sei více jak 10 let). V takových případech sejedná o přemnožení chronického charakteru,jež může mít pro napadený porost vážnénásledky. V našich podmínkách však, jak jižbylo řečeno, k přemnožení tohoto druhuv posledních desetiletích nedochází.

Škodlivost žíru ploskohřbetek vykazujetaké značné rozdíly. Defoliace terminálníchvýhonků ploskohřbetkou sazenicovou je sicena napadených stromcích velmi nápadnáa může budit obavy, zpravidla však zdravotnístav poškozených jedinců příliš neovlivňuje.Většího významu může nabýt ve školkách,

cox) se rojí převážně koncem dubna, formaletní (f. serotina) o zhruba šest týdnů pozdě-ji, tj. až v druhé dekádě června. Samice kla-dou vajíčka převážně jednotlivě do zářezů navnitřní stranu jehlic (celkem samice naklade60–80 vajíček). Housenice se líhnou po10–14 dnech, jsou olivově zelené s tmavšípodélnou kresbou. Spřádají si tenké předivona starších výhonech, v němž neukládají trus(na předivu se však může zachycovat trus odhousenic, které žerou ve vyšších částechkorun). Žír trvá 3–4 týdny a vrcholí u jarníformy v druhé polovině června, u letní formyv druhé polovině července. Také způsobemžíru se obě formy odlišují: zatímco žír jarníformy postupuje od středu k obvodu korun,u letní formy je postup opačný, neboť house-nice zpočátku preferují jehlice na letoros-tech. Housenice po žíru opouštějí korunya v půdě si zhotovují v hloubce až 15 cmdutiny, v nichž přeléhají a kuklí se. Většinahousenic přitom změní barvu na žlutou.Generační cyklus je většinou dvou- až tříle-tý. Tento druh se vyskytuje především vestarších porostech a jeho přemnožení bývádlouhodobé (chronické).

Přirození nepřátelé

Mezi přirozené nepřátele patří např. drob-něnky rodu Trichogramma (Hymenoptera,Trichogrammatidae), které parazitují vevajíčkách. Housenice mají řadu larválníchparazitoidů, z nichž mají největší významlumci (Hymenoptera, Ichneumonidae)a kuklice (Diptera, Tachinidae). Z predátorůse uplatňuje především dravý hmyz (např.

PŘÍLOHA

IIILESNICKÁ PRÁCE12/2005

Dospělec ploskohřbetky sazenicové.

Poškození ploskohřbetkou sazenicovou je charakteristické přítomností předivového vaku.

priloha LOS_ploskohrbetky 29.11.2005 10:12 Str. III

kde sice podobně jako v kulturách neohrožu-je existenci napadených jedinců, může všakzhoršovat jejich hodnotu z pohledu odběrate-le. Žíry ploskohřbetky borové se týkají pouzestarších jehlic, proto ani opakované poškoze-ní nepůsobí odumírání stromů. Dochází všakke ztrátám na přírůstu (především výškovém)a může též hrozit aktivizace sekundárníchškodlivých činitelů. V případě vzniku pře-množení ploskohřbetky sosnové jde o vážnéohrožení borových porostů středního a vyšší-ho věku. Opakovanými silnými žíry, ježmohou přecházet až do holožírů, docházík jejich oslabování a stromy nezřídka i odu-mírají. Navíc se při přemnožení pravidelněvyskytují doprovodné druhy sekundárníchškůdců (především podkorní hmyz), jež situ-aci dále zhoršují. V jejich součinnosti můžedojít i k rozvrácení napadených porostů.

Zmíněné tři druhy lze navzájem poměrněsnadno odlišit jednak podle vzhledu dospěl-ců a také podle působeného poškození, resp.podle způsobu života housenic (viz výše).Vlastní rozlišení jednotlivých druhů podlehousenic je vzhledem k jejich variabilitě jižobtížnější (zpravidla není nutné takto postu-povat, neboť bionomické rozdíly, např. roz-dílná preference věku hostitelských dřevin,k identifikaci dostačuje).

nicky se ničí. Pro pozemní či případnouleteckou aplikaci je možné použít příslušnéinsekticidy povolené proti této skupině lis-tožravých škůdců (viz aktuální “Seznampovolených přípravků na ochranu lesa”).Doporučuje se použití koncentrace na horníhranici přípustnosti, a to proti larvám mlad-ších instarů.

Možnosti biologického boje jsou doposudznačně omezené. V Polsku byla v místechs přemnožením ploskohřbetky sosnové nale-zena a popsána hlístice Neoplectana janickiiWeiser et Koulet, 1954. V místech gradacebyla hlístice přítomna u cca 50 % procenteonymf a 80 % pronymf, zatímco mimoohniska bylo promoření populace škůdcenepatrné. Později byl tento druh hlísticeuměle namnožen a introdukován do ohnisek,nicméně výsledky nebyly příliš uspokojivé.Podobné výsledky byly dosaženy i při použi-tí entomopatogenních hub.

Vybraná literatura

Liška J., Píchová V., Knížek M.,Hochmut R. 1991: Přehled výskytu lesníchhmyzích škůdců v českých zemích. Lesnickýprůvodce 3/1991, ODIS VÚLHM, 37+30 str.

Křístek J., Urban J. 2004: Lesnickáentomologie. Academia, Praha, 445+30 str.

Kudela M. 1970: Atlas lesního hmyzu. Škůd-ci na jehličnanech. SZN, Praha, 287+32 str.

Pfeffer A. (ed.) 1954: Lesnická zoologieII. SZN, Praha, 622 str.

Schwenke W. (ed.) 1982: Die Forstschäd-linge Europas IV. Hautflügler und Zweiflüg-ler. Paul Parey, Hamburg und Berlin, 392 str.

Szujecki A. 1995: Entomologia leśna,Tom II. SGGW, Warszawa, 408+35 str.

Švestka M., Hochmut R., JančaříkV. (eds.) 1996: Praktické metody v ochranělesa. Silva Regina, Praha, 309 str.

Autoři:Ing. Jaroslav Holuša, Ph.D.,

Ing. Jan LiškaVÚLHM Jíloviště-Strnady,

156 04 Praha 5 – Zbraslav,e-mail: holusaj@seznam.cz,

liska@vulhm.cz

Foto: B. Hrašovec (Univerzita Záhřeb,Chorvatsko), A. Battisti (Univerzita

Padova, Itálie; www.forestryimages.org,UGA1329064), M. Zúbrik (LVÚ Zvolen,Slovensko), J. Macek (Národní muzeum,

Praha), P. Kapitola, J. Liška (archivútvaru ochrany lesa VÚLHM).

Foto na titulní straně: Borová kultura a detail poškození stromku ploskohřbetkou

sazenicovou.

Kontrolní metody

Během celého roku se kontroluje přítom-nost vaků na větvičkách a v letním obdobíi přítomnost housenic v nich. Další metodupředstavuje kontrola zimujících larev(eonymf a pronymf) v půdě, podobně jakou ploskohřbetek rodu Cephalcia. Kritickáčísla, resp. počty nejsou stanovené, pouzeu ploskohřbetky sosnové se uvádí u půdníchvzorků jako kritický počet 100 a více zdra-vých pronymf na 1 m2. U tohoto druhu lzetaké sledovat intenzitu rojení a počty vykla-dených vajíček opět podobně jako u plosko-hřbetek rodu Cephalcia.

Ochranná opatření

Prevenci představuje pěstování co nejvyš-šího podílu listnatých dřevin v oblastechs gradačními ohnisky, především pak plos-kohřbetky sosnové, a celkové zvyšováníodolnostního potenciálu lesa podporouvýskytu predátorů a parazitoidů (předevšímvhodnou prostorovou výstavbou porostů).

Ve školkách se při ohniskovém výskytuploskohřbetky sazenicové sbírají v letnímobdobí vaky spolu s housenicemi a mecha-

IV LESNICKÁ PRÁCE 12/2005

PŘÍLOHA

Samička ploskohřbetky borové (A. erythrocephala) kladoucí vajíčka na jehlici kleče.

priloha LOS_ploskohrbetky 29.11.2005 10:12 Str. IV