P ro malé i větší děti Na začátku prosince si připomínáme svatého Mikuláše. Víte, proč nosí takovou zvláštní čepici a zatočenou hůl? Byl to totiž __ __ __ __ __ __ (Seřaď písmena podle množství. Začni od toho, kterého je nejméně) S I P K U P S U P P K S I K P U U K U P B Toto jsou jeho znaky: mitra, berla, prsten a kříž, kterému se říká pektorál. Mitra: pokrývka hlavy, která má dvě špice. Ty připomínají 2 části Bible – Starý a Nový Zákon. Berla: hůl se zatočeným vrškem. Zatočení znázorňuje podřízenost papeži. I v dnešní době máme kněze, kteří jsou vysvěceni na biskupy. Jsou to také nástupci apoštolů a mají za úkol starat se o křesťany ve více farnostech najednou. Znáš nějakého jménem? KH Hledáme koledníky Hledáme koledníky na Tříkrálovou sbírku pro Poříčí, Mrač, Čtyřkoly, Čerčany a okolí. Koledovat se bude mezi 1.-14. lednem 2018. Volejte, Martin Čeljuska 602314028 Pozvánka do Vranova Číslo 12. 3. prosince 2017 "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (Jan 1,14) To ústřední myšlenka křesťanských Vánoc. Proto je slavíme s takovou radostí, protože nám připadá úžasné, že Bůh přijal lidské tělo, že se tak ponížil jen proto, aby byl s námi. Ovšem to, co je pro nás úžasné, je pro jiné pohoršením. Na jedné přednášce znalec islámu, dr. Nosek, řekl, že pro muslima je nepředstavitelné, aby nejvyšší a zcela transcendentní Bůh vstoupil do našeho světa a stal se člověkem. Křesťanský koncept Trojice je pro muslimy rozmělněním dokonalé jednoty, degradací Boha. Tento rozdíl v chápání Boha má ovšem praktické důsledky. Všichni, křesťané i muslimové, se chceme svým životem přiblížit Bohu. Jakému Bohu? Takovému, který se narodil jako člověk ve chlévě, aby později zemřel jako zločinec na kříži? Pak se ale nemůžu bránit ponížení. Nebo se chci podobat vznešenému a velkému Bohu? Pak ponížení a slabost nemůžu přijmout. Spolu s papežem Františkem a tradicí církve věřím, že Bůh je jediný. Není jeden Bůh pro křesťany a jiný pro muslimy. Bůh je veliký a zároveň ponížený. Bída Betlémských jeslí nás může přivést ke vznešené velikosti, přijmeme-li jeho cestu. Kéž nás k tomu Vánoce přivedou. Martin Janata
Transcript
P ro malé i větší děti Na začátku prosince si připomínáme svatého Mikuláše. Víte, proč nosí takovou zvláštní čepici a zatočenou hůl? Byl to totiž __ __ __ __ __ __
(Seřaď písmena podle množství. Začni od toho, kterého je nejméně)
S I P K U P S U P P KS I K P U U K U P B
Toto jsou jeho znaky: mitra, berla, prsten a kříž, kterému se říká pektorál.
Mitra: pokrývka hlavy, která má dvě špice. Ty připomínají 2 části Bible – Starý a Nový Zákon.
Berla: hůl se zatočeným vrškem. Zatočení znázorňuje podřízenost papeži.
I v dnešní době máme kněze, kteří jsou vysvěceni na biskupy. Jsou to také nástupci apoštolů a mají za úkol starat se o křesťany ve více farnostech najednou. Znáš nějakého jménem? KH
Hledáme koledníkyHledáme koledníky na Tříkrálovou sbírku pro Poříčí, Mrač, Čtyřkoly, Čerčany a okolí. Koledovat se bude mezi 1.-14. lednem 2018. Volejte, Martin Čeljuska 602314028
Pozvánka do VranovaPozvánka na 17.12.2017 od 10 h v kostele sv. Václava ve Vranově zazní Benešovské roráty. Josef Vašák
Uzávěrka pro zaslání příspěvků na leden je 31. prosinec 2017.Příspěvky můžete posílat na mail adresu redakce nebo pana faráře nebo předat osobně.Kontakt na pana faráře :P. Martin Janata, mobil: 605 704 526, begin_of_the_skype_highlighting E-mail: [email protected] na redakci zpravodaje:Martin Čeljuska, mobil: 602 314 028, E-mail: [email protected]
8
Číslo 12. 3. prosince 2017
"Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (Jan 1,14) To ústřední myšlenka křesťanských Vánoc. Proto je slavíme s takovou radostí, protože nám připadá úžasné, že Bůh přijal lidské tělo, že se tak ponížil jen proto, aby byl s námi. Ovšem to, co je pro nás úžasné, je pro jiné pohoršením. Na jedné přednášce znalec islámu, dr. Nosek, řekl, že pro muslima je nepředstavitelné, aby nejvyšší a zcela transcendentní Bůh vstoupil do našeho světa a stal se člověkem. Křesťanský koncept Trojice je pro muslimy rozmělněním dokonalé jednoty, degradací Boha. Tento rozdíl v chápání Boha má ovšem praktické důsledky. Všichni, křesťané i muslimové, se chceme svým životem přiblížit Bohu. Jakému Bohu? Takovému, který se narodil jako člověk ve chlévě, aby později zemřel jako zločinec na kříži? Pak se ale nemůžu bránit ponížení. Nebo se chci podobat vznešenému a velkému Bohu? Pak ponížení a slabost nemůžu přijmout. Spolu s papežem Františkem a tradicí církve věřím, že Bůh je jediný. Není jeden Bůh pro křesťany a jiný pro muslimy. Bůh je veliký a zároveň ponížený. Bída Betlémských jeslí nás může přivést ke vznešené velikosti, přijmeme-li jeho cestu. Kéž nás k tomu Vánoce přivedou.
Martin Janata
C o nás čeká v prosinci? NeÚtČtSoČtSoČtSt
Ne
3.12.5.12.7.12.9.12.
14.12.16.12.21.12.27.12.
31.12.
17.007.009.007.009.007.00
15.0017.00
sbírka na bohoslovcemikulášská besídka (fara)roráty (sv. Havel)adventní duchovní obnova (fara)roráty (sv. Havel)zpovědní den v Benešově (sv. Anna)roráty (sv. Havel)zpívání u jesliček (sv. Havel)vánoční koncert ve Vranověobnova manželských slibů
D ějiny farností Rok 2011 jsme zahájili v sobotu dne 1. ledna v 8.30 hodin mší svatou ke cti Matky Boží Panny Marie. Druhý den to je v neděli 2.ledna se konal v Poříčí nad Sázavou v kostele sv. Havla v 17. hodin benefiční koncert. V sobotu 8. ledna se konal farní ples od 19. hodin v kulturním domě v Čerčanech. Farní ples s bohatou tombolou účastníci plesu hodnotili kladně. V rámci týdne modliteb za jednotu křesťanů se dne 20. ledna ekumenická bohoslužba v Čerčanech v kostele církve husitské v 18. hodin. I v tomto roce se vždy v první sobotu v měsíci koná v 19. hodin na faře modlitební setkání „ Fatimský apoštolát“.Měsíc únor jsme zahájili ve středu 2. o svátku „Uvedení do chrámu“ mší svatou v 18. hodin v kostele sv. Petra a Pavla. V pátek dne 11. února v rámci světového dne nemocných se při mši svaté v kostele sv. Petra a Pavla v 10. hodin udělovala svátost „Pomazání nemocných“ starším nebo nemocným kteří o to požádají. Toho dne se konala v 18. hodin na faře přednáška paní Muchové o křesťanech v Číně. Další pátek toho měsíce jsme si poslechli přednášku Dr. Klenovce o barokní hudbě v Německu.Události v březnu jsme započali 9. března v 18. hodin udílením popelce při mši svaté v kostele sv. Havla. Jako každý rok tak také letos se v postní době se konají pobožnosti křížové cesty a to vždy v pátek v 18. hodin v kostele sv. Havla. Vedení křížové cesty jsou pověřeni předem dohodnutí různí věřící včetně pana faráře. V sobotu 12. března se na faře od 9. hodin konala postní duchovní obnova za vedení patra Masaříka za účasti 15 farníků.Dne 16. dubna se konala františkánská pouť ke hrobu Dr. Františka Noska. Mše svatá začala v 15. hodin a hlavním celebrantem byl pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Potom se na faře s hlavním celebrantem uskutečnil rozhovor na problémy v životě církve u nás. Od 21. dubna do 24 dubna jsme v tomto roce slavili velikonoční svátky. Proto 17. dubna o květné neděli a na Velký pátek 22. dubna z kůru zněly známé pašije.Květen jsme zahájili nedělí „Božího milosrdenství 1. května mší svatou v kostele sv. Havla v půl deváté. Odpoledne se jako každou neděli v květnu v kostele sv. Havla konají v 17. hodin májové pobožnosti. V neděli 15. května jako jiná léta konala svatojánská pobožnost na návsi v Mrači a májová pobožnost v sále místního obecního úřadu.V červnu o první neděli 5. června jsme slavili svátek Na nebe vstoupení Páně. Tuto neděli se také v 17. hodin v kostele sv. Havla konal benefiční koncert skladeb z duchovní tvorby mezzosoprán Virginie Walterové za doprovodu na varhany Karla Prokopa profesora pražské konservatoře.V sobotu 11 června v 19.30 v kostele sv. Petra a Pavla se konala adorace k vigilii svátku „Seslání Ducha Svatého “, jako příprava na neděli kdy v kostele sv. Havla v 8.30 konala slavná mše svatá k témuž svátku. V neděli 12. června se v kostele sv. Havla v 17. hodin konal koncert souboru „Musica Academia“. V neděli 26. června jsme oslavili svátek Božího těla mší svatou a průvodem k jednomu oltáři u zdi
2Němci se v ní snažili o oslabení Francie a dodávali zbraně kmenovým náčelníkům ve
Dále v knize nalezneme:
„Když kolem roku 250 před Kristovým narozením překládali Židé v egyptské Alexandrii Starý zákon do tehdejšího světového jazyka číslo jedna, do řečtiny, použili pro stěžejní výraz smlouva – zákon – slovo diatheke, které v řeckém právním jazyce znamená pořízení nebo čin, kterým člověk rozhoduje o svém majetku. A právě tento výraz se nachází ve všech zprávách o poslední večeři. Při ní apoštolové slyší z úst Pána: “Vezměte a jezte, toto je moje tělo a tento kalich je nová smlouva v mé krvi.“
Jsme zde dnes shromážděni, abychom tento čin zpřítomnili v obřadu, který odkázal svým učedníkům sám Pán Ježíš s příkazem, aby tak činili na jeho památku. Eucharistickou účastí na Ježíšově smrti a vzkříšení jsme spojováni s Bohem laskavými pouty nové a věčné smlouvy a dostává se nám od něj nekonečných milostí.“
„Eucharistie vytváří takovou koncepci života, který nejen rozvíjí své možnosti, sanuje své defekty, ale svou sílu čerpá z neustálého povznášení silou Božího milosrdenství a milosti: „V eucharistii dochází stvoření svého nejvyššího povýšení“ (encyklika Laudato Si´, čl. 236).“
„Eucharistie vytváří řád, který je schopný uspořádat lidský život, a sice v lásce Boží.“
„Svět hladoví po životě, žízní po pravdě a lásce. Tuto touhu může nasytit jen Bůh. Pokrm a nápoj, který nabízí, nás vede přes hranice smrti k životu, který nekončí. Posiluje nás, ale skrze nás i lidi, které potkáváme. Chci vidět v druhých lidech své bližní? Chovám se jako bližní? Vidím potřeby ostatních lidí a snažím se jim účinně pomáhat?“
„Eucharistie je vyjádřením naprosté vydanosti Boha člověku – Bůh udělá maximum, aby se nám mohl přiblížit.“
A na závěr cituji z pověřovací buly papeže Františka:„Jak jedinečná a podivuhodná šlechetnost, s níž dárce vchází do domu, přičemž
dar a dárce jsou niterně totéž!“ (Urban IV., Encyklika Transiturus de hoc mundo) Nikdy nejsme schopni poskytnout svému Spasiteli za jeho dar odpovídající klanění nebo vděčnost. Přesto se však sluší, abychom s vděčností přicházeli ke Kristu Pánu, přítomnému ve svátosti Eucharistie, a spolu s věřícími, kteří nám jsou svěřeni, jej poznávali živou vírou, přijímali ho náležitým způsobem a zbožně se mu klaněli.
L
francouzských koloniích. Francouzská armáda se z těchto oblastí stahovala a Karel byl také vyzván, aby z nebezpečné oblasti odešel. Karel však odmítl a zůstal mezi Tuaregy. 1.12. 1916 byl sám před svou poustevnou a stal se obětí nájezdných lupičů. Ti ho původně snad chtěli unést a použít k výměně za své vězněné spolubojovníky. Lupiči Karla zbili, svázali mu ruce za záda a přikázali mu, že musí složit přísahu Alláhovi. Karel však odmítl a potichu se modlil. Ke skupince lupičů se začala přibližovat dvojice s velbloudy, což vyvolalo zmatek a paniku. Jeden lupič střelil Karla do hlavy a ten na místě zemřel. Jeho tělo někdo pohřbil v blízkém příkopu. V r. 1929 byla provedena exhumace těla a Karel byl s úctou pohřben v oáze El Golea. Na jeho život dobře pasují Ježíšova slova, která si Karel ráno v den smrti zapsal do diáře: „Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo, odumře-li však, přinese hojný užitek.“(Jan 12,24) Karel de Foucauld byl blahořečený 13.11. 2005 v Římě za přítomnosti mnoha Tuaregů papežem Benediktem XVI.
Modlitba
Bože, Tys blahoslaveného Karla de Foucaulda povolal za kněze bez farnosti, aby svým příkladem ukazoval Tuaregům cestu vedoucí k Tobě; pomáhej nám, abychom i my na jeho přímluvu ukazovali příkladem svého života na nevystižitelné bohatství Kristovy lásky. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen(na způsob závěrečné modlitby breviáře)
Karlova modlitba odevzdanosti:
„Můj Otče, odevzdávám se Ti. Učiň se mnou, co se Ti zalíbí. Ať se mnou učiníš cokoli, děkuji Ti za to. Jsem připraven na všechno, všechno přijímám. Nepřeji si nic jiného, než aby se Tvá vůle vyplnila na mně, na všech Tvých tvorech, můj Bože.
Odevzdávám svou duši do tvých rukou. Dávám Ti ji, můj Bože, s celou láskou svého srdce, protože tě miluji a je potřebou mé lásky dát se, odevzdat se do Tvých rukou bez míry, s nekonečnou důvěrou, protože Ty jsi můj Otec.“ Amen
MJ
K nižní zajímavosti Mons. Pavel Dokládal sestavil Sborník k I. Národnímu eucharistickému kongresu
2015. Sborník nese název „Eucharistie smlouva nová a věčná“. Obsahuje všechny podstatné promluvy během jeho konání. V úvodu nalezneme přání biskupa Jana Vokála: „Přeji Vám, aby Vaše úcta a láska k Eucharistii nikdy neochabla, aby naopak rostla a sílila, aby stále nově uzdravovala a posvěcovala Vás i Vaše rodiny a probouzela v nich i nová duchovní povolání ke kněžství či zasvěcenému životu.“
6
7hřbitova u kostela sv. Havla. Letošní poutní mši svatou jsme slavili v neděli 3. července v kostele sv. Petra a Pavla. Svátek slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje jsme slavili 5.července v 18. hodin v kostele sv. Havla. Také jsme oslavili svátek sv. Benedikta patrona Evropy mší svatou 11. července v 8.30 hodin v kostele sv. Petra a Pavla.Jako již po několik let se také letos ve dnech 18. až 29. července se konala farní dovolená v Chorvatsku v kempu u vesnice Bibinje. Účastnici jistě prožili krásné dny na břehu moře a získali posilu na duši i na těle pro další život. Při letošní dovolené měli možnost si vyslechnout koncert uměleckého tělesa ze Štrasburku a také druhý varhanní koncert.V neděli 28. srpna se v 17. hodin konal v kostele sv. Havla varhanní koncert.Neděli 4. září jsme přivítali návštěvu pana kardinála Dominika Duky při mši svaté ve 14. hodin v hospici „Dobrého pastýře“ v Čerčanech. Ve čtvrtek 8. září jsme oslavili svátek narození Panny Marie mší svatou v 8.30 hodin v kostele sv. Petra a Pavla. V sobotu 10. září nás opět navštívil chrámový sbor z německého městečka Grossräschen. Zazpíval různé skladby při mši svaté v 18. hodin v kostele sv. Havla. Po mši svaté se konalo srdečné setkání s pohoštěním na faře. O neděli 11. září se do mše svaté v 8.30 zapojili děti, jelikož byl začátek nového školního roku.V sobotu 17. září se konal výlet za kapličkami v Posázaví. Výletu se zúčastnilo asi 10 farníků. Konec měsíce září jme oslavili svátkem sv. Václava v kostele sv. Havla v 18. hodin.Dne 14. října se v 18. hodin konala na faře přednáška Dr. Klenovce o barokní hudbě v Německu. V neděli 23. října pořádal Ctibor Sedláček varhanní koncert v 17. hodin v kostele sv. Havla.Svátek Všech svatých 1. listopadu jsme oslavili mší svatou v 18. hodin v kostele sv. Havla. Rovněž svátek věrných zemřelých 2. listopadu jsme slavili v 18. hodin kostele sv. Petra a Pavla. V pátek 11. listopadu pokračování přednášky Dr. Klenovce. V sobotu 12. listopadu oslava svátku sv. Martina na faře. Sobota 26. listopadu ve 14. hodin zhotovování adventních věnců na faře. Na neděli 27. listopadu letos připadá první neděle adventní při mši svaté v 8.30 svěceny adventní věnce. Také letos po čas adventu každý čtvrtek v 7. hodin ráno byla sloužena rorátní mše svatá v kryptě kostela sv. Havla.V sobotu 3. prosince se konala od 9. hodin na faře v Poříčí duchovní obnova. Odpoledne v 16. hodin se pro děti uskutečnila Mikulášská nadílka. Ve čtvrtek8. prosince jsme svátek Panny Marie oslavili při rorátní mši svaté. Pátek 9. prosince se konala na faře přednáška PhDr. Bartůška o piaristech v Benešově. Další pátek 16. prosince v 18 hodin pokračování přednášky Dr. Klenovce o barokní hudbě v Německu. O půlnoční 24. prosince v 24. hodin zase z kůru zněla hudba J. J. Ryby mše „Hej mistře“. Také v naděli 25. prosince v 8.30 hodin se při mši svaté zpívaly vánoční koledy. Na Štěpána 26. prosince v 8.30 hodin se konala mše svatá v kostele sv. Petra a Pavla a odpoledne ve 14. hodin zpívání u jesliček v kostele sv. Havla.Konec roku jsme oslavili mší svatou dne 31. prosince v 17. hodin v kostele sv. Havla.Toho roku bylo 34. křtů, 2. svatby a 27 pohřbů.
VM
B lahoslavený měsíce (1. prosinec) Blahoslavený Karel de Foucauld(15.9.1858 – 1.12.1916)
Patron: - Tuaregů, chudých a trpících
Atributy: -srdce se vsazeným křížem na bílém hábitu, poustevna z rákosu, poušť, kniha, pero
Karel se narodil ve Štrasburku na východě Francie do bohaté rodiny. V šesti letech mu zemřeli oba rodiče. Se svou tříletou sestrou Marií se stěhovali do Nancy, kde žili u dědečka z matčiny strany. Na dědečka později mnohokrát vzpomínal, protože si ho velmi vážil jako moudrého člověka. Ve 13 letech byl Karel u prvního svatého přijímání, ale v mládí se vírou moc nezabýval. Dobře se učil a dědeček ho přihlásil na jezuitskou internátní školu v Paříži. Karlovi se ve škole moc nelíbilo, vadil mu přísný jezuitský řád. Nechtěl se nechat ovlivňovat náboženstvím a prohlašoval se za „volnomyšlenkáře“.
V 18 letech nastoupil na Vojenskou akademii Saint-Cyr a po dvou letech se stal podporučíkem. V této době mu zemřel dědeček a on po něm i po rodičích získal velké dědictví. Karel si dopřával rozmařilý život v hojnosti s dívkami a měl problémy s přísnou kázní u vojáků.
V říjnu 1880 byl poslán do Alžírska, kde obdivoval zemi i život Arabů. Byl nasazen i v boji, kde se vyznamenal statečností. Přesto jeho chování nebylo ani tady dobré a pokračovaly problémy s přísnou kázní a s autoritami. Ještě mu nebylo ani 24 let a z armády byl propuštěn. Toužil poznávat dál Alžírsko a další místa severní Afriky, kde žili Arabové. Vrátil se domů a 15 měsíců se pečlivě připravoval. Studoval arabštinu a hebrejštinu. Potom zamířil do Maroka v doprovodu židovského průvodce Mordechaie. Evropané se při vstupu na sultánovo území vystavovali riziku, že mohou být přepadeni bandity nebo považováni za špiony a zabiti. Karel dorazil na alžírský hraniční přechod 23.5. 1884 jako chudý bosý žebrák a toužil poznávat tuto zemi, lidi i její historii. Jeho průzkumná cesta byla úspěšná a vše, co zmapoval i své zážitky sepsal do knihy. Od francouzské geografické společnosti byl vyznamenán zlatou medailí.
Na svých cestách se setkal s dobrem a zbožností Arabů. Viděl modlící se muslimy a začal uvažovat o náboženství. V Paříží se dostal díky své cestě do společnosti inteligentních lidí, kteří byli křesťané. Karel se již seznámil s Koránem i s Biblí a byl na cestě hledání. Často opakoval modlitbu: „Bože, jestli existuješ, dej se mi poznat!“ Občas zašel do kostela a jednou brzy ráno v kostele sv. Augustina poprosil kněze Heriho Huvelina o lekce katechismu. Kněz mu však poradil: „To, co ti chybí, abys uvěřil, je čisté srdce. Poklekni, vyzpovídej se Bohu a uvěříš.“ I když Karel nejdřív trochu protestoval, nakonec se dlouho zpovídal a přijal i svaté přijímání. Po přijetí těchto dvou svátostí prohlásil: „Ve chvíli, kdy jsem uvěřil, že Bůh existuje,
4
3pochopil jsem, že nemohu dělat nic jiného než pro něj žít. Moje duchovní povolání se zrodilo ve stejném okamžiku jako moje víra.“
Potom se Karel vydal na pouť do Svaté země, chtěl poznat místa, kde žil PánJežíš. Vrátil se s pevným rozhodnutím žít pro Ježíše a po poradě s o. Huvelinem 15.1. 1890 odešel k trapistům. Věřil, že zde najde svůj Nazaret, skrytost, chudobu, práci a modlitbu.Krátkou dobu žil v klášteře ve Francii a pak v syrské poušti. Jako bratr přijal jméno Maria Alberik. Žil velmi asketicky, často se postil a umrtvoval. Po čase byl poslán do Říma na studium, aby se mohl stát knězem. Představený u něj však rozpoznal zvláštní povolání žít mimo řeholi. Karel po sedmi letech dostal od generálního představeného dovolení opustit řád a odejít do Palestiny žít životem poustevníka. Toužil žít na stejných místech jako Ježíš a následovat ho jako chudého dělníka z Nazareta.
V Nazaretě žil v malé dřevěné kůlně, která byla určená na nářadí. Kůlna stála poblíž kláštera klarisek, kterým Karel sloužil jako údržbář a zahradník. Volný čas trávil v kapli před svatostánkem, jedl pouze chleba a pil vodu, spal na kameni. Pravděpodobně zde si zvolil motto: „Jesus Caritas“ a symbol srdce se zasazeným křížem. Začal uvažovat o kněžství a vydal se do Říma. Chtěl mluvit s papežem o svém povolání i o novém řádu, který chtěl založit. Při generální audienci se dostal do jeho blízkosti, ale hovor s papežem mu vatikánští byrokrati neumožnili.
V létě r. 1900 se vrátil do Francie a pokračoval v přípravě na svátost kněžství.Na kněze byl vysvěcen 9.6. 1901 ve francouzském Viviers. Druhý den sloužil primiční mši svatou. V říjnu tohoto roku již dorazil do západní saharské oázy poblíž alžírské hranice s Marokem. Původně uvažoval o misijním působení v Maroku, ale vzhledem k tehdejší politické situaci strávil zbytek života především v jižním Alžíru. Evangelizačně působil mezi muslimy tuaregských kmenů. Jak sám říkal, chtěl být s nejopuštěnějšími a nejvíce zapomenutými dušemi. Žil mezi nejchudšími podle evangelia a objevil zde svůj Nazaret.Byl bratrem všech Tuaregů, muslimů, Arabů, vojáků, Francouzů, otroků... Snažil se v každém člověku vidět Krista, ke každému byl přátelský, naslouchal, radil, pomáhal a učil. Nechyběla mu laskavost, mírnost, pokora ani odvaha. Sytil hladové a vykupoval otroky. Především se za tyto lidi modlil a obětoval za ně mše svaté. Věřil, že v tom je základ pro jejich obrácení. Nekázal moc slovy, ale celým svým životem. Za svůj život prošel několikrát pěšky Saharu a různě dlouho se zdržoval v oázách u místních obyvatel.
Tuaregové ho přijali jako bratra a nazývali ho „mužem Božím“ pro jeho dobré srdce a pro jeho víru v Boha. Karel pro ně sestavil tuarežsko-francouzský slovník a překládal pro ně části Písma svatého. Vytvořil i sbírku písní, básní a tradic tohoto kmene.
Po r. 1909 znovu navštívil Francii, kde chtěl získat laiky pro evangelizační dílo mezi Tuaregy po vzoru prvních křesťanských komunit. Plánoval jejich spojení v „Unii bratří a sester Nejsvětějšího Srdce Ježíšova“ a vzorem jim měli být sv. manželé Aquila a Priska. Toto řeholní společenství se však Karlovi založit ještě nepodařilo. (Novou řeholi založil až jeho žák Louis Massignon v r. 1936 jako Malé bratry Ježíšovi a v r. 1939 Malé sestry Ježíšovy). V r. 1914 začala 1. světová válka.
