Na titulní straně foto Václava Šebka

Ohlédnutí za rokem 2008 a vyhlídky............................. 6–7

Chráníme Evropu bez hranic!....................................... 8–9

Život a smrt očima soudních lékařů.............................. 2–5Drzá omladina ve starém královském městě............ 20–23

Puška střílí za roh.............................................................. 10

Peníze až do domu........................................................14–15

Zhruba v půli cesty...................................................... 16–17

Využívání údajů o cestujících..................................... 25–27

Letci na zámečku..........................................................28–29

Čtyři díly celku.............................................................30–31

Kdo ví všechno nejlíp?.................................................32–34

Konec v pohřebním voze...................................................35

Strýček vrah..................................................................36–37

Romance z nočních vlaků............................................38–39

Zrádce věren žánru............................................................40Poirot v úsporné verzi........................................................40Tajemství velkého vypravěče............................................40

Od kartouzy k přírodnímu amfiteátru............................ 24Velká křížovka o ceny........................................................42Deset minut s paragrafem.................................................43

Zabezpečení mistrovství světa.....................................44–46

Zpráva o stavu a vývoji počtu nehod v ČR v roce 2008......................................................... I–XIVCena Salvator 2008.................................................XV–XVI

POLICISTA č.4/2009 – Ročník 15.Z obsahu

Slovo ředitelky OPK

Předsednictví EU 2009

Reportáže

Případ skončil

Zahraničí

Letecká doprava

Rozhovor

Školství

Kultura

Čtenářské soutěže

Sport

Z policejních archivů

Příloha

Povídka

Křížky u silnice

Případy majora Zahrádky

Výstava

Měsíčník POLICISTA vydává MV ČR, odbor prevence kriminality

Ředitelka: Mgr. Jitka GJURIČOVÁ

TISKNE: Tiskárna Ministerstva vnitra, p. o., Bartůňkova 1159/4, 149 01 Praha-Chodov.

REDAKCE: šéfredaktorka Mgr. Dagmar LINHARTOVÁ Grafická úprava a reprodukce: Kristina Pokorná Příjem inzerce v redakci: tel.: 974 816 570 až 577. Inzeráty zasílejte na adresu redakce v tiskovémPDF, nebo JPG, v barevnosti CMYK. Za obsahovou náplň a případné textové chyby v zaslaných inzerátech v elektronické podobě redakce neodpovídá.

Adresa redakce: nám. Hrdinů 4, 140 00 Praha 4 Tel: 974 816 571, fax: 974 816 846

e-mail: redakce@mvcr.cz, http://www.mvcr.cz/clanek/casopisy-policista.aspxMK ČR E 5199 ISSN 1211–7943 Informace o předplatném, objednávky policistů a veřejnosti vyřizuje Tiskárna Ministerstva vnitra, p. o.obchodní úsek, Bartůňkova 1159/4, 149 01 Praha 4-Chodov tel.: 974 887 334, 335, 341, fax: 974 887 333, e-mail: pavel.komarek@tmv.cz Objednávky veřejnostia zahraničních zájemců vyřizuje: Předplatné tisku, s. r. o. Obchodní úsek Hvožďanská 5–7 CZ – 148 31Praha 4 Roční předplatné činí 360 Kč Předplatitelům zasílá Jindřich Matouš, distribuce tiskovin. Redakční uzávěrka 19. 3. 2009. Číslo 4/15. ročník vychází 10. 4. 2009.Podávání novinových zásilek povoleno: Českou poštou, s. p. Odštěpný závod přeprava, č. j. 23/96,dne 3. 2. 1996. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost a pravdivost odpovídá autor. Některé příspěvky budou uveřejněny i v počítačové síti internet.

ZHRUBA V PŮLI CESTY (str. 16–17)

VRAŽDYV MOSKVĚ(str. 12)

DRZÁ

OMLADINA

VE STARÉM

KRÁLOVSKÉM

MĚSTĚ

(str. 20–23)

ŽIVOT A SMRTOČIMA SOUDNÍCHLÉKAŘŮ(str. 2–6)

VIRTUÁLNÍ DAV MODERUJEPANIKU (str.11)

FANFÁRYZ BROŽÍKOVYSÍNĚ (str. 48)

ZABEZPEČENÍ MISTROVSTVÍSVĚTA (str. 44–46)

F

2 � Reportáž POLICISTA

Film Vrah skrývá tvář s Rudolfem Hru-šínským a Radkem Brzobohatým už snadviděl každý, případy majora Kalaše těšítelevizní diváky i čtyřicet let po svém vzni-ku. Tentokrát sledují vybranou sekvenci vezšeřelém společenském sále Muzea PolicieČR členové Společnosti pro kriminalistiku,jde o originální prolog přednášky soudníholékaře MUDr. Zdeňka Šňupárka.

Soudní lékař na plátně probírá s krimina-listy stopy, společně zvažují motivaci před-chozích vražd. Muž v bílém je detektivůmvíc než důstojným partnerem. „Tu vašipráci vám nezávidím,“ říká soudní lékařa pozdvihuje sklenku. Kalaš se ironickyusměje. „Nápodobně, doktore, nápodobně.“Přiťuknou si...

Stop! Plátno vyhasne. Na posluchačev sále Muzea Policie ČR nicméně čeká dalšímalé překvapení. „Ten film s RudolfemHrušínským asi dobře znáte... Jenomdodám, že soudního lékaře hraje můj otecZdeněk, sám profesí soudní lékař.“ Sálemzašumí reakce auditoria, ale to už přednáš-ka „Život a smrt očima soudního lékaře“podplukovníka MUDr. Zdeňka Šňupárkaz Vojenského ústavu soudního lékařstvíÚstřední vojenské nemocnice pokračujestručným vylíčením rozdílu mezi patologiía soudním lékařstvím, rozdílu mezi zdra-votní a soudní pitvou.

Především ale MUDr. Šňupárek popisujezajímavé kauzy ze své praxe. Případy jsouvíc o smrti než o životě. Nicméně mrškaživot, aspoň ten profesionální, dal o soběbrzy vědět. Hodinu poté, co MUDr. Šňupá-

rek dorazil domů, musel na výjezdk nálezu mrtvého muže, kteréhonašli v zasněžených lesích na Bene-šovsku. Život. Smrt. Život a smrt.

PÁNOVÉ ZE SOUDNÍHO?VÝJIMKA!

Jednodenní reportážní „stáž“ naVojenském ústavu soudního lekařství ÚVNzačínáme vlídným přijetím u primáře plu-kovníka MUDr. Miloše Sokola, Ph.D. Předchvílí proběhla malá ranní porada, ve kterése kolektiv seznámil s čerstvými úkolynového pracovního dne.

Pan primář má před sebou náročné hodi-ny, po znaleckém vystoupení u soudu hototiž čeká přesun do Brna, kde bude zítraoponentem na disertační práci kolegyz brněnského Ústavu soudního lékařství.Dodejme, že plk. Sokol se už dvě desetiletívěnuje leteckým nehodám, tedy haváriímvojenských a civilních letadel, tragédiímparašutistů, kterým se z nějakého důvodunerozevřel padák, ale taky zřítivších serogalistů – logicky tedy plk. Sokol patřil dokolektivu autorů odborné publikace s jedno-značným názvem Letecké nehody, jež vyšlapřed dvěma roky.

Nad vůní ranní kávy si povídáme o tele-vizních a filmových detektivkách. „V

poslední době se můžeme setkat na obra-zovkách se seriálovým importem, nad kte-rým kolikrát nestačím kroutit hlavou. Jasně,že netrpím odbornými klapkami na očích.Vím, že realita scénáře a realita života jsoudvě odlišné věci,“ říká plukovník Sokol.

„Ale když vidím borce, který coby soud-ní lékař určí dobu smrti přesně na minutu,vzápětí si vystřihne klíčovou antropologic-kou expertizu a nádavkem rozezná podmikroskopem chlupy vzácné odrůdy afg-hánského chrta – jako na potvoru patří pesprávě vrahovi! – to se musím vážně usmí-vat... Proto se radši dívám třeba na Četnic-ké humoresky nebo už po patnácté na le-gendární Hříšné lidi města pražského.“

Aby ne, říkám si v duchu. Cožpak slovut-ný rada Vacátko nepronáší jednoznačně:„Víte, pane Brůžek, já doktorům ze zásadynevěřím!“ Pak zdvihne významně ukazo-vák: „Samozřejmě, s výjimkou našich pánůze soudního!“... Ale není čas na sebepříjem-

ZIVOT A SMRT

ocima soudníchlékaru° Pátrací akce po pohřešované ženě zůstává bez výsledku. Až

do chvíle, kdy na posekaném poli nechá major Kalaš vypáčitdveře transformátoru... Uvnitř leží umlácená žena, další oběťzřejmě úchylného vraha. Střih! Končí pitva, unavený soudnílékař odchází z pitevny a míří do své pracovny. Čekají tam naněj major Kalaš s kapitánem Vargou – a taky láhev vodky, toaby zalili kilometry policejní šlapačky, které jim zbývají dodopadení a usvědčení pachatele.

nější umělecké reminiscence. Káva je dopi-ta, práce začíná.

PROČ SE PŘIKROJUJE?

Pitva nešťastníka zmrzlého v benešov-ských lesích je stanovena na devátou hodi-nu. Zbývá tedy zhruba hodina času. Společ-ně s MUDr. Zdeňkem Šňupárkem, zástup-cem primáře, míříme do histologické labo-

ratoře na tzv. přikrojování. Ani pro laikanení snad tajemstvím, že mrtvým bývají připitvě odebrány drobné části vnitřních orgá-nů jako mozek, srdce, plíce, ledviny čijátra. Tři dny si pak tyto kousky pobudouv desetiprocentním roztoku formaldehydu– a nyní z nich dr. Šňupárek „přikrojuje“tenké čtverečky o velikosti zhruba jednohocentimetru.

Vzorky projdou laboratorním histologic-kým zkoumáním, vedle objektivních zdra-votních změn pak lékaři na některých roz-poznají změny vyvolané příčinou náhlésmrti – samozřejmě, že jiné zůstanou povraždě uškrcením, jiné zas vyvolá smrt ne-opatrného laického dřevorubce, na kteréhospadl strom a který se smrtelným zraněnímpřežíval několik dní v bezvědomí... Vzorkyjsou pak zality do parafínu, v tomto stavuvydrží třeba dvacet let, kdyby bylo nutnézkoumání opakovat.

Vracíme se do pracovny MUDr. Šňupár-ka. Ukazuje mi na počítači několik snímků,které předevčírem pořídil při prohlídce tělana místě nálezu. Těla, na kterém nebylapatrna žádná zranění, o příčině smrti roz-hodne tedy až pitva. Z fotografií v zasněže-ném lese na Benešovsku nelze přehlédnoutpoházené šatstvo, odloženou tašku s uče-ním, dále dvě prázdné lahve od tvrdéhoalkoholu – a nakonec tělo s obnaženouhorní polovinou, ležící na břiše. Jako byspal...

Jenomže 21letý mladík takhle „spal“pravděpodobně od začátku ledna, kdy rodi-na oznámila jeho pohřešování! Tou dobou –aspoň tak policie odvodila z meteorologic-kých záznamů – ještě nesněžilo. Vydatnáporce sněhu s teplotami hluboko pod nuloupřišla až za pár dnů, což hnilobný proces,který by jinak za uplynulé dva měsíce tělovýrazně poznamenal, zpomalilo.

NAD PITEVNÍM STOLEM

Laborant Rudolf Štěpánek dopravil tělona pitevnu, mrtvý mladík je zvážen a změ-řen. MUDr. Šňupárek ohledává tělo a dik-tuje své podrobné poznatky – včetně délkyvlasů či stavu chrupu – zapisovatelcea zároveň fotografce, která pořizuje snímkypro znalecký posudek. Dlouhý pobyt tělapod napadaným sněhem vedl k částečnémaceraci plosek nohou a dlaní, jež jsou spíš

typické pro utopence za dlouhodobéhopůsobení vody... Na sále jsou přítomni takébenešovští kriminalisté, jeden z nich rovněždokumentuje průběh dění fotoaparátem.Samotnou pitvu vykoná em. plukovníkdoc. MUDr. Michal Dogoši, CSc.

Laborantův skalpel vniká do dosud nepo-rušeného hrudníku mrtvého... Uvědomujisi, že právě teď se dostávám na dřeň výji-mečnosti reportáže o soudních lékařích.Všudepřítomný nádech smrti, esprit řešenízáhadných úmrtí nebo naopak vědeckéhozkoumání důsledků činů tak bestiálních, žeje jich schopen jen člověk – to vše můžesvádět novináře ke zmatečně rozostřenémupohledu, k dutě znějícímu patosu, případněk bulvárnímu dolování senzace.

Stačí pět deset minut. Ne, žádná oškli-vost. Žádná morbidita ani bulvár... Nicz toho se nekoná. Stačí pouhých pár minut,aby vzmach výjimečnosti opadl. Aby novi-nář profesionál pochopil, že se dívá na jinéprofesionály, soustředěné nad pitevním sto-lem. Že to, co se děje na něm, je jen meto-dickým zkoumáním příčin – ne zcela obvy-klého – konce jednoho lidského života.

MEZI DVĚMA HRADBAMIOtevření dutiny hrudní a břišní. Dočasné

odnětí vnitřních orgánů, které se zas popitvě do těla vrátí. Několikerý odběr krvedo zkumavky, množství alkoholu v krvibude určitě důležitý poznatek. Otevřenídutiny lební, vynětí mozku. Odběr vzorků,které projdou histologickým a toxikologic-kým vyšetřením... Pitva trvá přibližně 80minut. Dost času k přemýšlení, co mohlovést mladíka – který se podle předběžnéhopolicejního šetření alkoholu spíš vyhýbal –k tak bláznivému kousku?

Vidina jisté smrti zmrznutím? Ale proč?Snad proto, že nepocházel z rodinnýchpoměrů, které by člověka právě inspirovalyk vyšším metám? Byl střídmě a nemoderněoblékaný kluk (považte, neměl ani mobil!)už na devítce tak trochu vyděděnec? Asiano. Ale pak se vyučil, dokonce začal stu-dovat průmyslovku... Jsou to všechnojenom dedukce, ale možná právě v tu chví-li mladík vstoupil do nelítostné mlýnicedvou světů.

Milieu, jež představovala jeho rodina,možná dráždil jako zbytečně vzdělávaný

POLICISTA Reportáž � 3

Iva Rybková extrahuje biologický materiál v digestoři. Andrea Aptová zadává na přístroji analýzu drog v moči.

Patologie a soudní lékařství jsou dvěsamostatná odvětví oboru zdravotnictví,byť se společným základem. Termín„soudní patolog“, se kterým se bohuželsetkáváme ve sdělovacích prostředcíchaž příliš často, je trapný nesmysl!Patologové provádějí zásadně pitvy lidízemřelých ve zdravotnických zařízeních,na soudní lékaře připadá „zbytek“,včetně sporných úmrtí z první kategorie.

Pokud při tzv. zdravotní pitvě zjistísoudní lékař podezřelé okolnosti,nejčastěji zranění zaviněná cizí osobou,práci přeruší a uvědomí příslušnépolicejní složky. Zdravotní pitva pakmůže přejít plynule v pitvu soudní.Policejní orgán nemůže nařídit zdravotnípitvu, pouze o ni požádat. Soudní lékařmůže soudní pitvu pouze doporučit,ale nařizuje ji policie.

Roztoky, používané k detekci drog.

jedinec, pro výrazně mladší spolužáky naprůmyslovce zas možná nebyl dost in. Jakdlouho se dá žít s pocitem dvojího odcize-ní? Tak na tuhle otázku vám sebelepší soud-ní lékař ani kriminalista neodpoví. Možnápsycholog, ale skutečnou pravdu zná jenten mrtvý. Udělal to, co udělal... Bude muvěčnost opravdu lehká?

Vraťme se do strohé reality: Končí pitva.Soudní lékaři nenašli zranění, zato objevilina těle i na vnitřních orgánech známkyumrznutí. To vše se zanedlouho odrazív písemné zprávě, jakémsi prologu obšír-nějšího pitevního protokolu a ještě objem-nějšího znaleckého posudku: „Pitva bylaprovedena, odebrán požadovaný materiálk dalšímu vyšetření. Při pitvě nebyly zjiště-ny stopy po poraněních, které by svědčilypro násilné konání jiné osoby nebo prosebeobranu. Ze soudně lékařského hlediskanení námitek proti vydání těla k pohřbení.“

PLNÁ POLNÍ A VYHŘEZLÁPLOTÝNKAPitevní sál má jakýsi kontrapunkt

v podobě histologické laboratoře (tam pro-bíhalo už popisované přikrojování) a toxi-kologických laboratoří, kterými mě provádíIng. Jan Stříbrný. To je asi nejnáročnějšíčást stáže na pochopení, neboť zaslechnutermíny jako tenkovrstevná chromatogra-fie, plynová chromatografie, elektronickáknihovna...

Každopádně vězte, že na bázi permanent-ního odpařování a postupné koncentracevzorku tu působí drahé přístroje a počítače,však je taky vedení ústavu na zdejší moder-ní vybavení náležitě pyšné. Některé přístro-je pracují takřka „samostatně“, analyzujía prokazují s maximální možnou přesnostítoxikologicky významné látky jako hypno-tika, analgetika nebo psychofarmaka.

Léky, drogy, alkohol – to je zdejší nesva-tá trojice, věčný refrén posudků z oboruzdravotnictví a odvětví toxikologie....Někdy ani sami pracovníci laboratoří sinejsou přesně jisti, jakou látku objevili.Neocenitelným pomocníkem se jim pakstává už zmíněná elektronická knihovna,ale taky čtyři veletlusté bichle, obsáhlý rej-střík plný vzorců z organické chemie.

Po návratu z laboratoří se mi dostává dal-šího poučení: předmětem zájmu soudníchlékařů nejsou jen mrtví a šťastlivci přeživšípokus vraždy. Nedlouho po pitvě hovoříMUDr. Šňupárek s pacientkou, armádnípříslušnicí... Utrpěla poněkud nehrdinskézranění, při zvedání plné polní si – lidověřečeno – „hnula se zádama“. Žena už prošlaněkolika zdravotními prohlídkami a nazákladě souhrnné zprávy doktor Šňupárekposoudí její zranění ve smyslu VyhláškyMinisterstva zdravotnictví o odškodněníbolesti a ztížení společenského uplatněníč. 440/2001 Sb.

ZÁHADA STARÁ DEVATENÁCT LETAle pak znovu sedíme a povídáme si

s doc. Dogošim a MUDr. Šňupárkemo životě soudních lékařů VÚSL ÚVN,o jejich bohaté praxi, o zajímavých kau-zách. Ptám se na patologický způsob otev-ření hrudníku, logicky a podstatně se lišícíod chirurgického.

Doc. Dogoši brzy pochopí,co moje otázky inspirovalo:

V roce 1990 bylo v praž-ském průhonickém parkuobjeveno tělo pohřešovanédívky. Vražda nebyla nikdyobjasněna, enormní vlnupozornosti sdělovacích pro-středků vyvolal fakt, že pa-chatel nebo pachatelé vyňaliz těla oběti vnitřní orgány.Způsob otevření hrudníkupak připomínal postup pitev-ního laboranta... Může jíto stopu k vrahovi?

„Já jsem ty snímky viděl,policie se samozřejmě pře-ptávala i v našem ústavu,“

vzpomíná doc. Dogoši. „Je ale třeba dodat,že neexistuje jediný identický způsob,jakým se při pitvě otvírá hrudník. Já sámjsem si vypracoval svůj, umožňuje midobrý pohled pro zkoumání vnitřníchorgánů.“

KAŽDÉ SLOVO MÁ VÁHUDoc. Dogoši pracuje jako soudní lékař už

čtyřicet let. „Nemáme na pomoc věšteckoukouli. K naší práci potřebujeme dostat odpolicie co nejvíc podkladů, jedině to námumožní odpovědět správně na vyšetřovate-lovy otázky.“ Na svá vystoupení u soudu sepřipravuje velmi pečlivě. „To ale nezname-ná, že čas od času nedostanu ze stranyobhájce otázku, kterou nečekám,“ usmíváse. „Popsal jsem například v posudkuúdery, které obžalovaný zasadil poškozené-mu tzv. boxerem. Což se v očích soudusamozřejmě může projevit jako přitěžujícíokolnost. Obhájce se mě dramaticky zeptal,jak mohu vyloučit, že specifická zraněnínezpůsobil třeba prsten... Nemělo cenupouštět se do sáhodlouhých rozkladů, v tuchvíli musela nastoupit strohá logika: Jakýprsten? Měl snad obžalovaný na ruce něja-

ký prsten? Vypovídal snad někdy o tom, žeby nosil prsten?“

Podle doc. Dogošiho může být pro znal-ce nebezpečná jinak standardní a „nevinná“otázka senátu: Chtěl byste ještě něcododat? „Pokud se znalec rád posloucháa rozhovoří se nad rámec svého posudku ažpříliš, koleduje si o to, aby ho obhajobazačala takzvaně chytat za slovíčka. A cobylo vyřčeno nahlas, už člověk nemůže vzítzpátky.“

TĚLO POD PEŘINOUJistě. Chladná hlava a verbální střídmost

se vyplatí. Co ale víření myšlenek až detek-tivního charakteru na místě činu? Odpovídámi MUDr. Zdeněk Šňupárek:

„Už cestou na místo činu se musím dívatkolem sebe, každá maličkost může zakrát-ko získat svůj význam. Dám vám příklad:Na severu Čech se pátralo po nezvěstnémNěmci, časem bylo jasné, že už hledámejen jeho tělo.

Cestou k místu nálezu měly kmeny stro-mů výrazné šmouhy od bláta a zeminy. Člo-věk ani nepotřeboval moc představivosti,aby se mu vybavil muž otírající lopatu,zalepenou mokrým a hustým sajrajtem...

4 � Reportáž POLICISTA

Ing. Jan Stříbrný analyzuje krev na přítomnost alkoholu.

Primář Sokol vlastní jako malou relikviimadlo katapultačního zařízení zříceného leta-dla. Pilot přežil.

Nakonec jsme našli i zablácený rýč,v konečné fázi i nedbale zahrabané tělooběti. Kopaní hluboké jámy v mazlavémjílu pachatele otravovalo, už se viděl, jakse projíždí Němcovým bourákem. A takys ním jezdil před svědky, což byla velkáneopatrnost.“

Kooperace mezi soudním lékařem a kri-minalistou by neměla startovat teprve nadpitevním stolem nebo při vyhodnocováníznaleckého posudku. Například krevnístříkance na listí zespodu, to už je důležitýpoznatek, jak asi násilný čin probíhal.Nebo podle podoby zranění usuzuji, o jakývražedný nástroj nejspíš šlo a detektivovése ho snaží na místě činu zajistit. Zjedno-dušeně řečeno: pokud má poškozený v tělehlubokou bodnou ránu, určitě nehledámemalý kapesník nožík.“

Muž pracoval na směny v zahraničía v pravidelných intervalech jezdil domů.Po jednom z návratů nemohl najít svoumanželku. Pátrání po nezvěstné skončilopo dvou dnech v ženině domě: „Našli jsmejejí zetlelé tělo v posteli. Vzhledemk chladné místnosti byl hnilobný proces ažpřekvapivě rychlý...

Cestou k ložnici objevili kriminalisté nakoberci vyražený zub, mou pozornost zasupoutala hnědá obroučka na vaně a několikvlasů v ní. Nakonec jsme zjistili, že zbitoua omráčenou manželku odtáhl muž dovany. Příčinou smrti bylo udušení utope-ním, především ale sprchoval její tělovelmi horkou až vařící vodou, aby smylmožné stopy. Uložení rozpařeného těla podpeřinu způsobilo rychlý nástup rozkladutěla... Ještě dodám, že v mikrovlnce jsmenašli upečeného psíka. Nejspíš svou paníbránil, dorážel na vraha a ten se ho vztek-le zbavil krutým způsobem,“ dodává

POLICISTA Reportáž � 5

POHŘEB V OBÝVÁKU(zajímavý případ z praxe soudních lékařů VÚSL ÚVN)

„Mám pořád mámu před očima,“ řekl plačtivě kamarádovi, několik týdnů posmrti své matky, téměř padesátiletý Jaroslav. Svým způsobem to byla děsivápravda... „Když jsem s Jardou naposledy mluvil,“ vzpomínal rozverně jiný svě-dek, „choval se úplně normálně. Nevypadal na to, že má babču doma v krabici!“

Případ, na kterém MUDr. Šňupárek a MUDr. Dogoši spolupracovali, byl i sou-částí přednášky v Muzeu policie. V Ústí nad Labem řešili nájemníci hned tři záha-dy: Co se to domem vzlíná za divný zápach? Kam zmizela 78letá paní Heroutko-vá? A proč její dospělý syn uvádí rozporné zprávy o jejím osudu? Pošťačce tvrdil,že máma je v lázních, před sousedkou upřímně oplakával matčinu smrt.

6. října 2000 zazvonili u bytu Věry Heroutkové policisté. Nikdo jim neotevíral.Policisté zavolali zámečníka, aby dveře vypáčil. Sotva se dal řemeslník do práce,otevřel 46letý Heroutek dveře. Muži zákona vnikli do bytu. Kde je vaše matka???„Vy mně nebudete věřit,“ odpověděl Heroutek.

V bytě ležel dopis na rozloučenou, začínající: Až budete číst tyto řádky, já užnebudu mezi živími protože já chci jít za mámou a za tátou tam kde je věčný klid...Kriminalistům byl jedno špatný pravopis, mnohem víc je zajímalo: Mámino těloje rozřezaný, to jsem udělal, ale musel jsem. Kvůli velkýmu zápachu je na balkoněv kufru trochu zabetonovaná a zasádrovaná, je na ní písek, ale věřte mi, já jsem jinezabyl!

Společně s kriminalisty byl na místě i MUDr. Zdeněk Šňupárek. Mohli se brzypřesvědčit, že si Heroutek nevymýšlí, na malé verandě objevili kufr velikosti75x50x20 cm a taky nákupní tašku. V té byl asi 5 kg vážící kulovitý předmět, tva-rem odpovídající hlavě, obalený sádrovým obvazem.

Sada pitevních nástrojů.

Pod zářivkami pitevního sálu konzultujíprim. Sokol, doc. Dogoši a MUDr. Šňupárek

nad jedním z nových případů.

Pohled na verandu, kde ležel kufr se zasádrovaným torzem těla. (Archiv P ČR)

Trochu opožděně se pokusím ohlédnout za rokem 2008 a podívat se na to, co nás čekáv roce 2009.

Rok 2008 byl v mnoha ohledech přelo-mový. Koncem roku 2007 schválilavláda ČR Strategii prevence kriminalityna léta 2008 až 2011, při jejímž zpraco-vávání jsme vycházeli ze zkušenostíodboru prevence kriminality (OPK),které jsme získali v minulých letech.

Velkou změnu přineslo posílení samo-správné role krajů v oblasti prevencekriminality. Krajům byla dána možnostčerpat z dotačního titulu na prevenci kri-minality určité finanční prostředky narealizaci vlastních preventivních progra-mů. Kromě toho každý kraj získal dota-ci ve výši 200 tisíc Kč na vypracováníkoncepce kraje v oblasti prevence krimi-nality.

Další změna se dotkla tzv. preventiv-ních programů měst a obcí. Počet měst,která měla možnost žádat o státní účelo-vou dotaci na oblast prevence kriminali-

ty, se zúžil. Do městské úrovně prevencebyla zařazena pouze města s počtem oby-vatel vyšším než 25 tisíc. Tato města zís-kala dotaci (50 tisíc Kč) na zpracovánísvé koncepce prevence kriminalitya pokud město tuto koncepci zpracovaloa předložilo odboru prevence kriminality,otevřela se mu možnost žádat v dalšíchletech o státní účelovou dotaci. Města takmohou lépe preventivní opatření pláno-vat a jejich realizaci rozložit do více let.

V rámci preventivních programů městje prioritou zavádění tzv. Systému včasnéintervence (SVI) – programu, který jezaměřen na systematickou práci s ohro-ženými dětmi a jejich rodinami. Tentoprojekt stojí na třech pilířích. Prvním jevytvoření jednotného informačního pro-středí, do něhož jsou zapojeny orgánysociálně právní ochrany, Policie ČR,soudy, státní zastupitelství, probačnía mediační služba a externí subjekty, jakojsou školy a školská zařízení, zdravotnic-ká zařízení, nestátní neziskové a charita-tivní organizace a další partneři. Druhým

pilířem je Tým pro mládež, v němž jsoufyzicky zastoupeny výše uvedené institu-ce. A konečně třetím pilířem je sumaopatření, která mohou být dítěti, případnějeho rodičům, ukládána. V současné doběje do SVI zařazeno 18 měst a další sebudou zařazovat v tomto roce. Cílem jeceloplošné zavedení SVI do praxe insti-tucí, do jejichž působnosti problematikaohrožených dětí spadá.

Před spuštěním je automatizovanézasílání oznámení o dětech, které sedostaly do kontaktu s Policií ČR v jakém-koliv postavení (např. svědek, oběť,pachatel, podezřelý, pohřešovaný…).Tato oznámení budou kontinuálně zasílá-na místně příslušným orgánům sociálněprávní ochrany dětí.

Druhou oblastí, spadající do gesceOPK, je program podpory a ochranyobětí obchodování s lidmi. Původně byltento program zaměřen na oběti sexuální-ho vykořisťování, během minulého rokuvšak došlo k restrukturalizaci obětí, takževedle obětí sexuálního vykořisťování (8)jsou do programu zařazovány i obětinucené práce (16). Další změnu jsmezaznamenali i v zastoupení pohlaví obětí.

Jestliže v předcházejících letech byly doprogramu zařazovány téměř výhradněženy, tak v minulém roce bylo z celkové-ho počtu 24 obětí do programu zařazeno7 mužů.

���V rámci programu nabízíme obětem

ochranu, krizovou i následnou pomoc,ubytování a pokud si to oběti přejí, taki zajištění důstojného návratu do zeměpůvodu. Našimi partnery jsou vedle poli-cejních složek – zejména pak Útvaru proodhalování organizovaného zločinua ředitelství cizinecké a pohraniční poli-cie – i Mezinárodní organizace pro mi-graci, Arcidiecézní charita a La Strada.Činnost těchto neziskových organizací jefinančně podporována z dotačního tituluurčeného na prevenci kriminality.

V loňském roce přešla do působnostinašeho odboru problematika domácíhonásilí spadající do gesce Ministerstvavnitra. Během letních měsíců jsme nav-štívili Intervenční centra, která jsou ze

6 � Reportáž Slovo ředitelky OPK POLICISTA

OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2008 A VYHLÍDKYDO ROKU 2009

MUDr. Šňupárek výjimečnou tečku zastandardně chmurným případem

Dalo by se vyprávět ještě dlouhé hodi-ny. Ale čas naší reportážní „stáže“ senachýlil. Myslím, že mě moje krátké set-kání s prací soudních lékařů obohatilov mnoha ohledech. Ale taky vím, že jsembyl svědkem jen pouhé výseče z mnoha-vrstevnaté a proměnlivé profese soudníchznalců. Jako všude tam, kde tempo práceurčuje těkavost života – a nečekanostsmrti.

CÍTIL JSEM BEZMOC!

Heroutek pracoval léta jako sanitářv léčebně dlouhodobě nemocných, při svépráci nemohl nevidět, jak často docházíza pacienty paní Smrtka. Pak si Heroutekusmyslel, že bude dělat dealera a vytřískáz toho majlant. Jenomže jeho nízký IQpředurčil tento záměr ke krachu, Herou-tek skončil jako nezaměstnaný a se všívehemencí své podsadité postavy se hodilstaré mámě na krk.

Důchod paní Heroutkové činil něcopřes 5000 korun. Platila nájem, elektřinu,ze zbytku jedli. Žili skromně, občasvybylo na nějaké to pivko... Všichni popi-sovali vztah matky se synem jako lásky-plný. Měli jenom sebe... Z přehledu jistézávodní jídelny vyplynulo, že 27. červen-ce 2000 si Věra Heroutková vyzvedla dvaobědy, druhý den si už pro jídlo nepřišla.Právě v červenci si několika lidem stěžo-vala na svůj zdravotní stav.

Heroutek vypověděl, že 27. 7. si jehomatka připravovala ešusy, on odešel nanákup. Vrátil se asi za hodinu, nebylozamčeno. Pak uviděl matku, jak leží nazemi na břiše. Otočil ji, pod okem mělačerstvou oděrku, podle všeho se při páduuhodila o peřiňák.

„Řekl jsem si, že mi nikdo neuvěří, žejsem matku nezabil já. A napadlo mě, žemusím její tělo někam ukrýt. Že homusím rozporcovat a zabetonovat. Pročjsem nezabetonoval tělo celý? To by semi na balkon nevešla. Matku jsem položilna rozkládací stůl v pokoji. Jako prvníjsem odřízl hlavu.“ Během „práce“ nadmatčiným tělem Heroutek neplakal. „Toaž potom. Cítil jsem takovou zvláštníbezmoc.“

Pitva proběhla 7. října. Soudní léka-ři Dogoši a Šňupárek měli k dispozicičernou silonovou nákupní tašku, obsa-hující ženskou hlavu a dále kufr, obsa-hující torzo těla. Vzhledem k pokroči-lému rozkladu těla nebylo možno sta-novit příčinu smrti, stejně tak aleneobjevili nějaké smrtelné zranění.Zdravotní stav penzistky Heroutkovév letních měsících roku 2000 rozhodněpřirozenou smrt – například selhánísrdce – nevylučoval. Jaroslav Herou-tek byl nakonec odsouzen za podvod –zatajil matčino úmrtí a vylákal neprá-vem na poštovní doručovatelce matčindůchod – k trestu čtyř měsíců odnětísvobody s podmínečným odložením najeden rok.

Viktorín ŠULCFoto Václav ŠEBEKa archiv

POLICISTA Slovo ředitelky OPK � 7

zákona na pomoc obětem domácího nási-lí zřízena ve všech krajích. S kolegyněmia kolegy jsme probrali možnosti, které bymohlo Ministerstvo vnitra Intervenčnímcentrům (IC) nabídnout. Pokračovat bu-deme ve vzdělávání policistů, kteří jsouod roku 2007 oprávněni vykazovat nadobu deseti dnů ze společné domácnostinásilné osoby, přislíbili jsme finančnía konkrétní pomoc při vytváření jednot-ného informačního prostředí pro potřebyIC a v tomto roce jsme vyhlásili dvadotační tituly pro oblast domácího násilí– podpora práce s dětmi jako svědkydomácího násilí a resocializační práces násilnými osobami. Také jsme připravi-li mediální kampaň zaměřenou na zvýše-ní citlivosti veřejnosti k případům domá-cího násilí.

Novým projektem, který jsme v minu-lém roce vytvořili a ministr vnitra hokoncem roku schválil, je Národní koordi-nační mechanismus pátrání po pohřešo-vaných dětech. Tento projekt zahrnujeoblast policejního pátrání, spoluprácis mobilními operátory, médii a veřejnostía sociálně psychologickou podporu rodinpohřešovaných dětí. Projekt bude spuš-těn a pilotně odzkoušen v tomto roce.Ministr vnitra také rozhodl, že bude té-matem českého předsednictví EU v rámcimezinárodní ochrany dětí.

V roce 2008 jsme na prevenci krimina-lity vynaložili cca 80 mil. Kč. Z tétočástky bylo 54 mil. přiděleno na investič-ní projekty, 17 mil. na neinvestiční pro-jekty, 2,6 mil. na Systém včasné inter-vence, 3,2 mil. na podporu a pomoc obě-tem obchodování s lidmi. Zbývající fi-nanční prostředky byly rozděleny na pre-venci korupčního jednání, vybudovánídatabáze pro Intervenční centra, výzkum-nou činnost atd.

Co nás čeká v roce 2009? Zejménačeské předsednictví v Radě EU a sa-mozřejmě pokračování v tom, co jsmedělali v minulých letech.

V rámci předsednictví nás předevšímčeká pořádání dvou zasedání výboruEvropské sítě prevence kriminality. Prvnípracovní jednání proběhlo na zámku Zbi-roh ve dnech 3.–5. února. Druhé zasedá-ní uspořádáme ve dnech 2.–4. června.Součástí této akce bude odborná konfe-rence na téma “Problematika sexuálníhovykořisťování“, konkrétně budeme hovo-řit o snižování poptávky po sexuálníchslužbách.

Další akcí byla konference k meziná-rodnímu projektu „Nadnárodní referenč-ní mechanismus pro oběti obchodovánís lidmi v zemích zdrojových a cílových“,který koordinuje Mezinárodní centrum

pro rozvoj migrační politiky (ICMPD).Tato konference se konala ve dnech24.–25. března v konferenčním sáleMinisterstva vnitra v Praze.

���A konečně, čtvrtou akcí je expertní

konference pod názvem „ Nejlepší praxese systémy včasného varování v přípa-dech únosů dětí“. Konferenci pořádámedne 19. května v Kongresovém centruv Praze. Státy, které tyto systémy mají,budou prezentovat své zkušenosti s jejichpraktickým využitím. Česká republikataké představí svůj Národní koordinačnímechanismus pátrání po pohřešovanýchdětech. Společným cílem pak bude moti-vovat ostatní státy EU ke zřizovánípodobných mechanismů tak, aby mohlybýt aktivovány v případě přeshraničníchúnosů dětí na mezinárodní úrovni.

Z již tradičních aktivit budeme pokra-čovat v realizaci strategií prevence krimi-nality v krajích a městech, v programupodpory a ochrany obětem obchodovánís lidmi. Budeme realizovat již zmíněnouinformační kampaň zaměřenou na pro-blematiku domácího násilí a iniciovatvznik projektů zaměřených na prácis dětmi jako svědky domácího násilí a napráci s násilnými osobami. Našim cílemje napomoci vytvoření takových progra-mů a jejich zařazení mezi služby sociálníprevence tak, aby mohly být napříštědotovány z Ministerstva práce a so-ciálních věcí z prostředků určených natyto typy sociálních služeb. Nadále bude-me samozřejmě pokračovat v zaváděníSVI v dalších městech a obcích s rozšíře-nou působností a připravovat centrálníplatformu SVI, která umožní zavéstinformační systém SVI na celém územíČeské republiky.

V neposlední řadě bych chtěla zmínitdvě legislativní aktivity. Tou první je pří-prava zákona o prevenci kriminality a toudruhou je nový zákon o dobrovolnickéslužbě.

Prvním zákonem reagujeme na potřebypraxe prevenci zákonně definovata činnost pracovníků v oboru prevencezákonem zakotvit.

Nový zákon o dobrovolnictví a dobro-volnické službě také vychází z potřebpraxe, zejména z požadavku nestátníchneziskových organizací a dobrovolníkůsamotných. Cílem změny zákona je ukot-vení pojmu dobrovolnictví v rámci práv-ního řádu České republiky, zvýšení spo-lečenské prestiže všech dobrovolníkůa poskytnutí určitých benefitů za vykona-nou činnost.

Na závěr bych chtěla všem našim part-nerům a příznivcům poděkovat za pomoca podporu naší práce. Přeji vám spokoje-nost, zdraví a úspěch nejen v práci, alei v soukromém životě.

Jitka GJURIČOVÁředitelka odboru prevence

kriminality MVFoto Jiří NOVÁK

���

8 � Předsednictví EU 2009 POLICISTA

SIS (Schengenský informační

systém) a spolupráce centrál

SIRENE je zásadním

kompenzačním opatřením

za odstranění kontrol

na vnitřních hranicích

Schengenského prostoru

a jedním z klíčových nástrojů

policejní a justiční spolupráce

v Evropské unii. Je proto

přirozené, že pro tuto

problematiku je zřízena

pracovní skupina Rady EU.

Na jednání této pracovní

skupiny Českou republiku

zastupují a po dobu jejího

předsednictví tuto skupinu

vedou pracovníci Národní

centrály SIRENE Úřadu služby

kriminální policie a vyšetřování

(NC SIRENE).

Hned na úvod pro jistotu krátké připomenutí:

Schengenský informační systém (SIS) jespolečná evropská policejní databáze sloužícípředevším pro pátrání po osobách a věcech.Do SIS přispívají členské státy Schengenské-ho prostoru (22 členských států EU + Norsko,Island a Švýcarsko) a informace zadané jed-ním státem jsou přímo dostupné všem policis-tům a dalším orgánům v celém prostoruběhem několika desítek vteřin. Policisté jsouzásadně povinni konat na základě záznamuv SIS, tj. zadržet osobu nebo zajistit vozidlo,neboť tyto záznamy mají potřebnou právní síluve všech připojených státech (např. záznam zaúčelem zatčení a předání má stejný významjako evropský zatýkací rozkaz). SIS je takvelice efektivním (s klidným svědomí lzedokonce říci, že nejefektivnějším) nástrojempolicejní spolupráce.

ČR je do SIS připojena od 1. 9. 2007.V roce 2008 NC SIRENE řešila 6 952 zásahůna cizí záznamy v ČR nebo na české záznamyv cizině včetně téměř 500 zásahů na hledanézločince nebo 65 vypátraných pohřešovanýchnezletilých.

Centrály SIRENE jsou ústředními místypro využívání SIS a schengenskou policejní (ajustiční) spolupráci. Především zajišťují výmě-nu doplňujících informací k záznamům nahledané osoby a věci v SIS (od toho zkratkaSIRENE – Supplementary Information REqu-est at National Entry) a koordinují opatřeník realizaci záznamů (zatčení hledaných osobapod.)

Další informace viz www.sirene.europa.cunebo www.policie.cz/clanek/narodni-centrala-sirene.aspx

Pracovní skupina SIS/SIRENE, která seschází v Bruselu každý měsíc, má pravidelnouagendu spojenou s fungováním SIS (úpravysystému, číselníky atp.), řeší finanční záleži-tosti spojené s centrálou SIS (C.SIS) a komu-

nikační sítí newSISNET (obojí společněfinancují členské státy), zabývá se praktický-mi otázkami fungování a spolupráce národ-ních centrál SIRENE (komunikace, výměnaformulářů, vytváření jednotných postupůapod.). Spolupracuje s výbory Evropskékomise, které se zabývají projektem SISnové generace, tzv. SIS II (odpovědnost zaspuštění a provoz SIS II má EK, nikoli jižčlenské státy). Zjednodušeně lze říci, žepracovní skupina SIS/SIRENE je ústře-dím SIS a SIRENE, jakkoliv možná vícebohužel úřednicko-diplomatickým, nežbychom jako policisté potřebovali.

Vzhledem k rozsáhlosti problematiky,kterou se pracovní skupina SIS/SIRENEzabývá, má vytvořena ještě další pracovníuskupení, která jí podléhají:

Pracovní skupina SIS-Tech (řeší technic-ké detaily fungování SIS a komunikaceSIRENE) – gestorem zde, vzhledem k ryzetechnickému charakteru, je Centrála informa-tiky a analytických procesů PP ČR

Task Force SIRENE (připravuje detailnípodklady pro jednání pracovní skupinySIS/SIRENE v oblasti konkrétních otázekspolupráce centrál SIRENE a přechoduSIRENE na SIS II – např. aktuálně otázkapostupu při vkládání odcizených dokladů, kdynení známo číslo dokladu, nebo políčka prozáznamy k hledaným lodím v SIS II)

Task Force Web SIRENE (připravuje pod-klady pro webovou stránku SIRENE, kterouprovozuje Generální sekretariát Rady; ČRbyla od počátku hlavním hybatelem této akti-vity)

Training Committee (školicí výbor proškolení operátorů SIRENE; za českého před-sednictví se daří poprvé nacházet zdroje prozajištění školení operátorů ze zdrojů EU –dosud to zajišťovaly členské státy)

S činností pracovní skupiny SIS/SIRENEúzce souvisí i činnost pracovního týmu naaktualizaci tzv. Příručky nejlepší praxev oblasti SIS/SIRENE (je zařazen pod pracov-ní skupinu Rady EU Schengenské hodnocení),která stanovuje další podmínky pro využíváníSIS a činnost centrál SIRENE (např. časovýlimit, za který musí dostat policista odpověďpři lustraci v SIS, jak musí být SIS a SIRENE

zabezpečeno, že mají být dotazovací nástrojeuživatelsky komfortní nebo že komunikacek záznamům v SIS musí probíhat výlučně ces-tou SIRENE).

Je třeba uvést, že s předsedáním pracovnískupině SIS/SIRENE úzce souvisí i konferen-ce šéfů centrál SIRENE, tzv. HOS. Tuto kon-ferenci organizuje každé předsednictví, v ČRproběhne počátkem května. Toto jednání jezaměřeno na konkrétní praktické prvky spolu-práce centrál SIRENE a výměnu zkušenostío národních řešeních. Pro šéfy SIRENE je tomožnost se osobně setkat a probrat, co se daříi nedaří. Závěry jednání jsou pak podkladempro pracovní skupinu SIS/SIRENE.

České předsednictví v rámci pracovnískupiny SIS/SIRENE uplatňuje několikpriorit:

OCHRANA DĚTÍSIS a SIRENE jsou jedním z hlavních pro-

středků, které přispívají ke zlepšení ochranydětí zejména v oblasti pátrání po pohřešova-ných dětech a po pachatelích násilné a sexuál-ní trestné činnosti proti dětem (je-li na ně jus-tičními orgány vydán evropský zatýkací roz-kaz). To, že to funguje, dokazují statistiky

CCCCHHHHRRRRÁÁÁÁNNNNÍÍÍÍMMMMEEEEEEEEVVVVRRRROOOOPPPPUUUU BBBBEEEEZZZZ HHHHRRRRAAAANNNNIIIICCCC!!!!

POLICISTA Předsednictví EU 2009 Z domova � 9

vypátraných dětí i hledaných pachatelů za loň-ský rok. Na druhou stranu známá kauza pedo-fila Nováka ukazuje, že Evropa potřebuje sdí-let informace o všech pedofilech, nejen o těch,na které je EZR, a zde může SIS pomoci, jak-koliv konečné rozhodnutí není v rukou pra-covní skupiny SIS/SIRENE, ale politiků. Abyse spolupráce při ochraně těch nejslabšíchještě více posílila, Češi v čele pracovní skupi-ny připravili a následně vyhodnotili dotazníkk této problematice a na jeho základě předlo-žili návrhy na

kon-krétnízlepšení národ-ních postupů i SIS (v ČR se tato doporučeníodráží, ne možná zcela šťastně, ale přesto,i v novém závazném pokynu o pátrání; jižnyní mají pátrači zásadně všechny pohřešova-né děti okamžitě postupovat také do SIS).

S ochranou dětí souvisí i tzv. CHILDALERT (dětský poplach), tj. systém na zapo-jení široké veřejnosti do pátrání po pohřešova-ných dětech. Tyto systémy již v řadě zemí exi-stují a jsou mimořádně úspěšné. CentrálySIRENE jsou pro mezinárodní koordinacitěchto opatření optimální, vzhledem ke svéústřední úloze v pátrání v schengenském pro-storu. České předsednictví proto navrhuje, abycentrály SIRENE zajišťovaly vyhlašováníCHILD ALERT na základě zahraničníchpožadavků. CHILD ALERT v ostatních stá-tech tak bude v odůvodněných případech ces-tou NC SIRENE dostupný českým policistůma naopak. NC SIRENE již CHILD ALERT,který by měl být v ČR naplno spuštěn právěv dubnu 2009, již úspěšně použila v lednu připátrání po chlapcích ze Slovenska, které se takpodařilo vypátrat do 24 hodin od zveřejnění.

ZLEPŠENÍ PODMÍNEK PRO PRÁCI CENTRÁL SIRENEPo rozšíření schengenského prostoru došlo

k výraznému nárůstu počtu záznamů v SIS –nyní jich obsahuje 27, 9 milionů, i počtuúspěšných zásahů – za rok 2008 více než 125tisíc (o 64 %! více než v roce 2007). Zároveňpřibývají další úkoly pro SIRENE, neboť seosvědčily jako efektivní prostředek policejníspolupráce. Bohužel, kapacity SIRENE neby-ly adekvátně s nárůstem činností posíleny(navýšení operátorů nebylo celkově ani 1%).

České předsednictví proto předložilo doku-ment, kterým se poprvé až na úroveň minist-rů dostane informace o úspěšnosti SIS a SI-RENE, na druhou stranu dokument vyzýváministry, aby přijali příslušná opatření. Lzetak doufat, že i u méně urgentních případůbudou SIRENE schopny reagovat jako dřívedo 12 hodin a pomine jejich permanentní pře-tíženost.

Se snahou dále zlepšovat spolupráciSIRENE je české předsednictví také veliceaktivní v oblasti společného školení pracovní-ků SIRENE, tzv. operátorů. Ti musí mít znač-né znalosti nejen národního, ale i evropského

a mezinárodního práva, musí výborněovládat nejen národní policejní systé-

my, ale i SIS. A zde velice pomáháspolečné školení, o jehož zajištění

ze zdrojů EU (třeba formouCEPOL) nyní Česko v čele EUusiluje. Koneckonců, o evropsképolicisty, což lidé ze SIRENEjsou, by se EU měla postarat. Začeského předsednictví to ještěudělá ČR, která organizujev květnu školení operátorů zevšech členských států (i ještě

nepřipojených do SIS) v Praze.

DALŠÍ ROZVOJ SISOd doby spuštění SIS se schengen-

ský prostor výrazně rozšířil i vyvinul.S novou dobou přichází i nové požadavky

a potřeby, které by měl SIS plnit. České před-sednictví se snaží tyto požadavky mapovata předkládat konkrétní návrhy na jejich reali-zaci. Týká se to například sdílení informacío výtržnících, zejména sportovních chuligá-nech, kteří ohrožují bezpečnost po celé Evro-pě, nebo problematika pátrání po pobytu projustiční orgány za účelem doručování píse-mností. České předsednictví dělá vše proto,aby potřeby řadových policistů, kteří se potý-kají právě třeba s chuligány na stadionech(tedy před nimi), byly naplněny.

Specifickým tématem je pak stavba novéhosystému SIS II, za kterou odpovídá Evropskákomise a která má již několikaleté zpoždění.Tento systém bude znamenat další posun vespolupráci (bude už obsahovat např. fotografieči otisky prstů). Česká republika jako prvnípředsednictví (potřebnou iniciativu nevyvinu-lo ani předchozí francouzské předsednictví)předložila konkrétní plán, jak řešit téměř fatál-ní situaci tohoto projektu. Ale to je téma nazvláštní článek a pro kolegy z CIAP a OAMPMV ČR, kteří se o to nejvíce zasloužili.

Na závěr mi dovolte poděkovat kolegůmz NC SIRENE, kteří jednak přímo zajišťujípředsednictví, jednak „drží“ každodenní pro-voz, neboť svou vynikající prací trvale nadrámec svých povinností dávají českému před-sednictví potřebnou kredibilitu pro vedení jed-nání. Poděkování patří i všem spolupracujícímútvarům i resortním a mimoresortním partne-rům. Díky již zmíněné, ale i celkově velmidobré práci všech českých policistů používají-cích SIS, má Česká republika v Bruselu v tétoproblematice velkou sílu, možná i větší nežvelké a „staré“ členské státy.

plk. Mgr. Michael WEISS, NC SIRENE ÚSKPV,

předsedající pracovní skupiny Rady EU SIS/SIRENE

ČESKÝPITAVALS neskrývanou radostí z Ostravypředstavujeme zbrusu nový projektČeský pitaval. Tento nezvyklý titulbude náležet všímavým, odvážnýmlidem za příkladnou pomoc přizadržení či vypátrání pachatelůtrestných činů.Za zrodem nového projektu stálaabsence okamžitého ocenění neobvy-klých případů pomoci v boji s trest-nou činností. Různé „hrdinské“ činynebyly dosud odměňovány vůbec,nebo se situace řešila všemožnýmizpůsoby podle nápaditosti osoby,která si skutku všimla a ocenila jej.„Duchovními rodiči“ nápadu jsouČeská pojišťovna a Městské ředitel-ství policie Ostrava. „Novorozený“Český pitaval volně navazuje nadosavadní více než čtyřleté partner-ství České pojišťovny a Policie ČRpři společném projektu Gentlemansilnic. Mimochodem – i Gentlemansilnic začínal v Moravskoslezskémkraji.Hned dva nebojácní muži byli 17. 3.2009 oceněni prvními tituly Českýpitaval. Z rukou ředitele Městskéhoředitelství policie Ostrava plk. Mgr. Tomáše Landsfelda a řediteleostravské pobočky České pojišťovnyIng. Petra Musila převzali certifikáti odměnu (navigaci) LubomírHolingr a Tomáš Bartoš.První muž si sám troufnul zadržetpachatele nebezpečného protipráv-ního jednání, druhý nelhostejnýhrdina sledoval viníka závažnédopravní nehody a vzápětí přispělk jeho zadržení policisty.Oba Čeští pitavalové víc než jasněukázali, že i ve velkém městě se dávšímavostí, včasnou reakcí, rozum-nou osobní statečností přispět v bojis kriminalitou. Věříme, že se i nadále budeme setkávat s takový-mi silnými lidskými vzory, kterýmnení osud cizích lidí lhostejný.Titul s dárkem v podobě navigace,může napomáhat v hledání „správné“ cesty – inspiračně – i v ostatních koutech naší republiky.

Z podkladů komisařkyPor. Bc. Gabriely HOLČÁKOVÉ

Italští zločinci ve stále větší míře vedoutelefonní hovory přes internet a upouštějí odmobilů, aby znemožnili nebo alespoň výraz-ně ztížili své dopadení. Potvrdili to milánštípolicisté, podle nichž se lidé zapojení doobchodování s drogami, zbraněmi a do pro-stituce uchylují k programu Skype, určené-mu k hlasové komunikaci na webu.

Italští kriminalisté v boji proti mafii, tero-rismu a korupci hodně sázeli na odposlechya přinášelo jim to výsledky, uvedl britskýserver The Register. Ostatně podle německévědecké Společnosti Maxe Plancka je Itálierekordmanem v počtu odposlouchávaných

rozhovorů – na sto tisíc lidí připadá 76odposlechů.

Mafiáni proto začali více telefonovatpřes internet za pomoci technologie Skype,která využívá techniky P2P v oblasti VoIP.

Šifrovací systém společnosti Skype jehodně složitý a firma jej odmítá sdílet sestátními orgány. Systém navíc využívákapacitu právě připojených počítačů a nepevných serverů.

Problémy s telefonováním zločinců přesinternet mají kriminalisté i v dalšíchzemích Evropy. Německá policie se pokou-ší legalizovat použití spyware na počíta-čích, které používají lidé podezřelí z tero-rismu. A německá firma Digitask už pracu-

je na způsobu, jak sledovat komunikacepomocí Skype. Bezpečnostní agenturyv USA jsou údajně připraveny zaplatit mili-ardy za technologie, které umožní sledovathovory přes Skype.

PUŠKA STŘÍLÍZA ROH

Puška střílející za roh byla v minulostisnem mnoha vojenských stratégů. Poku-sy o zkonstruování takové zbraně lzevystopovat až do předminulého století.

Během svého vývoje prošel tentovynález řadou technických variant. Jed-

nou z nich je Corner Shot – zbraň, kterástřílí za roh. Tento samopal s laserovýmzaměřovačem má dvě části. Přední semůže otáčet ze strany na stranu a skládáse z hlavně, střílecího mechanismua kamery. Zadní pevnou část tvoří pažba,spoušť, zásobník a monitor. Díky otočnéhlavni, kterou lze natáčet až do úhlu 65stupňů, může střelec zůstat v zákrytu,třeba za zdí – a na protivníka zamířípouze přední část. Střelba je i tak přesná,neboť cíl je sledován prostřednictvímbarevné videokamery s vysokým rozliše-ním. Střelbu za roh usnadňuje barevnýmonitor s elektronickými nitkovýmikříži. Monitor může být umístěn vlevo čivpravo, v závislosti na tom, zda je zbraňurčena pravákovi či levákovi Při použitínábojů ráže 9 milimetrů je dosahstřelby 100 metrů, u ráže 5,7 milimetrudo 200 metrů. Kamera v dobrém zaostře-ní zachycuje objekty do vzdálenosti 400metrů.

CornerShot bylvyvíjenv reakcina stupňující seteroristické útokya právě jako zbraňproti terorismu máv budoucnu sloužit.Je určen speciálním vojen-ským jednotkám (např. britské

10 � Ze zahraničí POLICISTA

ITALSKÁMAFIE TELEFONUJEPŘESSKYPE

EU SLAVILA EVROPSKÝDEN LINKY 112Komise EU spolu s Radou a EPvyhlásila 11. únor Evropským dnemlinky 112. Cílem tohoto rozhodnutí je rozšířit povědomí o lince a přimět vnitrostátní orgány členských států,aby zvýšily mnohojazyčnou obslužnost jednotného tísňovéhočísla.

Jednotné číslo evropského tísňovéhovolání 112 bylo zavedeno v roce 1991,aby se zlepšil zejména osobám na cestách přístup k záchran-ným službám. Od roku 1998 vnitřní pravidla EU nařizují stá-tům zajistit bezplatný provoz linky jak z pevných, tak z mobil-ních telefonů. Číslo 112 ve většině členských států Unie doplňu-je vnitrostátní číslo tísňového volání, ale v Dánsku, Finsku,Nizozemsku, Portugalsku, Švédsku a Rumunsku je hlavní vnit-rostátní linkou.

Na tísňové číslo 112 je možné se dovolat jak z pevné linky,tak z mobilního telefonu ve všech členských zemích EU. Ve sku-tečnosti ale často dochází k problémům. Některé země zatímneuvolnily finanční zdroje k tomu, aby se volající mohl dorozu-mět s operátorem v požadovaném počtu jazyků. V jiných člen-ských státech zase není zajištěna odpovídající technologiek určení místa volajících z mobilního telefonu. Problémem aleje, že v mnoha zemích lidé ani nevědí, že tato služba existuje.

Zavedení jednotného čísla 112 má občanům usnadnit řešeníproblematické situace v zahraničí. Bez ohledu na to, kamjedou, musí si pro případ nouze pamatovat jedno jednoduchéčíslo. I když funguje již několik let, občané stále spíše používa-jí čísla, na které jsou zvyklí ze svých domovských zemí.

Komise vyhlásila spolu s Radou a EP 11. únor Dnem linky112, aby se o ní rozšířilo povědomí a vyvinul se větší tlak navnitrostátní orgány členských států s cílem zajistit lepší jazy-kovou vybavenost pracovníků tísňové linky 112.

Průzkum Eurobarometru pro Komisi totiž ukázal, že třiz deseti volajících na 112 narazili na jazykové obtíže. V 21členských státech přitom funguje 112 v angličtině, ve 12 člen-ských státech také v němčině a v 11 ve francouzštině.

Průzkum dále ukázal, že 94 % občanů EU si myslí, že jeužitečné mít jedno dostupné číslo ve všech členských státechUnie. Velké rozdíly panují v povědomí občanů o existencilinky – 3 % v Itálii a 58 % v ČR. Linku 112 propagují všech-ny členské státy, avšak různým způsobem. Se 112 se mohoucestující setkat na nádražích a letištích v ČR, Belgii, Estonsku,Irsku, Nizozemsku a Řecku. Čtvrtina evropských občanů jižzavolala v posledních pěti letech na linku tísňového voláníalespoň jednou.

Komisařka pro telekomunikace Viviane Redingové k jed-notné lince tísňového volání 112 řekla: „Máme jednotné číslotísňového volání, které funguje pro každou tísňovou situacia každý členský stát a každého občana, který ho potřebuje.Je ale nepřijatelné, že o lince 112 ví méně než čtvrtina občanůa že zahraničním návštěvníkům, kteří na linku 112 zavolají,brání v komunikaci s operátorem tísňové služby jazykovébariéry.“

SAS) a policejním složkám rychléhonasazení.

V nábojnicích může být mimo jinéumístěn také slzotvorný plyn a gumovéprojektily. Zkoumá se rovněž možnostpřenášet puškou snímaný elektronickýobraz z místa zásahu do velícího centra

.

85LETÝ STAŘÍK POULIČNÍMZÁVODNÍKEM

Důchodci nepatří k právě oblíbenýmskupinám účastníků silničního provozu.Mladším řidičům většinou leze na nervy, žepenzisté za sebou vytvářejí dlouhé kolonya nestíhají sledovat rychle se měnící pod-mínky v okolním provozu. Přinejmenšímz toho prvního rozhodně nelze obviňovatpětaosmdesátiletého dědečka z Kanady,i když s tím sledováním provozu na tomstařík není nejlépe: policejní seržantkaWoolleyová s úžasem sledovala, jak seokolo jejího – označeného a s majákem nastřeše – služebního vozu prořítil Oldsmobi-le Intrigue, jako by se nechumelilo.Policistka se okamžitě pustila do pronásle-dování. Oldsmobile divoce kličkoval meziauty, a když to šlo, ostře zrychloval. Podleseržantky jel i 100 mil za hodinu (161km/h) a řidič se choval, jako by o pronásle-dujícím policejním voze vůbec nevěděl.

A také nevěděl. Když auto konečnězastavilo, rozzlobená policistka překvapenězjistila, že za jeho volantem sedí kmet úcty-hodného věku. „Zatraceně“ byla prý jehoprvní reakce. Stařík Wooleyové vysvětlil,že jede do banky, odkud chtěl pokračovatna nákupy.

No, pokud nakonec nakoupil, vezl sizboží domů taxíkem. Jeho auto bylo totižzabaveno na základě kanadského zákonao pouličním závodění. Podle něj se za pou-ličního závodníka považuje i jeden jedinýřidič, pokud překročí nejvyšší povolenourychlost o více než 50 km/h. Auto provinil-ce si v takovém případě odpočine sedm dnína policejním parkovišti, řidičák dotyčnéhosetrvá po stejnou dobu v policejním šuplí-ku. Posléze následuje soud, který můžeudělit pokutu až do výše 2000 dolarů.

POLICISTA Ze zahraničí � 11

Proč se mírumilovné shromáždění taksnadno promění v běsnící dav? Jak se mezilidmi šíří panika? A je možno negativnímdůsledkům takového chování zabránit včas-ným zásahem nebo architektonickými úpra-vami míst, na nichž se lidé shromažďují?Odpovědi na podobné otázky hledají počíta-čové modely lidského davu.

Chování davu se špatně studuje, protoževědci nemohou dělat stejné experimenty jakojejich šťastnější kolegové, zabývající se buň-kami nebo např. koloniemi živočichů. Nenímožné jen tak shromáždit tisíce lidí do ome-zeného prostoru a začít volat: „Hoří!“

Mnohé zákonitosti lze odhalit studiemfotografií a videozáznamů pořízených v reál-ných situacích, ale v takových případech věd-cům zpravidla chybí informace o přesnémsložení davu. Není také možné zopakovatstejnou situaci s nějakou drobnou změnoua sledovat, jak se tato změna projeví na cho-vání lidí.

Paul Torrens z Arizonské státní univerzityse spolu s kolegy pokouší simulovat chovánídavu v počítači. Je si vědom náročnosti tako-vého snažení: „Davy jsou komplexní, adap-tivní systémy, které se mohou jevit jako cha-otické, ale je v nich skrytý řád. Projevují sev nich geometrické vzory založené na inter-akcích mezi lidmi a jejich okolím. Je téměřnemožné je realisticky modelovat.“

Torrens své modely buduje zdola nahoru.Základem algoritmů, které virtuální dav ovlá-dají, jsou různé druhy interakcí mezi základ-ními jednotkami davu, reprezentujícími jed-notlivé lidi. Každý „člověk“ v modelu dispo-nuje „mozkem“, který mu umožňuje specific-ky reagovat na okolní dění. Reakce se mohouv průběhu času měnit podle toho, jak se vyví-jí situace. Vědci přitom mají detailní infor-mace o všech simulovaných jedincích v kte-rémkoli okamžiku.

Takový virtuální dav může být předem„nastaven“ tak, aby odpovídal reálným situa-cím. Vědci mohou určit charakteristiky jed-notlivých prvků a simulovat například různéosobnosti – alespoň ve zjednodušené podobě.(Jinak se bude chovat dav zakřiknutých intro-vertů, jinak tlupa opilých fotbalových výtrž-níků.)

Díky modelům Torrensův tým napříkladzjistil, že v davu se překvapivě rychle šířínonverbální informace. Důležitou roli hrajívýrazy tváře i zdánlivě nedůležité pohyby.I jediný člověk přitom může snadno nastarto-vat řetězovou reakci, která rychle zasáhnecelý dav. Chování davu naopak zpětně ovliv-ňuje jeho jednotlivé členy. Negativní příklady„davové psychózy“ jsou dobře známy, aledav může působit i pozitivně. Mírumilovnéshromáždění dokáže za určitých okolnostípotlačit agresivitu nebo jiné asociální chová-ní jednotlivců.

„Psychologie davu může fungovat jakopozitivní, uklidňující síla. Jen o ní nejsmezvyklí takto uvažovat, protože takové situacese zpravidla neobjevují ve večerních zprá-vách,“ říká k tomu Torrens.

Výsledky počítačových modelů mohou býtužitečné pro policii, pro organizátory většíchshromáždění, ale teoreticky najdou uplatněníi při plánování městské zástavby, protožeumožní určit, jaké architektonické uspořádá-ní je schopno negativní působení davu ome-zovat.

Výzkum je však teprve v počátcích. Tor-rensův tým se snaží kalibrovat modely pomo-cí dostupných dat z reálných situací. Než jebude možno využít v praxi, bude třeba získatjistotu, že odpovídají skutečnosti a že je najejich výsledky spolehnutí.

Dvoustranu připravil Jaroslav LINHART

VIRTUÁLNÍ DAVMODELUJE SKUTEČNOU PANIKU

12 � Ze zahraničí a z domova POLICISTA

VRAŽDY V MOSKVĚZačátkem února se novináři na tiskovce v Moskvě dozvěděli

z úst šéfa odboru vyšetřování hlavního města Moskvy pana Bareta,že denně jsou ve městě zavražděni v průměru tři lidé. V minulémroce bylo vyšetřováno 988 případů úmyslné vraždy, asi 80 % byloúspěšně objasněno.

Na druhé straně znatelně narostl počet znásilnění, a to o 25 %,přičemž objasněnost naopak na 73 % poklesla. Smutné je, že mezioběťmi jsou i děti. Zhoršení některých loňských ukazatelů přičítáBaret i nárůstu počtu trestných činů, jichž se dopouštějí migranti,přijíždějící do Moskvy nelegálně a žijící tam bez registrace bydliš-tě. 70 % z 530 případů znásilnění a 40 % vražd se dopustili právělidé, kteří v Moskvě trvale nežijí. Neroste ale jen počet trestnýchčinů, jichž se dopouštějí migranti, ale i těch, co jsou páchány nanich. Takových případů bylo za loňský rok 80, přičemž aktéry jsoujak organizované bandy nacionalistů, tak i neorganizovaní „naci“,kteří se domlouvají na jednotlivých akcích přes internet.

Například za zinscenovanou popravu Tádžika dostal MaximMarcinkevič 3,5 roku od moskevského soudu. Marcinkevič jev Rusku považován za vůdce neonacistické organizace Format-18.Byl uznán vinným z vyvolávání národnostní nesnášenlivosti.Původně byl odsouzen na tři roky za vyvolávání hesel, směřujícíchk rozněcování národnostní a rasové nesnášenlivosti. Nyní byl sou-zen za další trestný čin, souhrnným trestem za oba je pak zmiňova-

ný výrok soudu. V případu zinscenovanépopravy vystupoval ještě Arťom Zujev, kterýdostal 3 roky podmíněně.

Jak soud prokázal, Marcinkevič v červnu2006 založil skupinu, v níž byly přesně roz-dělené role a pevně stanovené vztahy. Jejímčlenem se stal i Zujev. Tehdy také došlok tomu, že jak obžalovaní, tak další blíženeustanovené osoby, celkem asi 20 lidí, zin-scenovali popravu tádžického drogovéhodealera. K zaznamenání aktu si dokonce při-zvali i novináře. V rozsudku se uvádí, že připáchání uvedeného činu byli oblečeni dohábitů americké rasistické organizace Ku--Klux-Klan. Jako důkazní materiál bylypředloženy také natočené záznamy přítom-ných novinářů. Po provedené lingvistickéexpertize bylo prokázáno i to, že v různýchvyjádřeních, která doprovázela „popravu“,byly obsaženy výzvy k násilným aktům proti„nepřátelům bílé rasy“.

Z rozsudku se dále dozvídáme, že již v 9.třídě se stal Marcinkevič skinheadem,později nechal školy a začal nadšeně propa-govat nacistické názory, dokladují to i jehonesčetná televizní vystoupení, v nichž hlásal

mimo jiné, že v Moskvě by měli žít jen Rusové.Na zmíněné tiskovce se Baret nakonec zmínil i o nárůstu počtu

korupčníků v Moskvě, mezi nimi dominují právě pracovníci orgá-nů ministerstva vnitra. Baret v tomto ohledu konstatoval, že tytozáležitosti mají převážně latentní charakter, což se týká obzvlášťúplatných advokátů.

Z ruských internetových serverůMgr. Dana SLOŽILOVÁ

MHD– TRŽNICE DROGDnešní mráz nemá kaz... To je sice pěkný rým, avšak pouliční

prodavači drog – dealeři – se z tuhé zimy ve Švýcarsku neradova-li. A tak začali v Curychu místo na ulici obchodovat v městské hro-madné dopravě v domění, že jsou v dopravních prostředcích jednakušetřeni nevlídností počasí a jednak méně polapitelní. Netušili, žespráva MHD dopravní prostředky zmodernizovala.

Někdejší velké rudé tlačitko pro ohlášení všech stavů provoznínouze (nehoda, nevolnost řidiče apod.) do centrály bylo nahrazenodotykovým panelem „touchscreen“. Několik dotekových polí je

preventivně vyhrazeno pro zakódovanéhlášení, že se v soupravě nalézají výtržní-ci, opilci anebo se obchoduje s OPL.

Řidič se na několik milisekund dotkneobrazovky a MHD centrále je okamžitězviditelněno, kde se tramvaj, autobus nebotrolejbus nalézá, a předá se zpráva policii.Ta pak překvapivě často již na příštízastávce na dealery a jejich zákazníkyčeká. Pokud vystoupí (většinou nejezdídéle než tři zastávky), kontroluje je venku,a pokud nevystoupí, tak přímo v soupravěMHD – včetně případného zadržení.

Řidič pochopitelně během jízdy sledujesilniční provoz a nemá čas se zabývatvším, co se v soupravě děje. Ovšem vidí,kdo do soupravy nastupuje, a často je takéupozorněn cestujícími. Spolupráce centrá-ly MHD a policie v boji proti šíření OPLse osvědčila – drogová scéna se tepluMHD raději vyhýbá a zůstává v mrazi-vých zákoutích.

Stano R. KŘÍŽ

POLICISTA Ze zahraničí a z domova � 13

DOPAD SVĚTOVÉKRIZE NA BEZPEČNOST V ČR

V Praze se 17. února uskutečnila odborná diskuse organizovanámezinárodní asociací bezpečnostního managementu ASIS Interna-tional, jejímž cílem bylo odhadnout vliv hospodářské recese nabezpečnostní sektor a vývoj kriminality v České republice. Účast-níky panelu byli zástupci ČNB, ministerstva vnitra, skupiny ČEZi soukromého sektoru. Shodli se především na tom, že ekonomickákrize bude pro některé bezpečnostní sektory příležitostí, v nárůstukriminality ale může být i nebezpečnou hrozbou.

Vedoucí úseku krátkodobých prognóz ČNB Radek Šnobl naúvod účastníkům přiblížil, jaký vývoj očekává centrální bankav nejbližších měsících. Z hlediska bezpečnosti bude mít vliv růstnezaměstnanosti, a to až k 8 %. To pocítí především regiony, ve kte-rých je silná vazba na omezený okruh velkých zaměstnavatelů.

Ředitel odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČRMartin Linhart zdůraznil, že podle statistiky ze čtvrtého kvartálu2008 neočekává ministerstvo dramatický nárůst kriminality jakodůsledek krize. Problémy mohou nastat v souvislosti s propuštěný-mi zahraničními pracovníky, kteří se ocitnou bez prostředkůa mohou se stát součástí organizovaného zločinu. Tuto tezi podpo-řil také generální ředitel agentury ABL Vít Bárta, který uvedl, žepodle dlouhodobých průzkumů v době recese vždy roste spotřebacigaret a alkoholu – což jsou prodejní komodity především viet-namské menšiny.

Generální ředitel Securitas ČR Michal Kuník jako první uvedl,že krizi vnímá jako příležitost pro bezpečnostní průmysl. „V doběekonomického růstu byl nedostatek bezpečnostních pracovníkůa byli drazí, nyní je lidí dostatek, jejich cena klesá a snižuje se takéfluktuace, neboť si lidé práce více váží.“ uvedl Kuník. Oprotiministerstvu vnitra však očekává, že krize bude mít vliv na krimi-nalitu, a to především v oblasti zaměstnanecké kriminality. Ta jeoblastí, která uniká policejním statistikám, neboť je málokdy ozná-mena – ať už kvůli chránění „dobrého jména“ firmy, nebo proto, ževedení má pocit, že problém dokáže vyřešit samo. Například podlerozsáhlého průzkumu asociace vyšetřovatelů podvodů ACFEstouply ztráty podniků způsobené vlastními zaměstnanci v posled-ních dvou letech ze 4 % na 6 % z celkového obratu těchto firem,což je v absolutních číslech alarmující hodnota.

Také podle Víta Bárty z ABL lze v krizi vidět příležitost čivýzvu – přijde větší poptávka po kvalitě a umožní vyniknout těmlepším a kvalitnějším. Bárta důrazně varoval před podceňovánímbezpečnosti v tomto období. Zdůraznil nutnost rychlé a flexibilníkomunikace. „Bylo by chybou, chovat se v době krize podle statis-ticky daných standardů. Je potřeba vyhodnocovat situaci a reago-vat podle aktuálních potřeb. Podcenění bezpečnosti se v této doběmůže stát velkou konkurenční nevýhodou.“

Bárta také uvedl, že v období krize není potřeba vymýšlet novéprodukty a postupy, ale naopak se věnovat progresi těch, které jsoujiž známy, ale moc se nevyužívají – například jeden z účinnýchnástrojů prevence v personální bezpečnosti, tzv. Pre–EmployementScreening, tedy důkladné ověření minulosti nových uchazečůo zaměstnání.

To by mohlo snížit i interní kriminalitu, před níž varoval také

Tomáš Kafka, manažer úseku investigativních služeb a řešenísporů společnosti Ernst & Young. Své obavy demonstroval na tzv.trojúhelníku podvodu, jenž má tři vrcholy – motiv/tlak, příležitosta odůvodnění. U všech tří aspektů se dá v období rostoucí krizeočekávat jejich prohloubení.

Negativněji vidí budoucnost ředitel společnosti Colsys VáclavKopal ze sektoru technických bezpečnostních služeb. Obává seomezení investic ve stavebnictví, které sektoru technologií můžezpůsobit značné ztráty, což potvrdil i analytik ČNB Radek Šnobl.Navíc se zvyšuje riziko korupce, např. při účasti ve výběrovýchřízeních.

Bezpečnostní ředitel Raiffeisenbank Petr Lédl zhodnotil dosa-vadní vliv krize na bankovní sektor. Teoreticky lze očekávat zvýše-né množství bankovních přepadení, nicméně bezpečnostní komiseČeské bankovní asociace věnuje této problematice v posledníchletech značnou pozornost a s tímto fenoménem se jí daří úspěšněbojovat. Bankovní pobočky přechovávají stále menší hotovostní

částky, takže představa, že v každé bance leží velký finanční obnos,je dnes už mylná.

Závěrem lze shrnout, že pro poskytovatele bezpečnostních slu-žeb bude krize příležitostí a výzvou, dokáží-li zachovat kvalitua zaručit stabilitu. Díky očekávanému bankrotu řady malýchposkytovatelů napomůže krize větší průhlednosti trhu.

Krize bude hrozbou, dojde-li k nesystematickému škrtání v roz-počtech určených na prevenci a bezpečnostní opatření a dojde-lik necitlivému propouštění. Michal Kuník definoval současnousituaci: „Bezpečnost je jako elektřina. Člověk si všimne, že chybíaž ve chvíli, kdy dojde k problému.“

Tisková zpráva ASIS CZ připravil Miroslav ZAHÁLKA,

tajemník ASIS CZ

PRO INSPIRACI?V Krasnojarském kraji Ruské federace vypracovala dopravní

policie příručku „Pravidla silničního provozu pro opravdovoudámu“. Sešitek v růžových deskách opravdová lady v kabelceunese. Obsahuje všehovšudy v 10 bodech rozbor situací, v nichžženy řidičky na silnicích nejčastěji chybují. Myšlenka vydat tako-vou příručku vznikla na základě skutečně statistiky, z níž vyplynulnarůstající počet nehod, jejichž účastníky byly ženy za volantem.Zástupce náčelníka inspektorátu uvedl, že podstatnou část nehodzapříčinila nevhodná obuv (lodičky s vysokým podpatkem), úzkésukně omezující pohyb ap. Většina žen podle slov policejníhodůstojníka reagovala na ujištění, že příručka neměla dámy urazit,kladně.

Mgr. Dana SLOŽILOVÁ

DDoručováním zásilek až do domu sev Praze zabývají skoro výlučně ženy, mladšíi starší: už léta sice fasují vedle klasické braš-ny i služební tašku na kolečkách, ale stejněmají co vláčet. Soukromých psaní ubylo, aleo to víc je pošty firemní a úřední, brašny pře-tékají…

„A hlavně ty baby nosej’ prachy,“ pravilMartin Matocha svému synovci MichaluKonečnému, když se téhož dne náhodně sešliv jedné zastrčené herně, na pivo a trochunaděje, že se štěstí usměje a oni přijdouk penězům.

Jak tak okouněl na jedné z pošt, všiml sitotiž vyvěšeného rozpisu, na němž si přečetl,které dny nosí doručovatelky důchody. A hla-vou mu bleskl geniální nápad: proč by jenemohly donést i jim? Peníze totiž byly to, copotřebovali ze všeho nejvíc a už hezky dlou-ho. Oba, strýček i synoveček, skoro současněvypadli z doposud vcelku příjemných zaměst-nání: Matochovi tudíž nadávala zákonitá choť,Konečnému zase máma, jíž se tak zcelaa úplně znovu octl na krku a nepřispíval už naspolečnou domácnost ani těch pár stovek, cos mnoha vzdechy dával dřív.

Ohledně množství peněz, jimiž podle jejichpředstav pošťácké brašny listonošek přetékaly,se ovšem synovec a strýček dosti mýlili.Začátkem let devadesátých opravdu ty uštva-né ženy roznášely dost vysoké částky, aleněkolik surových přepadení a totálních olou-pení šéfy české pošty přece jen poučilo. Vesnaze snížit riziko, když už vyloučit je zcelabohužel nelze, se zavedly nové poštovní pou-kázky, jejichž zasílání není spojeno s fyzickou

donáškou peněz až do domu. A část důchodcůse podařilo přesvědčit, že nechat si měsíčnípenzi zasílat na účet je i pro ně pohodlnějšía bezpečnější, část si v určené dny dochází nanejbližší poštovní filiálku. A tak doručovatel-ky nosí důchody jen v opravdu odůvodněnýchpřípadech, lidem nemocným a nepohyblivým.K tomu připočtěme pár peněžních zásilekv hotovosti, a hotovo. Valnou část objemnépošťácké brašny dnes proto tvoří listovnízásilky, obyčejné, jež se vhazují do schránek,a různé typy doporučených, jejichž většinupošťačky vláčejí i při zpáteční cestě. Jen máloadresátů se jim podaří zastihnout doma a takjim musí vypsat oznamovací lístek a dopisuložit na dodací poště.

„Tak kterou?“ zasmál se nervózně MichalKonečný, když dva dny po setkání v hospoděseděl se strýčkem v jeho omšelé octáviiv postranní uličce před poštou. Z místa, kdeparkovali, měli báječný výhled na její zadnívchod, jimž dovnitř chodili a teď právě vychá-zeli zaměstnanci. Tedy, nyní zaměstnankyně.Listonošky.

„Těch ale je,“ vydechl Martin Matocha.„Ani jsem netušil, že jich je tolik!“Z obvodní pošty se vydávají na obchůzkuvšechny doručovatelky z obvodu, když sipředtím převzaly na třídírně nahrubo roztřídě-né zásilky pro svůj rajon a v klidu a teple si jeroztřídily detailně: podle jednotlivých domů.

Teprve když mají tohle hotovo, vyrážejí doulic, buď rovnou na pěší obchůzku, anebo natramvaj, jež je zaveze do vzdálenějších rajonůdoručovacího obvodu.

Jak oběma mužům nemohlo uniknout, ves-

měs se jednalo o ženy. Povolání poštovnídoručovatelky je zdánlivě prosté, vyžadujehlavně zdravé nohy a trochu fištrónu. Jakotakové není zrovna moc ceněno, plat přitahu-je nepříliš zájemkyň a fluktuace je značná. Zakaždého počasí strávit mnoho hodin v ulicích,ať prší, sněží či praží slunce, navíc s těžkoubrašnou přes rameno a pojízdnou taškou poboku. Chlapy taková práce nevábí vůbec,snad jen výjimečně nějaký důchodce to zkusí,ale nevydrží dlouho: spíš přejde na balíky, tyse aspoň vozí autem.

Takže většinu pražských listonošek tvoříženy lehce středních let, mámy od rodin, pomateřské se dvěma či třemi dětmi, jejichždomácnost neutáhl manželův plat a ony serozhodly jít dělat: za nemnoho, ale jistých!Mladé dívky jsou spíš výjimkou, ženy předpenzí taky. Práce doručovatelky je dřina.

„Tamhleta?“ nadhodil Michal.„A proč zrovna ta?“ opáčil Martin.„A proč zrovna ta ne?“„Dobrá odpověď,“ zazubil se Martin – jako

v televizi.Dívali se za vyhlédnutou doručovatelkou,

jak mizí za rohem, a Michal nastartovalmotor. Rozjeli se, jeli ale pomalu. Potřebova-li zjistit, kam má dotyčná namířeno: jestlik tramvajové zastávce, anebo hlouběji do ulicza poštou.

Paní Helena Koubová se už nikdy nedozvě-děla, že onoho dopoledne jen náhodou hrani-čící se zázrakem unikla loupežnému přepade-ní. Aniž o to jakkoli usilovala, ztratila se pro-stě v ruchu dopoledne nezkušeným stopařůmz očí. Najednou byla pryč! Zřejmě zašla do

PPPPEEEENNNNÍÍÍÍZZZZEEEE až do domu

14 � Případ skončil POLICISTA

Bůh suď, jestli si úplně na začátku zahrála zlomyslná náhoda, anebo jestli se Martin Matocha postavil před obvodní poštu s nějakýmzáměrem, ale fakt je, že nápad se dostavil vzápětí. Když spatřil zástup poštovních doručovatelek, kterak husím pochodem jednotlivě i v malých hloučcích vycházíz postranního vchodu, bleskl mu hlavou geniální nápad.

některého z domů a zdržela se tam déle, nežMichal s Martinem předpokládali. A tak jelidál a než se jim povedlo obrátit, nebylo po lis-tonošce ani vidu ani slechu, tak se zkusmoještě trochu vrátili, ale štěstí jim nepřálo.Zmateně kroužili ulicemi, díky jednosměrkáma taky tomu, že tuhle čtvrť zrovna důvěrněneznali, se dostávali jinam, než si přáli. A pakspatřili na rohu povědomou siluetu ženy –v pošťácké uniformě, s brašnou a pojízdnoutaškou v ruce.

„No vida, máme ji!“ zajásal Michal.„Jo, ale tohle je jiná baba,“ opravil ho Mar-

tin, jenž měl na lidi lepší paměť.„A není to nakonec fuk?“ zasmál se ner-

vózně Michal. „Tahle ulice je navíc klidná,žádní lidi nablízku. Zaparkujeme a vlítnemena to, ne?“

A vlítli. Za pět minut už uháněla octávie sezabláceným registračním číslem nepředpiso-vou rychlostí k centru velkoměsta a zatímcoMartin řídil, Michal šacoval ukořistěnoukabelu. Vyšlo to! Teď zbývalo spočítat, kolikjim akce vynesla. A taky začít myslet na další.

���Paní Milada Červinková postupovala meto-

dicky ulicí U České družiny v Praze 6.U pošty byla zaměstnaná už deset roků a svůjrajon znala jako svoje boty. Slýchala siceo několika přepadení listonošek, ale jí se aniv náznaku nestalo nikdy nic. Až do onohopondělí 20. listopadu: okolo desáté hodinyzamířila k domu číslo 22 a jen tak letmozaznamenala, že u chodníku před domem par-kuje notně špinavá škodovka. Pomyslela si, žemajitel vozu je zřejmě čuně: její muž by nikdynepřipustil, aby jejich auto bylo tak špinavé.Dva muži, stojící na chodníku vedle auta,malinko ustoupili, aby mohla projít – ale vechvíli, kdy se je chystala minout, jí jedenz nich surově vrazil cosi tvrdého do boku.Ohlédla se a nevěřila vlastním očím: pistole.

„Naval prachy,“ řekl dotyčný. V té chvíli paní Červinková zakopla

a upadla. A druhý z chlápků popadl řemen jejíbrašny, serval jí ho z ramene – a než stačilavykřiknout o pomoc, oba muži naskočili do tézablácené octávie a už uháněli. Ještěže jínevzali mobil, ten nosila v kapse bundy: zezvyku, ne že by byla tak mazaná. Když seaspoň trochu vzpamatovala, zavolala na poli-cii a na poštu: aby věděli, co ji postihlo.

���Ve středu téhož týdne vhazovala poštovní

doručovatelka paní Strnadová dopisy doschránek na domě číslo 29 ve Štěpánkověulici v Praze 5. Zaslechla, jak u chodníku stavíauto, brzdy zakvičely. Nevěnovala tomupozornost, ale když se otočila a chtěla přejítk dalšímu domovnímu vchodu, zjistila, že jícestu blokuje urostlý chlap a v ruce drží pisto-li. Neušlo jí, že zbraň je stříbrná, jen vršek bylčerný.

„Dej sem prachy,“ houkl na ni svalovec.Zkusila křičet o pomoc, ale najednou se

u jejího boku objevil další chlap a nožíkems malou zahnutou čepelí jí zručně přeřízlpopruh brašny. Oba mužští pak utekli k autu,stříbřité špinavé octávii, nasedli a vypáliliz místa. Motor asi prve nechali běžet, protožepaní Strnadová si nevzpomínala, že by slyšelastartér.

Pak se čtyři dny nestalo nic. Čtvrtek, pátek,víkend. Až další pondělí, a zase na šestce, nakřižovatce Vokovické a Lužné. Doručovatel-ka, jež tam přicházela, si všimla muže, kterýstál za živým plotem: neschovával se, alecivěl jejím směrem. Zpomalila, ale důvodk útěku necítila. Jenže když došla k rohu,chlápek udělal pár kroků k ní a namířil na nipistoli: stříbrnou, jako ve filmu.

„Naval prachy,“ řekl stručně a ona si všim-la, že za ním je ještě jeden, který má v rucenůž nebo dýku. Přeřízl jím popruh její brašny,vyškubl jí ji a už byli oba v autě.

„Škoda octávia,“ řekla bez uvažování, kdyžs ní sepisovali výpověď. „Švára ji má taky,a podobnou. Ale meje si ji. Tenhle ne! A takyneměl vzadu espézetku, tím jsem si jistá!“

���V té chvíli už byla v pohotovosti kriminál-

ka v celé Praze, na všech čtyřech obvodech.Bylo jasné, že ti dva chlápci z octávie majíznačný akční rádius a už se namlsali, jak jeloupit snadné. Ale podle odcizených částek –sedmdesát, padesát a zhruba dvacet tisíc –nepochybně se ještě neuspokojili. Budoupokračovat, a může se taky stát, že by odpohrůžky násilím přešli k násilí skutečnému.Buďto si začnou připadat jako mistři světa,anebo naopak: mohou znervóznět, a jestlimají pistoli a nůž, je k zranění, nebo dokoncesmrti přepadené krůček…

V pátek téhož týdne udeřil tandem z nemy-tého auta v ulici Nad Koupadly v Praze 4.A bylo to až k uzoufání stejné: doručovatelkapaní Lužická, třicetiletá máma dvou dětí, při-chází k parkovišti, vidí dva mužské u zapar-kované špinavé octávie, ale nijak jí to neza-pálí, jde blíž – až tak blízko, že jí větší z dvo-jice vrazí pod nos stříbrnou pistoli a praví svéprosté: „Dej sem prachy!“

Pozoruhodné je, že pachatelé nezkoušejípředstírat, že jsou cizinci, nemluví s ruskýmpřízvukem, což je docela v módě, a ani senijak nemaskují. Takže po čtvrtém přepadenímá už kriminálka sestaveny docela pěknéidentikity obou lupičů. Skoro jisté je i to, žeauto je stále totéž, a tedy zřejmě jednomuz lupičů patří, jen espézetky jsou buď schvál-ně pod vrstvou bláta, anebo vůbec na vozescházejí. O víkendu se nestane nic, jak jinak,poštovní doručovatelky mají volno a lupičizřejmě také odpočívají. Ale už v pondělí je tudalší přepadení: tentokrát na opačném konciPrahy, ve Velešínské ulici v Praze 9. Listo-noška přichází k domu a když se hotoví vho-

dit poštu do schránky, zezadu ji osloví muž –a pronese neotřelou větu, jíž nelze nerozumět:„Dej mi tu brašnu!“

Pro větší pochopitelnost namíří lupič stříbr-nou pistoli a větu zopakuje, pak se na scéněobjeví parťák a jeho nůž. Šmik, popruh jevedví a loupežníci odcházejí. Pošťačka jimještě stačí povědět, že je diabetička a v brašněmá i svůj inzulín, ale ten s pistolí jí poručí,aby držela hubu, nebo že ji zastřelí. Chudákženská má vybráno raz dva…

Konto škod vzrostlo na čtyřce o padesáttisíc, na devítce o něco přes čtyřicet. Zbohat-nout se z toho nedá, ale nemusí pršet, jen kdyžkape. Zdá se, že dva loupežníci našli stálýzpůsob obživy. Anebo si to aspoň začínajímyslet…

���„Dobrý?“„Super!“Martin a Michal se sešli na pár piv a dou-

šek vítězoslávy navíc. Vánoce se blíží a onipoprvé nebudou mít problémy s tím, začnakoupit dárky. Skutečně bohatým by jejichlup byl k smíchu, ale oni si připadají velmiúspěšní. A vůbec si nepřipouštějí, že už je poPraze bedlivě hledají stovky párů očí. Každáuniformovaná hlídka má jejich identikitovýsnímek, ale denně je hledají i diskrétní civi-listé, muži i ženy, kteří jezdí nenápadnýmiauty v ulicích a snaží se uhlídat doručovatel-ky na obchůzce. Jenže kdyby chtěli mít naočích každou, musely by hlídek být stovky.Ale i tak se denně scházejí na poradě desítkykriminalistů, tipují si vhodná místa a vyráže-jí do terénu, nenápadně v patách vybranýchdoručovatelek.

Zbývá jim trpělivost a pevná víra, že poli-cie bude mít štěstí a pachatelé smůlu. S nadě-jí, že štěstí aspoň někdy fakt přeje připrave-ným. Vánoce jsou vskutku na krku, ale spous-ta kriminalistů zatím na nákupy nemá anipomyšlení. Slouží se dnes a denně, oči nastopkách. Až pak v Radotíně, na konci obvo-du Praha II, si pozorná dvojice z vozu odděle-ní hlídkové služby všimne na autobusovézastávce zaparkované octávie, jejíž dvoučlen-ná mužská osádka zřejmě někoho vyhlíží.

Okázale špinavá octávie… Dobře zapama-tovatelný markant, ale upřímně řečeno, kolikpodobných aut po Praze v plískanicích jezdí?Policisté jdou k vozu. Dva chlapi vpředu,mladší a starší. Vypadají nevinně, ale zjevnějsou z návštěvy trochu nervózní. A náramně sepodobají těm z identikitu. A pak jeden z hlíd-ky nahlédne do schránky v přístrojové desceauta – a spatří stříbrnou pistoli s černým svrš-kem. Hbitě po ní hmátne. Hračka, ale náram-ně pěkně provedená. A odpovídá popisu…

Když později, už na kriminálce v Nádražnína Smíchově, dělají osobní prohlídku mladší-mu z osádky, najdou nůž s ostře broušenouzahnutou čepelí. Jako malovaný!

Pachatelé, Michal a Martin, stráví Vánoceuž ve vazbě. Pětinásobná loupež, zadrženitěsně před spácháním šesté. Při rekogniciv řadě podobných mužů oběti pachatelepoznaly, vzápětí se při domovní prohlídceu pachatelů našly tři pošťácké brašny s uříz-nutým řemenem. A navíc: lupiči se kajícnědoznali. Oba až doposud bezúhonní, jedentáta od dvou synů, druhý jediný potomeknedávno ovdovělé matky. Ještě včera docelaslušní chlapi…

Jan J. VANĚKIlustrační foto Václav ŠEBEK

POLICISTA Případ skončil. � 15

R

16 � Rozhovor POLICISTA

Protože s Projektem P1000 sezačínalo na podzim roku 2006,pak se v současné době nacházína počátku čtvrtého roku svéexistence. A protože v poslednídobě se o něm už tolik nemluvíjako v jeho počátcích, zašli jsmepoložit pár otázek muži v tétozáležitosti nad jiné povolanému,manažeru Petru Židkovi, řediteliodboru Policejního prezidia,který stojí v čele Projektu P1000od samého počátku a ví o němne-li všechno, pak alespoň maximum možného.

Řekněte mi, máte pocit, že jste-li napočátku roku 4, jste tam, kde jste siv době začátků představovali, že bystechtěli být?

Začátek Projektu P1000 možno označitjako letmý start, nijak dlouho jsme senechystali, rovnou se začalo pracovat.Takže jsme tušili, že může dojít k různýmzdržením a průtahům, že všechno nebudeideální. A pokud k nějakým opravdu dochá-zelo, pak byly v normě. V intencích našichpředstav. Dnes bych řekl, že jsme zhruba vefázi, kde jsme na počátku čtvrtého roku býtchtěli. Rozhodně nejsme v prodlení. Pokudbychom nastavili osu mezi maximema minimem toho, co chceme udělat, jsmezhruba v jejím středu.

Měli jste reálnou představu o pracovnízátěži, do níž se pouštíte? Tak velká akcev léta zanedbávané policii neměla a nemáobdobu, tím pádem mohla nést v soběi problémy, o nichž jste předem sotvamohli mít tušení…

Problémů byla řada a nepochybně jichještě spousta vznikne. Ale vzhledemk tomu, že celá policie se k projektu postup-ně přiklonila a bere ho za svůj, tak je dnesmnohem snazší problémy překonávat. Mys-lím, že výsledky otevřely oči i těm, copochybovali, nebo co váhali s názorem, a žese dnes setkáváme s podporou nahořei dole.

Jestli chápu předchozí slova dobře,naráželi jste v počátcích projektu i naodpůrce, že lidský faktor vám vždy„nešel na ruku“?

Když přijdete s něčím novým, a v Českuzvláště, pak se nutně najdou odpůrci, aneboaspoň lidé velmi rezervovaní. Avšak vechvíli, kdy většina zjistí, že nám jde skuteč-ně o věc a že je za námi brzy kus viditelnépráce, že se něco už vybudovalo a že vý-sledky lidem přinášejí evidentní zlepšení,že se dostavují služebny, modernizuje se

vybavení, nakupujíse nová vozidla, taki ti, co až dosud udr-žovali odstup, shle-dají, že něco asi doo-pravdy přinášíme.A dokonce i jimsamým. Což bylzáměr ProjektuP1000 od samého za-čátku: zlepšit poli-cii, zmodernizovat ji,přiblížit občanům.Aby byla konečněvnímána jako nor-mální služba lidem.

Přečkali jstei nepříjemné zpo-

chybňující útokyněkterých médií.Dokázalo vás tov tu chvíli otrávit,rozhodit?

Naopak. Čekali jsme, že něco takovéhopřijít musí, protože doma nikdo není proro-kem, jak se říká. Navíc v průběhu takrychlého nástupu musely nutně vzniknouti skutečné dílčí chyby a omyly a nešlo o toje nějak zatloukat, nýbrž odhalit a hlavněnapravit. Což se vesměs stalo, a velice rych-le. Mediální ohlas takových velkých změnje prostě přirozeným vedlejším produktema ve společnosti, která hltá informace i dez-informace se stejnou lačností, se s ním musípočítat. A naopak: taková vyvrácená nařče-ní dosvědčují, že máme nad věcmi patřič-nou kontrolu a že se nechováme nehospo-dárně. I tohle je vlastně zpětná vazba, jež vevýsledku řízení projektu zkvalitňuje. A myse dnes díky kritice snažíme ještě víc cent-ralizovat nákupy komponentů, jež se dodá-vají do krajů ve větším množství. Tak jetomu třeba u nábytku a množství snižujenákupní cenu. Mohu prohlásit, že jsme ses cenami nábytku dostali pod úroveň běž-ných cen na trhu.

Vím, že jste v tom ohledu nakupovalii výrobky z dílen Vězeňské služby? Po-kračujete, nebo se to zadrhlo?

Vězeňská služba dodává zařízení doback-officů, tedy do zázemí úřadoven.Krajská ředitelství si ho mohou objednávat.Pro front-office, tedy ony recepce, jež jsounejvíc na očích veřejnosti, je uzavřena rám-cová smlouva a Vězeňská služba nesplňo-vala určité parametry ohledně certifikacínábytku.

Jaké představy máte o letošním roce?Co byste všechno chtěli stihnout?V první řadě počítáme s dokončením služe-ben, jejichž rekonstrukce se rozběhly nasklonku loňského roku a teď je doděláváme,

a plánuje se dalších sedmdesát služeben.Vedle toho je už jistý nákup dalších vozidelpro běžnou službu, tedy v oné úpravě, kte-rou už lidé znají, ale i v civilní verzi, urče-né pro kriminálku. Řádově půjde o dalšístovky vozidel. Nové vozy ještě nebudouv převaze, ale postupně se budou stará autavyřazovat a nahrazovat novými. Celkově senakoupí během čtyř dalších let tři a půl tisí-ce vozidel. S tím, že se nové vozy rozdělujíspravedlivě do všech krajů republiky.

Oproti loňsku tedy ještě zrychlítetempo?

Poněkud ano, rozjíždíme řadu projektů.Kupříkladu modernizaci IT prostředí, cožznamená vytvoření vnitřního termináluINFOPOL a POLPOINT. Jde o aplikacenutné vzhledem k zákonu číslo 300 z roku2008, který nám ukládá používání datovýchschránek. Nejen policii, nýbrž celé veřejnésprávě.

Takže to, co mají lidé nejvíc na očích,tedy ony modrošedé recepce, vůbecnejsou podstatou věci: náročnější částijsou laickým pohledům i skryty…

Musíme s občany umět a moci komuni-kovat i elektronicky, jak velí doba. Techni-ka se řítí kupředu a my zatím jen dohánímezameškané. A policie je největší z organiza-cí státní správy a musí se podle toho chovat.

Takže lze říci, že Projekt P1000 přechá-zí na první pohled od viditelných vylepše-ní k inovacím, jež třeba vidět nebudouvůbec, ale stojí neméně a vylepší prácipolicistů možná ještě podstatněji?

Možná to vypadalo, že jsme v počátcíchdělali jen to, co bylo vidět, čeho bylo snad-né si všimnout. Ale tak to není. Pracujemena tom, aby policisté na odděleních dostalidaleko lepší podmínky pro práci a s tímsouvisí i důraz na nové informační techno-

ZZZZhhhhrrrruuuubbbbaaaa vvvv ppppuuuu°°°° llll iiii cccceeeessssttttyyyy

Ředitel odboru Policejního prezidia Petr Židek stojí v čele projektu P 1000 od samého začátku

POLICISTA Rozhovor � 17

logie. Máme před sebou ještě čtyři rokypráce a máme prostředky, abychom ji doká-zali dovést až ke konci.

Říká se, že ambicí policie bude ovšemi vyjít ze služeben a dostat se blíž k obča-nům, s moderní technikou zajet až mezině a usnadnit jim tak potřebný kon-takt…

Už v loňském roce bylo ukončeno výbě-rové řízení na mobilní kontaktní a koordi-nační centra a první se už objevily ve služ-bě. Letos by měla být uzavřena smlouva nadalších osmdesát. Což jsou špičkově vyba-vené mikrobusy, které budou využíványv krizových situacích, mají špičkové napo-jení na databáze a nezadají si vlastněs pevnou policejní služebnou.

Jak je to s čerpáním evropskýchfondů?

Máme ve schvalovacím procesu několikprojektů, jež by měly z evropských fondů

významně čerpat.V první řadě jdei nadále o budováníkontaktních a koor-dinačních center,tedy oněch populár-

ních recepcí, druhým jsou mobilní centra.Třetí je terminál INFOPOL.

A čtvrtý, který je zatím ve stadiu příprav,jsme představili v půlce února veřejnostiv Policejním muzeu: jde o takzvaná LZZ,tedy lokalizační a záznamová zařízení, jímžbudeme vybavovat nová vozidla. V octávi-ích budou tři malé kamery, jedna snímá pro-stor před vozidlem, druhá za ním a třetí jeuvnitř, kde může být třeba převážena zadr-žená osoba. Jedná se o protikorupční opat-ření, ale stejnou měrou jde i o ochranu poli-cistů. Aby se předcházelo různým lživýmnařčením z nepřiměřených zásahů, jichžnení málo. Vše, co kamery a mikrofonyzaznamenají, uloží černá skříňka, nepřístup-ná jakýmkoli manipulacím.

V případě sporu z ní specialista stáhnepotřebné údaje. A když je nebude třeba, potřech měsících se záznam automatickysmaže. Avšak nepůjde jen o záznam, signál

z vozu je v případě potřeby možno on-linevysílat do operačního střediska, takže tamuvidí, co se na místě děje, a budou mociokamžitě reagovat.

O kolik takto špičkově vybavenýchvozidel se bude jednat? Desítky?

Přidejte. Tisíc sedm set. Občan, kterýprojedná svou věc v této mobilní služebně,nebude muset už nikam chodit. Vše včetněeventuálního protokolu se vyřídí na místě.

Jak je Projekt rozplánován časově?Tedy, je stanovena chvíle, kdy byste měliohlásit – hotovo?

Celý Projekt P1000 je rozložen až doroku 2012, kdy by měla skončit i reformapolicie. Tím, že na sklonku onoho rokubude naplno fungovat čtrnáct krajskýchředitelství. Jednotlivé části projektu budouovšem končit už dříve, ale na konci roku2012 bychom měli být hotovi se vším. A jánevidím důvod, proč bychom neměli termíndodržet.“

Ptal se Jan J. VANĚKFoto Václav ŠEBEK

Na předváděčce nových vozů s lokalizačním a záznamovýmzařízením nechyběl ani ministr vnitra Ivan Langer

V nových vozech si laik připadá skoro jako v letadle…

… a přitom zvenčí jde pořád o docela normální octáviiv nových policejních barvách

Policejní prezident brigádní generál Oldřich Martinův zajetí zvídavých novinářských mikrofonů…

Nové recepce působí na příchozí i policisty příjemnýmdojmem

NAŠLI JSME PRO VÁS NA INTERNETU

Jaro je tady a svět je hned veselejší. Dobrounáladu jste jistě získali hned prvního dubnovéhodne, kdy jste někoho vyvedli vtipným aprílovýmžertíkem. V nevážném a odlehčeném duchu zač-neme i dnešní internetové setkání a navážeme naminulé pojednání o češtině. Kromě její spisovnéverze existuje i řada více či méně rozšířenýcha více či méně srozumitelných krajových nářečí.Na webu jsme pro vás našli několik naoko seri-ózních, ale ve skutečnosti zábavných a vtipnýchstránek věnovaných těmto jazykovým mutacím.

Než pojedete do Olomouce, určitě nebude naškodu prolistovat stránku

www.olomouc.com/hanactina, která se před-stavuje jako „První očebnica hanáčtěne na zaro-čeně hanáckym servro“. Po absolvování dvanác-ti lekcí budete hanáčtinou mluvit lépe než rodilíHanáci. Základy valašského nářečí se naučítes pomocí stránky

www.divadloschod.cz/val.atheny . Najdetezde velmi obsáhlý slovník, přes dvě stovkyvalašských přísloví (např. „Zlým zlého nezalá-ceš“ – zlo zlem nenapravíš) a poučení o místních

strašidlech. Brněnský hantec je proslavený, aleporozumět mu, to je velký oříšek. Pomoc nabízíwww.hantec.cz, obsahující nejen slovník, alei praktické aplikace v povídkách a písních.Nechybí ani „brněnské“ odkazy. Takto vyzbroje-ni můžete směle vyrazit mezi Brňáky do štatlu.

Policejní práce je z větší části práce s lidmi.Podívejme se na několik webových stránek,které se aspoň okrajově týkají psychologie. Naadrese

www.biomotionlab.ca/Demos/BMLwal-ker.html jsme našli zajímavou animaci. Přispuštění na monitoru vidíme zdánlivě chaotickyse pohybující skupinu patnácti bodů. Stačí všakkliknout na tlačítko „Lines“ – body se propojíúsečkami a objeví se kráčející postava. Prvnímposuvníkem nastavíme pohlaví (Male – muž,Female – žena), druhým robustnost postavy (odHeavy po Light). Dalšími dvěma popíšemeduševní rozpoložení (od Nervous po Relaxed, odHappy po Sad). Směr chůze postavy nastavuje-me klikáním na jednu ze dvou šipek pod posuv-níky. Zkuste se pomocí této animace pocvičit vesprávném odhadu některých vlastností člověkaz jeho chůze. Sherlock Holmes nebo Herkul Poi-rot by jistě takovou možnost tréningu neváhalivyužít.

Při identifikaci podezřelých vzniká profesio-nální identikit. Až budete mít besedu se školáky,můžete vysvětlit princip sestavování identikitupomocí jeho dětské verze na stránce illustma-ker.abi-station.com/index_en.shtml . Přestožese jedná o výtvor pocházející z Japonska, jek dispozici i v anglické verzi. Navíc je obsluha

tak jednoduchá, že uživatel dokoncenemusí ovládat ani angličtinu.V levém horním rohu je „slepá“ tvář,kterou postupně doplňujeme o vlasy,oči, brýle apod. Stačí kliknout naněkteré z modrých tlačítek (Hair,Face, Eyes atd.) a ze zobrazené nabíd-ky vybrat tu pravou variantu. Hotovýportrét se dá ještě upravit posunová-ním jednotlivých prvků: stiskneme tla-čítko Alignment a zde vyberemeAdjustment. I když je program určenpředevším dětem, neodolají mu anidospělí.

Jiná varianta dětského identikituvznikla v Itálii a najdete ji na adresewww.faceyourmanga.it . Nejprvevyberte jazyk (italština, angličtina),pak klikněte na START NOW a poté naCREATE. Vyberte tvář mužskou(Male), nebo ženskou (Female) a pakuž je postup obdobný jako ve výše

uvedeném japonském programu. Na závěrmůžete hotový obrázek uložit pod vybranýmjménem. Při aplikaci tohoto programu můžetenarazit na jeden problém: na počítači musíte mítnainstalovanou aktuální verzi multimediálníhoprogramu Adobe Flash Player. Na jeho absencivás upozorní sám program Faceyourmangaa nabídne vám možnost jeho instalace. Nevíte-li,jak na to, požádejte o pomoc správce vaší počí-tačové sítě (nebo si nechejte poradit od svéhoškolou povinného potomka).

V dnešním cestovatelském koutku se z vý-chodní Moravy přesuneme až do Kanady. Nebu-deme k tomu potřebovat letenku, protože navští-víme tzv. Českou Kanadu – oblast u našich hra-nic s Rakouskem. Budeme se pohybovat napomezí Čech a Moravy mezi městy JindřichůvHradec, Dačice, Slavonice a Nová Bystřice.Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice semůžete svézt romantickou úzkokolejkou. Nadůkladně zpracované stránce www.jhmd.cznajdete nejen jízdní řád, ale i podrobnosti o his-torii dráhy, dříve i dnes používaných lokomoti-vách, zvláštních službách i turistických zajíma-vostech v okolí. Dačice (www.dacice.cz) jsouznámé nejen krásným empírovým zámkem, alei užitečným vynálezem z roku 1843 – kostkoucukru. Však jí také dačičtí postavili nedalekokostela žulový pomníček!

Na jižním okraji České Kanady nezapomeňtenavštívit pečlivě udržovanou starobylou zříceni-nu románského hradu Landštejna. Stránka Staré-ho Města pod Landštejnem www.stareme-stopl.cz poskytuje informace nejen o městěa nedalekém hradu, ale jsou na ní podrobněpopsány i turistické trasy v okolí. Určitě nevyne-chejte prohlídku dvou zachovalých úseků česko-slovenských opevnění. Jeden z bunkrů nedalekoLandštejna je vně i uvnitř upraven do podobytěsně před válkou a slouží jako miniaturní muze-um. Další expozice s bunkry a dalšími obranný-mi prvky je zřízena západně od Slavonic.Celýkraj je protkán mnoha turistickými trasami, nej-známější jsou Graselovy stezky, popsané po-drobně na stránce www.graselovy-stezky.cz.Prohlídku pohádkově působícího renesančníhoslavonického náměstí (www.slavonice.cz) bystesi také neměli nechat ujít. V České Kanadě sicenenarazíte na vlky a soby, ale kulturní i přírodnípamátky v ní najdete na každém kroku …

Jaroslav KUSALA

18 � Internet POLICISTA

16

POLICISTA Z domova � 19

„Drogy v současné době patřímezi nejefektivnější nástrojelikvidace člověka, a to jak po jeho fyzické, tak i duševnía duchovní stránce,“ praví semimo jiné v tiskové informaci ke vzniku specializovaného pracoviště a služby Médea Security s. r. o. – Antidrogováagentura (v rámci významnémediální agentury MÉDEA a.s.)!

Ředitelem nové institu-ce se stal JUDr. Jiří Komo-rous, který se tak ani poodchodu z řad policejníNárodní protidrogové cen-trály – tedy jako civilista –nevzdává boje proti věč-ným nástrahám smrtelné-

ho nebezpečí drog. Neustupuje od aktivníhopůsobení proti nebezpečí o to většímu a váž-nějšímu než jiná, protože rozhazuje své ošidnésítě zejména mezi nejmladšími ročníky našichspoluobčanů.

„Hlavní osou projektu je zcela unikátníslužba Vypátrej a zachraň, která si klade za cílpátrání po dětech, které mají problémy s dro-gami, a pak jejich navrácení zákonným zástup-cům. Podstatou služby Drug Free Zone jevytváření sítě podniků, restaurací, škola podobných zařízení, které se přihlásí k pro-gramu minimalizace výskytu drog. ProjektPreceptor cílí na oblast poradenské, školicía vzdělávací činnosti...“

O aktivity nově vytvořené „obranné síly“proti drogovému zlu (pokušení?) se hodlámesystematicky zajímat a přinášet o nich zhusta„dobré“ zprávy (což může víceméně kdykolivkomukoliv nahradit např. kontakt směrem na:241 004 589, 241 004 500 či ssva@medea.cz ).

/ki/

KOMOROUS – DNY POTÉ

Ministerstvo vnitra připravilo již 6. kolosoutěže Svět očima dětí. Tento oblíbenýprojekt, který organizuje odbor tisku a pub-lic relations pod záštitou ministra vnitraIvan Langera, je tradičně zaměřen na pre-venci a vzdělávání dětí ve věkové kategorii5 až 16 let (především ze základních škol,mateřských škol, dětských domovů, speci-alizovaných škol, zájmových kroužků nebojednotlivců). Děti pod vedením svých uči-telů, vychovatelů a rodičů mohou letosuplatnit své vědomosti, schopnosti, postře-hy a nadání ve třech tematických okruzíchve dvou věkových kategoriích.

Soutěžní témata:1. kategorie: MŠ a 1. stupeň ZŠtémata: 1. Bezpečně pěšky i na kole

2. Dobrý sluha, ale zlý pán!2. kategorie: 2. stupeň ZŠtémata: 1. Mobilní telefony a kyberšikana

2. Chraň své osobní údaje!

� Zaslaná soutěžní díla budou hodnocena ve čtyřech kategoriích:Výtvarná (např. kresba, malba, koláž, trojrozměrná díla, fotografie) � Literární (např. vlastní úvaha, báseň,pohádka, povídka) � Audiovizuální (např. vytvoření záznamu divadelního představení, šotu,krátkého filmu) � Výpočetní technika (např. vytvořeníwebových stránek na dané téma, vyhledávání zdrojů a jejich následné zpracování – např. prezentace daného tématu v Power-Pointu)� Podrobná pravidla a informační ma-teriály (uzávěrka do konce května…) jsou zveřejněny na internetových stránkách

www.mvcr.cz/soutez

Jana MALÍKOVÁředitelka odboru a tisková mluvčí

Ministerstvo vnitra ČR

Společné hlídky policistův ulicích města

VYHLÁŠENÍ 6. KOLA DĚTSKÉ SOUTĚŽE

SVĚT OČIMA DĚTÍ

a již tradiční výsta-vě motocyklů naVýstavišti v Praze– v první půli břez-na – potěšila

mnohé fanoušky jednosto-pých vozidel jako obvykleřada klasických sériovýchmotorek, ale i nejedenparádní sportovní speciál. Policie ČR se prezentovalanovou služební Yamahou1300 (vybavenou mj. rada-rem na měření rychlosti),kterou na expozici poskytlapražská policejní správa.Tato „nová zbraň“ našichpolicistů budila velikoupozornost návštěvníků...

/ki/ Foto P ČR

N

Co jsme slibovali, je zde, dalo by seříci jednou větou. V ulicích KutnéHory již občané mohou spatřit společ-nou policejní hlídku tvořenou příslušní-kem Policie ČR a městským policistou.Policisté společně dohlíží na veřejnýpořádek ve městě a bezpečnost silniční-ho provozu. Využívají tak možnostdanou jim uzavřením koordinačnídohody policie s městem Kutná Hora.

/da-ve/Foto P ČR

C

Popisoval události, jako když vrstevníci informují doma o tom, jaksi šli koupit rohlík ke svačině: „Na nádraží, na peronu jsem vlítnulna babu, mohlo jí bejt sedmdesát,osmdesát. Drapnu po její kabelcea vona se těch kšírů okamžitě křečovitě drží jako štěnice. Musel jsem s ní cloumnout – padlana zem, dupnul jsem jí párkrát naruku, a vona byla furt na tý tašcepověšená. Byla to její chyba, co se přitom stalo!“

20 � U policistů v Lounech POLICISTA

Čtrnáctiletý chlapec, říkejme mu třebaFreďa, zlámal staré paní vícenásobně ruku.Pak si – v dalších dnech – u autobusovézastávky vyhlédl jinou stařenku. V okamži-ku, kdy nastupovala do prostředku veřejnéhromadné přepravy, opět vystartoval pojejím příručním zavazadle.

„Ta sv... se svýho žebradla zase nechtělapustit. Musel jsem fakt zabrat pořádnousilou. Vypadla z autobusu zpátky, fláklasebou na zem (zlomila si nohu – pozn. red.),a brašnu pořád zabejčile přitahovala k tělu.Naštěstí jí nikdo z lidí kolem nepomoh’a mně se nakonec podařilo tašku z ramenebabizny utrhnout (stará paní se dosud léčí,vzpamatovává z šoku).“

Do třetice nezletilec zaútočil uvnitř města– dokonce na starší ženu odkázanou na po-hyb v invalidním, kolečkovém křesle.

„Ta megera ječela, schovávala si baťohna břicho. Nemoh’ jsem dělat nic jinýho,než jí předvíst, jakou mám páru. Vozejk sehned převrátil a ženská šla po zemi pármetrů za mnou. Než se konečně tý blbýbrašny pustila...“

Před policisty kluk vyjadřoval spravedli-vé rozhořčení. „Kdyby staruchy neblbly,v životě bych jim přece ani stýblem trávyneublížil!“

Kolébka létání na rogalech a padácích,stavební skvosty v městské rezervaci

Louny a okolí. Jsme ve výrazně zeměděl-ské končině, víceméně uprostřed starédobré české kotliny, poblíž srdce Evropy.Zasahuje sem České středohoří s typickými,např. malíři hojně vyhledávanými, bezmálaexoticky působivými, vyvřelinovými vršky.K nejznámějším patří Ranská hora, novodo-bý ráj bezmotorového létání, Oblík, častýcíl rodinných výletů, podobně jako Červenývrch s vyhlídkovou věží.

Protéká tudy řeka Ohře. Podél ní i od nísměřuje řada cyklotras i „pěšáckých“ turis-tických cest. S poutavými až pozoruhodný-mi zastávkami – u kdysi dávno rozestavě-ného gotického chrámu v klášterním areáluv Panenském Týnci (s průsečíky léčivýchenergií), u skanzenu v Březně, u Muzeačeské vesnice v Peruci, či u Oldřichovadubu tamtéž, u Ročovského kláštera, u kos-tela sv. Jakuba a sloupu Nejsvětější Trojicev Citolibech...

Na dohled máme „státotvorně“ historickýŘíp, Zahradu Čech s ovocem a zeleninou,

mnohé plochy osázené konstrukcemichmelnic pro pěstování světoznámé pivníingredience. Jedno jaro na příjemné pozná-vací návštěvy lounského okolí rozhodněnemůže stačit.

A to zbývá připojit pár poznámeko samotném královském městě Louny:

O jeho počátcích toho jednoznačně přílišnevíme. V polovině 13. století je založili(praví se v odbornějších textech) Přemy-slovci, takzvaně na zeleném drnu, na dvoudůležitých dopravních tepnách, a to vodní –již zmiňovaná řeka, a zemské – cestaz Prahy do Norimberka či Lipska. Předtímtu ovšem existovala při brodu přes Ohřiosada Luna.

Jistějším údajem z následující doby jepotvrzení některých městských výsadv roce 1325 Janem Lucemburským (protože„naši milí měšťané lounští svá privilegialehkomyslně ztratili“). Poté městský celekprocházel zajímavým i dramatickým vývo-jem, po němž do dnešní doby zůstala řadastavitelských památek.

Letmo lze vyjmenovat dominantní, pozd-

DRZÁ OMLADINAve starém

královském mesteŽatecká brána s částí městského „opevnění“ (Foto nahoře)

ně gotický Chrám sv.Mikuláše (dokončenýroku 1538 dle plánů krá-lovského stavitele Bene-dikta Rejta), části opev-ňovacích středověkýchhradeb s baštami a Ža-teckou bránou, dům So-kolů z Mor (konec 15.století), starý barokníšpitál (z konce století17.), na náměstí rene-sanční Daliborku (okres-ní archiv), původní rad-nici (dnešní soud v em-pírovém slohu), novodo-bější radniční budovu,svérázné loutkové diva-dlo (z roku 1920), Vrch-lického divadlo, židov-skou synagogu...

Nejlepší shlédnutí vy-jmenovaných stavitel-ských krás se nabízíz kostelní věže.

Dva spolupracující útvarydosud bez kamerovýchvýpomocí

Obvodní policejní oddělení v Lounech(tabulkově ke 30 policistům) zabezpečuježivot sedmadvaceti tisíc obyvatel, z toho jedvacet tisíc občanů žijících přímo v histo-rickém městě. Zbytek trvale bydlí ve třechdesítkách obcí na ploše kolem 160 čtvereč-ních kilometrů – jak řečeno zejména země-dělských, s chatovými oblastmi, s lokalita-mi zahrádkářů.

V nedávné historii se i tady odehráloněkolik hrdelních trestních skutků (možnáv duchu jisté dávnověké tradice – na pano-ramatické rozsáhlejší perokresbě Loun odJana Willenberga z roku 1602 můžemezcela vlevo na návrší za městem spatřitšibenici...).

Na počátku devadesátých let se našlamrtvá mladá paní. Pravděpodobně se opalo-vala „pod hradbami“, za parkem na levémbřehu řeky, násilník ji ze sexuálních pohnu-tek praštil a vzápětí hodil do vody. Velkápátrací akce vedla k zajištění nějakých věcív poli, k identifikaci oběti a potom rovněžk zadržení vraha. Byl to recidivista, v minu-losti už za sebou znásilnění měl.

O pár let později došlo ke krutě násilné-mu ukončení života ženy v podniku, kde seupravují nákladní železniční vagony. Veskladišti přišel spolupracovník za kolegyní,asi opět se sexuálními pohnutkami, ona hoodmítla, bránila se, což jeho rozběsnilo doté míry, že na ni vzal těžkou rozbrušovačku.

V té samé době, někdy kolem roku 1995došlo na výjezdu z města ku Praze k lou-pežnému přepadení a k vraždě zhruba pade-sátiletého směnárníka. Dva měsíce se inten-zivně vyšetřovalo, přesto chyběly význam-nější stopy. Po třech letech se k mordu při-šel ve Slaném pachatel sám přiznat, mělis „podnikatelem ve financích“ nevyřízenédluhy, vysvětloval. A vrah je vyřídil nožem,ošklivý čin zřejmě ale probudil neustálerozdírané – neztišitelné – nečisté svědomí.

Dvakrát se na zlomu tisíciletí také vraždi-lo v kulisách romantického Červeňáku, tedyČerveného vrchu nedaleko za mostem odDobřenic. Nejprve se tam našel mrtvý člo-věk v autě, poblíž rybníka pod sezonní res-taurací, po roce bylo objeveno druhé „násil-ně“ mrtvé tělo na cestě z druhé strany vzhů-ru k vyhlídkové věžičce. Bohužel oba pří-pady zůstávají neobjasněné.

Současná kriminalita svým profilemv Lounech nevybočuje z výčtu obdobnýchnekalostí ve většině měst někdejšího okres-ního formátu. Převažují majetkové delikty,krádeže v obchodech, vloupání do vozidel,mizení stavebních materiálů z rozestavě-ných domků a dalších staveb v přilehlýchvesničkách i z rozsáhlejších objektů býva-lých (bezpečnostkami nepříliš kvalitně ošet-řených) podniků na lounském předměstí.

K tomu se dá dodat, že až na výjimky, jelepší, větší ochota ke spolupráci s policií

POLICISTA U policistů v Lounech � 21

Lounské nádraží – jedno z míst „dětského“ zbojnictví

Npor. Bc. Antonín Jetenský (vlevo) a npor. Bc. TomášHrbáč – zástupce a vedoucí lounského policejního obvodu

Okolí bývalé cihelny – venkovské zákoutí, kam pravidelně zajíždějí policistéz města (a často „záchytný“ bod bezdomovců s komplikovanějšími životnímisouvislostmi...)

u lidí na venkově. V zimě 2006/2007 seovšem zadařilo objasnit i ve městě šňůrudobře 20 vybraných sklepů. Jednalo seo drogově závislé „nájezdníky“ z Mostu,brali, co jim pod ruku přišlo, hlavně jízdníkola, nejrůznější nářadí a odložené domácípřístroje. Měli toho opravdu hodně, i domav Mostě, a policii se vyplatila pohotovávýměna poznatků a všemožných dalšíchinformací s mosteckými kolegy.

Někdy se povede do pár hodin objasnitvykradené auto (když celkem známá firmapo návratu z výkonu trestu znovu zanechána místě činu daktylky), jindy vypadá skorojako zázrak zadržení „projíždějícího“ strůj-ce vykradení bytu (když soused z domác-nosti o dvě patra výš poskytne hodně dobrýpopis podezřele výmluvného cizího indivi-dua v domě).

Stran pořádku v Lounech dlužno přiznat,že velkou roli sehrává partnerská městskápolicie. I ona disponuje přibližně třicítkoulidí, to, co má v kompetencích, pohotověprojednává, nezdráhá se na zavolání přikva-čit Policii ČR s podporou. Velké městskéakce – jako třeba dění kolem vyhlášené dis-kotéky Imperium Louny – zvládají „měšťá-ci“ sami. Na větší opatření – příkladněs kontrolou podávání alkoholu mladistvým– vyrážejí obě policie společně.

Trochu „smutek“ pro městskou bezpeč-nostní situaci představovala nepřítomnostdohlížecího kamerového systému, projektzajištění kritických míst kamerami je všakjiž na světě – a snad se do konce roku „přidádo služby“.

Výhody a nevýhody blízkých nadřízenýchvedle snu o budoucídůstojné služebně

Lounské policisty vede aktuálně tandemnadporučíků bakalářů Tomáš Hrbáč a Anto-nín Jetenský.

První (14. rok ve službách „zabezpečeníobčanů“) je rodákem z Teplic, kde začínal(nejspíš i pod vlivem otce „četníka“)

pochůzkovou služ-bou. Pak se oženil doŽatce a v roce 2000přestoupil na tamějšíobvod jako zpraco-vatel trestné činnosti,dodělal si vysokouškolu a od roku 2004působil ve funkcizástupce vedoucího.Od 1. 3. 2008 vedelounské obvoďáky(nedá dopustit naŽatec, kde žije, lečpro krásy Loun takydost hoří).

Ten druhý (18odsloužených let) seod časného dětstvíz Loun nehnul (je naně patřičně hrdý,možná i lounsképivo by za jinou kon-kurenci, o žateckéani nemluvě, nevy-měnil). K policii sedal, protože mu její práce přišla zajímavá,ale měl – a má – v sobě i trochu správnéhoidealismu, „vyšších důvodů osobního poslá-ní“. První zkušenosti sbíral dva tři roky namístním oddělení, potom přešel na třináctlet k lounské kriminálce. Od roku 2006 –protože to bylo potřeba – je na obvodě zpětjako „zástupeckej“. Půlku lidí z Loun znájménem, zbytek od vidění (a některé vrstev-níky ze základní školy má „na druhé straněbarikády“).

Oddělení je dlohodoběji v podstavu, dnesv něm převažuje policejní mládí, hodněpředškoláků, řada lidí těsně po základnímpolicejním vyškolení – s věkovým průmě-rem nějakých dvaadvacet let. S novým slu-žebním zákonem odešla drtivá většina star-ších policistů. Velitelé mají do služby dva-cet mužů (včetně „posledního mohykána“prap. Jana Čejky se čtyřiadvaceti lety v uni-formě) a jednu – naštěstí velmi zkušenoua kvalitní – mladou policistku nprap. And-reu Fricovou (slouží 14. rokem).

K nejlepším jednotlivcům patří dvojice,kterou tvoří prap. Jan Hřích (mimochodemreprezentační policejní běžec) a prap.Michal Mundl – právě s nimi absolvovalredakční fotograf denní obhlídku rajonu.Celkově považují šéfové lounský tým obvo-ďáků za snaživý tým, v němž už teď každýněco víc umí a do párů se tudíž musejí peč-livě vybírat „hlavy a ruce“ tak, aby to vždyvydařeně klapalo – a s ohledem na prevencikriminality jim „rýsovat“ efektivní každo-denní hlídkové trasy.

Stabilizovat sestavu a výhledově přejít dovhodnějšího objektu služebny (když ta sou-časná, pronajímaná úřadovna je sice strate-gicky poměrně v centru položená, leč nevy-hovuje moderní policejní službě v mnohaohledech), je možné pochopit jako zásadnípřání velitelské dvojice do nejbližších let.

Z neformální debaty dále vyplývá, žev nižších polohách vnitrozemského regionunebývá výraznější rozdíl mezi zimní a letnísezonou – snad jenom četností kulturních

22 � U policistů v Lounech POLICISTA

Starý barokní špitál, architektonická perlička v rekonstruova-ném kabátě (nad parkem a nad řekou před branami královské-ho města Louny)

Pohled z České ulice k portálu lounské chlouby – chrámu sv. Mikuláše (i tady by pan Brouček mohl klidně – za nočníhonávratu třeba z hospůdky U Žida – vstupovat do zachovalého středověku)

a sportovních událostípřinášejí letní měsíce pest-řejší pracovní náplň.A opakovaně se u někte-rých podniků uplatňujesouhra městské s republi-kovou policií. Za uvedenístojí Lounské letní vábení,European Handbike Cir-cuit Louny (letos již 7.ročník evropského mist-

rovského závodu zdravotně postiženýchs vozíčky na silničním okruhu), velkévýstavy Člověk v přírodě a Dům a zahrada,srazy motorkářů v Žerotíně (se spanilou jíz-dou přes Louny), tuningové a jiné závodya soutěže...

���Na závěr se pojďme vrátit k Freďovi

z úvodu našeho malého „svědectví“ o dneš-ních Lounech (v policejním úhlu pohledu).Odvyprávěné případy byly jeho sólovýmvýstupem. Za ně se neustále vracel do „pas-ťáku“, odkud ale pořád utíkal (nebo se tamnevracel z povolené vycházky) a v domov-ské „obci“ znovu a znovu zapadal do partypodobných kvítek („odborně“ vedenédospělými!).

Jeden z vyhlášených bosů nezletiléhoa mladistvého gangu – Tříprsťák – vytipo-vával cíle, rozdával instrukce a zpovzdálídohlížel na průběhy vloupaček (sám neza-nechával stopy, i návazný „pohyb“ krade-ného zboží dirigoval pokud možno bezesvědků).

Tak děti (tady by novinka se sníženouvěkovou hranicí trestní odpovědnosti našlavyužití v předstihu před uzákoněním!) tři-krát po sobě vybrali samoobsluhu (s celko-vou škodou přes 70 000 korun), dvě restau-race, obchod s fotoaparáty docela v centruměsta a další prodejny. Během tří měsíců(od ledna minulého roku) řádily bezmála natuctu místech.

V těsné spolupráci s kriminálkou seposléze nějaké podílnictví „dospěláků“ naveledrzé trestné činnosti „mláďat“ podařiloprokázat. V jedné zastavárně v Praze setřeba našlo 7 fotopřístrojů (v hodnotě bratruza 40 000 kč – s inkasovanou cenou sotva12 000...). A další aktivity podařených„rodičů“ loupežníků – starších členů loun-ské galérky – s kradeným materiálem jsounadále v řešení.

Ostatně s tím souvisí ona výše naznačenávýhoda-nevýhoda blízkého sousedstvíobvodu se službou kriminální policiea vyšetřování: díky bezprostřednímu a vzá-jemnému poskytování čerstvých – i nejde-tailnějších, nenápadných – poznatků „zterénu“ se dá mnohé velice vydařeně uza-vřít (jasná výhoda pro úspěšnost policejnípráce). Na druhé straně „hrozí“, že praxí„proškolovaného“, opakovaně úspěšnéhopolicistu obvodního oddělení začnou vzápě-tí lákat k postupu „výš“ (což je ve svémdůsledku pro vedení obvodu oslabení,„nevýhoda“).

Trochu začarované kruhy? V žádném pří-padě – běžný život. V kariérním rozvoji setu nikomu nebude nikdy bránit – naopak,každý úspěch jednotlice je dobrou vizitkoucelého „manšaftu“, konstatují dobří velitelé.

Jaroslav KOPICFoto Václav ŠEBEK

POLICISTA U policistů v Lounech � 23

Obvykle – a pravidelně –jedná se starostouIng. Janem Kernerempolicejní šéf, tady se s nímpotkala denní hlídka(před radnicí v historizují-cím slohu ze druhé polovi-ny 19. století – foto vlevo)

V nedalekém řeznictvíjsou prap. Jan Hřích(vlevo) a jeho parťák prap.Michal Mundl už opravduskoro jako doma (zvláštěten druhý – foto dole)

Vedoucí prodejny paní Vápeníková – poopakovaných šetřeních kolem rabovánív samoobsluze – bere služební návštěvusamozřejmě nanejvýš vstřícně

První zmínka o kamenném hradu (srománskou rotundou) je z roku 1234, město(stejného jména) vznikalo z předhradí kolemroku 1240 za vlády Václava I. a vytvořilos hradním komplexem jeden obranný celek.Jedinou vstupní, městskou bránu střežilihradní mani. Význam místa ještě vzrostl za„vrcholného funkčního období“ PřemyslaOtakara II. – měšťané tehdy hospodářskyprofitovali z moc výhodné polohy naobchodní cestě od Chebu a Kraslic do Prahy(přes Žlutice či Kadaň).

V lucemburské době – praví se v análech –tu několikrát dočasně sídlili členové králov-ského rodu, včetně Jana Lucemburského.Roku 1317, za rozbrojů otravujících zemi, sedo idylického, hradbami zajištěného bydlauchýlila královna Eliška s dětmi. V roce1319 královská choť sem na hrad přímouprchla před manželovým hněvem. Slavnýválečník Jan Lucemburský ji ovšem bez vět-ších problémů zajal, převezl na Mělníka malého synka, kralevice Václava (budoucí-ho giganta Karla IV.) tu ponechal po dvaměsíce vězněného v tmavém sklípku.

Dospělý Otec vlasti na hrad a jeho okolípro nemilý dětský zážitek nijak nezanevřel.Často zde pobýval a mimo jiné – jako zbož-ný fanda loveckých hrátek – hojně využívalzdejší královskou oboru. Město pevnost pat-řilo v jeho a následné době k nejbytelnějším,nejbezpečnějším místům v Čechách –a dokonce i v celé střední Evropě. Prokázalose to např. v bojích Václava IV. s Ruprech-tem Falckým v letech 1406 až 1407.

V předhusitských časech místní – spolus chebskými kolegy – několikrát „vystoupili“(z vrcholně zabezpečeného „zápolí“) v roli„regionálních četníků“, podíleli se na trest-ných výpravách proti bandám loupeživýchrytířů.

Za husitů zůstalo město věrné katolictvía císaři – Lišce ryšavé – Zikmundovi, obranulokality úspěšně řídil jistý pan Půta z Ilburka.

A dějiny šly kolem (třeba k třicetiletéválce, která vedla v 17. století ke značnémuúpadku přilehlého kraje) a dál, až k okamži-ku, kdy byl starý – výrazně většinou nedo-bytný – hrad v roce 1818 opraven a upravenna věznici...

Dnes patří mohutná hradební pevnosts dominantní hranolovou věží mezi nejpů-vabnější a nejlépe zachovalé středověképamátky v Čechách. Část hradu je muzeemse stálou expozicí porcelánu a skla, část pod-zemí předvádí vězeňské kobky i výstavustrašidel.

V městě stojí za viděnou ještě kostel věno-vaný národnímu světci sv. Václavu. Součas-nou podobu má víceméně zachovánu z prvnípoloviny 18. století, kdy prošel po požáruradikální přestavbou v barokním stylu. Nanáměstí patří k nepřehlédnutelným objektůmmonumentální radnice, rovněž v baroknímslohu, byť časnějším (její stavba započalav roce 1682 a trvala 14 let), a uprostřed sloupNejsvětější Trojice s plastikami archandělůa svatých Václava, Šebestiána, Jana Křtitele,Jana Nepomuckého, Floriána a panny Marie,vše z roku 1719.

Jako poslední pozoruhodnost – a nápově-du – uvedeme přírodní divadlo. Amfiteátr naprotibřežní louce pod hradem vznikl už kon-cem 40. let minulého století. Proslavený jev posledních letech – zvláště, je-li na progra-

mu Rusalka a na nebi hlu-bokém zrovna září měsícve fázi dokonalého úplň-ku!

/ki/Foto Dana

KUTÁLKOVÁKresba František

DOUBEK

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 30. dubna 2009Řešení z č. 2/2009 zní: město DĚČÍNZe správných odpovědí jsme vylosovali:Božena Netroufalová, Česká Lípa; Ivo Stejskal,Praha; Jitka Tafelová, Kolín.Blahopřejeme a zasíláme knižní odměnu!

Znaky evropských měst

KUPO

N č.

4

Policista č. 4/ 2009

�

�

Na ostrohu nad meandrující řekouOhří, jako na ohbí velké vodní ruky,tam ve víceúhelníku západočeských lázní leží malebnýstředověký hrad. A pod ním – terasovitě uspořádané, stylově ucelené – historické město, kterémá náš laskavý čtenář v tomto díledlouhodobější soutěže určit.

24 � Čtenářská soutěž POLICISTA

Znaky evropských měst

od kartouzy k přírodnímu

amfiteátru

V posledních dvaceti letech postupně v celosvětovém měřítkuvzrůstá počet zemí, ve kterých bezpečnostní složky získávajía k boji proti různým formám nelegálních aktivit využívají údajeo cestujících, které mají nebomohou mít k dispozici letečtí,námořní či železniční dopravci. Ke skokovému zvýšení zájmu bezpečnostních složek o údajedopravců dochází zvlášť po velkých útocích, které mají na svědomí nadnárodní teroristické skupiny.

USA, Austrálie, Kanada a Spojené králov-ství v současné době disponují komplexnímisystémy, které umožňují analýzu údajů z jmen-né evidence cestujících (PNR) nebo rozšíře-ných informací o cestujících (API). Další zeměmají nastaven právní rámec pro systematickouanalýzu PNR (Francie, Dánsko) a testují infor-mační systémy, které by mohly s množstvímdat efektivně pracovat. Některé země PNRdata zatím využívají pouze při dokazovánítrestné činnosti.

Na evropské úrovni nyní probíhá diskuseo návrhu Komise na přijetí společného právní-ho nástroje, který by všem zemím EU umožnilzískávat údaje leteckých dopravců pro účelyvynucování práva, především za účelem bojeproti závažné trestné činnosti, jako je teroris-

mus a organizovaný zločin. Dosud však nenízřejmé, jaký osud tento návrh potká a zda senakonec podaří najít mezi všemi zainteresova-nými subjekty kompromisní řešení.

KANADAJedním z nejpropracovanějších a dlouhodo-

bě používaných systémů pro vyhodnocováníúdajů o cestujících disponuje Kanada. Programpro vyhodnocování PNR/API dat byl imple-mentován postupně v několika krocích. Odříjna 2002 bylo zahájeno využívání API dat, zanecelý rok poté se začalo s využíváním PNRdat. V roce 2003 získávaly kanadské bezpeč-nostní složky API data od 23 leteckých doprav-ců a šest leteckých společností jim poskytova-lo PNR data. Počátkem roku 2008 již API datao cestujících poskytovalo všech 150 obchod-ních leteckých společností, které do Kanadysměřovaly, což představovalo přibližně 800letů denně a cca 21 milionů cestujících ročně.Dalších 65 leteckých společností poskytovalosvá PNR data, některé další měly začít údajeposkytovat do konce roku 2008.

Administrací systému pro sběr a vyhodno-cování PNR/API dat byla pověřena Kanadskápohraniční agentura (CBSA), která organizač-ně spadá pod kanadské ministerstvo pro veřej-nou bezpečnost. CBSA byla vytvořena v roce2003 a plní úkoly v oblasti celní správy, imi-grační služby, vynucování práva a inspekcív oblasti dovozu potravin, rostlin a zvířat. Vyu-žívání PNR/API dat umožňuje vyhodnocovatbezpečnostní rizika, která mohou představovatněkteří cestující pro kanadské zájmy, a to ještě

předtím, než překročí statníhranice. Účel sběru a vyhod-nocování dat je definovánpoměrně široce – je jím bojproti závažné nadnárodní

kriminalitě. Systém pro vyhodnocováníPNR/API dat se v Kanadě označuje zkratkouPAXIS (Passenger Information System).

Oprávnění získávat PNR/API data oddopravců je v Kanadě zakotveno v Celnímzákoně (Customs Act) a Zákoně o imigracia ochraně uprchlíků (Immigration and RefugeeProtection Act). I když národní legislativaumožňuje získávání údajů od všech leteckýchdopravců bez dalších omezujících podmínek,přesto se kanadská administrativa snaží nasta-vit fungování systému v mezinárodních ujed-náních, a to jak formálního, tak neformálníhocharakteru. V březnu 2006 tak byla podepsánadohoda s Evropským společenstvím o předá-vání API a PNR dat. Dále je to například Me-morandum o porozumění mezi CBSA a švý-carským Federálním úřadem pro civilní letec-tví z března 2006 nebo Memorandum o poro-zumění o výměně API/PNR dat mezi CBSAa americkou Celní a pohraniční ochranou(CBP) z března 2005.

CBSA chápe, že i když letecké společnostimají povinnost poskytovat stanovené údajeo cestujících ze zákona, je samo poskytovánítěchto údajů poměrně finančně a organizačněnáročné, a proto se jim snaží poskytovat maxi-mální technickou podporu. Jde napříklado provozování nepřetržité helpline pro řešenípřípadných technických problémů neboo umožnění účasti zástupců leteckých společ-ností na pravidelném vyhodnocování efektivi-ty systému. Na druhé straně má však stát mož-nost výrazně finančně postihnout ty dopravce,kteří zákonné požadavky nenaplňují. V legisla-tivě je nastavena jednotná sazba za neposkyt-nutí stanovených údajů za jednoho cestujícíhona jednom letu – ta činí 3000 CAD.

API data jsou využívána především k iden-tifikaci a pátrání po známých rizikových oso-bách. Informace získané od dopravců jsou takautomaticky porovnávány s databázemi celnísprávy, imigrační služby a policie. Pátrání sezaměřuje především na osoby, které bylyv minulosti v hledáčku policejních složek, dálena osoby soudně trestané a osoby hledané.CBSA využívá API data také k posouzení rizi-kových indikátorů a určení trendů. Práces PNR daty je složitější než vyhodnocováníAPI a zpravidla nepřináší tak rychlý efekt.Analýzou PNR dat se zjišťuje pravděpodobnériziko ze strany cestujícího na základě předemstanoveného algoritmu, který je nastaven pře-devším na základě rozboruhistoricky známých případůzávažné kriminality a tero-rismu.

API a PNR data mohou

VYUŽÍVÁNÍÚDAJŮ o cestujících v bojiproti kriminalitě

POLICISTA Letecká doprava � 25

být poskytována také dalším státním bezpeč-nostním složkám v Kanadě, ale pouze případod případu, v žádném případě nemohou býtposkytována kompletní data nebo celá databá-ze. API a PNR údaje jsou uchovávány v data-bázi PAXIS po dobu 3,5 roku.

Nedílnou součástí práce s API a PNR údajije také průběžné sledování a vyhodnocovánívýsledků, které systém umožňuje dosahovat.Určitou představu o účinnosti systému dáváfakt, že 1,2 % cestujících posouzených nasta-veným algoritmem pro systém PNR jako„potenciálně nebezpečných“ bylo při dalšíanalýze vyhodnoceno jako vysoce rizikových.Obecně se dá říci, že PNR systém pomohl pře-devším k zabavení prostředků a zatčení pacha-telů v oblasti padělání peněz, dále v případechobchodu s drogami, obchodu s lidmi…

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍVyužívání údajů o cestujících má v celosvě-

tovém srovnání asi nejdelší historii právě veSpojeném království. První úvahy o vytvořenísystému se ve Spojeném království (UK) obje-vují již v 90. letech minulého století. Tehdysouvisely především s nárůstem migracea závažných bezpečnostních rizik vyplývají-cích z postavení UK ve světové politice.

Analytické systémy však získaly konkrét-nější podobu až po 11. září 2001. Prvním pilot-ním programem v rámci budovaných systémůbyl projekt Semafor, který fungoval po dobu39 měsíců, od listopadu 2004 do března 2008.V rámci projektu Semafor byla analyzovánaPNR/API data přibližně 6 milionů cestujícíchročně, což je však pouze zlomek zamýšlenéhocílového množství, neboť v roce 2009 by mělobýt posuzováno ročně již přibližně 100 milio-nů cestujících. Komplexní systém, jehož sou-částí bude také sofistikovaný nástroj pro prácis PNR/API daty, se ve Spojeném královstvíoznačuje jako systém e-Borders a jeho plnézprovoznění, tak aby pokrýval všechny lety doUK, se předpokládá kolem roku 2014.

Systém e-Borders bude po svém dokončeníumožňovat komplexní ochranu hranic Spoje-

ného království a bude spojovat všechny zain-teresované bezpečnostní složky, jako jsoupolicie, celní správa, pohraniční a imigračníslužba nebo vízová služba. Bude také zahrno-vat veškeré druhy dopravy spojující UK s dal-šími zeměmi. V dalším textu se však zaměřímpouze na specifika analýzy údajů v leteckédopravě.

Systém bude využíván již při vydávání vízv zahraničí, dále při odletu z destinace majícípřímé spojení s UK, třetím stupněm budekontrola přímo na hraničním přechodu a čtvr-tým stupněm ochrany bude kontrola na odle-tu ze Spojeného království. PNR/API databudou v systému e-Borders využívána k bojiproti závažné trestné činnosti bez dalšíhoomezování.

Poskytování údajů je na národní úrovniupraveno především Zákonem o přistěhova-lectví, azylu a občanství (Immigration, Asy-lum and Nationality Act).

V lednu 2005 bylo v UK vytvořeno Společ-né centrum pro hraniční operace (Joint BorderOperations Centre – JBOC), ve kterém pracu-jí zástupci všech zainteresovaných bezpeč-nostních složek. V tomto centru se scházejíPNR/API data poskytovaná leteckými doprav-ci a provádí se zde prvotní analýza údajů. Nazákladě vyhodnocování údajů jsou poté zasílá-na jednotlivým bezpečnostním složkám upo-zornění, která se následně ověřují přímov terénu.

Co se týče metod předávání PNR dat, UKupřednostňuje systém „push“, který je využí-ván v kombinaci s globálními rezervačnímisystémy, jako je například Amadeus. Při pře-dávání dat jsou využíváni prostředníci, komu-nikační společnosti, jako je například firmaSITA. SITA si „vytáhne“ data od leteckýchdopravců a zašle je ve strukturovaném „balíč-ku“ do systému e-Borders. Naopak u menšíchdopravců se využívá metoda „pull“, protožejde o řešení, které je pro ně výrazně levnější.

S API daty se obecně pracuje tak, že jedopravce musí zaslat ještě před odletem dané-ho cestujícího do UK. Data jsou shromážděna

v JBOC centrua zde jsou porovná-na s používanýmidatabázemi bez-pečnostních slo-žek. Pokud jsounalezeny některéshody mezi zasla-nými API datya údaji ve watchlis-

tech, provádí personál JBOC další analýzuúdajů s cílem zjistit k identifikované osobě conejvíce informací. Pokud je touto analýzouzjištěna skutečná shoda údajů daného cestují-cího s údaji na některém z watchlistů, určí seslužba/agentura, která má na osobě primárnízájem. Poté je vydáno upozornění této primár-ní agentuře a vůči osobě jsou přijata adekvátníopatření. Získaná data (PNR) jsou uchovánav systému e-Borders po dobu 5 let.

Projekt Semafor ukázal, že jednotlivé zain-teresované složky mohou a umějí pracovatspolečně a že údaje o cestujících bezpečnost-ním složkám výraznou měrou pomáhají v bojiproti závažné trestné činnosti. Projekt vedlk vydání více než 20 tisíc varování, které vyús-tily ve více než 1700 zatčení za činy, jako jsouvražda, znásilnění či loupež. Dosavadní zkuše-nosti ukazují, že používání analýzy PNR pro-filů stojí za úspěchy bezpečnostních sborů pře-devším v oblasti odhalování obchodu s droga-mi, ale i dalších nezákonných aktivit, jakonapříklad pedofilie. API data pomáhají zasepři ochraně hranic.

USARovněž v USA začaly být údaje o cestují-

cích v letecké dopravě pro účely boje s krimi-nalitou využívány ještě před 11. září 2001.Americký systém sběru a vyhodnocováníúdajů o cestujících je principiálně podobnýbritskému systému e-Borders. Analýza údajůo cestujících se v blízké budoucnosti stane jed-ním z modulů komplexního systému ochranyhranic, označovaného jako US-VISIT.

Účelem získávání údajů od dopravců je bojproti terorismu a závažné trestné činnosti.S pomocí získaných údajů jsou jednak profilo-váni „neznámí“ rizikoví cestující na základěstanovených algoritmů chování (PNR), dru-hým způsobem využití je porovnávání údajůs watchlisty (API), a oba typy dat mohou býtnásledně využity k analýze a vyšetřování kon-krétních trestních případů. Základem americ-kého systému je tzv. automatizovaný vyhledá-vací systém (automated targeting system–ATS), do kterého jsou dopravci předávánadata o pohybu zboží a osob do USA a majík němu přístup vládní bezpečnostní agentury.

Komplementárním modulem k programuUS-VISIT je systém elektronické autorizacepovolení vstupu (ESTA). Spočívá v tom, ževšechny osoby, které budou chtít vstoupit naúzemí USA, musí před odletem vyplnit elek-tronický formulář, do něhož uvedou dataodpovídající dřívější hraniční průvodce.

26 � Letecká doprava POLICISTA

Nejjednodušším a pro dopravce také nejlev-nějším způsobem předávání dat je zajištěnípřímého přístupu do centrálních rezervačníchsystémů. Data jsou takto přístupná stejnýmzpůsobem jako leteckým společnostem,cestovním agenturám, hotelům a dalším sub-jektům. Tato metoda však neumožňuje dosta-tečně efektivně provádět systematické zpraco-vání a vyhodnocování dat.

Druhým způsobem předávání dat je metoda„pull“. Americké bezpečnostní složky začalytímto způsobem získávat data poprvé v roce1995 a k inovaci došlo v roce 1999. Metodaspočívá v tom, že letečtí dopravci umožní pří-stup k datům o cestujících ve svých informač-ních systémech. Jde o způsob finančně nároč-nější než přímý přístup, neboť vyžaduje značnéinvestice do IT technologií.

Třetím způsobem předávání je „push“ způ-sob, který byl poprvé použit v roce 2004.Letečtí dopravci zodpovídají za shromážděnípožadovaných dat, jejich „zabalení“ a odeslánívládním orgánům. Tato metoda je nejnáklad-nější především s ohledem na nutnost napro-gramování nového softwaru a klade rovněžvelké nároky na letecké společnosti, kteréodpovídají za správnost a přesnost údajů.

Americká administrativa uvádíjako výborný příklad přínosu ana-lýzy PNR následující událost. 14.června 2003 se jordánský občanjménem Raed al-Banna, držitelplatného obchodního víza vesvém jordánském pasu, pokusilvstoupit na území USA na letištiO’Hare v Chicagu. Jeho údajebyly vloženy do ATS. Automati-zovaný systém vyhodnotil vzorcejeho cestovního chování jako rizi-kové. Bylo zjištěno, že al-Bannažil v USA od roku 2001 a ilegálnězde pracoval. Pracovník imigračníslužby proto po příletu al-Bannuvyfotil a sejmul mu otisky prstůa al-Banna byl následně deporto-ván. 28. února 2005 al-Banna vjels autem plným výbušnin do davužadatelů o práci ve vojenskýcha policejních složkách v iráckémměstě Hillah. Usmrtil přitom vícnež 125 lidí.

Podobně pomohla PNR datav odhalení řady případů pašovánídětí z rozvojových zemí. Souhrnnástatistická čísla působí ještě impo-zantněji. V roce 2007 bylo pomocí

systému každý den odmítnuto vstoupit naúzemí USA 844 osobám. V témže roce bylatéměř 6000x zaznamenána shoda s teroristický-mi watchlisty.

SYSTÉMY PRO ANALÝZU DAT O CESTUJÍCÍCH A EUV rámci Evropské unie probíhá příprava

nástrojů, které by umožnily vznik systémů provyhodnocování údajů o cestujících ve dvourovinách. V minulých letech byl unijní legisla-tivou položen základ decentralizovanéhosystému pro předávání a vyhodnocování údajůAPI v letecké dopravě a v současné době pro-bíhá diskuse k možnému využití PNR dat.

Právním nástrojem, který již v současnédobě dává bezpečnostním složkám odpověd-ným v jednotlivých unijních zemích za ochra-nu hranic možnost vyžadovat si od leteckýchdopravců API údaje, je směrnice Rady2004/82/ES o povinnosti dopravců sdělovatúdaje o cestujících. Tuto směrnici prosadilov roce 2004 Španělsko a po implementaci donárodních legislativ by měla umožnit získávatod leteckých dopravců přesně stanovený okruhúdajů s tím, že tyto údaje mohou být využitypouze k účelu zdokonalení hraniční kontrolya nedovolenému přistěhovalectví přes vnější

hranici EU a musejí být do 24 hodin od předá-ní příslušným orgánem ochrany hranic smazá-ny, pokud nebudou dále zapotřebí k plněnízákonných funkcí orgánů ochrany hranic.Směrnice měla být do národních legislativv jednotlivých členských státech implemento-vána na podzim roku 2006. Bohužel se tovšak zatím ve všech evropských zemíchnepodařilo a v dalších byla sice směrnice pře-vedena do národních legislativ, ale praktickyse podle ní nepostupuje. Je potěšující, že jed-nou ze zemí, které směrnici ve stanovenémtermínu implementovaly a také si data odleteckých dopravců vyžadují a pracují s nimi,je i Česká republika.

Druhou rovinou je příprava právního nástro-je, který by umožnil vyžadovat si od dopravcůPNR údaje za účelem vynucování práva – tedyboje proti terorismu a organizovanému zloči-nu, případně dalším typům závažné trestnéčinnosti. Myšlenka na vytvoření evropskéhosystému pro analýzu PNR údajů se objevilapoprvé v březnu 2004 při vyjednávání prvnídohody mezi EU a USA o předávání PNRúdajů. Evropská rada tehdy vyzvala Komisi kesjednocení postoje v rámci EU v otázce využi-tí PNR dat pro účely vynucování práva. Tatovýzva byla později téhož roku zopakovánav Haagském programu. O rok později, v čer-venci 2005, byla vyslovena na mimořádnémzasedání Rady po teroristických útocíchv Londýně. Na podzim roku 2006 pak Komiserozeslala všem členským zemím EU dotazníks otázkami k podobě budoucí právní úpravyvyužívání PNR pro účely vynucování práva.V listopadu 2007 na základě vyhodnocenídotazníku předložila Komise návrh Rámcové-ho rozhodnutí Rady o využití PNR dat letec-kých dopravců pro účely vynucování práva.

Návrh rámcového rozhodnutí byl následnědiskutován v rámci jedné z pracovních skupinRady (Multidisciplinární skupina pro organi-zovaný zločin), avšak mezi členskými zeměminedošlo ke shodě o základních principech novéprávní úpravy.

Česká republika má zatím poměrně skeptic-ký přístup k novému návrhu rámcového roz-hodnutí, který je dán především pozicí Úřaduna ochranu osobních údajů a Ministerstvadopravy, které se obávají na jedné straněnadměrného zasahování do soukromí bezú-honných občanů, Ministerstvo dopravy zasezvýšených nákladů.

Bohdan KOVERDYNSKÝ, odbor bezpečnostní politiky

Ministerstva vnitra/Stálé zastoupení České republiky

při EU/

POLICISTA Letecká doprava � 27

Českoslovenští piloti bojovali v řaděformací RAF

Ředitel jihlavské Vyšší policejní školy plukovník Zdeněk Sadecký ve zcela zaplněném sále výstavu zahájil

Autorům expozice se podařilo shromážditmnožství vzácných dokumentů…

Modely jejich letadel dnešním dětem připadají jakohračky, ale ve své době šlo o obávané a technicky dokonalé stroje

LETCI NA ZÁMEČKU

28 � Výstava POLICISTA

Skutečné stíhačky by se do sklepeníjihlavského zámečku nevešly, alevěrných modelů se tu našlo nemálo

bytovna jihlavské Vyšší policejníškoly MV se skrývá v rozlehlémlesoparku a přitom stojí nedalekood centra města. Historická budo-

va působí přísně, neřku-li nevlídně.A právě tady se v únoru uskutečnila

v suterénních prostorách jídelny a stu-dentského klubu pozoruhodná výstava,již uspořádali spolu s Vyšší policejníškolou MV Czech Spitfire Club, Svazletců ČR, Klub plastikových modelářůJihlava a Český svaz bojovníků za svo-bodu, aby připomněli hrdinství českýchpilotů, bojujících za druhé světové válkyv perutím RAF proti nacismu. Hrdinovéz bitvy o Británii a z následné vítěznéodvety se svou odvahou nesměli pyšnit

dlouho: po válce jejich uznání trvalonecelé tři roky. V osmačtyřicátém jimzbylo už jen dvojí: buďto odejít znovudo exilu, anebo čekat, za jak dlouho naně dojde řada při zatýkání. A na jakdlouho je tehdejší loutková justice pošledo kriminálu…

Krátké nadechnutí roku osmašedesá-tého jen připomnělo jejich nelehkéosudy, aby se vzápětí nad touto částíčeské historie zase zavřela voda nucené-ho ticha. A léta devadesátá? Ano, chvílise vzpomínalo, komu čest, tomu čest.Jenže rychle přišly jiné starosti, jiníhrdinové. A druhá světová je přece užtak daleko a dávno…

Jihlavská výstava se hrdinství letcůsnažila připomenout jako zcela aktuálníčin. Neboť nacismus, proti němuž našiletci bojovali a kvůli němuž kladli naoltář vlasti své mladé životy, není vůbecdaleko a dávno. Není mrtev. Naopak:ožívá, sílí! Jinde v Evropě i přímo u nás.Nacisté mají mnoho podob a zvedajíhlavy – a jejich hlasy sílí.

Hlavně proto se pořadatelé výstavysnažili k zhlédnutí expozice zvábit hlav-ně mladé lidi, žáky vyšších tříd školzákladních a studenty škol středních.Národu, jenž zívá nad vlastní historií, jesouzeno si ji zopakovat. A to by sakrabolelo!

(-ěk)Foto Václav ŠEBEK

Piloti byli v Angliictěni a váženi i v kruzích nejvyš-ších

Který z velkých letců asi nosil tuhlebrigadýrku?

Uniformy a stříbro ve vlasech patřilyk vernisáži, ale později přicházeli do výstavních prostor hlavně mladí UU

POLICISTA Výstava � 29

Z někdejší Skupiny vzdělává-ní, služební přípravy a sportuPolicejního prezidia se lonistal odbor vzdělávání: názevse zkrátil, úkolů, jež má odborna starosti, naopak přibylo.Vedle vzdělávání, služební přípravy a policejního sportuje tu i nezanedbatelná oblastrehabilitací, na něž má každýpolicista po 15 letech službyrok co rok nejen právo, ale i povinnost absolvovat. Co to všechno znamená,zeptali jsme se vedoucíhoodboru plukovníkaJUDr. Čestmíra Šaška.

V rámci reformy Policie ČR se na Poli-cejní prezidium, přesně řečeno na vášodbor vzdělávání přesunula řada pravo-mocí, jež až dosud zabezpečovalo minis-terstvo vnitra. Jaké?

Ministerstvo vnitra zrušilo všechny inter-ní akty řízení regulující oblast služební pří-pravy a na nás přešly všechny záležitostisouvisející s řízením a regulací této proble-matiky a značná část působností na nás pře-šla i v oblasti vzdělávání. Pravomoci, ježnadále zůstaly vnitru, vycházejí z působ-nosti zřizovatele škol a ve vztahu k nimvykonávají státní správu a hlavní působnos-tí ministerstva je činnost koncepční. Zdemusím podotknout, že spolupráce s minis-terstvem na úseku vzdělávání je na vysokéúrovni a všechny aktuální problémy řešímev úzké spolupráci. Co se vzdělávání a slu-žební přípravy týče, předchozí zákon o slu-žebním poměru v této oblasti stanovil

povinnosti jen služebním funkcionářůma nikoli policistům samotným. Služebnífunkcionář byl povinen zabezpečit, abypolicista byl náležitě vycvičen a vyškolenpro výkon své funkce, ale policista jakotakový ve věci osobní odpovědnost neměl.Teď už ovšem ano: policista je nadále povi-nen soustavně udržovat, prohlubovat a ino-vovat svou připravenost a na požádání slu-žebního funkcionáře nechat svou způsobi-lost ověřovat.

V policii ovšem najdeme desítky čispíše stovky profesí, jež při výkonu kla-dou na své vykonavatele rozličné nároky,že?

Ano. Základní mantinely v tomto složi-tém systému stanovuje policejní prezident,aby měl jistotu, že stejná kritéria pro stej-nou kategorii platí v Plzni i v Ostravě.V oblasti vzdělávání i služební přípravy.My jsme zásadní změny ve služební přípra-vě koncepčně řešili a experimentálně ově-řovali několik let a v loňském roce jsme jiv konečné podobě spustili v rámci celépolicie. Tyto změny jsme „z pudu sebezá-chovy“ koncipovali ještě předtím, než bylapolicejní reforma oficiálně zahájena, a takmáme v tomhle ohledu vlastně předstih.A máme i tu výhodu, že v uplynulých letechproblematiku vzdělávání a výcviku policis-tů přímo řídil a všechny změny z titulu svéfunkce připravoval dnešní policejní prezi-dent brig. gen. Oldřich Martinů: když jsmes projektem zásadních změn začínali, byl

ČČČČTTTTYYYYŘŘŘŘIIII ČČČČÁÁÁÁSSSSTTTTIIII

celku

30 � Školství POLICISTA

totiž ve funkci náměstka policejního prezi-denta a měl tuto problematiku na starosti.Takže dnes dobře ví, o co šlo, a ve vývojo-vých trendech jde.

Začněme ale od vzdělávání! Ministrvnitra 3. července 2008 podepsal novoukoncepci celoživotního vzdělávání pří-slušníků Policie České republiky…

Ano, a v ní jsou potvrzeny vývojovétrendy, jež dozrávaly delší dobu, a vyjasně-na je i provázanost s oblastí služební pří-pravy, kterou jsme už naťukli. V nejbližšíchdnech také přistoupíme k vyhodnocení ra-cionalizované Základní odborné přípravyjako základního prvku v systému vzdělává-ní policistů.

U toho bychom se měli asi pozdržet,ne?

Určitě. Když bylo rozhodnuto o inovacizákladní odborné přípravy, bylo veřejnostívnímáno jen to její zkrácení. Zejménanaprostí laici projevovali dojemnou obavuo to, aby policisté nevycházeli ze škol dovýkonu služby nedovzdělaní. Myslím, žešlo o nedorozumění z nedostatku objektiv-ních informací. My jsme předtím nákladněa náročně na čas vzdělávali nové policistypro pracovní činnosti odpovídající až v 6.tarifní třídě, a do té rozhodně po školenenastoupí. Po skončení základní odbornépřípravy slouží policisté několik let nafunkcích ve 3. nebo 4. tarifní třídě. Bylotedy marnotratné učit je věci, které několiklet ve své služební činnosti neupotřebí.A pokud za čtyři – pět let postoupí výš, to,co se naučili, mezitím zapomenou, anebodojde k tolika změnám, že jim většina zna-lostí ze školy nebude k ničemu. A tak bylove spolupráci s příslušnými ředitelstvímislužeb učivo Základní odborné přípravy

velmi uvážlivě redukováno a ti, kteří pří-padně po uplynutí zákonné doby postoupído 5. nebo 6. tarifní třídy, budou absolvovatintenzivní specializační kurzy odpovídajícírozdílu mezi dosud dosaženými znalostmia novými požadavky odborné kvalifikace.

Novinkou v letošním roce je fakt, žezatímco dosud služební příprava pro nej-

větší počet policistů byla realizovánav gesci okresních ředitelství a jejichinstruktorů služební přípravy, nyní plněpřešla pod krajská Školní policejní stře-diska – je to tak?

Zajisté, je to tak. A my tu změnu vnímá-me velmi pozitivně. Dosavadní systém bylpři nejlepší vůli poněkud rozbitý a izolova-ný do jednotlivých okresů: byli tam dva třiinstruktoři, kteří měli na starosti všechno,a při nejlepší vůli zvládali ještě tak střelec-kou, a dejme tomu taktickou přípravuk použití donucovacích prostředků. Ne-mocnost, dovolené, znáte to: ze tří lidí jenajednou k mání jeden… Dnes má krajskýředitel k dispozici početný aparát školníhopolicejního střediska, kde je možné slučo-vat územní pracoviště, přesunovat lidi,vypomáhat na jednotlivých úsecích, inte-grovat činnosti, kde je to aktuálně třeba,a daleko efektivněji realizovat řídící, meto-dickou a kontrolní činnost u všech policistůspadajících do působnosti krajské správy.

Jak ale zvládat to zásadní, čím se trápítřeba Praha: pro šest a půl tisíce policis-tů máte k dispozici dvě tělocvičnya jednu střelnici padesát kilometrů zaměstem?

Praha je specifická, takovou koncentracilidí v jediné enklávě nenajdete nikde jindea bohužel je fakt, že se její problémy systé-mově neřešily dlouhá léta. Jsem „vzdělá-vač“, nikoli ekonom, a nemám představu,jak finančně by bylo náročné vybudováníodpovídajícího výcvikového zázemí, aleproslýchá se, že je v Praze a Středočeskémkraji připravováno velké stěhování policej-ních útvarů. A že by přitom mělo dojít třebak nějaké zásadní rekonstrukci objektů a užpři jejich projektování se snad bude s novou

pražskou střelnicí počítat. V dohlednějšídobě by mohla vzniknout menší střelnicev areálu Vyšší policejní školy v Praze 9.Mají tam vhodné objekty, ve kterých by sepo určitých stavebních úpravách dala zbu-dovat. Samozřejmě, nešlo by o sportovnístřelnici s olympijskými parametry, ale mynepotřebujeme, aby policisté pravidelně

stříleli na pětadvacet a padesát metrů.Víme, že pokud policista musí skutečněužít zbraň při služebním zákroku, střílízpravidla do deseti, maximálně patnáctimetrů. A pro to by ovšem měl být vycvičenopravdu dobře! Vedení školy je myšlencenakloněno, i s tím, že by se pak využívalanejen pro její studenty, ale i pro širší řadypražských policistů.

Už jsme naťukli, že role Školních poli-cejních středisek významně vzrostla. Jaksvé nové úkoly zvládají?

To chceme důkladně prověřit. Ve spolu-práci s pracovišti EFQM, tedy řízení kvali-ty na krajských ředitelstvích, budeme reali-zovat rozsáhlý interní audit, jímž chcemestřediska prověřit po všech stránkách. Veoblasti personálního, organizačního i mate-riálního zajištění musíme získat maximuminformací, analyzovat procesy, vnitřníhoa vnějšího zákazníka – prostě všechno coEFQM jako nástroj kvality řízení poskytu-je. Musíme příslušným služebním funkcio-nářům poskytnout dostatek kvalitníchinformací, které nám pomohou optimálněnastavit všechny prvky složitého systémufungování střediska tak, aby mohly býtnaplňovány všechny požadavky v oblastiprofesní přípravy policistů ve společnémstandardu na všech krajských správách.

Nejspíš půjde i o prověření materiál-ních možností a potřeb, že? Dopady hos-podářské krize, pokud ještě policii nepo-stihly, je možno racionálně očekávat conejdřív…

Zajisté. Jestli jsme dřív každou korunuinvestovanou do odborné přípravy policistůpotěžkali dvakrát, než jsme ji vydali, takdnes utrácení zvažujeme třikrát. A to jakdlouhodobé investice, tak spotřební mate-riál. Klademe si otázku, jestli je lepší, kdyžpolicista na střelnici padesátkrát vystřelí doterče a jedna rána přijde na pětikorunu,anebo když se v rámci integrovanéhovýcviku užije střelivo FX. Jeden výstřel(který může, ale vůbec nemusí v rámci zvo-leného postupu padnout) přijde sice na tři-cet korun, ale je součástí komplexního řeše-ní celého postupu při služebním zákrokua zvládání taktické situace se zbraní v rucedá pro praktickou službu asi o dost víc nežpouhé střílení do papírového terče na střel-nici. Na základě výše zmíněného auditu sichceme udělat výhledovou představu tak natři roky dopředu a zvážit, jestli budeme mítna náboje, na nájmy střelnic i na naftu proautobus, kterým na ně budeme policistyvozit. Anebo jestli bude pro nás hospodár-nější zbudovat radši někde ve sklepě stře-lecký trenažér a na dvoře střediska cvičitv rámci modelovek s FX střelivem. Aktuál-ním úkolem zejména našeho pracovištěbude pokračování v intenzivních metodic-kých zaměstnáních, ve kterých budemeinstruktory ze středisek připravovat na inte-graci jednotlivých prvků služební přípravydo komplexního výcviku připravujícíhopolicistu pro řešení reálných situací z výko-nu služby, při kterých je důležité, aby poli-cista uměl dobře komunikovat, stejně jakovolit správně postupy a používat prostředkydonucení.

Dokončení příštěPtal se Jan J. VANĚK

Foto Václav ŠEBEK

POLICISTA Školství � 31

PPatří se snad předeslat, že Tomáš Hamer-ský se kolem Zuzany Kotlářové začal točitnikoli pro její povolání, nýbrž proto, jakvypadala. Zuzana byla víc než parádní kusženské, Zuzana jaksi vyrážela chlapůmdech: a snad právě proto si na ni jen málo-který troufl. Zamávala temnými řasamia mužské sebevědomí odlétlo jako motýlekodvátý průvanem.

A přitom Zuzana vlastně toužebně čekalana toho pravého, kdo ji osloví, očaruje a u-dělá šťastnou. Samozřejmě, že měla o svémvyvoleném jisté představy – a náročné před-stavy, řekněme rovnou. Rozhodně si nehod-lala zadat s nějakým chudákem.

„Až se jednou vdám, bude to z lásky,“říkala ovšem snivě, když leželi s Tomášemv posteli, znavení milováním, „ale než se doněkoho zamiluju, důkladně si proklepnujeho bankovní reference.“

Tomáš se usmíval: vlastně mu mluvilaz duše. Také on zastával pragmatický život-ní názor, podle nějž člověk už v životě nevy-dělá peníze, které nevyženil jako věno svémilované. Na svatbu se Zuzanou tedy nepo-mýšlel ani na vteřinu – a nikterak se nevzru-šoval otázkou, zda by se do galerie jejíchpotenciálních ženichů snad hodil on.Rovnou jí prozradil hned po seznámení, žesice jezdí drahým autem, luxusně se oblékáa zatímco zimu tráví v Chamonix a na Sey-chellách, léto v Norsku na rybách a podzimna Madeiře, prací si rozhodně nevydělává.

„Jsem jako ptactvo nebeské,“ pravilzasněně, „jenomže to živí bůh – a mne děde-ček. Vlastní jmění ale nemám žádnéa dědečkovi sice už táhne na osmdesát, alekořínek má proklatě tuhý. Jeho otec umřelv pětadevadesáti, takže...“

O pár týdnů se krásné Zuzaně důvěrněsvěřil, že bohatý dědeček Eduard má k život-nímu stylu svého vnoučka víc než závažnévýhrady a financování nezdárníka ho přestá-vá bavit. Dokonce se nechal prý posledněslyšet, že by taky mohl darmošlapa vydědit:a změnit závěť!

„A jeho právník je teď na zámku pečenývařený,“ brblal nepokojně Tomáš. „Pořádspolu s dědou něco pečou, zavírají se v pra-covně na celé hodiny. Samozřejmě, spravo-vat takový majetek není legrace, ale dok-tor Horálek mě nemůže odjakživa vystáta vždycky proti mně dědu štval – kdykoli jenmohl, tak si přisadil.“

V tom ohledu měl Tomáš pravdu. Starýprávník s nelibostí sledoval mladíkův zahál-čivý život – a když ho starý pán požádal, abynajal na vnukovo sledování soukroméhodetektiva, učinil tak s potěšením. Po měsícipak předložil zprávu agentury a tvářil se přitom nevesele.

„Jak jsem se obával,“ vzdychl.„Mladý pán navštěvuje herny a děládluhy. Střídá milenky – což bych muvzhledem k jeho věku nezazlíval, aleon je rozmazluje drahými dárky.A do třetice: občas bere drogy. Dnes-ka patří v lepší společnosti k dobré-mu tónu trochu si za-ex-pe-ri-men-to-vat, ale...“

Starý pán neřekl nic. Nikdy nepři-jímal závažná rozhodnutí bez roz-myslu. Ale doktor Horálek ho už znalnatolik, že přísný verdikt na sebenenechá už dlouho čekat.������

Tehdy už Tomáš Hamerský věděl,že krásná Zuzana Kotlářová pracujejako laborantka v jedné farmaceutic-ké firmě. A s jistým podivením –a dobře skrývanou radostí – zjistil, žejak je krásná, tak je i šikovná. Když

32 � Povídka POLICISTA

Kdo ví vsechnonejlíp?

JAN J. VANĚK

si oblékla bílý plášť, změnila se jako mávnu-tím proutku ze sexuálního symbolu v kvali-fikovanou odbornou sílu: nejenže asistovalapři pokusech, dostávala i řadu samostatnýchúkolů.

„Baví mě to,“ říkala skromně.„A nemáš strach?“ divil se Tomáš.

„Spousta těch prášků a vodiček může býtpřece nebezpečná. Může vám to bouchnout,pracujete s jedy...“

„Člověk jen musí být pořád ve střehu,“smála se. „A jedovaté je skoro všechno – vícči méně. Skoro každý lék může přece člově-ka otrávit, když se předávkuje, nebo podánepravému...“

Taková řeč zněla Tomášovi nesmírně zají-mavě a nadějně. Jen ještě váhal, jestli máZuzaně důvěřovat natolik, že se jí vlastněvydá do rukou – anebo jí zkusí jen něconamluvit?

Jenomže na to je ta potvora příliš chytrá...„Mockrát jsem si už říkal, jestli by pro

dědečka nebylo lepší, kdyby už si ho pánbůhzavolal k sobě,“ nechal se tedy jednou sly-šet. „Copak je to ještě život? Viděl jsem jehodomácí lékárničku: ráno polyká sedm pilu-lek, odpoledne dvě a večer šest. Občas musídostat injekci na povzbuzení srdeční funkce,trápí ho klouby a pořádně už nevidí anis brýlemi...“

„Chceš říct, jestli by nebylo lepší houspat,“ věcně opáčila Zuzana a Tomáš zala-pal po dechu.

Vyslovila nahlas přesně to, co měl uždlouho na mysli – ale její prostořeká přímo-čarost ho přece jen poněkud zaskočila.

„Uspat?“ zeptal se nechápavě, neboť chtělnechat na ní, aby se vyjádřila docela jasněa neodvolatelně.

„Kdysi jsem měla psa,“ řekla. „Dostalajsem ho jako štěně, pak vyrostl, zestárnul...Milovala jsem ho, fakt, bylo to báječný psis-ko – a on miloval mě! Jenže mu táhlo našestnáct a sotva chodil, bolel ho fakt celejpes. Nemohl dýchat, motal se. Nakonecjsem v sobě našla odvahu, dovezla k veteri-náři a doktor mu píchnul injekci. Barryusnul a já mu vystrojila pohřeb. Spí poddubem na strýčkově zahradě...“

Tomáš si zamáčkl slzu, a když promluvil,znělo to, jako by přemáhal pláč: „Já věděl,že jsi ohromně citlivá holka.

Jenže lidem takhle pomoct nemůžeš –i když by ti třeba kolikrát byli vděční, kdy-bys jim trápení zkrátila...“

Že tě huba nebolí, ozval se jeho vnitřníhlas. Pokud se týkalo jeho dědečka, tak tensi rozhodně blížící se skon nepřipouštěl aniv nejmenším. Zdraví mu sice už opravdunesloužilo jako zamlada, ale své potíže nesls hlavou vztyčenou a nikdy si nenaříkal.

Starý pán byl prostě samorost: půl stoletíjezdil po světě a vydělával. A třebaže začínalz ničeho, vrátil se v devadesátém roce domůjako boháč – a pak ještě dostal nazpátek veš-kerý majetek, který po osmačtyřicátém roceznárodnili jeho rodině. Včetně zámečku, kdenyní bydlel, mnoha nemovitostí a pozemků,uměleckých sbírek a starožitných šperků,jež přečkaly období, kdy náležely všemulidu, bez úhony v muzejních depozitářích.

„Kdyby je v tom muzeu vystavovali,nechám jim je,“ durdil se dědeček. „Ale máse na ně prášit někde ve skladu? To je můžumít klidně doma v trezoru...“

A měl. Ten trezor by Tomáš rád otevřel,brousil si na něj zuby už dlouho: brilian-tová brož či platinový náramek se prodá-vají snadno a rychle, a ruleta se otáčí taksvůdně...

„A ty jsi jediný dědic?“ optala se Zuzanavěcně.

„Nepochybně,“ usmál se na ni smutně.„Normálně by dědili mí rodiče a až po nichjá, ale zabili se před pár lety v autě. Táta jez-dil jako cvok, proto já nemám ani řidičák...“

„Možná bych ti mohla pomoci...“ řeklatiše Zuzana.������

Trvalo to ale ještě dlouhé tři týdny, nežpřišla do jeho pražského bytu a tvářila setajemně a vítězoslavně.

„Tak co máš, ukaž,“ dorážel na ni, sotvaza nimi zaklaply dveře předsíně.

„Ruce pryč,“ odháněla ho, když se sápalpo její kabelce.

A pak ji otevřela, zašmátrala uvnitřa vytáhla docela obyčejnou malou ampuli sezabroušenou skleněnou zátkou, ve kteréšplouchlo pár kapek nějaké čiré tekutiny.

„A tohle je co?“ zeptal se nedůvěřivě.„No, jestli trváš na chemickém vzorci

nebo latinském názvu, pak ráda posloužím,“ušklíbla se a on ji netrpělivě políbil na tvář.

„Co po jménu, na jménu nezáleží,“ špitl.„Pán zná Shakespeara,“ pokývla uznale.

„Ale po tomhle lektvaru se usíná navěky, nejako v té veronské hrobce! Bez probuzení!Zdravý člověk do hodiny, kardiak za párminutek... Moc humánní prostředek!“

„Dá se to zjistit při pitvě?“ skočil jí dořeči.

A Zuzana vzdychla a pomalu, velice zvol-na zavrtěla hlavou.

„Příznaky jsou jednoznačné: srdečníkolaps,“ špitla a její rty se našpulilyk polibku.

„Jsi poklad,“ ujistil ji Tomáš.„Jo, taky si myslím,“ kývla. „Zbývá

ovšem splnit tvou část dohody, Tome...“„Mohla bys mi počkat,“ zkusil to ještě

Tomáš, ale zatvářila se odmítavě. „Až vstou-pí v platnost dědova poslední vůle, buduboháč!“

„A rázem si už na chudou laborantkuZuzanku ani nevzdechneš,“ zavěštila si.„Chci půl milionu – a teď hned a na dlaň.“

„Dobře,“ kývl.Šel ke svému psacímu stolu a otevřel

zásuvku. Obálka, již vytáhl, nebyla ani nijakzvlášť objemná: v pětitisícovkách je půlmelounu vlastně jen svazeček. Obřadně jípeníze podal a zatímco je lačně přepočítáva-la, s lehkým opovržením ji sledoval. Muselvydrancovat své konto, prodal lepší zesvých vozů, ale slíbenou částku připravil.Vlastně ho Zuzana zklamala: mohla si říctvíc, mnohem víc. Mohla po něm klidně chtíti příslib manželství, mohla ho nutit k podpi-su nějaké směnky – a on by udělal cokoli,cokoli...

„Slíbit se může leccos,“ řekla mu s úsmě-vem a v něm hrklo: jako by mu četla myš-lenky. „Horší to pak bývá s plněním.

A někdy se může takový slib šeredněnevyplatit.“

„Komu? Tomu, kdo ho dal, anebo kdo hodostal?“ zeptal se fascinovaně.

Ta zatracená mrcha myslela přesně jako

on: už pár dní přemýšlel nad tím, jak by bylodobré, kdyby opustila slzavé údolí nedlouhopo dědečkovi. Byla přece svědek – a svědekznamená věčné nebezpečí.

„Zítra odjíždím do Ameriky,“ řekla věcně.„Už se neuvidíme: vzala jsem si v práciměsíc dovolené, ale už se nevrátím.“

„Bude se mi stýskat,“ řekl a objal ji –a když ucítil zblízka její tělo, pocítil opra-vdový zármutek. „Ale třeba si to ještě roz-myslíš. Třeba nás čeká ještě hodně společ-ných chvil...“

Usmála se na něj nevesele a řekla: „Takna ty bych se, být tebou, moc netěšila.“

A odešla dřív, než si stačil přebrat, jak tomyslela.������

Setkání s dědečkem proběhlo v pozoru-hodně smířlivé atmosféře: starý pán sicevyčetl jeho „prostopášnost“, ano, takovouslovní muzeálnost vypustil z úst a Tomášměl co dělat, aby nevyprskl. Ale podařilo semu udržet zkormoucený výraz a kajícný tón,když pravil, že nedávno zpytoval svědomía dospěl k přesvědčení, že je nejvyšší časzačít se chovat jako dospělý zodpovědnýchlap.

„Vždyť už ti bude třicet,“ připomněl mudědeček.

A tobě osmdesát zato nebude, napadloTomáše, ale nahlas neřekl nic, jenom zkrou-šeně pokýval: jako že když je chlapovi tři-cet, musí se holt začít chovat solidně.

Zkrátka, moc hezky si onoho odpolednea večera s dědečkem notovali a když na sta-rého pána dolehla únava a usnul v křesleu krbu, zašel Tomáš do jeho ložnice a mezimedikamenty na nočním stolku vybraltubičku s nápadně modrými kapslemi.Věděl, že je děda polyká dnes a denně povečeři: na uklidnění, aby líp usnul, říkalvždycky.

Hromádku kapslí opatrně vyklepal nadlaň, jednu vybral, z kapsy vyndal lahvičkuod Zuzany a injekční stříkačku.

Pak do ní natáhl pár kapek, napíchl jednuz kapslí a tekutinu vstříkl dovnitř. Pakpozorně kapsli vsunul na dno lékovky, zvol-na dovnitř na ni narovnal ty ostatní...

„Vstávej, půjdeš ležet,“ vzbudil pakodchrupujícího dědu.

Když pak starého pána něžně podpíral,doprovázeje ho k ložnici, vyhlíželi jak akva-rel starosvětské idyly: dědeček s milujícímvnukem, jak dojemné...

„Chtěl jsem tě vydědit,“ řekl najednouděda u dveří své ložnice. „Doktor Horálekdo mě pořád hučí – ale ještě ti dám šanci,pacholku!“

Dveře zaklaply a pacholek se zašklebil.Bylo to v suchu: až starý pán spolkne osud-ný lék, vnouček bude daleko, daleko.

Prokazatelně z obliga: pro případ, že bysnad smrt starého pána vzbudila nějaképochybnosti.������

Zprvu Tomáš uvažoval o cestě do zahra-ničí, ale pak odjel jen do Krkonoš. Dny trá-vil na sjezdovkách a večery po barech a her-nách. Bavil se, seč mohl, ale jeho nervozitastejně vzrůstala s každým dnem. Kapsles lékem sice nespočítal, ale pamatoval si, žetuba byla skoro plná – a původně jich obsa-

POLICISTA Povídka � 33

��

34 � Povídka

hovala třicet. Takže dědovi zbývaly zhrubatři týdny života a jemu stejná doba napětí:každý den se Tomáš vzbouzel časněji a dívalse na displej svého mobilu. Jestli nezaspalnějaký hovor, anebo zda se v něm neskrývákýžená zpráva. Předpokládal, že se mu ozvedoktor Horálek: mrtvolu nejspíš objevíněkdo z personálu, ale doktor se určitě pakpřihrne na místo první a ujme se svých pra-vomocí.

A jak všechno vybaví, dostane padáka,těšil se Tomáš.

Od první chvíle dědova právníka bytostněnesnášel a když záhy shledal, že doktor jehocity plně opětuje, necítil sebemenší potřebusvou averzi nějak skrývat. Ba právě naopak:trochu se snad oba brzdili, když byl starýpán nablízku, ale ledva se ocitli sami, říkalisi jedovatosti bez jakéhokoli servítku. Něko-likrát by si snad vjeli i do vlasů, třebažeadvokát byl dvakrát tak starý jako Tomáš.A to taky rozhodlo, když už mladý mužnapřahoval pravačku...

„Já se peru jenom s důstojnými soupeři,“řekl tehdy upjatě, odplivl si na vyblýskanéparkety a odkráčel.

Když se teď ale na displeji mobilu objevi-lo doktorovo číslo a ozvala se melodieMozartova Tureckého pochodu, vrhl seTomáš po přístroji, jako by čekal hovor odsvé milované.

„Je mi líto, ale nepotěším vás, Tomáši,“ozval se bez pozdravu doktorův baryton.„Starý pán... Váš dědeček.“

Doktorův hlas se zlomil žalem: ten starýlišák měl snad dědu opravdu rád, s údivem sipomyslel Tomáš a dal si záležet, aby jehoreakce působila neméně vyděšeně.

„Co se stalo, doktore?“ vyhrkl. „Je muzle?“

„Měl byste radši přijet,“ opáčil vyhýbavěHorálek. „Co nejdřív!“

A spojení se přerušilo. A když se vzápětípokusil Tomáš volat zpátky, ozývala se mujen hlasová schránka. Kufry nechal na poko-ji, jenom se oblékl a skočil do auta.

„Den D, hodina H,“ řekl nahlas, když užseděl za volantem.

„Jsem boháč, krucifix!“������

Doktor Horálek čekal v pokoji, celý v čer-ném, a popíjel koňak z dědečkových zásob.Z mých zásob, napadlo Tomáše a pocítilzávan vzteku. Ale to přestane, mírnil se.

„Kde je děda? Kam jste ho dali?“„Už ho odvezli, hned ráno,“ řekl doktor

odměřeně. „Večer jsme ještě vedli obchodníjednání, pojedli jsme a on si šel lehnout.Cítil se unavený, ale dohlédl jsem na to, abysi vzal lék na uklidnění, jako každý večer.V noci se mu zřejmě pak udělalo nevolno,šel do koupelny – a cestou upadl...

„Panebože,“ vzlykl Tomáš. „Můj milova-ný dědeček! Tak sám a bez pomoci!“

Rozeštkal se a nervozita, kterou v posled-ních dnech cítil, jako by zvedla stavidla jehodojetí. Tomáš plakal, vzlykal, škytal, sámsebe nepoznával. A kdo by tvrdil, že hrajekomedii, byl by lhář. Dokonce i doktorHorálek, který měl o Tomášově vztahuk dědečkovi důvod pochybovat, se cítilupřímností jeho bolu zasažen.

„Asi jsem vám křivdil, Tome,“ řekl mla-dému muži a upřímně mu potřásl pravicí.

„Ale pláčem teď už nic nespravíme: neradbych, abyste se zhroutil, teď musíte býtsilný. Spolkněte aspoň tohle, Tome – to vástrochu uklidní...“

Podal mu nějakou tabletu a sklenici vody- a Tomáš mechanicky polkl a zapil.

„Kam dědu odvezli? Do márnice? Bože,leží chudák v nějaké ledničce...“

„Ale proč by měl ležet v ledničce? Se zlo-menou nohou dávají pacienty na normálnípokoj a primář mi navíc slíbil, že starý pánbude mít maximální péči...“

„Zlomená noha?“ vydechl Tomáš.„Ano, uklouzl na koberci a zlomil si

levou nohu v kyčli, bolí to, ale ortoped říká,že je to pěkná rovná zlomenina, bez kom-plikací...“

Doktor vzal Tomáše kolem ramen, aleten se mu vymanil – a vytřeštil oči na stůl.Vedle sklenky s doktorovým koňakem tamležela tuba od dědových uspávacích kapslí:prázdná...

„Ano, ano,“ ozval se hlas doktora Horál-ka, jehož pozornosti neušel směr Tomášovapohledu. „Dědečkovy prášky na uklidnění,správně! Zbýval poslední, tak jsem mu hoani nedal s sebou – ale v nemocnici muurčitě dají jiné...“

Tomáš zalapal po dechu, zatmělo se mupřed očima, nohy měl najednou podivněvratké. Doktor ho zachytil a odvedl kekřeslu...

„Zabírá rychle, koukám,“ usmál se konej-šivě. „Možná máte slabé srdce, to bývádědičné – a jenom jste o tom ještě nevěděl.Ta moje neteř je opravdu moc šikovnáholka...“

„Neteř?“ nechápavě opáčil Tomáš.Motala se mu hlava a zvedal žaludek:

a když spatřil na prahu pokoje Zuzanu, navteřinu měl dojem, že začíná mít vidiny.

Ale přelud se usmál a on pochopil, že vidídobře. Ještě ano.

„Ty nejsi v Americe?“ zeptal se.„Strýček mě přemluvil, abych nespěcha-

la,“ pokrčila rameny. „Strýček ví nejlíp, codělat! Poslal mě na ten večírek, kde jsem těpotkala, a poradil mi, abych si tě hezky hle-děla. No, a vidíš: vyplatilo se to...“

„Vyplatilo?“ zeptal se nechápavě Tomáša vzpomněl si na půlmilion, který Zuzaněpřed časem dal – mizerný půlmilion...

„Ale kdež,“ usmála se. „Jde o mnohemvíc!“

Nejspíš mu zase četla myšlenky, ale teďuž mu to divné nepřipadlo. Už věřil všemu.

„Strýček mě sem vzal párkrát s seboua tvůj dědeček si mě moc oblíbil,“ pochlubi-la se a přehodila si nohu přes nohu.

V minisukni, již měla na sobě, to vypada-lo opravdu sexy. Zuzana měla vždycky nád-herná stehna, uvědomil si s pocitem nevý-slovné ztráty.

„A když teď tak náhle ztratí svého vnukaa jediného dědice, nejspíš odkáže majetekmně,“ vysvětlila Tomášovi nezištně.

„Strýček aspoň říká, že je to určitě jenomotázka času – a strýček ví nejlíp...

„Co má dělat,“ dořekl za ni Tomáša zemřel.

Koneckonců, bylo to o dost snazší, než sivždycky představoval.

Ilustrace Kristina POKORNÁ

�

PROGRAMduben 2009Středeční odpoledne pro děti – od 14.00 do 15.00 hod.1. 4. Co nevíš o zbraních8. 4. Příroda a my – povídání s panemKeroušem15. 4. Odpoledne v muzeu22. 4. Jaro na dopravním hřišti29. 4. Pohádkový semafor – Divadlopro žáky a spolužákyVstupné na dětské pořady 5 KčVÝSTAVYdo 30. 4. Jaká nebezpečí vidím na sil-nici – dětské kresby z výtvarné soutěžedo 30. 6. Kriminalistika proti zločinu– výstava k padesátému výročí Krimi-nalistického ústavu Prahado 30. 6. Kriminalistický kabinet 1954–1970, výstava ze sbírek muzeaOchrana obyvatelstva – expoziceHasičského záchranného sboruProstituce staré Prahy, Ochrana osoba majetku – stálé výstavyFilmový čtvrtek – od 17.00 hod.16. 4. V údolí Elah – biblický příběhDavida a Goliáše vystihuje podstatufilmu inspirovaného skutečnými událost-mi (válečný veterán pátrá po záhadném zmizení syna, údajnéhodezertéra).NA OBJEDNÁVKU: Dopravní výcho-va pro mateřské školy a 1.–4. ročníkyzákl. školMládež a kriminalita – besedy pro 2. stupeň ZŠ a studenty středních a učňovských školDětské dopravní hřiště pro veřejnost (v provozu od poloviny měsíce)

čtvrtek 13–15 hod., sobota a neděle10–12 hod. a 14–16 hod.Půjčujeme kola a koloběžky pro 1. stu-peň ZŠ (10 Kč za 30 min.),cyklisté jsou povinni používat nadopravním hřišti cyklistickou přilbu.Informace o programech a případnéobjednávky na tel.: 974 824 862Internetová adresa –http:www.mvcr.cz/muzeum Expozice je otevřena denně mimo pondělí od 10.00 do 17.00 hod.Změna programu vyhrazena

MMMMUUUUZZZZEEEEUUUUMMMM PPPPOOOOLLLLIIIICCCCIIIIEEEE ČČČČEEEESSSSKKKKÉÉÉÉ RRRREEEEPPPPUUUUBBBBLLLLIIIIKKKKYYYY

Ke Karlovu 1, Praha 2tel.: 224 922 183fax: 974 841 091

e-mail: muzeum@mvcr.cz

Posledně jsme na tomto místě

popisovali na první pohled

nepříliš nebezpečnou dopravní

nehodu, která přesto skončila

pro „viníka“ definitivním

uzavřením života.

Mohlo to vypadat, že jsme se

věnovali bezmála absolutně

výjimečné situaci – zcela

zřídkavé příčině tragédií

na vozovkách kolem nás.

Vzápětí jsme ale získali informaceo dvanáct let staré nehodě nedalekoLitomyšle (ve směru od Svitav).

Počátkem února tam projížděl popřehledném přímém úseku silniceosmašedesátiletý zaměstnanec Pohřeb-ní služby s vozidlem značky Škoda1203. Autorádio mu možná oznamova-lo osmou ranní hodinu, když náhle sjelvpravo ze silnice do mělkého, vysněže-ného příkopu a zabodl nos automobiluv nepříliš velké rychlosti do terénnívlny u sjezdu z hlavního silničníhotahu na okraj pole. Úspěšně se vyhnulstromořadí ovocných stromů.

Povrch komunikace byl v ten čas sicemokrý, ale v dobrém stavu, čistý. Nijaknefoukalo, viditelnost pod jasnou oblo-hou za již kvalitního denního světladávala přehled o situaci na cestě doznačné dáli. Havarované vozidlo mělopouze mírně poškozenou přední, spod-ní část nárazníku a na asfaltu nezane-chalo žádné brzdné stopy.

Řidič zůstal sedět za volantem, najeho těle nebyly patrné stopy zranění.

Odešel ze světa „náhlou smrtí“ (prav-děpodobně z chorobných příčin), kterátaké vedla k nehodě – naštěstí bezohrožení kohokoliv dalšího z okamži-tých nejbližších spoluúčastníků do-pravního provozu.

K odbornému ohledání mrtvéhodošlo na rušné silnici sotva půlhodinupo řidičově finálním kolapsu. Následo-vala soudní pitva s příslušnou diagno-zou:

1/ Hlavní nemocí řidiče bylopovšechné kornatění tepen 1. – 3. stup-ně, zvláště pak tepen věnčitých a břišnísrdečnice.

2/ Vážnou komplikaci představovalozbytnění svaloviny levé srdeční komo-ry, jizva po infarktu myokardu v zadnístěně levé srdeční komory, vakovitávýduť břišní srdečnice s nástěnnoutrombozou...

3/ Smrt muže bezprostředně zapříči-nila srdeční nedostatečnost!������

O názor na „problém“ jsme tento-krát požádali dopravního expertaa publicistu Jaroslava Hořína:

Zákon o silničním provozu přikazu-je každému řidiči, který dovrší věko-

vou hranici 60, 65 a 68 let, podrobit seminimálně 6 měsíců před dosaženímtohoto věku pravidelné lékařské pro-hlídce. Po 68 letech je nutné podstoupitlékařskou prohlídku každé dva roky.

Jinak je – podle mého soudu –v zájmu všech řidičů, aby, nehledě naustanovení zákona, sami zvážili, pokudcítí nějaké zdravotní problémy, zdanezajít okamžitě na konzultaci k osob-nímu lékaři. A poté – raději dříve nežpozdě – skončit dobrovolně a zodpo-vědně s vlastním aktivním „šoférová-ním“. Lze se tak vyvarovat případnýmvážným problémům, které mohouvyústit v závažnou dopravní nehodu,v „osudové“ ohrožení nejen vlastníhoživota, ale často i řady ostatních, nevin-ných, účastníků silničního provozu...

/ki/Foto archiv P ČR

POLICISTA Křížky u silnice � 35

KONECV POHŘEBNÍMVOZE– DOPRAVNÍ NEŠTĚSTÍ TAK TROCHU JINAK

„„„Tak to jsi ty, Honzo?“ řekl strýček Ervína trochu rozpačitě se usmál. „No, pojď dál,jestli se teda za mě nestydíš.“

„Ale coby,“ řekl Jan Málek a vešel domístnosti, kde panoval pozoruhodný nepořá-dek. Na mrňavém sporáčku bublal hrnecs vodou, vzduch páchl po cigaretovém kouřia vařeném zelí.

„Dáš si pivo?“„Ne, mám tu auto.“„No jo, jasně, chápu. Když jsem tě viděl

poprvé, tak jsi taky seděl za volantem. Jenžeten auťák byl šlapací...“

„To už je dávno,“ pokusil se Máleko úsměv.

„Co tě vlastně přivedlo?“Zvědavost, napadlo Málka, ale neřekl to.

Opatrně vzpomněl několika dalších příbuz-ných, zmínil se o tom, že rodina má držetpohromadě, ať už se v minulosti přihodilocokoliv, a potom nepříliš obratně převedl řečna počasí. Nejasná postava vousatého strý-ce by se těžko vyklubala z hlubin zapomně-ní nebýt Lucie, která ve studentské hospoděU Šakala předložila partě kamarádů test.V posledním čísle časopisu Revue totižvyšla dvoustránka plná očíslovaných por-trétních fotografií a čtenáři měli za úkolodhadnout, kdo je kdo. Skromné znalostifyziognomie absolutně zklamaly. Loupež-nicky vyhlížející rváč byl proslulý dětskýlékař, zatímco klukovsky bezelstný obličejpatřil chlapíkovi, který postupně zavraždilčtyři manželky.

„Musel vypadat slušně,“ mínila Lucie, „toby si ho už žádná další nevzala.“

Třináct úctyhodných občanů a třináct těž-kých zločinců. Rozpoznat z rysů obličejezáklady skutečných povah se zdálo téměřvyloučené.

„Třeba je to nedostatkem zkušeností,“poznamenal Richard, „myslím, že nikdoz nás žádnýho vraha osobně nepoznal.“

„Já jo,“ řekl Málek.„Nekecej, koho?“„Strejdu. Ustřelil jednomu chlápkovi hla-

vu brokovnicí.“„A to mu to prošlo?“„Ne. Dostal jedenáct let.“ Zabijácký příbuzný se ocitl ve středu

zájmu, Málek musel odpovídat na spoustuotázek, a přitom si uvědomil, jak málo tohoo prchlivém strýci ví. V rodině se o celézáležitosti nikdy moc nemluvilo, zvlášť předdětmi ne, příběh se skládal z útržků a stříp-ků, podobně jako obrazová mozaika. Celko-vý ráz připomínal romantickou baladu vestylu oblíbených dívčích románků.

„Hele, vážně to udělal kvůli ženský?“„Asi jo. Vlastně skoro určitě...“„Škoda,“ řekla Lucie, „že dneska už se

nic takovýho nenosí.“Jan Málek v duchu počítal, kolik bylo v do-

bě procesu strýčkovi let. Dvaatřicet. Poměrnědost na to, aby měl trochu rozumu, žádný tee-nager, ale usedlý chlapík ve středním věku.Tedy měl být takový, jenže on obecný úzuspříliš nerespektoval. Neoženil se, nedbalo kariéru, a od té doby, co ho vyhodili z jaké-si vysoké školy, střídal zaměstnání s lehko-myslností tuláka. Naposledy dělal na Třeboň-sku lesního dělníka a bydlel v maringotce.Když měl volno, pozoroval volavky a kor-morány, nebo sedával v hospodě, kde po ve-čerech zpíval táhlé moravské písničky.

„ Jestli se nebudeš učit, skončíš jako strýcErvín,“ strašily se v rodině nezdárné děti.Málkovi sice připadal osud dřevorubcevýrazně zajímavější než tatínkova jedno-tvárná práce bankovního úředníka, ale bylpříliš malý a neodvážil se to říct nahlas.Potom došlo k maléru, který potvrdil nej-skeptičtější názory na Ervínovu povahu.Strýc putoval do věznice a tetičky si svorněpochvalovaly, jak dobře si vybraly své, snadponěkud nudné, leč bezkonfliktní životnídruhy.

„Jo, bejval to fešák, jenže to není všech-no. Z toho dům nepostavíš.“

„Copak měl zapotřebí bláznit za vdanouženskou?“

„Jak se říká, láska si nedá poroučet.“Z podobně slabomyslných úvah a z ne-

souvislého vyprávění se dala celá nešťastnáudálost jakž takž zrekonstruovat. Na začátkubylo jaro, polomy a teskná atmosféra jiho-české krajiny. Ervín Málek s nezbytnoumotorovou pilou celé dny likvidoval násled-ky březnových vichrů, většinou se běhemtýdne ani do hospody nedostal, jídlo vozilajednotlivým dřevorubeckým partám jistáJiřina, manželka lesního inženýra Chejlavy.Pohledná ženská, vynikající kuchařka, Ervínse do ní zakoukal a nebyl odmítnut. Schůz-ky na voňavých pasekách i v naftou pách-noucí kabině lesáckého náklaďáku, roman-tické procházky po hrázích rybníků a drsnévtipy kolegů z mrňavé maringotky. Pro tydva to bylo zřejmě krásné období, ale bohu-žel krátké, Chejlava se o nevěře ženy brzydozvěděl a lstivě zakročil. Stalo se to pár dnípřed svatoanenskou poutí, léto vrcholiloa lesní inženýr se chystal do Prahy na jakýsimezinárodní kongres o hubení kůrovců.Samozřejmě, že to byla past, jenže Ervínaani nenapadlo, aby si záležitost ověřil. Sotvalesák odjel na nádraží, přestěhoval se doútulné hájovny, a pak následovala staráscénka známá z nesčetných anekdot a tisíc-krát opakovaných grotesek. Předčasně sevracející manžel, ložnicové překvapení,úlek, hněv a křik. Chejlava byl chlap jakohora, a když se pokoušel nevěrnou manžel-ku přerazit, strhl strýček Ervín ze zdi lovec-kou pušku, namířil na zuřivce a stisklspoušť. Tím skončilo všechno. Život lesníhoinženýra, manželství Jiřiny Chejlavovéi krátké štěstí strýčka Ervína. Pravda, osuddal milencům ještě několik týdnů náskok,jenže pohoda jihočeského léta a zakázanélásky byla pryč, přišly dny plné strachu,zoufalství a nervozity. Ervín Málek odvezlmrtvého soka na dřevěné dvoukolové kářeco nejdál do lesa a tam ho zahrabal. Synovecsi v duchu představoval, jak tehdy svítilbledý měsíční úplněk, občas zakrývaný tem-nými křídly netopýrů a sov. Možná to tak veskutečnosti ani nebylo, ale k pochmurnéatmosféře tajného pohřbu se to docela hodi-lo. Potom se strýc vrátil do dřevařské marin-gotky a pokoušel se chovat, jako by se nicnestalo. Marně. Na lesní správě dokázaliinženýra postrádat jen pár dní, potom ozná-mili jeho zmizení na příslušných úřadech.Policisté se začali po okolí vyptávat, a kdyžpozději lesní zvěř rozryla mělký hrob a jaký-si houbař místo křemenáčů narazil v houšti-ně na polorozpadlé lidské tělo, vstoupila dopříběhu s plnou razancí kriminálka. Ervínazadrželi a převezli do vyšetřovací vazby.

Tam s ním ovšem nebyly už žádné problé-my, strýček měl povahu hazardního hráčea velmi rychle pochopil, že partie je prohra-ná. Jeho úplné doznání bylo bráno jako jistápolehčující okolnost a odvolací soud muproto snížil původní třináctiletý trest najedenáct roků odnětí svobody.

„To bylo stejně moc,“ mínila Lucie.„Neblázni, zabil člověka.“„Dobře, ale bylo to z lásky.“„No a? Tomu mrtvýmu je přece dost

jedno, jestli byl zastřelenej pro lásku, politi-ku nebo pro prachy. Vlastně to takhle byloúplně nejhorší.“

„Proč?“„Protože se musí po onom světě courat

s parohama.“„Kuš,“ odsekla Lucie. „Jen si dělejte sran-

du. Ale já vám povídám, že ten Honzůvstrejda byl možná větší chlapák než vyvšichni dohromady.“

Richard poznamenal, že podle podobnéhoklíče stojí zřejmě na nejvyšším žebříčkuLuciiných hodnot král Herodes, Lucka sevztekala, ale Jan Málek je moc neposlou-chal. Napadlo ho, že strýc Ervín už si svůjtrest dávno odpykal, rodinné zavržení všaktrvá dál. Možná je to trochu kruté, snad byse slušelo jít ho někdy navštívit. Třeba užjenom proto, že kdysi nosil malému synovcidárky, ve vzpomínkách zůstává usměvavý,příjemný a bývala s ním docela legrace.���„Co dělá táta?“„Umřel. Předloni.“„To jsem nevěděl, promiň.“Jana Málka napadlo, že omlouvat by se

měl vlastně on. Nehodný strýc byl takvymazán z obecné paměti, že nikoho aninenapadlo poslat mu oznámení o smrti star-šího bratra.

„Měls dostat parte.“

36 � Z policejních archivů POLICISTA

„Nevadí, stejně už bych mu nepomohl.Ale vykládej něco o sobě. Studuješ?“

„Jo, stavařinu.“„To je fajn obor. Dobře sis vybral.

A máma?“„V pořádku. Pozdravuje tě.“„Teď lžeš,“ řekl strýček, „ale stejně děku-

ju.“Chvíli panovalo rozpačitě ticho, potom si

Jan Málek odkašlal a řízl do živého.„Vadí ti o tom mluvit?“„O čem?“„No, o tom maléru.“„Vůbec ne. To už, kamaráde, dávno pře-

bolelo. Co tě zajímá? Na co jsem myslel,když jsem ho střílel?“

„Ne, to ne.“„Jen se klidně ptej.“„Strejdo, já tenkrát byl malej kluk. Ale

teď, docela nedávno, jsem si v knihovně pře-četl všechny starý noviny, co o tom psaly.A v tátovejch věcech jsem našel kopii roz-sudku. Nejsem žádnej detektiv, jasně, aleněco mi v tom nesedí.“

„Copak?“ podivil se strýc Ervín.„Prostě nevěřím, že jsi toho chlapa zabil.“„Tak to je od tebe hezký. Vážně. Ale

zapomeň na to. Co bylo, to už nikdo nezmě-ní. Koneckonců jsem se ke všemu přiznal.“

„Právě.“„Co je na tom divnýho?“„Polovičatost, víš? Chápu, když se někdo,

kdo v hádce zabije člověka, jde vzápětí udat.Nebo naopak, když pohřbí tělo v lesea potom zapírá, dokud mu vinu stoprocentněnedokážou. Ale takováhle zmatenost? Jed-nou hot a potom čehý? Ne, to neberu.“

„Byl jsem v šoku. V hrozným stavu. To sinemůžeš ani představit, když jsi nikdy niko-ho nezabil.“

„Ale ty přece taky ne,“ řekl synovec tiše.Ervín Málek mlčky pokrčil rameny.

„Nebo ta puška,“ pokračoval mladík.„Co je to za blbost?“

„Proč blbost? Visela na stěně. Byl topřece lesák.“

„Právě. Dokonce lesní inženýr. Ne ama-tér, co náhodou složí myslivecký zkouškya každýmu se chlubí novou zbraní. Byl toprofesionál, kterej na každým pitomýmhonu musel střelcům do omrzení opakovatzákladní bezpečnostní předpisy. Naprostonevěřím, že by si takovejhle chlap pověsilna zeď nabitou flintu.“

„Hele,“ řekl strýček, „už je to dávno.Třeba jsem ji naládoval.“

„Další renonc. To by možná mohl on.Byl doma a věděl, kde má náboje. Ale ty jsibyl v cizím kvartýře. Jak si dokázal v tomchvatu a zmatku tak zázračně objevit patro-ny?“

„Už ani nevím. Asi náhodou. Nechmetoho. Vážně nechceš panáka?“

„Teď ne.“„Škoda.“„Ještě jedna věc se mi vybavila, strejdo.

Jednou jsi byl u nás na chatě. Pamatuju, jakjsme si hráli na piráty a zakopávali pokladkapitána Flinta.“

„Na to už jsem zapomněl.“„Vidíš, já ne. Připadalo mi, že ta díra je

hrozně hluboká, ale ty jsi pořád říkal, že ne,že by nám zlato roznesla po ostrově divázvěř...“

„To byla jen legrace.“„Jistě. Ale počítal jsi s takovou možností

už tenkrát, když běželo o hrst neplatnejchmincí a mosaznejch knoflíků. Proč bys na tonemyslel v situaci, kdy jde o krk?“

„Nechme toho,“ řekl strýc, vstal a otevřeldvířka oprýskané kredence. Vytáhl láhevrumu, jenže s jistým zklamáním zjistil, že jeprázdná.

„Už jen maličkost,“ řekl Jan Málek.„Stalo se to dávno, a tak není divu, že příběhtrochu skřípe. Zarážející je jiná věc. Že totižstačí jedno kolečko obrátit a najednou dosebe všechno zapadne jako dobře seřízenejmechanismus.“

„Co to plácáš?“„Představme si například, že toho lesáka

zastřelila ona.“„Jiřina?“„Ovšem. Tím pádem můžeme vynechat

celej ten operetní balast navíc. Vracející semanžel, milenci v posteli, žárlivecká scéna.Zůstane jen jedna ženská, která se potřebujezbavit nepohodlnýho chlapa. Dávno ho užnemiluje, je zakoukaná do jinýho. Možnái do jinejch...“

„Dost!“ řekl strýc.„Jenže manželství,“ nedal se odbýt syno-

vec, „to je taky majetek, barák, kontov bance a tak dál. Ale třeba jí křivdím,možná ta rána skutečně padla v rodinnýhádce. Zkrátka, najednou je muž mrtveja panička stojí s kouřící flintou uprostředpokoje. Co dál? Napadne ji, že to musí nějakzahladit. Pečlivě uklidí, bezvládné těloodveze do lesa, to na káře snadno zvládne,ale kopání jámy už není pro ženský ruce,proto ji udělá tak mělkou. Tu pitomosts kongresem o kůrovcích vymyslí samaa opatrně ji rozhlásí. Praha je přece nebez-pečný velkoměsto, pan inženýr nebudeprvní ani poslední, kdo tam zmizí bezestopy. Je to prostinkej plán, ale možná by

i vyšel, snad jen stačilo, kdyby byl lesníhrob o půl metru hlubší. Jenže nebyl. Kdyžse nakonec všechno hroutí, tak se milá panísvěří nejlepšímu příteli. Určitě tvrdí, žezabíjela jen a jen kvůli němu. A milenec jepřece džentlmen...“

Prázdná láhev upadla na podlahu a chvílise kutálela po potrhaném linoleu.

„Blbost, naprostá blbost,“ opakoval strýcErvín.

„Možná, ale dává příběhu smysl,“ řeklJan. „O tobě se vždycky říkalo, že sešnáramně lehkomyslnej, a proto jsi nedostu-doval, neoženil se, nepořídil sis kupu dětí.Rodina to bere jako nezodpovědnost, i kdyžto může být docela naopak. Třeba právěproto, že si uvědomuješ velikánskou tíhutakový odpovědnosti, se jí vyhýbáš. Tedyvyhýbal ses. Pak došlo na lámání chlebaa nebylo už kam couvnout. Tak ses k tomupostavil čelem.“

„Hotovej Robin Hood. Hele, nezdá se ti,že už bylo toho kecání dost?“

„Asi máš pravdu. Jen ještě poslednípoznámku. Jedna hezká holka, kterouneznáš, Lucie se jmenuje, v hospodě poví-dala, že seš možná největší frajér z násvšech. A já myslím, že měla pravdu.“

„Ovšem. Strejček vůl a teta kráva, jak sezpívá v jedný klasický písni. Takže, milejsynovče, jestli chceš pro starýho opuštěnýhoErvína vážně něco udělat, tak mě zavezněkam, kde dostanu trochu kořalky. Mámdojem, že to nutně potřebuju.“���Lokál ničím nepřipomínal útulnou stu-

dentskou hospodu, do níž si Jan Málekzvykl chodit. Nádražní restaurace nejnižšímožné cenové skupiny praskala ve švecha hučela jako podrážděný včelí roj.

„Dvě piva a rum,“ velel strýček.„Počkej, říkal jsem, že nemůžu.“„Tady musíš, bez konzumace by nás

vyhodili.“Výčepní stolice byla obklopena stojícími

pijáky a servírka s věnci půllitrů v rukou semezi nimi jen obtížně prodírala.

„Sem prosím! A jeden velkej rumk tomu.“

„Neřvěte na mě, nejste tu sami! Musítepočkat.“

„Jasně, čekat dovedeme,“ poznamenaltiše Ervín. „Náramně dovedeme... Mimo-chodem, víš, že mě nepoznala? Ale tak je toasi lepší.“

„Kdo?“ zeptal se Jan pitomě.„No přece Jiřina. Jiřina Chejlavová. Teď

už se ovšem dávno jmenuje jinak.“„Tahle kelnerka?“ vydechl synovec a ne-

věřícně zíral na nejméně metrákovou odk-vetlou blondýnu, která se marně snažilazachránit poslední stopy zmizelého půvabunadměrným používáním šminek.

„Jo,“ řekl strýček Ervín a vyprsklv nezvládnutelném výbuchu smíchu. „Takkvůli tomuhle jsem strávil nejlepší rokyživota v kriminále. No řekni sám, není tensvět vlastně srandovní?“

Antonín JIROTKAIlustrační foto archiv redakce

POLICISTA Z policejních archivů � 37

SSSSTTTTRRRRÝÝÝÝČČČČEEEEKKKK

VVVVRRRRAAAAHHHH

AAAle i tohle riziko snášel pan Vašek stateč-

ně a s nadhledem filozofa. Pokaždé siv poklidu sebral svých pár švestek a odebralse o dům dál, vojenskou terminologií řečenona „předem připravené pozice“. Jenomžeosud se nedá ošálit, osud si počká...

Neúnavný milovník penzistek a kořalekvšeho druhu měl totiž předurčeno – snadvinou způsobu svého života, snad vinouzvláštní indispozice, o které zatím nikdonic netušil, pan Vašek pak nejméně – stát sevrahem.

Kilometrovník 391„Dne 2. března 1976 v dopoledních hodi-

nách byla na železniční trati Praha – Kolín– Česká Třebová, za stanicí Klánovicev Praze 9, u kilometrovníku 391, ve vod-ním příkopu nalezena pochůzkářem ČSDmrtvola neznámé starší ženy.“

Emeritní vyšetřovatel Jaroslav Zahrádkasi některé detaily z protokolu o ohledánímísta činu pamatoval přesně navzdoryvýraznému odstupu let... Spis sice leželpřed ním, ale většinou ho jen lehce prolis-toval, jako by preludoval na klavír, nežorchestr jeho myšlenek spustí forte.

„Z počátku to vypadalo na tragický střetčlověka s vlakem. Po širším ohledání místanálezu jsme museli konstatovat, že se ženasesunula do vodního příkopu z železniční-ho náspu, kde byly patrné ještě čerstvéstopy, vzniklé pádem jejího těla. Podlevyjádření přivolaného lékaře mohlo dojítke smrti asi 8 až 10 hodin před nálezem.S největší pravděpodobností byla sraženanebo odhozena některým odjíždějícím vla-kem, přičemž utrpěla řadu zranění, včetnětěch neslučitelných se životem.

Takže jsme neprodleně začali zjišťovata prohlížet vagony vlaků projíždějících kri-tickou dobu místem nálezu těla. Nenašlijsme ovšem sebemenší stopu, natož důkaz,že do neznámé ženy narazil vlak. A pak při-šla zpráva ze soudního: podle pitvy svědčilrozsah zranění a mechanismus jejich vzni-ku – o pádu z rozjetého vlaku!“

Příživník a blázen?Pan Vašek měl se zákonem už pár ople-

taček. V zažloutlých protokolech bychomsi přečetli, že se narodil v březnu 1919v dělnické rodině, od tří let vyrůstal pouzes matkou. Vychodil pět tříd obecné školy,

poté se začal učit holičem, ale nedoučil se.Pracoval pak příležitostně.

Po roce 1947 začal střídat různá zaměst-nání, brigádničil v zemědělství, na nádra-ží... Většinou ale nepracoval vůbec, to jestžil jako příživník. Na to ovšem pamatova-lo socialistické soudnictví paragrafy:v roce 1962 si odseděl Vašek 7 měsíců,v roce 1963 nastoupil čtrnáctiměsíčnítrest, v roce 1965 už šlo o celé dva roky zamřížemi.

Ano, Vašek byl nemakačenko, jehonejdelší pracovní poměr trval 3,5 roku – tokdyž se nechal zaměstnat na jednom stát-ním statku jako noční hlídač. V té době žilspolečně s jistou Marií Holoubkovou, pojejí smrti se ovšem stal jeho další pobyt nastatku nemožným... Moc rádi ho tu neměli.Každou chvíli hodil áčko, rád se napil,nebyl na něj spoleh.

Typičtějším se pro Vaška staly takovépracovní poměry jako v národním podnikuStrojobal, kde vydržel jen týden, nebo v tis-kárně Mír, kde v roce 1975 pracoval od 5.do 15. června. Ke každé práci měl řadu při-pomínek, zejména v tom ohledu, že práceje těžká a že se nenechá sedřít.

Celkem čtyřikrát léčili Vaška v Bohni-cích. V roce 1950 odešel po čtyřech dnechna vlastní žádost, s diagnózou psychopata.Po druhé, v lednu až březnu 1960, se jed-nalo o nařízenou protialkoholní léčbu. Po-třetí, v roce 1973, požádal o přijetí sám, bylprý v depresi vzhledem k úmrtí již zmiňo-vané družky Marie.

Což se opakovalo ještě o rok později. Vesvé žádosti Vašek uvedl, že nemá kde byd-let ani kam jít a že mu otékají nohy... Uply-nul týden a musel z blázince pryč, když sepohádal s lékařem kvůli požívání alkoholu.V září 1974 se konečně usmálo na Vaškaštěstí – na byt ho k sobě vzala 70letá Mag-dalena Čálková z pražského Kačerova. Počase sice dostal Vašek kopačky, nicméněpochopil, že tento modus vivendi je pro nějideální.

Taška po nezvěstné„Pořád jsme uvažovali, že mrtvá žena

bude z Klánovic nebo jiné čtvrtě obvoduPrahy 9,“ vzpomínal major Zahrádka.„Napovídal nám to domácký způsob jejíhooblečení, především zástěra pod kabátem,rovněž fakt, že jsme u ní nenašli tašku,peníze ani doklady. Signál přišel ovšemz Prahy 4, z Pankráce.“

5. března totiž nahlásila na MO-VB paníVěra Poláčková, že od 24. února pohřešujesvou matku Emilii Drábkovou, 76letouvdovu a důchodkyni, se kterou sdílí společ-nou domácnost. V budově soudního lékař-ství pak Poláčková ztotožnila mrtvou ženuz Klánovic jako svou matku.

„Při dalším výslechu pak uvedla, že napodzim 1974 se její matka poznala s jistým

38 � Případy majora Zahrádky POLICISTA

RROOMMAANNCCEEzzzz nnnnooooččččnnnníííícccchhhh vvvvllllaaaakkkkůůůů

Ach ne, s láskou, nebo aspoň s tím, co sipod pojmem „láska“ představoval, nemělpan Vašek nikdy potíže. Smůla spíš byla,že žádná z žen jeho sedmapadesátiletého života – a napočítali bychom jich hodně –neměla takovou penzi, natož bohatství, aby mu časem nezačala předhazovat jeholenost a spiťarství.

Vaškem, asi pětapadesátiletým, se kterýmse seznámila na tehdy velmi populárnítaneční zábavě pro dříve narozené, která sepravidelně konala v Nuslích na Zvonařce,“pokračoval Zahrádka.

„Vašek neměl ani byt ani zaměstnání,Drábková ho živila z vlastní penze, natěše-ná známostí o dvacet let mladší. Mezi mat-kou a dcerou vypukly spory, Drábková senechtěla amanta vzdát – to raději odešlaz bytu, chodila s Vaškem po restauracícha v noci s ním cestovala vlakem po stani-cích v okolí Prahy. Prostě přespávali vevlacích a na nádražích, jak to jen šlo.“

Podle Poláčkové byl Vašek velký kome-diant. Uměl plakat, kdy si vzpomněl, matcetvrdil, že bez ní nemůže žít, že když honechá, že se oběsí nebo skočí pod vlak.Poláčková taky vyslovila podezření, že najejí matce byl spáchán trestný čin a že se naněm nějakým způsobem podílí Vašek.2. března totiž předal kabelu Drábkovénikoli Poláčkové, ale její sousedce, vzápětíse vytratil jak pára nad hrncem...

Vrať mi můj důchod!Kriminalisté ukázali Poláčkové fotoal-

bum známých firem. Vaška poznala zakrát-ko, nešlo o přezdívku, ale o skutečnéjméno. Pátrání po podezřelém trvalo třineděle, zadrželi ho teprve 20. března 1976.

„Výslech pro nás nepředstavoval nic slo-

žitého, na to byl Vašek dostatečně zkušenýkriminálník, aby poznal, že spadla klec.Doznal nejen příživnictví, ale taky trestnýčin vraždy, kterého se na Drábkové dopus-til,“ konstatoval Zahrádka. „V minulostimu Drábková rovnou na poště předala svůjdůchod, činící 720 korun, zkoušeli různépodnájmy, jezdili vlaky... Od února 1976 seale Drábková začala stavět na zadní. Vyčí-tala Vaškovi, že z ní vytahá všechny pení-ze, že vedou špatný život. Pak přišel osud-ný 1. březen,“ teprve nyní nalistovalZahrádka správný protokol, aby odcitovalvýpověď obviněného slovo od slova.

...Odjížděli jsme z nádraží Praha-

střed kolem 02.00 do Běchovic, aby-chom zde tak jako vícekrát přespali nanádraží. Ve vlaku začala Drábkovázase s hádkou a navíc chtěla, abych jívrátil zbylé peníze z důchodu, které mipůvodně dala, šlo asi o částku 640korun. To její věčné hádání mi už lezlona nervy a taky mi vadilo, jak mě Dráb-ková stále urážela. Proto jsem se roz-hodl, že ji usmrtím vyhozením z jedou-cího vlaku. Nahrála mi ta náhoda, žeDrábková začala na chvíli po hádcepodřimovat a taky to, že jsme byliv kupé sami.

Věděl jsem, že po projetí stanice Klá-novice vlak vždy mírně přibrzdí. Dráb-kovou jsem probudil, řekl jí, ať se při-praví, že budeme vystupovat. Opustilijsme kupé, na chodbičce vagonu násnikdo neviděl a u dveří taky nikdonestál... Kabelu Drábkové jsem nesl já.Odjistil jsem výstupní dveře, poodstou-pil jsem tak, že jsem stál asi půl metruza Drábkovou. Levou rukou jsem jí str-čil do zad tak, že jsem ji vyhodilz vlaku. Nedíval jsem se, kam padlaa co se s ní stalo. Ani to v tu chvílinebylo možné, vlak už zase jel dostrychle a rachotil. A taky jsem věděl, žejsem vlastně spáchal vraždu a žemusím zmizet rychle pryč.“

Tři dny platícím kavalíremJak starý kriminalista Zahrádka pokaždé

zdůraznil, zametal za sebou Vašek stopydocela vynalézavě. Z vlaku, odkud vyhodilDrábkovou, dojel do Úval, ihned se vrátildo Prahy, z nádraží Střed přešel na Hlavnía šupajdil zas do Benešova. Schválně se tupohádal s nějakým nádražákem, aby byldobře k zapamatování... Alibi jako hrom!Jenže...

„Odpoledne se vrátil do Prahy a odevz-dal už zmíněnou kabelu. Což byla naopakobrovská chyba, no chyba, spíš pitomost.

Jestli si myslel, žetím získá alibi, taknás naopak jenutvrdil, že s Dráb-kovou byli do po-slední chvíle spo-lečně. Což bychommu jinak dost ob-tížně prokazovali...Ale rozumějte, Va-šek nebyl otrlý zlo-činec. Fakt, že spá-chal vraždu, zna-menal pro jehopsychiku docelavelký nápor.“

O tom podleZahrádky svědčilo Vaškovo pobíhání popražských hřbitovech a krematoriích, abyzjistil, jestli je Drábková skutečně mrtvá.Nakonec se o její smrti dozvěděl 5. března,když si v strašnickém krematoriu přečetlz vývěsky den a hodinu jejího pohřbu. Kre-mace se ovšem nezúčastnil, bál se, že by hodcera Drábkové poznala, že by mohl býtzadržen.

„Ale stejně si nedal Vašek pokoj!“ smálse Zahrádka. „Ještě ten den se mu podařilonavázat známost s další starší ženou. Třidny se pohyboval v její společnosti, jezdilispolu vlakem, a přestože za ni stále platilútratu, babka ho nakonec opustila. Vašekmi při výslechu doslova řekl: Toho moclituju, pane majore. Bylo na ní vidět, že mápeněz jako šlupek a že by mě mohla živit!“

Puberťákova vzpoura?Vašek pochopitelně prošel psychologic-

kým a psychiatrickým zkoumáním. O jehopříčetnosti a způsobilosti nebylo pochyb,psychopatická duševní porucha nemělapovahu, aby Vašek nemohl stanout předsoudem a zúčastnit se ho.

O motivaci činu napsal psycholog násle-dující: „Drábková převzala svým způso-bem nejen roli Vaškovy milenky, alei matky. Ve vztahu hrála patrně dominant-ní roli, ať už tím, že mu poskytovala výži-vu a péči, ale i tím, že přebírala řídící role.Například ho několikrát zfackovala, cožVašek vcelku akceptoval, patrně s vědo-mím viny. Když však začala Drábková vevlaku vyhrožovat, že už ho dál živit nebu-de, nabyl ve Vaškově motivační struktuřevrchu motiv potřeby vzpoury a motiv poci-tu existenciálního ohrožení.“

Podle znalce byl Vašek v průběhu činuopilý a jeho už tak slabá schopnost racio-nálního uvažování a domýšlení důsledkůse pohybovala v prahových hodnotách.

Vražda Drábkové vlastně představovalazkratově řešený akt vzpoury a odplaty...Obstála by podobná slova v očích soudujako polehčující okolnost? „Sám si netrou-fám říci, jaký trest by Vašek dostal,“ dospělk závěru svého vyprávění major JaroslavZahrádka. „Soud se totiž nekonal, pár dnípřed zahájením přelíčení zemřel ve vězniciv důsledku selhání srdeční činnosti.“

Do nebe se Jan Vašek coby těžký hříšníksotva dostal. Představa, jak jeho dušičkasomruje v pekle mezi kotli a svádí obsta-rožní čertice, je však docela lákavá.

Viktorín ŠULCFoto z rekonstrukce archiv autora

MajorJaroslav Zahrádka

POLICISTA Případy majora Zahrádky � 39

Jestliže filmoví tvůrci své nové dílko pojme-nují úderně jedním slovem Zrádce, pak asii nepříliš inteligentní divák už před kasou bio-grafu tuší, oč na plátně půjde. Pro chytřejší částpublika slouží co lákadlo zase podtitul: Pravdaje komplikovaná.

A jsme přímo v ději: hrdiny příběhu jsoutajní agenti a zabijáci z profese i z nadšení,teroristy se jen hemží a kdo byl před chvílípodezřelým číslo jedna, vzápětí se ukáže kla-ďasem, zatímco opak se stane pravdou a dosa-vadní sympaťák to má morálně pěkně nahnu-té… Film Zrádce napsal i natočil JeffreyNachmanoff a zatímco k práci na scénáři sizřejmě najal solidní poradce, kteří o tématusoudobého islámského terorismu něco věděli,pak jako režisér ovšem zřejmě na place osiřel.A moc invence nemaje, spíš se rozpomínal naúspěšné předchůdce, než by zkoušel vymysletněco zhola nového. Pravda, ono je to setsakratěžké, podobných příběhů už bylo po světě,a zejména ve Spojených státech, v poslednímpůlstoletí natočeno proklatě mnoho a kdepořád brát nápady, když množství reálnýchsituací a jejich rozplétání je sice početné, niko-li však nekonečné. A tak si tedy v průběhu pro-mítání – v lepším případě – vzpomeneme, žetohle jsme někdy jindy „v lila“ už viděli, v hor-ším případě si dokonce vzpomeneme i kde tobylo. Zejména trilogie o agentu Jasonu Bour-neovi se nám z paměti párkrát vynoří, nicméněnutno uznat, že její tvůrci měli na svou práciasi více prostředků. Zrádce po stránce formál-ní připomíná spíše lepší televizní produkci nežáčkový film pro velká kina, kam se nejspíšnadlouho ani nepropracuje. (Na Bournea silněupomíná i filmová hudba.)

Navzdory výhradám se pobyt v kině při pro-jekci filmu Zrádce dá přežít bez újmy naduševním zdraví a pokud nebudete očekávatzázrak, dočkáte se docela napínavého zážitku.Několik scén je navíc opravdu zdařilých, vzpo-

meňme třeba přestřelku v garážích či útokv Nice, jež jsou natočeny svižně a s nadhle-dem: jinak jde ale spíše o solidní rutinu.

Vnímavější divák možná postřehne i pokuso vážnější poselství příběhu: jestli nějaká vírastojí za lidské oběti, jestli se má ve jménuDobra zabíjet… Ale víc se o tom ve filmu

mluví, než že by takové otázky plynuly z dějea do diváckých hlav.

Herecké obsazení se obešlo bez hvězdvycházejících i zapadajících, ale oni ti zatímnepříliš proslavení aktéři podávají výkony o tověrohodnější: Don Cheadle, Guy Pearce, NealMcDonough, Said Taghmaoui a další. (-ěk)

Agatha Christie patřila nejen mezi autorky kvalitní, ale taky pilné. Zanechala tedymnožství příběhů, jež dnes mohou posloužit jako námět televizních adaptací. Zejména paknových a nových dílů seriálu, jehož nezaměnitelným hrdinou je Hercule Poirot. Vždy ele-gantní a přesto trochu komický drobný pán, pyšný na svůj belgický původ, a ale i velmianglický ve způsobech i řeči. V historii ho ztělesnila ve filmu řádka výborných herců, aleteprve David Suchet se Poirotem doslova stal. (Přitom jde o úspěšného divadelního herce,významného člena prestižní Royale Shakespeare Company, jenž v jejích inscenacích ztě-lesnil i tak zásadní postavy, jako jsou Jago z Othella či Kaliban z Bouře.)

Od roku 1989, kdy se příběhy s Poirotem postupně natáčejí, jich má už na kontě třiaše-desát: člení se do jedenácti řad a ke cti českých televizí dlužno přičíst, že tuzemské divákyneošidily o žádnou. A také že dabing je opravdu kvalitní, že se překlad povětšinou vystří-há dnes běžných jazykových nejapností a oba čeští Poirotové, Jaromír Meduna i PetrKostka, namlouvali malého velkého detektiva s evidentním porozuměním a zalíbením.V lednu Česká televize odvysílala čtyřdílnou jedenáctou řadu, jež ovšem ve znalcích celésérie vyvolala spíš rozpaky než nadšení. Až dosud britská produkce dopřávala jednotlivýmpříběhům maximum péče a prostředků, nikdy nešlo o levné televizní dílko, spíše o filmykratší metráže. Jedenáctou řadu však poznamenala evidentní úsporná opatření. Hodně setočilo v atelérech, jen výjimečně se děj přenesl do exteriérů. A většina sekvencí střídaladetaily a polocelky. Jak je zavedeným letitým zvykem v televizi, neboť tak jde práce rych-

le od ruky a vyjde levněji. (Také Poirotovi partneři sezměnili, namísto inspektora Jappa (Philip Jackson),slečny Lemonové (Paulina Moranová) a kapitánaHastingse (Hugh Fraser) se vynořily jiné postavy.

Je úctyhodné, kolik nosných námětů se scenáris-tům a dramaturgii cyklu podařilo z díla velké detek-tivkářky paní Agathy vytěžit – a všechno asi musíjednou skončit. Pokud bude jedenáctá televizní sérieposlední, pak řekněme otevřeně, jaká je škoda, ženeudržela vysoko nastavenou laťku předchozích dese-ti. Pokud bude následovat ještě i dvanáctá, pak jenupřímně doufejme, že nebude natočena ještě úspor-něji. Představa, že by elegán Poirot odehrál celý dílv jednom jediném obleku, je dosti tristní, n’est pas?

(jjv)

Stephen King je tu opět. Jeho román Ostrov Duma Key sez větší části odehrává na Floridě, mezi pevninou a oceánem, jenždovede být stejně okouzlující jako děsivý. Obé autor potřebujea umí využít ku prospěchu svého vyprávění.

Děj jeho příběhu líčí osud úspěšného stavebního podnikatele,jenž utrpěl děsivý pracovní úraz a jen zázrakem ho přežil.

Jeho manželství, které až dosud považoval za fundament svéhobytí, se rozpadne jako domeček z karet, jeho vlastní psychika jev troskách. I dobrovolná smrt patří k alternativám, jež zvažuje –ale nakonec se přece jen rozhodne žít. Anebo aspoň zkusit to.Změní prostředí, odstěhuje se na konec světa. Pod verandou jehopronajatého domu si s oblázky hraje příliv a v domě samémi v mysli jeho obyvatele se začínají odehrávat prapodivné věci. Takdivné, že se jim zdráhá sám uvěřit, a rozhodně se bojí o nichs někým promluvit. Ale co dělat, když mu stále víc začínají zasa-hovat do jeho každodenního života?

Stephen King je vynikající vypravěč mysteriózních příběhů a jehoumění dávkovat napětí je čtenářům známo. A své pověsti nezůstávápranic dlužen ani v tomto případě. Dokonalá práce s detailem,lékárnické dávkování tajuplna, zalidnění příběhu nemnoha, o tovšak věrohodnějšími a současně nevšednějšími postavami: to jsoujen některé Kingovy dovednosti a metody.

Hraje si s figurami svého příběhu stejně dovedně jako se svýmičtenáři a dovedně dávkuje napětí: podvědomě čekáme, že teď semusí přihodit něco děsivého, a pan autor nás přivede až na sámkraj útesu a jako by si řekl: ne, ještě není ta pravá chvíle ke skoku.

Možná to není veliká literatura, ale nepochybně velké vypravěč-ské umění. K čemuž v českém vydání (nakladatelství Beta – Dob-rovský) připočtěme i čtivý, verbálně bohatý překlad Lindy Bartoš-kové.

(-ěk)

TAJEMSTVÍ VELKÉHO VYPRAVĚČE

POIROT V ÚSPORNÉ VERZI?

Kniha

Televize

40 � Kultura POLICISTA

Zrádce věren žánruFilm

Mezinárodní veletrh obrannéa bezpečnostní techniky IDETslaví malé jubileum – svůj desátýročník. Od prvního ročníku v roce1993, který byl ze všeho nejvícepřehlídkou techniky Armády ČRa představením se této instituceveřejnosti, se veletrh vyprofilovalv přehlídku odrážející aktuálnísituaci v oboru armádní techniky,výcviku, souvisejících služeba v neposlední řadě bezpečnosticivilního obyvatelstva.

Tři milníky IDETMilníky při formování veletrhu byly přede-vším dvě vlny rozšíření Severoatlantické ali-ance v letech 1999 a 2004 o země ze střednía východní Evropy. Veletrh tak získal novýrozměr a postupně si vybudoval postaveníideálního místa nejen pro uzavírání kontrak-tů, ale i pro navazování nových kontaktů.Třetím a nejvýše aktuálním milníkem je glo-bální a zcela zásadní změna, která se proje-vuje během posledních let v oblasti obranya bezpečnosti – vzhledem k měnícím se rizi-kům ohrožení demokratické společnostidochází k nepřehlédnutelné integraci, spolu-práci a sbližování armádních a bezpečnost-ních struktur při obraně států, jejich zájmůa také ochraně civilního obyvatelstva. To setýká nejenom situace v jednotlivých zemích,ale i celých strategických vojenských usku-pení.

Posílená role oboru civilní bezpečnostiNa vývoj v bezpečnostní situaci, změnu celo-světových trendů v oboru bezpečnostnícha obranných technologií a tím i v poptávcevystavovatelů a návštěvníků veletrhu IDETreagovali organizátoři rozšířením záběruveletrhu o obor civilní bezpečnosti. Tentotrend se projevil již při minulém ročníkuv roce 2007 a v letošním roce je patrné jehoposílení. Poprvé se na IDET objeví oborPožární technika a služby. Navíc je letošnímzvýrazněným tématem Bezpečností technikaa služby. Veletrh IDET tedy nabídne svýmvystavovatelům možnost prezentovat kromě„klasické“ obranné techniky téměř celou šířitechniky a služeb spojených s prací integro-vaného záchranného systému. Mezi vystavo-

vateli v letošním roce budou mj. také Minis-terstvo vnitra ČR, Policie České republiky,Generální ředitelství Hasičského záchranné-ho sboru ČR, Trade Fides, THT Polička,KOV Velim, JIMI, APROKS či Holík Inter-national. Přerod veletrhu IDET v akci, kteránabídne kompletní přehled o celé oblastivojenské a civilní bezpečnosti, pak budedokončen v dalším ročníku v roce 2011, kdyse budou v jednom termínu konat veletrhyIDET a PYROS/ISET s podtitulem Veletrhyintegrovaného záchranného systému.

Odborná základna – konference, semináře,sympoziaOdbornou základnou veletrhu IDET je seriáldoprovodných konferencí, seminářů, sympo-zií a dalších akcí. Základem tohoto programupro odbornou veřejnost je mezinárodní kon-ference CATE 2009, jejíž součástí jsou mj.10. odborný seminář Materiály a technologieve výrobě speciální techniky, konferenceTaktika 2009, 9. sympozium o zbraňovýchsystémech, vědecká konference Vojenskétechnologie, 11. mezinárodní konferenceITTE Role uživatelů v integrovaném prostře-dí NEC, konference Ekonomika, logistikaa ekologie v ozbrojených silách, vědeckákonference Bezpečnost a ochrana informací,uzavřená konference uživatelů radarů PVOstátů NATO RAT 31 Support Conference,konference Bezpečnost a obrana v evrop-ském kontextu, Distanční vzdělávání, simu-lace a komunikace, Bezpečnostní manage-ment a společnost, Příprava vojenských pro-fesionálů v obranných a bezpečnostníchsilách. Teorii i praktické ukázky protipovod-ňových opatření přinese akce Ochrana předpovodněmi Brno 2009. K dispozici bude opětterénní polygon s ukázkami jízdních vlast-ností kolových vozidel.Na základně odborných konferencí sev letošním roce vyprofilovala čtyři základnítémata veletrhu:� výcvik, výzbroj, výstroj vojáka

pro operační nasazení� ochrana života, zdraví a majetku � elektronika a optronika a její aplikace� mobilita, zbraně, munice, logistika.

Hosté z celého světaSpolečně s Ministerstvem obrany ČRa Armádou ČR připravují organizátoři vele-

trhu IDET návštěvu řady oficiálních dele-gací ze zahraničí. Před dvěma roky přijelytyto delegace z 23 zemí. Letos pozvalaministryně obrany špičkové představiteleministerstev obrany a velení armád 75zemí celého světa. Pozváni budou ministřiobrany dané země a dále vždy konkrétníosoby na pozici náčelníka generálníhoštábu a národního ředitele pro vyzbrojová-ní, dále velvyslanci, vojenští letečtí přidě-lenci. Mezi pozvanými je mimo jinéi náměstek generálního tajemníka proobrannou politiku a plánování NATO panJiří Šedivý, ředitel pro vyzbrojování navelitelství NATO pan Richard Froh nebovýkonný ředitel EDA pan Alexander Weisa celá řada dalších významných osobností.Jako už tradičně do Brna přiletí leteckýspeciál z Bruselu, který přiveze jednotlivénárodní zástupce akreditované v centráleNATO. Armáda ČR tak chce využít IDETk podpoře českého obranného průmyslua umožnit setkání českých vystavovatelůs vybranými hosty.

Největší evropská přehlídkaVeletrh IDET bývá v lichých letech největ-ším evropským veletrhem, zaměřeným naobranné technologie související s pozemnímvojskem. Vše nasvědčuje, že tomu tak budei v letošním roce. Z tuzemských firemobranného průmyslu, které jsou již přihláše-ny, můžeme jmenovat např. MPI CZ,PRAGA-Export, TATRA, A. M. T. Group,RETIA, DAHER KARBOX, státní podnikyVOP-026 Šternberk a LOM Praha. Zezahraničních společností je to pak napříkladPatria, izraelský Rafael či rakouský PIK-AS. Zapomenout nesmíme ani na tradičněnejvětšího vystavovatele – Ministerstvoobrany ČR a Armádu České republiky.Armáda tentokrát obsadí pavilony G1, G2a volné plochy G a Z. Prezentovat se zdebudou jako každý IDET všechny důležitéarmádní složky. Nemění se také princip,který zaručuje, že v armádním pavilonubude vystavovatelům a zahraničním delega-cím k dispozici prakticky každý, kdov Armádě ČR rozhoduje o akvizicích.Armáda se rovněž bude podílet na odbor-ném doprovodném programu včetně dyna-mických ukázek techniky na terénním poly-gonu.

Veletrh IDET 2009: posílená role civilní

bezpečnosti

POLICISTA Inzerce � 41

hospodář-ské usedlosti

solnájezera

hvězdář-ský dale-kohled

větnáspojka

anglicky„hrot“

skladbypro čtyřinástroje

šašek

dvě různésamo-hlásky

přitakání

hodnotiteldíla

chutnáryba

připrave-né

vozidlo

vlasti-vědnémuzeum

smrdutášelma

kód státuNew York

plášťbeduína

chemickáznačkaindia

zběsilízastánci

starévztažnézájmeno

vrh

sličnýjedinec

rakouskévelko-městoháv

zkr. inter-hotelůstarořecképohřebníoběti

ženskéjménouchazeč

Zolůvromándruhyklenby

hospodář.budovastar. českýherec

lakonickylupeny

zkr. klubufilatelistůcennátekuina

Třetítajenka

rozvahovásouměr-nost

přihoditse

mužskéjméno

švihák

maďarskýlyrickýbásník

ženskéjméno

Prvnítajenka

Druhátajenka

jezdeckášavlemetropoleTuniska

předpiso-věpředložka

autoznač-ka Slovenska

označová-ní normo-vých cer-tifikátů

nepra-covitý iris výzvy

část krku

častějispatřovati

nálev autozn.Trinidadu

v hudbě„živě“ cit

římskášestkastát v Sev.Americe

jménozpěvákaBártysilný křik

žvástplemeno

korýšivýtvor

velký ještěrcirkusovéstany

předmětytroska lodi

zamítatprojedná-váníletitá

lesní zvěřusekávathlavy

krátkéčlánkyženskéjméno

věrná zvířata

pařížskéletištěpísečnýpřesyp

kus ledumnožstvízlata v minci

spodníprádlostarogerm.litery

obchodnísrážkaněmecky„studený“

pečovatlučníhmyz

lichoko-pytníci

vousobvodnívojenskáspráva

napadánírychlýpohyb

organickéředidlo

stejně

kobylímlékopův. obyv.Rumunska

�

�

��

Policista4/2009

Křížovkasoutěžní kupon

��

�

V tajenkách naleznete tituly tří detektivek americké spisovatelky Eileen Dryerové

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 30. dubna 2009Řešení z č. 2/2009 1. VRAŽDA V TEMNOTĚ 2. SMRT ZA

LETNÍ NOCI 3. VYMĚNĚNÁ TVÁŘZe správných odpovědí jsme vylosovali:Václav Bouček, Česká Lípa; Zdena Švarcová, Odry; Josef Hájek, Hodonín.Všem vylosovaným blahopřejeme a zasíláme knižní odměnu!

�

���

42 � Soutěžní křížovka POLICISTA

en den, když se Michalec vrátil pozdě večer z hospody, bylov jejich bytě, a vlastně i v celém domě, hodně rušno. Svůjnávrat z restauračního zařízení ohlásil Michalec již předdomem a pokračoval v přízemí na chodbě, když začal vykři-kovat – ať ho nikdo nesere, že každému rozbije hubu a zvlášťsi dá záležet u Čumpelíka, protože je to svině, která mu lezeza starou. Michalec vedl silné řeči, silácké a peprné výrazy si

nevybíral, ale ve skutečnosti to byl obyčejný hubený střízlík kolemsto sedmdesáti centimetrů a s bicepsy mladého drzého zajíce.

Byl červen a mnoho oken jednotlivých bytů čtyřpatrového cih-lového domu bylo otevřeno, protože bylo teplo, takže během půl-hodinky byl celý barák vzhůru. Výkřiky jako – zalez, dej pokoj,zavři hubu…se minuly účinkem. Michalec byl opět v ráži a jakovždy, když do sebe nalil plno piv a panáků, při chuti řešit pro-blémy svého manželského života.

Když se konečně dostal do bytu, k jeho řevu a spílání se při-dalo i ječení paní Terezie Michalcové a celou divokou scénu pod-malovával i pláč třech dětí. Ozýval se rachot nábytku, tříštěnírozbitého skla... Pak jeden ze sousedů, možná to byl i podezíra-ný Čumpelík, vytočil policii.

„Zase je to Michalec. Přišel namazaný z hospody a dělá domapořádek.“

Policisté, chlapi jako venkovské stodoly, se s Michalcem neví-tali ani nebratříčkovali, i když ho v tomto měsíci již viděli pošesté, ale k zákroku si přizvali správcovou domu Václavu Krem-ličkovou.

„Tak vy si, Michalec, pokoj nedáte,“ řekl mu nadstrážmistr.Držel v ruce pendrek a při pohledu na rozbité nádobí, uřvané dětia paní Michalcovou s vyraženým zubem a zavřeným pravýmokem, měl ohromnou chuť tomu hajzlíkovi jich pár nadloubata v koutku duše se tak trochu těšil na to, že Michalec zavdá pří-činu, aby mohl ten kus tvrdé gumy použít. Jenže Michalec byl,jako mnoho jiných násilníků, v podstatě zbabělec. Troufnout sina slabší ženu a děti, to ano, ale rány od chlapa se bál jako čertkříže.

„Pořádně nevaří, korunu doma neudrží, je tu bordel a slejzá ses Čumpelíkem,“ žaloval. „To přece nemohu nechat jen tak.“

„To není pravda,“ zasáhla správcová. „Ochlasta to je. Měl byse léčit.“

„Tak to vidíte, Michalec,“ přitakal policista. „Už posledně, toje před čtyřmi dny, jsem vás varoval, že vás vykážeme z bytu,jestliže nepřestanete s násilím. Vidím, že jste si to k srdci nevzal,tak se holt nedá nic dělat. Vezměte si všechno, co potřebujete,a na deset dní opustíte byt a nebudete se zdržovat ani v domě aniv okolí. Odevzdejte mi klíče, po celou dobu nesmíte…“

„Proč mě trestáte?“ blekotal stále dokola Michalec. „Tak jsemdal ženě trochu po hubě, to přece nic není, a že jsem vzbudil lidi,to zas není takový přestupek…“

„Do čtyřiadvaceti hodin to dostanete písemně… vy také paníMichalcová, a upozorňuji vás oba – vy se nesmíte vrátit a vy honesmíte do bytu pustit, dokud neuplyne stanovená doba. Desetdní. Rozumíte? Já si to přijdu zkontrolovat.“

Josef KRATOCHVÍLIlustrace Kristina POKORNÁ

OTÁZKA:Je institut vykázání pachatele domácího násilí z domu nebo bytu1 oprávněním netrestní povahy2 trestem3 přestupkem

Řešení zasílejte na adresu redakce nejpozději do 30. dubna 2009

Řešení z č. 2/2009 zní:§ 105 z.č. 94/1963 Sb., o rodině, odst. 1) – „Úprava společného jmění manželů a společnéhonájmu je stanovena v § 143 až 151 a § 703 až 709 občan-ského zákoníku. Úpravu společného jmění (majetku)mezi druhem a družkou zákon neřeší. Pokud se nedo-káží domluvit, tak soud na návrh rozhodne, ale každýnárok musí být prokázán. Správná je odpověď č. 4.Ze správných odpovědí jsme vylosovali:AntonínZapletal, Ostrava; Vlastimil Bauer, Prachatice; Magdalena Němcová, Prackovice nad Labem.Všem vylosovaným blahopřejeme a zasíláme knižní odmě-nu!

deset minut s

Kupon č. 4/ 2009

POLICISTA§§§§�

�

TT

„Můžeš mi číst před spaním z tvého rejstříku trestů, tati?“

Evžen DAVID

POLICISTA deset minut s §§§§ � 43

DDDDEEEESSSSEEEETTTT

DDDDNNNNÍÍÍÍ

čekávalo se 100, možná až 130 tisícdiváků, na rekordních 660 sportovcůze 62 zemí světa (denně se však obje-

vovalo kolem tří desetitisícovek návštěvní-ků šampionátu). Od toho se odvíjela veške-rá opatření Policie ČR (vedle zabezpečenívelké sportovní akce ze strany samotnýchpořadatelů nebo liberecké Městské policie).

„Zabezpečení mimořádně – celosvětově– významné sportovní akce chystali poli-

cisté po dobu více než dvou let a největšízásluhu na skvělé připravenosti měli místnípolicisté z dopravní policie, předevšímdopravní inženýr kpt. Bc. Jaroslav Řehák,“rekapituloval pro nás dění v půli mistrov-ských soutěží plk. Jiří Ušák, vedoucí odbo-ru Služby dopravní policie ústeckého Kraj-ského ředitelství P ČR.

Mnohé si organizátoři, včetně policistů,vyzkoušeli vloni během Světového poháru

v klasickém lyžování. Pro všechny to vlast-ně byla generální zkouška – byť v menšímkomorním provedení. K zajištění jenomdopravní situace kolem letošního MS si pakpolicejní velení připravilo bezmála 300 lidí.Když se odhady o návštěvnosti v úvodníchdnech jinak jedinečného sportovního podni-ku v naší republice nepotvrdily, vrátila sestovka moravských posil domů. Zůstalasamozřejmě kompletní liberecká „doprav-

ZZAABBEEZZPPEECCEENNÍÍMISTROVSTVÍ SVĚTA

44 � Sport POLICISTA

Zvláště v prvních dnech byla atmosféra díky počasí „romanticky bouřlivá“, ale též...

Není v žití případ(člověk) ten, aby zalíbitse mohl všem! – Taklze formulovat výchozílidové moudro k našemuohlédnutí za světovýmšampionátem lyžařův České republice,přesněji FIS Mistrovstvísvěta v klasickémlyžování, v Liberci-Vesciod 18. 2. do 1. 3. 2009. Navíc odhlédnemeod všech souvislostívlastenecko reprezentač-ních či ekonomickýcha soustředíme se pouzena bezpečnostníhledisko.

OO

Veškerou „vrchní zabezpečovací zodpovědnost“ nesli plk. Mgr. Milan Franko a jeho „pravá ruka“JUDr. František Hamerle

POLICISTA Sport � 45

ka“ a výpomoc vybraných policistů zeseverních, východních, jižních a západníchČech – nasazovaná do služby s akcentem naempatický přístup k účastníkům silničníhoprovozu!

„Smekám hluboce před nasazením našichlidí, kteří nehledí na přesčasy, obětavědojíždějí do služby z ubytování ve Strážipod Ralskem a přestože mnozí neměli většímístní znalost, rychle se po městě a kolemprostoru světového mistrovství zorientova-li,“ shrnoval v mezičase práci dopravní šéfzásahu.

O následné – a závěrečné – hodnoceníprůběhu vrcholné sportovní události „napředměstí“ stotisícového Liberce jsmepožádali velitele policejního opatření plk.Mgr. Milana Franka, náměstka ústeckéhokrajského ředitele P ČR.

„Vše jsme měli nastaveno k zabezpečeníklidných, důstojných podmínek průběhucelého šampionátu – nejen jeho soutěží, alei kolem ubytování sportovců a dalšíchúčastníků, hostů a diváků, při jejich pohybupo městě. Přes určité komplikace, kterév prvním týdnu přineslo přímo kalamitní

...řadou oficiálních hostů „šperkovaná“ – uprostřed senátníreprezentant Přemysl Sobotka

S nečekaným (přesto vlastně pro zajištění běžeckých tratívítaným) přídělem sněhu se musel vypořádat u služebníhovozidla rovněž velitel dopravních policistů plk. Jiří Ušák

Pracovníci parkovišť měli občas „k ruce“ i mezinárodní policejní hlídku – tady třeba(zleva) polsko-česko-německou

46 � Sport POLICISTA

počasí, nedošlo ani k vážnějším dopravnímnehodám, ani k závažnějšímu ohroženíveřejného pořádku, nekonalo se žádné zvý-šení nápadu kriminality.

Do druhého týdne mistrovství světa jsmemohli dokonce stáhnout část nasazených sila prostředků (původně téměř 800 policistůa na 300 aut). Přestože se končilo výrazněj-šími soutěžemi – štafetovými běhy a skokyna lyžích – a návštěvnost se zvyšovala,podařilo se udržet město a prostor sportov-ního areálu zcela v poklidu.

Když se v průběhu soutěží objevil podnětekologických aktivistů, že na sebe mohoupřipoutat pozornost, že mohou přijít se sna-hou narušit mistrovství, téměř rutinně jsmepřeskupili stávající síly, pozměnili rytmusslužby a vše se nadále obešlo bez rušivýchokamžiků, bez jakýchkoliv škod na majet-ku.

Organizátoři – i naše vedení – na koncisoutěží vyjádřili nasazeným policistůmveliké poděkování za odvedenou práci.Dlužno také přiznat, že na celkovém zdarubezpečnostních opatření se významnouměrou podíleli i vojáci Armády ČR, kteřípomáhali zejména se zajištěním pořádkupřímo kolem tratí, uvnitř sportovišť

i v jejich bezprostředním okolí,“ zdůrazňo-val férově ústecký policejní náměstek.

Policisté v centru Liberce zatkli čtyřimuže, kteří notně posilněni alkoholem oko-pávali zaparkovaná auta, a dokonce napadli

řidiče jednoho z vozů. Byl to nej-větší zásah za dobu lyžařskéhomistrovství, psalo se o něm kon-cem února v denním tisku.

***Světový šampionát v klasickém

lyžování pořádaný tento rokv České republice se pravděpo-dobně bude ještě dlouho na nej-různějších místech – z nejrůzněj-ších úhlů pohledů – přetřásat. Vesměru k policejnímu zabezpečenívelkolepé podívané by ovšemmohlo být jakékoliv „diskutová-ní“ v naprostém klidu uzavřeno...

/ki/Foto Václav ŠEBEK

Operačnímu středisku velel pplk. Vladimír Danyluk

Na hlavním řídicím středisku sekcebezpečnosti se v nepřetržitém provozustřídaly tucty specialistů

Pro předpokládané velké počty sportovních fanouškůvytvořili dopravní inženýři parkovací místa např. i na vybraných úsecích dálničního obchvatu Liberce

POLICISTA Pragoalarm/Pragosec 2009 � 47

etošní termín (v závěru února)veletrhu Pragoalarm/Pragosecumožnil vystavovatelům nabídnoutnovinky pro rok 2009. Odborníci

proto s napětím očekávali vyhodnocenísoutěže Grand Prix o nejlepší exponát,výrobek nebo službu v oblasti mechanic-kých a elektronických zabezpečovacíchsystémů, kontrolních a dozorových zaří-zení, integrovaných zabezpečovacíchsystémů, zabezpečení motorových vozi-del, hlídacích a strážních služeb, provo-zu PCO, individuálních přístrojů proelektronické bezpečnostní systémy,ochrany dat a informací, detektivníchslužeb a mnoha dalších specifickýchmožností, které mezinárodní oborovýveletrh zahrnuje.

Z vítězných „účastníků“ prestižnívýstavy uveďme alespoň AMBER (bezd-rátový monitorovací a bezpečnostnísystém) – vítaný příspěvek k tzv. HOME

CARE (domácí péče promonitorování stavu jak senio-rů, tak lidí s omezenoupohyblivostí či dlouhodoběupoutaných na lůžko!).

Za zmínku – ne-li přímopochvalu – stojí také tentokrátstánek Ministerstva vnitra ČRpřipravený pod vedením ředi-telky Muzea Policie ČRPhDr. Marcely Machutové,JUDr. Tomáše Koníčka (odborprevence kriminality) a dalšíchjejich kolegů, stejně jako stá-nek Městské policie Praha(vedený JUDr. Pavlem Kocáb-kem), jež byly vskutku hojněnavštěvované. A úroveň techni-ky, kterou obě složky používají,se potkávala s vysokým oceně-ním ze strany návštěvníků.

Text a fotoIvo KOLÁŘ

a Julius RANCSO

Detektory (zleva) požáru, pohybua pádu systému AMBER

Infrazávora Tecnoalarm Vítězná expozice

JAKO FÉNIX...

LL

HHistorická Brožíkova síň na Staroměst-ské radnici patří k nejdůstojnějším slav-nostním prostorám v Praze. Ze staletýchzdí na člověka dýchá slavná minulost,omračujícím dojmem působí velkolepéobrazy na stěnách. A právě tady se už tra-dičně konají pravidelné slavnostní slibypražských policejních nováčků. Těch,kteří mají za sebou první týdny v unifor-mě a se vší vážností a závazností teď stvr-zují své svobodné rozhodnutí, tak lako-nicky a přesně vyjádřené dvouslovnýmheslem Policie České republiky: Pomáhata chránit…

Slib nováčků je aktem vpravdě slav-nostním: účastní se ho nejen ti, kteří právěvstupují do policejních řad, ale pochopi-telně přijíždějí i jejich rodiče, manželky,děti, přátelé a přítelkyně… Hudebnídoprovod aktu obstarává orchestr nad jinékvalitní: Hudba Hradní stráže a PolicieČR. A za stolem čestných hostů se střídajínejen nejvyšší policejní funkcionáři, alenezřídka si najde čas i ministr vnitra a taképražský magistrát dává svým reprezenta-tivním zastoupením najevo, kterak sipovažuje policistů, kteří budou už za párměsíců sloužit v pražských ulicích.

Součástí ceremoniálu na Staroměstskéradnici bývá ovšem i vyznamenávání za-

sloužilých praž-ských policistů –a bohužel, něko-likrát už se stali poslední poctoukolegům, kteří veslužbě položili

život. A je to propojení vpravdě ústrojné:nováčci si tak naplno hned na začátkumohou uvědomit, že je v policejní služběmohou čekat uznání, pocty a sláva, ale žeběhem ní právě tak dnes a denně riskujíi to nejcennější. Koneckonců, ve služebnípřísaze jsou o tom přece jasná slova…

(jjv)Foto Václav ŠEBEK

48 � Slib nováčků POLICISTA

FANFÁRY Z BROŽÍKOVYSÍNĚ

Každý z nováčků dostanecoby připomínku slavnostníchvíle pamětní list

Mockrát si to zkoušeli, ale na radnici sekolikrát hlas přece jen zadrhne…

Chlapské potřesení pravicí uzavírá slavnostní obřad...

Slavná Brožíkova olejomalba Mistr JanHus před Koncilem kostnickým tvořila už tradičně pozadí slavnostního slibupražských policejních

nováčků