+ All Categories
Home > Documents > Pomocné přístroje

Pomocné přístroje

Date post: 02-Jan-2016
Category:
Upload: byron-simpson
View: 31 times
Download: 3 times
Share this document with a friend
Description:
Pomocné přístroje. Střední odborná škola Otrokovice. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. František Kocián Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. - PowerPoint PPT Presentation
22
Pomocné přístroje Střední odborná škola Otrokovice www.zlinskedumy.cz Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. František Kocián Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Transcript

Pomocné přístroje

Střední odborná škola Otrokovice

www.zlinskedumy.cz

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je ing. František KociánDostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR.

Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Charakteristika DUM

Název školy a adresa Střední odborná škola Otrokovice, tř. T. Bati 1266, 76502 Otrokovice

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0445 /3

Autor Ing. František Kocián

Označení DUM VY_32_INOVACE_SOSOTR-AE-EP/2-EL-6/11

Název DUM Pomocné přístroje

Stupeň a typ vzdělávání Středoškolské vzdělávání

Kód oboru RVP 26-57-H/01

Obor vzdělávání Autoelektrikář

Vyučovací předmět Elektropříslušenství

Druh učebního materiálu Výukový materiál

Cílová skupina Žák, 16 – 17 let

Anotace Výukový materiál je určený k frontální výuce učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem, náplň: Základní pojmy, rozdělení pomocných přístrojů, konstrukce přístrojů, zapojení přístrojů a činnost

Vybavení, pomůcky Dataprojektor

Klíčová slova Základní pojmy, stěrače, spínače, ostřikovače, vytápění a klimatizace

Datum 7. 5. 2013

Náplň výuky

StěračeKonstrukce stěračůMotorky stěračůOstřikovačeElektrické rozmrazovačeVytápění a větráníKlimatizaceKlimatizace – rozvod vzduchuKlimatizace – chladící okruh

Pomocné přístroje

Stěrače

Stěrače – jsou zařízení pro zajištění výhledu v zorném poli řidiče. Pracují na principu setření nečistoty ze skla, které brání nebo ovlivňuje výhled. Stěrače jsou primárně konstruovány pro odstranění vodní vrstvy ze skla. Používají se zejména na čelních sklech dopravních prostředků.

stíraná plocha musí být nejméně 80 % tzv. referenčního pole, stanoveného s ohledem na bezpečný výhled z místa řidiče stírací souprava musí mít nejméně dvě různé přepínatelné rychlosti musí pracovat samočinně nezávisle na řidiči stěrací raménko musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního čištění účinnost stírání musí být zaručena nejméně do 80 % nejvyšší rychlosti vozidla nebo do 160 km/hod

Konstrukce stěračů

Stěrač – skládá se z převodového mechanismu a ze stíracích ramen, které jsou vybaveny přítlačnými pružinami a z kontaktní strany stíracími gumovými pásy. Rameno je obvykle na jednom konci při okraji okna bodově upevněno na hřídeli a pohybuje se kývavými pohyby. U některých typů stěračů je základní poloha stěrače vodorovná a úhel stírací lišty se mění současně s úhlem celého pohyblivého ramene, u jiných typů stěračů je poloha pracovní lišty stěrače stále svislá a kyvné rameno jí pohybuje převážně vodorovným směrem. Je-li na okně více stěračů, jejich činné plochy se překrývají a pohyb je mechanicky koordinován tak, aby nedocházelo ke kolizím. Nejchoulostivější součástí stírací soustavy jsou pryžové stírací lišty, které musí vhodným tlakem doléhat na sklo po celé délce.

Konstrukce stěračů

Konstrukce stěrače předního skla a stěrače zadního skla je prakticky stejná.U stěrače zadního skla se používá pouze jedno stírací raménko a do Převodovky motorku je vestavěn i mechanizmus pro kývavý pohyb.

Obr. 1 : Konstrukce stěrače (Škoda Favorit)

Motorky stěračů

Většinou se používají motorky s permanentním magnetem. Počet otáček se

pohybuje v rozmezí 1 500 až 4 000 min¯¹, výkon 12 W až 50 W.

Obr. 2: Motorek s trvale připojeným záporným pólem

Obr. 3: Motorek s trvale připojeným kladným pólem

Motorky stěračů

Většinou se používají motorky s permanentním magnetem. Počet otáček se

pohybuje v rozmezí 1 500 až 4 000 min¯¹, výkon 12 W až 50 W. Dvourychlostní motor je opatřen třetím kartáčem.

Obr. 4: Dvourychlostní motorek Obr. 5: Stěračový motorek s převodovkou

Ostřikovače

Ostřikovače – jsou nezbytným doplňkem stěračů. Dříve používané ručně ovládané ostřikovače se u dnešních vozidel nevyskytují. Dnešní ostřikovače mají elektrická odstředivá nebo zubová čerpadla, která dopravují omývací kapalinu z plastové nádržky do malých trysek, umístěných zvenku kapoty před čelným sklem. Ostřikovače mohou být použity i pro zadní sklo. Mají společnou nádobku s omývací kapalinou, mají však samostatná čerpadla i trysky. Moderní auta mají i ostřikovače světlometů. Jako motorky se používají motorky s permanentním magnetem.

Elektrické rozmrazovače

Elektrické rozmrazování zadního skla je již v dnešní době běžnou výbavou automobilů. Topná mřížka je nanesena pomocí pasty s obsahem stříbrného prášku pomocí sítotisku přímo na sklo. Při tepelném zpracování skla se stříbro vpálí do povrchu a vytvoří vodivou vrstvu. Přívody se připájí speciální pájkou. Topná mřížka se napájí přes spínač a funkce je signalizována kontrolkou na přístrojové desce.

Vytápění a větrání

Vytápění – vytvoření teplotní pohody v kabině automobilu, s ohledem na teplo vytvářené posádkou automobilu. Na teplo vytvářené člověkem má největší vliv jeho tělesná hmotnost a fyzická aktivita. Pokud vytápěcí soustava nepracuje správně, může dojít k podchlazení, nebo přehřátí organizmu. Oba tyto stavy mají nepříznivý vliv na bezpečnost dopravy. Přesné požadavky na topné systémy jsou popsány v normě ČSN 30 0535. U všech automobilů musí dosahovat teplota uvnitř kabiny 18 °C při venkovní teplotě -15 °C . U vozidel s vyšší konstrukční rychlostí jak 80 km/h musí být tato podmínka splněna i pří maximální konstrukční rychlosti. U dopravních prostředků městské veřejné dopravy musí dosahovat teplota nejméně 14 °C pří -15 °C a na sedadlech se nesmí tvořit námraza. Teplota přiváděného vzduchu při vstupu do kabiny vozidla nesmí překračovat 14 °C. Teplý vzduch by měl být přiváděn především na spodní část těla, které jsou nejvíce náchylné na podchlazení, dalším důvodem je, že hlava a plíce jsou velice náchylné na přehřátí.

Vytápění a větrání Závislé vytápěcí systémy – Používají se u motorů chlazených kapalinami, kde se využívá tepla, které chladicí kapalina odvedla z motoru, u motorů chlazených vzduchem se využívá tepla výfukových zplodin. Závislé topení je jednoduché na konstrukci a má nízkou cenu, je však obtížné na regulaci a při mrazivém počasí trvá, než se kapalina ohřeje na potřebnou teplotu.

1 – vstupní kanál2 – výměník tepla3 – škrtící ventil4 – ovladač škrtícího ventilu5 – reg. klapka množství vzduchu6 – ovladač reg. Klapky7 – přívod ohřáté kapaliny8 – odvod ochlazené kapaliny9 – reg. klapka výměníku tepla10 – ovladač reg. Klapky11 – uzavírací ventil

Obr. 6: Závislé vytápění automobilu

Vytápění a větrání Nezávislé vytápěcí systémy slouží k vytápění kabin automobilů v jakoukoliv dobu, za použití dálkového ovládání nebo minihodin, pomocí nichž nastavíme čas spuštění vytápění a požadovanou teplotu. Nezávislé vytápěcí systémy výrazně zvyšují komfort posádky automobilu v zimních měsících, kdy odpadává problém s ranním odmrazováním skel a nízkými teplotami uvnitř vozidla, místo zdlouhavého škrabání skel se nastaví čas odjezdu a automobil je v danou hodinu ihned připraven k činnosti. Nevýhodou nezávislých vytápěcích systémů je

1 – ohřívací komora s hořákem2 – vstup vzduchu4 – výstup ohřátého vzduchu5 – dávkovací palivové čerpadlo6 – odvod spalin7 – řídící jednotka8 – termostat s časovým spínačem

0br.7: Nezávislé vytápění automobilu

Vytápění a větrání

Větrání – má za úkol udržovat čistotu ovzduší uvnitř kabiny vozidla a v letním období odvádí teplo produkované pasažéry a slunečním zářením. Čistotou prostředí máme na mysli odstraňování produktů lidského dýchání, jako jsou CO₂ a vlhkost, ale i CO (produktu kouření) a pachů. Podle vyhlášky Ministerstva dopravy ČR je pro zajištění čistoty ovzduší nutno dodávat minimálně 45 m³ čerstvého vzduchu na osobu při jízdě i stání. Větrací systémy máme dvojího druhu nucené nebo tzv. náporové. Je-li rychlost vzduchu vyvozovaná ventilátorem, hovoříme o nuceném větrání, jeho výhodou je víceméně konstantní výměna vzduchu, nezávislá na rozdílu teplot a intenzitě větru. Pokud využíváme rychlost proudění vzduchu podél karoserie a oblasti s kladným tlakem hovoříme o náporovém větrání. Nejčastěji se dnes používá kombinace obou systémů, kdy nucené větrání je používáno pouze při stání nebo pomalé jízdě vozidla

Klimatizace

Klimatizace – vytváří v automobilu tepelnou pohodu, ta má významný vliv na bezpečnost dopravy, zajišťuje jak přísun čerstvého vzduchu, tak jeho ohřev nebo chlazení. V dnešní době je součástí standardní nebo příplatkové výbavy automobilu všech tříd. Z důvodů snižování emisí CO₂ musí mít moderní klimatizace co nejnižší spotřebu a zároveň dostatečný výkon, aby byla schopná vytvořit tepelnou pohodu pasažérů i při vysokých teplotách. Ručně ovládané – teplota vzduchu, jeho rozdělení a množství se nastavují ručně. Tento způsob se u moderních klimatizačních soustav nepoužívá.Teplotně regulovatelné – zvolená teplota ve vnitřním prostoru karoserie je udržována na konstantní úrovni. Ručně je možno nastavovat rozdělení a množství vzduchu.Plně automatické – zvolená teplota ve vnitřním prostoru karoserie je udržována na konstantní úrovni. Automaticky je nastavováno rozdělení množství vzduchu.

Klimatizace

Klimatizační soustava se skládá z těchto základních částí:Okruh vzduchu

(1) sběrná vzduchová skříň(2) klapka čerstvého vzduchu(3) ventilátor(4) klapka vnitřní cirkulace vzduchu(5) čistič(6) výparník(7) tepelný výparník(8) klapka středního výstupu(9) klapka výstupů odmlžování skel(10) klapka výstupu do prostoru vpředu(11) klapka výstupu do prostoru nohou(12) klapka postranních výstupů

Obr.8: Klimatizace – rozvod vzduchu

Klimatizace

Klimatizační soustava se skládá z těchto základních částí:Okruh chladiva Regulační a ovládací zařízení – obslužné prvky uvnitř vozidla, kterými nastavujeme požadované parametry

(1) kompresor(2) kondenzátor(3) výparník(4) expanzní ventil(5) zásobník chladiva se sušící vložkou(6) vysokotlaký spínač(7) nízkotlaký spínač(8) přídavný ventilátor(9) řídící jednotka(10) snímač teploty

Obr.9: Klimatizace – obvod chlazení

Kontrolní otázky:1. Jaké typy motorků se používají u stěračů ?

a) Motorky sériové

b) Motorky s permanentními magnety

c) Motorky s cizím buzením

2. Jaké vytápění je závislé na teplotě chladící kapaliny motoru ?

a) Nezávislé

b) Závislé

c) Žádné

3. Obsahuje klimatizace obvod chlazení ?

a) Ne

b) Ano

c) Není podmínkou

Kontrolní otázky – řešení:1. Jaké typy motorků se používají u stěračů ?

a) Motorky sériové

b) Motorky s permanentními magnety

c) Motorky s cizím buzením

2. Jaké vytápění je závislé na teplotě chladící kapaliny motoru ?

a) Nezávislé

b) Závislé

c) Žádné

3. Obsahuje klimatizace obvod chlazení ?

a) Ne

b) Ano

c) Není podmínkou

Seznam obrázků:Obr. 1: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID

spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 2: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 3: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 4: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 5: [vid. 4. 5. 2013], dostupné http://www.google.cz/imgres?q=st%C4%9Bra%C4%8Dov%C3%A9+motorky&um

Obr. 6: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 7: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 8: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Obr. 9: JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0.

Seznam použité literatury:

[1] JAN, Z., KUBÁT, J., ŽDÁNKÝ, B., Elektrotechnika motorových vozidel II, Praha, AVID spol. sr.o., 2002, ISBN 978-80-87143-07-0

[2] ŠŤASTNÝ, J. a REMEK, B., Autoelektrika a autoelektronika, Praha, Nakladatelství T. Malina, 1994, ISBN 80-900759-6-7

[3] KUČERA, V., Elektrotechnika motorových vozidel, SNTL, Praha, 1976

[4] GAŠPAR, Daniel. Kondiční a ovládací bezpečnost. Brno, 2009. Dostupné z: http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=16855. Bakalářská práce. VUT Brno.

Děkuji za pozornost


Recommended