+ All Categories
Home > Documents > Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto...

Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto...

Date post: 06-Oct-2020
Category:
Upload: others
View: 4 times
Download: 0 times
Share this document with a friend
106
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií Petra Pírková Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po revoluci růží Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Mgr. Markéta Ţídková, Ph.D., M.A. OLOMOUC 2011
Transcript
Page 1: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Filozofická fakulta

Katedra politologie a evropských studií

Petra Pírková

Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po revoluci růží

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Markéta Ţídková, Ph.D., M.A.

OLOMOUC 2011

Page 2: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě

uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 14. prosince 2011 Petra Pírková

Page 3: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

OBSAH

ÚVOD ......................................................................................................................... 6

1. Teoretický rámec ................................................................................................... 14

1.1 Reţimy mezi demokracií a autoritářstvím..................................................... 14

1.2 Specifika reţimů postsovětského prostoru a role politické opozice ............ 19

1.3 Výzkum stranických systémů v postsovětském prostoru ........................... 22

1.4 Teorie politické opozice a opozice v soutěţivých autoritářstvích ............... 24

1.5 Shrnutí ............................................................................................................ 28

2. Vývoj stranického systému Gruzie po revoluci růţí .......................................... 29

2.1 Způsob výběru analyzovaných opozičních stran ......................................... 30

2.2 Profil deseti nejvýznamnějších opozičních stran ........................................ 32

2.2.1 Strany působící na politické scéně od Ševarnadzeho éry..................... 33

2.2.2. Strany vzniklé po revoluci růţí ............................................................. 36

3. Vliv politického systému Gruzie na postavení opozičních stran ...................... 45

3.1 Ústavní vymezení vztahu vlády a opozice .................................................... 45

3.2 Vliv volebního systému na postavení opozičních stran .............................. 50

3.3 Financování politických stran a přístup ke zdrojům .................................. 53

3.4 Média a politická soutěţ ................................................................................ 57

4. Charakteristické rysy opozičních stran ovlivňující obraz opozice před voliči 64

4.1 Nestabilita stranického systému způsobená neustálým vznikem nových

stran ...................................................................................................................... 65

4.2 Programová a ideologická neukotvenost ..................................................... 69

4.3 Závislost stran na osobnostech..................................................................... 75

ZÁVĚR ...................................................................................................................... 80

Seznam pramenů a literatury ................................................................................. 85

Prameny................................................................................................................ 85

Literatura ............................................................................................................... 91

PŘÍLOHY ................................................................................................................. 96

Page 4: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

Abstrakt .................................................................................................................. 104

Abstract ...................................................................................................................107

Page 5: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

Seznam zkratek politických stran

AM Nová pravice (Akhali Memardžveneebi)

AS Aliance pro Gruzii (Aliansi sakartvelostvis)

ČS-TD Naše Gruzie – svobodní demokraté (Čveni sakartvelo – tavisupali

demokratebi)

DAP Demokratická unie pro obrození (Demokratiuli aghordzinebis

pavširi)

DM-ES Demokratické hnutí – sjednocená Gruzie (Demokratiuli

modzraoba – ertiani sakartvelo)

ENM Sjednocené národní hnutí (Ertiani natsionaluri modzraoba)

KDM Křesťansko-demokratické hnutí (Kristianul-demokratiuli

modzraoba)

MGS Průmysl zachrání Gruzii (Mretsveloba gadaarchens Sakartvelos)

MSS Hnutí za spravedlivou Gruzii (Modzraoba samartliani

sakartvelostvis)

SG Gruzínská cesta (Sakartvelos gza)

SKP Konzervativní strana (Sakartvelos konservatiuli partia)

SLP Gruzínská labouristická strana (Sakartvelos leoboristuli partia)

SRP Republikánská strana (Sakartvelos respublikuri partia)

Page 6: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

6

ÚVOD

Politický systém Gruzie prošel v poslední dekádě četnými proměnami.

Revoluce růţí, která proběhla v roce 2003, přiměla mnohé k optimismu ohledně

demokratizace země. Vývoj se ale ukázal být komplikovanějším. Problémem

gruzínského politického systému se stala skutečnost, ţe ačkoli formálně nese

rysy demokracie, reálná podoba reţimu po revoluci zůstala ve své podstatě

autoritářská. Jedním z hlavních prvků demokracie je stranická pluralita a

moţnost alternace vlády. A právě téma politické opozice, která by měla takovou

alternativu představovat, je v porevoluční Gruzii velmi aktuální. Protesty

opozičních stran proti vládě prezidenta Michaila Saakašviliho se od roku 2007

staly běţnou součástí politického dění, ale opozice nedokázala posílit natolik,

aby vytvořila plnohodnotnou alternativu k jeho vládě. Neschopnost opozice

ohrozit silné postavení vládní strany se zatím naposledy projevila při

květnových protestech roku 2011, kdy se avizované revoluce, která měla

svrhnout prezidenta Saakašviliho, zúčastnilo 10 000 Gruzínců. Krvavé střety

v ulicích Tbilisi ale ani nepřiměly prezidenta vrátit se ze zahraniční cesty

v Maďarsku.1 Je otázkou, do jaké míry je slabý vliv opozice způsoben

nastavením politického systému a do jaké míry za své slabé postavení opoziční

strany zodpovídají samy svou vlastní politikou. Analýza faktorů, které ovlivňují

slabé postavení opozičních stran v současném politickém systému Gruzie, je

předmětem této práce.

Téma postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie zapadá do

širšího rámce zkoumání proměn reţimů postsovětského prostoru. Přístup

k výzkumu postsovětských reţimů je v mnoha ohledech problematický.

Zpočátku bylo k postsovětským politickým systémům přistupováno jako

k systémům tranzitivním, ve smyslu přechodu od autoritářství k demokracii.

Postupně se ale kvůli politickému vývoji v těchto zemích začali politologové

přiklánět k názoru, ţe se v postsovětském prostoru vytvořily a stabilizovaly nové

nedemokratické reţimy. Podobná diskuse vyvstala i v případě postsovětských

stranických systémů, na něţ nebylo moţné bez výhrad aplikovat teorie, které

1 Při demonstraci v Gruzii zemřeli dva lidé. ČT24, 26. května 2011, http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/125241-pri-demonstraci-v-gruzii-zemreli-dva-lide/ (25. 9. 2011)

Page 7: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

7

vznikly na základě analýzy liberálních demokracií západní Evropy a USA. Proto

přišli politologové s novými teoriemi, které se snaţí lépe postihnout realitu nově

vzniklých reţimů.

Tato práce vychází z předpokladu, ţe revoluce růţí sice obměnila

osobnosti vládní elity, ale postavení politických stran nacházejících se v opozici

vůči vládě se po revoluci v zásadě nezměnilo. Konkrétněji opozice stejně jako

před revolucí neobsazuje důleţité státní posty a je prakticky odříznuta od

moţnosti formování politiky. Na aktuálním vývoji gruzínského politického

systému lze demonstrovat etablování nových elit a zároveň zachování reţimu

institucionálně podobného charakteru, jakým byl Ševarnadzeho reţim. Práce

chce přispět k diskusi o tom, jakým směrem se vyvíjí gruzínský politický systém.

Do této diskuse přispívá názorem, ţe současný systém není ve fázi transformace

směrem k demokracii. Naopak se postupně vytváří nová forma reţimu, ve

kterém existuje určitá míra politických a občanských svobod a zároveň dochází

ke stabilizaci moci v rukou úzké vládní elity, coţ způsobuje oslabení politické

opozice.

Předmětem analýzy bude zodpovědět následující výzkumnou otázku: jaké

jsou hlavní faktory ovlivňující slabé postavení opozičních stran v Gruzii? Tato

otázka bude diskutována ze dvou úhlů pohledu. Prvním je vliv politického

systému na působení opozičních stran, druhým pak charakteristika vnitřního

fungování opozice, kterým opoziční strany své postavení ovlivňují samy.

Analýzou vlivu politického systému na opoziční strany bude ověřena následující

teze: Působení opozičních stran v Gruzii je omezeno nastavením politického

systému vládní stranou. Hlavními oblastmi oslabení opozice jsou v tomto

směru: nastavení rovnováhy mocí v rámci ústavy, vliv volebního

systému, nerovný přístup ke zdrojům a omezená svoboda médií.

Tato teze čerpá z výzkumu Stevena Levitskyho a Lucana A. Waye, kteří

argumentují, ţe v reţimech soutěţivého autoritářství sice formálně existují

demokratické instituce a volby jsou vnímány jako primární cesta k nabytí moci,

ale ve kterých zároveň drţitelé moci zneuţívají státních postů k vytváření

Page 8: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

8

výhodnějšího postavení vůči svým oponentům.2 Dle autorů se soutěţivé

autoritářství odlišuje od demokracie ve třech oblastech: svobodné volby,

ochrana občanských svobod a rovné podmínky politické soutěţe. Ve volbách je

sice umoţněna účast všech kandidátů, ale podmínky soutěţe jsou nastaveny tak,

aby opoziční kandidáti nevyhrávali.3 Občanské svobody jako svoboda slova a

médií jsou formálně garantovány, ale přesto dochází k jejich omezování.

Posledním znakem je nerovné pole pro politickou soutěţ, které můţe být

omezeno nerovným přístupem ke zdrojům, do médií a k právu.4

Druhým pohledem na problematiku slabé opozice je analýza jejích

vnitřních rysů. Ta má za cíl zjistit, jakým způsobem samy opoziční strany

determinují svůj osud. Pro analýzu opozičních stran si práce stanovuje

následující tezi: Neschopnost ani jedné z gruzínských opozičních stran

vyrovnat se volebními výsledky straně vládní je způsobena jejich slabou

institucionalizací v rámci politického systému. Slabá institucionalizace je

způsobena třemi faktory: zaprvé dochází k častému vznikání a zanikání

opozičních stran, zadruhé opoziční strany nejsou programově a ideologicky

ukotvené a zatřetí trpí přílišnou závislostí na jednom charismatickém lídrovi.

Teze vychází z výzkumu Scotta Mainwaringa, který porovnával stranické

systémy v demokraciích a semi-demokraciích a hledal proměnné, které tyto

systémy odlišují. Pro účely této diplomové práce budou vyuţity tyto proměnné k

vysvětlení slabého postavení gruzínských opozičních stran.

Práce je případovou studií, která analyzuje problematiku slabého

postavení opozice na případu gruzínského stranického systému. Přístup ke

zkoumanému tématu je empiricko-analytický, kdy hlavním cílem je ověřit

relevanci faktorů ovlivňujících zkoumaný jev, nikoli jejich normativní

hodnocení. Práce bude vyuţívat jednak metodu deskripce, která představí

gruzínské opoziční strany a jejich lídry a poskytne tak výchozí informace pro

další analýzu. V druhé polovině práce bude metodou analýza, která bude

diskutovat předem stanovené teze. Zdrojem pro analýzu jsou primární i

2 LEVITSKY, Steven – WAY, Lucan A.: Competitive Authoritarianism: Hybrid Regimes after the Cold War. New York, Cambridge University Press 2010, s. 5. 3 Tamtéţ, s. 8. 4 Tamtéţ, s. 10.

Page 9: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

9

sekundární zdroje. Právě práce s primárními zdroji je stěţejní, vzhledem

k aktuálnosti tématu. Konkrétně se jedná především o volební výsledky,

průzkumy veřejného mínění, zprávy volebních pozorovatelů a nevládních

organizací, programy politických stran a novinové a internetové zpravodajství.

Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První představuje teoretický rámec,

jehoţ cílem je zařadit Gruzii do kontextu politických systémů postsovětského

prostoru a nastínit teoretické přístupy k těmto systémům, které se u různých

akademiků liší. Od obecné charakteristiky postsovětských reţimů kapitola

postupuje k teorii zabývající se stranickými systémy postsovětského prostoru a

jejich specifiky. Na teorii stranických systémů navazuje teorie opozičních stran

v kontextu postsovětských reţimů, čímţ je završen teoretický rámec práce.

Následuje druhá kapitola popisující hlavní představitele gruzínské opozice. Tato

kapitola byla zařazena z toho důvodu, ţe gruzínský stranický systém byl dosud

málo systematicky zkoumán, a proto není v českém prostředí příliš známý.

Jedním z hlavních důvodů je nestabilita systému a častá obměna stran. Popis

struktury opoziční scény je však klíčový pro další analytické kapitoly, které

z předchozí charakteristiky jednotlivých aktérů vycházejí.

Třetí a čtvrtá kapitola jsou analytické a kaţdá z nich má za cíl ověřit jednu

z výše zmíněných tezí. Oblastí politického systému Gruzie a limitů, které klade

opozičním stranám, se zabývá třetí kapitola. Ta je dále rozdělena dle

jednotlivých klíčových oblastí, ve kterých jsou opoziční strany systematicky

oslabeny. Jedná se o ústavní nastavení politického systému, především

pravomocí jednotlivých sloţek moci, dále o volební systém a jeho vliv na podobu

stranického systému, přístup ke zdrojům a stranické financování a konečně

svobodu médií jakoţto prostředku pro vytváření pole politické soutěţe. Čtvrtá

kapitola se zaměří na druhou oblast oslabení opozičních stran, kterou tvoří

soubor faktorů vycházejících od opozice samotné. Kapitola se zabývá třemi

problematickými oblastmi, které tvoří častá obměna politických stran v případě

opozice, programová a ideologická neukotvenost a přílišná závislost stran na

osobnostech.

Vzhledem k zaměření práce na období posledních osmi let vývoje

gruzínského politického systému, je mnoţství odborné literatury dosud

Page 10: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

10

omezené. Přímo k tématu stranického systému Gruzie vyšla publikace The

Political Landscape of Georgia autorů Ghii Nodii a Álvaro Pinto Scholtbacha.

Jedná se o zevrubnou charakteristiku stranického systému a jeho vývoje, včetně

popisu jednotlivých politických stran. Limitem této publikace je fakt, ţe vyšla

v roce 2006 a nezahrnuje výrazný vývoj stranického systému v posledních pěti

letech včetně nových aktérů současné politické scény. Co se týče profilů autorů,

G. Nodia je významným gruzínským politologem, který v roce 2008 působil

v Saakašviliho administrativě jako ministr školství. Á. P. Scholtbach je

nizozemský politolog.

Monografií, která taktéţ analyzuje gruzínský stranický systém je

publikace nizozemského politologa Maxe Badera Against All Odds: Aiding

Political Parties in Georgia and Ukraine. Výhodou této publikace je, ţe byla

vydána v roce 2010 a proto zachycuje i fenomény objevující se na současné

politické scéně. Kniha je zaměřena na hledání problematických bodů ve vývoji

politických stran v Gruzii a na Ukrajině a na problematiku zahraniční pomoci k

vývoji stabilního vícestranického systému, která v určitých oblastech nebyla

úspěšná.

Stěţejní monografií pro tuto práci je kniha Competitive Authoritarianism

autorů Stevena Levitskyho a Lucana A. Waye, která je studií reţimů soutěţivého

autoritářství a předkládá několik základních rysů těchto reţimů, které poté

analyzuje na konkrétních případových studiích, včetně případu Gruzie. Tato

kniha tvořila základ pro teoretický rámec vyuţitý ve třetí kapitole této práce.

Další monografií, která je důleţitá pro pochopení vývoje reţimů postsovětského

prostoru, je kniha ruského politologa Dmitrije Furmana Dviženije po spirali:

Političeskaja sistjema Rossii v rjadu drugich sistjem.5 Autor zde nastiňuje, proč

se v postsovětském prostoru nevyvinuly demokratické reţimy, a vývoj v Rusku

klade do kontextu vývoje politických systémů ostatních zemí postsovětského

prostoru. Dochází přitom k závěru, ţe postsovětské reţimy mají mnoho

společných rysů a nazývá je imitačními demokraciemi. Kniha patří mezi jednu

z prvních, která analyzuje postsovětské reţimy jako celek a provádí jejich

komparaci. 5 Pohyb po spirále: Politický systém Ruska v kontextu ostatních systémů (pozn. překlad autorky)

Page 11: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

11

Co se týče české literatury zabývající se politickými a stranickými systémy

postsovětského prostoru, pak čeští politologové dosud analyzovali především

systémy východní Evropy a Ruska. Autoři Jan Holzer, Stanislav Balík a Petr

Hlaváček se zabývají tématem opozice v postsovětských reţimech, konkrétně na

Gruzii se ale ve svých případových studiích zatím nezaměřovali. Jejich publikace

jsou však vhodným doplněním teoretického rámce. Gruzie byla českými

politology častěji zkoumána z pohledu disciplíny řešení konfliktů, na

vnitropolitická témata se zaměřil například Ondřej Ditrych z Karlovy univerzity,

jehoţ analýzy publikovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Autor se

v nich věnoval opozičním demonstracím a politickou krizí roku 2007.

Z odborných analytických studií je téma často reflektováno v odborných

časopisech Demokratizatsiya či Journal of Democracy. V teoretickém rámci

práce čerpala ze studií Scotta Mainwaringa a Sarah Birch týkající se nestability

stranických systémů v nedemokratických reţimech. Jejich analýzy se zaměřují

na faktory způsobující nízkou institucionalizaci stran v těchto politických

systémech a na téma volební volatility a jejího problematického měření

v postsovětském prostoru. Mezi aktuální případové studie gruzínského

politického systému patří analýza amerického politologa Coryho Welta Still

Staging Democracy: Contestation and Conciliation in Postwar Georgia. Autor

se snaţí identifikovat příčiny selhání opozičních stran po rusko-gruzínské válce.

Další z aktuálních studií je článek Georgia‟s Soviet Legacy autora Charlese H.

Fairbankse, který předkládá otázku, s jakými problémy se potýká Gruzie jakoţto

země, která měla dle pozorovatelů nejlépe nakročeno k demokracii. Autor se

také zabývá otázkou loutkové opozice a argumentuje, ţe v současném systému

má opozice zásadní limit, kdy jí nikdy nemá být umoţněno dostat se k moci, ale

má slouţit pouze jako fasáda demokracie.

Vzhledem k omezenějšímu mnoţství dosud vydaných monografií, práce

hojně čerpala ze studií vydaných think tanky. Z těch nejdůleţitějších, které se

tématem politického systému Gruzie zabývají, patří švédsko-americký think

tank Central Asia-Caucasus Institute (CACI) and Silk Road Studies Program,

který pravidelně vydává časopis CACI Analyst, ve kterém lze nalézt studie

zaměřené na politický systém Gruzie. Ředitel CACI Svante Cornel společně s

Page 12: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

12

Niklasem Nilssonem vydali v periodiku Demokratizatsiya článek Georgian

Politics since the August 2008 War. Jedná se o analýzu vývoje politického

systému Gruzie po rusko-gruzínské válce, která doplňuje monografie, které toto

období zatím nestihly pojmout, ačkoli je pro současnou podobu systému klíčové.

Dalším z think tanků analyzujících mimo jiné gruzínskou vnitřní politiku je

Carnegie Endowment for International Peace jehoţ spolupracovník Thomas de

Waal se dlouhodobě zabývá oblastí Jiţního Kavkazu. V roce 2011 vydal studii

Georgia‟s Choices: Charting a Future in Uncertain Times, která analyzuje

vnitropolitickou situaci Gruzie po revoluci růţí a nabízí také scénáře budoucího

vývoje především po parlamentních volbách v roce 2012.

Analýzy týkající se vnitropolitických témat regionu Jiţního Kavkazu

nabízí také mezinárodní nevládní a vládní organizace (NGOs a IGOs); v práci

byly vyuţity především v případě témat financování politických stran a svobody

médií v Gruzii, na které se dosud akademická obec podrobněji nezaměřila.

Jedná se zejména o analýzy nevládních organizací Transparency International,

Open Society Georgia Foundation a Freedom House, z IGOs byly vyuţity zprávy

z pozorovatelských misí Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

(OBSE), respektive Office of Democratic Institutions and Human Rights

(ODIHR), která volební pozorovatelství zaštiťuje. Další z IGOs je Rada Evropy a

její Benátská komise, která vydala své komentáře k ústavní reformě a zabývá se

taktéţ reformou volební.

Zásadním zdrojem pro práci byly články z internetových portálů. Ty byly

vyuţity především v druhé kapitole, která popisuje gruzínské strany a jejich

lídry. Vzhledem k faktu, ţe část těchto stran vznikla aţ po roce 2008, nebyl

jejich ucelený přehled dosud zpracován, a proto bylo nezbytné vycházet

z primárních zdrojů. Podmínkou tohoto přístupu bylo ověřování informací ze

zdrojů odlišných ideových proudů, aby byla zajištěna objektivita předkládané

analýzy. Proto byly vyuţívány jak zdroje gruzínské, tak i ruské, evropské a

americké. Důleţitým zdrojem bylo internetové zpravodajství serveru Civil

Georgia, které zaloţila nevládní organizace The UN Association of Georgia,

finančně ji v současnosti sponzoruje Eurasia Partnership Foundation a Fridrich

Page 13: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

13

Ebert Stiftung,6 server sídlí v Tbilisi. Vzhledem k tomu, ţe server poskytuje

denní zpravodajství pokrývající politické dění v Gruzii, lze zde sledovat aktivity

politických stran v průběhu posledních let.

Důleţitým zdrojem ruské provenience je zpravodajský portál Lenta.ru,

který sleduje profily gruzínských politiků, jejichţ politické aktivity průběţně

mapuje. Ze zahraničních serverů zaměřujících se výhradně na zpravodajství o

Gruzii byly vyuţity Georgian Daily, se sídlem v New Yorku a GeorgiaTimes.info

provozovaným z Ruska. Z dalších internetových zdrojů lze jmenovat The

Economist, Radio Free Europe/Radio Liberty, RIA Novosti či Caucasian Knot,

které taktéţ monitorují politické dění Jiţního Kavkazu. K doplnění spektra

informací byl vyuţit i blog novináře Paula Rimpla, který pracuje například pro

The Moscow Times či EurasiaNet.org, a který v Gruzii ţije a informuje o

politickém dění po revoluci růţí.

Vzhledem k pouţívání gruzínských názvů a citací z ruských zdrojů bylo

třeba práci sjednotit po stránce jazykové. V práci je pouţit český fonetický přepis

gruzínských jmen a názvů; důvodem je jeho lepší srozumitelnost pro českého

čtenáře neţ v případě přepisu anglického. U citací ruskojazyčných zdrojů práce

taktéţ pouţívá fonetický přepis z azbuky za účelem lepší srozumitelnosti textu.

Specifickým problémem práce byl překlad názvů politických stran a pouţívání

jejich zkratek. Vzhledem k faktu, ţe většina názvů gruzínských politických stran

nebyla dosud do češtiny jednotně překládána a tudíţ neexistuje vzor, který by

mohl být v práci vyuţit, uvádí práce zkratky politických stran podle jejich názvů

v gruzínštině přepsaných do latinky. Protoţe tyto zkratky s českým překladem

názvů stran nekorespondují, je jejich přehled uveden na počátku práce

v seznamu pouţitých zkratek.

Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří se jakoukoli měrou

podíleli na dokončení této diplomové práce. Poděkování patří především Mgr.

Markétě Ţídkové, Ph.D., M.A. za odborné vedení, cenné připomínky a za

veškerou pomoc, kterou mi věnovala v průběhu psaní této práce. Děkuji také

Tatovi Khundadze za pomoc při shromaţďování zdrojů k této práci.

6 About Civil.ge. Civil.ge, http://civil.ge/eng/category.php?id=84 (26. 11. 2011)

Page 14: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

14

1. Teoretický rámec

Abychom mohli hodnotit postavení opozičních stran v politickém

systému Gruzie, je třeba nejprve tento politický systém charakterizovat.

Postsovětské reţimy mají svá specifika, kdy v sobě pojí prvky demokracie i

autoritářství, a proto můţe být jejich kategorizace pro vnějšího pozorovatele

komplikovaná. Teoretická část se zaměří na popis základních rysů těchto reţimů

včetně role, kterou v nich zastává politická opozice. Úvod se bude zabývat

definicí samotného pojmu politická opozice, který je ústředním v této práci.

Definice však nestačí, protoţe politická opozice můţe měnit svoji roli a funkci

v závislosti na reţimu, ve kterém působí. Proto se nelze vyhnout debatě o povaze

reţimů postsovětského prostoru v jejich vývoji po roce 1991. Jsou tyto reţimy ve

fázi komplikované tranzice k demokracii nebo jsou autoritářskými reţimy? Nebo

je třeba pro ně nalézt kategorii novou?

Tato debata se odráţí i do teorie stranických systémů, kdy bylo nutné

reagovat na měnící se charakter reţimů. Klasická Sartoriho klasifikace

stranických systémů vznikla z případových studií západních liberálních

demokracií. Aplikace této teorie na postsovětský prostor by však byla zavádějící,

protoţe by nutně zkreslovala odlišnou realitu. Výzkum postsovětských

stranických systémů tedy museli politologové uchopit z jiné strany a definovat

rozdíly, které odlišují postavení politických stran v nových nedemokratických

reţimech od stran v demokraciích. Tento teoretický pohled na strany

postsovětských reţimů popíše následující kapitola a dále bude aplikován na

případ Gruzie.

1.1 Režimy mezi demokracií a autoritářstvím

V postsovětském prostoru se setkáváme s problémem, kdy nelze politický

systém posuzovat ani podle teorií platných pro demokracie, ani podle těch, které

popisují autoritářství. Mezi politology se setkáme s třemi různými přístupy, jak

kategorizovat tyto reţimy. První skupina tvrdí, ţe je třeba tyto reţimy povaţovat

za autoritářské. Podle Juana J. Linze je označení volební autoritářství pro

nezdařené demokratické tranzice vhodnější neţ termín pseudodemokracie,

protoţe zařazení těchto reţimů jako jeden z typů demokracie vzniklo z touhy

politologů po vývoji směrem k demokracii v těchto zemích, nicméně reálná

Page 15: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

15

podoba reţimů odpovídá spíše autoritářství.7 Opačný názor zastává druhá

skupina politologů, která stejné reţimy označuje například termínem defektní

demokracie, kdy se spíše klade důraz na fakt, ţe reţimy praktikují demokratické

postupy, ale v minimální míře. Například volby se sice dají označit za pluralitní

a soutěţivé, protoţe se jich účastní opoziční strany, ale tato podmínka je splněna

minimálně, protoţe soutěţ je nastavena tak, aby jí opozice nevyhrála.8 Se

zařazením těchto reţimů blíţe k demokracii se setkáváme u Fareeda Zakarii

(neliberální demokracie) či Wolfganga Merkela (defektní demokracie). Pojem

hybridní režimy se pak stal jakýmsi kompromisem mezi oběma variantami a

jeho cílem bylo vyjádřit fakt, ţe se sledované reţimy nedají zařadit do ţádné

z kategorií. 9

Při definování reţimů pohybujících se mezi demokracií a autoritářstvím

zároveň vyvstala otázka, jak tento prostor plný různých typů reţimů vymezit.

Jedním způsobem, který provedl například Larry Diamond, je vyuţití indexu

svobody ve světě americké nevládní organizace Freedom House. Ta kaţdoročně

uvádí tabulku, kdy řadí státy na škále 1-7 podle míry politických svobod, kdy 1

jsou nejvíce svobodné a 7 nejméně svobodné reţimy. Dle Diamonda jsou

liberální demokracie ohraničeny maximálním skórem 2 v oblasti politických

práv a občanských svobod. Reţimy, které mají minimální skóre 2 a maximální

3,5 Diamond označuje za volební demokracie. Hybridní reţimy se pak pohybují

mezi 3,5 a 4,5 stupně a soutěţivá autoritářství zhruba do 6,5 stupně.10 Vyuţití

indexu Freedom House pro politologickou analýzu bývá kritizováno kvůli

metodologické neprůhlednosti, nicméně stále patří mezi nejvíce pouţívanou

metodu pro klasifikaci reţimů.11

7 LINZ, Juan J.: Totalitarian and Authoritarian Regimes. Lynne Reinner Publishers 2000, s. 33-34. 8 SCHEDLER, Andreas: The Logic of Electoral Authoritarianism. In: SCHEDLER, Andreas (Ed.): Electoral Authoritarianism. Lynne Rienner Publishers 2006, s. 3. 9 Viz SHEVTSOVA, Lilya: Russia‟s Hybrid Regime: Ten Years After the Soviet Breakup. Journal of Democracy, 12, 2001, č. 4, s. 65-70. a DIAMOND, Larry: Elections without Democracy: Thinking about hybrid regimes. Journal of Democracy, 13, 2002, č. 2, s. 21-35. 10 Tamtéţ, s. 30-31. 11 Alternativní způsob odlišení mezi demokracií a volebním autoritářstvím navrhl Adam Przeworski, který stanovil pravidlo, ţe reţim není demokratický, pokud sice zaplňuje legislativní a exekutivní posty skrze volby, ale vládní strana tyto volby nikdy neprohraje. Przeworski argumentuje tím, ţe pokud vládní strana nikdy neprohrává, není moţné ověřit, jestli by byla schopna předat moc opozici mírovou cestou. PRZEWORSKI, Adam: Democracy and

Page 16: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

16

Kategorie hybridních reţimů je však stále široká a lze do ní zařadit jak

reţimy, ve kterých existuje do určité míry politická svoboda, tak i země

nesvobodné. I proto se akademici snaţili upřesnit kritéria a popisují konkrétní

znaky jednotlivých typů reţimů. Fareed Zakaria ve svém textu The Rise of

Illiberal Democracy odlišuje mezi liberální a neliberální demokracií.12

Typickým prvkem liberálních demokracií je dle něj tzv. konstituční liberalismus.

Pojmem konstituční liberalismus je myšlen například právní stát, právo na

majetek, oddělení mocí nebo svoboda slova. Charakteristikou neliberálních

demokracií je absence konstitučního liberalismu. V praxi to pak můţe znamenat

například, ţe v dané zemi ústavně není omezena působnost politických stran,

ale reálně je u moci strana jedna s malým prostorem pro její alternaci.

Konceptem neliberální demokracie se zabývá také německý politolog

Wolfgang Merkel. Jeho pojmenování pro nově se demokratizující reţimy je

defektní demokracie. Tu dále dělí na čtyři typy, mezi nimiţ je jiţ zmíněná

neliberální demokracie, exkluzivní demokracie, panská demokracie (domain

democracy) a delegativní demokracie. Neliberální demokracie je podle Merkela

velmi častou variantou defektních demokracií a vyznačuje se nerespektováním

právního státu. Defektem exkluzivní demokracie je omezení volebního práva na

určitou skupinu občanů státu, respektive vyčlenění určité skupiny. Ta můţe být

například etnicky nebo náboţensky definovaná. Dalším typem je panská

demokracie, ve které dochází k převzetí části pravomocí například armádou,

guerillou nebo nadnárodní korporací z rukou demokraticky zvolených

zastupitelů. Tento typ se objevuje především v zemích Latinské Ameriky.

Posledním typem je delegativní demokracie, ve které jsou moc zákonodárná a

soudní omezeny na úkor moci výkonné. Narušuje se tak systém brzd a rovnováh

a často zde vládne charismatický prezident.13

Merkel se dále zamýšlí nad faktory, které způsobují vznik defektních

demokracií. Tím můţe být podle něj například nedokončený socio-ekonomický

vývoj společnosti, který se vyznačuje slabou střední vrstvou. Majetná vrstva

Development: Political Institutions and Well-Being in the World 1950-1990. Cambridge University Press 2000, s. 27. 12 ZAKARIA, Fareed: The Rise of Illiberal Democracy. Forreign Affairs, 76, 1997, č. 6, s. 23. 13 MERKEL, Wolfgang: Embedded and Deffective Democracies: Theory and Empiricism. Democratization, 11, 2004, č. 5, s. 49-50.

Page 17: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

17

můţe demokracii vnímat jako ohroţení svých zájmů a plné demokratizaci

aktivně bránit. Dalším faktorem můţe být finanční krize, která způsobuje

posílení exekutivy. Ta můţe vládnout ve stavu legislativní nouze či za pomocí

dekretů. Exkluzivní demokracie vzniká tam, kde je sociální kapitál rozdělen

podle etnické příslušnosti. Merkel se v postsovětském kontextu vyjadřuje také

k politické kultuře, která můţe být ovlivněna dlouhým trváním předchozího

totalitního reţimu. V takové společnosti často není respektován systém brzd a

rovnováh a dochází k obtíţnému zakotvení demokratických institucí z důvodu

zakořeněnosti systému klientelismu a korupce.14

S trochu odlišným konceptem, který však částečně čerpá ze Zakarii a

Merkela, přišli Steven Levitsky a Lucan A. Way. Ve své knize Competitive

Authoritarianism charakterizují typ reţimu, který nazývají soutěživé

autoritářství. Tento reţim podle autorů stojí mezi demokracií a autoritářstvím a

je svébytnou kategorií reţimu, kterou ani demokracie ani autoritářství

nedokáţou pojmout. Soutěţivé autoritářství je reţim, ve kterém formálně

existují demokratické instituce, které jsou vnímány jako způsob nabytí moci,

nicméně drţitelé moci jsou zde zvýhodněni vůči oponentům. Sice se zde koná

politická soutěţ, ale pole působnosti je omezeno v neprospěch opozice.15 Autoři

zároveň tvrdí, ţe soutěţivé autoritářství není to samé jako defektní demokracie,

protoţe defekty mohou nastat v různých oblastech. Exkluzivní demokracie,

jejímţ příkladem je Litva, která nepřiznává ruské menšině právo volit, je

diametrálně jiným reţimem neţ například Ukrajina. Ta sice neklade omezení ve

volebním právu, ale autoři ji řadí mezi soutěţivé autoritářství, protoţe zde chybí

rovné podmínky mezi vládou a opozicí.16 Některé defektní demokracie tak

mohou být demokraciemi, ale jiné jsou autoritářskými reţimy.

Rozdělení reţimů se zaměřením na reţimy autoritářského typu provádí

Graeme Gill, který za autoritářské povaţuje sultanistické reţimy a uzavřené

oligarchie, oproti tomu otevřené oligarchie a etnické demokracie povaţuje za

fasádní demokracie (facade democracies). Plebiscitní demokracie mohou být

podle něj jak fasádní demokracie, tak autoritářství. Jak se tyto reţimy od sebe

14 Tamtéţ, s. 22-23. 15 LEVITSKY, S. – WAY, L. A.: c. d., s. 5. 16 Tamtéţ, s. 15.

Page 18: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

18

odlišují? Sultanismus je reţim, ve kterém je prezident prakticky neomezený

opozicí nebo parlamentem a volby a parlament jsou pouze zástěrkou pro jeho

neomezenou moc.17 V oligarchii je u moci skupina. Vedení se tak můţe

obměňovat, ale běţná společnost má na obměnu minimální vliv a opozice je zde

zastrašována. V uzavřené oligarchii jsou změny vlády nastoleny v rámci

vládnoucí skupiny, kde volby nemají na změnu ţádný vliv. Oproti tomu

v otevřené oligarchii se změny odehrávají prostřednictvím voleb tak, aby se

vytvořil alespoň jednou za čas dojem zodpovědnosti vlády vůči občanům.

Plebiscitní demokracie je reţimem, kde jsou přítomny demokratické instituce,

nicméně prezident zde vyuţívá svých pravomocí k tomu, aby marginalizoval

parlament a opozici.18 V praxi se často tyto kategorie reţimů prolínají.

Z českých politologů se tématem zabývají například Jan Holzer a

Stanislav Balík, kteří nabízejí ve své publikaci Postkomunistické

nedemokratické režimy aplikaci Linzovy teorie autoritářských reţimů na reţimy

v postsovětském prostoru. Pomocí několika případových studií se snaţí dokázat,

ţe se tyto reţimy nenacházejí ve stádiu nedokončené tranzice, ale ve všech

zkoumaných případech se etabloval reţim nový, buď nedemokratický, nebo

hybridní.19 Autoři například tvrdí, ţe v hybridním reţimu se na rozdíl od reţimu

autoritářského často konají volby soutěţivé, nicméně tyto volby nezaručí

politický pluralismus. Ten je v postkomunismu omezen v jiných sférách

společenského ţivota, například ve sféře ekonomické.20

Vrátíme-li se k původní teoretické otázce, zda jsou reţimy objevující se

v postsovětském prostoru typem demokracie, autoritářství nebo svébytnou

kategorií, lze vyvodit následující závěry. Pouţijeme-li Freedom House Index

k oddělení liberálních demokracií od méně svobodných reţimů, zjistíme, ţe

s výjimkou Pobaltí není demokratická ţádná z postsovětských zemí. Nejvíce se

dle indexu v posledních letech demokracii blíţilo Moldavsko a Ukrajina, které

mají index politických práv a občanských svobod pro rok 2011 na hodnotě 3.

17 GILL, Graeme: Democracy and Post-communism: Political change in the post-communist world. London, Routledge 2002, s. 4. 18 Tamtéţ, s. 4. 19 HOLZER, Jan – BALÍK, Stanislav: Postkomunistické nedemokratické režimy: Studie k proměnám politické teorie v posttranzitivním čase. Brno, CDK 2007, s. 177-178. 20 Tamtéţ, s. 180.

Page 19: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

19

Gruzie následuje za nimi s indexem 3,5, kdy je hůře hodnocena v politických

právech.21 Zaměříme-li se na kategorizaci gruzínského reţimu, pak podle

Merkelovy teorie by se Gruzie se svoji silnou exekutivou v současnosti nejvíce

blíţila kategorii delegativní demokracie. Levitsky a Way řadí Saakašviliho reţim

do kategorie soutěţivého autoritářství, coţ se podle nich prokázalo v roce 2007

uzavřením opoziční televize Imedi.22 Dle kategorizace Graeme Gilla by pak

Gruzie byla nejspíše plebiscitní demokracií, která stojí na pomezí demokracie a

autoritářství.

1.2 Specifika režimů postsovětského prostoru a role politické

opozice

Postsovětské reţimy se dají rozdělit do tří skupin podle toho, do jaké míry

se demokratizovaly. Za autoritářské reţimy neopatrimoniálního či aţ

sultanistického charakteru jsou v současnosti povaţovány Bělorusko,

Kazachstán, Tádţikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. Na opačném pólu stojí tři

demokracie Litva, Lotyšsko a Estonsko.23 Ostatní postsovětské reţimy se

pohybují na škále mezi demokracií a autoritářstvím, jejich vlády jsou často

personalizované nebo klanové, ale zároveň existují slabé instituce.24 Vývoj

postsovětských reţimů po rozpadu SSSR byl pro pozorovatele velmi matoucí

především vzhledem k rétorice politických elit, které se povaţovaly za

demokratické. Právě nezpochybnění demokratické cesty ţádnou významnou

politickou skupinou se stalo hlavním rysem přechodu v roce 1991, kdy

v podstatě neexistovala ideologická konkurence, ale všechny politické skupiny

prohlašovaly své odhodlání k demokracii.25 Proč se v nástupnických zemích

SSSR demokracie nevyvinula?

21 Freedom in the World 2011 – Georgia. In: Freedom House, http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2011&country=8042 (17. 10. 2011) 22 LEVITSKY, S. – WAY, L. A.: c. d., s. 33. 23 McFAUL, Michael: Political Transitions: Democracy and the Former Soviet Union. Harvard International Review, 18. dubna 2007, http://hir.harvard.edu/soviet-legacies/political-transitions (26. 8. 2011). 24 Viz. Příloha č. 1 – Freedom House: Mapa svobody střední a východní Evropy/postsovětského prostoru 2011. 25 FURMAN, Dmitrij: Dviženije po spirali: Političeskaja sistjema Rossii v rjadu drugich sistjem. Moskva, Vjes mir 2010, s. 21.

Page 20: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

20

Touto otázkou se zabýval ruský politolog Dmitrij Furman, podle jehoţ

názoru touha po demokracii nebyla falešná, co ovšem selhalo, byly metody.

Vlády postsovětského prostoru byly ochotny ve jménu rychlého nastolení

demokracie prosazovat metody typu rozpuštění parlamentu, změn ústavy nebo

falšování voleb. Jako příklad uvádí Furman výrok prezidenta Borise Jelcina,

který odůvodnil své rozhodnutí rozpustit parlament potřebou utvrdit

demokracii ve státě.26 Politická elita ve své touze po rychlém přechodu

k demokracii a trţní ekonomice tedy začala stavět dům od střechy, aniţ by

vybudovala základy v podobě demokratických institucí, které dosud

neexistovaly ve společnosti, která s demokracií neměla ţádnou historickou

zkušenost. Výsledkem se stala demokratická fasáda při zachování starých

autoritářských postupů.

Fasádní charakter reţimů zároveň determinoval postavení politické

opozice. Ačkoli opozice je v postsovětských reţimech přítomna, čili není

oficiálně zakazována vládní mocí, a pluralita stranického systému bývá

zakotvena v ústavě, reálně se opoziční strany k moci nedostanou. K obměně

vlády ve většině případů neslouţí institut svobodných voleb. Nelze sice tvrdit, ţe

v postsovětském prostoru nedošlo po roce 1991 k ţádným svobodným volbám,

nicméně pokud k nim došlo, pak v nich zatím vţdy byla znovuzvolena dosavadní

vládní garnitura. K obměnám vlády a k vynesení opozice k moci tak dosud

slouţily převáţně převraty, puče a revoluce. Podle Furmana došlo

v postsovětském prostoru s výjimkou Pobaltí ke konstitučnímu předání moci do

rukou opozice pouze pětkrát; z toho třikrát v Moldavsku, dále v Bělorusku v roce

1994 a na Ukrajině v roce 1994.27 Do tohoto výčtu by se dal zahrnout ještě šestý

aktuální případ Ukrajiny v roce 2010, kdy byl demokraticky zvolen do té doby

opoziční Viktor Janukovyč.

V kontextu problematiky neschopnosti změny vlády cestou voleb nelze

nezmínit fenomén první dekády 21. století – tzv. barevné revoluce.

V postsovětském prostoru proběhly nekrvavé revoluce v poměrně krátkém

období nejdříve v Gruzii na konci roku 2003 (revoluce růţí), poté na Ukrajině na

konci roku 2004 (oranţová revoluce) a v Kyrgyzstánu na počátku roku 2005 26 Tamtéţ, s. 26. 27 Tamtéţ, s. 9.

Page 21: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

21

(tulipánová revoluce). Tento cyklus nekrvavých změn předchozích reţimů, které

byly nedemokratické, vyvolal novou víru v moţnost demokratické transformace

v postsovětském prostoru a setkal se s pozitivní odezvou EU a USA. Dnes však

jiţ můţeme říci, ţe tato očekávání zůstala nenaplněna. Barevné revoluce totiţ do

velké míry vyloučily účast občanské společnosti a byly spíše mocenským bojem

v rámci elity.28 Buď se tedy nová vládní garnitura vrátila ke starým postupům,

coţ v případě Kyrgyzstánu vedlo k nové krvavé revoluci v roce 2010 nebo

v případě Ukrajiny voliči zklamaní porevoluční politikou demokraticky zvolili

zpět staré tváře, jejichţ cílem jiţ demokratizace není. Gruzie v současnosti

balancuje mezi oběma scénáři, kdy se vláda částečně vrátila ke starým

postupům, ale zároveň má dostatečnou legitimitu mezi obyvateli, coţ prozatím

odvrací hrozbu dalšího převratu.

Dosavadní vývoj tedy spíše potvrdil tendenci k pohybování se

v revolučních cyklech. K tomuto závěru došel na základě zkoumání barevných

revolucí politolog Henry E. Hale. Dle něj autoritativní prezident, který je

alespoň formálně volen, vţdy oslabuje na konci svého funkčního období, coţ

vytváří prostor pro moţnost revoluce. Ta ale nemusí být demokratickou revolucí

v pravém slova smyslu, ale pouze výměnou elity se zachováním stejného reţimu.

Dochází tak podle něj k neustálému střídání demokratizačního období,

autokracie a revoluce.29 Levitsky a Way reţimy, které se pohybují v revolučních

cyklech, označují za nestabilní autoritářství, kdy se jedná o země, které jiţ

několikrát prošly demokratickou tranzicí, ale přesto se nedemokratizovaly.30

Pokusy o demokratickou transformaci v postsovětském prostoru dosud ve

většině případů selhaly. Postupně se zde vyvinuly reţimy, které jsou ve své

podstatě autoritářské. Reţimy se od sebe liší mírou politické svobody a mírou

vyuţití demokratických prvků, zároveň nalezneme různou míru stabilizace

reţimů. Následující analýza postavení opozice v Gruzii bude vycházet

z předchozích analýz charakteru postsovětských reţimů a bude ji posuzovat jako

soutěţivé autoritářství.

28 TUDOROIU, Theodor: Rose, Orange, and Tulip: The failed post-Soviet revolutions. Communist and Post-Communist Studies, 40, 2007, č. 3, s. 316. 29 Viz HALE, Henry E.: Regime Cycles: Democracy, Autocracy, and Revolution in Post-Soviet Eurasia. World Politics, 58, 2005, č. 1, s. 133-165. 30 LEVITSKI, S. – WAY, L. A.: c. d., s. 22.

Page 22: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

22

1.3 Výzkum stranických systémů v postsovětském prostoru

Stabilní systémy více stran jsou jedním ze základních kamenů, na kterých

stojí demokratické reţimy. V soutěţivých autoritářstvích nalezneme

vícestranické systémy stejně jako v demokraciích, nicméně existence více stran

zde nezaručuje demokratickou vládu. Co je tedy důvodem selhání hlavní funkce

vícestranických systémů v soutěţivých autoritářstvích a čím se liší strany

v rozvojových zemích od stran rozvinutých demokracií? Tímto tématem se

zabýval Scott Mainwaring, který provedl srovnání stranických systémů

rozvinutých demokracií a semi-demokracií a dospěl k závěru, ţe strany

v nerozvinutých demokraciích nebo v hybridních reţimech se liší především

svou nízkou institucionalizací.

Rozdíly lze najít ve třech hlavních oblastech. Zaprvé semi-demokracie

vykazují vyšší volební volatilitu neţ rozvinuté demokracie. Vysoká volatilita

znamená vysokou míru proměny stranického spektra oproti předešlým

volbám.31 Druhým jevem, který poukazuje na nízkou institucionalizaci, je

propojení mezi voliči a stranami, které bývá v semi-demokraciích méně

ideologické a programatické, coţ poukazuje na slabé zakořenění stran ve

společnosti. Zatřetí je v semi-demokraciích vztah mezi voliči a stranami více

personalistický.32

Jak ale nízká institucionalizace stran souvisí s formou reţimu? Dle S.

Mainwaringa jsou málo institucionalizované strany nestabilní, a proto nejsou

zakořeněné ve společnosti tak silně jako strany vyvinutých demokracií, a proto

nemohou plnit své funkce. I proto v semi-demokraciích můţeme pozorovat

častý vznik nových politických stran a zároveň jejich krátkou ţivotnost, případně

jejich štěpení nebo naopak spojování do nových koalic. V případě

institucionalizovaných stranických systémů jsou politické strany legitimní a

společnost i političtí aktéři chápou jejich roli v demokracii, ačkoli mohou být

k jednotlivým stranám kritičtí. Taková legitimita ale většinou chybí u stran

reţimů hybridních. Posledním jmenovaným rysem nestability těchto stran je

31 CHYTILEK, Roman a kol.: Volební systémy. Praha, Portál 2009, s. 90. 32 MAINWARING, Scott – TORCAL, Mariano: Party System Institutionalization and Party System Theory after the Third Wave of Democratization. Working Paper #319, The Kellogg Institute of International Studies at the University of Notre Dame, 2005, http://nd.edu/~kellogg/publications/workingpapers/WPS/319.pdf (14. 6. 2011)

Page 23: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

23

jejich přílišná závislost na několika charismatických lídrech, kdy strana není

schopna být samostatným subjektem sama o sobě.33

Doplnění Mainwaringova teoretického rámce pro výzkum slabé

institucionalizace politických stran poskytla Sarah Birch, která se v tomto

ohledu zaměřila právě na postsovětské reţimy. Volební volatilita můţe mít dle

Sarah Birch tři různé příčiny: 1. Změna voličských preferencí za předpokladu, ţe

se volič účastnil obou zkoumaných voleb, 2. Změna v kompozici elektorátu, 3.

Obměna stran účastnících se voleb.34 Při výzkumu volební volatility ve

stabilizovaných demokraciích se pozornost zaměřuje především na první dvě

příčiny, protoţe stranický systém bývá stabilní. Jinak je tomu při studiu

volatility v postsovětském prostoru, kde se první dvě příčiny volatility stávají

nerelevantní, protoţe dochází mezi jednotlivými volbami nejen ke změně

volebních preferencí voličů, ale přímo k obměnám politických stran. Jako

příklad uvádí S. Birch volby v Moldavsku v letech 1994 a 1998, kdy ţádná

z politických stran, která byla zvolena v roce 1994, nebyla znovuzvolena ve

volbách 1998.35 Je tedy zřejmé, ţe v takovém případě by výpočet volební

volatility ve smyslu obměny voličských preferencí byl nemoţný. Proto S. Birch

nabízí alternativu, kterou nazývá party replacement (obměna stran). Výpočet

party replacement určuje, do jaké míry zůstává stranické spektrum neměnné a

stabilní. Mainwaringovu tezi bychom v tomto případě mohli nahradit tvrzením,

ţe vysoká míra obměny stran v politickém systému způsobuje nízkou

institucionalizaci politických stran.

Je namístě vysvětlit i důvod, proč práce přistupuje k faktoru obměny

stran kvalitativně a nikoli kvantitativně. Volební volatilita je proměnná, která je

vyjadřována Pedersonovým indexem, tento vzorec S. Birch upravila pro výpočet

obměny stran. Kvantitativně se tato proměnná vyjadřuje z důvodu výzkumu

tohoto jevu na větším mnoţství případů. I Gruzie byla do těchto kvantitativních

výzkumů několikrát zahrnuta, ale její volební volatilita se v různých výzkumech

pohybovala na škále od středně vysoké aţ po vysokou. Důvodem rozptylu byl

33 Tamtéţ., s.1-2. 34 BIRCH, Sarah: Electoral Systems and Party System Stability in Post-Communist Europe. University of Essex, 2001, s. 3, http://www2.essex.ac.uk/elect/database/papers/SBvolatility.pdf (13. 11. 2011) 35 Tamtéţ, s. 5.

Page 24: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

24

právě fakt popsaný S. Birch, kdy v postsovětském prostoru dochází k volatilitě

daleko více shora z rozhodnutí elit, neţli zdola z vůle voličů, proto výzkum

obměny voličských preferencí ztrácí na relevanci.

Pokud bychom chtěli vypočítat alespoň hodnotu obměny stran, narazíme

na další problém, kdy je nejen v gruzínském stranickém systému velmi obtíţné

určit, která strana je skutečně nově vzniklým subjektem. Vznikají-li nové strany,

pak k tomu dochází štěpením stran, vznikem koalice či přejmenováním, často si

však strana zachová stejné osobnosti i program. Je pak taková strana nová nebo

strará?36 Ačkoli jiţ proběhly pokusy o definici, kterou stranu povaţovat za novou

a kterou za starou, reálně lze stále narazit na případy obtíţně zařaditelné.37

V postsovětském prostoru nalezneme takových specifických případů poměrně

mnoho, a proto je namístě kvalitativní analýza jednotlivých stranických systémů

postsovětského prostoru,38 která by se zaměřila na typické faktory pro tyto

systémy. S. Birch k tomuto problému uvádí: „…není pravdou, že politická soutěž

v post-komunistické Evropě postrádá systematičnost, kterou většinou

připisujeme západním stranickým systémům; tato systematičnost pouze neleží

tam, kde jí hledáme nejčastěji – tedy ve stabilním systému volební soutěže mezi

institucionalizovanými politickými organizacemi. Výzvou pro studenty post-

komunistických systémů je objevit jak tyto systémy fungují a v čem spočívají

jejich zákonitosti.“39

1.4 Teorie politické opozice a opozice v soutěživých

autoritářstvích

Pojem politická opozice, se kterým tato práce operuje, není úplně

jednoznačný a můţe nabývat různých významů v závislosti na tom, jaký reţim je

analyzován. Obecně teorie politické opozice rozlišuje mezi dvěma základními

termíny - opozice v širokém slova smyslu a opozice v úzkém slova smyslu.

Pokud hovoříme o uţším vymezení opozice, pak je míněna opozice

jakoţto instituce, která aktivně usiluje o svrţení vlády a nastoupení na její místo;

36 CHYTILEK, R. a spol.: c. d., s. 92. 37 Tamtéţ, s. 93-94. 38 Max Bader tvrdí, ţe systematická analýza gruzínského stranického systému dosud neproběhla, Gruzie byla pouze zahrnuta do tzv. large-n výzkumů. Viz BADER, Max: Against All Odds: Aiding Political Parties in Georgia and Ukraine. Amsterdam University Press 2010, s. 80. 39 BIRCH, S.: c. d., s. 13.

Page 25: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

25

jedná se tedy o politické strany a skupiny politických stran.40 Taková opozice je

typická pro demokracie, kde patří mezi hlavní pilíře reţimu.

Pro nedemokratické autoritářské reţimy tato kategorie nebyla dostačující,

protoţe opozice jako instituce zde neexistovala. To však nutně neznamená, ţe

zde ţádná opozice není. S definicí širokého vymezení opozice přišel politolog

Ghita Ionescu, který analyzoval komunistické reţimy střední a východní Evropy.

Dle něj pojem opozice zahrnuje všechny postoje nebo činy, které jsou namířené

proti existující moci.41 Tento pojem tak zahrnuje i takové formy nesouhlasu jako

je protest.

Institucionalizovaná politická opozice, která působí legálně v rámci

systému, se objevuje v liberálních demokraciích, ale nikoli v systémech

s hegemonní stranou, tedy v autoritářských systémech.42 Z politologů

zabývajících se výzkumem politické opozice v demokraciích nabídl dosud

nejširší teoretický rámec Robert A. Dahl,43 který určil faktory ovlivňující podobu

opozice. Prvním z nich je charakter stranického systému, kdy se opozice chová

jinak v bipartismu a jinak ve vícestranickém systému. Druhým faktorem je dle

Dahla vnitřní soudrţnost stran, která ovlivňuje stupeň institucionalizace

opozice. Platí, ţe v bipartismu s vnitřně tuhými stranami bývá opozice nejvíce

institucionalizovaná (př. Velká Británie), oproti tomu nejméně

institucionalizovaná je opozice v multipartismu se slabým stupněm vnitřní

jednoty stran (př. Itálie).44 Funkcí ideální opozice v demokratických reţimech je

kontrola vlády a vyvaţování jejích rozhodnutí.45 Pokud jsou voliči s vládou

nespokojeni, opozice je plnohodnotnou variantou pro voliče, kteří dávají vládě

účet za předešlé období.

Při výzkumu systémů hybridních či autoritářských ale z teorie politické

opozice v demokracii vycházet nemůţeme, protoţe tato teorie počítá s férovými 40 KUBÁT, Michal: Politická opozice v teorii a středoevropské praxi (vybrané otázky). Praha, Dokořán 2010, s. 18. 41 Tamtéţ, s. 18-19. 42 NOVÁK, Miroslav: Systémy politických stran a základní modely opozice. Sociologický časopis, 31, 1995, č. 3, s. 305. 43 Viz např. DAHL, Robert A.: Political Oppositions in Western Democracies. Yale University Press 1966, 484 s. 44 NOVÁK, M.: c. d., s. 309. 45 HLAVÁČEK, Petr – HOLZER, Jan: Opozice v nedemokratických režimech: Vstupní poznámky k možnostem a limitům stávající teorie. Středoevropské politické studie, 10, 2008, č. 1, s. 4, http://www.cepsr.com/dwnld/hlavacekholzer20080101.pdf (19. 9. 2011)

Page 26: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

26

podmínkami pro soutěţ mezi vládní stranou a opozičními stranami. Zároveň je

zavádějící i pouţití teorie opozice pro nedemokratické reţimy, která vznikala

často z výzkumu reţimů komunistických. Definice opozice v nedemokraciích je

problematická, protoţe opozice v podobě politických stran často není legální.

Opozicí tak můţe být například disent, odpor nebo protest,46 který se omezuje

na kritiku vládnoucí strany, ale vlivnou opozicí můţe být také opozice v rámci

vládnoucí strany.47 Rozptyl opozičních aktivit je tak velmi široký.

Definujme tedy, jak vypadá politická opozice v reţimech, které jsou sice

nedemokratické, ale opozice je legalizovaná a do určité míry je i institucí v tom

smyslu, ţe jí reprezentují politické strany, které se účastní voleb a mohou

provádět vlastní politickou kampaň. V čem je především její postavení

nedemokratické je soutěţ s vládní stranou, ve které má nerovné podmínky.

Podle Stevena Levitskyho a Lucana A. Waye se toto omezování opozice

projevuje ve třech oblastech: v přístupu ke zdrojům, přístupu do médií a

přístupu k zákonu.48 Zvýhodnění v přístupu ke zdrojům znamená, ţe vládní

strana vyuţívá státní zdroje pro vlastní politickou kampaň, kdy se nemusí jednat

pouze o finanční prostředky ale i o vyuţívání například státem vlastněných

budov nebo komunikací, ale i státní byrokracie. Vláda ale můţe vyuţít svého

postavení i k monopolizaci přístupu k privátním zdrojům, případně

k sankcionování privátních subjektů, které dotují opoziční aktivity.49 Dochází

tak ke zneuţití politické moci k zisku prostředků pro vlastní prezentaci.

Zvýhodnění v přístupu ke zdrojům úzce souvisí s druhou oblastí znevýhodnění,

kterou je přístup do médií. Média bývají často v rukou privátních vlastníků, kteří

jsou napojeni na vládní stranu, oficiální vlastnictví médií bývá neprůhledné.

Nezávislá média sice mohou volně působit, ale jejich vliv je omezený, protoţe

nejsledovanější televizní stanice a nejčtenější deníky bývají v rukou vlády, která

jejich šíření dotuje. Poslední oblastí je absence nezávislé justice, která je

poplatná vládní straně. V případě, ţe by opozice chtěla napadnout nějaké své

znevýhodnění, šance, ţe u soudu uspěje, je malá. Systém je tak legalizován.

46 KUBÁT, M.: c. d., s. 35. 47 Tamtéţ, s. 33. 48 LEVITSKY, S. – WAY, L. A.: c. d., s. 11-12. 49 Tamtéţ, s. 10.

Page 27: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

27

Podíváme-li se na vztah mezi vládou a opozicí očima opozice, nalezneme

dva přístupy ve vztahu opozice k vládě. Podle těchto dvou přístupů lze opozici

rozdělit na systémovou a antisystémovou. Do systémové opozice v rámci

nedemokratických reţimů patří ty politické strany, které jsou součástí

parlamentu a přijímají fakt, ţe mají velmi omezené ne-li nulové šance dostat se

k moci. Fungují tedy v rámci systému a vládu sice kritizují, ale nesnaţí se jí

svrhnout. Oproti tomu antisystémová opozice kritizuje reţim jako takový,

zpochybňuje jeho legitimitu a usiluje o svrhnutí vlády a změnu reţimu.50

Setkáme se v této souvislosti také s pojmem loutková opozice, kdy je domnělá

opoziční strana vytvořena na politickou zakázku vládní strany proto, aby vznikl

dojem demokratického systému.51 Reálně však loutková opozice neplní funkci

opozice tak, jako je běţné v demokracii. Taková strana patří mezi systémovou

opozici, protoţe její členové těţí z existence aktuálního nedemokratického

politického systému.

Tématem vztahu mezi vládou a opozicí se dále zabýval i Otto

Kirchheimer, který popsal jev, který pojmenoval tzv. racionalizací

parlamentních reţimů, kdy se jedná o trend, který se objevuje v demokraciích i

nedemokraciích. Racionalizace znamená posilování moci výkonné na úkor moci

zákonodárné. Vzhledem k faktu, ţe hlavním místem působnosti opozičních

stran je právě parlament, dochází společně s omezením pravomocí parlamentu i

k omezení opozice.52 Opoziční strany mají v současných nedemokratických

reţimech často dualistické chování. Na jednu stranu reţim respektují tím, ţe se

účastní voleb a předvolební soutěţe, ale protoţe je soutěţ nerovná, musí o hlasy

bojovat i strategiemi, které jsou neinstitucionální; těmi můţe být například

bojkot voleb nebo protest proti vládní straně.53

Obecně opozici v postsovětských hybridních reţimech nemůţeme

povaţovat za demokratickou, protoţe z důvodu neférově nastavených pravidel

neplní svoji funkci. Zároveň jí ale nelze posuzovat podle teorie opozice

50 SARTORI, Giovanni: Strany a stranické systémy: Schéma pro analýzu. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2005, s. 137. 51 FAIRBANKS, Charles H.: Georgia´s Soviet Legacy. Journal of Democracy, 21, 2010, č, 1, s. 147. 52 KUBÁT, M.: c. d., s. 49. 53 LEVITSKY, S. – WAY, L. A.: c. d., s. 29-30.

Page 28: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

28

v autoritářských reţimech, protoţe opozice postsovětských reţimů je

institucionalizovaná. Neméně důleţitou roli v postavení opozice pak hrají i

historické a socio-ekonomické faktory, kdy postsovětské země neměly ţádnou

historickou zkušenost s výměnou moci prostřednictvím svobodných voleb a

politické strany a občanská společnost nebyly zakořeněné ve společnosti.

Všechna tato specifika je třeba brát v potaz při analýze opozice postsovětského

prostoru.

1.5 Shrnutí

Cílem této kapitoly bylo nastínit obtíţe, které jsou výzvou pro politology

při výzkumu politických systémů postsovětského prostoru. Nadšení z pádu

ţelezné opony na počátku 90. let způsobilo vlnu optimismu, která slibovala

demokratizaci reţimů této oblasti. Posléze se ukázalo, ţe kategorizovat

postsovětské reţimy s výjimkou Pobaltí jako demokracie, je nesprávné a

zavádějící. Autorka se v debatě ohledně defektních demokracií či soutěţivých

autoritářství přiklání k názoru, ţe povaha nově vzniklých postsovětských reţimů

odpovídá spíše autoritářství. Demokratizace, která zde proběhla, byla

prostředkem pro elity, jak si moc udrţet; institucionální rámec ale zůstal

v mnoha ohledech beze změny. Postavení opozičních stran se stalo jedním

z nejvíce matoucích prvků nových reţimů.

V následující analytické kapitole bude tato práce vycházet z předpokladu,

ţe gruzínský reţim se nevymyká z této obecné charakteristiky postsovětských

reţimů, je nedemokratický a nese výše zmíněné rysy fasádní či imitační

demokracie, případně v jiném pojmenování soutěţivého autoritářství. I přesto,

ţe má na rozdíl od ostatních postsovětských reţimů svá specifika například ve

větší míře politické svobody nebo ve své orientaci na demokratický Západ,

charakter reţimu zůstal postsovětský. Při analýze stranického systému a vztahů

mezi vládou a opozicí bude práce vycházet z výše uvedených charakteristik

postsovětského fasádního reţimu.

Page 29: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

29

2. Vývoj stranického systému Gruzie po revoluci růží

Revoluce růţí byla v mnoha ohledech důleţitým předělem gruzínské

politiky. Pokud se ale zaměříme na povahu stranického systému, pak jeho

struktura v podobě jedné silné vládní strany a mnoha marginálních opozičních

stran zůstala beze změny. Prostor, který na současné politické scéně zůstává pro

opoziční strany, tedy v tomto pojetí všech stran kromě strany vládní, se

pohybuje okolo 40 % hlasů voličů. O tuto volební podporu se ale dělí velké

mnoţství subjektů, které si vzájemně konkurují. Především z tohoto důvodu

nevyrostl vládní straně ţádný silný politický konkurent a nejednotnost

opozičních stran se stala hlavním důvodem jejich stále trvající marginality na

politické scéně.

Nejednotnost opozice a nevraţivost mezi jednotlivými opozičními lídry je

rysem, který si gruzínský stranický systém zachoval i po transformaci. Za druhý

důleţitý rys lze pak povaţovat vysokou závislost stran na jejich lídrech. Politické

strany bývají často propojeny se svými tvářemi do té míry, ţe pokud hlavní tvář

odejde z politiky, propadají se zároveň preference strany. Přílišná závislost na

osobnostech tak tříští stranický systém. Důsledkem roztříštěnosti stranického

systému je malý počet stran, které jsou schopny překonat uzavírací klauzuli a

získat zastoupení v parlamentu, ať uţ šlo o volby v roce 1999, kdy práh

překonaly tři politické subjekty nebo volby 2004, kdy se dostaly do parlamentu

pouze dvě strany. Aţ v roce 2008 se podařilo pěti volebním subjektům získat

zastoupení v parlamentu, nicméně ani jedna z opozičních stran či volebních

koalic neměla zastoupení, které by ohrozilo ústavní většinu vládní strany.

Opoziční strany spojoval dosud pouze nesouhlas s vládní politikou a snaha o

svrţení prezidenta Saakašviliho. Nebyly se ale schopny shodnout na způsobu,

jakým by mělo k vládní obměně dojít, kdy část opozice chtěla změnu prosadit

prostřednictvím voleb a část skrze pouliční demonstrace a další revoluci.

Základní charakteristikou těch opozičních stran, které se nejvýrazněji

účastnily politického dění po revoluci růţí, se zabývá následující kapitola. Ačkoli

hlavními hráči politického systému by měly být především strany, v případě

některých z nich jsou natolik důleţité postavy jejich lídrů, ţe se strana téměř

rovná své hlavní osobnosti. Proto se bude kapitola zároveň věnovat i

Page 30: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

30

osobnostem jednotlivých opozičních stran. Cílem argumentace této kapitoly je

tvrzení, ţe ačkoli ideologická vzdálenost mezi opozičními stranami je ve většině

případů malá, došlo ve stranickém systému Gruzie k vysoké polarizaci a

roztříštěnosti. Příčiny tohoto jevu budou rozebrány v dalších kapitolách.

Nejdříve se ale práce zaměří na zúţení spektra představovaných opozičních

stran.

2.1 Způsob výběru analyzovaných opozičních stran

Pojem opoziční strany je v této práci rozuměn v širším měřítku. Do

analýzy jsou pod tento pojem zahrnuty nejen parlamentní opoziční strany, ale i

strany neparlamentní. Důvodem je vznik několika výrazných politických stran

v roce 2008 po rusko-gruzínské válce, které se angaţují v protivládních

protestech, čímţ podstatně ovlivňují politickou kulturu země. Parlamentní

zastoupení však tyto strany nemají, protoţe poslední parlamentní volby se

konaly ještě před vypuknutím konfliktu. Malé opoziční strany, které

v posledních letech demonstrovaly proti Saakašviliho vládě, však výrazně

formovaly politickou kulturu Gruzie, a proto se nelze v analýze zaměřit pouze na

opozici parlamentní.

Celou škálu opozičních stran však tato práce představit nemůţe vzhledem

k jejich velkému mnoţství. Proto je třeba se hned zpočátku vypořádat

s problémem zúţení analyzovaných subjektů a určit kritéria pro zahrnutí strany

do výzkumu. Základní metodou, která se v tomto ohledu nabízí, je zúţení podle

výsledku strany ve volbách. Po revoluci růţí se konaly dvoje parlamentní volby

(2004 a 2008) a dvoje komunální volby (2006 a 2010). Problémem ale je, ţe se

měnilo nastavení volebního systému, zejména volební klauzule, proto nelze

z jednotlivých voleb vybrat pouze strany, které ve volbách uspěly (dostaly se do

parlamentu). Jako první kritérium je stanovena 3% hranice, která odděluje

strany skutečně marginální a strany, které určitý úspěch ve volbách

zaznamenaly. Takto budou vyčleněny všechny politické strany a koalice, které

dosáhly v alespoň jedněch volbách, buď parlamentních, nebo komunálních, 3 %

hlasů. Takových politických stran či koalicí je celkem jedenáct včetně strany

vládní, přičemţ je nutno poznamenat, ţe některé ze stran vystřídaly několik

různých předvolebních koalicí.

Page 31: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

31

Právě fakt, ţe se gruzínské politické strany často spojují do předvolebních

koalic, které však nejsou stabilní politickou platformou, představuje komplikaci

pro zúţení zkoumaných politických stran. Některé strany samostatně sice jsou

zanedbatelné, ale právě díky účasti v koalicích získávají zastoupení a jejich lídři

se stávají výraznými postavami opozice. Takovou stranou je například

Gruzínská cesta zaloţená Salome Zurabišvili. Jedná se o stranu, která v ţádných

volbách nekandidovala samostatně, ale vţdy byla součástí konsenzuální

opoziční koalice, která byla pro volby největší protiváhou vládní straně.

Podobný případ je i Konzervativní strana a Hnutí za spravedlivou Gruzii, které

v parlamentních nebo komunálních volbách uspěly ve společné koalici,

samostatně však nekandidovaly. Tyto strany byly započítány mezi deset stran,

které ve volbách uspěly, ačkoli lze pochybovat o tom, zda by 3% hranici pokořily,

pokud by kandidovaly samy za sebe. Vzhledem k jejich významu při vytváření

opozičních koalic konkurujících vládní straně jsou však taktéţ zahrnuty do

analýzy.

Do skupiny stran, které překonaly 3% volební práh, patří i strana, která

zaznamenala úspěch záhy po revoluci růţí, nicméně v současnosti uţ neexistuje.

Touto stranou je Demokratická unie pro obrození (DAP), kterou vedl adţárský

lídr Aslan Abašidze. Strana před revolucí růţí podporovala reţim E.

Ševarnadzeho výměnou za Ševarnadzeho ignorování samovlády Abašidzeho

v přímořském regionu Adţárie.54 V prvních parlamentních volbách po revoluci

růţí získala DAP téměř 4 % hlasů, coţ ovšem nestačilo na překonání 7%

klauzule.55 Záhy po nástupu M. Saakašviliho do prezidentského křesla došlo ke

svrhnutí Abašidzeho reţimu v Adţárii, jeho strana zanikla a v současném

politickém dění Gruzie nehraje roli. Tuto stranu tedy dále zkoumat nebudeme,

protoţe v současnosti jiţ není relevantní.

Po tomto zúţení, kdy vynecháme DAP a vládní Sjednocené národní hnutí

(ENM), nám tedy zbývá devět opozičních stran či seskupení, které od roku 2004

zaznamenaly úspěch ve volbách a pohybují se na politické scéně dodnes. Do

54 Profile: Aslan Abashidze. BBC News, 4. dubna 2004, http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/wales/3683629.stm (3. 9. 2011) 55 Election Profile for Georgia – Results. IFES Election Guide, 21. prosince 2005, http://www.electionguide.org/results.php?ID=196 (3. 9. 2011)

Page 32: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

32

analyzovaných stran však zařadíme ještě jednu stranu, která se dosud ţádných

voleb neúčastnila, a proto nelze určit její podporu, ale vzhledem k jejímu vlivu

na politické dění ji nelze vynechat. Jedná se o stranu Demokratické hnutí –

Sjednocená Gruzie, kterou lze označit za antisystémovou, protoţe usiluje o

výměnu vlády revoluční cestou a volby prozatím bojkotovala. Důvodem, proč

byla do skupiny představovaných stran zahrnuta i strana, která zatím

neprokázala svoji ţivotnost v ţádných volbách je fakt, ţe antisystémová politika

se stala výrazným momentem gruzínské politiky posledních čtyř let. Pokud by se

analýza zaměřila pouze na strany, které uspěly ve volbách, došlo by k opomenutí

části opoziční politické scény, která formuje vztah mezi vládou a opozicí často

výrazněji neţ strany systémové. Stranou podobného charakteru je i Gruzínská

strana, kterou zaloţily v říjnu 2010 tři výrazné osobnosti opoziční politiky –

opoziční kandidát pro prezidentské volby 2008 Levan Gačečiladze, bývalý

ministr vnitra Irakli Okruašvili a bývalý ombudsman Sozar Subari. Vzhledem

k poměrně značným turbulencím ve straně, kdy její řady letos v červenci opustil

L. Gačečiladze,56 bude strana z přehledu hlavních opozičních stran vynechána,

protoţe jí zatím nelze povaţovat za stabilní subjekt opoziční politiky.

2.2 Profil deseti nejvýznamnějších opozičních stran

Pro přehlednost budou nejvýznamnější opoziční subjekty představeny

chronologicky podle období, kdy vznikly. První skupinu budou tvořit strany,

které vznikly ještě před revolucí růţí. Do této skupiny lze zařadit pět subjektů:

Republikánskou stranu, Labouristickou stranu, Industrialisty, Nová práva a

Konzervativní stranu. Všechny tyto strany si zachovaly přízeň části voličů i po

revoluci růţí a staly se tak nejvíce kontinuálními účastníky politické scény.

Druhou skupinou stran jsou pak ty, které vznikly nově aţ po revoluci. Sem patří

z části strany antisystémové, které se staly hlavními motory protivládních

demonstrací, ale také strany, které jsou parlamentní opozicí a jsou systémové.

Do této skupiny stran je zařazena: Gruzínská cesta, Křesťansko-demokratické

hnutí, Demokratické hnutí – Sjednocená Gruzie, Naše Gruzie – svobodní

demokraté a Hnutí za spravedlivou Gruzii.

56 Two Co-Founders Quit Georgian Party. Civil.ge, 3. června 2011, http://civil.ge/eng/article.php?id=23580 (2. 11. 2011)

Page 33: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

33

2.2.1 Strany působící na politické scéně od Ševarnadzeho éry

Na porevoluční politické scéně zachovalo svou působnost několik

opozičních stran, které působily jiţ za Ševarnadzeho reţimu. Bezprostředně po

revoluci růţí byla opozice velmi slabá, protoţe ve společnosti panovala široká

shoda s reformami plánovanými Saakašviliho vládou. Proti těmto reformám,

především proti ústavní reformě, se nakonec postavily dvě strany, které

zpočátku s vládní ENM spolupracovaly. Jednalo se o republikány a

konzervativce, kdy nejprve obě strany podporovaly revoluci růţí a spojily se

s vládní stranou ENM, ale záhy po revoluci se rozešly se směrem, kterým se

vydala.57 Dále zůstaly v opozici tři strany, které se s ENM nespojily ani

v průběhu revoluce růţí, šlo o Nová práva, stranu Průmysl zachrání Gruzii

(Industrialisté) a o Gruzínskou labouristickou stranu. Tyto tři strany taktéţ

vyjádřily nesouhlas s podobou vládních reforem, nicméně jejich kritika byla

mírná58 a nikdy se ţádná z nich nestala dostatečně silnou alternativou k ENM.

Nejstarší novodobou gruzínskou stranou je Republikánská strana (SRP),

jejíţ působení se datuje jiţ od roku 1978, kdy byla zaloţena disidenty jako

protikomunistická podzemní organizace.59 Podobu politické strany ale získala aţ

během 90. let. Po revoluci růţí se Republikáni jiţ v roce 2004 jasně vymezili

proti reformám vládní strany a v roce 2007 se účastnili protivládních protestů.

V parlamentních volbách 2008 strana získala dva mandáty ve většinové části

volby. Na protest proti nerovným podmínkám mezi vládou a opozicí se ale svých

mandátů vzdala stejně jako kandidáti některých dalších opozičních stran. Na

počátku roku 2009 se Republikáni stali součástí opoziční koalice pod názvem

Aliance pro Gruzii, ve které šli v roce 2010 do komunálních voleb. Současným

lídrem strany je David Usupašvili.60 V roce 2011 se Republikáni společně

s dalšími osmi opozičními stranami účastnili debaty s vládní stranou o

57 NODIA, Ghia – SCHOLTBACH, Álvaro Pinto: The Political Landscape of Georgia. Political Parties: Achievements, Challenges and Prospects. Delft Eburon Academic Publishers 2006, s. 251. 58 CORNELL, Svante E. – NILSSON, Niklas: Georgian Politics since the August 2008 War. Demokratizatsiya, 17, 2009, č. 3, s. 252-253. 59 Brief History of the Republican Party of Georgia. Republican Party of Georgia website, http://www.republicans.ge/myuploads/Brief%20history%20of%20the%20Republican%20party%20of%20Georgia_Eng.pdf (8. 10. 2011) 60 Tamtéţ.

Page 34: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

34

navrhované volební reformě, ale její konečnou podobu nakonec nepodpořili,

stejně jako dalších pět opozičních stran.

Další ze starších stran gruzínského politického systému je Gruzínská

Labouristická strana (SLP). Od jejího zaloţení v roce 1995 aţ do současnosti

stranu vede jediný lídr, Šalva Natelašvili. Během revoluce růţí Labouristé ztratili

mnoho svých příznivců, protoţe se nepřipojili k protestům proti Ševarnadzeho

vládě, na druhé straně se ale distancovali i od jeho reţimu. Právě tento postoj,

kdy se Labouristé nepřipojili k ţádné ze stran revoluce, ale moţná způsobil

pozdější opětovný vzestup strany.61 V prvních porevolučních parlamentních

volbách v roce 2004 strana získala 5,8 %, coţ ale nestačilo na překonání 7%

klauzule pro vstup do parlamentu. Ve volbách 2008 se dostalo do Parlamentu

šest labouristických zastupitelů, všichni z proporční části volby, ve které strana

získala 7,44 % hlasů.62 Komunální volby 2010 se strana rozhodla bojkotovat.63

Labouristé mají poměrně stabilní podporu mezi voliči, která se pohybuje nad

5% hranicí. Jejich úspěch spočívá jednak ve faktu, ţe jsou jedinou politickou

stranou, která je levicová nebo minimálně jedinou, která se k levici hlásí.

Druhou příčinou jejich úspěchu je značná míra populismu.64 Strana tak

významně čerpá z podpory sociálně nejslabších vrstev obyvatel, která mimo jiné

napomohla Labouristům stát se stálicí politické scény.

Třetí z vybraných opozičních stran jsou Industrialisté, působící také pod

názvem Průmysl zachrání Gruzii (MGS). Industrialisté vznikli v roce 1999 jako

jedna z mála stran mimoparlamentně z průmyslové unie.65 Lídrem strany je od

jejího zaloţení aţ dosud majitel pivovaru Gogi Topadze.66 Industrialisté uspěli

61 NODIA, G. – SCHOLTBACH, Á. P.: c. d., s. 242. 62 Central Election Commission Summarizing Protocol of Parliamentary Elections May 21, 2008. In: Central Election Commission of Georgia, http://www.cec.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=1 (3. 10. 2011) 63 Š. Natelašvili prohlásil směrem k dalším opozičním lídrům: „Nestaňte se součástí léčky pod názvem komunální volby nastražené teroristickým režimem za účelem své vlastní záchrany.“ Labor Party Calls on Opposition Parties to Boycott Elections. Civil.ge, 18. května 2010, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22311 (3. 10. 2011) 64 Š. Natelašvili jako prezidentský kandidát před volbami v roce 2008 například sliboval, ţe přiměje bohaté podnikatele, aby platili účty za plyn a elektřinu gruzínským domácnostem. Viz DITRYCH, Ondřej: Zkouška gruzínské státnosti. Asociace pro mezinárodní otázky, 11. března 2008, http://www.amo.cz/publikace/zkouska-gruzinske-statnosti.html (13. 10. 2011) 65 NODIA, G. – SCHOLTBACH, Á. P.: c. d., s. 234. 66 Gogi Topadze. Civil.ge, 1. května 2010, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22263 (13. 10. 2011)

Page 35: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

35

hned v prvních porevolučních parlamentních volbách, ve kterých v koalici

s Novou pravicí získaly jako jediné opoziční strany zastoupení v parlamentu (15

mandátů ze 150). V komunálních volbách 2006 kandidovali Industrialisté sami

a jejich výsledek se propadl na 1,6 %, nicméně i tak se umístili mezi pěti

opozičními stranami, které získaly v regionech zastoupení. V roce 2008 se opět

spojují do předvolební koalice s dalšími pravicovými subjekty, ale ve volbách

propadají s výsledkem pod 1 %. O mírném úspěchu se dá hovořit v případě

komunálních voleb 2010, kde ve volbách do rady hlavního města získali

Industrialisté 6,2 %, celorepublikově však v proporční části volby pouze 2,5 %.67

Přestoţe se mohou zdát volební výsledky Industrialistů nízké a zanedbatelné, lze

je v současnosti povaţovat za stabilní opoziční stranu, protoţe se ve volbách

pravidelně umísťují mezi pěti nejsilnějšími stranami. Ideově lze Industrialisty

zařadit na pravici; jejich hlavním programovým bodem je podpora malých

podnikatelů skrze sníţení daňové zátěţe.68

Stranou, která zpočátku spolupracovala s Industrialisty je strana

s názvem Nová práva (AM). I AM vznikla jiţ za Ševarnadzeho reţimu z

parlamentní frakce vládní strany, která nesouhlasila s ekonomickou politikou

vlády. V roce 2001 z této frakce vznikla Nová konzervativní strana, která

v současnosti vystupuje pod názvem Nová práva. Současný lídr strany David

Gamkrelidze byl jedním ze zakládajících členů strany. Dalším byl Levan

Gačečiladze,69 který později ze strany vystoupil a v roce 2008 se stal společným

kandidátem opozice na prezidenta. Jak jiţ bylo zmíněno, po volbách 2004 se

AM společně s Industrialisty staly jedinými opozičními stranami parlamentu aţ

do roku 2008. Voleb v roce 2008 se AM účastnila opět v koalici, tentokrát na

kandidátce Sjednocené opozice, která získala 17 křesel v parlamentu. V

komunálních volbách 2010 jiţ AM kandidovala s jinými koaličními partnery

v nové předvolební koalici Aliance pro Gruzii. AM lze tedy v současnosti označit

za sice samostatně slabou stranu, ale zároveň za stranu, která je u kaţdých voleb

členem nejsilnější opoziční koalice a její členové tak mají podstatný vliv na

67 Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. In: Elections – Office for Democratic Institutions and Human Rights (dále jen ODIHR), http://www.osce.org/odihr/elections/71280 (13. 10. 2011) 68 NODIA, Ghia – SCHOLTBACH, A. P.: c. d., 69 History: New Rights Party of Georgia. In: Nrp.ge, http://www.nrp.ge/History%20eng.php (15. 3. 2011)

Page 36: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

36

politické dění. Strana byla zároveň platformou pro růst výrazných politických

osobností.

Poslední stranou této skupiny je Konzervativní strana. Jedná se o stranu,

která vznikla z příznivců prvního gruzínského prezidenta Zviada Gamsachurdii.

Stranu vede Zviad Dzidziguri, který jakoţto příznivec Z. Gamsachurdii za

Ševarnadzeho reţimu strávil pět let ve vězení. Po svém propuštění v roce 2001

zaloţil stranu Unie národních sil – strana konzervativců, která se v roce 2002

připojila k Saakašviliho Národnímu hnutí.70 Záhy po revoluci růţí se ale

konzervativci odštěpili a v roce 2007 podpořili protivládní protesty.

V parlamentních volbách 2008 byli konzervativci součástí kandidátky

Sjednocené opozice, v komunálních volbách 2010 kandidovali v koalici pod

názvem Národní rada a Z. Dzidziguri neúspěšně kandidoval na post primátora

hlavního města Tbilisi. Národní rada získala celorepublikově v komunálních

volbách 5,5 % hlasů.71 V Tbilisi koalice získala dokonce 8,3 %,72 coţ lze

povaţovat za úspěch. Konzervativci jsou v současnosti součástí koalice šesti

opozičních stran, které spojuje nesouhlas s plánovanou volební reformou.

Společným rysem stran, které se na gruzínské politické scéně pohybují jiţ

alespoň jedno desetiletí, je vyšší programová ukotvenost, kdy můţeme hovořit o

jejich identifikaci na pravo-levé škále, ačkoli tato štěpná linie má v mnoha

ohledech odchylnou podobu od evropského vnímání pravice a levice. Všechny

strany mají zároveň výrazné osobnosti lídrů, kteří často ještě nebyli od vzniku

strany vyměněni (Š. Natelašvili a G. Topadze). Je tedy otázkou jak by případný

odchod lídra ovlivnil volební preference strany. Většina stran z této skupiny

nepatří mezi strany revoluční a spíše prosazují obměnu skrze volby. Výjimku

tvoří Labouristé, kteří se účastní protivládních protestů a bojkotů voleb.

2.2.2. Strany vzniklé po revoluci růží

V případě politických stran, které vznikly po revoluci růţí, jde o poměrně

nesourodou skupinu. Nalezneme zde jak strany s krajně vyhraněným postojem

70 Zviad Dzidziguri. Civil.ge, 1. května 2010, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22262 (8. 10. 2011) 71 Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. In: Elections – ODIHR, http://www.osce.org/odihr/elections/71280 (13. 10. 2011) 72 Tamtéţ.

Page 37: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

37

vůči vládě a Saakašviliho reţimu, tak i strany, které jsou pro svoji pouze

umírněnou kritiku vlády a vůli ke kompromisům označovány za loutkovou

opozici. Co však tyto strany spojuje je fakt, ţe vznikaly kolem charismatické

osobnosti, která nebyla na politické scéně nováčkem. Určujícím faktorem pro

fungování těchto opozičních stran je fakt, ţe většina lídrů nových opozičních

stran jsou bývalí spolupracovníci M. Saakašviliho. Ať uţ se jedná o Giorgi

Chaindravu, bývalého ministra pro řešení konfliktů, Salome Zurabišvili, bývalou

ministryni zahraničí, Zuraba Nogaideliho, bývalého premiéra či Nino

Burdţanadze, která byla hlavní spojenkyní Saakašviliho během revoluce růţí a

několik let byla předsedkyní parlamentu.73 Mezi výjimky v tomto ohledu patří

Irakli Alasania, ačkoli i on slouţil jako diplomat pro Saakašviliho kabinet, a

Giorgi Targamadze, bývalý novinář a politik z Ševarnadzeho éry. Ani v jejich

případě se však nejednalo o nové tváře politiky. Všichni tito lídři se vzájemně

znají, část z nich působila v jedné vládě, nicméně po svém odchodu do opozice

stojí proti sobě jako političtí konkurenti s jediným společným cílem, kterým je

Saakašviliho svrţení. Závislost na lídrech se pro opoziční strany stala velmi

slabou stránkou, kdy osobní antipatie a snahy o diskreditaci protivníků oslabují

strany navzájem.

V prvních třech letech po revoluci příliš nových stran nevznikalo, a pokud

ano, jednalo se o oddělení se od strany vládní pro názorové neshody (viz

Republikáni a Konzervativci). K vyšší aktivitě opozice však došlo v roce 2007

v souvislosti s tzv. kauzou Okruašvili a uzavřením pro-opoziční televize Imedi.

Vůbec největší kritiku vlády ze strany opozice vzedmula prohraná válka

s Ruskem v srpnu 2008, kdy se během jednoho roku na politické scéně objevilo

několik nových politických stran ostře vymezených vůči vládě. Paradoxem však

je, ţe veřejná podpora vládě a osobnosti prezidenta po válce naopak ještě

vzrostla.74 Současnou politickou scénu stále nelze povaţovat za stabilizovanou a

je otázkou, které ze současných opozičních stran se ukáţou být ţivotaschopné i

po parlamentních volbách chystaných na jaro 2012. Přesto je třeba nejvýraznější

hráče posledních let představit.

73 CORNELL, S. E. – NILSSON, N.: c. d., s. 255. 74 DE WAAL, Thomas: Georgia‟s Choices: Charting a Future in Uncertain Times. Carnegie Endowment for International Peace 2011, s. 8. (http://carnegieendowment.org/files/georgias_choices.pdf)

Page 38: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

38

Prvním výraznějším opozičním subjektem vzniklým po revoluci růţí byla

strana Gruzínská cesta (SG). Tato strana byla v podstatě projektem jedné

osobnosti, bývalé ministryně zahraničí Saakašviliho vlády Salome Zurabišvili. S.

Zurabišvili, před revolucí kariérní francouzská diplomatka s dvojím občanstvím,

byla v roce 2005 z funkce ministryně odvolána poté, co obvinila tehdejší

předsedkyni parlamentu Nino Burdţanadze ze zavádění klanové diktatury ve

straně. Ta jí na oplátku označila za nekompetentní ministryni.75 Zurabišvili po

odchodu z vlády zaloţila vlastní opoziční stranu. Od Gruzínské cesty se

očekávalo, ţe by mohla díky popularitě své předsedkyně ve volbách uspět,

nicméně v komunálních volbách 2006 strana propadla s výsledkem 0,2 %.76

Od té doby se Gruzínská cesta účastnila voleb pouze v rámci

předvolebních koalicí. V prezidentské volbě 2008 strana podpořila společného

opozičního kandidáta na prezidenta Levana Gačečiladzeho; o S. Zurabišvili se

uvaţovalo jako o potencionální ministerské předsedkyni v případě vítězství

opozice.77 V parlamentních volbách 2008 byla SG součástí společné kandidátky

devíti opozičních stran Sjednocená opozice, která byla největší konkurencí

vládní straně. Získala sice 17,73 % hlasů, ale díky účinkům smíšeného volebního

systému tento výsledek vynesl koalici pouze 17 mandátů. V posledních letech

byla SG součástí Aliance pro Gruzii, a s opozičními partnery v rámci Aliance

spolupracuje dodnes. S. Zurabišvili však v listopadu 2010 gruzínskou politickou

scénu opustila, jako důvod uvedla nedostatek demokracie, kdy podle ní jiţ

nebylo moţné provozovat opoziční činnost.78 Strana po odchodu své

zakladatelky a hlavní tváře nezanikla, nicméně moţnosti jejího úspěchu ve

volbách 2012 jsou značně omezené. Strana nikdy neměla příliš zřetelný

program, voliče tedy přitahovala nejvíce tvář S. Zurabišvili. Bude zřejmě velmi

záleţet na jejím dalším zapojení do předvolební koalice, případně na formování

zřetelnější programatiky a nových osobností.

75 Zurabišvili, Salome. Lenta.ru, 11. listopadu 2010, http://www.lenta.ru/lib/14159886/ (10. 10. 2011) 76 Municipal Elections 5 October 2006. OSCE/ODIHR Limited Election Observation Mission Final Report, Warsaw, 20 December 2006. In: Elections – ODIHR, http://www.osce.org/odihr/elections/23510 (10. 10. 2011) 77 Georgian opposition announces its single presidential candidate. RIA Novosti, 12. listopad 2007, http://en.rian.ru/world/20071112/87715383.html (12. 3. 2011) 78 Georgian opposition figure Zurabishvili quits politics. Georgian Daily, 12. listopadu 2010, http://georgiandaily.com/index.php?option=com_content&task=view&id=20394&Itemid=65&lang=ka (12. 3. 2011)

Page 39: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

39

Další stranou, která vznikla po revoluci růţí je Křesťansko-demokratické

hnutí (KDM), které zaloţil na počátku roku 2008 Giorgi Targamadze.79 I KDM

má poměrně výraznou postavu lídra, který se pohyboval na politické a mediální

scéně jiţ před zaloţením strany. V letech 1999-2003 byl G. Targamadze

předsedou parlamentní frakce strany DAP tehdejšího adţárského lídra Aslana

Abašidzeho. Později odešel z politiky a pracoval v televizní stanici Imedi, kde

moderoval politické a zpravodajské pořady.80 KDM bylo zaloţeno na jaře 2008,

tedy pouze o něco více neţ tři měsíce před parlamentními volbami. Přesto KDM

v těchto volbách získalo 8,66 % hlasů, coţ hnutí vyneslo z poměrné části voleb

šest mandátů a KDM se tak stalo parlamentní opoziční stranou.81 Tento

výsledek lze povaţovat u tak mladé opoziční strany za velký úspěch. V případě

komunálních voleb 2010 KDM získalo dokonce 10,3 % hlasů v celorepublikovém

průměru jednotlivých regionů.82

Ačkoli by název strany mohl napovídat vyšší programovou ukotvenost,

ani v tomto případě o jasné programatice hovořit nelze. KDM není typickou

křesťansko-demokratickou stranou, kdy strana sice má vazby na společensky

vlivnou gruzínskou pravoslavnou církev,83 ale jedná se spíše o pragmatismus,

neţ o reálnou provázanost s církví. Na rozdíl od dalších opozičních stran se

KDM vyznačuje také tím, ţe její kritika vůči vládě je mírná. Zřejmě i tento fakt

vedl ke spekulacím, ţe strana vznikla na objednávku vládní strany, která

potřebuje loutkovou opozici, aby tvořila dojem vlády demokratické. Loutkové

opozici jsou poskytnuty určité výhody, ke kterým má přístup pouze vláda, avšak

musí se smířit s tím, ţe jí reálně nebude umoţněn přístup k moci. Za loutkovou

opozici KDM označuje například Charles H. Fairbanks, který tvrdí, ţe vstup

KDM na politickou scénu způsobil posílení demokratické legitimity vlády na

79 Ex-TV Anchor Sets Up Political Party. Civil.ge, 7. únor 2008, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=17060 (12. 3. 2011) 80 Targamadze, Georgij. Lenta.ru, 23. května 2008, http://lenta.ru/lib/14185984/ (30. 10. 2011) 81 Central Election Commission Summarizing Protocol of Parliamentary Elections, May 21 2008. c. d. 82 Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. c. d. 83 G. Targamadze například poţádal gruzínského patriarchu Ilju II., aby poţehnal jeho straně. Viz RIMPLE, Paul: Who is Giorgi Targamadze? The Tbilisi Blues blogspot, 17. dubna 2009, http://tbilisiblues.blogspot.com/2009/04/who-is-giorgi-targamadze.html (12. 10. 2011)

Page 40: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

40

straně jedné a rozdělení opozice na straně druhé tím, ţe se KDM neúčastnila

opozičního bojkotu proti falšování v parlamentních volbách.84

Stranou, která taktéţ vznikla kolem osobnosti ze Saakašviliho vlády je

Hnutí za spravedlivou Gruzii (MSS), kterou zaloţil druhý porevoluční premiér

Zurab Nogaideli. Nogaideli byl velmi zkušeným politikem, který na počátku 90.

let společně se Zurabem Ţvanijou85 zakládal Stranu zelených, od roku 1992 byl

poslancem a v letech 2001-2002 byl ministrem financí Ševarnadzeho vlády. Po

revoluci růţí zaujal Z. Nogaideli opět post ministra financí pod premiérem Z.

Ţvanijou a po jeho smrti se stal premiérem. V této funkci působil aţ do listopadu

2007, kdy odstoupil údajně ze zdravotních důvodů. Jiţ o rok později se ale na

politickou scénu vrátil, kdyţ zaloţil vlastní stranu MSS. Ta se zúčastnila poprvé

komunálních voleb v roce 2010 v rámci koalice pod názvem Národní rada, kde

spolupracovala se stranami Nová práva a s Lidovou stranou. Koalice ve volbách

získala 5,5% zastoupení napříč regiony, v hlavním městě Tbilisi dokonce 8,3

%.86

V současnosti stranu vede Sergo Dţavachidze. Zakladatel strany Zurab

Nogaideli byl svými spolustraníky z funkce předsedy odvolán v lednu 2011.87

Jedním z důvodů pro jeho odvolání byl Nogaideliho postoj k Rusku, kdy

zejména po válce s Ruskem v roce 2008 začal navazovat kontakty s Kremlem, za

coţ sklidil kritiku nejen ze strany vlády, ale také od části opozičních stran.88

Nejen Z. Nogaideli, ale také lídr další opoziční strany N. Burdţanadze se stali

reprezentanty názoru, ţe s Ruskem je třeba jednat, coţ prováděli nezávisle na

vládní zahraniční politice, Nogaideli dokonce nezávisle na názoru vlastní strany.

Z. Nogaideli však zůstal výraznou politickou osobností, bez ohledu na to, ţe jiţ

není lídrem Hnutí za spravedlivou Gruzii. To dosvědčuje i fakt, ţe měsíc po

svém odvolání z funkce zaloţil novou stranu pod téměř totoţným názvem 84 FAIRBANKS, Charles H.: Georgia´s Soviet Legacy. Journal of Democracy, 21, 2010, č, 1, s. 147. 85 Z. Ţvanija byl společně s M. Saakašvilim a N. Burdţanadze jednou z hlavních postav revoluce růţí, po revoluci se stal prvním premiérem. Zemřel v roce 2005 po otravě plynem. Jeho smrt dodnes není vyjasněna. 86 Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. c. d. 87 Nogaideli joins Movement „For Fair Georgia” as rank-and-file member. Caucasian Knot, 12. ledna 2011, http://abhazia.eng.kavkaz-uzel.ru/articles/15798/ (15. 3. 2011) 88 Georgian Opposition Split over Russian Issue. RIA Novosti, 23. března 2010, http://en.rian.ru/exsoviet/20100323/158292226.html (30. 10. 2011)

Page 41: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

41

Spravedlivá Gruzie, kam přetáhl i část svých příznivců z MSS.89 Tento jeho

politický krok je ukázkovým příkladem neukotvenosti gruzínské opozice, kdy se

strany stávají pouze skupinou příznivců kolem silného lídra.

Podobným případem strany kolem charismatického lídra je i další

z představovaných opozičních stran, Demokratické hnutí – sjednocená Gruzie

(DM-ES), kterou zaloţila bývalá předsedkyně parlamentu a jedna z tváří

revoluce růţí Nino Burjanadze. Strana vznikla v roce 2008 po odchodu

Burdţanadze z vládní ENM, kdy se rozhodla nekandidovat v následujících

parlamentních volbách. Tento krok byl Burdţanadze interpretován jako staţení

se z politiky v důsledku neshod nad volební kandidátkou.90 V říjnu 2008 se ale

Burdţanadze na politickou scénu vrací, kdy reaguje otevřeným dopisem na

Saakašviliho postup v srpnové rusko-gruzínské válce. V dopise také kritizuje

prezidenta za autoritářský způsob vládnutí a následně zakládá vlastní stranu

DM-ES, kterou označuje za opoziční.91

Záhy po svém přechodu do opozice se Burdţanadze stala jedním

z hlavních organizátorů opozičních demonstrací. Ačkoli ještě na konci roku

2007, kdy v Gruzii proběhla první velká protivládní demonstrace, stála

Burdţanadze na straně prezidenta Saakašviliho, na jaře 2009 jiţ organizovala

protivládní protest, kdy šla blokovat gruzínské ţeleznice, aby Saakašviliho

donutila odstoupit z funkce.92 Strana DM-ES se tak od svého počátku profilovala

jako antisystémová opozice, coţ potvrdila i v roce 2010, kdy bojkotovala

komunální volby, aby vyjádřila svůj názor, ţe volby jsou pouze lstí vlády slouţící

k legitimizaci Saakašviliho reţimu.93 Strana DM-ES se zatím neúčastnila

ţádných voleb a o její reálné podpoře mezi voliči lze tedy pouze spekulovat.

Strana se však stala se výrazným aktérem politické scény jakoţto hlavní

organizátor protivládních demonstrací. Dosud nejaktuálnější protivládní

89 Nogaideli, Zurab. Lenta.ru, 2. června 2011, http://www.lenta.ru/lib/14160275/ (30. 10. 2011) 90 Ruling Party Hit by Burjanadze‟s Withdrawal. Civil.ge, 21. duben 2008, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=17648&search=Ruling%20Party%20Hit%20by%20Burjanadze%E2%80%99s%20Withdrawal (8. 3. 2011) 91 WELT, Cory: Still Staging Democracy: Contestation and Conciliation in Postwar Georgia. Demokratizatsiya, 17, 2009, č. 3, s. 204. 92 Political turmoil in Georgia: The opposition locks itself up and out. The Economist, 28. květen 2009, http://www.economist.com/node/13745838 (10. 3. 2011) 93 BERGLUND, Christopher: Georgia‟s Local Elections: Revitalizing the Rose Revolution? CACI Analyst, 6. září 2010, http://www.cacianalyst.org/?q=node/5343 (30. 10. 2011)

Page 42: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

42

demonstrací, ve které strana hrála hlavní roli, byly protesty na konci května

2011, kdy N. Burdţanadze avizovala revoluci a svrţení prezidenta Saakašviliho.

Tento scénář měl však daleko k naplnění. Ačkoli účast na demonstraci byla

vysoká, kdy se jí první den účastnilo zhruba 10 000 lidí, zájem postupně opadal

a akce se nestala vyjádřením vůle většiny Gruzínců.94

Lze tedy říci, ţe ačkoli má N. Burdţanadze kolem sebe skupinu věrných

příznivců, její popularita v rámci celé společnosti je po jejím odchodu do opozice

nízká. Burdţanadze je i díky svým kontaktům s ruskými vládními představiteli

vnímána jako reprezentant sovětské nomenklatury,95 Co se týče programu, hlásí

se DM-ES k hodnotám demokracie a budoucnost Gruzie vidí v západních

strukturách. Prioritou krátkodobého akčního plánu strany je boj za občanské

svobody, s důrazem na svobodu vyjadřování a svobodu médií. Těchto cílů však

dle strany nelze dosáhnout, dokud bude u moci současná vláda.96 Reálně tedy

vzniká paradoxní situace, kdy v mnoha ohledech DM-ES propaguje totoţné

hodnoty jako strana vládní, nicméně vzájemně se obě strany obviňují

z porušování těchto hodnot.

Posledním opozičním subjektem, který zde bude představen, je strana

Naše Gruzie – svobodní demokraté (ČS-TD). Tato strana patří mezi nejmladší

z významnějších opozičních subjektů a stejně jako DM-ES vznikla aţ po srpnu

2008. Také ČS-TD byla zaloţena výraznou politickou osobností, bývalým

gruzínským velvyslancem při OSN Irakli Alasaniou, který stejně jako několik

dalších opozičních lídrů patří mezi bývalé spojence prezidenta Saakašviliho.

Alasania zaloţil ČS-TD v červenci 2009 a jako její hlavní cíl vytyčil ústavní a

volební reformu.97 Do opozice však odešel jiţ na počátku roku 2009, kdy jako

94 Novinář Paul Rimple za jeden z důvodů neúspěchu této akce povaţuje právě fakt, ţe se s ní neztotoţnila většina Gruzínců. Lidé, kteří se protestu účastnili, byli podle něho většinou ti, na které dopadly nejhůře reformy uskutečněné po revoluci růţí a kteří se nedokázali vyrovnat s neoliberálním směřováním gruzínské ekonomiky. Hlavními účastníky avizované revoluce byli tedy sociálně nejslabší skupiny, především důchodci a nezaměstnaní, zbytek veřejnosti však spíše vyjádřil svoji únavu z demonstrací a nechuť k další revoluci.RIMPLE, Paul: It didn‟t have to happen this way. The Tbilisi Blues Blogspot, 2. června 2011, http://tbilisiblues.blogspot.com/ (30. 10. 2011) 95 Political turmoil in Georgia: The opposition locks itself up and out. c. d. 96 Action Plan. In: The Democratic Movement – United Georgia website, http://www.democrats.ge/en/programa/moklevadiani-programa.html (31. 10 2011) 97 Georgian Opposition Leader Alasania Forms New Party. Radio Free Europe/Radio Liberty, 17. července 2009,

Page 43: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

43

politická osobnost (zatím nezávislá na stranické příslušnosti) spoluzaloţil koalici

opozičních stran Aliance pro Gruzii (AS).98 Cílem koalice bylo vytvořit dialog

v rámci rozhádané opozice tak, aby vznikl subjekt schopný ve volbách

konkurovat vládní ENM. Původně koalici vytvořily strany Nová práva a

Republikáni, později se připojila Gruzínská cesta.99 Pro komunální volby 2010

se Aliance stala hlavním opozičním vyzyvatelem vládní strany a Alasania získal

v rámci Aliance podporu pro svoji kandidaturu na post primátora Tbilisi. Volby

sice se ziskem 19 % hlasů nevyhrál,100 nicméně se mu podařilo etablovat se na

politické scéně jako jeden z předních lídrů opozice vnímaný jako osobnost

schopná reálně konkurovat M. Saakašvilimu.

Hlavní předností Alasanii se stalo jeho odhodlání provádět politický boj

pouze ústavními metodami, coţ se setkalo v gruzínské společnosti znavené

častými pokusy o svrţení vlády s pozitivním ohlasem. Alasania jako jeden z mála

lídrů po prohraných komunálních volbách pogratuloval vítězi, jeho strana se

účastnila debaty s vládní stranou o ústavní a volební reformě. Mezi hlavní

programové priority svobodných demokratů patří prosazovaní občanských

svobod, trţní ekonomika a stabilní ekonomický růst, v zahraniční politice pak

směřování do euroatlantických struktur.101 Obecně tak lze opět konstatovat, ţe

programatika Svobodných demokratů se nijak výrazně neliší od programu

vládní strany ani od většiny dalších opozičních stran. Podrobněji ale bude toto

téma rozebráno ve čtvrté kapitole.

Ze stručného představení opozičních stran vzniklých po revoluci růţí

můţeme vyvodit několik poznatků. Všechny zmíněné strany jsou silně závislé na

osobnosti svého lídra a zakladatele, zatím ţádná z nich nezaţila výměnu své

hlavní osobnosti. Oproti tomu některé ze stran vzniklých za Ševarnadzeho éry,

jako například republikáni či konzervativci, takovou výměnou jiţ prošly, coţ

dokázalo, ţe strana má dostatek kádrů a nezaniká s odchodem svého

http://www.rferl.org/content/Georgian_Opposition_Leader_Alasani_Forms_New_Party/1779224.html (31. 10. 2011) 98 Alasania, Iraklij. Lenta.ru, 17. června 2010, http://www.lenta.ru/lib/14194930/full.htm (13. 3. 2011) 99 Tamtéţ. 100 Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. c. d. 101 Free Democrats: Core Values and Principles of the Political Party. In: Free Democrats website, http://fd.ge/?page_id=31&lang=en (1. 11. 2011)

Page 44: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

44

zakladatele. Touto zkouškou ţivotaschopnosti si však většina opozičních stran

Saakašviliho éry bude ještě muset projít. V otázce programatiky jsou si mladší

opoziční strany velmi podobné. Ačkoli zde nalezneme rozdíly, kdy například

DM-ES N. Burdţanadze či MSS jsou více otevřeny dialogu s Ruskem a jiné

strany tento dialog spíše odmítají, přesto se všechny strany shodují na

prozápadním směřování země. Ve vztahu k vládě se uţ ale opoziční strany

značně liší. Strany se pohybují na škále od antisystémových stran (DM-ES), přes

strany, které jsou ochotny s vládou diskutovat, ale málokdy přistoupí na některý

z jejich návrhů (např. ČS-TD, MSS, SD), aţ po strany, které působí dojmem

loutkové opozice a jejich kritika vlády je mírná (KDM).

Opoziční strany poměrně dlouho hledaly cestu, jak spolu komunikovat.

Fakt, ţe ţádná z nich zatím samostatně nezískala ve volbách přes 10 % hlasů,

v posledních letech nutí opozici k tvorbě koalic. Výjimkou v tomto ohledu jsou

zatím pouze křesťanští demokraté, kteří v komunálních volbách v roce 2010

získali 10,3 % hlasů. S určitým úspěchem se setkala koalice opozičních stran,

která v parlamentních volbách 2008 vystupovala pod názvem Sjednocená

opozice a získala 17,7 % a v komunálních volbách 2010 kandidovala jako Aliance

pro Gruzii, kde celorepublikově získala pouhých 7,2 %, v hlavním městě Tbilisi

však dosáhla na 18 %. Ve srovnání s výsledky vládní ENM, která pravidelně

získává přes 50 % hlasů, se ale zatím ţádná z opozičních stran ani koalic nestala

rovnocenným protivníkem. Opoziční strany se kvůli vzájemným neshodám

často oslabují navzájem a pro veřejnost působí nedůvěryhodně. Mnoho z nich

nenašlo svoji stálou voličskou základnu, protoţe jejich programatika je vágní.

Většina z nich také bojuje s nedostatkem financí na politickou kampaň a také

s nedostatkem kádrů. Samy opoziční strany pociťují jako důvod svého

znevýhodnění nastavení volebního systému a omezenou svobodu médií. I proto

docházelo v posledních čtyřech letech k pravidelným protivládním protestům a

bojkotům. Podrobnou analýzu těchto faktorů nabídnou následující kapitoly.

Page 45: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

45

3. Vliv politického systému Gruzie na postavení opozičních

stran

Prvním moţným vysvětlením problému slabého postavení opozičních

stran v Gruzii je tvrzení, ţe opoziční strany jsou systematicky oslabeny

nastavením politického systému vládní stranou, která nechce dopustit střídání

moci. Otázkou však je, v jakých oblastech a jakým způsobem je opozice

systémově znevýhodňována. Následující kapitola se zabývá několika atributy

demokratických systémů, které jsou v případě gruzínského politického systému

pokřiveny v neprospěch opozice. Cílem kapitoly je dokázat, ţe gruzínský

politický systém omezuje působnost opozičních stran. Argumentem je, ţe toto

omezení se týká především oblasti ústavního vymezení vztahu vlády a opozice,

volebního systému, přístupu ke zdrojům a svobody médií.

3.1 Ústavní vymezení vztahu vlády a opozice

Ústavní vymezení pravomocí tří sloţek moci (legislativy, exekutivy a

justice) vytváří základní nastavení vztahu vládní strany a stran opozičních.

Legislativa představuje prostor pro opoziční činnost a nezávislá soudní moc je

garancí rovnováhy mocí. V Gruzii došlo záhy po revoluci růţí k posílení

exekutivy na úkor legislativy a justice, coţ upevnilo postavení vládní strany.

S postupným opouštěním těchto principů došlo k nerovnováze ve vztahu vlády a

opozice, kdy opoziční strany začaly místo parlamentní politiky vyuţívat spíše

metodu pouličních demonstrací. Jaké jsou tedy současné pravomoci

jednotlivých sloţek moci?

Gruzie je tradičně zemí se silným postavením prezidenta s rozsáhlými

pravomocemi. K tomuto postavení přispěly i výrazné osobnosti, které

v minulosti tuto funkci zastávaly.102 Postavení prezidenta však bylo ještě více

posíleno po revoluci růţí skrze reformy ústavy. V současné době prezident stojí

v čele exekutivy a dle ústavy vede vnitřní i zahraniční politiku státu. Mezi jeho

pravomoci patří především moţnost rozpuštění parlamentu, které má vliv na

rozhodování parlamentu při hlasování o důvěře vládě, ale také například při

102 Prezidentové Zviad Gamsakhurdia a Eduard Ševarnadze.

Page 46: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

46

hlasování o rozpočtu.103 Ústavní pravomoci prezidenta vůči parlamentu jsou

velmi silné díky moţnosti rozpuštění parlamentu a vlády pomocí dekretů.

Gruzie zavedla po revoluci růţí v roce 2004 v rámci novelizace ústavy

také post premiéra,104 a proto je řazena mezi poloprezidentské systémy. Premiér

je ale silně podřízen prezidentovi. Pokud parlament odmítne třikrát po sobě

kandidáta na post premiéra, můţe prezident rozpustit vládu a premiéra

jmenovat dekretem. Pokud by parlament tomuto premiérovi vyslovil nedůvěru,

pak má prezident pravomoc parlament rozpustit a ponechat premiéra na svém

postu po dobu maximálně šesti měsíců.105 Obsazení funkce premiéra je tedy do

velké míry nezávislé na vůli parlamentu a vyplývá čistě z rozhodnutí prezidenta.

Pravomoci premiéra jsou i proto v současnosti malé. Se silným ústavním

postavením prezidenta v důsledku novelizací, ke kterým došlo v letech 2004 a

2005, se reţim přiklonil k superprezidencialismu.106

V parlamentu, který v demokratických systémech bývá hlavním

prostorem pro opoziční politiku, má od roku 2004 vládní ENM ústavní většinu.

V posledních parlamentních volbách v roce 2008 získala ENM 119 mandátů ze

150, pro čtyři opoziční strany zbylo pouze 31 mandátů. Z toho 19 mandátů

získala koalice Sjednocená opozice, která se okamţitě po volbách svých mandátů

vzdala na protest proti zmanipulovaným volbám.107 Do parlamentu tak reálně

usedlo pouze 12 opozičních poslanců. S natolik silnou vládní většinou

v parlamentu se vytratila schopnost opozice provádět opoziční politiku na půdě

parlamentu. Zákonodárná moc dosud byla pouze prostředkem pro schvalování

vládních návrhů.108 To mělo pro Saakašviliho pozici výhodu v podobě snadného

prosazování reformních zákonů. Mezi nimi byly na jedné straně potřebné

103 WELT, Cory: Georgia´s Constitutional Reform. CACI Analyst, 11. listopad 2010, http://www.cacianalyst.org/?q=node/5443 (6. 11. 2011) 104 Post premiéra byl zrušen v roce 1995 Eduardem Ševarnadzem a za důvod jeho znovuzavedení po revoluci růţí je povaţována nutnost najít relevantní post pro důleţitou postavu revoluce růţí Zuraba Ţvaniju. ANGLEY, Robyn E.: Georgia: Constitutional Changes and Succession. The Institute for Study of Conflict, Ideology and Policy (ISCIP) Analyst, 16, 2010, č. 13, http://www.bu.edu/phpbin/news-cms/news/?dept=732&id=56309 (8. 3. 2011) 105 LANSKOY, Miriam – ARESHIDZE, Giorgi: Georgia‟s Year of Turmoil. Journal of Democracy, 19, 2008, č. 4, s. 160. 106 Tamtéţ. 107 Opposition Leaders Move to Renounce MP Mandates. Civil.ge, 13. června 2008, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18541 (7. 11. 2011) 108 LANSKOY, M. – ARESHIDZE, G.: c. d., s. 160.

Page 47: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

47

ekonomické reformy, na druhé straně byly nekriticky a bez společenské diskuse

prosazovány i reformy ústavní, které postupně napomohly k vytvoření reţimu

soutěţivého autoritářství. Významná část opozice byla odsunuta mimo státní

instituce a v parlamentu zůstala zastoupena pouze opozice loutková.

Komunikačním prostorem mezi vládou a kritickou částí opozice začaly být

opoziční pouliční demonstrace a vládní reakce na tyto protesty.

Nezávislou institucí není ani moc soudní, kdy i přes pokusy o reformu

zůstávají dle pozorovatelů soudci silně závislí na vládě. Velká část soudců, kteří

působili jiţ za Ševarnadzeho reţimu, byla záhy po revoluci vyměněna za mladší

generaci. Došlo tak k personální obměně v řadách soudců, kterou lze vnímat

jako dosazení kádrů loajálních Saakašviliho vládě. Reformu z roku 2005 někteří

soudci Ševarnadzeho éry povaţovali za způsob, jak se vláda mohla zbavit

nepohodlných soudců. Jiní však rádi odešli do poměrně lukrativní penze, kterou

jim vláda nabídla.109 Nedostatečnou nezávislost soudů na vládě potvrdila

například American Bar Organization, která v roce 2005 provedla studii stavu

gruzínské justice. Ve své zprávě organizace upozorňuje na fakt, ţe gruzínskou

společností není ani jeden ze soudů povaţován za nezávislý.110

V oblasti justice došlo k dalším reformám v letech 2006 a 2007. Tyto

reformy reagovaly na mezinárodní kritiku přílišné závislosti soudní moci na

vládní straně a pokusily se zvýšit nezávislost justice. Součástí reforem byl

například zákaz komunikace ex parte, tedy komunikace politické strany se

soudem v období před konáním soudního řízení.111 I přes tyto kroky směrem

k vyšší nezávislosti justice označují organizace typu Freedom House současné

postavení justice za nevyhovující a příliš závislé na exekutivě.112 Nevládní

organizace kritizují vládu také za špatné podmínky ve věznicích. Společně

s prioritou vlády vytvořit z Gruzie bezpečnou zemi vhodnou pro budování

109 ANJAPARIDZE, Zaal: Critics Press for Improved Judicial Independence in Georgia. Eurasia Daily Monitor, 3, 2006, č. 81, http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=31620 (2. 11. 2011) 110 Juditial Reform Index for Georgia. American Bar Association, September 2005, http://apps.americanbar.org/rol/publications/georgia-jri-2005-eng.pdf (5. 11. 2011) 111 Background Notes: Georgia. US Department of State, Bureau for European and Eurasian Affairs, 2. září 2011, http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/5253.htm (5. 11. 2011) 112 APRASIDZE, David: Georgia. In: Nations in Transit 2011. Freedom House 2011, s. 218, http://www.freedomhouse.org/images/File/nit/2011/NIT-2011-Georgia.pdf (6. 11. 2011).

Page 48: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

48

turismu se Gruzie stala jednou ze zemí s nejvyšším podílem vězněné populace,113

k čemuţ byly prostředkem právě soudy závislé na exekutivě společně se silnou

policií. S tím souvisí i fakt, ţe za nejmocnější muţe po prezidentu Saakašvilim

jsou povaţováni ministr vnitra Ivane (Vano) Merabišvili a ministr spravedlnosti

Zurab Adeišvili.114

Ústavní systém Gruzie obecně trpí skutečností, ţe byl od roku 2004

mnohokrát měněn, kdy novelizace reagovaly na měnící se politickou realitu tak,

aby vyhověly vládní garnituře. V roce 2010 parlament schválil zatím poslední

novelizaci ústavy, která představuje výraznou změnu politického systému

Gruzie. Proces ústavní reformy byl započat v červnu 2009, kdy prezident

Saakašvili dekretem zaloţil Státní ústavní komisi, která dostala za úkol

novelizaci ústavy připravit. Neparlamentní opoziční strany svou účast v této

komisi odmítly.115 Návrh reformy byl vládou přijat v květnu 2010 a byl poslán

k posouzení Benátské komisi,116 kterou gruzínská vláda přizvala jako poradní

orgán procesu ústavních změn. Společenská diskuze o reformě měla probíhat

během letních měsíců, ale neţ se diskuze stačila rozjet, byla novelizace ústavy

dána ke schválení parlamentu a ve třetím čtení byla schválena 15. října 2010. Ve

stejný den teprve Benátská komise zveřejnila své konečné stanovisko k

reformě.117

Hlavní změnou, kterou reforma přináší, je oslabení pravomocí prezidenta

ve prospěch funkce premiéra. Premiér bude mít nově právo jmenovat a

odvolávat ministry a prezident ztratí právo jmenovat důleţité posty ministrů

vnitra a obrany, které dosud dle ústavy měl. Prezident zároveň ztratí pravomoci

v řízení domácí politiky, která bude spadat čistě pod pravomoc vlády. Prezident

se stane reprezentantem země v zahraničních věcech, nicméně není blíţe

113 DE WAAL, T.: c. d., s. 24. 114 Press-konferencija: Paata Zakareišvili: rukovoditěl “Instituta po isledovaniju nacionalizma i konfliktov”. Lenta.ru, http://www.lenta.ru/conf/zakareishvili/ (1. 12. 2011) 115 WELT, Cory: Georgia‟s Constitutional Reform. c. d. 116 Benátská komise je fórum Rady Evropy, které se zabývá ústavními záleţitostmi. 117 Georgian Parliament Approves Controversial Constitutional Amendment. Radio Free Europe/Radio Liberty, 15. října 2010, http://www.rferl.org/content/Georgian_Parliament_Approves_Controversial_Constitutional_Amendment/2191769.html (7. 3. 2011)

Page 49: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

49

specifikováno, jakým způsobem budou pravomoci v zahraniční politice

rozděleny mezi prezidenta a vládu.118

Opozice celý průběh novelizace ústavy kritizuje. Důvodem kritiky je velmi

rychlé přijetí novelizace a téměř nulová společenská diskuse, která probíhala

pouze během srpna 2010.119 Kritici se však především obávají toho, ţe důvodem

k rychlé změně ústavy nebyla snaha o zlepšení rovnováhy mocí; tvrdí, ţe změna

je prostředkem k tomu, aby mohl M. Saakašvili zůstat u moci i po vypršení

svého prezidentského mandátu v roce 2013. Pokud by vládní strana ENM

vyhrála v roce 2012 volby do parlamentu, coţ se v současné době jeví jako

vysoce pravděpodobné, mohl by se M. Saakašvili stát v roce 2013 premiérem za

předpokladu, ţe by ho ENM na tuto funkci nominovala. V roce 2013 přitom

vstoupí v platnost novelizovaná ústava, která posiluje funkci premiéra na úkor

prezidenta. Tento postup byl jiţ pouţit v Rusku, kde se prostřednictvím funkce

premiéra udrţel u moci Vladimir Putin. Zda by skutečně M. Saakašvili

následoval postup svého zahraničně-politického protivníka je však otázkou.

Proto se spekuluje i o alternativním scénáři vývoje po roce 2013, ve kterém by

M. Saakašvili opustil nejvyšší státní posty, ale zůstal by vlivnou osobou v pozadí

například na pozici předsedy ENM či guvernéra gruzínského regionu Adţárie.120

Premiérem by se stal buď současný ministr vnitra Vano Merabišvili, nebo

primátor Tbilisi Gigi Ugulava. 121

Ačkoli tedy ústavní reforma na první pohled vypadá jako vstřícný krok

vládní strany vůči poţadavkům opozice a mezinárodních pozorovatelů na

podobu politického systému, otázkou zůstává, jak bude nová podoba ústavy

reálně po roce 2013 naplněna. V současné době lze říci, ţe státní instituce a

118 Final Opinion on the Draft Constitutional Law on Amendments and Changes to the Constitution of Georgia. Adopted by the Venice Commission at its 84th plenary session, Venice 15-16 October 2010. In: Council of Europe, Venice Commission website, http://www.venice.coe.int/docs/2010/CDL-AD%282010%29028-e.pdf (8. 11. 2011) 119 CORSO, Molly: What Georgia Did on Its Summer Vacation: Discuss Constitutional Reform. Eurasianet.org, 28. července 2010, http://www.eurasianet.org/node/61628 (8. 11. 2011) 120 Jedná se přímořský a poměrně bohatý gruzínský region s centrem v Batumi. Adţárie před revolucí růţí poţívala vysoké míry autonomie, kdy její vůdce Aslan Abašidze jednal nezávisle na centrální vládě. Jeho vláda byla svrţena po nástupu M. Saakašviliho k moci. 121 Srovnání názorů autorů DE WAAL, T.: c. d., s. 21. a WHEATLEY, Jonathan: Georgia at Crossroads: after the post-war. OpenDemocracy, 22. října 2011, http://www.opendemocracy.net/jonathan-wheatley/georgia-at-crossroads-after-post-war (9. 11. 2011)

Page 50: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

50

všechny sloţky moci jsou pod vlivem vládní strany. A tak i přesto, ţe vláda

proklamuje svoje odhodlání k demokratizaci politického systému, reálně si

ponechává právo na vytváření vlastní představy demokracie a opozici ponechává

pouze tolik prostoru, aby reţim jako demokratický mohl vypadat.

3.2 Vliv volebního systému na postavení opozičních stran

Volební systém patří mezi faktory, které podstatně ovlivňují podobu

stranického systému v demokraciích. V nedemokratických reţimech však

nabývá jiného významu. Lze argumentovat, ţe vliv volebního systému na systém

stranický zde ztrácí na relevanci, protoţe slouţí pouze jako nástroj pro splnění

předem stanoveného zadání, tedy znovuzvolení vládní strany a zároveň jako

způsob její legitimizace. Volební systém tak spíše plní funkci vytváření

jednostranického systému, který je fasádou svobodných voleb legitimizován.

Podoba volebního systému bývá ovlivněna politickou kulturou a tradicemi země,

v postsovětském prostoru konkrétně dominuje smíšený volební systém

v různých variacích. Jakým způsobem tedy volební systém pomáhá určovat

politické rozloţení sil?

V Gruzii se pro parlamentní a komunální volby pouţívá smíšený volební

systém navrstvení, kdy volič disponuje dvěma hlasy; jedním pro poměrnou a

druhým pro většinovou část voleb.122 Volební systém do parlamentu se po

revoluci růţí několikrát měnil. Důvodem byla mimo jiné jeho kritika pro

nedostatek proporčnosti a pro svou nevhodnost pro vytváření vícestranického

systému v zemích, které procházejí demokratickou transformací. První

z proměnných volebního systému, která podlehla novelizaci, byl počet mandátů

v parlamentu a poměr mezi většinově a poměrně volenými mandáty. V prvních

volbách v roce 2004 se tak rozdělovalo 235 mandátů, z nichţ 150 se volilo

proporčně, 75 většinově a 10 reprezentovalo osoby vysídlené z Abcházie

(Internaly displaced persons – IDPs).123 Po novelizaci ústavy v roce 2008 se

122 CABADA, Ladislav – ŢENÍŠEK, Marek: Smíšené volební systémy. Dobrá voda, Aleš Čeněk 2003, s. 45. 123 Georgia Parliamentary Elections 21 May 2008. OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, 9. September 2008. In: Elections – ODIHR, http://www.osce.org/odihr/elections/georgia/33301 (15. 9. 2011)

Page 51: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

51

sníţil počet mandátů na 150, kdy se ale změnil i poměr mezi většinovými a

proporčními mandáty na 75 ku 75.124

Druhou proměnnou, u které došlo ke změně, byla volební klauzule, která

pro volby 2004 byla stanovena na 7 %, ale před volbami 2008 byla sníţena na 5

%. Vezmeme-li v úvahu změny těchto dvou proměnných volebního systému, pak

po novelizaci volebního systému v roce 2008 nedošlo k posunu volebního

systému směrem k větší proporčnosti. Na jedné straně sice sníţením volebního

prahu získaly menší opoziční subjekty šanci získat zastoupení v parlamentu, ale

na druhé straně vzrostl poměr mandátů rozdělovaných většinově a vznikla větší

disproporce ve prospěch vítězné strany.125 Novelizace, která proběhla dva

měsíce před volbami, tak spíše působila jako předvolební kampaň, ve které

vládní strana chtěla ukázat svoji ochotu vyhovět opozičním poţadavkům na

změnu volebního systému.

Posuzujeme-li proporčnost volebního systému Gruzie, je třeba zmínit, ţe

smíšený navrstvující systém má většinové účinky. Nedochází zde k propojení

obou sloţek, a proto strany, které uspějí ve většinové části, vítězí zároveň i

v části proporční.126 Pokud se podíváme na výsledky parlamentních voleb 2008,

pak zjistíme, ţe disproporce mezi hlasy a mandáty je poměrně vysoká. Vládní

strana ENM získala proporčně 59 % hlasů, ale v parlamentu obsadila 79 %

mandátů, zatímco Sjednocená opozice získala necelých 18 % hlasů, které byly

přepočteny na 11 % mandátů. Obecně všechny opoziční strany v přepočtu hlasů

na mandáty tratily. Důvodem byl jejich propad ve většinové části volby, kterou

ve většině obvodů vyhrála vládní strana (viz Příloha č. 2: Volební mapa podílu

hlasů pro vládní ENM v parlamentních volbách 2008); pouze ve dvou obvodech

získali mandát Republikáni a ve dvou Sjednocená opozice. Většinová část voleb

tedy zajistila ENM téměř polovinu mandátů v parlamentu. Druhá polovina

124 Tamtéţ. 125 NILSSON, Niclas – CORNELL, Svante E.: Georgia‟s May 2008 Parliamentary Elections: Setting Sail in a Storm. Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road Studies Program, Policy paper, May 2008, http://www.silkroadstudies.org/new/docs/Silkroadpapers/0805Georgia.pdf (15. 11. 2011) 126 ČALOUD, Dalibor: Smíšené volební systémy. In: CHYTILEK, Roman – ŠEDO, Jakub (Eds.): Volební systémy. Brno, Mezinárodní politologický ústav 2004, s. 148.

Page 52: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

52

mandátů byla rozdělena poměrně; zde opozice získala 27 mandátů ze 75.127

Celkově je tedy volební systém pro malé a střední strany nevýhodný, protoţe

neexistuje silná regionální podpora pro některou z opozičních stran tak, aby

byla schopna vyhrát mandát ve většinové části.

Vzhledem k četné kritice volebního systému se vládní strana rozhodla pro

volební reformu, podle které by se volilo do parlamentu v roce 2012. Nyní se

nejedná o pouhou novelizaci, kterých proběhlo za deset let existence stávajícího

volebního systému 46, ale o reformu, která nahradí předchozí volební systém.128

O reformě se začalo vyjednávat v listopadu 2010 ve formátu vládní strana plus

osm opozičních stran129 ochotných o podobě reformy vyjednávat, kdy strany

ustanovily pracovní skupinu zabývající se volebním zákonem. Jiţ v březnu 2011

se jednání dostala do slepé uličky a s dosud konečnou podobou volební reformy

nakonec souhlasily pouze dvě z osmi opozičních stran účastnících se

vyjednávání – Křesťanští demokraté a Nová práva. Zbylých šest opozičních stran

prohlásilo, ţe tato podoba reformy je pouze demokratická fasáda, která

nereaguje na skutečné problémy.130

Jaké jsou hlavní body navrhované reformy? Kvůli kritice ohledně

vysokého podílu většinově rozdělovaných mandátů by mělo dojít k opětovnému

navýšení mandátů v parlamentu ze 150 na 190, ze kterých 83 má být voleno

většinově a 107 proporčně. Tato změna by měla částečně sníţit disproporci mezi

procentem získaných hlasů a podílu získaných mandátů. Nicméně i přes sníţení

disproporce se stále jedná o smíšený systém, ve kterém většinově rozdělované

mandáty představují bonus pro nejsilnější stranu. Proto by sice malé strany

měly šanci získat více mandátů, ale pokud se bude podpora vládní strany nadále

pohybovat okolo 50 % rovnoměrně ve všech regionech, pak zřejmě nedojde

k ohroţení sestavení jednobarevné vlády. Cílem opozičních stran bylo v tomto

směru buď prosazení poměrného volebního systému, nebo alespoň

127 Central Election Commission Summarizing Protocol of Parliamentary Elections May 21, 2008. c. d. 128 Ruling party MP: New Electoral Code Drafted. Civil.ge, 13. září 2011, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=23930 (3. 11. 2011) 129 Jednalo se po následující opoziční strany: Křesťanští demokraté (KDM), Nová práva (AM), Naše Gruzie - svobodní demokraté (ČS-TD), Gruzínská cesta (SD), Konzervativní strana (SKP), Národní fórum a Lidová strana. 130 GURGENIDZE, Maka: Contentious Agreement on Electoral Reform Reached in Georgia. CACI Analyst, 6. července 2011, http://www.cacianalyst.org/?q=node/5596 (7. 11. 2011)

Page 53: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

53

dvoukolového většinového systému pro většinovou část volby, kde by kandidát

musel v prvním kole získat alespoň 50 % hlasů, aby získal mandát.131 Ţádný

z těchto návrhů však neprošel. Pokud vejde navrhovaná reforma v platnost,

bude moţný scénář, kdy strana s 35% podporou získá nadpoloviční většinu

mandátů a bude moci sestavit jednobarevnou vládu.132

Schvalování volební reformy zatím prochází turbulentním vývojem a to i

přesto, ţe je plánováno její schválení do konce roku 2011. Vývoj kolem reformy

opět potvrdil neschopnost opozice sjednotit se v prosazování svých zájmů vůči

vládní straně. Opoziční strany se v otázce vyjednávání o volební reformě

rozdělily na tři skupiny. První skupina plně odmítla s vládou o reformě

vyjednávat, druhá sice začala vyjednávat, ale nebyla schopna prosadit své

priority a návrh nepodpořila, poslední skupinu pak tvoří dvě opoziční strany,

které reformu podpořily s tím, ţe je třeba ocenit i malý ústupek vlády. Po

neúspěšném vyjednávání o volební reformě navíc došlo k rozpadu koalice šesti

opozičních stran, který inicioval I. Alasania, který je odhodlán jít vlastní cestou a

zaměřit se na vlastní stranu ČS-TD. Myšlenka sjednocení opozice tak prozatím

zůstala nenaplněna.

3.3 Financování politických stran a přístup ke zdrojům

Financování politických stran a nerovnosti v přístupu ke zdrojům hrají

důleţitou roli v předvolebním období, kdy mohou vytvořit nerovnosti

v moţnostech politické soutěţe. Mezi oblasti, ve kterých dochází k disproporci

ve financování mezi vládní a opozičními stranami, patří například přístup vládní

strany k administrativním zdrojům a neprůhledné financování stran ze

soukromých zdrojů či z firem částečně vlastněných státem. Rozdíly vytváří také

státní příspěvky politickým stranám, kdy v případě jedné velké a mnoha malých

stran připadá většina prostředků silné vládní straně. V Gruzii tak například

náklady vládní strany na předvolební kampaň pro parlamentní volby v roce

131 Tamtéţ. 132 CORSO, Molly: Georgia: One Step Forward, Two Steps Back on Election Law Reform? Eurasianet.org, 11. července 2011, http://www.eurasianet.org/node/63851 (11. 11. 2011)

Page 54: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

54

2008 činily 25násobek nákladů nejsilnějšího opozičního protikandidáta

Sjednocené opozice.133

Politické strany jsou v Gruzii financovány jak z veřejných, tak ze

soukromých zdrojů. Dle současného volebního zákona strany ze státního

rozpočtu získávají příspěvek podle počtu hlasů získaných v posledních volbách a

také příspěvek na mandát. Strana, která získá v parlamentních volbách alespoň

4 % hlasů, nebo strana, která v komunálních volbách získá alespoň 3 % hlasů,

má nárok na státní příspěvek. Reálně vzhledem k vysokým volebním ziskům,

čerpá ENM zhruba desetkrát více peněz ze státního rozpočtu neţ jakákoli jiná

strana,134 coţ je ale v souladu se stanovenými pravidly. Tuto disparitu by měla

sníţit reforma volebního zákona, která mění charakter veřejného financování

z průběţného na jednorázový příspěvek na předvolební kampaň. Státní

příspěvek na předvolební kampaň dosud neexistoval. Dotace je v návrhu

reformy stanovena na částku 1 milion lari pro kaţdou stranu, která překročí 5%

klauzuli.135 Tato změna by měla tu výhodu, ţe by nevznikala tak vysoká

disproporce ve státním financování jako dosud, na druhé straně lze namítnout,

ţe jednotná sazba není spravedlivá, protoţe nezohledňuje výsledek strany ve

volbách. Organizace monitorující proces volební reformy doporučují vyplácení

příspěvků na předvolební kampaň podle reálných útrat na základě předloţené

finanční zprávy.136

Druhou moţnost přístupu stran ke zdrojům představuje soukromé

financování. Soukromé zdroje mohou mít charakter členských příspěvků nebo

133 Georgia: Parliamentary Elections 21 May 2008. OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, 9 September 2008. c. d., s. 16. 134 Srovnání příspěvků pro jednotlivé politické strany po komunálních volbách roku 2006 v analýze Transparency International. Viz Political Parties in Georgia: Issues of Party Financing. Transparency International Georgia, http://transparency.ge/sites/default/files/Political%20Parties%20in%20Georgia,%20Issue%20of%20Party%20Financing.pdf (22. 9. 2011) 135 Draft Election Code of Georgia. European Commission for Democracy through Law, Strasbourg, 27 September 2011. In: Council of Europe – Venice Commission, s. 40, www.venice.coe.int/docs/2011/CDL-REF(2011)044-e.pdf (17. 11. 2011) 136 Comments of NGOs on Amendments to Election Legislation. Transparency International Georgia, 30. září 2011, http://transparency.ge/en/post/report/comments-ngos-amendments-election-legislation (11. 11. 2011)

Page 55: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

55

sponzorských darů, stranám není dovoleno získávat finance podnikáním.137

Členské příspěvky tvoří minimální část příjmů ze soukromých zdrojů, hlavím

zdrojem v rámci soukromého financování je sponzoring fyzických nebo

právnických osob. Dle současného volebního zákona finanční a materiální

příspěvky politickým stranám nesmí přesáhnout za rok 30 000 lari v případě

fyzických osob a 100 000 lari v případě právnických osob.138 Nezisková

organizace Open Society Georgia Foundation ve své studii o financování stran

uvádí, ţe v letech 2007 aţ 2009 čerpala sponzorské dary od právnických osob

pouze vládní strana ENM, zatímco ostatní strany byly sponzorovány pouze

fyzickými osobami.139

Plánovaná volební reforma má limity pro sponzoring navýšit na

dvojnásobek (60 000 lari pro fyzické osoby a 200 000 lari pro právnické

osoby)140. Tento bod reformy však ostře kritizovaly neziskové organizace typu

Transparency International Georgia, podle kterých Gruzie jiţ dnes patří mezi

země s vysokými finančními příspěvky pro strany, a proto není jasné, proč

k navyšování limitu dochází. Niţší limit je totiţ povaţován za způsob omezení

moţnosti vzniku korupce.141 Problémem i stávajících limitů na příspěvek ze

strany jednoho subjektu bylo jejich obcházení. V minulosti se objevovaly

případy, kdy firmy vlastněné stejným akcionářem dotovaly stranu nezávisle na

sobě. Takto například v roce 2010 pět různých odnoţí firmy Tegeta, působící v

automobilovém průmyslu, poskytlo sponzorský dar ENM v celkové výši

500 000 lari. Většinovým vlastníkem tří z těchto společností je přitom poslanec

ENM Temur Kochodze, v dalších dvou společnostech má také významný

podíl.142

Problematickou oblastí co se týče soukromého financování stran, je také

neprůhledné vlastnictví firem, které jsou sponzory stran. Zákon sice zakazuje

137 Organic Law of Georgia on Political Unions of Citizens, Articles 25, 29, 30. In: Council of Europe – Venice Commission, http://www.venice.coe.int/docs/2009/CDL%282009%29060-e.asp (11. 11. 2011) 138 Political Party Finance Report. Open Society Georgia Foundation,Tbilisi 2011, s.11. http://www.osgf.ge/files/publications/2011/Party_Finance_for_Web_Eng.pdf (17. 11. 2011) 139 Tamtéţ, s. 13. 140 Draft Election Code of Georgia. European Commission for Democracy through Law, Strasbourg, 27 September 2011. c. d., s. 40. 141 Comments of NGOs on Amendments to Election Legislation. c. d. 142 Political Party Finance Report. c. d., s. 6.

Page 56: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

56

anonymní sponzorské dary, v případě firem, ale jejich název a adresa

nevypovídají o tom, kdo je jejich majoritním vlastníkem. V případě firem

vlastněných anonymními akcionáři dochází ke spekulacím, ţe jsou tyto firmy

vlastněné vysokými vládními činiteli nebo jim spřízněnými osobami a dochází

tak k úzkému propojení mezi politickou a ekonomickou elitou. Vzniká tak

nebezpečí klientelistických vztahů, kdy výměnou za sponzorský dar straně můţe

být firmě zajištěno vítězství v soutěţi o veřejnou zakázku. Důslednější

oddělování státních a stranických prostředků však dosud neproběhlo a volební

reforma dokonce plánuje zavést moţnost sponzorování politických stran

firmami částečně vlastněnými státem, kdy právnická osoba, jejíţ akcie vlastní

stát v podílu menším neţ 50 %, bude moci sponzorovat politické strany.143 U

financování stran polostátními firmami přitom hrozí propojení vládní strany s

byznysem.

Další oblastí, ve které vzniká nerovnost v přístupu ke zdrojům, je

moţnost vládní strany vyuţívat administrativní zdroje k účelům vlastní

předvolební kampaně. Volební zákon sice vyuţívání administrativních zdrojů

pro předvolební kampaň zakazuje, jedná se například o vyuţívání státních

budov nebo komunikačních prostředků.144 V Gruzii však zatím není v zákoně

vymezeno, které státní funkce se nesmí předvolební kampaně účastnit a toto

omezení nepřináší ani volební reforma.145 Příkladem zneuţívání

administrativních zdrojů, ke kterému v minulosti došlo, a informovala o něm

OBSE ve zprávě o průběhu parlamentních voleb 2008, bylo například rozdávání

poukázek na benzín v zemědělských oblastech Gruzie jedním z většinových

kandidátů ENM. Financování těchto poukázek však nešlo z rozpočtu strany,

poukázky byly součástí sociálního balíčku vlády. Kandidáti vládní strany se

taktéţ účastnili například slavnostního otvírání vládou opraveného kina, bazénu

či parku v Tbilisi za účasti vysokých státních funkcionářů.146 Ačkoli se v Gruzii

po revoluci růţí vládě podařilo razantně sníţit korupci v běţném ţivotě obyvatel,

143 Comments of NGOs on Amendments to Election Legislation. c. d. 144 Evaluation Report on Georgia on Transparency of Party Funding. Adopted by GRECO at its 51st Plenary Meeting, Strasbourg 23-27 May. In: Council of Europe, s. 9. http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/evaluations/round3/GrecoEval3%282010%2912_Georgia_Two_EN.pdf (12. 11. 2011) 145 Comments of NGOs on Amendments to Election Legislation. c. d. 146 Georgia Parliamentary Elections 21 May 2008. OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, 9 September 2008. c. d., s. 16.

Page 57: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

57

především u policie, ve zdravotnictví a školství, co se týče zneuţívání veřejných

zdrojů na vysoké úrovni, zůstaly zachovány klientelistické vztahy patrona a

klienta.147 Uzavřená politicko-ekonomická elita, která má v zemi navíc silnou

veřejnou podporu, si tak sama vytváří podmínky k udrţení moci.

Financování politických stran v Gruzii trpí vysokou mírou

netransparentnosti. Dle doporučení organizací typu Transparency

International, Group of States against Corruption (GRECO) či OBSE by situaci

prospělo zavedení nezávislého kontrolního tělesa. Jeho úkolem by byla kontrola

jak financování, tak i výdajů stran, a informování veřejnosti. V současnosti

v Gruzii působí pouze kontrolní skupina, která bývá ze zákona zaloţena vţdy

několik měsíců před volbami, nicméně její činnost je nahodilá a pravomoci

nejsou přesně určeny. Údaje o reálných prostředcích, kterými gruzínské

politické strany disponují, je zatím obtíţné získat. Strany sice vydávají výroční

zprávy o svém financování, ale k jejich obsahu přistupují různě a zprávy jsou

často velmi obecné. To v praxi znamená, ţe například 50 % výdajů nalezneme

v kolonce Jiné výdaje.148 V Gruzii tedy zatím stále existuje prostředí, které

vytváří rozdíly v moţnostech přístupu ke zdrojům mezi vládní stranou a

opozičními stranami. Ačkoli i opozice má svoje významné sponzory (např.

miliardáři Badri Patarkacišvili a Bidzina Ivanišvili), hlavním problémem

financování zůstává fakt, ţe vládní strana po sedmi letech u moci často

neodlišuje stranu od státu a její pozice v tomto ohledu zůstává neohroţena.

Nadstandardní vztahy, které si vláda vybudovala s některými podnikatelskými

subjekty, lze jen těţko nabourat, pokud nevyroste dostatečně silná opozice, která

by mohla koexistenci politicko-ekonomických svazků narušit.

3.4 Média a politická soutěž

Masová média jakoţto hlavní novodobý zdroj informací významně

vytvářejí pole politické soutěţe. V případě role médií v demokraciích se většina

teoretiků shoduje na tom, ţe posilují občanskou společnost, která je přirozenou

147 HALE, Henry E.: Democracy or Autocracy on the March? The Colored Revolutions as Normal Dynamics of Patronal Presidentialism. Communist and Post-Communist Studies, 39, 2006, č. 3, s. 313. 148 Political Party Finance Report. c. d., s. 56.

Page 58: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

58

protiváhou k moci.149 V modelu rozvinuté demokracie Roberta Dahla je jednou

z nezbytných institucí přístup k alternativním zdrojům informací. Občané mají

dle něj právo vyhledávat nezávislé informace a zároveň alternativní zdroje

nesmí být pod kontrolou vlády či jiné politické skupiny s cílem ovlivnit názor

veřejnosti.150 Média jsou pro demokracii klíčové jakoţto prostředek občanské

společnosti ke kontrole politiků a zároveň jsou hlavním nositelem informací o

politice. Důleţitou roli hrají také během předvolebního období, kdy by měly

poskytovat politickým subjektům stejný prostor pro předvolební kampaň.151

Jiná je ale realita mediálního prostoru v nedemokraciích. Dle teorie S.

Levitskyho a L. A. Waye je dozor vládní strany nad nejdůleţitějšími médii

jedním ze způsobů udrţení se u moci v autoritářském reţimu, i přes konání

svobodných voleb.152 Sarah Oates navíc k mediální teorii namítá, ţe dělení médií

na veřejnoprávní a komerční v postsovětském prostoru není relevantní, protoţe

ekonomika a politika jsou natolik propojené, ţe nenastává situace, kdy by

komerční média byla kritická vůči vládě s vidinou zisku vyšší sledovanosti.153

Takto se chovají média v komerčním prostředí západních demokracií, ale nikoli

v postsovětském prostoru. Na druhou stranu ale také hovoří o jiném pojetí

médií společností, která nepovaţuje média za vyváţená a objektivní a vnímá zde

vliv finančních a politických bossů. S tímto předpokladem tak mají média na

společnost jiný vliv neţ v liberálním pojetí mediálního prostoru.154 Tato

podkapitola se bude zabývat především vlivem televize na vztah mezi vládou a

opozicí, jakoţto média, které společnosti zprostředkovává nejvíce informací.

Organizace Freedom House ve své publikaci Freedom of the Press 2009

řadí Gruzii mezi země s částečnou svobodou médií.155 Nezisková organizace

Reporters Without Borders, která kaţdý rok vydává publikaci Press Freedom

Index, zařadila Gruzii za rok 2010 na 100. místo ze 178 sledovaných zemí 149 OATES, Sarah: The Neo-Soviet Model of Media. Europe-Asia Studies, 59, 2007, č. 8, s. 1283. (http://www.jstor.org) 150 DAHL, Robert A.: O demokracii: Průvodce pro občany. Praha, Portál 2001, s. 81-82. 151 Media in Election Campaigns. ACE Electoral Knowledge Network, http://aceproject.org/ace-en/topics/pc/pcc/pcc07 (25. 9. 2011) 152 LEVITSKY, S. – WAY, L. A.: c. d., s. 11. 153 OATES, S.: c. d., s. 1283. 154 Tamtéţ, s. 1280-1281. 155 Freedom of the Press 2009 – Georgia. Freedom House, http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=251&year=2009&country=7612 (18. 9. 2011)

Page 59: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

59

v oblasti svobody tisku.156 Největším problémem mediálního prostoru se stal

fakt, ţe místo aby média kontrolovala činnost mocných, dostala se často do

jejich područí a začala slouţit jejich zájmům.157 Majitelé nejsledovanějších

televizních stanic v Gruzii jsou spřízněni s vládní stranou, coţ narušuje

nezávislost televizního zpravodajství. V demokraciích mají všechna soukromá

média své vlastníky, kteří mohou mít vazby na politickou scénu, nicméně

v Gruzii mají celostátní pokrytí pouze média provládní, zatímco média

proopoziční dosud působí pouze v Tbilisi. V ústavě Gruzie je sice zaručena

svoboda slova a tisku a zakázána cenzura,158 ale reálně se nezávislá média

nedostanou mezi širší veřejnost a vyhledává je pouze poměrně úzká skupina

intelektuálů, zatímco provládně naladěná média patří mezi nejsledovanější.

Televize je v Gruzii nejvlivnějším médiem a důleţitým zdrojem informací

o politice, kdy 95 % Gruzínců uvádí televizi jako nejvyuţívanější zdroj přístupu k

informacím.159 Celostátní pokrytí má v současnosti pět televizních stanic.

Veřejnoprávní Gruzínská veřejná televize 1 (Georgian Public Broadcaster 1,

GPB1) a dále čtyři soukromé televize Rustavi 2, Imedi, Mze a Adjara. Poměrně

sledované jsou i některé regionální televize, jako například Kavkasia a Maestro,

které obě vysílají pro oblast Tbilisi.160 Veřejnoprávní televize GPB byla

v minulosti podezřívána ze stranění vládě. Proto pod tlakem opozice a veřejnosti

došlo k reformě nominování členů správní rady televize, kdy čtyři z devíti členů

jsou nominováni opozičními stranami.161 GPB ze zákona poskytuje bezplatně

všem politickým stranám stejný prostor pro předvolební kampaň. Dle volebního

zákona musí veřejnoprávní televize a rádio vyhradit tři hodiny vysílacího času

denně za účelem předvolební kampaně. Tento čas musí být mezi jednotlivé

subjekty rozdělen rovnoměrně. To ale neplatí pro soukromé televize, kterým se

156 Press Freedom Index 2010. Reporters Without Borders, http://en.rsf.org/press-freedom-index-2010,1034.html (21. 9. 2011) 157 RELJIĆ, Dušan: Who Builds Civil Society? Civil Society, Mass Media and Democracy in Post-Communist Countries. Stiftung Wissenschaft und Politik: Deutsches Institut für Internationale Politik und Sicherheit, Working Paper No. 131, Geneva, January 2004, s. 15. http://www.iskran.ru/cd_data/disk2/rr/029.pdf (18. 9. 2011) 158 The Constitution of Georgia, Article 19 and 23. In: Parliament of Georgia, http://www.parliament.ge/files/68_1944_951190_CONSTIT_27_12.06.pdf (17. 11. 2011) 159 MIKASHAVIDZE, Maia: Media Landscape – Georgia. European Journalism Centre, 5. listopadu 2010, http://www.ejc.net/media_landscape/article/georgia/ (18. 11. 2011) 160 Georgia – Parliamentary Elections 21 May 2008 – OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report. ODIHR, Warsaw, 9 September 2008. c. d. 161 Freedom of the Press 2009 – Georgia. c. d.

Page 60: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

60

za předvolební kampaň platí, nicméně musí to být pro všechny subjekty stejná

částka.162 Ani toto opatření ale nemusí rovnou soutěţ mezi jednotlivými

subjekty zajistit. Před parlamentními volbami 2008 byla v komerčních

televizích podle zprávy OBSE cena za minutové spoty předvolební kampaně

desetinásobně vyšší neţ pro komerční reklamu, coţ znevýhodnilo menší strany

s niţším rozpočtem.163

Nejsledovanější televizí je v současnosti Rustavi 2, která je povaţována za

provládní. Důvodem je například nevyváţenost v předvolební kampani, kdy

před volbami 2008 přestala Rustavi 2 a také Mze informovat o aktivitách

Sjednocené opozice z důvodu častého napadání novinářů obou televizí ze strany

opozičních sympatizantů.164 Podezření na ovlivňování Rustavi 2 ze strany vlády

podporuje také nejasné vlastnictví televize. Majoritním vlastníkem Rustavi 2 je

Geomedia Group, která sídlí na Marshallových ostrovech a není známo, kdo tuto

společnost kontroluje. Minoritním vlastníkem je Georgian Industrial Group

vlastněná bratry Beţuašvili, z nichţ jeden je členem vládní ENM. Bývalý majitel

Rustavi 2 Kibar Chalvaši tvrdí, ţe po nástupu prezidenta Saakašviliho k moci

v roce 2004 byl vládou donucen prodat svůj podíl člověku, který byl pověřen

vládou, aby podíl koupil. Vláda toto tvrzení popírá a obviňuje Chalvašiho ze

snahy o diskreditaci. Chalvaši v současnosti ţije v Německu, kde získal politický

azyl.165

Asi největší kauzou, která podpořila kritiku vládní kontroly nad

masovými médii, bylo zastavení vysílání televize Imedi v listopadu 2007. Imedi

byla televizní stanice původně vlastněná gruzínským miliardářem Arkady

(Badri166) Patarkacišvilim, který financoval opoziční aktivity a byl jedním

z kandidátů na prezidenta pro předčasné volby 2008. Před rokem 2007 byla

Imedi kritická k vládě a během protivládních demonstrací, které vypukly 162 The Organic Law of Georgia: Unified Election Code of Georgia, Article 74. In: United Nations Public Administration Network, http://unpan1.un.org/intradoc/groups/public/documents/untc/unpan016103.pdf (17. 11. 2011) 163 Georgia Parliamentary Elections 21 May 2008. OSCE/ODIHR Election Observation Mission Final Report, Warsaw, 9. September 2008. c. d., s. 15. 164 Tamtéţ. 165 BILEFSKY, Dan – SCHWIRTZ, Michael: News Media Feel Limits to Georgia‟s Democracy. The New York Times, 6. října 2008, http://www.nytimes.com/2008/10/07/world/europe/07georgia.html?_r=1 (19. 3. 2011) 166 Badri je přezdívka, pod kterou je Patarkacišvili známější, neţli pod svým oficiálním křestním jménem.

Page 61: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

61

v listopadu 2007, dávala prostor opozici. V době, kdy protesty vrcholily, bylo

vysílání Imedi zastaveno s platností do předčasných prezidentských voleb.

Stanice byla obviněna gruzínskými úřady z vyzývání k násilnému svrţení moci a

B. Patarkacišvili z přípravy puče, kdy v prosinci 2007 pronikla na veřejnost tajná

nahrávka, na které B. Patarkacišvili nabídl šéfovi oddělení zvláštních operací

ministerstva vnitra Irakli Koduovi 100 milionů dolarů za zajištění nenásilného

přesunu moci po lednových volbách a za odstranění ministra vnitra V.

Merabišviliho.167 B. Patarkacišvili přiznal, ţe nabídku učinil, protoţe údajně

chtěl zabránit ještě většímu krveprolití168 a obvinil gruzínské úřady, ţe ho chtějí

nechat zavraţdit.169

Imedi vysílala v prosinci asi dva týdny a pak byla znovu uzavřena.

Mezitím v lednu 2008 proběhly prezidentské volby, které vyhrál v prvním kole

M. Saakašvili. O měsíc později umírá ve Velké Británii na infarkt B.

Patarkacišvili, přičemţ o tom, zda šlo o přirozenou smrt či politickou vraţdu se

spekuluje dodnes.170 Po jeho smrti odkupuje 90% podíl televize Imedi Georgian

Media Holding, společnost vedená Saakašviliho bývalým ministrem financí

Georgy Arveladzem.171 Televize Imedi začíná vysílat znovu v září 2008, ale

přestává být kritická a kvůli provládní linii zpravodajství se jí začíná přezdívat

Rustavi 3.172

Od roku 2008 tedy v Gruzii nenalezneme ţádnou proopoziční televizní

stanici s pokrytím po celé zemi. To mají pouze tři stanice – Rustavi 2, Imedi a

GPB1, kdy všechny jsou provládní, vlastnictví dvou komerčních stanic není

transparentní. Fakt, ţe média se stávají prostředkem pro tlumočení vládní linie,

se projevil záhy během rusko-gruzínské války v srpnu 2008, kdy docházelo

k nátlaku na masová média, aby se drţela oficiální verze konfliktu; tedy ţe se

Gruzie stala obětí vyprovokované agrese ze strany Ruska. Informování o 167 Zveřejněná nahrávka k dispozici na YouTube, viz Badri zatejal svjerženije vlasti. YouTube, 24. prosince 2007, http://www.youtube.com/watch?v=2s1T44W58u8 (14. 11. 2011) 168 DITRYCH, O.: c. d. 169 Gruzínská opoziční televize Imedi zastavila vysílání. Zahranicni.iHNed.cz, 26. prosince 2007, http://zahranicni.ihned.cz/c1-23321755-gruzinska-opozicni-televize-imedi-zastavila-vysilani (19. 9. 2011) 170 Badri Patarkatsishvili: Death in Surrey. The Economist, 14. února 2008, http://www.economist.com/node/10700589 (19. 9. 2011) 171 Georgia‟s ex Economy Minister to run Imedi. GeorgiaTimes.info, 14. července 2009, http://www.georgiatimes.info/en/news/16532.html (19. 9. 2011) 172 BILEFSKY, D. – SCHWIRTZ, M.: c. d.

Page 62: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

62

průběhu konfliktu tak trpělo značnou mírou autocenzury.173 Právě autocenzura

je jevem, který v různé míře funguje i v demokraciích, ale je nebezpečný tím, ţe

aniţ by existovala oficiální vládní cenzura, zpravodajství je jednostranné a

nevyváţené. Jak moc jsou média pro tvoření veřejného mínění důleţitá, se

ukázalo i skrze tzv. kybernetickou válku, která se stala druhým rozměrem války

mezi Gruzií a Ruskem, kdy důleţité gruzínské zpravodajské servery jako Civil.ge,

Rustavi2.com nebo Media.ge byly blokovány ruskými hackery. Gruzie zase na

oplátku blokovala přístup k některým ruským zpravodajským doménám, jako

například Lenta.ru, Izvestia nebo RIA Novosti.174

Otázka vlivu vládní strany na masová média byla dosud naposledy

otevřena v březnu 2010, kdy stanice Imedi odvysílala falešnou zprávu, která

uváděla, ţe ruské tanky vstoupily do hlavního města a prezident byl zabit. Ačkoli

šlo pouze o simulaci, televize na tuto skutečnost během vysílání neupozornila a

došlo tak k panice, kdy mnoho Gruzínců uvěřilo, ţe je Gruzie okupována

Ruskem.175 Opozice v reakci na falešnou zprávu nařkla vládu, ţe stála za jejím

odvysíláním, aby zdiskreditovala dva opoziční lídry, Zuraba Nogaideliho a Nino

Burdţanadze, kteří krátce před tím navštívili ruského prezidenta Putina.176 M.

Saakašvili odvysílání falešné zprávy okomentoval tím, ţe odvysílaný příběh

nebyl nerealistický, protoţe nepřítel by skutečně mohl připravovat podobnou

akci.177

Kauzy, které se odehrály v několika posledních letech, poukázaly na

převaţující vliv vládní strany na privátní média s celostátním dosahem. Ačkoli

není existence svobodných médií, například deníků omezována, jejich vliv na

společnost zůstává minimální. Problémem pro přístup občanů k informacím je i

173 LYLE, Justin: The Russia-Georgia Media War Shows No Sign of Abating in the Face of International Justice. Johnson’s Russia List, 13. ledna 2011, http://www.cdi.org/russia/johnson/default.cfm (21. 9. 2011) 174 Russian and Georgian websites fall victim to a war being fought online as well as in the field. Reporters Without Borders, 13. srpna 2008, http://en.rsf.org/georgia-russian-and-georgian-websites-fall-13-08-2008,28167.html (22. 9. 2011) 175 Bogus TV report of Russian invasion panics Georgia. BBC News, 14. března 2010, http://news.bbc.co.uk/2/hi/8566571.stm (19. 9. 2011) 176 Hoax report intended to blacken Saakashvili‟s rivals - opposition. RIA Novosti, 16. března 2010, http://en.rian.ru/exsoviet/20100316/158209710.html (20. 9. 2011) 177 FELGENHAUER, Pavel: Moscow Exploits TV Invasion Hoax to Isolate Georgia. The Jamestown Foundation, 18. března 2010, http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=36171 (13. 11. 2011)

Page 63: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

63

hornatý terén Gruzie a dosud špatná infrastruktura, kdy v odlehlejších horských

oblastech se místní obyvatelé teprve po revoluci růţí dočkali dodávek elektřiny,

a proto právě v těchto oblastech lze v současnosti naladit pouze hlavní televizní

stanice s provládní linií. Přístup k nezávislým deníkům či k internetu je zatím

taktéţ v těchto oblastech omezený, ačkoli s rozšířením elektřiny a postupným

rozmachem nových médií je naděje, ţe by se přístup k informacím mohl zlepšit.

Cenzura internetu je v Gruzii na rozdíl od jiných postsovětských zemí (např.

Běloruska či Uzbekistánu) nemyslitelná.178 I proto pokud se podíváme na

volební mapy Gruzie (viz přílohy 2, 3, a 4), pak tradičně nejslabší podporu pro

vládní stranu nalezneme v hlavním městě Tbilisi, kde je lepší přístup k různým

zdrojům informací. Problém závislosti masmédií na vládě je v současnosti

nejpalčivějším problémem z výše zmíněných; v ostatních oblastech jiţ alespoň

proběhly pokusy o reformy, ačkoli jejich dopad je diskutabilní, ale média dosud

zůstala reformou netknuta. Všechny faktory (justice, volební systém, přístup ke

zdrojům a média) společně tvoří uzavřený kruh, ve kterém jsou opoziční strany

znevýhodněny. Mají sice moţnost politické soutěţe, ale podmínky pro jednotlivé

subjekty nejsou nastaveny rovně.

178 WHEATLEY, J.: Georgia at Crossroads: after the post-war. c. d.

Page 64: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

64

4. Charakteristické rysy opozičních stran ovlivňující obraz

opozice před voliči

Předchozí kapitola se zaměřila na faktory způsobující oslabení opozice

systémově, které opozice sama nemůţe příliš ovlivňovat. Nabízí se však otázka,

zda by opozice byla schopna konkurovat vládě v případě, kdy by byly podmínky

politické soutěţe rovné. Následující kapitola bude na základě analýzy

charakteristických rysů opozičních stran, argumentovat, ţe stávající opoziční

strany by pravděpodobně nebyly schopny konkurovat vládní straně ani v plně

demokratickém systému, protoţe nejsou dostatečně propojeny se svými voliči.

Gruzínské opoziční strany samy udělala mnoho chyb, kvůli kterým se staly pro

velkou část voličů nevolitelné. Snaha neparlamentních opozičních stran

svrhnout vládu revoluční cestou u veřejnosti neuspěla a ukázalo se, ţe gruzínská

společnost spíše touţí po konsenzu a proreformním kurzu. Vláda naopak byla

schopna veřejnost přesvědčit, ţe je schopna reflektovat svou kritiku, kdyţ

spustila reformy v oblastech, ve kterých byla kritizována (např. ústavní a volební

reforma) a úspěšně se tak před veřejností prezentovala jako demokratičtější, neţ

opozice.179

Kapitola se zaměří na tři rysy opozičních stran, které způsobují jejich

nestabilitu a slabou institucionalizaci v rámci politického systému. Tyto rysy

vycházejí z teorie Scotta Mainwaringa doplněné o poznatky Sarah Birch, jeţ byla

detailně představena v první kapitole. Prvním charakteristickým rysem opoziční

scény je časté zakládání nových stran, které vytváří roztříštěný stranický systém

s mnoha subjekty bez voličské základny. Dalším rysem je slabé programové a

ideologické ukotvení stran. Opoziční strany nenabízí voličům jasný program, se

kterým by se mohli ztotoţnit. Program většiny opozičních subjektů se navíc

podobá, a proto dochází k vysokému rozptylu opozičních voličů. Posledním

analyzovaným bodem je vysoká závislost stran na svých lídrech, kdy strany

bývají aţ ztotoţňovány s postavou svého lídra. S jeho odchodem z politiky pak

strana často končí nebo upadá do marginality, protoţe nemá dostatek dalších

osobností.

179 WELT, Cory: Still Staging Democracy: Contestation and Conciliation in Postwar Georgia. c. d., s. 196.

Page 65: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

65

4.1 Nestabilita stranického systému způsobená neustálým

vznikem nových stran

První z příčin slabé institucionalizace politických stran je dle S.

Mainwaringa vysoká volební volatilita, kdy politické strany nemají stálou

voličskou základnu a jejich zisky ve volbách jsou velmi proměnlivé. Jak jiţ bylo

zmíněno v první kapitole, výpočet volební volatility ve smyslu porovnání změny

voličských preferencí mezi dvěma po sobě jdoucími volbami naráţí

v postsovětském prostoru na několik problémů. Hlavním z nich, kterým se

podrobně zabývá Sarah Birch, je fakt, ţe zde často nedochází k pouhé změně

voličských preferencí, ale k obměně samotné nabídky stran, ze kterých můţe

volič vybírat. Ke změnám tedy dochází shora v důsledku rozhodnutí elit. Častá

obměna stran je jedním z hlavních rysů gruzínského stranického systému, a

proto je relevantní se zaměřit právě na tuto dimenzi volební volatility.

Obecně lze gruzínský stranický systém charakterizovat existencí jedné

predominantní strany Sjednocené národní hnutí (ENM), jejíţ zisky se dosud

pohybovaly okolo 60 % hlasů a fragmentované opozice, kde se velké mnoţství

subjektů dělí o zbývajících 40 % elektorátu. Konkrétně ENM získala v prvních

parlamentních volbách po revoluci růţí 67 % hlasů a v roce 2008 59 %, zatímco

nejvyšší zisk opozičního subjektu byl 17,7 % pro koalici Sjednocená opozice

v roce 2008. Pokud se podíváme na volební mapu parlamentních voleb 2008

(viz Příloha č. 3), vidíme, ţe výsledek pod 45 % zaznamenala ENM v Tbilisi,

zatímco v některých jiţních regionech oblasti Samcche-Dţavacheti strana

dokonce přesáhla 90% podporu.180 V komunálních volbách z roku 2010, získala

vládní strana 73,9% zastoupení napříč celou zemí, v Tbilisi, kde tradičně bývá

ENM slabší a opozice silnější, byl výsledek ENM 52,5 % (viz Příloha č. 4).181 I

v regionech s nejslabší podporou má tedy vládní strana jasnou většinu a ţádná

opoziční strana v současnosti nedosahuje takové podpory, aby byla schopna být

relevantní konkurencí. Je tedy třeba si uvědomit fakt, ţe pokud bychom chtěli

180 Viz Příloha č. 4: Mapa gruzínských parlamentních voleb 2008. Georgia. Legislative Elections 2008. Electoral Geography 2.0, Mapped politics, http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/g/georgia/georgia-legislative-election-2008.html (22. 11. 2011) 181 Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. c. d., s. 29.

Page 66: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

66

vypočítat volební volatilitu, pak vzhledem k existenci politické strany, která

zaujímá zhruba 60 % elektorátu, by Pedersonův index volební volatility

nevycházel pro Gruzii jako vysoký, protoţe dochází k obměně pouze zhruba 40

%, které zaujímají opoziční strany. V případě opozičních stran je však volatilita

velmi vysoká, protoţe se z rozhodnutí elit spojují v koalice, štěpí, či zakládají

nové strany.

Pokud se zaměříme na obměnu stran při srovnání voleb 2004 a 2008,

pak došlo k téměř komplexní obměně stranických subjektů v opozici, kdy pouze

jedna opoziční strana (Labouristická strana) kandidovala ve stejné podobě

v obou volbách. Pokud bychom chtěli vyjádřit míru obměny stran, je třeba určit,

které strany se jiţ účastnily voleb 2004 a které jsou nové. Mezi strany, které

vznikly nově po volbách 2004 lze ale jasně zařadit pouze Křesťansko-

demokratické hnutí. Další kategorizace se jiţ značně komplikuje, protoţe mezi

léty 2004 a 2008 došlo jak k rozpadu, tak i k vzniku koalic, kterých se účastnily

strany staré i nové. Jedná se zejména o koalici Sjednocená opozice, jeţ

zahrnovala devět opozičních stran, z nichţ: 1. Nová práva se účastnila voleb

2004 v rámci jiné koalice (kandidovali v rámci Pravicové opozice společně s

Industrialisty), 2. Konzervativci byli v roce 2004 součástí ENM a později se

odštěpili, 3. Gruzínská cesta a Hnutí za sjednocenou Gruzii byly nově vzniklými

stranami. Tento případ demonstruje, ţe určení, zda se v případě Sjednocené

opozice jedná o subjekt starý nebo nový je velmi obtíţné, ne-li nemoţné. V roce

2011 uţ navíc Sjednocená opozice neexistuje, její členové působí buď jako

samostatné strany nebo se spojili do jiných koalic, coţ by způsobilo další

komplikaci pro zkoumání obměny stran po volbách 2012.

Posouzení, zda se při vzniku nového subjektu opoziční scény jedná o

starou nebo novou stranu, je obtíţné především proto, ţe politická elita jako

celek zůstala dosud neobměněna a nedochází ani k přílivu nových

programových okruhů. Vzniká tak paradox, kdy domněle nově vzniklé strany

jsou stranami se starými tvářemi a téměř totoţným programem jako subjekty

zaniklé. Příkladem můţe být Hnutí za spravedlivou Gruzii, jejíţ zakladatel Z.

Nogaideli byl sesazen z postu lídra, načeţ zaloţil novou stranu pod názvem

Spravedlivá Gruzie. Podobnosti však nejsou pouze v názvu, strana má téměř

Page 67: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

67

totoţné osobnosti, které tvoří Nogaideliho příznivci, kteří za ním přešli z Hnutí

za spravedlivou Gruzii, programově strana taktéţ nepřináší nic nového. Jedná se

spíše o skupinu, která zaštiťuje politické angaţmá své hlavní osobnosti.

Od voleb v roce 2008 vznikaly další nové strany, coţ dokazuje, ţe tento

rys gruzínského stranického systému je dlouhodobým problémem pro

institucionalizaci stran, nikoli pouze krátkodobým rysem porevolučního období.

Strany vznikaly jednak odštěpením výrazných postav vládní ENM; do této

skupiny patří zaloţení strany MSS Z. Nogaidelim a DM-ES N. Burdţanadze.

Mezi další nově vzniklé subjekty patří ČS-TD Irakli Alasanii, která však vznikla

aţ poté, co I. Alasania jako nezávislý zaštítil vznik koalice opozičních stran

Aliance pro Gruzii a potřeboval nějakou vlastní platformu pro fungování v této

koalici. Na konci roku 2010 vznikla Gruzínská strana, kterou zakládali L.

Gačečiladze, I. Okruašvili a S. Subari. L. Gačečiladze ale po několika měsících

ohlásil vystoupení z této strany kvůli neshodám na postupu strany během

květnových protivládních protestů.182 Na počátku roku 2011 vznikla staronová

Spravedlivá Gruzie Z. Nogaideliho. Nejaktuálnějším plánovaným přírůstkem

opozičních stran má být veřejné hnutí miliardáře Borise (Bidziny) Ivanišviliho,

který vstoupil na politickou scénu v září 2011, coţ vyvolalo v Gruzii veliký

rozruch, protoţe mnozí věří, ţe tato osobnost má šanci ohrozit stabilitu

Saakašviliho reţimu. B. Ivanišvili plánuje zaloţit opoziční hnutí pod názvem

Gruzínský sen.183

Zaloţení nové strany je v současnosti v Gruzii povaţováno za poměrně

snadné, většina gruzínských politiků (včetně opozičních) označuje proces

registrace stran v Gruzii za liberální.184 To potvrzuje i vysoký počet

registrovaných stran, kdy G. Nodia a A. P. Scholtbach uvádějí, ţe v roce 2006

bylo registrováno přes 180 politických stran185, aktuální seznam Ministerstva

182 Two Co-founders Quit Georgian Party. Civil.ge, 3. června 2011, http://civil.ge/eng/article.php?id=23580 (22. 11. 2011) 183 SOCOR, Vladimir: Bidzina Ivanishvili Expounds his Political Plans. Eurasia Daily Monitor, 7. listopadu 2011, http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=38636&tx_ttnews[backPid]=7&cHash=a77708340646a9cc0e8611a3e75c0ec2 (17. 11. 2011) 184 NODIA, G. – SCHOLTBACH, A. P.: c. d., s. 58. 185 Tamtéţ, s. 101.

Page 68: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

68

spravedlnosti uvádí dokonce 216 registrovaných stran v roce 2011.186 Je sice

nutné zdůraznit, ţe většina těchto stran se neúčastní politického procesu, přesto

se však jedná o vysokou fragmentaci na straně opozice. Vznikem nových

subjektů se opozice oslabuje, protoţe elektorát opozice se rozmělní mezi velké

mnoţství stran, které si konkurují.

Proč dosud nedošlo ke stabilizaci opoziční scény a jaké faktory

podporují neustálý vznik staronových stran? Případně proč není opozice

schopna spojit se do jedné koalice? Hlavním důvodem je slabá ukotvenost

gruzínských stran ve společnosti. Strany nevznikají zdola jako výraz společenské

poptávky po určitém okruhu témat či po ideologii, ale vznikají z popudu elit.

Strany, které nejsou zakořeněny ve společnosti, mohou být velmi snadno

rozpuštěny svým lídrem187 a stejně snadno vznikne opět strana nová bez ohledu

na společenskou poptávku. Dalším faktorem, který podporuje vznik staronových

stran je populismus, kdy se strany (nebo spíše jejich lídři) snaţí odpoutat od

svých předchozích chyb a proto zakládají nové subjekty, které mají vytvářet

dojem neposkvrněnosti. Příkladem takovéhoto obratu je politický osud Nino

Burdţanadze, která byla vrcholnou představitelkou vládní strany aţ do začátku

roku 2008, ale za necelý půlrok zaloţila vlastní opoziční stranu, která se

prezentuje jako ta, která prozřela autoritářský charakter Saakašviliho reţimu a

nyní bojuje za demokracii.

Za faktor, který brání opozičním stranám se spojovat, povaţuje S. Birch

prezidentské volby, které jsou pro strany v poloprezidentských reţimech

povaţovány za důleţitější neţ volby parlamentní. U přímých prezidentských

voleb hraje roli volební systém, kdy v dvoukolovém většinovém systému je pro

opoziční strany strategicky výhodnější do prvního kola postavit více kandidátů,

aby kandidát vládní strany nepřesáhl v prvním kole 50 % a mohlo se konat

druhé kolo.188 To byl případ prezidentských voleb v roce 2008, kdy kromě

společného kandidáta opozičních stran Levana Gačečiladzeho, postavili své

kandidáty i Nová práva (David Gamkrelidze) a Labouristé (Š. Natelašvili),

186 Partebis sia. Ministry of Justice of Georgia, http://justice.gov.ge/files/Documents/partiebis%20sia/partiebis_sia.pdf (15. 11. 2011) 187 BADER, M.: c. d., s. 79. 188 BIRCH, S.: c. d., s. 7.

Page 69: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

69

údajně ze strategických důvodů.189 Ve volbách však zvítězil M. Saakašvili

v prvním kole s 53,5 % hlasů, opozice však jeho vítězství v prvním kole povaţuje

za výsledek volebního podvodu.190

Vysoká fragmentace opoziční politické scény a nízká propojenost stran

s voliči nepřispívá ke stabilizaci vícestranického politického systému. Častý

vznik nových subjektů a neshody mezi jednotlivými stranami posilují nedůvěru

voličů v opozici jako celek. Opoziční strany nepůsobí jako důvěryhodná

alternativa k vládě, protoţe jsou vnitřně nestabilní. Gruzie tak zaţívá vysokou

míru obměny stranického systému v případě opozičních stran, ale paradoxně

tyto strany bývají zakládány starou politickou elitou. Slabé propojení stran se

svými voliči však prohlubují i další rysy gruzínského stranického systému.

4.2 Programová a ideologická neukotvenost

Jiţ v předchozí kapitole bylo zmíněno, ţe strany v Gruzii nevznikají

z poptávky společnosti, ale rozhodnutím elit. Právě v důsledku slabé

propojenosti stran s elektorátem jsou gruzínské politické strany mnohem méně

vystavěné na ideologii neţ strany v politických systémech západní Evropy a

štěpné linie zde lze hledat jen těţko. Klasická socioekonomická štěpná linie

v gruzínském politickém systému nehraje důleţitou roli. Důvodem je nízká

socioekonomická rozvinutost země, která se vyznačuje slabou střední třídou

a vysokým podílem chudé vrstvy obyvatel, kdy asi třetina obyvatel ţije pod

hranicí chudoby.191 Zároveň je třeba si uvědomit, ţe gruzínská společnost můţe

vnímat odlišně kategorie „bohatý“ a „chudý“ neţ západní společnosti; spíše se

zde hovoří v pojmech „zkorumpovaný“ a „sociálně slabý“,192 ve vnímání obyvatel

je politická a ekonomická moc úzce propojena. V důsledku komunistické

zkušenosti je pojem levice zdiskreditovaný, a i proto se většina politických stran

189 WELT, C.: c. d., s. 199. 190 Georgia‟s opposition presents 'evidence' election was rigged. RT.com, 8. ledna 2008, http://rt.com/news/georgias-opposition-present-evidence-election-was-rigged/ (20. 11. 2011) 191 Dle dat z roku 2006 ţilo 31 % Gruzínců pod hranicí chudoby. Georgia. The World Factbook. Central Intelligence Agency, https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html (19. 11. 2011) 192 NODIA, G. – SCHOLTBACH, A. P.: c. d., s. 63.

Page 70: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

70

řadí do kategorie středo-pravicových, coţ se můţe jevit paradoxně v zemi

s vysokým podílem sociálně slabých.193

Pokud bychom se tedy pokusili gruzínské strany rozdělit mezi pravicové a

levicové, pak jedinou stranou, která se k levici hlásí, je Labouristická strana

(SLP). Přesto se program SLP ve většině bodů shoduje s programy ostatních

opozičních stran, přičemţ důraz je kladen především na demokratický a právní

stát a podporu občanské společnosti. Snad jediný programový bod, ve kterém

strana uplatňuje levicová témata, je slib sníţení nezaměstnanosti a bezplatné

zdravotní péče. Další programové body jsou jiţ spíše předvolebními populismy,

kdy strana například slibuje podporu rodin ze státního rozpočtu příspěvkem

2999 lari pro novomanţele a 1999 lari za kaţdé narozené dítě.194 Všechny ostatní

strany se zařazují na pravici nebo do středu. Jejich programy se však nezaměřují

na socioekonomická témata, ale spíše na téma demokratického vládnutí.

Na gruzínské politické scéně neexistuje strana, která by zpochybňovala

demokratické hodnoty. Všechny politické strany včetně vládní strany definují

jako své klíčové hodnoty demokratické instituce, právní stát, osobní svobodu,

trţní ekonomiku a směřování do euroatlantických struktur. Na druhé straně má

kaţdá strana trochu jiný recept na to, jak demokracie dosáhnout, a snad i proto

se hlavní štěpnou linií gruzínské politiky stal postoj provládní versus

protivládní.195 Opoziční strany tak můţeme rozdělit na škálu od stran s mírnou

kritikou vlády aţ po ty s nejradikálnější kritikou. Příkladem umírněné opozice

vůči vládě je KDM, jejíţ lídr G. Targamadze se snaţí působit jako mediátor

politické scény. Jeho strana se nepřipojila k bojkotu opozice po parlamentních

volbách 2008 a nevzdala se svých mandátů. Během protivládních protestů

v roce 2009 G. Targamadze přišel se sedmibodovým návrhem, jak se dostat z

193 Tamtéţ, s. 121-122. 194 Statistický úřad Gruzie uvádí jako průměrný měsíční příjem na osobu 178,6 lari (2010). Viz Households Income. In: National Statistics Office of Georgia website, http://www.geostat.ge/index.php?action=page&p_id=182&lang=eng (19. 11. 2011) Program Š. Natelašviliho pro prezidentské volby viz Metekhi Obligation. In: Georgian Labour Party website, http://labour.ge/en/party/programm.html (19. 11. 2011) 195 O rysu gruzínského stranického systému, kde se strany od sebe odlišují podle postoje k vládním autoritám spíše, neţ podle ideologie se zmiňuje např. Jonathan Wheatley. Viz WHEATLEY, J.: Georgia at crossroads: after the post-war. c. d.

Page 71: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

71

krize mezi vládou a opozicí,196 ale tento návrh byl opozicí odmítnut, protoţe

neobsahoval odstoupení M. Saakašviliho.197 Naposledy se provládní postoj KDM

projevil během vyjednávání o volební reformě, kde i přes dohodu opozičních

stran hovořit jedním hlasem nakonec KDM reformu podpořila, ačkoli dalších

šest opozičních stran jí odmítlo. Umírněný postoj vůči vládě a profil mediátora

na politické scéně se však zatím KDM vyplatil, protoţe v současnosti se jedná o

opoziční stranu s největší podporou. Strana je však kritizována za to, ţe je

poplatná vládě a slouţí jí jako nástroj rozdělování opozice.

Další stranou na škále vymezenosti vůči vládě jsou Nová práva (AM),

která jsou více kritická k vládě neţ KDM, ale v poslední době vystupovala vůči

vládě umírněněji. AM jsou jedinou stranou, která získala zastoupení

v parlamentu v obou volbách, které se konaly po revoluci růţí. Po volbách v roce

2008 se však strana svých mandátů vzdala na protest proti falšování ve

volbách.198 Lídr strany D. Gamkrelidze v minulosti několikrát vyzval M.

Saakašviliho k odstoupení,199 na druhé straně letos AM podpořila vládní návrh

volební reformy. Profil strany na škále provládní versus protivládní je tak

poměrně ambivalentní. Následuje skupina opozičních stran, které jsou ochotny

vést s vládou dialog, ale zároveň jsou k jejím návrhům kritické a dosud se

s vládou na ničem nedohodly. Jedná se například o ČS-TD, SKP či SG, tedy

strany, které s vládou vyjednávaly o podobě volební reformy, ale nakonec s ní

nesouhlasily, protoţe vláda nevyhověla jejich poţadavkům. V minulosti tyto

strany podporovaly a aktivně se účastnily protivládních protestů.

Na okraji této škály stojí strany, které jsou ostře vymezené vůči

Saakašviliho vládě a usilují o její svrţení skrze masové protesty. Do této skupiny

patří především DM-ES a SLP, kdy obě strany aktivně organizovaly protesty

vůči vládě. V květnu 2011 se jednalo především o tzv. Stříbrnou revoluci,200

196 Christian-Democrats Offer Measures to Pave Way for dialogue. Civil.ge, 14. dubna 2009, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=20731 (19. 11. 2011) 197 RIMPLE, Paul: Who is Giorgi Targamadze? c. d. 198 NILSSON, Niklas: Georgian Parliament Convenes. CACI Analyst, 11. 6. 2008, http://www.cacianalyst.org/?q=node/4882 (19. 11. 2011) 199 New Rights Party: Saakashvili must resign. Civil.ge, 8. září 2008, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19445 (18. 11. 2011) 200 Pokusu o revoluci z května 2011 se přezdívá stříbrná revoluce, protoţe se protestů účastnili většinou starší lidé, kteří mají nízké penze a nedokáţí se vyrovnat s rostoucími cenami za

Page 72: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

72

jejímţ hlavním lídrem byla N. Burdţanadze, v listopadu 2011 zase zorganizovala

protest SLP jako připomínku čtvrtého výročí policejního zásahu proti opozičním

demonstrantům v roce 2007.201 V případě SLP je ale nutné zmínit její

specifičnost, kdy se strana vymezuje nejen vůči vládě, ale i vůči některým

opozičním subjektům, aktuálně například ostře zkritizovala vstup B. Ivanišviliho

na politickou scénu,202 ačkoli jiné opoziční strany tuto osobnost spíše podporují.

SLP si jiţ během revoluce růţí udrţovala odstup, jak od Ševarnadzeho, tak od

Saakašviliho a i nyní zůstává na politické scéně vymezená v podstatě vůči všem.

Ideologická identita gruzínských stran se v mnohém liší od evropského

pojetí smyslu politických ideologií. Například název vládní strany Sjednocené

národní hnutí není výrazem nacionalistického charakteru strany, ale spíše snahy

o vytvoření dojmu, ţe strana je pro celý národ. Strana se nechce omezovat

konkrétní ideologií na úţeji determinovanou skupinu voličů, ale chce být

stranou všech.203 Významná část politických stran vzniklých po roce 2007 se

taktéţ snaţí být jak v názvu tak i programově maximálně všeobjímající, coţ

dokazují názvy jako Gruzínská cesta, Gruzínská strana, Demokratické hnutí –

sjednocená Gruzie či Naše Gruzie – svobodní demokraté. Všechny tyto strany se

snaţí vymazat ideologii ze svého profilu a být stranou všech. V tom se liší od

starších stran vzniklých za Ševarnadzeho reţimu, které pouţily ideologie ve

svých názvech (Labouristická strana, Konzervativní strana, Industrialisté),

ačkoli se často jedná o diametrálně odlišný význam, neţ jaký známe ze zemí

západní Evropy. Příkladem takového zmatení pojmů mohou být gruzínští

Konzervativci, mezi jejichţ programové priority patří podpora sociálně slabých a

navýšení státního rozpočtu na podporu důchodců a nezaměstnaných.204

potraviny. McGUINNESS, Damien: Georgia: Anti-Saakashvili Protests vow to continue. BBC News, 23. května 2011, http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-13554828 (19. 11. 2011) 201 Georgia Protesters Demand President‟s Resignation. Radio Free Europe/Radio Liberty, 7. listopadu 2011, http://www.rferl.org/content/georgian_protesters_demand_presidents_resignation/24383883.html (19. 11. 2011) 202 Demonstrators in Georgia Protest against Saakashvili and Ivanishvili. European Forum for Democracy and Solidarity, 8. listopadu 2011, http://www.europeanforum.net/news/1278/demonstrators_in_georgia_protest_against_saakashvili_and_ivanishvili (19. 11. 2011) 203 NODIA, G. – SCHOLTBACH, A. P.: c. d., s. 121. 204 Political Movement „Conservative Patry of Georgia“. Ivote.ge, http://www.ivote.ge/index.php/en/parties/67-7-konservatoruli.html (17. 11. 2011)

Page 73: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

73

Asi jediným tématem, které vytvořilo štěpnou linii v rámci opozičních

stran v posledních letech, je postoj k Rusku, respektive postoj k rusko-gruzínské

válce. Je třeba předeslat, ţe ţádná z gruzínských opozičních stran není vyloţeně

proruská a všechny se shodují na proevropském směřování země. Nicméně

některé z opozičních stran přímo vznikly na základě nesouhlasu s postupem M.

Saakašviliho v rusko-gruzínské válce, jednalo se přitom o strany zaloţené

bývalými členy Saakašviliho vlády N. Burdţanadze, Z. Nogaidelim a také I.

Alasaniou, který slouţil pro vládu jako diplomat. Lídři stran MSS Z. Nogaideli a

DM-ES N. Burdţanadze začali v roce 2009 jezdit na návštěvy do Ruska a

navázali vztah s vládní stranou Jednotné Rusko.205 Dle jejich názoru bylo v

zájmu Gruzie vylepšit vztahy s Ruskem, které byly narušeny válkou. Vůči

tomuto názoru se ale vymezila jak vládní strana, tak i zbytek opozičních stran

s výjimkou konzervativní strany, jejíţ předseda Z. Dzidziguri aktivitu dvou

opozičních lídrů podpořil.

Proruský postoj dvou opozičních stran vyvolal otázku, zda se jednalo

pouze o snahu vymezit se vůči Saakašviliho postupu v rusko-gruzínské válce a

získat tak voliče před komunálními volbami, nebo zda byly strany vyuţity

Kremlem, kterému by svrţení Saakašviliho vlády vyhovovalo. Pokud však

Nogaideli a Burdţanadze chtěli skrze proruský postoj získat podporu voličů, pak

se tato strategie nesetkala s úspěchem, protoţe většina veřejnosti vnímala jejich

snahu o vylepšení vztahů s Ruskem negativně.206 Vyvolal však ostré reakce i u

ostatních opozičních stran. V době, kdy se jednalo o vzniku opoziční předvolební

koalice, která by byla schopna vytvořit konkurenci vládní straně, tak většina

opozičních lídrů prohlásila, ţe se Z. Nogaidelim spolupracovat nemíní.207 Kvůli

205 Z. Nogaideli dokonce podepsal se stranou Jednotné Rusko dohodu o spolupráci. FOMIČEV, Michail: Nogaideli: Soglašenije s JR – osnova razvitija otnošenij RF i Gruzii. RIA Novosti, 11. února 2010, http://ria.ru/politics/20100211/208728088.html (18. 11. 2011) 206 Dle průzkumu veřejného mínění 62 % Gruzínců nesouhlasilo s Nogaideliho setkáním s V. Putinem v Moskvě a 59 % nesouhlasilo s cestou N. Burdţanadze do Moskvy.Viz MATSABERIDZE, David: Conflict as an instrument in Internal Political Struggles of Georgia: A Case Study of Russian-Georgian War. Tbilisi State University 2010, s. 12, http://tsu-ge.academia.edu/DavidMatsaberidze/Papers/310043/Conflict_as_an_Instrument_in_Internal_Political_Struggles_of_Georgia (20. 11. 2011) 207 Z. Nogaideli v této době získal přezdívku „mínus jedna“ (minus one), protoţe lídři ostatních opozičních stran prohlásili, ţe jednání o opozičním kandidátovi na post primátora Tbilisi bude probíhat s kaţdým „mínus jedna“. Viz GURGENIDZE, Maka: Georgian Opposition leader makes confusing political moves. CACI Analyst, 3. března 2010, http://www.cacianalyst.org/?q=node/5283 (19. 11. 2011)

Page 74: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

74

rozkolu ohledně postoje k Rusku tak byla vyloučena předvolební koalice napříč

opozičními stranami a rozpory ohledně postoje k Rusku spíše před volbami

hrály ve prospěch vládní strany.

Štěpné linie typu církev-stát či podle etnického dělení, nejsou dosud

určujícím faktorem gruzínské politické scény. V případě role církve ve

společnosti se všechny strany shodují na jejím výjimečném postavení, které

ostatně zmiňuje i gruzínská ústava. Toto téma o něco více akcentuje KDM, ale

všechny strany zároveň podporují sekulární stát. Zajímavé je, ţe významnější

roli v gruzínské politice nehraje strana, která by zastupovala etnické minority.

Gruzie má početnou ázerbájdţánskou (6,5 %) a arménskou minoritu (5,7 %).

Ani jedna z těchto minorit se zatím příliš aktivně politicky neangaţuje. Problém

spočívá především v jazykové bariéře souvisící s ústupem ruštiny, která slouţila

jako lingua franca. Tématem, které se taktéţ dosud nestalo jednou z priorit

opozice, je situace vnitřně vysídlených osob (tzv. IDPs) z Abcházie a Jiţní Osetie,

ačkoli představují početnou skupinu elektorátu, která by vzhledem ke svému

dlouhodobě špatnému socioekonomickému postavení mohla podpořit opozici.

Opoziční strany občas vyuţívají individuálních osudů IDPs ke kritice vlády, ale

systematičtěji toto téma zatím neuchopily. Dosud se na tuto skupinu voličů

zaměřila pouze malá opoziční strana Evropští demokraté (do roku 2011 působící

pod názvem My sami), která zastupuje zájmy IDPs z Abcházie. Není však

vyloučeno, ţe v budoucnu ještě etnická štěpná linie můţe začít hrát v gruzínské

politice významnější roli neţ dnes.

Míra odlišení gruzínských opozičních stran na základě programu či

ideologie je velmi nízká, kdy u nich nenalezneme klasické socio-ekonomické

štěpení a další štěpné linie jsou taktéţ slabé. Tématem, které v posledních letech

vytvořilo novou štěpnou linii, se stal postoj stran k rusko-gruzínské válce a

k obnovení dialogu s Ruskem. Ačkoli je polarizace gruzínských stran nízká,

protoţe většina stran se povaţuje za středo-pravicové a mají téměř totoţný

program, fragmentace je naopak vysoká, protoţe i přes podobnosti v cílech se

strany nejsou schopny spojit do větších koalic. Příčinou tohoto problému se

bude zabývat následující kapitola.

Page 75: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

75

4.3 Závislost stran na osobnostech

Personalistický vztah mezi voličem a stranou se projevuje tím, ţe volič si

vybírá, jakou stranu bude volit především podle jejího lídra; program či

ideologie strany jsou pro jeho rozhodování vedlejší.208 Na druhé straně politici

si zakládají strany jako prostředek ke svému zvolení do státní funkce. Nejčastěji

se tento jev objevuje v prezidentských systémech, kde v období před

prezidentskými volbami vznikají nové strany slouţící jako platformy pro

kandidáty. Postup tedy není takový, ţe strana vybírá kandidáta, ale naopak

kandidát zakládá vlastní stranu v okruhu svých příznivců, kteří jeho nominaci

podpoří. Vnitřně jsou pak strany rigidní. Vztah mezi voličem a stranou trpí

vysokou mírou populismu, kdy lídr strany provádí kampaň zaměřenou na

vlastní osobnost, strana jako taková se dostává na vedlejší kolej.

Přílišná závislost na svých lídrech strany oslabuje, protoţe se stávají

klubem, ale nejsou stranami, které by disponovaly bází ve společnosti. Co je

důvodem vzniku personalistických stran? Jedním z moţných vysvětlení je

opoţděný vývoj stranických systému v postsovětském prostoru. Zatímco

v západní Evropě strany vznikaly od druhé polovině 19. století většinou zdola

jakoţto organizace vzešlé z občanských aktivit, v postsovětském prostoru se

začaly stranické systémy vyvíjet aţ v době, kdy jiţ byla televize masovým

fenoménem, coţ pro strany znamenalo, ţe nemusely usilovat o dobrou

organizační strukturu k vlastní propagaci.209 Dalším z moţných vysvětlení je

určitá míra diskreditace strany jakoţto instituce pocházející z dob komunistické

totality, která souvisí se slabou vyvinutostí občanské společnosti.210 Voliči proto

mají tendenci spíše důvěřovat konkrétním osobnostem, neţ politické straně.

Tento argument podporují i výsledky průzkumu veřejného mínění, který

prováděla organizace International Republican Institute (IRI) v březnu 2011, ve

208 MAINWARING, S. – TORCAL, M: c. d., s. 2. 209 Tamtéţ., s. 21. 210 MILLER, Arthur H. a spol.: Emerging Party Systems in Post-Soviet Societies: Fact of Fiction? The Journal of Politics, 62, 2000, č. 2, s. 455-456.

Page 76: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

76

kterém pouze 38 % respondentů uvedlo, ţe stranám důvěřuje, zatímco 43 %

nikoli.211

Podíváme-li se na konkrétní podobu personalistických vztahů mezi voliči

a stranami v Gruzii, můţeme sledovat historické příčiny vzniku těchto vztahů.

Ačkoli první strany v Gruzii začaly vznikat jiţ na počátku 20. století, jejich vývoj

byl zastaven společně s invazí Rudé armády do Gruzie v roce 1921. Novodobé

strany tak začaly vznikat aţ v průběhu 80. let. Socio-ekonomické rozdělení bylo

během komunistického reţimu nivelizováno, a proto se po pádu reţimu voliči

identifikovali s charismatickými lídry, kteří vedli úzké skupiny opozičních

stran.212 Darrell Slider jako jeden z důvodů vzniku personalizovaných stran

v Gruzii uvádí, ţe podoba malých opozičních stran organizovaných kolem

silných lídrů vznikla kvůli jejich předchozímu konspiračnímu charakteru.213

Strany, které působily v první polovině 90. let, se velmi často odkazovaly na

nějakou politickou osobnost; příkladem mohou být jejich názvy jako: Společnost

Konstantina Gamsachurdii214, Společnost Meraba Kostavy, Stalinova

komunistická strana, Zviadova cesta nebo Společnost Ilji Čavčavadze.215

Tradice silné závislosti politických stran na osobnostech přetrval i po

revoluci růţí. V průzkumu veřejného mínění z března 2011 uvedlo 54 %

respondentů, ţe lídr je pro ně nejdůleţitější při rozhodování o tom, kterou

stranu budou volit. Strana jako taková je nejdůleţitější pouze pro 18 % voličů.216

Ve stranickém systému jsou rozmělněny štěpné linie na základě ideologie a

strany se od sebe vzájemně distancují skrze osobnosti svých lídrů. Ti jsou

hlavním důvodem vysoké fragmentace, kdy se strany nejsou schopny spojit tak,

aby mohly lépe konkurovat vládní straně. Personalismus na politické scéně po

revoluci růţí se projevuje tím, ţe kaţdá výraznější osobnost si zakládá vlastní

stranu, která je vnitřně rigidní s hierarchickou strukturou. Osobnosti 211 Georgian National Study, April 26 – May 4, 2011. International Republican Institute, http://www.iri.org/sites/default/files/2011%20June%2028%20Survey%20of%20Georgian%20Public%20Opinion,%20April%2026-May%204,%202011%281%29.pdf (22. 11. 2011) 212 WHEATLEY, Jonathan: Georgia from National Awakening to Rose Revolution: Delayed Transition in the Former Soviet Union. Ashgate Publishing, Ltd. 2005, s. 49. 213 SLIDER, D.: Democratization in Georgia. In: DAWISHA, Karen – PARROTT, Bruce (Edd.): Conflict, Cleavage and Change in Central Asia And Caucasus. Cambridge University Press 1997, s. 161. 214 Otec prezidenta Z. Gamsachurdii a známý gruzínský spisovatel. 215 SLIDER, D.: c. d., s. 183-184. 216 Georgian National Study, April 26 – May 4, 2011. c. d.

Page 77: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

77

stranických lídrů jsou přitom z velké části neměnné, staré elity jsou součástí

především stran vzniklých za Ševarnadzeho éry, kdy například Š. Natelašvili či

G. Topadze jsou lídry kontinuálně od vzniku svých stran. Ani nově vzniklé

strany však nedisponují novými osobnostmi, kdy velká část z nich byla taktéţ

odchována Ševarnadzeho reţimem, později působili v Saakašviliho vládě a pak

přešli do opozice (N. Burdţanadze či Z. Nogaideli). Skutečnost, ţe strany bývají

úzkým okruhem příznivců jedné výrazné osobnosti, vytváří problém nedostatku

osobností v rámci jednotlivých stran, který postavení opozičních stran dále

oslabuje.

Opozice má několik výraznějších osobností, které se však vzájemnými

útoky a neshodami oslabují. Mezi důvody špatných osobních vztahů patří i jejich

společná minulost v rámci vládní strany. Příkladem jsou politikové N.

Burdţanadze, Z. Nogaideli a S. Zurabišvili, kteří byli ve stejné době součástí

Saakašviliho administrativy, N. Burdţanadze jakoţto vysoká představitelka

strany a předsedkyně parlamentu, Z. Nogaideli jako premiér a S. Zurabišvili

jako ministryně zahraničí. Nejdříve odešla do opozice S. Zurabišvili, o post

ministryně přišla právě v důsledku neshod s N. Burdţanadze a s premiérem

Nogaidelim. V roce 2008 pak odcházejí do opozice i tito dva politici a zakládají

vlastní strany. Ačkoli cíle a programatika stran těchto třech lídrů byla

v mnohém podobná, dohoda na společné opoziční koalici se stala nemoţnou

kvůli špatným osobním vztahům. Důvodem komplikované spolupráce byla

právě přílišná závislost stran na osobnostech, která znemoţnila pragmatismus

ve vzájemných vztazích.

Co se týče osobností opozičních stran, pak v Gruzii převládá názor, ţe

důvodem slabého postavení opozice je absence dostatečně charismatického

lídra, který by vytvořil protiváhu k M. Saakašvilimu.217 V tomto ohledu se zdál

být nejnadějnější osobností I. Alasania, který má ve společnosti určitý kredit a

zároveň se drţí opoziční linie a není loutkovou opozicí. Ani I. Alasania však za

zhruba tři roky svého působení na opoziční politické scéně nezískal podporu

výraznější části voličů. Vzhledem ke slabému vlivu opozičních lídrů v gruzínské

217 Political Forum: 10 Questions on Georgia‟s Political Development. The Caucasus Institute for Peace, Democracy and Development, Tbilisi 2007, s. 74, http://pasos.org/wp-content/archive/7_284_473910_Politfor.pdf (1. 12. 2011)

Page 78: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

78

společnosti lze argumentovat, ţe silnější protiváhu vůči vládní straně vytvářejí

apolitické osobnosti. Příkladem takové osobnosti je patriarcha gruzínské

pravoslavné církve Ilja II., který má ve společnosti obrovský vliv a také se

politicky angaţuje. Jeho podpora nebo naopak kritika představuje důleţitý

faktor pro obraz politika před veřejností a je tak osobností, na kterou vláda musí

brát ohled daleko více neţ na jakoukoli osobnost opoziční politiky.218

Skutečnost, ţe církev je pro Gruzínce důvěryhodnější institucí neţ opozice, jen

dokresluje komplikované postavení opozice v rámci společnosti.

Problémem opozičních stran je jejich silná závislost na lídrech, kteří však

nejsou schopni oslovit širší okruh voličů. Tento problém je důsledkem toho, ţe

strany vznikají jako projekt jedné osobnosti bez programové vize či širšího

ideového ukotvení. Aktuálním příkladem vzniku nové strany kolem

charismatického lídra je pokus o zaloţení nové opoziční strany B. Ivanišviliho,

jehoţ vstup do politiky v průběhu října 2011 se stal politickou událostí roku.

Tento v současnosti nejbohatší Gruzínec se rozhodl angaţovat na straně opozice

a zaloţit vlastní politickou stranu, se kterou bude kandidovat v parlamentních

volbách v roce 2012. Jeho cílem je změna současného reţimu skrze volby. Část

opozičních stran deklarovala, ţe by s Ivanišvilim rády spolupracovaly, ačkoli

Ivanišvili prohlásil, ţe jediné strany, se kterými je ochoten spolupracovat jsou

ČS-TD a Republikáni.219 Ivanišvili je silnou osobností, která má určitou šanci

vytvořit protiváhu k vládní straně ENM a vláda proto jeho politické angaţmá

nebere na lehkou váhu. Ivanišviliho vstup do politiky je však typickou ukázkou

nízké institucionalizace politických stran, kdy je nejprve proklamován vstup

osobnosti na politickou scénu a aţ poté se hledá platforma, v rámci níţ můţe

tato osobnost uspět. Pro Ivanišviliho je prozatím takovou platformou občanské

sdruţení, které zaloţil a které se má přeměnit v politickou stranu pod názvem

Gruzínský sen.220 Ačkoli Ivanišviliho Gruzínský sen můţe pro mnohé

představovat naději na lepší zítřky, přílišná důvěra v charismatické osobnosti a

naopak nedůvěra v instituce nepřispívají k vytvoření stabilního vícestranického

systému.

218 DE WAAL, T. c. d., s. 28. 219 Ivanishvili‟s First Ever Press Conference. Civil.ge, 1. listopadu 2011, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=24090 (1. 12. 2011) 220 SOCOR, V.: c. d.

Page 79: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

79

V případě gruzínských opozičních stran se potvrdilo, ţe trpí nedostatky

typickými pro stranické systémy reţimů soutěţivého autoritářství. Tři hlavní

rysy, které byly představeny jakoţto charakteristické pro gruzínskou opoziční

scénu, tedy častý vznik nových subjektů, programová neukotvenost a přílišná

závislost na lídrech, lze povaţovat za faktory způsobující slabé postavení

opozičních stran v politickém systému Gruzie. Vysvětlují také příčinu nedůvěry

veřejnosti v opoziční strany, které jsou nestabilní, nenabízí zřetelný program,

který by byl alternativou k vládním návrhům a jejich lídři nejsou schopni

konsenzu ani v otázce společného postupu vůči vládě. Opoziční strany

v důsledku výše zmíněných rysů působí jako prostředky několika opozičních

lídrů k prosazování vlastních zájmů a představ. Společnost je ale nevnímá jako

reprezentanty svých zájmů.

Page 80: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

80

ZÁVĚR

Gruzie ve srovnání s mnoha ostatními zeměmi postsovětského prostoru

byla povaţována za zemi, která má šanci na demokratizaci svého politického

systému. Tyto naděje se ale dosud z mnoha důvodů nenaplnily. Jednou

z hlavních příčin tohoto stavu je slabé postavení opozičních stran vycházející

z nestabilního stranického systému, který nevychází se společenské základny,

ale byl instalován politickou reprezentací shora. S touto skutečností souvisí

nedůvěra společnosti v opozici jakoţto demokratickou instituci a slabá vazba

mezi opozičními stranami a voliči. Cílem této práce bylo analyzovat faktory,

které mají na slabém postavení opozice svůj podíl. Tyto faktory byly rozděleny

do dvou oblastí, které společně zapříčiňují marginalitu opozičních stran. První

oblastí byl vliv nastavení reţimu na postavení opozičních stran. Druhou oblastí

pak bylo fungování opozičních stran samotných.

Práce si nejdříve stanovila teoretický rámec pro další analýzu. Ačkoli

primárním cílem práce nebylo analyzovat gruzínský reţim jako takový,

v teoretické kapitole bylo nezbytné předeslat, ţe se jedná o nedemokratický

reţim, z čehoţ vyplývá i povaha stranického systému a moţnosti působení

opozičních stran. Pojmenování typu postsovětských reţimů včetně gruzínského

se ukázalo být komplikovanějším, protoţe mezi politology se dosud debatuje o

tom, jaké zařazení je vhodné pro reţimy postsovětského střihu. Pro práci byl

nakonec zvolen koncept soutěţivého autoritářství, který vhodně vyjadřuje

skutečnost, ţe reţim je autoritářský, ale legitimizuje se skrze do určité míry

soutěţivé volby. Od určení podoby reţimu, ze kterého práce vychází, se odvíjely i

teorie zaměřené na stranický systém a na postavení opozice v tomto typu

reţimu.

Předně však bylo třeba stranický systém Gruzie charakterizovat a

představit jednotlivé aktéry opoziční scény. Zařazení této charakteristiky bylo

klíčové pro orientaci ve stranickém systému Gruzie, který je poměrně

nepřehledný a figuruje v něm mnoho subjektů. Strany se také často štěpí, spojují

do koalic nebo vznikají nově. Proto bylo poměrně obtíţné určit, kterými

stranami by se měla práce zabývat. Vybráno bylo deset stran, které buď

prokázaly v předchozích volbách, ţe jsou schopny oslovit část elektorátu, nebo

Page 81: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

81

těch, které byly hlavním motorem protivládních demonstrací. Ty totiţ dnes

reprezentují jeden ze směrů antisystémové opoziční politiky, která výrazně

formuje gruzínskou politickou scénu.

Představení deseti gruzínských opozičních stran šlo chronologicky od

nejstarších aţ po nedávno vzniklé subjekty. V závislosti na tom, v jakém období

vznikly, byly rozděleny do dvou skupin na strany Ševarnadzeho éry a na strany

vzniklé po revoluci růţí, tj. za Saakašviliho éry. Ačkoli strany jsou svým

charakterem různorodé, u obou skupin stran byly nalezeny společné rysy.

Strany Ševarnadzeho éry lze povaţovat za více ideologické, neţ strany vzniklé po

revoluci růţí, coţ napovídají i jejich názvy. Na druhé straně stejně jako strany

mladší často postrádají zřetelný program. Strany Saakašviliho éry pak jiţ

vznikaly na štěpné linii provládní versus protivládní a nalezneme zde jak strany

ostře antisystémové a revoluční, tak i strany s mírnou kritikou vlády. Postoj

k reţimu jako politické téma však upozadil veškeré další programové okruhy.

Druhá polovina práce se zabývala platností dvou předem stanovených

tvrzení. První teze předpokládala, ţe postavení gruzínských opozičních stran je

omezeno nastavením politického systému; konkrétně ústavním vymezením

vztahu mezi třemi sloţkami moci, volebním systémem, přístupem ke zdrojům a

nesvobodou médií. Provedená analýza těchto faktorů potvrdila, ţe v Gruzii

existuje omezení opozičních stran způsobené nastavením politického systému.

V oblasti ústavní se jedná především o fakt, ţe exekutiva po revoluci růţí posílila

natolik, ţe legislativa se stala pouhým prostředkem pro schvalování zákonů a

soudní moc zůstala závislá na vládní straně. Otázkou je, zda se situace zlepší

společně s ústavní reformou, která má vstoupit v platnost v roce 2013. Vhledem

k tomu, ţe dosud byly ústavní reformy vytvářeny na míru vládě, panují obavy, ţe

ani současná reforma nebude výjimkou. Oslabení exekutivy, které má reforma

přinést, samo o sobě nemusí být zárukou rovnováhy mezi exekutivou a

legislativou, ale mohlo by se stát prostředkem pro udrţení M. Saakašviliho u

moci nově na postu premiéra.

V otázce volebního systému se také potvrdilo znevýhodnění opozičních

stran, a to i přesto, ţe jsou volby po revoluci růţí povaţovány volebními

pozorovateli za svobodné (ačkoli v případě voleb roku 2008 bylo monitorováno

Page 82: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

82

několik váţných nedostatků). Smíšený volební systém navrstvení vytváří silnou

disproporci mezi vítězem voleb a malými stranami. V případě parlamentních

voleb v roce 2008 tvořil rozdíl mezi procentuálním ziskem v poměrné části

volby a podílem získaných mandátů vládní strany ENM 20% bonus. Pro stranu,

jejíţ podpora se pohybuje okolo 50 %, je tak velmi snadné dosáhnout

v parlamentu ústavní většiny. Výrazné sníţení disproporce v přepočtu hlasů na

mandáty nepřináší ani volební reforma, jejíţ schválení je plánováno do konce

roku 2012. Ta by sice měla zvýšit počet proporčně rozdělovaných mandátů, ale

pro malé opoziční strany bez stabilního elektorátu volební systém v této podobě

stále představuje výraznou překáţku k moţnosti provádění parlamentní

opoziční politiky.

Dalším ze zkoumaných faktorů byl přístup stran ke zdrojům. I v této

oblasti se potvrdilo, ţe existují nerovnosti mezi vládní stranou a stranami

opozičními. V návaznosti na volební systém a na své zisky ve volbách získává

vládní strana několikanásobně vyšší příspěvky ze státního rozpočtu neţli

jakákoli opoziční strana. Ještě větší problém představuje soukromé financování

stran, které je neprůhledné, limity pro příspěvky od fyzických a právnických

osob jsou vysoké a dochází také k obcházení stanovených pravidel. Nedostatky

v soukromém financování vytvářejí prostředí pro propojení ekonomické a

politické moci. Posledním zmiňovaným nedostatkem je zneuţívání

administrativních zdrojů vládní stranou. Nerovný přístup ke zdrojům pak

vytváří diametrálně odlišné podmínky pro předvolební soutěţ politických stran.

Posledním faktorem této oblasti byla problematika svobody médií, které

hrají důleţitou roli nejen v předvolebním klání, ale také pomáhají vytvářet vztah

mezi stranami a voliči. Za největší problém lze v tomto ohledu povaţovat

neprůhledné vlastnictví televizních stanic s celostátním pokrytím, které zvláště

v odlehlých regionech představují téměř jediný zdroj informací. Všechny

současné gruzínské televize s celostátním pokrytím jsou provládní. Lepší

moţnost přístupu k informacím je v hlavním městě Tbilisi, kde vysílají i

proopoziční televize. Lze argumentovat, ţe i tento faktor přispívá ke slabšímu

postavení vládní strany v Tbilisi.

Page 83: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

83

Poslední kapitola analyzovala problematiku slabého postavení opozičních

stran z druhého úhlu pohledu. Cílem bylo ověřit relevanci faktorů, kterými se

opoziční strany oslabují samy a které vyplývají z jejich charakteristických rysů.

Teze za hlavní rys opozičních stran povaţovala jejich slabou institucionalizaci.

Projevem slabé institucionalizace byly tři faktory. Jednalo se o vysokou míru

obměny stran (party replacement), nízkou programovou a ideologickou

ukotvenost stran a o vysokou závislost na lídrech. Všechny tyto faktory měly

ovlivňovat slabou vazbu mezi opozičními stranami a voliči.

V případě obměny stranického spektra se prokázalo, ţe se jedná o váţnou

slabinu gruzínského stranického systému. Mezi parlamentními volbami z let

2004 a 2008 došlo k téměř kompletní obměně stranického spektra, kdy jedinou

opoziční stranou, která uspěla v obou volbách, byla Labouristická strana. Na

druhé straně velká část stranických subjektů, které vznikly v tomto mezidobí,

nebyla nová. Některé opoziční strany se spojily do široké opoziční koalice

Sjednocená opozice, která se skládala jak ze stran starých, tak i ze stran nových.

Další část stran vznikla kolem několika osobností, které opustily vládní ENM.

Došlo tedy ke vzniku několika nových opozičních stran, ale jejich lídři se

pohybují na politické scéně často jiţ od Ševarnadzeho éry. Problémem časté

obměny stran je skutečnost, ţe se nevytváří uţší vazba mezi opozičními stranami

a voliči, coţ je důsledkem oslabení opozičních stran. Nelze tedy sledovat

ukazatel volební volatility tak, jak je sledován u stranických systémů západní

Evropy, protoţe volič u dvou po sobě jdoucích voleb vybírá z odlišné nabídky

politických stran.

Druhým analyzovaným faktorem byla programová a ideologická

ukotvenost opozičních stran. V tomto ohledu práce dospěla k závěru, ţe ačkoli

jsou opoziční strany silně fragmentované, jejich polarizace je naopak nízká.

Jejich odlišení na pravo-levé škále je minimální, kdy většina stran se povaţuje

za středo-pravicové. Hlavním programovým cílem stran je demokratické

vládnutí, a proto je relevantnější štěpnou linií provládní versus protivládní

postoj. Novou štěpnou linií, která vznikla po rusko-gruzínské válce, se stal

postoj stran k Rusku. Tyto dvě štěpné linie především zabránily širší spolupráci

opozičních stran v rámci koalice. Ačkoli jsou si opoziční strany programově

Page 84: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

84

velmi podobné, neshody ohledně postoje k vládním návrhům a ohledně vztahů

s Ruskem způsobují zachování roztříštěnosti opozice. Fakt, ţe opoziční strany

spíše jen reagují na vládní návrhy a nepřicházejí s vlastními koncepty, zvyšuje

nedůvěru voličů v opoziční strany.

Posledním analyzovaným faktorem byla přílišná závislost opozičních

stran na svých lídrech. Tento faktor úzce souvisí se silnou fragmentací

stranického systému, kdy kaţdá výraznější osobnost zakládá vlastní stranu.

Vnitřní fungování stran je hierarchické a strany jsou spíše kluby příznivců jedné

charismatické osobnosti. Strany také trpí nedostatkem dalších osobností. Část

opozičních lídrů jsou bývalými členy současné vládní strany ENM a jejich

předchozí negativní vztahy zapříčiňují vysokou rivalitu a neschopnost

spolupráce v rámci opozice. Neshody mezi opozičními lídry a absence

pragmatismu ve vzájemných vztazích vytvářejí před voliči obraz nejednotné

opozice bez jasného politického konceptu.

Analýza potvrdila předem stanovené teze a prokázala, ţe slabé postavení

opozičních stran v politickém systému Gruzie je způsobeno jak nastavením

politického systému vládní stranou, tak i nedostatky u opozičních stran

samotných, způsobenými jejich nízkou institucionalizací. Vývoj gruzínské

opoziční scény je stále turbulentní a dochází k dalšímu vzniku nových stran,

které mají ambici v nadcházejících parlamentních volbách plánovaných na rok

2012 vystřídat téměř osm let trvající vládu Saakašviliho politické strany ENM.

Výměna vládní garnitury cestou voleb by pro Gruzii představovala historicky

první nenásilné a nerevoluční předání moci mezi vládou a opozicí a mohla by se

stát pozitivním momentem pro institucionalizaci politické opozice. Zároveň je

ale třeba si uvědomit, ţe současné opoziční strany trpí mnohými nedostatky,

které zatím neposkytují důvod k naději, ţe by v případě přístupu některé

z opozičních stran k moci došlo k výrazné změně v současném autoritářském

stylu vládnutí. Základní podmínkou pro demokratizaci země je vybudování

stabilního vícestranického systému, který zaručí existenci konkurenceschopné

opozice. Bez něj bude mít jakákoli strana, která se dostane k moci, tendenci

vládnout autoritářsky.

Page 85: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

85

Seznam pramenů a literatury

Prameny

About Civil.ge. Civil.ge, http://civil.ge/eng/category.php?id=84 (26. 11. 2011)

Action Plan. In: The Democratic Movement – United Georgia website,

http://www.democrats.ge/en/programa/moklevadiani-programa.html (31. 10

2011)

Alasania, Iraklij. Lenta.ru, 17. června 2010,

http://www.lenta.ru/lib/14194930/full.htm (13. 3. 2011)

Background Notes: Georgia. US Department of State, Bureau for European and

Eurasian Affairs, 2. září 2011, http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/5253.htm (5.

11. 2011)

Badri Patarkatsishvili: Death in Surrey. The Economist, 14. února 2008,

http://www.economist.com/node/10700589 (19. 9. 2011)

Badri zatejal svjerženije vlasti. YouTube, 24. prosince 2007,

http://www.youtube.com/watch?v=2s1T44W58u8 (14. 11. 2011)

Bogus TV report of Russian invasion panics Georgia. BBC News, 14. března

2010, http://news.bbc.co.uk/2/hi/8566571.stm (19. 9. 2011)

Brief History of the Republican Party of Georgia. Republican Party of Georgia

website,

http://www.republicans.ge/myuploads/Brief%20history%20of%20the%20Rep

ublican%20party%20of%20Georgia_Eng.pdf (8. 10. 2011)

Burjanadze Meets Putin in Moscow. Civil.ge, 4. března 2010,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22052 (30. 10. 2011)

Central Election Commission Summarizing Protocol of Parliamentary

Elections May 21, 2008. In: Central Election Commission of Georgia,

http://www.cec.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=1 (3. 10. 2011)

Comments of NGOs on Amendments to Election Legislation. Transparency

International Georgia, 30. září 2011,

http://transparency.ge/en/post/report/comments-ngos-amendments-election-

legislation (11. 11. 2011)

Demonstrators in Georgia Protest against Saakashvili and Ivanishvili.

European Forum for Democracy and Solidarity, 8. listopadu 2011,

http://www.europeanforum.net/news/1278/demonstrators_in_georgia_protes

t_against_saakashvili_and_ivanishvili (19. 11. 2011)

Page 86: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

86

Draft Election Code of Georgia. European Commission for Democracy through

Law, Strasbourg, 27 September 2011. In: Council of Europe – Venice

Commission, www.venice.coe.int/docs/2011/CDL-REF(2011)044-e.pdf (17. 11.

2011)

Election Profile for Georgia – Results. IFES Election Guide, 21. prosince 2005,

http://www.electionguide.org/results.php?ID=196 (3. 9. 2011)

Elections. Civil.ge, http://civil.ge/eng/category.php?id=32 (1. 12. 2011)

Evaluation Report on Georgia on Transparency of Party Funding. Adopted by

GRECO at its 51st Plenary Meeting, Strasbourg 23-27 May. In: Council of

Europe, s. 9.

http://www.coe.int/t/dghl/monitoring/greco/evaluations/round3/GrecoEval3

%282010%2912_Georgia_Two_EN.pdf (12. 11. 2011)

Ex-TV Anchor Sets Up Political Party. Civil.ge, 7. únor 2008,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=17060 (12. 3. 2011)

Final Opinion on the Draft Constitutional Law on Amendments and Changes

to the Constitution of Georgia. Adopted by the Venice Commission at its 84th

plenary session, Venice 15-16 October 2010. In: Council of Europe, Venice

Commission website, http://www.venice.coe.int/docs/2010/CDL-

AD%282010%29028-e.pdf (8. 11. 2011)

Free Democrats: Core Values and Principles of the Political Party. In: Free

Democrats website, http://fd.ge/?page_id=31&lang=en (1. 11. 2011)

Freedom in the World 2011 – Georgia. In: Freedom House,

http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2011&country=8

042 (17. 10. 2011)

Freedom of the Press 2009 – Georgia. In: Freedom House,

http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=251&year=2009&country=

7612 (18. 9. 2011)

Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation Mission

Report, Warsaw, 13 September 2010. In: Elections – Office for Democratic

Institutions and Human Rights (dále jen ODIHR),

http://www.osce.org/odihr/elections/71280 (13. 10. 2011)

Georgia Parliamentary Elections 21 May 2008. OSCE/ODIHR Election

Observation Mission Final Report, Warsaw, 9. September 2008. In: Elections

– ODIHR, http://www.osce.org/odihr/elections/georgia/33301 (15. 9. 2011)

Georgia Protesters Demand President‟s Resignation. Radio Free Europe Radio

Liberty (RFERL), 7. listopadu 2011,

Page 87: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

87

http://www.rferl.org/content/georgian_protesters_demand_presidents_resign

ation/24383883.html (19. 11. 2011)

Georgia. Legislative Elections 2008. Electoral Geography 2.0, Mapped politics,

http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/g/georgia/georgia-

legislative-election-2008.html (22. 11. 2011)

Georgia. Presidential Election 2008. Electoral Geograpgy 2.0,

http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/g/georgia/georgia-

presidential-election-2008.html (15. 10. 2011)

Georgia. The World Factbook. Central Intelligence Agency,

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gg.html

(19. 11. 2011)

Georgia‟s ex Economy Minister to run Imedi. GeorgiaTimes.info, 14. července

2009, http://www.georgiatimes.info/en/news/16532.html (19. 9. 2011)

Georgia‟s opposition presents 'evidence' election was rigged. RT.com, 8. ledna

2008, http://rt.com/news/georgias-opposition-present-evidence-election-was-

rigged/ (20. 11. 2011)

Georgian National Study, April 26 – May 4, 2011. International Republican

Institute,

http://www.iri.org/sites/default/files/2011%20June%2028%20Survey%20of%

20Georgian%20Public%20Opinion,%20April%2026-

May%204,%202011%281%29.pdf (22. 11. 2011)

Georgian opposition announces its single presidential candidate. RIA Novosti,

12. listopad 2007, http://en.rian.ru/world/20071112/87715383.html (12. 3.

2011)

Georgian opposition figure Zurabishvili quits politics. Georgian Daily, 12.

listopadu 2010,

http://georgiandaily.com/index.php?option=com_content&task=view&id=203

94&Itemid=65&lang=ka (12. 3. 2011)

Georgian Opposition Leader Alasania Forms New Party. Radio Free Europe –

Radio Liberty, 17. července 2009,

http://www.rferl.org/content/Georgian_Opposition_Leader_Alasani_Forms_

New_Party/1779224.html (31. 10. 2011)

Georgian Opposition Split over Russian Issue. RIA Novosti, 23. března 2010,

http://en.rian.ru/exsoviet/20100323/158292226.html (30. 10. 2011)

Georgian Parliament Approves Controversial Constitutional Amendment.

Radio Free Europe/Radio Liberty, 15. října 2010,

Page 88: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

88

http://www.rferl.org/content/Georgian_Parliament_Approves_Controversial_

Constitutional_Amendment/2191769.html (7. 3. 2011)

Gogi Topadze. Civil.ge, 1. května 2010,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22263 (13. 10. 2011)

Gruzínská opoziční televize Imedi zastavila vysílání. Zahranicni.iHNed.cz, 26.

prosince 2007, http://zahranicni.ihned.cz/c1-23321755-gruzinska-opozicni-

televize-imedi-zastavila-vysilani (19. 9. 2011)

History: New Rights Party of Georgia. In: Nrp.ge,

http://www.nrp.ge/History%20eng.php (15. 3. 2011)

Hoax report intended to blacken Saakashvili‟s rivals - opposition. RIA Novosti,

16. března 2010, http://en.rian.ru/exsoviet/20100316/158209710.html (20. 9.

2011)

Households Income. In: National Statistics Office of Georgia website,

http://www.geostat.ge/index.php?action=page&p_id=182&lang=eng (19. 11.

2011)

Christian-Democrats Offer Measures to Pave Way for dialogue. Civil.ge, 14.

dubna 2009, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=20731 (19. 11. 2011)

Ivanishvili‟s First Ever Press Conference. Civil.ge, 1. listopadu 2011,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=24090 (1. 12. 2011)

Juditial Reform Index for Georgia. American Bar Association, September 2005,

http://apps.americanbar.org/rol/publications/georgia-jri-2005-eng.pdf (5. 11.

2011)

Labor Party Calls on Opposition Parties to Boycott Elections. Civil.ge, 18.

května 2010, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22311 (3. 10. 2011)

Map of Freedom: Central and Eastern Europe/Former Soviet Union. Freedom

House,

http://www.freedomhouse.org/images/File/fiw/FIW2011_CEEFSU_Map_1st%

20draft.pdf (28. 8. 2011)

Media in Election Campaigns. ACE Electoral Knowledge Network,

http://aceproject.org/ace-en/topics/pc/pcc/pcc07 (25. 9. 2011)

Metekhi Obligation. In: Georgian Labour Party website,

http://labour.ge/en/party/programm.html (19. 11. 2011)

Municipal Elections 5 October 2006. OSCE/ODIHR Limited Election

Observation Mission Final Report, Warsaw, 20 December 2006. In: Elections

– ODIHR, http://www.osce.org/odihr/elections/23510 (10. 10. 2011)

Page 89: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

89

New Rights Party: Saakashvili must resign. Civil.ge, 8. září 2008,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=19445 (18. 11. 2011)

Nogaideli joins Movement „For Fair Georgia” as rank-and-file member.

Caucasian Knot, 12. ledna 2011, http://abhazia.eng.kavkaz-

uzel.ru/articles/15798/ (15. 3. 2011)

Nogaideli, Zurab. Lenta.ru, 2. června 2011, http://www.lenta.ru/lib/14160275/

(30. 10. 2011)

Opposition Leaders Move to Renounce MP Mandates. Civil.ge, 13. června 2008,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=18541 (7. 11. 2011)

Organic Law of Georgia on Political Unions of Citizens, Articles 25, 29, 30. In:

Council of Europe – Venice Commission,

http://www.venice.coe.int/docs/2009/CDL%282009%29060-e.asp (11. 11.

2011)

Partebis sia. Ministry of Justice of Georgia,

http://justice.gov.ge/files/Documents/partiebis%20sia/partiebis_sia.pdf (15.

11. 2011)

Political Movement „Conservative Patry of Georgia“. Ivote.ge,

http://www.ivote.ge/index.php/en/parties/67-7-konservatoruli.html (17. 11.

2011)

Political Parties in Georgia: Issues of Party Financing. Transparency

International Georgia,

http://transparency.ge/sites/default/files/Political%20Parties%20in%20Georgi

a,%20Issue%20of%20Party%20Financing.pdf (22. 9. 2011)

Political Party Finance Report. Open Society Georgia Foundation,Tbilisi 2011,

92 s.

http://www.osgf.ge/files/publications/2011/Party_Finance_for_Web_Eng.pdf

(17. 11. 2011)

Political turmoil in Georgia: The opposition locks itself up and out. The

Economist, 28. květen 2009, http://www.economist.com/node/13745838 (10.

3. 2011)

Press Freedom Index 2010. Reporters Without Borders, http://en.rsf.org/press-

freedom-index-2010,1034.html (21. 9. 2011)

Press-konferencija: Paata Zakareišvili: rukovoditěl “Instituta po isledovaniju

nacionalizma I konfliktov”. Lenta.ru, http://www.lenta.ru/conf/zakareishvili/

(1. 12. 2011)

Page 90: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

90

Profile: Aslan Abashidze. BBC News, 4. dubna 2004,

http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/wales/3683629.stm (3. 9. 2011)

Při demonstraci v Gruzii zemřeli dva lidé. ČT24, 26. května 2011,

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/125241-pri-demonstraci-v-gruzii-

zemreli-dva-lide/ (25. 9. 2011)

Ruling Party Hit by Burjanadze‟s Withdrawal. Civil.ge, 21. duben 2008,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=17648&search=Ruling%20Party%20Hi

t%20by%20Burjanadze%E2%80%99s%20Withdrawal (8. 3. 2011)

Ruling party MP: New Electoral Code Drafted. Civil.ge, 13. září 2011,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=23930 (3. 11. 2011)

Russian and Georgian websites fall victim to a war being fought online as well

as in the field. Reporters Without Borders, 13. srpna 2008,

http://en.rsf.org/georgia-russian-and-georgian-websites-fall-13-08-

2008,28167.html (22. 9. 2011)

Saakashvili speeks on ‚Collaborationists„ on Red Army Invasion Anniversary.

Civil.ge, 26. února 2010, http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22024 (20. 10.

2011)

Targamadze, Georgij. Lenta.ru, 23. května 2008,

http://lenta.ru/lib/14185984/ (30. 10. 2011)

The Constitution of Georgia. In: Parliament of Georgia,

http://www.parliament.ge/files/68_1944_951190_CONSTIT_27_12.06.pdf

(17. 11. 2011)

The Organic Law of Georgia: Unified Election Code of Georgia. In: United

Nations Public Administration Network,

http://unpan1.un.org/intradoc/groups/public/documents/untc/unpan016103.

pdf (17. 11. 2011)

Two Co-Founders Quit Georgian Party. Civil.ge, 3. června 2011,

http://civil.ge/eng/article.php?id=23580 (2. 11. 2011)

Zurabišvili, Salome. Lenta.ru, 11. listopadu 2010,

http://www.lenta.ru/lib/14159886/ (10. 10. 2011)

Zviad Dzidziguri. Civil.ge, 1. května 2010,

http://www.civil.ge/eng/article.php?id=22262 (8. 10. 2011)

Page 91: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

91

Literatura

ANGLEY, Robyn E.: Georgia: Constitutional Changes and Succession. The

Institute for Study of Conflict, Ideology and Policy (ISCIP) Analyst, 16, 2010, č.

13, http://www.bu.edu/phpbin/news-cms/news/?dept=732&id=56309 (8. 3.

2011)

ANJAPARIDZE, Zaal: Critics Press for Improved Judicial Independence in

Georgia. Eurasia Daily Monitor, 3, 2006, č. 81,

http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=31620

(2. 11. 2011)

APRASIDZE, David: Georgia. In: Nations in Transit 2011. Freedom House

2011, 234 s., http://www.freedomhouse.org/images/File/nit/2011/NIT-2011-

Georgia.pdf (6. 11. 2011).

BADER, Max: Against All Odds: Aiding Political Parties in Georgia and

Ukraine. Amsterdam University Press 2010, 202 s.

BERGLUND, Christopher: Georgia‟s Local Elections: Revitalizing the Rose

Revolution? CACI Analyst, 6. září 2010,

http://www.cacianalyst.org/?q=node/5343 (30. 10. 2011)

BILEFSKY, Dan – SCHWIRTZ, Michael: News Media Feel Limits to Georgia‟s

Democracy. The New York Times, 6. října 2008,

http://www.nytimes.com/2008/10/07/world/europe/07georgia.html?_r=1 (19.

3. 2011)

BIRCH, Sarah: Electoral Systems and Party System Stability in Post-

Communist Europe. University of Essex, 2001, 27 s.,

http://www2.essex.ac.uk/elect/database/papers/SBvolatility.pdf (13. 11. 2011)

CABADA, Ladislav – ŢENÍŠEK, Marek: Smíšené volební systémy. Dobrá voda,

Aleš Čeněk 2003, 156 s.

CORNELL, Svante E. – NILSSON, Niklas: Georgian Politics since the August

2008 War. Demokratizatsiya, 17, 2009, č. 3, s. 251-268.

CORSO, Molly: Georgia: One Step Forward, Two Steps Back on Election Law

Reform? Eurasianet.org, 11. července 2011,

http://www.eurasianet.org/node/63851 (11. 11. 2011)

CORSO, Molly: What Georgia Did on Its Summer Vacation: Discuss

Constitutional Reform. Eurasianet.org, 28. července 2010,

http://www.eurasianet.org/node/61628 (8. 11. 2011)

Page 92: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

92

ČALOUD, Dalibor: Smíšené volební systémy. In: CHYTILEK, Roman – ŠEDO,

Jakub (Eds.): Volební systémy. Brno, Mezinárodní politologický ústav 2004, s.

143-157.

DAHL, Robert A.: O demokracii: Průvodce pro občany. Praha, Portál 2001, 192

s.

DAHL, Robert A.: Political Oppositions in Western Democracies. Yale

University Press 1966, 484 s.

DE WAAL, Thomas: Georgia‟s Choices: Charting a Future in Uncertain Times.

Carnegie Endowment for International Peace 2011, 57 s.

(http://carnegieendowment.org/files/georgias_choices.pdf)

DIAMOND, Larry: Elections without Democracy: Thinking about hybrid

regimes. Journal of Democracy, 13, 2002, č. 2, s. 21-35.

DITRYCH, Ondřej: Zkouška gruzínské státnosti. Asociace pro mezinárodní

otázky, 11. března 2008, http://www.amo.cz/publikace/zkouska-gruzinske-

statnosti.html (13. 10. 2011)

FAIRBANKS, Charles H.: Georgia´s Soviet Legacy. Journal of Democracy, 21,

2010, č, 1, s. 144-151.

FELGENHAUER, Pavel: Moscow Exploits TV Invasion Hoax to Isolate

Georgia. The Jamestown Foundation, 18. března 2010,

http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=36171

(13. 11. 2011)

FOMIČEV, Michail: Nogaideli: Soglašenije s JR – osnova razvitija otnošenij

RF i Gruzii. RIA Novosti, 11. února 2010,

http://ria.ru/politics/20100211/208728088.html (18. 11. 2011)

FURMAN, Dmitrij: Dviženije po spirali: Političeskaja sistjema Rossii v rjadu

drugich sistjem. Moskva, Vjes mir 2010, 165 s.

GILL, Graeme: Democracy and Post-communism: Political change in the post-

communist world. London, Routledge 2002, 272 s.

GURGENIDZE, Maka: Contentious Agreement on Electoral Reform Reached in

Georgia. CACI Analyst, 6. července 2011,

http://www.cacianalyst.org/?q=node/5596 (7. 11. 2011)

HALE, Henry E.: Democracy or Autocracy on the March? The Colored

Revolutions as Normal Dynamics of Patronal Presidentialism. Communist and

Post-Communist Studies, 39, 2006, č. 3, s. 305-329.

Page 93: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

93

HALE, Henry E.: Regime Cycles: Democracy, Autocracy, and Revolution in

Post-Soviet Eurasia. World Politics, 58, 2005, č. 1, s. 133-165.

HLAVÁČEK, Petr – HOLZER, Jan: Opozice v nedemokratických režimech:

Vstupní poznámky k možnostem a limitům stávající teorie. Středoevropské

politické studie, 10, 2008, č. 1, 16 s.,

http://www.cepsr.com/dwnld/hlavacekholzer20080101.pdf (19. 9. 2011)

HOLZER, Jan – BALÍK, Stanislav: Postkomunistické nedemokratické režimy:

Studie k proměnám politické teorie v posttranzitivním čase. Brno, CDK 2007,

223 s.

CHYTILEK, Roman a kol.: Volební systémy. Praha, Portál 2009, 375 s.

KUBÁT, Michal: Politická opozice v teorii a středoevropské praxi (vybrané

otázky). Praha, Dokořán 2010, 199 s.

LANSKOY, Miriam – ARESHIDZE, Giorgi: Georgia‟s Year of Turmoil. Journal

of Democracy, 19, 2008, č. 4, s. 154-168.

LEVITSKY, Steven – WAY, Lucan A.: Competitive Authoritarianism: Hybrid

Regimes after the Cold War. New York, Cambridge University Press 2010, 517 s.

LINZ, Juan J.: Totalitarian and Authoritarian Regimes. Lynne Reinner

Publishers 2000, 343 s.

LYLE, Justin: The Russia-Georgia Media War Shows No Sign of Abating in the

Face of International Justice. Johnson’s Russia List, 13. ledna 2011,

http://www.cdi.org/russia/johnson/default.cfm (21. 9. 2011)

MAINWARING, Scott – TORCAL, Mariano: Party System Institutionalization

and Party System Theory after the Third Wave of Democratization. Working

Paper #319, The Kellogg Institute of International Studies at the University of

Notre Dame, 2005,

http://nd.edu/~kellogg/publications/workingpapers/WPS/319.pdf (14. 6. 2011)

MATSABERIDZE, David: Conflict as an instrument in Internal Political

Struggles of Georgia: A Case Study of Russian-Georgian War. Tbilisi State

University 2010, 16 s., http://tsu-

ge.academia.edu/DavidMatsaberidze/Papers/310043/Conflict_as_an_Instrum

ent_in_Internal_Political_Struggles_of_Georgia (20. 11. 2011)

McFAUL, Michael: Political Transitions: Democracy and the Former Soviet

Union. Harvard International Review, 18. dubna 2007,

http://hir.harvard.edu/soviet-legacies/political-transitions (26. 8. 2011).

Page 94: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

94

McGUINNESS, Damien: Georgia: Anti-Saakashvili Protests vow to continue.

BBC News, 23. května 2011, http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-

13554828 (19. 11. 2011)

MERKEL, Wolfgang: Embedded and Deffective Democracies: Theory and

Empiricism. Democratization, 11, 2004, č. 5, s. 33-58.

MIKASHAVIDZE, Maia: Media Landscape – Georgia. European Journalism

Centre, 5. listopadu 2010,

http://www.ejc.net/media_landscape/article/georgia/ (18. 11. 2011)

MILLER, Arthur H. a spol.: Emerging Party Systems in Post-Soviet Societies:

Fact of Fiction? The Journal of Politics, 62, 2000, č. 2, s. 455-490.

NILSSON, Niclas – CORNELL, Svante E.: Georgia‟s May 2008 Parliamentary

Elections: Setting Sail in a Storm. Central Asia-Caucasus Institute & Silk Road

Studies Program, Policy paper, May 2008,

http://www.silkroadstudies.org/new/docs/Silkroadpapers/0805Georgia.pdf

(15. 11. 2011)

NILSSON, Niklas: Georgian Parliament Convenes. CACI Analyst, 11. 6. 2008,

http://www.cacianalyst.org/?q=node/4882 (19. 11. 2011)

NODIA, Ghia – SCHOLTBACH, Álvaro Pinto: The Political Landscape of

Georgia. Political Parties: Achievements, Challenges and Prospects. Delft

Eburon Academic Publishers 2006, 268 s.

NOVÁK, Miroslav: Systémy politických stran a základní modely opozice.

Sociologický časopis, 31, 1995, č. 3, 275 s.

OATES, Sarah: The Neo-Soviet Model of Media. Europe-Asia Studies, 59, 2007,

č. 8, s. 1279-1297. (http://www.jstor.org)

Political Forum: 10 Questions on Georgia‟s Political Development. The

Caucasus Institute for Peace, Democracy and Development, Tbilisi 2007, 270 s.

(http://pasos.org/wp-content/archive/7_284_473910_Politfor.pdf)

PRZEWORSKI, Adam: Democracy and Development: Political Institutions and

Well-Being in the World, 1950-1990. Cambridge University Press 2000, 336 s.

RELJIĆ, Dušan: Who Builds Civil Society? Civil Society, Mass Media and

Democracy in Post-Communist Countries. Stiftung Wissenschaft und Politik:

Deutsches Institut für Internationale Politik und Sicherheit, Working paper No.

131, Geneva 2004, http://www.iskran.ru/cd_data/disk2/rr/029.pdf (18. 9.

2011)

RIMPLE, Paul: It didn‟t have to happen this way. The Tbilisi Blues Blogspot, 2.

června 2011, http://tbilisiblues.blogspot.com/ (30. 10. 2011)

Page 95: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

95

RIMPLE, Paul: Who is Giorgi Targamadze? The Tbilisi Blues blogspot, 17.

dubna 2009, http://tbilisiblues.blogspot.com/2009/04/who-is-giorgi-

targamadze.html (12. 10. 2011)

SARTORI, Giovanni: Strany a stranické systémy: Schéma pro analýzu. Brno,

Centrum pro studium demokracie a kultury 2005, 466 s.

SHEVTSOVA, Lilya: Russia‟s Hybrid Regime: Ten Years After the Soviet

Breakup. Journal of Democracy, 12, 2001, č. 4, s. 65-70.

SCHEDLER, Andreas: The Logic of Electoral Authoritarianism. In:

SCHEDLER, Andreas (Ed.): Electoral Authoritarianism. Lynne Rienner

Publishers 2006, s. 1-23.

SLIDER, D.: Democratization in Georgia. In: DAWISHA, Karen – PARROTT,

Bruce (Edd.): Conflict, Cleavage and Change in Central Asia And Caucasus.

Cambridge University Press 1997, s. 156-197.

SOCOR, Vladimir: Bidzina Ivanishvili Expounds his Political Plans. Eurasia

Daily Monitor, 7. listopadu 2011,

http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=38636&

tx_ttnews[backPid]=7&cHash=a77708340646a9cc0e8611a3e75c0ec2 (17. 11.

2011)

TUDOROIU, Theodor: Rose, Orange, and Tulip: The failed post-Soviet

revolutions. Communist and Post-Communist Studies, 40, 2007, č. 3, s. 315-

342.

WELT, Cory: Georgia‟s Constitutional Reform. CACI Analyst, 11. listopad 2010,

http://www.cacianalyst.org/?q=node/5443 (1. 12. 2011)

WELT, Cory: Still Staging Democracy: Contestation and Conciliation in

Postwar Georgia. Demokratizatsiya, 17, 2009, č. 3, s. 196-226.

WHEATLEY, Jonathan: Georgia at Crossroads: after the post-war.

OpenDemocracy, 22. října 2011, http://www.opendemocracy.net/jonathan-

wheatley/georgia-at-crossroads-after-post-war (9. 11. 2011)

WHEATLEY, Jonathan: Georgia from National Awakening to Rose

Revolution: Delayed Transition in the Former Soviet Union. Ashgate

Publishing, Ltd. 2005, 252 s.

ZAKARIA, Fareed: The Rise of Illiberal Democracy. Forreign Affairs, 76, 1997,

č. 6, s. 22-43.

Page 96: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

96

PŘÍLOHY

Příloha č. 1.

Freedom House: Mapa svobody střední a východní Evropy/postsovětského

prostoru 2011

Page 97: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

97

Pozn.: nesvobodné

částečně svobodné

svobodné

Zdroj: Map of Freedom: Central and Eastern Europe/Former Soviet Union.

Freedom House,

http://www.freedomhouse.org/images/File/fiw/FIW2011_CEEFSU_Map_1st%

20draft.pdf (28. 8. 2011)

Page 98: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

98

Příloha č. 2: Výsledky parlamentních voleb po revoluci růţí

Tabulka č. 1: Výsledky parlamentních voleb z 28. března 2004

Název strany Hlasy v % Mandáty

Národní hnutí – demokrati221 67,75 % 135

Pravicová opozice (Nová práva a Industrialisté) 7,74 % 15

Gruzínská labouristická strana 6,14 % 0

Hnutí za svobodu (Tavisupleba – Konstantin

Gamsakhurdia)

4,49 % 0

Demokratická unie pro obrození 3,95 % 0

Zdroj: Election Profile for Georgia – Results. IFES Election Guide, 21. prosince

2005, http://www.electionguide.org/results.php?ID=196 (2. 12. 2011)

Tabulka č. 2: Výsledky parlamentních voleb z 21. května 2008

Název strany Hlasy v % Mandáty

Sjednocené národní hnutí 58,53 % 119

Sjednocená opozice 17,54 % 17

Křesťansko-demokratické hnutí 8,56 % 6

Gruzínská labouristická strana 7,36 % 6

Republikánská strana 3,74 % 2

Zdroj: Election Profile for Georgia – Results. IFES Election Guide, 29. listopadu

2010, http://www.electionguide.org/results.php?ID=1412 (2. 12. 2011)

221 Jedná se o vládní stranu, která v současnosti vystupuje pod názvem Sjednocené národní hnutí (ENM).

Page 99: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

99

Příloha č. 3: Výsledky komunálních voleb po revoluci růţí

Tabulka č. 1: Výsledky komunálních voleb z 5. října 2006

Název strany Tbilisi

(mandáty)

Zbytek Gruzie

(mandáty)

Hlasy v

%

Mandáty

celkem

V P V P

Sjednocené národní

hnutí

25 9 927 578 88,8 % 1539

Volební blok

Davitašvili,

Chindašvili,

Berdzenišvili

0 1 9 45 3,2 % 55

Gruzínská

labouristická strana

0 1 5 34 2,3 % 40

Industrialisté 0 1 4 23 1,6 % 28

Nezávislí kandidáti - - 68 - 3,9 % 68

Pozn: V – Většinová část volby

P – Poměrná část volby

Zdroj: Georgia Municipal Elections 5 October 2006. OSCE/ODIHR Limited

Election Observation Mission FInal Report, Warsaw 20 December 2006. In:

Elections – ODIHR, http://www.osce.org/odihr/elections/23510 (2. 12. 2011)

Page 100: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

100

Tabulka č. 2: Výsledky komunálních voleb ze 30. května 2010

Název strany

Tbilisi (mandáty) Tbilisi

%

Celá Gruzie

(mandáty)

Gruzie %

(proporčně)

V P V P

Sjednocené národní

hnutí

25 14 52,5 % 958 495 88,8 %

Křesťansko-

demokratické hnutí

0 3 12 % 12 69 10,3%

Aliance pro Gruzii 0 5 18 % 5 48 7,2 %

Národní rada 0 2 8,3 % 4 37 5,5 %

Industrialisté 0 1 6,2 % 26 17 2,5 %

Pozn: V – Většinová část volby

P – Poměrná část volby

Zdroj: Georgia Municipal Elections 30 May 2010. OSCE/ODIHR Observation

Mission Report, Warsaw, 13 September 2010. In: Elections – ODIHR,

http://www.osce.org/odihr/elections/71280 (13. 10. 2011)

Page 101: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

101

Příloha č. 4

Volební mapa Gruzie: Parlamentní volby 2008 – procentuální podíl hlasů pro

vládní stranu ENM (United National Movement) v regionech

Zdroj: Georgia. Legislative Election 2008. Electoral Geograpgy 2.0,

http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/g/georgia/georgia-

legislative-election-2008.html (15. 3. 2011)

Page 102: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

102

Příloha č. 5

Volební mapa Gruzie: Prezidentské volby 2008 – procentuální podíl hlasů pro

Michaila Saakašviliho v regionech

Zdroj: Georgia. Presidential Election 2008. Electoral Geograpgy 2.0,

http://www.electoralgeography.com/new/en/countries/g/georgia/georgia-

presidential-election-2008.html (15. 10. 2011)

Page 103: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

103

Příloha č. 6

Volební mapa Gruzie: Komunální volby 2010 – procentuální podíl hlasů pro

vládní stranu ENM v regionech

Elections. Civil.ge, http://civil.ge/eng/category.php?id=32 (1. 12. 2011)

Page 104: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

104

Abstrakt

PÍRKOVÁ, Petra: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po

revoluci růží. Diplomová práce, Olomouc, FF UP 2011.

Klíčová slova: Gruzie, opoziční strany, stranický systém, postsovětský prostor,

soutěţivé autoritářství.

Diplomová práce se zabývá tématem slabého postavení opozičních stran

v politickém systému Gruzie po revoluci růţí, tedy od konce roku 2003 aţ do

listopadu 2011. Ţádná z opozičních stran v tomto období nebyla schopna získat

širší podporu voličů a konkurovat vládní straně prezidenta Michaila

Saakašviliho. Cílem práce je nalézt faktory, které slabé postavení opozičních

stran zapříčiňují. Problematika je zkoumána ze dvou úhlů pohledu. Prvním je

vliv nastavení jednotlivých prvků politického systému na postavení opozičních

stran. Konkrétně je analyzován vliv rozdělení mocí v rámci ústavy, volební

systém, přístup stran ke zdrojům a svoboda médií. Druhým úhlem pohledu je

charakteristika tří rysů opozičních stran, které ovlivňují jejich vazbu na voliče.

Jedná se o faktor obměny stran, o programovou a ideologickou ukotvenost stran

a o závislost stran na svých lídrech.

Práce argumentuje, ţe v obou zmíněných oblastech dochází k oslabení

opozičních stran. V oblasti politického systému zůstal zachován model

soutěţivého autoritářství, ve kterém je umoţněno působení opozice i její účast

ve volbách, ale zároveň vláda disponuje prostředky, kterými brání, aby se

opozice dostala k moci. Těmito prostředky jsou především posílení exekutivy,

volební systém zvýhodňující velké strany, netransparentní pravidla pro přístup

stran ke zdrojům a vlastnictví největších gruzínských médií vládní stranou.

Důvodem slabého postavení opozičních stran jsou i jejich vnitřní rysy, které

způsobují jejich nízkou podporu v rámci společnosti. Dochází k časté obměně

politických stran, kdy strany vznikají shora jako projekt politické osobnosti.

Strany nenabízejí jasný program a pouze se vymezují vůči vládní straně. Opozice

je silně fragmentovaná a její lídři nejsou schopni spolupráce i přes nízkou

programovou polarizaci.

Page 105: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

105

Abstract

PÍRKOVÁ, Petra: Position of the Opposition Parties in the Political System of

Georgia after the Rose Revolution. Master Thesis, Olomouc, FF UP 2011.

Keywords: Georgia, opposition parties, party systems, post-soviet area,

competitive authoritarianism.

The Master Thesis deals with the issue of the weak position of the

opposition parties in the political system of Georgia after the Rose Revolution,

i.e. from the end of 2003 until November 2011. None of the opposition parties

were able to gain the support of a larger part of the electorate and to compete

with the governing party of the president Mikheil Saakashvili. The main goal of

the Thesis is to find the factors which determine the weak performance of the

opposition parties. The issue is examined from two points of view. The first is

the effect of the particular elements of the political system on the position of the

opposition parties. More concretely the analysis focuses on the effect of the

separation of powers within the constitution, on the electoral system, the access

of parties to resources and the freedom of media. The second point of view is the

characteristic of three main features of the opposition parties which influences

their link to voters. This includes the factor of party replacement, program and

ideological base and the dependence on party leaders.

The Thesis argues that in both areas the position of the opposition parties

is weakened. In terms of political system the competitive authoritarianism

prevails. In this kind of regime the opposition is allowed to exist and it also

takes part in the elections but in the same time government possesses

instruments which prevent opposition to get into power. These instruments are

primarily: strengthening of executive powers, the electoral system which favors

big parties, non-transparent rules for the access of parties to resources and the

governmental ownership of the biggest Georgian media. The reason of the

opposition weakness is also its inner characteristic which causes the lack of the

opposition support within society. The older parties are frequently replaced by

new political subjects, which are created as a self-project of opposition leaders.

Parties do not offer a clear program and their ideology is only based on the

Page 106: Postavení opozičních stran v politickém systému Gruzie po ... · Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury.

106

confrontation with the ruling party. The opposition is highly fragmented and its

leaders are not able to cooperate despite the low polarization.


Recommended