Pozorování přírody: Pozorování a popis organismů v jejich … · 2015. 12. 22. · Tento...

Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Pozorování přírody Pozorování a popis organismů v jejich

celkovém zapojení a eko-vazbách

Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867

Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. 2

Obsah

Obsah .......................................................................................................................................... 2

Úvod ........................................................................................................................................... 3

Návaznost na ŠVP ...................................................................................................................... 7

Vztah produktu k výstupům RVP .......................................................................................... 7

I. stupeň .............................................................................................................................. 7

II. stupeň ............................................................................................................................. 8

Vztah produktu k průřezovým tématům ................................................................................. 9

Vztah produktu s vyučovanými předměty ........................................................................... 11

D) Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách ........................ 13

Informace pro učitele - výběr ............................................................................................... 13

Lesy mírného pásu ........................................................................................................... 13

Mláďata - Kdy potřebují pomoc? ..................................................................................... 15

Netopýři – co jsou zač? .................................................................................................... 18

Projekty ................................................................................................................................ 22

Deník jednoho stromu - projektová úloha pro 5. třídu ..................................................... 22

Výroba ptačích budek ....................................................................................................... 26

Náměty pro jednotlivá pozorování ....................................................................................... 29

Motivy, náměty a tematická doporučení pro pozorování a malé projekty od 3. do 8. třídy

.......................................................................................................................................... 29

Drobnější úkoly a cvičení ..................................................................................................... 31

Náměty pro další aktivity ..................................................................................................... 48

Příběhy a jejich využití v třídě ......................................................................................... 48

Eko hry ................................................................................................................................. 59


Úvod

Přírodovědné vyučování ve waldorfské škole začíná již v předškolním období - ideálně

ve waldorfské mateřské školce.

V první a druhé třídě doznívá ještě mnoho z předškolního vývojového období, dítě je

zajedno s přírodním světem, neprožívá ostře hranici mezi tím, co je ono samo a tím, co jej

obklopuje jako vnější svět. Vedle obrazů pohádek, legend a bajek objevují se drobná

vyprávění o přírodě, která se mohou stát zdrojem základního vstřícného naladění vůči

přírodnímu světu po celý život, i když jsou jejich obsahy již dávno zapomenuty. Svým

rozsahem malé, ale z hlediska výchovy k vnímavému, ohleduplnému a citem prodchnutému

vztahu k přírodnímu světu mají tato vyprávění významné poslání.

S nástupem vývojového přerodu, k němuž dochází většinou v průběhu třetí třídy, zažívá

dítě poprvé sebe uprostřed světa, uvědomuje si ostřeji protiklad já a svět. V tomto období se

proto většinou ve vyučování potkává s příklady archetypálního vztahu člověka ke světu, ať již

v nejrůznějších řemeslech, kterými člověk vytváří z toho, co získá z přírodního světa, svůj

vlastní svět, svou kulturu, či v poznávání činností, jimiž si člověk staví své obydlí, svou

schránu, do níž se může před nepříznivými vlivy přírodního světa skrýt. Děti by měly zažít

pokud možno nenarušené vztahy člověka s přírodou a jeho láskyplný pečující přístup, protože

v tomto věku jde spíše o vytváření základních postojů a emočního naladění.

Z hlediska vytváření vztahu k přírodě ve smyslu environmentální výchovy mají klíčový

význam první přírodopisné epochy ve čtvrté a páté třídě. Když se blíže podíváme na celkový

styl přírodovědného vyučování v tomto období, poznáme, že jde mnohem více než

o "probírání zoologie a botaniky", přírodopisné vyučování je vývojovou pomocí. Ve čtvrté

třídě můžeme počítat s tím, že všechny děti už prošly hlubokou proměnou, k níž dochází

zhruba mezi osmým a desátým rokem. V této době se v dítěti odehrává výrazný přerod ve

vztahu ke světu a k sobě samému. Žilo-li dítě předtím v souladu se světem a jevy, věci

a bytosti světa prožívalo takříkajíc zevnitř, zažívá samo sebe prvně odděleně od světa, prožívá

protiklad: zde jsem já a kolem mne je svět, mé okolí. Tím může také poprvé opravdu vidět

a porovnávat vnější tvary a podoby věcí a bytostí světa. Proto je doslova nezbytné nyní

„pojmout do vyučování zejména také něco přírodopisného“.1

V páté třídě se dítě nachází v harmonickém období „středu dětství“. Rok předtím jsme

se ve čtvrté třídě věnovali charakteristice vnější podoby člověka v jejím srovnání s tělesnými

tvary zvířat. Nyní můžeme přistoupit k budování pojmu rostlinného života, k elementární

botanice. Jejím cílem je vylíčit rostlinný život v souvislosti s okolím, které ho podmiňuje

a utváří. Pojmy, které takto vytváříme, musí žít stejně jako rostliny samé.2

Důležitým přístupem je také líčení celku vegetačního cyklu vybrané jednoleté rostliny,

abychom ji ukázaly jako bytost uskutečňující se v čase. Ideálním příkladem je pampeliška

1Steiner, R.: Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika. Opherus, Semily 2003, s.108. 2 K živým pojmům viz dále samostatnou kapitolu.


nebo pryskyřník, které děti většinou znají. Samozřejmě, že se při tom naučí také základní

botanická pojmenování jednotlivých částí rostlin.

Přístup k rostlině je v páté třídě vpravdě ekologický, protože rostlina není chápána jako

izolovaný objekt, který se "skládá z částí", hledí se na ni tak, že její podoba, vzhled vzniká

v čase a v prostorových formách teprve ve spolupůsobení modifikujících vlivů okolních

podmínek. Rostlina a prostředí jsou v jistém ohledu neoddělitelné a provázané entity.

Takový způsob seznamování dětí s botanickými pojmy byl ve své době zcela převratný

a i dnes nabízí učitelům možnosti pojmout veškeré vyučování jako environmentální výuku.

Důležitým principem waldorfské pedagogiky je, že cokoli probíráme, vztahujeme vždy

k člověku. U zvířat to byla vnější tělesná podoba ve srovnání s podobou člověka. U rostlin

nelze dělat srovnáváním vnějších tělesných tvarů jako v případě zvířat, kdy se to samo

nabízí. Steiner nevybízí pouze k hledání vztahu mezi formami jednotlivých rostlinných

druhů a duševními vlastnostmi člověka; vede učitele k tomu, aby jednotlivé vývojové stupně

rostlinného života (řasy, mechorosty, kapraďorosty, rostliny nahosemenné a krytosemenné)

představili dětem ve srovnání se stupni procitání dětského duševního života od narození až

k prahu puberty.3 Tímto postupem „probouzíme v dítěti živý smysl pro vnímání světa srdcem

a pro působení ducha“4. Vytváříme vztahy dětské duše ke světu rostlin a svět rostlin ožívá

jako rozprostřený duševní život člověka. Navíc však spolu s vytvářením chápajícího vztahu

ke světu rostlin a vytváření živých pojmů o živé přírodě budujeme také postupně pojem

člověka. A to je pojem, který má naprosto zásadní pedagogický význam. Z hlediska

environmentální výchovy má smysl se zamyslet nad tím, jak takový způsob přístupu

k rostlinnému světu v době, kdy se zakládají elementární vztahy ke světu, jenž děti

obklopuje, ovlivní jejich postoje vůči přírodě. Myslím, že se můžeme s velkou mírou

přesvědčivosti domnívat, že takový vztah bude ohleduplnější a vnímavější.

V šesté třídě, kdy se postupně probouzí u dětí schopnost vnímat kauzální vztahy příčiny

a následku, kterou rozvíjí zejména počáteční vyučování fyziky, nabývá nového charakteru

také botanika. To reflektuje dětskou potřebu po hledání kauzálních vztahů, ale snaží se ji

předvádět v podobě živé kauzality. Ve středu pozornosti jsou základní charakteristiky

vybraných čeledí semenných rostlin ve vztahu k nárokům na stanoviště. Probírají se tedy

"bauplány" jednotlivých čeledí a sjednocujícím pohledem je to, jak určité čeledi dosahují

svého vegetačního vrcholu v různé části roku. Učitel má samozřejmě ve výběru čeledí

volnost, ale měl by se soustředit na ty, jež jsou z nějakého důvodu významné pro člověka, ať

už jako léčiva nebo potrava.

V přírodopisném vyučování jsme se od čtvrté do šesté třídy neustále vzdalovali od

člověka a nyní je možné se pustit do seznamování se s oblastí, která je mu svým charakterem

nejvzdálenější, do oblasti geologie a mineralogie. Jde o oblast, kde se v nejčistší podobě

3 Steiner, R.: Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika. Opherus, Semily 2003, s. 127. 4 Steiner, R.: Waldorfská pedagogika. Metodika a didaktika. Opherus, Semily 2003, s. 114.


uplatňují kauzální vztahy, oblast neživého světa. Byla by ale chyba pominout život

v probírání geologie docela. Ve světle nejnovějších poznatků biogeologie o spolupůsobení

života v biogeochemických cyklech se jeví jako vysoce moderní Steinerův podnět učitelům,

aby geologické učivo neprobírali bez vztahu ke světu rostlin.

V zeměpise šesté třídy je jedním z pilířů vyučování první celkový pohled na Zemi

a geologické učivo by se od zeměpisu mělo odvíjet. Ideální možností je pohled na vegetační

pásy Země, které jsou probírány v kosmických souvislostech, tzn. v souvislosti s astronomií

(hvězdná obloha na pólech a na rovníku, roční období atd.). Výbornou možností je probírat

vegetační pásy nikoli postupně, ale v polaritě arktické oblasti tundry a deštný rovníkový

prales. Podnebné a astronomické polarity se projeví vedle polarit biologických.

polární kraje rovníkový deštný prales

polární den a noc - rok je dnem rytmus v rámci dne - den je rokem

dominance zimy dominance léta

všechny hvězdy cirkumpolární (nezapadají) žádné hvězdy cirkumpolární

pouze hvězdy severní polokoule během dne hvězdy obou polokoulí

polárka v nadhlavníku polárka na obzoru

voda v podobě ledu vodou nasycený vzduch

minimum slunečního svitu, max. odraz maximum slunečního svitu, max. pohlcení

veškerý život při zemi a pod ní život nad zemí (epifyty, patrovitost)

jasné barvy a zvuky tlumené barvy a zvuky

málo druhů, mnoho jedinců mnoho druhů, málo jedinců

velké formy zvířat malé formy zvířat

malé formy rostlin velké formy rostlin

pól smrti pól života

Mezi těmito polaritami se rozprostírá rozmanitost biomů Země. Učitel tak může vést

děti k pojetí planety Země jako živoucího organismu. Od tohoto nejvyššího celku je možné se

podívat na jednotlivé výrazné evropské krajiny opět v jejich vegetační a geologické celistvosti

a od podrobné charakteristiky krajin se teprve dostane k horninám, které tvoří geologický

základ těchto krajinných celků. Každopádně by neměla chybět krajina tvořená žulou či rulou,

vápencová krajina, krajina sopečného původu atd. Dalším stupněm je pohled na samotné

horniny, a od nich se teprve odrazit k minerálům, které je tvoří. Například od žuly se dostat

k živci, slídě a křemenu, a potom k jejich vzácným formám nebo k minerálům vzniklým jejich

přeměnou. Zakončit je možné výhledem na drahokamové odrůdy minerálů a jejich

zpracování.


Geologie představuje ideální příklad tradičního analytického postupu waldorfské

pedagogiky, tedy od celku ke stále menším částem, který je důležitým prvkem

environmentální výchovy.

V sedmé třídě už můžeme počítat s tím, že v podstatě všechny děti vstoupily do fáze

dospívání, které se většinou spojuje s pohlavním zráním. Pohlavní zralost je však pouze

jedním, pravda výrazným a nepřehlédnutelným, projevem komplexního procesu dospívání.

Proto se ve waldorfské pedagogice často používá pojem "zralost pro zemi". Vyjadřuje totiž

úplněji to, o co v tuto dobu v dětském vývoji jde.

V předškolním období byla hlavním pedagogickým prostředkem nápodoba "dobré

praxe" v okolí dítěte, v období do 12. - 14. roku věku dítěte působí na dítě výchovně a jako

hybná síla vyučování láskyplná a vstřícná autorita rodičů a učitelů. Počínaje nástupem do

puberty, v prepubertálním období, se začíná objevovat ve zvýšené míře u dětí potřeba

uchopovat svět vlastním úsudkem, potřeba, která směřuje až k vyzrálému

individualizovanému úsudku mladého dospělého člověka. Současně se také v zostřené míře

objevují latentní existencionální otázky po podstatě člověka a jeho místa ve světě.

Úkolem vyučování biologie je tyto nevyslovené otázky kultivovat a poskytovat

dospívajícím dostatek podnětů k tomu, aby si mohli postupně vytvořit individualizované

chápání světa a člověka.

Od 7. do 10. třídy, tedy v období intenzivní proměny dětí v dospívající mladé lidi, kdy

jsou otázky po smyslu lidské existence a po vlastním místě ve světě nejsilnější, je obsahem

biologického vyučování biologie člověka. V biologii více než v kterémkoli jiném předmětu

tedy platí, že učivo není cílem, ale prostředkem vývojové pomoci.


Návaznost na ŠVP

Vztah produktu k výstupům RVP

I. stupeň

n03 - rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické

výhody a rozmanitost.

n07 - vyhledává typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury,

jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického.

n26 - pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních

obdobích.

n27 - roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu

ve známé lokalitě.

n29 - objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody

a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka.

n31 - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionu, zdůvodní podstatné

vzájemné vazby mezi organismy a nachází mezi nimi shody a rozdíly, všímá si přizpůsobení

organismů různým prostředím.

n32 - porovnává na základě pozorování základní projevy života konkrétních organismů,

prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednotlivé klíče a atlasy.

n33 - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou

prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat.

n34 - založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky

pokusu.

č01 - plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti

č02 - porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti

č07 - na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev

č10 - píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení

č12 - čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas

č13 - rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné

informace zaznamenává

č14 - posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení

č15 - reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta

č20 - píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry

č30 - porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova

vícevýznamová

č44 - volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma

m10 - orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času


i04 - při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty

i05 - vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích

II. stupeň

Č01 - odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta

pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji

Č04 - dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou

komunikační situaci

Č05 - odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně užívá spisovné jazykové prostředky

vzhledem ke svému komunikačnímu záměru

Č08 - využívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky

textu, vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně

připraví a s oporou o text přednese referát

Č09 - uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text

s dodržováním pravidel mezivětného navazování

Č22 - tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí

základů literární teorie

Č27 - vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních

zdrojích

M10 - vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data

M28 - užívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá

řešení předkládaných nebo zkoumaných situací

I01 - ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závažnost

a vzájemnou návaznost

I02 - ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a využívá vhodných

aplikací

I05 - používá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy

mezi údaji

I06 - zpracuje a prezentuje na uživatelské úrovni informace v textové, grafické

a multimediální formě

B14 - rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce

pomocí klíčů a atlasů

B15 - odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin

podmínkám prostředí

B28 - porovná význam půdotvorných činitelů pro vznik půdy, rozlišuje hlavní půdní typy

a půdní druhy v naší přírodě

B31 – uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí a vztahy mezi nimi

B35 - aplikuje praktické metody poznávání přírody


B36 - dodržuje základní pravidla bezpečnosti práce a chování při poznávání živé a neživé

přírody

Z07 - rozlišuje a porovnává složky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost

a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu

Z08 - porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu

a na lidskou společnost

Vztah produktu k průřezovým tématům

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA (OSV)

OSV1 - Rozvoj schopností poznávání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti

a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení

a studium

OSV4 - Psychohygiena – dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě

samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; dobrá

organizace času; dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému,

uvolnění-relaxace, efektivní komunikace atd.); hledání pomoci při potížích

OSV5 - Kreativita – cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity (pružnosti nápadů,

originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti "dotahovat" nápady do reality),

tvořivost v mezilidských vztazích

OSV6 - Poznávání lidí – vzájemné poznávání se ve skupině/třídě; rozvoj pozornosti

vůči odlišnostem a hledání výhod v odlišnostech; chyby při poznávání lidí

OSV8 - Komunikace – řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného

člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání;

dovednosti pro sdělování verbální i neverbální (technika řeči, výraz řeči, cvičení

v neverbálním sdělování); specifické komunikační dovednosti (monologické formy - vstup do

tématu „rétorika“); dialog (vedení dialogu, jeho pravidla a řízení, typy dialogů); komunikace

v různých situacích (informování, odmítání, omluva, pozdrav, prosba, přesvědčování, řešení

konfliktů, vyjednávání, vysvětlování, žádost apod.); efektivní strategie: asertivní komunikace,

dovednosti komunikační obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace;

pravda, lež a předstírání v komunikaci

OSV9 - Kooperace a kompetice – rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci

(seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu,

dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení

apod.); rozvoj sociálních dovedností pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení

konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny); rozvoj individuálních

a sociálních dovedností pro etické zvládání situací soutěže, konkurence


OSV10 - Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – dovednosti pro řešení problémů

a rozhodování z hlediska různých typů problémů a sociálních rolí, problémy v mezilidských

vztazích, zvládání učebních problémů vázaných na látku předmětů, problémy v seberegulaci

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (ENV)

ENV1 - Ekosystémy – les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy

lesa); pole (význam, změny okolní krajiny vlivem člověka, způsoby hospodaření na nich, pole

a jejich okolí); vodní zdroje (lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím, důležitost pro

krajinnou ekologii); moře (druhová odlišnost, význam pro biosféru, mořské řasy a kyslík,

cyklus oxidu uhličitého) a tropický deštný les (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování,

globální význam a význam pro nás); lidské sídlo – město – vesnice (umělý ekosystém, jeho

funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého

ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek)

ENV2 - Základní podmínky života – voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody

pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší

(význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota

ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace

a situace v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině;

ochrana biologických druhů (důvody ochrany a způsoby ochrany jednotlivých druhů);

ekosystémy – biodiverzita (funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování

a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na

společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní

zdroje (zdroje surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy

hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů

v okolí)

ENV4 - Vztah člověka k prostředí – naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby

využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana,

zajišťování ochrany životního prostředí v obci - instituce, nevládní organizace, lidé); náš

životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální

(lokální) ekologický problém (příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, možnosti

a způsoby řešení, hodnocení, vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí

a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení,

možnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky

prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů

globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás)


MEDIÁLNÍ VÝCHOVA (MED)

MED3 - stavba mediálních sdělení – příklady pravidelností v uspořádání mediovaných

sdělení, zejména ve zpravodajství (zpravodajství jako vyprávění, sestavování příspěvků podle

kritérií); principy sestavování zpravodajství a jejich identifikace, pozitivní principy (význam

a užitečnost), zezábavňující principy (negativita, blízkost, jednoduchost, přítomnost); příklady

stavby a uspořádání zpráv (srovnávání titulních stran různých deníků) a dalších mediálních

sdělení (například skladba a výběr sdělení v časopisech pro dospívající)

MED6 - tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich

kombinací pro tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných

sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium;

technologické možnosti a jejich omezení

MED7 - práce v realizačním týmu – redakce školního časopisu, rozhlasu, televize či

internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro

obohacení týmu, komunikace a spolupráce v týmu; stanovení si cíle, časového harmonogramu

a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální

produkce

Vztah produktu s vyučovanými předměty

Produkt se svým obsahem přímo dotýká vyučovaných předmětů člověk a svět na

prvním stupni a přírodopis, zeměpis a globální výchova na druhém stupni.

Významným způsobem je produkt napojen v rámci mezipředmětových vztahů na

následující vyučované předměty:

Český jazyk a literatura

- práce s odbornou literaturou

- porozumění odbornému textu, práce dle návodu

- sestavování vlastního odborného textu

- popis organismu, prostředí, zápis pozorování

- užívaní vhodných jazykových prostředků - rozmanitost podstatných jmen, přídavných

jmen, sloves, příslovcí

- užívání vhodných větných konstrukcí s cílem dosáhnout velké přesnosti popisu

Cizí jazyk (anglický jazyk, německý jazyk)

- slovní zásoba spojená s pozorováním přírody (I. i II. stupeň)


- zjišťování informací z cizojazyčných internetových stránek

- práce s jednoduchým odborným textem v cizím jazyce

- tvorba jednoduchých textů v cizím jazyce v rámci zpracování výsledků pozorování

Matematika

- logické postupy

Informatika a výpočetní technika

- záznam pozorování

- zpracování dat - textové editory, tabulkové editory, tvorba prezentací

- zpracování fotografií, filmu

- vyhledávání informací

Dílny

- příprava a výroba pozorovacích zařízení

- výroba zařízení pro organismy

Výtvarná výchova

- ilustrace k prováděným pozorováním

- zachycení pozorování

- kresba při pozorovacích rozcvičkách v rámci rytmických částí epoch či dalším

vyučováním


D) Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a eko-vazbách

Informace pro učitele - výběr

Lesy mírného pásu

Výskyt

Listnaté a smíšené lesy se převážně rozprostírají v mírném klimatickém pásu, mezi 40° až

60° zeměpisné šířky severní polokoule. Na jižní polokouli zasahuje mírný pás pouze do

nepatrné části Austrálie a do jižního cípu Jižní Ameriky (kde se nacházejí deštné pralesy

mírného pásu). Mírný klimatický pás je význačný střídáním čtyř ročních období

a pravidelným množstvím srážek, což je pro tento typ vegetace velice příhodné.

Evropa

Nejvíce listnatých a smíšených lesů najdeme v Evropě. Zřídka kdy se však jedná

o původní ekosystémy, protože takřka veškeré lesy byly v průběhu několika staletí vykáceny

z důvodů osidlování a rozvoje zemědělství. Například původní listnaté lesy v Evropě již

neexistují, dochované jsou pouze části smíšených lesů, které jsou dnes chráněné. V poslední

době se množství zalesněné plochy zase zvyšuje, jde však o uměle vysázené monokulturní

lesy, využívané k těžbě dřeva jako tepelné energie.

Asi nejvíce z listnatých stromů je v Evropě zastoupen dub, jedná se asi o nejodolnější

listnatý strom, který se dožije několik stovek let. Buk je druhý nejčastější zástupce listnáčů,

nedožívá se však tak vysokého věku, protože častěji podléhá přírodním katastrofám. Mezi

další zástupce listnatých opadavých stromů patří např. lípy, jasany, javory, lísky, břízy, vrby

atd.

U jehličnatých stromů se nejvíce vyskytuje smrk a borovice, oba jsou povětšinou

vysázeny plošně, za účelem těžby. V takových případech tvoří tzv. lesní monokulturu.

Asie

Jediným místem výskytu listnatých a smíšených lesů v Asi je Rusko a Čína. V Číně se

dokonce nacházejí pozůstatky listnatých lesů, které jsou chráněny hojným počtem rezervací.

V Asii naštěstí nedochází k úbytku zalesněné plochy, to je ovšem pouze výsledek

výsadby nových lesů a ne výsledek snížení těžby dřeva.

Severní a Střední Amerika

Listnaté a smíšené lesy se zde vyskytují pouze na východě. Ovšem i tady se dají nalézt

pozůstatky listnatých pralesů. V Americe bohužel v poslední době dochází k úbytku zalesněné

plochy.


Podmínky pro výskyt

Lesy mírného pásu jsou hodně závislé na vlhkosti ovzduší - vlhkost musí být větší než

množství vypařené vody a to platí hlavně pro listnaté lesy, které mají největší spotřebu vláhy,

proto také na zimu tyto lesy opadávají (jde o nutnost danou malým přísunem vody ze zamrzlé

půdy).

Ovšem jedním z nejdůležitějších faktorů pro výskyt lesů je délka vegetačního období.

U listnatých lesů se jedná minimálně o 120 dní s teplotou přesahující 10°C. Dále od rovníku

směrem k severnímu pólu, kde přibývá smíšených lesů, se počet dní vegetačního období

snižuje (jehličnatým lesům stačí pouze 30 dní).

Živočichové lesa

Důsledkem kácení a přeměny typu lesů, došlo k vyhubení mnoha druhů lesních

živočichů. Nejedná se nejen o savce, ale také o ptáky a hmyz, který dříve sídlil v odumřelém

a tlejícím dřevě, dnes sbíraném jako palivo.

Mezi takřka vyhubené savce povětšinou patří velcí predátoři, jako jsou medvědi a vlci,

tygři. Následkem toho je zaznamenán větší výskyt vysoké zvěře.

Rostliny lesa

Součástí každého lesního společenstva jsou vegetační patra: patro mechů a lišejníků,

bylinné patro křovinné patro a stromové patro. Ne vždy jsou v lese zastoupena všechna patra,

například u smíšených lesů, kde převládají jehličnany, často bylinná patra chybí, příčinou je

nedostatek slunečních paprsků.

Lesy v ohrožení

Lesní ekosystémy pomalu z naší planety mizejí a hlavní vinu na tom všem nese člověk.

Snad nikdy nedošlo k tak velkým změnám ve složení lesní kultury, za tak krátké časové

období jako v posledních několika stoletích.

Není už možné zachránit vše, co lidská ruka zničila. Smutným faktem je, že i když si

většina společnosti tuto skutečnost uvědomuje, dochází stále k ničení nejen lesů, ale celé

planety.

V Evropě je dnes největší problém s kyselými dešti. V Americe a Asii dochází ke kácení

deštných pralesů. Je otázkou, jak bude naše planeta vypadat za několik stovek let.


Mláďata - Kdy potřebují pomoc?

Přestože se může zdát, že je mládě opuštěné, jeho rodiče jsou

většinou nedaleko a pravidelně svého potomka krmí. U mnoha

druhů volně žijících živočichů je běžné, že rodiče nechávají své

potomky i několik hodin o samotě, když shánějí v okolí potravu.

Mezi takovéto druhy patří například zajíci, srnky, kuny nebo ježci.

Zajíčci

Mláďata zajíců se rodí už v březnu. Rodí se plně

vyvinutá, vidí, slyší, a mají zoubky. Samice je krmí pouze

jednou denně. Mládě prvních 10 dní nevydává pach, sedí

na místě a nereaguje na okolí, což je pro něj nejlepší

ochrana před predátory.

Pokud naleznete zajíčka, který není zraněný a tiše

sedí na místě, nechte jej být, co nejrychleji od něj odejděte.

V žádném případě se ho nedotýkejte, zajíci mají dobrý čich

a jeho matka by ho už pravděpodobně nepřijala. Pokud je mládě na nebezpečném místě,

například na kraji silnice, můžete jej přenést na prkénku nebo na lopatce (ne v ruce!) na

bezpečné místo, ne však dál než 10 m, aby jej jeho matka nalezla.

Srnčata

Také srnky nechávají svá mláďata prvních 7 – 10 dní po porodu o samotě a přicházejí je

kojit pouze jednou za několik hodin. Mimo tuto dobu leží srnčata tiše v trávě a nijak nereagují

na okolí. Nevydávají žádný pach a jejich zbarvení jim umožňuje dokonale splynout s okolím.

To je pro ně nejlepší ochrana před nepřáteli, neboť neumějí ještě utíkat.

Naleznete-li tedy srnče, které tiše leží v trávě a není zjevně zraněné, nedotýkejte se ho

(matka by ho opustila) a co nejrychleji od něj odejděte. Jeho matka je nejspíš poblíž a se

strachem vás pozoruje.

Opuštěné srnče se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a hlasitě píská.

Veverky, ježci a kuny

Veverky, ježci a kuny rodí a vychovávají svá

mláďata v hnízdě. Pokud jsou nalezena malá, ještě

nevidomá mláďata ježků, kun nebo veverek mimo

hnízdo, potřebují lidskou pomoc. Jejich hnízdo bylo

pravděpodobně zničeno. U veverek se také někdy stává,

že mládě upadne matce, když jej stěhuje do jiného hnízda


(veverky občas stěhují svá mláďata do jiného hnízda, aby se vyhnuly blechám).

Pokud na zahradě či v lese naleznete hnízdo s mláďaty ježků nebo kun, nedotýkejte se

jich, co nejrychleji se vzdalte. Přestože u mláďat není jejich matka, určitě je nablízku

a k mláďatům se po vašem odchodu vrátí.

Mláďata veverek, kun a ježků potřebují pomoc pouze tehdy, pokud bylo jejich hnízdo

zničeno, pokud jsou zraněná nebo pokud jejich matka uhynula. Opuštěné mládě ježka, kuny

nebo veverky se pozná podle toho, že píská a leze mimo hnízdo.

Mláďata ptáků

Mláďata zpěvných ptáků (kosi, drozdi, sýkory apod.) po opuštění hnízda neumějí létat

a trvá jim několik dní, než se to naučí. Proto posedávají na zemi či v keřích, kde je jejich

rodiče pravidelně krmí. Lidskou pomoc potřebují pouze tehdy, ocitnou-li se na rušné

komunikaci nebo ohrožuje-li jejich život pes, kočka nebo malé děti. V prvním případě je

vhodné mládě odchytit a vysadit jej na nejbližší vhodný strom či keř. Ptáci nemají dobrý čich,

a tak nehrozí, že by rodiče nepřijali své mládě, protože se ho dotknul člověk. Mládě by však

nemělo být odneseno dále než 10 m od místa, kde bylo nalezeno, aby jej rodiče našli.

Také mladé sovy a dravci neumějí zpočátku létat. Mláďata sov se zdržují ještě asi 4 – 6

týdnů po vylétnutí z hnízda na větvích kolem hnízda a pískáním se dožadují potravy od

rodičů. Poštolky zas posedávají několik dní na římsách,

parapetech a balkónech domů, než se odhodlají létat. První

pokusy o létání jsou ještě neobratné, a tak může mládě

skočit na zemi. Mládě sovy je vhodné vysadit na nejbližší

vhodný strom do výšky alespoň 2 m, mládě poštolky by

mělo být vysazeno na střechu domu či na balkon alespoň ve

2. patře.

Mláďata nekrmivých ptáků (kuřátka bažantů,

koroptví a křepelek, kachňata, housata a mláďata labutí) se

zdržují několik týdnů v těsné blízkosti svých rodičů. Je-li nalezeno osamocené mládě

nekrmivého ptáka, potřebuje pomoc. Nejvhodnější je nalézt jeho rodiče a připojit jej k nim.

Jsou-li mrtví nebo nepodaří-li se je najít, předejte mládě nejbližší záchranné stanici.

Kdy mládě potřebuje lidskou pomoc?

Je-li zraněné nebo nemocné (krvácí, třese se, zvrací, má průjem, je apatické

a nevšímá si okolí)

Je- li podchlazené nebo promoklé

Bylo-li napadeno psem či kočkou

Je-li silně napadeno parazity

Jsou-li v blízkosti mrtví rodiče či sourozenci

Je-li v bezprostředním nebezpečí (auta, psi a kočky, malé děti atd.)

Je-li neopeřené ptačí mládě (holátko) mimo hnízdo


Je-li mládě nekrmivého ptáka (kuře bažanta, koroptve nebo křepelky, kachně,

house, mládě labutě) osamocené a nikde nejsou vidět jeho rodiče

Pokud je jedna z těchto podmínek splněna, mládě potřebuje pomoc. Volejte prosím

nejbližší záchranou stanici pro volně žijící živočichy (kontakty naleznete na

www.zachranazvirat.cz)

http://www.zachranazvirat.cz/


Netopýři – co jsou zač?

Netopýři patří mezi savce označované jako řád letouni, protože si jako jediní z nich

osvojili schopnost aktivně létat.

Netopýři jsou živočichové s převážně noční aktivitou, některé druhy však vyletují

z úkrytů ještě před soumrakem. Za tmy se orientují pomocí tzv. echolokace. Vydávají pro

lidské ucho neslyšitelné ultrazvuky a podle jejich ozvěny dokážou určit svou polohu

v prostoru, rozpoznat okolní překážky, případně kořist nebo jiné netopýry.

Potrava

Všichni naši netopýři se živí výhradně hmyzem, případně jinými drobnými

bezobratlými živočichy, např. pavouky. Potravu loví ve vzduchu, sbírají s povrchů listů

stromů, z vodní hladiny nebo i ze země.

Životní cyklus

Svým životním cyklem se naši netopýři přizpůsobili střídání ročních období.

Od května do července vytváří samice netopýrů seskupení označované jako letní kolonie.

Kolonii mohou tvořit desítky až stovky samic. Jako úkryty využívají stromové dutiny,

půdy budov, štěrbiny za obložením nejrůznějších staveb apod. Během června a července

rodí samice v koloniích mláďata. Samice většiny druhů rodí pouze jedno mládě za rok.

Mláďata rostou velmi rychle, za 4 až 6 týdnů se začínají osamostatňovat. Během měsíce

srpna se letní kolonie postupně rozpadají a začíná období tzn. podzimních přeletů. Během

nich se vyhledávají samci a samice a dochází k páření. Zároveň se netopýři „vykrmují“,

shromažďují tukové zásoby před nastávající zimou.

Od konce října a během listopadu se začínají netopýři stěhovat do zimních úkrytů, kterými

jsou především různé sklepy, staré štoly a jeskyně. Zde upadají do tzv. stavu hibernace,

kdy se snižuje jejich tělesná teplota a zpomalují všechny životní procesy. Tak přečkávají

s minimální spotřebou energie nepříznivé zimní měsíce, přičemž využívají

nashromážděné tukové zásoby.

Od konce února a během března opouštějí netopýři zimoviště a nastává období tzv. jarních

přeletů, na konci kterého se opět postupně formují letní kolonie.

Úkryty v lidských stavbách

V důsledku přetváření krajiny lidskou činností dochází neustále k úbytku přirozených

úkrytů, a proto se řada druhů naučila využívat náhradní možnosti, které jim poskytují lidské

stavby. Zde nacházejí potřebné teplé mikroklima, klid a ochranu před vlivy počasí, případně i

před predátory. Velký význam mají tyto úkryty zejména pro letní kolonie samic s mláďaty.

Můžeme je najít na půdách kostelů, zámků a obytných budov, za dřevěným obložení nebo za

trvale otevřenými okenicemi chat, ve štěrbinách pod oplechováním střech či ve štěrbinách pod

prasklou omítkou.


Některé druhy začaly v posledních letech stále častěji využívat také četné úkryty

v panelových domech či tzv. bytovkách např. ve štěrbinách mezi panely, ve větracích

otvorech a v mezistřešních prostorách nebo v různých škvírách pod odchlíplou izolací, za

obložením na balkónech apod. Tyto úkryty mohou být využívány nejen letní kolonií, ale

rovněž jako zimoviště nebo období přeletů. Někdy mohou netopýři obývat stejný úkryt

celoročně.

Co netopýry v lidských stavbách ohrožuje?

Jakékoli ručení, zejména v době porodů a odchovů mláďat.

V nevhodnou dobu a nevhodně prováděné stavební práce. Netopýři využívají tradičně po

mnoha let stejné úkryty, které jim poskytují nejvhodnější podmínky pro vývoj mláďat či

zimování. Při náhlé ztrátě takového úkrytu, např. v důsledku rekonstrukce stavby, je pro

ně velmi obtížné až nemožné najít v krátkém časovém období odpovídající náhradu.

Uzavírání vletových otvorů zabraňuje nejen návratu netopýrů do úkrytu, ale pokud se

provede v době přítomnosti netopýrů, může dojít k uvěznění uvnitř úkrytu a následnému

hromadnému úhynu.

Používání jedovatých konzervačních látek a nátěrů trámů na půdách, které způsobuje

otravu netopýrů.

Záměrná likvidace člověkem v důsledku lidské ignorace a přetrvání nesprávných mýtů.

Netopýři mají poměrně malé rozmnožovací schopnosti, proto každou větší ztrátu

nahrazují velmi těžko a pomalu. Každá ztráta tak může znamenat vážné ohrožení

existence celé populace.

Ochrana

Základem ochrany netopýrů je nerušit je v době přítomnosti v úkrytu. Pokud

plánujete opravu, je třeba dodržet několik následujících zásad:

stavební práce provádět v době nepřítomnosti netopýrů v úkrytu – u letních kolonií je to

období přibližně od konce srpna do března, u zimovišť přibližně od dubna do října

zachovat vletové a výletové otvory, které dosud netopýři používali

opatření proti vnikání holubů do půdních prostor provést tak, aby byl zároveň umožněn

přístup netopýrů


pro impregnaci dřeva používat prostředky co nejméně toxické pro netopýry (např.

prostředky na bázi pyrethroidů, nebo sloučenin bóru), aplikovat je v období nepřítomnosti

netopýrů a nejlépe několik měsíců před jejich návratem do úkrytu

v případě, že není technicky možné zachovat stávající úkryt (např. u některých úkrytů

štěrbinovitého typu), zajistit, aby mohli netopýři v předstihu opustit úkryt a nemohli se

před jeho uzavřením vrátit zpět (lze spolehlivě uskutečnit v období březen – duben nebo

září – říjen)

ztrátu úkrytu lze kompenzovat umístěním speciální netopýří budky

Stavební záměr je vždy možné konzultovat s odborníky, kteří určí druh netopýra a na základě

průzkumu konkrétní situace vám poradí nejvhodnější postup a možná technická řešení.

Všechny druhy netopýrů jsou v České republice zákonem chráněné.

Jak vyřešit některé problémy spojené s výskytem netopýrů

Hromadění trusu pod kolonií lze předejít umístěním plastové fólie na podlahu před

příletem kolonie, kterou na konci sezóny snadno sbalíme a odneseme a s trusem. Trus

lze následně využít jako výborné hnojivo na zahrádce.

Znečišťování oken pod výletovým otvorem padajícím trusem, případně močí, lze

zamezit tím, že pod otvor nainstalujeme plechovou stříšku

Náhodnému vletu netopýrů otevřeným oknem do bytu lze předejít použitím okenní

sítě na komáry, pokud to nelze (u vyklápěcích oken), nechat alespoň přes okno

zataženou záclonu.

Pokud vám netopýr vlétne do bytu, je nejlepší co nejvíce otevřít okno, zhasnout světlo

a počkat – netopýr si většinou najde cestu ven sám.

Šramocení a hlasovým projevům netopýrů nelze zamezit. Doba přítomnosti netopýrů

v úkrytu však bývá omezena jen na krátké období v roce a nezbývá než zkusit trochu

tolerance a trpělivosti.

Najdete-li zraněného či vysíleného netopýra, nikdy na něj nesahejte holýma rukama

(kvůli riziku pokousání), ale v rukavicích nebo pomocí hadru, kapesníku apod. ho

opatrně uchopte a umístěte např. do papírové krabice, do přítmí a do pokojové teploty.

Pak kontaktujte odborníky na netopýry nebo na stanici pro zraněné živočichy působící

ve vašem regionu.

Pokud jsou vaše problémy s netopýry takové, že je nejde jednoduše odstranit, většinou

existuje řešení, jak pomoci obyvatelům domů a zároveň neublížit netopýrům. Každá

situace však vyžaduje individuální přístup a odbornou pomoc.

Nejčastější zbytečné obavy z netopýrů

Strach z toho, že se vám netopýr zamotá do vlasů, je nesmyslnou pověrou. Netopýří sonar

dokonale identifikuje překážky v prostoru – tedy i vás – a zvíře se vám i v letu vyhne.


Obavy z prokousání se netopýrů skrz zeď jsou zcela zbytečné. Netopýři vždy využívají

pouze existující otvory a škvíry a nemohou se prokousat zdí.

Naši netopýři se živí jen hmyzem. Nesní vám tedy ani jídlo ve spíži ani vám nebudou po

nocích pít krev.

Netopýři mají své specifické parazity, kteří však nejsou přenosní na člověka, a proto se

jich nemusíte obávat. Pokud jste ale nuceni s netopýrem manipulovat, nikdy ho neberte do

holých rukou, protože by vás mohl v sebeobraně pokousat. V takovém případě může

stejně jako u všech ostatních zvířat existovat jisté riziko infekce.


Projekty

Deník jednoho stromu - projektová úloha pro 5. třídu

(obdobně lze vytvořit Deník jednoho ekosystému, jednoho společenství… v 6. třídě, Deník

chemických analýz v 7. či 8. třídě, v závislosti na vývojových aspektech dětí v jednotlivých

ročnících a na jejich potřebách)

Následují 2 varianty téhož projektu – dlouhodobá a krátkodobější. Výběr varianty závisí

zejména na třídě – na tom, jaké úlohy podobného typu mají děti za sebou, zda „unesou“

dlouhodobé pravidelné – a zejména samostatné – pozorování atd. V jedné třídě je samozřejmě

možné zadat dle individuálních schopností a pedagogického záměru, případně dle možné

podpory rodiny, různým dětem různé varianty.

Varianta A (celoroční úloha) - V tomto roce budeš moci pracovat jako přírodní badatel. Vyber si jeden strom, který

budeš moci snadno pravidelně „navštěvovat“ (přibližně každé 3 týdny) a pozorovat

jej.

- Svá pozorování si zaznamenávej (vždy alespoň 10 vět!!!) nejprve „nanečisto“, vždy si

přímo u stromu udělej také nákresy, náčrtky toho, co pozoruješ. Nezapomeň si vždy

zapsat datum.

- Doma si pak své poznámky znovu pročti, popros rodiče o pomoc s pravopisem a

záznamy přepiš Načisto“ do svého deníku. Pokud je potřeba, překresli načisto také své

náčrtky.

- Vždy k určitému datu přines svůj deník na ukázku do třídy. V červnu pak přines celý

hotový deník k prezentaci a výstavě.

Úkoly, které máš v průběhu roku naplnit:

1) Vytvoř si 1. stranu svého deníku (jméno stromu, Tvé jméno, barevné vyladění apod.)

2) Nakresli „Tvůj“ strom během všech ročních dob

– v srpnu

– v září/říjnu – když se listy zbarví

– v lednu/ únoru – bez listů

– v dubnu/květnu – v novém šatě

3) Vylisuj si listy z různých období a nalep je do deníku. Nezapomeň připojit datum.

4) Začni celkovým popisem stromu: Jak se jmenuje? Jak je veliký? Kde stojí? Jak je

silný? apod.

5) Popiš, jak vypadá kůra, listy atd…

6) Pozoruj přesně vznik a růst nových listů. Celý proces také přesně zakresli.

7) Pozoruj, jak se listy vybarvují. Jak mění barvu? apod.

8) Kdo bydlí ve Tvém stromě? Či kdo jej navštěvuje? Ptáci? Hmyz?


9) Napiš báseň o „svém“ stromě.

10) Co roste pod „Tvým“ stromem?

11) Co se děje pod stromem? Co se děje v jeho okolí?

12) V zimě, kdy na stromě není mnoho co pozorovat, jdi do knihovny. (Internet zakázán!).

Vyhledej, co se můžeš ještě o svém stromě dozvědět (např. o kořenech apod.).

Poznamenej si vše do svého deníku.

13) Jaký užitek přináší „Tvůj“ strom lidem?

14) Nakonec napiš, jak se Ti práce na deníku vedla. Co pro Tebe bylo těžké a co snadné.

Co se Ti líbilo, co ti přineslo radost a co ne. Jsi se svou prací spokojený?

Varianta B (zkrácená verze, kratší časové rozmezí, nejlépe v jarní době)

- V tomto roce budeš moci pracovat jako přírodní badatel. Vyber si jeden strom, který

budeš moci snadno pravidelně „navštěvovat“ (přibližně každý 2. - 3. den) a pozorovat

jej.

- Svá pozorování si zaznamenávej (vždy alespoň 10 vět!!!) nejprve „nanečisto“, vždy si

přímo u stromu udělej také nákresy, náčrtky toho, co pozoruješ. Nezapomeň si vždy

zapsat datum.

- Doma si pak své poznámky znovu pročti, popros rodiče o pomoc s pravopisem a

záznamy přepiš Načisto“ do svého deníku. Pokud je potřeba, překresli načisto také své

náčrtky.

Vždy k určitému datu (…..) přines svůj deník na ukázku do třídy. V ….. pak přines celý

hotový deník k prezentaci a výstavě.

Deník jednoho stromu

projektová úloha pro 5. třídu

Milý páťáku,

jak už víš, budeš moci v tomto roce pracovat jako přírodní badatel. Připomínám tedy všechno,

co bys měl zvládnout:

- Vyber si jeden strom, který budeš moci snadno pravidelně „navštěvovat“ (na počátku

jara každý den, později přibližně každý 2. - 3. den) a pozorovat jej.

- Svá pozorování si zaznamenávej (objev vždy něco nového!!!!) nejprve „nanečisto",

vždy si přímo u stromu udělej také nákresy, náčrtky toho, co pozoruješ. Nezapomeň si

pokaždé zapsat datum.


- Doma si pak své poznámky znovu pročti, popros rodiče o pomoc s pravopisem

a záznamy přepiš načisto“ do svého "deníku" (na volné listy, které nakonec svážeme).

Pokud je potřeba, překresli načisto také své náčrtky.

Vždy k určitému datu (napíšeme si do úkolníčku) přines svůj deník na ukázku do třídy.

Nakonec pak přines celý hotový deník k prezentaci a výstavě.

Úkoly, které bys měl v průběhu pozorování naplnit:

1) Vytvoř si 1. stranu svého deníku (jméno stromu, Tvé jméno, barevné vyladění apod.)

2) Nakresli „Tvůj“ strom i s jeho okolím nejméně 3x v průběhu období pozorování

– na počátku (konec února/začátek března)

– v dubnu, když prasknou pupeny

– v květu

– těsně před ukončením dokončení deníku

3) Nakresli a vylisuj si listy. Nezapomeň připojit datum.

4) Začni celkovým popisem stromu: Jak se jmenuje? Jak je veliký? Kde stojí? Jak je

silný? Jaký má tvar koruny (čemu se podobá)? Apod.

5) Popiš, jak vypadá kůra, listy atd.…, obraz kůry vytvoř tak, že na kmen přiložíš papír a

voskovkou či pastelkou ji "otiskni". Má kůra na jaře nějaké nové zbarvení? Liší se

kůra na kmeni od kůry na větvičkách? (zjisti očima i hmatem)

6) Pozoruj přesně vznik a růst nových listů. Zakresli fáze pupenů až po jejich úplné

rozvinutí. Utrhni list, promni v ruce a zapamatuj si jeho vůni.

7) Pozoruj, jak se listy vybarvují. Jak mění barvu? Apod.

8) Kdo bydlí ve Tvém stromě? Či kdo jej navštěvuje? Ptáci? Hmyz? kdo bydlí

v kořenech?

9) Napiš báseň o „svém“ stromě.

10) Co roste pod „Tvým“ stromem?

11) Co se děje pod stromem? Co se děje v jeho okolí? Jaký jsi pozoroval hmyz? Jaké

ptáky? Kolik dává stínu? Jaký pohyb dělají listy? Z které strany nejčastěji vane do

větví vítr? Jak se větve ve větru pohybují? Apod.

12) Co nového vidíš na stromě po dešti?

13) Zajdi také do knihovny. (Internet zakázán!). Vyhledej, co se můžeš ještě o svém

stromě dozvědět (např. o kořenech apod.). Poznamenej si vše do svého deníku.

14) Jaký užitek přináší „Tvůj“ strom lidem?

15) Nakonec napiš, jak se Ti práce na deníku vedla. Co pro Tebe bylo těžké a co snadné.

Co se Ti líbilo, co ti přineslo radost a co ne. Jsi se svou prací spokojený? Co jsi objevil

úplně nového - co jsi dříve nevěděl?


Pomocné otázky k pozorování:

(inspirace pro rodiče, kteří budou svému páťákovi chtít trochu pomoci…)

Kde strom stojí?

Jak je veliký??

Jak silný je kmen? Kde je nesilnější? Obejmeš jeho kmen? Nebo s někým společně?

Jaký tvar má koruna?

kolik velkých větví má Tvůj strom? Kde jsou nejsilnější? Jakým směrem větve rostou? Jsou

rovné nebo zakřivené?

Má Tvůj strom trny nebo jiné zvláštnosti?

Jaký tvar mají pupeny? Jak jsou postavené? (proti sobě, vedle sebe, do spirály…)

Co vypučelo dříve - listy nebo květy?

Jaký tvar mají listy? Jak se tvar postupně mění? (nakresli) Jak se měnila barva listu

(zaznamenej data změn) Promni list v prstech a zapamatuj si jeho vůni.

Jak vypadá kůra? Jakou má barvu? (zakresli) Jak se liší kůra na kmeni a na větvičkách (očima

i hmatem, možno přes papír „okopírovat“)

Jaký je květ? Jakou má barvu? Jak jsou květy uspořádány? Kdy začal kvést? Vydávají květy

vůni?

Jaké má Tvůj strom plody? (Zaznamenej případně tvorbu plodů.)

Hnízdí na Tvém stromě nějací ptáci? Jsou vidět kořeny?

Co je v těsné blízkosti stromu? Roste tu ještě něco?

Pozoroval jsi nějaký hmyz? Či jiné živočichy?

Jaký přináší Tvůj strom užitek?

Co nového vidíš na stromě po dešti?

Co vnímáš, když ke stromu přiložíš ucho?


Výroba ptačích budek

Zásady pro výrobu ptačích budek

- Budku vždy vyrábíme bez bidélka, aby se nestala přístupnou pro predátory. - Používáme alespoň 2 cm silná vyschlá prkna a hřebíky 2,5 krát delší než je síla

použitých prken. - Prkna mohou být z vnější strany ohoblovaná, vnitřní dutinu necháme drsnou, aby se

v ní ptáci mohli lépe pohybovat. - Budku vyrábíme otevíratelnou kvůli čištění. - Důkladně upevníme zejména závěsnou lištu. - Dno přibíjíme vsunuté mezi boční stěny. - Živnost budky značně prodloužíme překrytím střechy nepropustnou krytinou nebo

impregnačním nátěrem, případně přírodním odstínem netoxické barvy. Typy budek

Typy budek rozlišujeme podle vnitřních rozměrů hnízdní dutiny (rozměry dna

a hloubka dutiny) a tvar vletového otvoru určuje druhy ptáků, kteří budku obsadí a

znemožňují obsazení budky většími a často i konkurenčně silnějšími druhy.

Tabulka rozměrů ptačích budek:

Vyvěšování

Vhodná výška umístění budek pro drobné pěvce jsou 2 – 4 metry. Vletový otvor je

vhodné orientovat na jih nebo na jihovýchod. Ptáci raději osidlují budky vyvěšené na světlém

a přehledném místě než v hustém porostu. V blízkosti vletového otvoru by neměly být

v dosahu větve, ze kterých by mohli útočit predátoři. Umístění budek volíme na málo

nápadném místě.

Budku ke stromu buď přibijeme hřebíky, nebo zavěsíme pomocí drátu na silnější

větev. Na strom vyvěšujeme pouze jednu budku tak, aby ji od sousední budky dělilo alespoň

několik metrů.

Typ budky

Vletový otvor

(mm)

Minimální rozměry dna

(cm)

Minimální hloubka

dutina (cm) modřinka 27 - 28 12 x12 20 - 25 koňadra 33 - 34 12 x 14 25 - 25 lejsek 30 x 45(50) 14 x 14 18 - 20 špaček 45 - 50 15 x 15 25 - 30 kavka 60 - 70 20 x 20 30 doupňák 80 - 120 30 x 30 40


Pokud ptáky hnízdící v budce napadne predátor, je pravděpodobné, že se na stejné

místo bude vracet. Tomu lze předejít každoročním přemísťováním budek.

Po skončení hnízdní sezóny je potřeba budku vyčistit a v případě potřeby ji opravit.

Nejlepším obdobím je studená část roku, kdy není aktivní hmyz a parazité, kteří se v budkách

vyskytují a ptákům hnízdění velmi znepříjemňují a oslabují mláďata.

Polobudky

Jsou určeny především pro rehky, konipasy a lejska šedého, ale zahnízdí v nich i další

druhy ptáků. Minimální vnitřní rozměry hnízdní dutiny polobudky jsou 12 x12 x 12cm. Vletový

otvor by měl zaujímat třetinu až polovinu přední stěny. Polobudky pro rehky domácí zavěšujeme pod

střechy nižších budov ve výšce dva až pět metrů nad zemí, pro lejsky šedé na staré strom, zdi nebo

plochy v zahradách a pracích do výšky okolo dvou metrů a pro konipasy na břehy potoků či zdi

v blízkosti do výšky jednoho až dvou metrů nad vodní hladinou.

Hnízdní výklenky

Ptákům využívajícím polodutiny můžeme vytvořit vhodné hnízdiště při stavbě budov

a přístřešků, zděných plotů, hranic dřeva atd. například vynecháním cihel nebo vytvarováním

klasické polobudky, zabudováním trobky apod. Dbáme na to, aby výklenek byl na místě

špatně dostupném pro predátory (např. hladká zeď) a aby rozměry odpovídaly doporučeným

rozměrům polobudek. Velkou výhodou výklenků ve stavbách je jejich malá nápadnost pro

predátory a další nevítané návštěvníky ptačích hnízd. Důležitá je též větší životnost oproti

klasickým polobudkám.

Ochrana proti predátorům

Budky jsou v přírodě nápadné a přitahují tak pozornost koček, kun nebo strakapoudů.

Proto je velmi důležité budky proti nevítaným hostům důkladně zabezpečit.

Bidélko zpřístupňuje vetřelcům vletový otvor, místo něj můžeme pod vletový otvor na

vnitřní stranu umístit lištu. Tato lišta zároveň ztěžuje kunám a kočkám vytahování mláďat

z budky.

Určitou ochranou hnízda s vejci či mláďaty je dostatečná vzdálenost spodního okraje

vletového otvoru ode dna budky (rozměry viz tabulka).

Proti strakapoudům opatříme vletový otvor pozinkovaným plechem o rozměrech


cca 10 x 10 cm, v jehož středu vyřízneme otvor o cca 1 – 2 mm větší, než je vletový

otvor v budce. Okraje plechu pečlivě zarovnáme, aby se za něj nezachytili drápkem. Místo

plechu můžeme též použít pevnější plast.

Budky pro rorýse

Přestože se rorýsi dobře přizpůsobili životu ve městech, v posledních letech jich

výrazně ubývá. Hlavní příčinou jsou rekonstrukce a zateplování vyšších budov. Řešním jsou

šetrné stavební práce na místech osídlených rorýsi prováděné nejlépe mimo hnízdní dobu

(od polovony dubna do poloviny srpna) nebo výroba ptačích budek.

Rorýs může obsazovat budky určené pro jiné druhy ptáků (zejména špačníky),

ale můžeme pro něj vyrobit budku na míru. Budky pro rorýse vyvěšujeme pod střechy budov

a můžeme je umístit i na balkony ve vyšších patrech domů.

V místech s nedostatkem vody uvítají ptáci napajedla i koupadla. Napajedlem může být mělká

miska umístěná na špalku, do které do které položíme například dřívko tak, aby se v ní netopil

hmyz. Vyrobit můžeme i malé jezírko umístěné na volné ploše, aby ptáci včas zpozorovali

blížící se nebezpečí.

Vysazování domácích druhů stromů a keřů poskytne ptákům potravu (šípky,

jeřabiny...) a možné hnízdiště. Ptáci mohou hnízdit dokonce i na tzv. ozeleněných střechách –

tj. střechách porostlých vegetací.

Zimní přikrmování je vhodné od listopadu do března. Ptákům můžeme nabídnout

jakákoli semena, plody a bobule. Potrava předkládána ptákům na krmítko by měla být kvalitní

a nezkažená, aby ptákům nepůsobila zažívací potíže, což může vést i k jejich úhynu. Ptáky

nikdy nekrmíme těstovinami, slanými, kořeněnými a uzenými výrobky a připáleným tukem.

Nepoužíváme chemické prostředky a umělá hnojiva, které ptáky oslabují nebo zabíjí.

Další nápady, jak pomoci ptákům a dalším zvířatům v našem okolí najdete na

www.zivazahrada.cz. Při nálezu zraněného ptáka se obraťte na nejbližší stanici pro

handicapované živočichy.

http://www.zivazahrada.cz/


Náměty pro jednotlivá pozorování

Motivy, náměty a tematická doporučení pro pozorování a malé projekty od 3. do 8. třídy

3. třída

Důležitý je vlastní zážitek dětí: vyprávění o řemeslech, která si děti vyzkoušely, vyprávění o

přípravě půdy k setí + vlastní setí, sklizeň, mlácení

4. třída

Důležitý je vlastní zážitek dětí: vyprávění o pečení chleba

5. třída

- učit se psát referátky o věcech, které nejsou už pouze vlastním zážitkem

- práce s literaturou (nikoli internetem)

- děti dostanou postup, jak mají referátek vystavět + přednes před třídou (ne čtení!),

třída a učitel dává tipy na zlepšení

- úkol k dlouhodobějšímu pozorování + zpracování poznatků (viz např. Deník jednoho

stromu)

- seznámení se se školní knihovnou

6. třída

- rozvinutí dovedností z 5. třídy

- zpracování referátu

- nutnost předat opět přesné zadání, některé děti nutně potřebují vedení

- + praktická práce (př. ze života hmyzu, popis proměny dokonalé a nedokonalé +

nákresy)

- přednes před třídou a poté před rodiči

7. třída

- rozvíjení dovedností z 6. třídy

- zvýšení samostatnosti

- výraznější zapojování samostatného vymýšlení realizace pozorování či projektu v

rámci stanovených parametrů

- přednes před třídou, rodiči

- práce s odbornou literaturou

- aktivní využívání školní knihovny

- seznámení se s knihovnou městskou

- dbát na původnost práce dětí - ne pouhé opisování odborných, ve své podstatě pro

žáky nesrozumitelných, textů


8. třída

- vyvrcholení postupného učení se v rámci předmětu ročníkové práce

- jazyková správnost, jazyková bohatost

- v rámci projektů - ve vymezených mantinelech si stanovovat vlastní pracovní

a „výzkumné“ cíle

- dbát na kvalitu zpracování, přesnost

- dovozování zákonitostí z pozorování

- dbát o myšlenkovou správnost, kvalitu


Drobnější úkoly a cvičení






Ke sledování počasí je vhodné využít školní meteorologickou stanici.













Náměty pro další aktivity

Příběhy a jejich využití v třídě

ČERVENKA

Pokud si červenku jen jedinkrát opravdu dobře prohlédnete, nemůžete si ji už splést

s žádným jiným ptákem. Jejich hrdla a náprsenky svítí tak oranžově a tolik září, jakoby nesly

v peří ohnivý plamen. Když se ale červenka otočí, na jejích zádech je vidět jen šedohnědé

peří, které se podobá starému šustivému listí ležícímu pod buky. Tam také červenka ráda

poskakuje. Často ji najdeme na zemi.

Je to vlastně jen malinkatý, kulatý chomáček peří, ze kterého vzadu vykukuje hnědé

ocasní peří a vpředu hlavička bez krku a půvabný malý zobáček. A ještě štíhlé, dlouhé nožky,

které jsou tak tenké, že by se daly skoro přehlédnout. Také mnoho nenesou: i když má

červenka bříško plné červů, váží jen 20 gramů, stejně jako dopis.

A přesto jsou ty štíhlé nožky silné, červenka na nich skáče od jednoho suchého listu

ke druhému, něco sezobne, povznese se, hledá červíky, poskočí dál, sezobne mšici, poskočí

k potoku, vyloví maličkaté ráčky, a poposkočí zase dál. Moc ráda hopsá po zemi, i od větve

k větvi radši skáče, než by letěla. Tak zůstává vlastně stále trochu skrytá. S písničkou si ale

ráda vylétne na keř nebo strom a to pak svítí její ohnivě oranžové hrdlo do dáli jako záře

ohně. A ještě dál se nese její zpěv: Nečimčará jako vrabci ani nekráká jako vrány, ne!

Červenka je úžasný zpěvák. Své sloky zpívá jasně a čistě, jednu po druhé, a každá zní jinak.

Nikdy je neopakuje, jako třeba pěnkava, která zpívá stále stejnou písničku, pokaždé je sloka

nová. Někdy dokonce pěnkavu napodobuje, nebo také koňadru. I tak její zpěv hned

rozpoznáte: Zní jako když se kutálejí třpytivé perly po jemném tmavomodrém sametu nebo

jako sršení jiskřících kapek vodopádu na hebký mech.

Zpěváka většinou nenajdete hned, jeho zpěv zní tak lehce, že ho každý hledá nejdříve na

nejvyšší špičce stromu, i když červenka prozpěvuje nízko nad zemí.

Jak nenápadně hopsá červenka po zemi, tak nápadná naopak je, když ji někdo ruší:

Pokud se přiblíží jiná červenka na dohled k jejímu hnízdu, rozletí se proti ní s hořící rudou

náprsenkou a zažene ji jako vetřelce. Svým zlostným pípáním zažene i nebezpečného výra.

Také proti potkanům a lasičkám, kteří se chystají vyplenit její hnízdo, nalétává se

sebevražednou odvahou. Hlasitě pípá a cvrliká a ježí peří své ohnivé náprsenky, aby odvrátila

pozornost lasičky od hnízda. Podaří-li se jí to, v posledním okamžiku přeletí lasičce přímo

před nosem do bezpečí křoví, aby věděla! Odvážná malá hrdinka, červenka!

Když ryje zahradník záhon, červenka často hopsá kolem, pozoruje svýma chytrýma,

černýma, korálkovýma očima, jestli je vše v pořádku a sem tam si vytáhne svinku nebo žížalu

z kousku hlíny. Tak se mohou stát člověk a červenka dobrými známými.


Červenka ale umí také velice rychle najít potravu, která rozhodně není pro ni: Když se

v Anglii dávaly před domovní dveře otevřené lahve s mlékem, červenky rychle zjistily, co je

to za dobrotu a že ji mohou pít. I když pak láhve zajišťovala hliníková víčka, brzy se

červenkám podařilo závěr otevřít. Opravdu nejsou hloupé!

Svá hnízda si červenky staví dobře skrytá. Nejčastěji v lese, na kraji hustého křoví, mezi

kořeny nebo v dutině stromu, někdy ale také na zahradě v odložené konvi. Červenka

potřebuje na stavbu malého hnízda z větviček a asi 300 lístků jen 3 dny. Někdy je ale

i rychlejší. Když si jednou jeden zahradník, před poledním odpočinkem, pověsil zástěru na

stěnu kůlny, než se odpoledne vrátil, v kapse zástěry měl připravené právě dostavěné hnízdo!

Tak je ten malý ptáček hbitý!

Do hotového hnízda naklade červenčí samička 5 až 6 smetanově bílých vajíček

s malými hnědými flíčky. Sedí na nich 2 týdny a sameček ji zatím krmí. Pak se vyklubou

ptáčátka, která jsou ale ještě dlouho krmena. Den, kdy poprvé vyletí z hnízda, je ten

nejnapínavější a nejnebezpečnější: Ptáčata musí z hnízda vyskočit a cesta zpátky pro ně není.

Když se mládě ztratí, bývá někdy přijato jinou červenčí rodinou.

Na podzim a v zimě si červenky obzvlášť rády pochutnávají na oranžovočervených

bobulích a karmínově rudých plodech. Proto se mu také říká červenčí chléb. A jestli je mají

tak rády pro jejich oranžovorudou barvu? Já tomu věřím! Zobou ale také tmavé plody černého

bezu, ostružiny a břečťanu. Když už v zahradě žádné bobule nenajdou, odletí dál, někdy

táhnou velmi daleko, až do Francie, Španělska, Maroka nebo Izraele. To pak létají v noci. Jak

ale potmě najdou cestu do Maroka nebo Španělska – a pak zase zpátky? Nu, hledí na jasné

hvězdy. Kde je Velká Medvědice a kde Orion, velký lovec. A pak vědí, kam musí letět. Nikdo

z nás neví, jak se dostat jen s pomocí hvězd do Maroka – červenky to ale vědí. A co když jsou

hvězdy zakryty mraky a tak nejsou vidět? Nevadí, červenky cítí podle magnetického pole

země, kde právě jsou, kde leží Maroko a kam musí letět. Jak to dělají? To žádný člověk neví.

A přesto to červenky dokáží! Báječní chlapíci.

Když ale ještě na sklonku podzimu najde červenka dostatek bobulí, pak už tu zůstane

celou zimu, protože je vlastně ráda v blízkosti člověka. V zimě příchází často blizoučko ke

krmítku. Ale netlačí se tam, čile hopsá kolem, něco sezobne a zase rychle odskočí.

V krásných dnech zpívá i v zimě! Někteří ptáci zpívají jen na jaře, červenka však také

na podzim, trochu v létě a právě i v zimě. Na červenku se můžeme těšit vlastně pořád!

Kdo má zahradu, může se zase postarat o to, aby potěšil červenku. Třeba pěstováním

červenčího chleba a dalších bobulovitých keřů, nebo zařízením malé nádržky s vodou

července ke koupání, možná i ptačí budkou. Jinak vezme zavděk přece jen tím kropáčem!


Pole a plevel

Před dávnými časy, když lidé vyseli obilí poprvé, připlížil se v noci čert a temnýma

očima pozoroval to krásné pole. Rozhlížel se dlouho a přemýšlel, až ho konečně napadlo něco

zlého!

Začal se plížit lesem a loukou a vytrhával vše, co mu pod ruku přišlo. Potom běžel

rychle zpátky k poli. To, co natrhal, rozházel po poli a brumlal přitom zlé zaříkání.

Když po několika dnech přišli na pole sedláci, zlomyslná setba již vzešla! Mnozí byli

sklíčení, když viděli tolik plevele, který rostl rychle a dusil obilné klíčky. Nejstarší z nich ale

pohlédl láskyplně na ony rostliny a poznal jejich původ: „To je čertovo dílo! To on přenesl

rostlinky sem, kam vůbec nepatří! Pojďme, dáme se do práce, čert nám nesmí škodit!“

Když byl plevel vytrhán, rozpřáhl stařešina ruce nad polem a pronesl bylinkové

zaříkání.

Ovšem od té doby zavane vítr semínka různých rostlin opět na pole. Nebo i k vám, na

záhony na zahrádce. A tak vidíme na jaře, hlavně na řepných a bramborových polích, jak se

sedláci ohýbají a vykopávají rostlinky, které tam nepatří.

Rychle roste plevel, ale pilné lidské ruce jsou ještě rychlejší! Mnohé z těchto rostlinek

pak rostou na okrajích polí a tam je sbírají kořenářky. Ukázalo se totiž, že v nich žije léčivá

síla proti mnohým nemocem.

Příklad možného propojení s českým jazykem:

Úkol: Vypiš slova s měkkými slabikami (ži, ši, či, ři, ci, ji, di, ti, ni)

…………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………………………………

Medvěd hnědý

Gerbert Grohmann

Medvěd hnědý je největší a nejsilnější šelma, která se v Evropě a některých zemích

Asie vyskytuje. Jeho moc nespočívá ani tak v obratnosti a rychlosti, jako spíše v obrovské

tělesné síle. O medvědech se říká, že mají sílu dvanácti mužů. Zabitou krávu dokážou odnést

v předních tlapách. Dospělý medvěd hnědý může být více než dva metry dlouhý a pět až osm

metrických centů těžký. Medvědi se často objevují v pohádkách a legendách a hrají v nich

role dobrých i zlých bytostí. Toto zvíře, které nikdo v divočině nepotká, aniž by se vyděsil,

v sobě spojuje dvě zcela rozdílné povahy. Na jedné straně je medvěd docela příjemný chlapík,

na straně druhé však i velmi nebezpečný zloduch. Každý ho zná jako tanečníka. Mladí medvědi

jsou důvěryhodní a vypadají značně roztomile. Obzvlášť když si hrají. Zato dospělému

medvědovi, a to i když je ochočený, není radno věřit. Nikdy se z něj nestane skutečný přítel

člověka. Svého pána a ošetřovatele může záludně a nečekaně napadnout. Strašlivá je síla


a hněv obra, když je vydrážděn či poraněn při lovu. Nebo také když medvědice brání své mladé.

To se jeho mocná postava napřímí a přikolébá se po dvou. Svého protivníka obejme

a obrovskou silou jej tlačí na sebe. Málokdo, jen obzvlášť srdnatý lovec, se odváží postavit

medvědovi pouze s dýkou v ruce. Ten zdánlivě líný a pomalý tvor dokáže prchajícího člověka

velmi snadno dohonit. Běda pronásledovanému, který si rychle nevymyslí nějakou lest pro

záchranu svého života. Někteří se zachránili tak, že spadli na zem a dělali mrtvého. K tomu je

však potřeba velká odvaha, nechat se klidně očichávat zuřícím medvědem. Nechat sebou

otáčet sem a tam bez jediného pohybu a také téměř bez dechu. Lidi, které medvěd považuje

za mrtvé, nechá totiž ležet. Není zatím znám žádný případ, že by se medvěd dotkl lidského

masa.

Nebezpečné jsou také medvědí tlapy. Mají dlouhé, ocelově tvrdé, avšak tupé drápy.

Medvěd je při chůzi nedokáže zatáhnout jako kočkovité šelmy. Proto také jejich škrábnutí

způsobuje ošklivé rány. Jenom zvířatům s tlustou kůží nemohou způsobit žádnou škodu. Říká

se, že při zápase medvěd používá spíše svých drápů než zubů. Tyto drápy medvědovi také

umožňují šplhat i přes jeho tělesnou tíži na stromy stejně, jako lézt na strmé skály. Když

medvěd šplhá na strom, vypadá těžkopádně, ano, až neohrabaně. Kdo jej však sleduje při

překonávání skalnatých překážek, musí přeci jenom obdivovat jeho šikovnost.

Jak hojně se také u nás dříve medvědi vyskytovali, můžeme tušit z mnoha pomístních

názvů, jako například Medvědí kámen, Medvědí skála, Medvědí údolí, Medvědice... Taková

jména samozřejmě najdeme i v jiných zemích, třeba ve Skandinávii, kde žijí medvědi ještě

i dnes. Oblast, kterou medvěd hnědý obývá, se rozkládá od pohoří Atlas v severní Africe až k

Severnímu moři a od Španělska přes celé Rusko k severní a střední Asii. V hustěji osídlených

oblastech byl medvěd samozřejmě již před delší dobou vyhuben. Jenom ve vysokých pohořích

nebo tam, kde se může skrýt v neproniknutelných lesích či nepřehledných skalních oblastech,

se vyskytuje dodnes. Musíme totiž ještě říci, že medvěd jde raději lidem z cesty. Někteří

dokonce říkají, že je zbabělý, když není zrovna podrážděný nebo překvapen se svými mláďaty.

Jeden starý Laponec vyprávěl, že jednou narazil v divočině na medvěda, který právě

ulovil soba. Je známo, že taková situace je obzvláště nebezpečná, avšak medvěd utekl do lesa,

jako kdyby chtěl říci: „Ach, ty ubožáku, sám jsi na pokraji vyhladovění!“ Vrátil se teprve

tehdy, když si Laponec pro sebe odřízl velký kus masa. Laponci jsou přesvědčeni o tom, že

medvěd neublíží ženám ani dětem. Musejí se jen nechat rozpoznat a říct mu to. A tak

laponské děti, když přijde medvěd, říkají: „Milý dědečku, nedotýkej se mě, protože já jsem

ještě dítě.“ Tolik chápavosti a tolik dobra připisují Laponci medvědům.

O medvědech nemůžeme jednoduše říci, že jsou ryzí šelmou, ačkoliv jako obávaná

a protřelá šelma šíři příležitostně strach po obrovských územích. Toto můžeme

rozpoznat na chrupu. Medvěd má sice velmi silné tesáky, ale přece jen mu chybí pro šelmy

charakteristické trháky.

Z mnoha příběhů o zvířatech také víme, že méďa chodí velmi rád na med. Rozbije včelí

úly vždy, když se mu k tomu naskytne příležitost, a vyplení je. Člověk by nevěřil, že pokud to

jde, sytí se medvěd rostlinnou stravou. Ale také brouky a larvami hmyzu, které si tlapami


vyhrabává. Dokonce i slimáci jsou pro něj vítaným chodem. Když ovšem hubený a hladový

vylézá po zimním spánku ze své skrýše, není ani větším zvířatům radno křížit mu cestu.

Také brousí okolo mravenišť a pochutnává si na mravenčích larvách. K tomu si spokojeně

brumlá pln blaženosti. Lze si vůbec představit, že tato obrovská šelma spásá rašící trávu nebo

že se v sedě pošupuje polem zrajícího obilí, aby co nejpohodlněji okousával klasy? Že pojídá

houby, mlsá lesní plody a chodí na sladké ovoce?

Když na podzim zrají všechny dobré plody, je to pro medvěda nejlepší čas pořídit si

tukové zásoby na zimu. V tu dobu jej můžeme vidět, jak čmuchá a funí po svých stezkách.

V ten čas se vskutku nikdo nemusí tohoto spokojeného dobráka bát. Ani pastýři se nemusejí

strachovat o svá stáda.

Trápí-li však medvěda hlad či si už jednou navykl na masitou stravu, stává se z něj zlý

zuřivec, který člověka nemilosrdně pronásleduje a zahubí ho. Takový loupeživý medvěd je

také smrtelný nepřítel všech stádových zvířat. Štve oddělenou ovci nebo volka tak dlouho, až

klesnou vyčerpáním. Nebo je vystraší příšerným řevem, až se ze zoufalství vrhnou do propasti

a tam najdou svoji smrt. Potom už to má medvěd jednoduché. Avšak hbitá zvířata divočiny,

jeleny, srnce nebo kamzíky medvěd se svým těžkým tělem dohonit nedokáže. Také bylo

pozorováno, že se silní býci ze stáda odvážně postavili do bojové linie s hlavami

skloněnými proti lupiči a obrátili ho na útěk. V některých oblastech je medvěd nebezpečný

dokonce i koním. Jeden lovec popisoval, jak větší množství pasoucích se koní bylo napadeno

z houští velkým loupeživým medvědem. Mohutnými skoky dohonil medvěd dva tryskem

prchající koně, tlapami je srazil k zemi a trhal je. Při tom hlasitě řval. Z takovýchto zpráv si

můžeme udělat obrázek o tom, jak to s onou domnělou neohrabaností a dobrosrdečností ve

skutečnosti je.

Svoji smělost a troufalost předvede loupeživý medvěd zvláště tehdy, když se v noci

dostane do dobytčích stájí, aby si odtud odnesl potravu. Dokonce se stává, že přitom zboří

střechu. Když vnikne dovnitř, zabije krávu a přetrhne její řetěz. Jednou přední tlapou ji sevře,

druhou se zachytí trámů a ještě má dost síly na to, aby ji odvlekl otvorem, který si udělal. Potom

už svou oběť lehce odtáhne pryč. Již častěji bylo pozorováno, že medvěd sám stoupal

nebezpečnými alpskými stezkami se zardoušeným koněm nebo ovcí v náručí nebo přecházel

dva vedle sebe ležící kmeny položené přes propast.

Když přijdou chladné dny a padá první sníh, začínají medvědi a medvědice

s přípravou k zimnímu klidu. Zřejmě pro ně není životně bezpodmínečně důležitý, jak můžeme

pozorovat u medvědů v zajetí. Také se stává, že v teplejších dnech a ke konci zimy medvědi

spánek přerušují. Avšak v oblastech, kde je zima tuhá a mnoho sněhu, se všichni tamní medvědi

zazimují.

Nejprve si medvěd najde příhodné místo, kde jej lze jen velmi nesnadno najít a vyrušit.

Nejraději má jeskyně nebo také dutý kmen stromu. Pokud najde jen jámu v zemi v nějaké

houštině, pak si ji nejprve příjemně vystele listím a mechem. Někdy mu stačí, když k zimnímu

spánku složí k sobě jen pár větví a pak se nechá, stočený do klubíčka, zasněžit. Před zimou ho

chrání huňatý kožich a nashromážděná vrstva tuku.


Když medvěda ze zimního spánku něco vyruší, je velmi zlostný a mrzutý. Objeví-li jeho

zimní úkryt lovci, plaší jej holemi nebo hlasitým voláním. Někdy ovšem spí tak tvrdě, že jej

probudí teprve výstřel. Když medvěd vyleze ze své skrýše, mžourá ještě ospale svýma malýma

očima. Nebezpečí však rozpozná rychle a snaží se o únik řetězem lovců. Ospalost opadává,

medvěd je smělejší. Často na něj doráží rozdrážděná smečka psů. Psy medvěd často velmi

ošklivě zřídí svými tlapami a kousáním. Medvěd je i pro velké a silné psy nebezpečný

protivník.

Drápy skoleného medvěda jsou kořistí, kterou lovci uctívají a na kterou jsou pyšní.

Maso se přirozeně sní, šunka se může vyudit a kůže s hustým kožichem se využije jako

velmi dobré oblečení nebo čepice. A tak je tedy medvěd z mnoha důvodů vítanou kořistí.

Nikdy není medvěd tak udatný a nevydává se tak směle každému – i smrtelnému

nebezpečí, jako když se postaví na obranu svých mláďat. Pro mnohé národy, které znají

medvědy opravdu dobře, platí jako symbol mateřské lásky.

Šest let trvá, než mládě dospěje. K medvědí rodince tedy stále patři děti různého

věku. Nakonec musí matka ty velké a dospělé odehnat pryč – vždyť se přece musejí

také jednou osamostatnit! Přesto se ale vracejí zpátky, a to v době, kdy se narodí nová

mláďata. Potom je matka zadrží, aby počkali u malých, když staří musejí vyjít za

potravou. Také už bylo pozorováno, že větší sourozenci nesli mladší přes vodu. Medvědi

jsou dobří plavci a rádi se v létě koupou. Mnohé chování u medvěda nám připomene

člověka. Zvlášť když se vzpřímí a chodí, i když trochu těžkopádně, po dvou. Medvěd je

ploskochodec jako člověk. Nechodí tedy jen po prstech, jako většina zvířat, nýbrž

našlapuje na celé chodidlo, které je kromě toho holé. Medvědí tlapy stažené z kůže

připomínají tak silně lidské ruce a nohy, že se lovec musí málem přemáhat, aby pojedl jejich

maso.

Medvěd používá v boji spíš než zuby své silné a pohyblivé paže, ve kterých

spočívá jeho hlavni síla. Jeho tlapy jsou tak zručné, že je může používat téměř jako ruce.

Když toto mohutné zvíře se svými silnými údy kluše, má skloněnou hlavu a lehce se kymácí,

může se někomu zdát, jako by viděl nějakou zakletou bytost. Proto také mají některé

severoasijské národy jako Giljakové a Ainusové špatné svědomí vždy, když nějakého

medvěda uloví. Z tohoto důvodu pořádají každý rok slavnost medvědů. Tancem, zpěvem,

stejně jako hrou na nástroje okolo zavěšeného a ozdobeného medvěda odprošují a zároveň

děkují za maso a kožešiny. Tím si chtějí celý medvědí rod usmířit za vše, čím mu ublížili.

Propukne-li však u medvěda zuřivost, stává se z něj – jak už víme – násilnický lupič.

Pak se ukáže, co se může stát, když velká tělesná síla není řízená a vedená rozumem

a dobrotou srdce. Místo konání dobra a pomoci, jak to silní a moudří lidé dělají,

nezpůsobuje zvíře nic jiného než neštěstí a pustoší k hrůze všech. Naštěstí má ale náš

medvěd hnědý také druhou stránku, přátelskou, a pro tu ho můžeme mít opravdu rádi

a obdivovat jej.

Z knihy Gerberta Grohmanna „Lesebuch der Tierkunde“, Freies Geistesleben, Stuttgart

1992, přeložila Petra Chotěborská.


Sloni

Johannes F. Brakel

Konečně jsme ho našli! Od východu slunce jsme prohledávali schnoucí akáciovou

savanu. Velký šedivák teď stál v papyrové bažině Nilu a klidně si chobotem sunul do huby

jeden papyrový lupen za druhým – sloní samec, který doprovázel značně vzdálené stádo

slonic a slůňat. Zastavili jsme se a pozorovali ho. Jelikož si počínal klidně, opatrně jsme

vystoupili z autobusu, našroubovali na foťáky teleobjektivy a pomalu jsme se blížili k samci.

Dveře autobusu jsme nechali dokořán a klíčky strčené v zapalování, abychom v tísni mohli

rychle ujet. Poté co slon klidně rozžvýkal papyrové listy, začal se přece jen zajímat o malé

človíčky a velkou bílou krabici – náš autobus – a stále ještě přežvykuje, přicházel pomalu

blíž. Zacouvali jsme zpátky do auta a rozhodovali se, jestli máme zůstat, či odjet pryč. Starý

slon však neroztahoval uši ani neházel písek chobotem, nezamýšlel tedy zatím útok. Přicházel

však blíž a blíž. Zůstat, nebo odjet? Nakonec byl už tak blízko, že bylo příliš nebezpečné

spustit hlučný motor. Mohl by se leknout – a co potom?

Teď stál vedle autobusu a chobotem opatrně ohmatával plachtu proti větru a venkovní

zrcátka. Odtrhne je? Jeho chobot přejížděl po bočních oknech, pak se přesunul k moskytiéře,

která byla v oknech vsazena místo skel, aby mohl dovnitř pronikat čerstvý vzduch. Lehké

zatlačení – moskytiérová mřížka se rozbila a odskočila z rámu – a chobot prozkoumával

vnitřek auta. Výkřik zděšení! Bledý jako křída uskočil muž sedící vedle okna napříč

autobusem. Myslel, že udeřila jeho poslední hodinka. Zkoušeli jsme ho uklidnit. Starý slon se

mezitím poněkud odvrátil, ohmatával zadek auta a zkoušel kly otevřít kapotu, nakonec se

začal požitkářsky třít o střešní dešťový žlábek. Autobus se kymácel a houpal. Protože jsme

nechtěli, aby nás i s autobusem převrátil, rychle jsme nastartovali. Vylekán hlasitým

rachotem, poodstoupil slon o krok zpátky a my jsme co nejrychleji vyrazili pryč.

Z tohoto prvního setkání s africkými slony můžeme vidět, že jsou to vlastně velmi

mírumilovná zvířata. Jakmile je však někdo rozzlobí, mohou se rázem stát velice nebezpeční.

Kdyby si slon spálil chobot o výfuk, nejspíš by se pěkně rozzuřil. A vzteklý slon je životu

nebezpečný! Své dlouhé kly bleskurychle zarazí do plechu auta nebo ho prostě překlopí

a rozdupá.

Kdo slony zná, vyčte jim náladu z tváře. A kdo je nezná, měl by se od nich raději držet

ve značném odstupu.

Slon, s nímž jsme se setkali, byl starý samec, který se sám potuluje savanou a své stádo

vyhledá jen jednou do roka. Přesto zůstává stále v jeho blízkosti, i když stádo táhne mnoho

kilometrů daleko. Sloni totiž putují do značné dálky, pokud jsou na stopě obzvlášť chutné

potravě.

Jak ale starý slon ví, kde je jeho družina, když už odtáhla kilometry daleko a akáciové

houští je tak hustě rozeseté a neprůhledné, že je skrz něj vidět jen na pár metrů? Troubí na


sebe? Někdy snad, ale většinou se přesouvají tiše a pro nás lidi neslyšně, takže je najdeme jen

náhodou.

Tuto otázku nemohli vědci dlouho rozluštit a teprve nedávno na ni našla odpověď jedna

Američanka: Bylo jí nápadné, že v žaludku slonů to stále temně rachotí a mručí, jako když

nám kručí v břiše, ale jim tam takhle škrundá vlastně pořád. Když tyto zvuky zaznamenala na

velice kvalitní magnetofonový pásek, zjistila, že některé tóny, které se na něm vyskytují,

nejsou pro člověka vůbec slyšitelné. Tak jsou hluboké. Hlubší, než nejhlubší bručení. Sloni

ale mohou tyto krajně hluboké tóny slyšet díky svým velmi dobrým uším. Tak také stále vědí,

co se děje v útrobách ostatních slonů. Mručivé tóny jsou natolik hluboké, že se nesou zemí tak

jako temné dunění zemětřesení. Takhle se šíří rachocení žaludku každého slona. Až do deseti

kilometrů mohou slyšet jeden druhého. Není to neuvěřitelné? Nejenže slon se svou šedou

vrásčitou kůží vypadá jako balvan, on je doopravdy bezezbytku zvířetem náležícím k zemi.

Samozřejmě k tomu potřebuje výborný sluch. Velké sloní uši jsou zvláště obrovské

u slonů afrických, u indických už jsou o něco menší. Proto je lze od sebe snadno rozeznat.

Sloní uši ale nejsou určeny jen ke slyšení. Vyjadřují také, jakou náladu slon právě má – jak už

víme. To je ve sloním stádu velice důležité. Mimoto jsou jejich uši tak tenké a dobře

prokrvené, že se jimi sloni mohou ochlazovat, když je jim příliš horko. Sloni se totiž nepotí.

A tak jako pes, když je mu horko, dýchá s vyplazeným jazykem, tak se sloni ovívají svýma

ušima. Když se slůňata přehřejí a široko daleko nenajdou žádný stín, prostě si stoupnou pod

břicho své mámy. Tam je místa i stínu dost!

Samozřejmě že sloni nejsou jen břichomluvci, ale mají také úplně obyčejný hlas, který

umějí zesilovat svým chobotem až k mocnému prudkému zatroubení. Hlas jim zesiluje,

podobně jako u nás, také ohromná, vzduchem naplněná čelní dutina, která zabírá velikou část

jejich lebky.

Každý slon patří k nějakému stádu, i když, jako náš starý samec, táhne v odstupu sám.

V samotném stádu žijí matky, babičky, dorostenci a nejmenší slůňata. Teprve když je

mláďatům mezi dvaceti až dvaceti pěti lety, jsou ze stáda vyhnána a putují v okolí sama nebo

v „mužských tlupách“.

Stáda mohou být velká, nezřídka čítají přes padesát, výjimečně i přes sto zvířat, ta ale

netáhnou vždy spolu. Často putuje každá velká rodina na vlastní pěst, je v ní většinou od

deseti do patnácti slonů, a potkává se s ostatními příbuznými rodinami jen tu a tam. Rodinu

vede nejzkušenější slonice. Ta zná třeba už padesát let místa, kde najdou vodu, kde rostou ty

nejchutnější stromy a keře, kde se vyskytuje sůl. Sloni se mohou dožít věku přes sedmdesát

let.

Oblast, po které rodinu vodí, může být různě velká. Tam, kde sloni žijí v husté savaně či

volném lese, se za dobrých časů sdružují na malé ploše o rozloze asi padesát čtverečních

kilometrů. Opouštějí ji jen v obdobích sucha, kdy tu nenajdou dost potravy. Sloni ve volné


suché savaně obývají často oblast o tři sta čtverečních kilometrech, namibijští pouštní sloni

většinou i větší. Musí zde táhnout velmi daleko, aby našli dostatek potravy.

Obyčejně putují sloni na místa, která dobře znají. Svědčí o tom úzké vyšlapané

chodníky, po kterých chodí jeden za druhým jako husy. Za hodinu ujdou asi šest kilometrů.

Jsou tedy rychlejší než člověk, a mohou za den zdolat až osmdesát kilometrů. Takové dálky

jdou ale jen ve velké nouzi, třeba když jsou na útěku nebo když v období sucha vyschnou

vodní zdroje. Navíc dokáží zdolat i tři tisíce metrů vysoké hory nebo přelézt dva metry velké

stupně.

Napadený slon je navíc také velmi rychlý, může běžet až šedesátikilometrovou

rychlostí. Nejčastěji ale sloni putují v klidu a mnohem kratší cesty a žerou a odpočívají

dlouho na jednom místě. Přes svou mohutnou váhu jsou ovšem velmi opatrní a většinou

neslyšní. Jejich chodidla jsou pokryta tlustým polštářem, především na patách, takže našlapují

tak měkce, jako by kráčeli ve sportovních botách se zvlášť měkkou gumovou podrážkou.

Sloni táhnou často velice daleko, pokud vědí, že někde dozrávají jejich oblíbené

pochoutky. Už na začátku jsme slyšeli, že do sebe dokáží naládovat celé papyrové keře a jiné

vodní rostliny. Rádi také strhávají celé palmové vějíře, navzdory jejich trnitým a ostrým

okrajům. Nebo vyhrabou trs trávy a aby se dostali až na kořeny, musí ho očistit od země

a písku, a proto třou trs o svou nohu nebo jej chobotem a kly rozdrtí a silně jím pak zatřesou.

Zvláštní pochoutkou jsou pro ně obrovské plody klobásovníku, který dostal jméno podle

svých plodů vypadajících opravdu jako dlouhé buřty. Samozřejmě jsou i sloni někdy

přesyceni a přemlsáni a to se pak, když táhnou dál, potácí jako opilci a hlasitě vytrubují.

Jedna sloní rodina v národním parku Manyara nám odhalila svou zvláštní zálibu pro

kůru tamních akácií. Sloni strhávají jejich kůru v dlouhých pruzích, až hlasitě praskne, jako

když se práskne bičem. Stromy ale pak umírají. Ve velké sloní oblasti to obyčejně nevadí, tam

dorůstá neustále dostatek dalších akácií. Tady ale byla sloní oblast jen malá a ještě k tomu

si tyto stromy oblíbili také lvi, protože pod nimi, chráněni před komáry, přes poledne rádi

odpočívali. A tak strážci parku nevěděli, zda mají slony od akácií odhánět, aby pomohli lvům,

nebo jestli mají slonům jejich zálibu dopřát.

Kůru, plody, papyry, větve – to všechno češe či trhá slon chobotem: dokáže jím

přemístit maličkatá jadérka nebo tlusté kmeny stromů, opatrně, či silou. Větší kmeny si naloží

na kly a chobotem je pak pevně drží. Také vodu saje chobotem – tedy svým prodlouženým

nosem a horním rtem. Ale nepije jím, vodu si stříkne do tlamy a pak ji teprve polyká. Nebo si

ji stříká na záda, jako pod sprchou, protože sprchování, stejně jako koupání v řece, miluje. Po

koupeli si na vlhká záda šplíchne prach nebo bláto. Tak je chráněn před horkým sluncem.

A když bláto usychá a ve velkých plátech opadává, zbaví se tak i nepříjemných klíšťat. Jako

jediný ze savců totiž nemá žádnou srst. Někdo ho nazývá tlustokožcem, ale ve skutečnosti má

slon slabou a citlivou kůži, i když je vrásčitá a pod jeho nohama plandá jako příliš velké

pyžamo nebo hip-hopové kalhoty.


Sloni mají kolem sebe ptáky, kteří pečují o jejich kůži a s nimiž žijí v přátelství. Malé,

zářivě bílé volavky, které rády poskakují po jejich zádech a chytají hmyz, nebo drobní klubáci

se zlatorudým zobákem, kteří jim po datlím způsobu vyklovávají klíšťata z kůže. „Nikdo si

nedovede představit krásnější pohled, než mohutné, klidné, kráčející velikány, na kterých sedí

nebo se prochází celý tucet půvabných, oslnivě bílých ptáků. Jedni odpočívají, jiní se myjí,

třetí prohledávají všechny záhyby kůže, poskakují sem a tam a vyzobávají hmyz nebo

pijavice, které tlustokožci nasbírají v noční buši.“ Tak líčí zoolog Brehm přátelství slonů

a volavek.

Slůňata mají zatím velice krátký chobot, tak krátký, že nedosáhne ani na zem nebo do

vody. Když mají žízeň, musí do vody celá a pak pijí pusou. Chobot přitom drží vysoko, jako

šnorchl, takže mohou zároveň pít i dýchat. Takové napájení je ale také nebezpečné, protože

břeh vodní nádrže je často bahnitý a někdy se slůně propadne do bláta a nemůže ven. Potom

úpěnlivě naříká, dokud ho dospělí svými choboty a kly nevytáhnou.

Na pozdrav se sloni „objímají“ choboty. A když je slůně unavené, strčí si chobot do

tlamičky a cucá si ho.

Když v období sucha vyschnou malé vodní toky i řeky, vyhrabou sloni svými kly ve

vyschlém korytě až metr hlubokou jámu, aby se dostali ke spodní vodě. Pak si kolem ní

kleknou a sají vodu, co mohou.

Kly jsou vlastně prodloužené horní řezáky, které bez přestání rostou, a tak jsou tím

delší, čím je slon starší. Jsou i sloni s kly dlouhými přes dva metry. Samozřejmě mají také

další zuby, kterými mohou žvýkat listy a větve. Jako vše u slonů jsou i tyto zubu velikánské:

žvýkací plocha jediného zubu je větší než lidská dlaň. Proto mají také jen čtyři takové zuby.

Když už jsou od žvýkání opotřebované, jednoduše vypadnou a na jejich místo se protlačí

další. A to se stane ne jednou, nýbrž až šestkrát. Vždycky když jsem u zubaře, myslím na to,

jak se ti sloni mají!

Kly však pro slony představují také největší ohrožení! Nepočítaně slonů bylo již

otráveno, pochytáno do pastí nebo zastřeleno jen proto, aby se získala skvělá, tvrdá a bělostná

slonovina. Protože se z ní vyřezávají klávesy klavíru, biliárové koule a šperky, zabili

ziskuchtiví ozbrojení pytláci tolik slonů, až hrozilo, že budou dočista vyhubeni. Ale mnozí

milovníci slonů bojovali celý život za zákaz obchodování se slonovinou. A k němu také

v roce 1989 došlo, takže dnes mohou sloni žít v bezpečí a dobře chráněni v rezervacích

a národních parcích.

Když sloni najdou mrtvého slona nebo jeho kosti, velice je to rozruší. Zkouší mrtvolu

odnést pryč, což se jim daří, jen když je to malé mládě. Kosti a kly nesou často velmi daleko.

Nebo pokryjí mrtvého zemí či větvemi, jako v hrobě.

Ano, v mnohém nám jsou sloni podobní! Slůňata mají dokonce na hlavě i za ušima

barvu lidské kůže, indickým slonům tam někdy vydrží po celý život.


Sloni, kteří musí přihlížet, jak je jeden z nich zastřelen, ihned vší silou na lovce zaútočí.

Často pak začnou člověka nenávidět a stávají se pro něj nebezpeční. Kdekoli ho uvidí,

napadnou ho – a kdo jim to může mít za zlé? Také sloni v zoo si pamatují zlé žerty

návštěvníků, a spatří-li někoho takového třeba po mnoha letech znovu, buďto ho napadnou,

nebo mu alespoň nastříkají vodu do obličeje. Tak výtečnou mají paměť!

Když se však člověk a slon mají rádi, vznikne pevné přátelství na celý život. Před

čtyřmi tisíci lety na sobě divocí sloni nechávali jezdit bohy, krále i knížata. Později sloni

pomáhali v lese, naváděni mahúdy, vodiči slonů, kteří jim seděli za silným krkem. Dnes

převzali jejich práci stroje.

Nebylo by snad pěkné, kdyby sloni, tak lidská zvířata, pomáhali člověku v jeho práci

i nadále?

Z knihy Johannes F. Brakela a Gerberta Grohmana „Moschus, Buntspecht und

Delphine. Wie Tiere leben“, Freies Geistesleben, Stuttgart 2002 (3. vyd. 2004), přeložila

Žofie Převrátilová.


Eko hry

Na stromy a škůdce

Místo: les

Čas: 30 minut

Počet hráčů: 10 – 20

Potřeby: 20 černých lístků, 55 zelených lístků

Pojmy – vztahy: feromony, feromonové lapače, kyselý déšť, emise

Úvod: kyselé deště a další vlivy oslabují stromy a ty potom častěji Napadají kůrovci a jiný

hmyz. Takto nejvíce trpí smrkové monokultury. Jedním z prostředků boje proti kůrovcům

jsou feromonové lapače.

Hra: Děti rozdělíme v poměru 2 : 1 : 1 : 1 na jehličnany, listnáče, kyselý déšť a kůrovce.

Jeden hráč rozmisťuje feromonové lapače. Hráči představující kyselý déšť obdrží černé lístky,

zelené lístky jsou umístěny v prostoru hry. Kyselý déšť dotekem napadá stromy (jehličnany

i listnáče), napadenému vždy předá jeden černý lístek – určité množství kyselých srážek.

Stromy čerpají živiny tím, že sbírají zelené lístky v prostoru hry. Pokud mají listnáče od

kyselých dešťů alespoň dva černé lístky, může je napadnout kůrovec. U jehličnanů stačí jeden

černý lístek. Strom napadený kůrovcem mu odevzdá jeden zelený lístek. Po určité době

vedoucí hry ohlásí podzim. Listnáče mohou odhodit všechny černé lístky na zem (lépe

odevzdat vedoucímu hry), což značí odhození listů. Kůrovec chycený člověkem, jenž

rozmisťuje lapače, mu vždy odevzdá jeden zelený lístek. Pokud nemá, vypadá ze hry. Stejně

tak strom, který nemá při napadení kůrovcem žádný zelený, lístek vypadá ze hry.

Hru končíme při vysbírání všech zelených lístků.

Zvětrávači skal

Místo: louka, starý lom

Čas: 30 minut


Potřeby: 100 malých kartiček, pásky krepového papíru

Pojmy – vztahy: eroze, chemičtí a fyzikální erozní činitelé

Úvod: v této hře seznámíme hráče s pojmem eroze a zvětrávání skal fyzikálními

a chemickými činiteli. Můžeme také vysvětlit vliv kyselých dešťů.

Hra: v prostoru hry vyznačíme proužky krepového papíru několik kruhů o průměru přibližně

2,5 metru. Do všech umístíme stejný počet malých kartiček. Do každého kruhu se postaví

jeden hráč, který představuje odolnost skály vůči erozním vlivům, které představují ostatní

hráči. Ti se mohou rozdělit na mráz, sluneční záření, vodu, vítr, kořeny rostlin, turisty, kyselý

déšť, trus ptáků. Každý kruh může představovat jinou horninu, např.: pískovec, vápenec,

čedič, žulu. Hráči v kruzích brání své území před zvětrávači, kteří se snaží z kruhů brát

kartičky (i po více kusech najednou). Pokud se obránce dotkne útočníka, ten musí hned do


kruhu vhodit jednu kartičku. Pokud nemá, musí si ji od někoho půjčit, nebo dále nehraje.

Ochránci si nesmějí ve svých kruzích lehat na zem, platí jen dotek rukama. Hru ukončíme po

úplném vysbírání všech kartiček, vyhodnotíme nejodolnější skálu a nejúčinnější zvětrávače.

Srovnáme se skutečností.

Divoký les

Místo: hřiště, louka, les

Čas: 15 – 20 minut


Potřeby: míček, dva sloupy nebo označené stromy vzdálené 5-6 m

Pojmy – vztahy: potravní řetězec

Úvod: tato hra slouží především k seznámení dětí s potravními nároky různých obyvatel lesa.

Hra: Hráče rozdělíme podle tabulky, znázorňující potravní vztahy mezi vybranými živočichy

a rostlinami. Potom se všichni postaví do skupinky k jednomu stromu. Vedoucí hry postupně

podle tabulky nahlas vyvolává různé druhy potravy a vždy zároveň vyhodí nad skupinku

míček asi do výšky 4 metry. Hráč představující živočicha, kterému určená potrava přísluší,

okamžitě vybíhá ke druhému stromu, dotkne se ho, běží zpět prvnímu stromu a tak to dělá,

dokud někdo z ostatních dětí nezíská míček a nezasáhne jej. S míčkem není možné se

pohybovat, pouze přihrávat. Za každé přeběhnutí hráč získá bod. Hru je lepší hrát na několik

kol. Na závěr shrneme potravní nároky jednotlivých lesních živočichů.

Živočich

Potrava

bekyně mniška smrk

larva světlušky mšice

slimák houba

plšík oříšky ( maliny)

ježek hmyz

lasička mšice

slepýš slimák

kukačka housenka

veverka šiška

prase bukvice

ostříž sýkora

kuna veverka

myšice žaludy

zmije hraboš

jezevec kořínky

rys srna


Život mezi kamením

Místo: starý lom (bezpečná část), místo s křovisky

Čas: 30 minut


Potřeby: 100 kartiček – životů

Pojmy – vztahy: eroze, vliv skládek na životní prostředí

Úvod: hráče seznámíme s významem starých opuštěných lomů v krajině zejména z hlediska

zachování druhové rozmanitosti rostlin a živočichů.

Hra: hráče rozdělíme, vysvětlíme potravní vztahy a přidělíme jim životy: 1 pýchavka ( 4

životy), 4 rozchodníky (5), 4 slimáci (3), 8 housenek (3), 2 ještěrky (1), 2 larvy kutilky (0), 1

užovka hladká (1), 1 rehek zahradní (1), 1 poštolka (0), 3 modrásci (2)

Potravní vztahy ve hře:

Poštolka Užovka hladká

Rehek ještěrka

Modrásek kutilka

Housenka slimáci

Rozchodník pýchavka

Domluvíme se s hráči na způsobu předávání životů. Po tomto úvodu se děti uschovají

v prostoru hry a čekají na její zahájení. Potom hrají podle vztahů platících v této hře. Kutilka

musí nosit ukořistěné životy housenek svým larvám, které jsou ukryty před nepřáteli (např.:

před ještěrkami).

Hru ukončíme po uplynutí časového limitu, nebo když producenti a konzumenti I. řádu

nemají žádné životy. Hru vyhodnotíme.


Život na poli

Místo: louka, hřiště

Čas: 30 minut


Potřeby: 50 žlutých kartiček (představují obilí), 50 hnědých kartiček (představují brambory),

24 zelených kartiček (představují zelí a salát), 100 kartiček – životů, pásky krepového papíru

Pojmy – vztahy: (pesticidy, rodenticidy, rezidua pesticidů) biologický boj proti škůdcům,

význam mezí a remízků v polích

Úvod: Tato hra slouží k přiblížení potravních vztahů na poli mezi hlodavci zajíci a dravci,

případně sovami.

Hra:

Na louku nebo jinou hrací plochu umístíme lístky znázorňující potravu hlodavců a

zajíců.

Rozdělíme děti na jednotlivé živočichy přibližně takto: 2 křečky, 2 sysly a 2 zajíce, 8

hrabošů, 2 káně a 2 jestřáby. Potom jim podle obrázku č. 2 vysvětlíme potravní vztahy a

způsob předávání energie. Každý konzument si vyznačí pomocí pásků krepového papíru svou

noru či pelech a obdrží např. 3 kartičky představující život. Nory slouží v průběhu hry jako

úkryt před predátory a jako skladiště nasbírané potravy.

Hlodavci a zajíci běhají po louce a sbírají potravu, kterou nosí do svého úkrytu. Dravci

je chytají doteky. Kdo je chycen, musí odevzdat dravci veškerou potravu, kterou měl u sebe a

jeden život. Dravec si potravu buď nechá, nebo ji rozhodí zpět na louku.

Hru ukončíme po vysbírání veškeré potravy nebo uplynutí časového limitu.

Vyhodnotíme nejlepší sběrače (zásoby potravy či tuku na zimu). Vysvětlíme dětem nebezpečí

pesticidů v potravním řetězci a význam mezí a remízků pro živočichy na poli.


Potravní vztahy ve hře – Život na poli


Pozorování přírody

Pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a v eko-vazbách

Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „Cesty k přírodě“.

Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867

2010 - 2011

©

Date post:	05-Dec-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	1 times
Download:	0 times

Pozorování přírody: Pozorování a popis organismů v jejich … · 2015. 12. 22. · Tento...

Documents