www.mozaikahk.cz

Pracoviště vzniklo v lednu 2010 jako specializovaná školská poradna při ZŠ Sever v HK zabývající se prevencí a eliminací poruch vztahů mezi žáky ve školních třídách. Navazuje tak na projekt „Bezpečná třída“ který byl v letech 2003 – 2009 realizován ve Středisku výchovné péče DOMINO. Služby nabízí všem základním a mateřským školám, které jsou zřizovány statutárním městem Hradec Králové. Služby MOZAIKY jsou realizovány jak přímo při práci s třídními kolektivy žáků, tak v rámci souvisejících ambulantních programů v prostorách poradny.

Vratislav Holeček Květa Šárová

Iva Vojtěchová – Říčařová

Danuše Svídová

Ve škole:Diagnostická práce s třídním kolektivemIntervenční práce s třídním kolektivemMetodická spolupráce s pedagogyV poradně:Ambulantní individuální práce s dítětemAmbulantní skupinová práce s dětmiPráce s rodičiDalší potřebná navazující spolupráce v rámci Systému včasné intervence v Hradci Králové

Celkový počet spolupracujících základních škol: 22

Celkový počet spolupracujících tříd: 66 (17/49)

Nejčastější podnět ke spolupráci: 75% - škola 10% - Mozaika Počet evidovaných individuálních klientů: 145

Teorie i praktické zkušenosti popsané v publikacích Dr. Michala Koláře

Práce Dr. Scotta Pecka týkající se fungování a proměn sociálních skupin na komunitu (publikace „V jiném rytmu – o tvorbě komunit“ a „Lidé lži“)

Teorie týkající se mechanismů skupinové terapie a práce se skupinovou dynamikou (např. S.Kratochvíl: „Skupinová psychoterapie v praxi“)

Mapovat a spoluvytvářet prostor pro vnitřní zápas

skupiny mezi dvěma jejími vnitřními silami a provést

skupinu úspěšně tímto zápasem. Vedlejším produktem toho a současně naším hlavním cílem je eliminace ubližování a

ozdravení klimatu třídy.

1. Věčná lidská náchylnost ke zneužívání moci člověka nad dalšími lidmi. Tato síla je jednak výrazem nezralosti nebo nemoci agresora a jeho závislosti na oběti ve smyslu: „Musím útočit, abych se cítil lépe…“ a jednak výrazem toho, že skupina tomuto zlu někdy nedokáže nebo nechce zabránit.

2. Touha objevovat a naplňovat v lidském společenství ideály dobra, spravedlnosti, solidarity a svobody. Potřeba očišťovat se od spáchaných vin na druhých lidech, která pramení z objevené touhy žít smířen s druhými i se sebou samým. V zásadě jde o vnější projev lidského zrání a sílícího hlasu svědomí jednotlivých členů skupiny.

Z uvedeného vyplývá:1. že metoda není univerzální a lze jí

uplatnit pouze tam, kde skupina má schopnost se proměnit v komunitu (prostředek a cíl léčby)

2. obrovský význam má vstupní (indikace) i průběžná diagnostika (efektivita) skupiny. V ní jde o průběžné vyhodnocování procesu léčby. Jedním z hlavních kritérií úspěšnosti procesu proměny skupiny v komunitu je zvyšující se pocit bezpečí každého jejího člena.

Komunita umožňuje díky postupně vytvořenému pocitu

bezpečí to, aby každý jednotlivec si mohl dovolit být sám sebou. Komunita se stává „laboratoří

osobního odzbrojení“ kdy si lidé dovolí „masky, které v životě

používají“.

Odlišnost není chybou, ale obohacením…

Ten kdo ubližuje v tomto pojetí není chápán jako ten, koho je třeba primárně trestat vyloučením, ale jako ten, komu je třeba pomoci zbavit se své závislosti na ubližování.

V návaznosti na projevovanou opravdovost se komunita

propracovává ke stále větší pravdě o všech členech. Poznáváme a

přijímáme své odlišnosti a nakonec zjistíme co máme společné –

že jme všichni zraněni a že všichni zraňujeme. Při vyjevování toho se zákonitě stáváme pokornějšími.

Nakonec pochopíme, že bojovat proti vnějšímu zlu nikam nevede

a učíme se přiznávat vlastní pochybení a odpovědnost.

Skutečná komunita nás neodsoudí, ale ocení naši odvahu

a opravdovost. Zážitek takovéhoto přijetí v nás probouzí

touhu být lepším člověkem. Proces uzdravování začíná…

Standardizované metody sociometrie Rozhovory s aktéry ubližování (většinou oběti) Rozhovory s vyučujícími První (diagnosticko-intervenční) setkání se

třídou v komunitním kruhu - pro stanovení vhodné strategie intervence bývá rozhodující.

Jde o pozorování, introspekci a práci s vlastními prožitky z průběhu skupinového dění (práce s protipřenosem) s cílem vyhodnotit velikost obranných mechanismů skupiny, které by mohly bránit procesu léčby.

1. fáze sociometrie, tvorby kvalitního pracovního spojenectví a nabídka nových skupinových pravidel

2. Fáze předávání části informací o výsledcích sociometrie skupině

3. fáze odtabuizování tématu ubližování4. fáze vzájemného obviňování5. fáze přijímání vlastní odpovědnosti 6. fáze procesu odpouštění a smiřování se7. fáze reflexe skupinového dění, závěry a

výstupy vyplývající do budoucna

- Postoje terapeuta musí vyvolat v dětech pocit bezpečí a důvěry, tak aby ho dokázaly přijmout jako důvěrníka se kterým budou ochotni sdílet své tabuizované téma: „Ubližování“.

- Nezbytné jsou nehodnotící empatické postoje, ale zároveň jasné a čitelné postoje, které napomáhají rozvoji pocitu bezpečí (prosazování vlivu a nabídka nových pravidel). Děti se učí komunikovat bez projevů agrese s respektem a tolerancí vůči druhým (mnohdy jde o konfrontaci se stávajícími neformálními pravidly skupiny). Klíčové je posilování „zdravé opozice“, která se s novými pravidly začne postupně identifikovat a začne je neformálně prosazovat.

Předávání části informací ze sociometrického

šetření skupině má jednak podpořitděti k odvaze postupně rozkrývat podstatu

fungování ubližujících mechanismů skupiny, jejich genezi i popsání vnějších

projevů a způsobů ubližování. Na straně druhé

obsah azpůsob předávání těchto informací nesmí

ohrozit žádného z žáků (ani oběť ani agresora). Jde o vytváření „Koalice proti

ubližování“ nikoliv proti agresorům !

Jde o kritickou a klíčovou fázi práce se skupinou.

V ní se rozhoduje, zda bude možné vztahy skutečně

léčit, nebo zda zůstane u diagnostického procesu,

který pak musí vyústit v nějaké nátlakové, organizačně - výchovné opatření.

Jedná se mj. o mapování míry ochromenískupiny strachem. Záleží zde především na

postoji a projevu doposud „mlčícívětšiny“. Oběti i agresoři v této fázi většinou

vyčkávají.

Toto tabu existuje např. z důvodů:

1. nevyjádřených pocitů viny jednotlivců

2. strachu a pocitu ohrožení dětí ze strany „agresora“

3. strachu a pocitu ohrožení dětí ze strany terapeuta

V této fázi terapeut řeší dva úkoly:1. eliminuje tendenci skupiny nalézat

tzv. univerzálního viníka (tedy tendenci opět někoho obětovat a stigmatizovat)

2. vede jednotlivce k odvaze uvažovat o vlastní zodpovědnosti – tedy pokouší se přesměrovávat pozornost od druhých k sobě samému – tedy k vlastní sebereflexi

44

Děti zbavené strachu, že nebudou

negativně posuzovány za vyjádření vlastních selhání v této fázi začínají veřejně přiznávat svoji přímou odpovědnost nebo spoluzodpovědnost za to, že dopustily stav ve kterém se ubližování stalo ve třídě normou.

Většinou tuto očistnou fázi zahajují nejcitlivější děti s tím, že míra jejich provinění bývá nejmenší

Upřímné vyjádření lítosti nad vlastním proviněním otevírá prostor pro odpouštění. Děti si zkorigují svoji zkušenost a zjistí, že přiznání vlastní zodpovědnosti není projevem slabosti, ale naopak síly, kterou skupina ocení. Mnohdy pak následuje „očistná řetězová reakce“ a často se kromě aktuálního problému třída dostává i k velmi starým neuzavřeným (doposud neodpuštěným) případům ubližování.

Jedná se o způsob uzavření

intervence s tím, že děti zobecňují vyplývající závěry – a ty je možné formulovat do určitých zásad jejich vzájemného soužití v budoucnu. Děti si tak postupně sami ověřují platnost nových (původně implantovaných) skupinových pravidel na základě toho co prožily a pochopily. Pokud se toto podaří, pak se vytvoří dobrý předpoklad, že žádoucí změny ve skupině budou mít trvalý charakter.

a) Ve třídě pracujeme s jediným společným tématem „ubližování“, naproti tomu ve skupině jde o skupinové zpracování různých individuálních témat jednotlivců

b) Skupina se po ukončení pracovního setkání

rozchází, třída spolu žije dál podobně jako rodina po rodinné terapii. Proto je důležité mnohem více dbát na uzavírání a zpracování otevřených témat a brát v potaz větší nebezpečí paraskupinování a úniku diskrétních témat – do popředí tak více vstupuje etický rozměr práce

Především v působení některých účinných faktorů, které navozují žádoucí změny. Jsou to zejména :

- emoční podpora- sebeexplorace- korektivní emoční zkušenost- zpětná vazba- odreagování

Děkuji za pozornost.