Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Překlad Viklefova Dialogu by Mistra Jakoubka ze StříbraReview by: František ŠimekListy filologické / Folia philologica, Roč. 37, Čís. 3/4 (1910), pp. 308-311Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23444685 .

Accessed: 16/06/2014 01:35

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.34.78.121 on Mon, 16 Jun 2014 01:35:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

308 Úvahy.

V celku nutno označiti pojednání Miinscherovo za velmi

záslužné již z toho důvodu, že obrací zase pozornost k rhytlimu

prvního umělce řecké prosy umělé, který v poslední době bud

nedošel náležité pozornosti (ani u Nordena !) nebo byl probírán ze zásad nesprávných (u Blasse 1). K. Wenig. Κ. Wenig.

Mistra Jakoubka se Stříbra Překlad Viklefova Dialogu. Z rukopisu knihovny Musea království českého k tisku upravil, úvod napsal a slovník sestavil Milan Svoboda. (Sbírka pra menův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě

a v Slezsku. Skupina I. Rada II. Číslo 7.) V Praze. Nákladem

České Akademie 1909. XXXVIII -f- 197.

Jediný rukopis díla vydaného minulého roku Milanem

Svobodou chová se v Museu; je beze jména autorova a do ne

dávná nebylo známo, kdo jest jeho původcem. Hankou dán mu

název » Pravda a lež «, který pak byl prostě přejímán. Flajšhans

teprve konstatoval, že jest to překlad Viklefova Dialogu, a za

překladatele pokládal Husa nebo Jeronýma. Svoboda dokazuje v úvodě nade vši pochybnost : 1. že Chelčický znal tento překlad

Dialogu, a 2. že mistr Jakub, jehož překlad Viklefův uvádí Chel

čický, není nikdo jiný, než Jakoubek ze Stříbra.

Svoboda jde ještě dále. Na str. XXVI.—XXXIV. řeší známou

otázku o Chelčického »mistru Protivovi« a dochází výsledku, že mistrem Protivou Chelčický míní českého překladatele Dia

logu, to jest Jakoubka ze Stříbra. I přezdívku »Protiva« snaží

se vydavatel vysvětliti. Mínění své sám nazývá jen hypothesou, ovšem dosti pravděpodobnou, s čímž lze se srovnávati.

Na str. VII.—XIV. vydavatel zevrubně popisuje rukopis,

jeho písmo a pravopis, na str. XIV.—XV. pak následuje několik

slov o jazyku. V uváděném tu dokladě: »aby těch božích při -

kázáních žádný nedržal* jest genitiv pl. přikázáních dojista ana

logií podle pěších; Svoboda (vedle náležitého výkladu) připouští

omyl písařův —

zbytečně ; tvarů podobných je v písemních pa

památkách zjištěno množství, a tak se jistě i mluvilo a dosud

mluví.

V další části Svoboda obšírně provádí důkaz, že rukopis

jest opis, nikoli překlad původní ; přirovnávaje jej k origi nálu, vydavatel dospěl dále výsledku, že český překladatel po

pularisoval, snažil se dílo Viklefovo učiniti co nejpřístupnějším

1 Od Isokrata vysel Blass v pojednání De numeris Isocrateis.

Progr. univ. v Kielu 1891. Nesprávně praví Munscher na str. 6, že po tomto pojednání změnil Blass silně své názory v díle Att. Ber. IIa str. 145 nn. a později v uvedeném díle z r. 1901. Blass přejal totiž do 2. vyd. svého spisu Att. Ber. svá pozorování z uv. progr. Kielského a teprve ve spise z r. 1901 změnil své názory, jak jsme svrchu na značili.

This content downloaded from 195.34.78.121 on Mon, 16 Jun 2014 01:35:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 3í 9

prostému našemu čtenáři — zjev, pro který v starší české lite

ratuře Alexandreidou počínajíc nalézáme dosti dokladů.

Na konci úvodu vydavatel určuje dobu, kdy Jakoubek

přeložil Dialog (v 1. 1410—1411), dobu, kdy vznikl jediný za

chovaný rukopis, a oceňuje význam překladu. Dobu vzniku

českého rukopisu klade Svoboda do první třetiny století XV.

Nepokládám však důvody jeho za přesvědčující. Není pochyby, že Viklefovy překlady byly u nás v oblibě, ale to není důvodem,

proč by spis tento nebyl mohl býti opisován i v 2. polovině XV. století. Pravopis rovněž nerozhoduje. Spíše, myslím, lze po ložití rukopis do 2. poloviny XV. věku, —

aspoň nelze se vy slovovati tak určitě pro třetinu první. Vadilo by snad dva

kráte se vyskytující adj. rytěřijící, ukazující na dobu před r. 1425, to lze však přičísti vlivu předlohy. (Nepřehlasované Judáš lze nalézti i v památkách pozdějších.) Κ přesnějšímu určení stáří snad by přispěl podrobnější rozbor jazyka.

V otisku textu (str. 1—61) jsou zbytečně otiskována pe titem (na rozdíl od ostatního textu) i slova, jež písař napsal

omylem a přeškrtl. Chtěl-li je vydavatel uvésti, bylo by pro ně

místo spíše pod čarou, ač i to pokládám za zbytečné. I řada

podčarových poznámek je zbytečná ; nemá významu upozorňo vati na to, že písař nechtě na zbytku řádku začínati nového

slova, vyplnil jej čárkou, tečkou, obloučkem atp. Chybná leckde

interpunkce původní byla vydavateli vytčena jinde. Správně snad

bylo drem Flajšhansem (GČM 1910, str. 230, pozn. 1.) na výtku tu reagováno, že interpunkce je tu konečně věcí vedlejší ; od

borník — a jiný diplomatického otisku čisti nebude — si chyby snadno opraví sám. Jinak otisk snaží se býti věrným obrazem

originálu.

Vytkli-li jsme, že se nešetřilo místem při poznámkách v otisku

textu, může se nám odpověděti, že je to názor subjektivní. Jistě

však jest na místě vytknouti plýtvání místem ve slovníku. Obsa

huj e-li text něco málo přes 50 stran (odečteme-li latinské do

plňky a poznámky) a slovník 133 stran, čekali bychom slovník

hodně obsáhlý. Ale veliký rozsah je zaviněn jednak velikým

písmem, jednak, tiskem přes celou stránku; kdyby byl tištěn

menším písmem a ve dvou sloupcích na straně (jako na př.

Flajšhansův u Millionu a Smetánkův u Životů sv. Otcův), zmenšil

by se jistě o polovici objemu. Slovník Svobodův obsahuje (nebo aspoň má obsahovati) všechna slova, ovšem nikoli všechny do

klady. Při některých heslech bylo by bývalo na místě uvésti

dokladů více; tak na př. sub voda bych uvedl i doklad pro

plur. vody (ješto v sobě nemohú wod zachovali 186r 1) atd.

Heslo popadený vůbec chybí (což jest umrlého neb od zvěři

popadené z ptactva neb z dobytka 183v 2). Jsou-li zvláště uvá

děna hesla kupovaný, napsaný, nalezený atd., měla býti zvlášť

This content downloaded from 195.34.78.121 on Mon, 16 Jun 2014 01:35:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

310 Úvahy.

i hesla pójčený (v. pójčiti), povolaný (v. povolati), svázaný (v. svázati), vsátý (v. vsieti) atd.

Zbytečné jest uváděti latinský překlad při vlastních jmé nech v lat. originále stejně znějících (na př. při nominativě

Adam) ; nepřesné jest, že beze (sub bez) je vždy před slabikou

jerovou (táž nepřesnost i u jiných předložek). Exodus není mase.,

nýbrž fem.; ostatně toto heslo (jakož i jiná hesla latinská,

na př. canonici, regulares atd.) bylo vůbec vypustiti. Horší jest, že se vydavatel neřídí pravidlem, které si sám

stanovil. V úvodě k slovníku praví, že v citátech slovo, o něž

jde, uvádí netransskribovaně, diplomaticky podle rkpisu, ostatní

vše v transskripci. Proti tomu hřeší na mnohých místech, takže

každému, kdo užívá jeho slovníku, pokaždé bude prohlížeti citované místo, aby se přesvědčil o správnosti. Jest pravda, že

někdy jde jen o Γ m. s, jindy o tečku nad písmenem atp., a

nevšimli bychom si toho, kdyby chyb těch bylo několik ; jest jich však dosti mnoho. Zde uvádím některé. Vydavatel jednak

transskribuje slova, o něž jde, nebo, což je ještě horší, dílem

transskribuje, dílem netransskribuje. Viz na př. hesla: ač (1. do

klad), almužna (1. doklad), běžeti (1. doklad), dáti (4. doklad), dobrodienstvie, dobrovolně (2.), Matúš, milost (3.), milovali (4.), múd rost (2.), mysl (3.), podobenstvie (1.), pokrytstvie (2.), prospěch (v obou dokl.), veleti (poslední doklad) atd. Jinde zase naopak

nejsou transskribována (nebo zase jen částečně) slova, jež mají

býti transskribována: sub dobyti netransskribováno panstvie, sub

lakomý v posledním dokladu slovo křesťanské, sub mrzký a po volně není transskribováno »ten«, sub obierati sě (3. doklad) slovo styděti, sub pomocný slovo stránkoma atd. atd.

I jiné chyby nutno vytknouti; některé z nich přičítáme na

vrub tisku, jiné zavinil vydavatel sám. Pod heslem ač uváděný doklad »ač Buoh dá« není opatřen citátem; doklad pod heslem

bráti: »a tak tuto berú věřenie 200v 1« není na uvedeném

místě, nýbrž na str. 191r 2; první dokl. pro bláznivé není na

str. 185v 2, nýbrž na str. 185—6 (slovo je rozděleno); při hesle

celý (1. dokl.) má býti cierkvi m. cierkve (182r 1); rovněž u hesla ktokolivěk místo z cierkve má býti z cierkvi; že heslo musiti

je chybné, bylo vytčeno jinde; v hesle počátek poslední dva

doklady jsou spojeny v jeden; slovo Machabey (sub rek a ukrutně)

bylo transskribovati Machabei [rekové tak řečení], nikoli Machabej. Sub živý (2. dokl.) má býti: opustili jsú mě, nikoli mne ; sub

utrpení má býti : k utrpení zpósoftem/ 202r 2, nikoli zpósobílý ; sub moci (3. dokl.) má býti newplně m. neúplně, sub stídcě má býti dokázaní m. dokázání, sub užitečný jest dvakrát týž doklad (!): ne všecko, což je užitečno; sub chvála má býti k někdajší m. —sí atd. Ze zřejmě tiskových omylů uvádím

dále čast m. často (úvod X., ř. 2. zdola), instrans. m. intrans.

(sub táhnuti, ve slovníku). Při některých heslech zřídka se vy

This content downloaded from 195.34.78.121 on Mon, 16 Jun 2014 01:35:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 311

skytajících chybí překlad neb aspoň vysvětlení (na př. plískati,

zštiepenie atd.). Označování strany a sloupce nezdá se mi dosti vhodné,

na př. 180r 1, 180v 1, kde r = přední, v — zadní strana listu, 1 == levý, 2 = pravý sloupec strany; volil bych spíše 180 a 1, 180 a 2, 180 b 1, 180 b 2, při čemž a (b) značí stranu přední

(zadní), cifry 1, 2 sloupce na straně.

Celkem litujeme, že vydavatel pěkný úvod a otisk neopatřil i spolehlivým slovníkem. František Simek. František Šimek.

Rukověť Českého jazyka. Přehled pravopisu, mluvnice, stilistiky, metriky, poetiky a literatury české. Studijní pomůcka

pro kandidáty učitelství škol obecných, měšťanských i středních

(ke zkoušce z jazyka vyučovacího), jakož i pro maturanty a stu

dující všech škol. Zpracoval T. Glos. V Telči, E. Šolc. [1910.] Str. 177 -f VI. Za 2'80 K.

Mnoho jich, myslím, po této knize sáhne zvědavých, jak se

autoru na tak skrovném místě podařilo splnili všecky sliby uči

něné v nadpise, ale málo jich beze vší pochyby odejde spoko

jených. Neuspokojí jich především výběr látky převzaté ze

školních cvičebnic; neboť autor, jenž v části mluvnické (na str.

11 — 50) ponechává z vědecké soustavy skoro jen prostá para

digmata (vybíraje ještě i z Krátké mluvnice Gebauerovy věci

nejznámější), v části literární (na str. 68—175). čím více se blíží k době nejnovější, tím častěji překračuje pravou v »stu

dijní pomůcce» mez a nakupuje spoustu jmen a dat. Ani zpra cování látky není stejnoměrné, hned v kusých nápovědích, jež

mají patrně věc odjinud dobře známou připamatovati, hned ve

větách pohodlně stilisovaných, ano až krasořečnicky prázdných. Než proto přece nevidělo by se mi o knize tuto mluviti, kdyby v ní nebylo několik hrubých omylů věcných a jiných nedopa tření slohových.

Na sir. 11. položen nevhodný příklad na stupňování e—0 :

sedím — sadím, a vedle toho uvedena jiná řada i—e již ve

svých střídnicích českých (místo pův. i—ei—oi). M. Klácelův

»Ferina lišák « není překladem Goetheova »Keineke Fuchs* > jak

se. praví na str. 63, podobně jako o díle L. Niederle nelze říci

(na str. 113 a 162), že jsou to » Šafaříkovy Starožitnosti slo

vanské opravené». O Štítném se tvrdí na str. 76, že se »r. 1355

oženil« a že mu »z 5 dítek zůstaly 2«; píseň >Kdo jste boží

bojovníci» se zase (na str. 78) přičítá Boh. z Cechtic; na str.

85 (ani v rejstříku) nerozeznán dvojí Jan Černý; o Heydukovi se (na str. 119) ví, že »od r. 1899 žije na odpočinku v Praze« ;

Čechovy Petrklíče, Hanuman, Šotek a Kratochvilná historie jsou

podle nové terminologie autorovy (na str. 130) » eposy allego rické « ; »výtečný Život J. A. Komenského « Frant. Zoubka za

This content downloaded from 195.34.78.121 on Mon, 16 Jun 2014 01:35:05 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions