Příběhy Pro Přemýšlivé Děti 2. Czech Čeština

8/16/2019 Příběhy Pro Přemýšlivé Děti 2. Czech Čeština

1/127


2/127


3/127


4/127

Nyní píšící pod pseudonymem HARUN YAHYA, narodil se v Ankař e v roce1956, poté, co dokončil základní a stř ední školu v Ankař e, studovalumění v Istanbulu na univerzitě Mimar Sinan a filosofii na Istanbulskéuniverzitě. Od osmdesátých let publikoval mnoho knih s politickou, vě-deckou a náboženskou tématikou.

Harun Yahya je dobř e znám jako autor významných prací odhalujícíchpodvod evolucionistů, jejich neplatná tvrzení a temná spojení mezi dar-

winismem a takovými krvavými ideologiemi jako jsou fašismus a komu-nismus.

Díla Haruna Yahyi, př eložená do 57 různých jazyků, tvoř í sbírku celkem45 000 stran s 30 000 ilustracemi.

Jeho pseudonym je tvoř en jmény Harun (Áron) a Yahya (Jan Kř titel) na pa-mátku dvou významných proroků, kteř í bojovali proti lidem s nedostat-kem víry. Peče Proroka na obálkách jeho knih je symbolem spojeným s jejich obsahem. Př edstavuje Korán (konečné zjevení) a ProrokaMuhammada (pokoj a požehnání s ním), posledního z proroků. Pod ve-

dením Koránu a Sunny (učení Proroka), si autor klade za cíl zkompromi-tovat fundamentální principy nenáboženských ideologií a mít “poslední slovo”, jak zcela utichnou námitky proti náboženství. Používá peče

Proroka (pokoj a požehnání s ním), který do-sáhl konečné moudrosti a morální doko-

nalosti, jako znak zájmu nabídnoutposlední slovo.

Všechna díla Haruna Yahyi mají tentýž cíl: př edávat poselství Koránu, povzbuzovat čtenář e k

úvaze o základních otázkáchspojených s vírou, jako je Boží existence a jednota a věčný

život; a odhalovat chabézáklady nenábožen-

ských systémů aperverzních ide-

ologií.


5/127

Harun Yahya má čtenář e v mnoha zemích, z Indie do Ameriky, od Anglie

po Indonézii, z Polska po Bosnu, od Španělska po Brazílii, z Malajsie doItálie, z Francie do Bulharska a Ruska. Některé z jeho knih jsou dostupnév angličtině, francouzštině, němčině, španělštině, italštině, portugalštině,urdštině, arabštině, albánštině, čínštině, svahilštině, hausa, zivehi (jíž semluví na ostrově Mauricius), ruštině, srbochorvatštině, polštině, malaj-štině, ujgurské turečtině, indonézštině, bengálštině, dánštině a švédštině.

Vysoce ceněné po celém světě, tyto práce byly nástrojem znovunalezení Boha a zlepšení poznání své víry mnoha lidí. Moudrost a upř ímnost jehoknih spolu s odlišným stylem snadným k pochopení př ímo ovlivňují kaž-dého, kdo je čte. Ti, kdo tyto knihy berou vážně, již nadále nemohou ob-hajovat ateismus či jinou př evrácenou ideologii nebo materialistickou fi-losofii, jelikož tyto knihy jsou charakteristické rychlými účinky, koneč-nými výsledky a nevyvratitelností. Dokonce pokud v tom budou pokračo-vat, bude to pouze sentimentální naléhavost, protože tyto knihy vyvracejí takové ideologie od samých základů. Všechna současná hnutí popř ení jsou nyní ideologicky poražena, díky knihám napsaných HarunemYahyou. Toto je nepochybně následkem moudrosti Koránu a jeho osví-cení. Autor skromně zamýšlí sloužit jako prostř edek lidského hledání pravé Boží cesty. Žádný materiální zisk není cílem publikace těchto knih.

Ti, kdo povzbudí ostatní k př ečtení těchto knih, otevírající jejich mysli asrdce a vedoucí je, aby se stali oddanými služebníky Boha, poskytují ne-ocenitelnou službu.

Mezitím by bylo pouze ztrátou času propagovat jiné knihy, které pouzevytvář í zmatek v lidských myslích, vedou je k ideologickému chaosu azjevně nemají žádné silné a př esné účinky v odstraňování pochyb z lid-ských srdcí, jak ověř eno př edchozí zkušeností. Je nemožné, aby knihysloužící ke zdůraznění autorovy literární moci měly takový velký efekt,naopak jejich zbožným cílem je zachránit lidi př ed ztrátou víry. Ti, kdopochybují mohou vidět, že jediným záměrem knih Haruna Yahyi je př e-

konat nevíru a ší ř it morální hodnoty Koránu. Tento úsp

ěch a vliv je vy- jadř ován př esvědčením čtenářů.

Jeden bod je nutno mít na paměti: hlavní př í činou pro pokračující krutost,konflikt a další utrpení velké většiny lidstva je ideologická př evaha nevíry.To lze ukončit pouze ideologickou porážkou nevíry a př edáním divů stvo-ř ení a koranické morálky tak, aby lidé mohli žít podle toho. Zvažujíce stavdnešního světa vedoucího do sestupné spirály násilí, pohoršení a kon-fliktu, musí být zjevně tato služba poskytnuta rychle a efektivně, nežbude př íliš pozdě.

V tomto úsilí knihy Haruna Yahyi hrají vedoucí úlohu. Z Boží vůle budou

tyto knihy prostř edkem, skrze něhož lidé 21.století dosáhnou míru, spra-vedlnosti a štěstí př islíbeného v Koránu.


6/127

www.harunyahya.com - en.harunyahya.tv

Zvláštní pozornost je věnována zhroucení teorie evoluce, protože tatoteorie tvoř í základ všech neduchovních filosofií. Od chvíle, kdy Darwin

odmítl skutečnost stvoř ení – a tedy Boží existenci – za uplynulých 140

let to způsobilo, že mnoho lidí opustilo svou víru nebo upadlo do po-

chybností.

Proto je podstatnou službou, velmi důležitou povinností, ukázat kaž-

dému, že tato teorie je klam. Jelikož někteř í čtenář i dostanou šanci číst

pouze jednu z našich knih, myslíme si, že je důležité věnovat kapitolu

ke shrnutí tohoto př edmětu.

Všechny autorovy knihy vysvětlují témata ve světle koranických veršů,

a zvou čtenář e k poznání Božích slov a žití podle nich. Všechna témata

týkající se Božích veršů jsou vysvětlena tak, aby nezbyl prostor pro po-

chybnosti a otázky ve čtenář ově mysli. Knihy upř ímně, jednoduše a

plynulým stylem zajišují, že kdokoli, v kterékoli době a ze kterékoli

společenské tř ídy je může snadno pochopit. Díky jejich účinnému a

osvětlujícímu vypravování je lze př ečíst na jedno posezení. Dokonce i

ti, kdo př ísně odmítají duchovno jsou ovlivněni fakty, jež tyto knihy do-

kumentují a nemohou popř ít pravdivost jejich obsahu.

To vede k tomu, že všechny knihy autora lze číst jednotlivě, i diskuto-

vat ve skupině. Čtenář i usilující profitovat z těchto knih shledají diskusi

velmi užitečnou dovolujíce jim spojit své úvahy a zkušenosti.

Dále bude velkou službou islámu př ispět k publikaci a čtení těchto

knih, napsaných výhradně k potěšení Boha.

Všechny autorovy knihy jsou velmi př esvědčivé. Z tohoto důvodu zpro-

stř edkují pravé náboženství ostatním a nejefektivn

ě jším zp

ůsobem jepobídnou k př ečtení těchto knih.

Doufáme, že čtenář si projde odkazy na konci knihy. Jejich bohatý od-

kazový materiál k tématům spojeným s vírou je velmi užitečný a je ra-

dost ho číst.

V těchto knihách, na rozdíl od ostatních, nenajdete osobní názory au-

tora, vysvětlení založená na pochybných zdrojích, styl nevšímavý k úctě

a vážnosti posvátných př edmětů ani beznadě jné, pesimistické argu-

menty, jenž vyvolávají pochybnosti v mysli a odchýlení v srdci.


7/127


8/127

Farúq a termiti .......................................8

Asad a barevní motýl............................10

Datel a Irfan.............................................14

Džalál a racek .........................................16

Kamal a sv ě tluška .................................16

Ahmad a zelená žába ...........................24

Hamíd a dlouhonohý č áp ....................28

Nabíl a tuleň ............................................32

Amir a chameleon..................................36

Tariq a pes................................................40

Farhan a k ůň ............................................44


9/127

Antar a klokan.........................................48

Zaki a pavouk...........................................52

Farúq a kachna .......................................54

Ali a pštros ................................................58

Kašif a medv ě d,

který mě l rád med..................................62

Aiša a dikobraz........................................66

Mansúr a velcí

polární medv ě di......................................70

Omar a ryba .............................................80

Rašad a Taufiq.........................................90

Dodatek: Lež o evoluci ..........................92


10/127

Byla jasná, slunečná neděle. Farúq šel na piknik s učitelem aspolužáky.Farúq se svým kamarádem si hráli na schovávanou.

Najednou uslyšel Farúq hlas volající, “Dávej pozor!” Farúq se

začal rozhlížet nalevo a napravo, nevěda, odkud hlas př ichází.

Jenže nikdo tam nebyl.

Za chvilku uslyšel tentýž hlas znovu. Tentokrát ř ekl, “Jsem tady

dole!”

Hned u svého chodidla si Farúq povšiml hmyzu, který se velice

podobal mravenci.

“Kdo jsi?” zeptal se.

“Já jsem termit,” odpověděl tvore

ček.

“Nikdy jsem neslyšel o stvoř ení zvaném termit,” př emítal Farúq

“Žiješ sám?”

8


11/127

“Ne,” odvětil hmyz, “my žijeme v hnízdech ve vel-kých skupinách. Jestli chceš, jedno ti ukážu.”

Farúq souhlasil a tak vyrazili. Když došli na místo, to,co termit ukázal Farúqovi, vypadalo jako vysoká bu-dova s okny.

“Co to je?” chtěl vědět Farúq.

“Toto je náš domov,” vysvětlil termit, “toto jsmesami postavili.”

“Ale vždy jsi tak malý,” namítal Farúq. “Jestli jsou tví kamarádi stejně velcí jako ty, jak je možné, že jste vytvoř iliněco tak nesmírného?”

Termit se usmál. “Není divu, že jsi př ekvapen, Farúqu. U ma-lých tvorů jako jsme my je schopnost vytvář et místa jako jetoto doopravdy velice př ekvapivá. Ale nezapomeň, že toto jesnadné pro Alláha, Který nás všechny stvoř il.”

“Navíc, kromě toho, že jsou velice vysoké, naše domovy mají další zvláštní znaky. Např íklad budujeme speciální dětské po-koje, místa pro pěstování hub a královnin trůní sál uvnitř na-šich domů. A nezapomínáme vytvoř it ani větrací systém. Taktovyrovnáváme vlhkost a teplotu uvnitř . A abych nezapomněl,dovol mi ti ř íct ještě něco jiného Farúqu, my nevidíme!”

Farúq byl udiven: “Ačkoli si tak drobný, že je tě těžké uvidět,poř ád buduješ vysoké domy jako vysoké budovy, co staví lidé.

Jak to, že to všechno dokážeš?”

Termit se opět usmál: “Jak jsem už ř ekl, je to Alláh, Kdo námdává toto neobyčejné nadání. On nás stvoř il takovým způso-bem, že toto všechno dovedeme dělat. Ale te Farúqu semusím vrátit domů a pomáhat př átelům.”

Farúq rozuměl: “Dobř e, hned te chci jít ř íct svému učiteli akamarádům, co jsem se dozvěděl.”

“Dobrý nápad, Farúqu,” zamával mu malý termit, “dávej nasebe pozor. Snad se znovu uvidíme.”

9


12/127

Ovíkendu šel Asad na návštěvu k dědečkovi.Dva dny utekly jako voda a dř ív než se Asadnadál, jeho otec dorazil, aby ho vzal domů. Asad

dal dědovi sbohem a šel si sednout do auta. Vyhlížel

z okénka a čekal na otce, až posbírá jeho věci. Motýl

sedící na květině o kousek dál zatř epetal kř ídly avlétl oknem do auta.

“Jedeš domů, že Asade?” zeptal se motýl tenkým hlás-

kem.

Asad se podivil. “Ty mne znáš?” zeptal se.

“Ovšemže ano,” usmál se motýlek. “Slyšel jsem

tvého dědečka, jak o tobě vypravuje sousedům.”

“Proč jsi se mnou nepř išel mluvit už dř íve?” ptal se

Asad.

“To jsem nemohl, protože jsem byl v kukle nahoř e na

stromě v zahradě,” vysvětlil motýl.

10


13/127

“Kukla? Co

to je?” zeptal se

Asad, jenž byl odjak-

živa zvědavý chlapec.

“Nech mne to vysvětlit od za-

čátku,” pravil motýl a zhlu-

boka se nadechl. “My motý-

lové se líhneme z vají ček

jako malinké housenky.

Krmíme se okusová-

ním listů. Pozdě ji

využijeme teku-

tinu, která vy-

chází z našich

těl jako vlákno aobalíme se jí.

Malým svazkům, do nichž se

balíme, se ř íká kukly. Ve svazku

strávíme určitý čas, jak če-

káme, až vyrosteme. Když se

probudíme a vylezeme z kukly,

máme pestrobarevná kř ídla.

Zbytek života strávíme poleto-

váním a krmením se na květi-

nách.”

Asad zamyšleně př ikývl, “Míníš,

že všichni tito barevní motýli byli

11

Chválí Boha vše,

co na nebesích

je i na zemi ...

(Súra al-Hadid, 1)


14/127

kdysi housenkami, než jim narostla kř ídla?”

“Vidíš tu zelenou housenku tam na větvi?” otázal se

motýl.

“Ano, vidím. Hladově okusuje list.”

“To je mů j mladší bratr,” usmál se

motýl. “Za chvíli i on utká kuklu a jed-noho dne bude motýl jako já.”

Asad měl spoustu otázek, které chtěl

položit svému novému kamarádovi.

“Jak plánuješ tuto změnu? Myslím, když

se vylíhneš z vají čka, jak dlouho zůstaneš

housenkou a jak tvoř íš vlákno k utkání své

12

Ti, kdož př ednášejí Písmo Boží,

dodržují modlitbu a dávají al-mužnu skrytě i veř ejně z toho, co

jsme jim uštědř ili, ti mají nadě ji naobchod, jenž nebude nevýnosný,aby On jim mohl dát v plnosti od-měnu jejich a př idat jim k tomu z

dobrodiní Svého. A On odpouště- jící je i uznalý za vděčnost.

(Súra Fatir: 27-28)


15/127

kukly?”

“Vůbec to neplánuji,” vy-

světloval motýl trpělivě. “Alláhnás naučil, co potř ebujeme udělat a

kdy to potř ebujeme udělat. Pouze jednáme

způsobem, jak si to náš Pán př eje.”

Na Asada to vskutku zapůsobilo. “Vzory na

tvých kř ídlech jsou fantastické. A všichni mo-

týli mají různé vzory, že ano? Jsou opravdu barevní a ná-padní!”

“To je důkaz Alláhova nesrovnatelného mistrovství. Stvoř il nás

jednoho po druhém tím nejkrásně jším možným způsobem,” vy-

světlil mu kamarád.

Asad nadšeně souhlasil: “Je ne-

možné nevidět krásné věci,které Alláh stvoř il. Kolem nás

jsou stovky př íkladů!”

Motýlek souhlasil: “Máš

pravdu, Asade. Musíme

Alláhovi děkovat za všechna

tato požehnání.”Asad se ohlédl př es ra-

meno: “Mů j otec už jde.

Vypadá, že vyrazíme.

Bylo skvělé se s tebou

potkat. Můžeme si po-

povídat znovu, až se

vrátím př íští týden?”

“Ale jistě,” kývl

motýl. “Doje

bezpečně domů.”

13


16/127

T é neděle si vyšel Irfan s otcem na procházku do lesa.Zatímco se procházel, př emýšlel, jak krásné jsou stromy acelá př íroda. Jeho otec potom narazil na př ítele a jak si dva do-

spěláci povídali Irfan zaslechl zvuk:

Klep, klep, klep, klep, klep, klep...

Zvuk př icházel od stromu. Irfan př i-

šel k ptákovi, který ho působil a ze-

ptal se:

“Proč tak tlučeš zobákem do toho

stromu?”

Pták př estal s tím, co dělal a obrátil

se, aby se podíval na Irfana. “Já jsem

datel, “ odpověděl. “My děláme díry

do stromů a v nich si budujeme svá

hnízda. Někdy si v těchto stromových

dírách skladujeme potravu. Toto jeprvní díra, kterou v životě dělám.

Takových však udělám stovky.” Irfan

se podíval na otvor zblízka. “Dobř e,

ale jak skladuješ jídlo na takovém

malém místě?” divil se.

“Datlové většinou jedí žaludy a žaludy jsou celkem malé,” vy-

světlil datel. “Do každé díry, kterou vytvoř ím, dám jeden žalud.Tímto způsobem budu schopen si schovat dost jídla.”

Irfan byl zmatený: “Ale namísto roztroušení spousty malých

děr,” ř ekl, “bys mohl udělat jednu velkou a uskladnit tam

14

DATEL A IRFAN


17/127

všecko své jídlo.”

Datel se pousmál: “Kdybych to tak udělal, př išli by jiní ptáci,

našli mů j sklad a ukradli by mi moje žaludy. Jenže otvory, které

dělám, mají různé velikosti. Když ukládám do děr žaludy, které

jsem našel, skladuji je podle velikosti. Velikost žaludu př esně

odpovídá dí ř e, do níž ho dávám. Tímto způsobem žalud pevně

zapadne do otvoru. Jelikož Alláh vytvoř il mů j zobák tak, že ža-ludy z díry snadno vytáhnu, vezmu je ze stromu bez problému.

Avšak druzí ptáci to nedovedou a tak je moje potrava v bezpečí.

Ovšemže já nemám takový mozek, abych toto všechno vymys-

lel. Jsem jenom datel. Alláh mne př imě je dělat tyto věci. Je to

Alláh, Kdo mne naučil jak schovávat své jídlo a Kdo stvoř il mů j

zobák tak, abych to do-

kázal. Doopravdy nejde jen o mě—všechna živá

stvoř ení umí věci, které

umí, protože to je to, co

je Alláh naučil.”

Irfan souhlasil: “Máš

pravdu. Děkuji, že jsi mi

to pověděl... Př ipomněl jsi mi velikou moc

Alláha.”

Irfan ř ekl sbohem

svému malému př íteli a

vrátil se k otci. Byl velice

šastný, poněvadž kam-

koli se podíval, mohl

spatř it jiné Alláhovy zá-

zraky.

15


18/127

Když cestoval na trajektu v horkém počasí,

Džalal nejradě ji ze všeho seděl na palubě.

Takto viděl moř e zblízka a mohl se snadno roz-

hlížet kolem dokola. Jednoho dne se Džalal s

matkou nalodili na trajekt. Hned vyšel a po-

sadil se nahoř e na palubě. Skupina racků

sledovala trajekt, jako kdyby spolu závo-

dili. Rackové př edváděli skvělé př edstavení,

ví ř ili a kroužili ve vzduchu a bojovali vzájemně

o kousky chleba, které jim házeli cestující.

Jeden z racků pomalu klouzal dolů a př istál

na sedadle vedle Džalala.

“Jak se ti líbilo naše letecké př edstavení?”

zeptal se. “Všiml jsem si, že nás pozorně

sleduješ. Jaké je tvé jméno?”

“Moje jméno je Džalal. Ano, opravdu se mi

líbilo pozorovat váš let. Vidím, že můžete

zůstat ve vzduchu, aniž byste mávali

kř ídly. Jak to dovedete?”

Racek pokýval hlavou. “My rackové se

stavíme po směru větru. Dokonce i

16


19/127

když je nepatrný vítr, stoupající vzduch nás zvedá. Využíváme

tohoto pohybu a dovedeme urazit dlouhou vzdálenost a př i-

tom vůbec nemávat kř ídly.”

“Pohybujeme se vzad a vpř ed uvnitř mas vzduchu

stoupajícího od moř e,” pokračoval. “Tyto proudy zna-

menají, že máme pod kř ídly vždy vzduch a to nám do-

voluje zůstat ve vzduchu, aniž bychom spotř ebovali

př íliš mnoho energie.”

Džalal si poř ád nebyl jist, že tomu rozumí:

“Viděl jsem tě ve vzduchu, aniž bys mávalkř ídly, jako kdyby jsi tam byl zavěšený. A toto všechno doká-

žeš tím, že se př izpůsobuješ směru větru? To chápu, ale jak

vypočítáš sílu větru a ze kterého směru př ijde?”

“Pro nás je nemožné to dokázat na základě našich vlastních

znalostí,” začal racek. “Když nás stvoř il, Alláh nás naučil, jak

létat a jak viset ve vzduchu bez mař ení energie. Toto jsou př í-klady nám dané, abychom si mohli uvědomit Alláhovu exi-

stenci a porozumět Jeho moci.”

Džalal myslel na další otázku: “Ano, ty zůstaneš zavěšený ve

vzduchu jako kdyby na struně... Abys byl toho schopen, musíš

umět matematiku velice dobř e a musíš umět dělat podrobné

výpočty, ale to děláš bez problému od chvíle, kdy jsi poprvé

vzlétl, vi?”

“Rozhodně,” souhlasil racek. “Náš Pán dal každému tvorovi

vnuknutí, které potř ebuje. My všichni děláme to, co je nám ř e-

17


20/127

čeno, abychom dělali. Nikdy nezapomeň, že Alláh objímá

všechno a drží všechno pod svou kontrolou. On je Pánem všech

věcí. O tom najdeš v Koránu nespočet veršů. Trajekt se už blíží k

pevnině, a já letím, abych se př idal ke kamarádům. Uvidíme se...”Džalal sledoval, jak jeho nový kamarád odlétá do dálky a je stále

menší a menší.

Když dorazil domů, Džalal, vyhledal v Koránu verše o tom, jak je

všechno pod Alláhovou kontrolou. Nalezl to v súř e Húd a ihned

se verš naučil zpaměti:

[Húd pravil,] “Já na Boha spoléhám, Pána svého i vašeho; anení zvířete jediného, aby je nedržel za kštici jeho. A Pán mů j

věru po stezce přímé kráčí.” (Súra Húd: 56)

18

Což

neviděli ptáky podrobené Pánu

v prostoru nebeském, kde nikdo je ne-

podpírá kromě Boha? Věru jsou v tom

znamení pro lid věř ící!

(Súra an-Nahl: 79)


21/127

19

Milé děti, slyšeli jste někdy o ptákovi jménem tabon?

Když mají tito ptáci kuř ata, je to vždycky same

ček, kdose o ně stará. Nejprve matka vyhrabe velkou jámu, do

níž naklade vejce. Potom, co vejce naklade, samec musí udr-žovat v hnízdě teplotu 92 stupňů Fahrenheita (33 stupňůCelsia).

Aby změř il teplotu v hnízdě, samec strká svů j zobák do písku,který ho zakrývá, užívajíc svů j zobák jako teploměr. Pták tutočinnost znovu a znovu opakuje. Pokud teplota v hnízdě

stoupne, ihned otevř e vzduchové otvory, aby teplota poklesla.Ptačí zobák je tak př esným teploměrem, že pokud někdo hodí na hnízdo hrst písku a teplota stoupne o nepatrný kousek,pták to dovede poznat. My takováměř ení umíme provést pouze tep-loměrem, a př esto to taboni dělají po staletí bez nejmenší chybky.

Je tomu tak proto, že Alláh je nau-čil všemu a je to Všemohoucí Alláh,Kdo stvoř il zobák s citlivostí teplo-měru.


22/127

O letních večerech jídával Kamal s rodinou večerní jídlo vzahradě. Jednoho letního večera, jak vstávali od stolu,Kamal spatř il světlo pohybující se nahoru a dolů mezi stromy

na okraji zahrady. Př ešel ke stromům, aby zjistil, co se dě je, a

povšiml si poletujícího hmyzu. Jenže tento hmyz byl velice od-

lišný od toho, který vídal ve dne. Jak letěl, vydával světlo.

Hmyz na okamžik zastavil a př iletěl ke Kamalovi. “Ahoj,” pra-

vil. “Vypadáš př ekvapeně. Už mě dlouho pozoruješ. Jmenuji se

světluška a jak se jmenuješ ty?”

“Moje jméno je Kamal. Máš pravdu. Nikdy jsem neviděl hmyz,

který bliká světýlkem, jako ty př ed chvílí. Žlutozelené paprsky

př icházejí z tvého těla. Pamatuji si, že když jsem jednou sáhl

na žárovku, popálil jsem si ruku. Nebolí tě to světlo, co vychází

ze tvého těla?”

Světluška př ikývla. “To máš pravdu Kamale,

když ř íkáš, že lampy jsou velice

horké, když vydávají světlo. Žá-

rovky využívají elektrickou energii

k výrobě světla a něco z této

energie se mění v teplo. To způ-

sobuje, že žárovka se zahř ívá.

Ale my nebereme energii pro

světlo, které naše tělo vydává,zvenčí.”

20

K M L SV

TLU

K


23/127

Kamal si myslel, že rozumí. “To znamená, že

se nezahř íváš?” zeptal se.

“To je pravda,” souhlasila světluška. “Vyrábíme ener-

gii sami a používáme ji velmi opatrně. To znamená, že

žádná energie nepř ijde nazmar a že neprodukuje teplo, které

by poškodilo naše těla.”

Kamal chvilku uvažoval, “To je vskutku velice dobř e promyš-

lený systém.”

“Ano, to je,” souhlasil brouček. “Když nás

Alláh stvoř il, všechno, co potř ebu-

jeme, naplánoval nejlepším způso-

bem. Když letíme, rychle máváme

kř ídly. Ovšem, toto je činnost, která

potř ebuje mnoho energie. Ale jeli-

kož naše světlo nespotř ebuje moc

energie, nemáme s tím problém.”

Kamal se chtěl zeptat na něco jiného,

“Na co používáš světlo,

které vydáváš?”

Jeho kamarád

v y s v ě t l i l :

“Používáme ho

jednak na př e-

dávání zpráv

mezi námi a také na

obranu. Když sichceme něco na-

21


24/127


25/127

“Ano Kamale, každá živá věc je důkazem svrchovaného

kreativního umění Alláha, kdekoli se na věc podíváš, budeš

to moci vidět. Te budu muset jít. Ale nezapomeň, o čem jsme

hovoř ili!”

Kamal zamával svému př íteli na rozloučenou: “Rád jsem tě

potkal. Doufám, že se zase uvidíme...”

Cestou domů uvažujíc o skvělých znameních stvoř ení u

světlušky se Kamal těšil, jak poví své rodině o rozhovoru se

svým malým kamarádem.

23

Rudé moř e leží mezi dvěmapouštěmi. Nevtékají do ně j žádnéř eky ani jiná tekoucí čerstvá voda. Jinými slovy, neexistuje př enos kyslíku

a dusíku. Normálně by toto moř e bylovyprahlou pouští, jako je zem, která

ho obklopuje, jenže obsahuje korályvšech druhů. Korály, které zde žijí na-vzdory obtížným podmnínkám, jsoutoho schopny díky symbióze (způsob,

jak žijí pohromadě s jinými živými orga-nismy) kterou ustanovily s jinými stvoř eními po-

dobajícími se rostlinám, kterým se ř íká ř asy.Řasy se ukrývají př ed nepř áteli uvnitř ko-

rálových útesů a využívají sluneční světlok provádění fotosyntézy. Harmonický ži-

votní styl těchto tvorů je dalším důkazemznamenitého stvoř ení

Alláhem.


26/127

KK oncem týdne vyrazil Ahmad s otcem ryba-ř it na jezero. Zatímco otec chystal pruty,

Ahmad ho poprosil o dovolení chvíli se

potulovat kolem. Otec mu to dovolil

za podmínky, že nepů jde nijak da-

leko.

Ahmad se prodíral houštinami na kraji

vody. Z ničeho nic z prostoru mezidvěma keř i vyskočila žába a př istála

na kameni př ed ním.

“Skoro jsi na mne šlápl!” stěžo-

vala si žába.

“Omlouvám se,” ř ekl

Ahmad. “Máš stej-

nou barvu jakolisty, takže jsem si

tě nevšiml, ža-

bičko. Já jsem

Ahmad a procházím

se.”

24

A H M D Z E L E N Á Ž Á B


27/127

Žába se usmála: “Těší mě, že tě poznávám, Ahmade. Není nic

neobvyklého na tom, že jsi si mne nevšiml. Žiju mezi těmitokeř i a moje barva se hodí k listům. Tímto způsobem mne moji

nepř átelé nemohou spatř it o nic snadně ji než ty. Snadno se jim

schovám.”

Ahmad chvilku uvažoval: “Ano, ale co kdyby tě uviděli. Co udě-

láš?”

“Podíváš-li se pečlivě,” pravila žabka, zvedajíc nohu, “všimnešsi, že mám mezi prsty plovací blány. Př i skoku roztáhnu prsty

a takto mohu plachtit vzduchem. Někdy letím až 40 stop (12

metrů) vzduchem v jediném skoku.”

“A co když chceš př istát?” zajímal se Ahmad.

“Používám nohy, když letím. Používám blány na svých nohách

jako padák, abych se zpomalila, když př istávám,” vysvětlovala

žába.

“To je strašně zajímavé,” dumal Ahmad. “Nikdy mne nena-

padlo, že žáby mohou létat.”

Žába ř ekla s úsměvem: “Některé druhy žab dovedou doletět

tak daleko jako mohou doplavat. To je požehnání, které nám

dal náš Pán. Alláh stvoř il naše barvy, aby nás maskovaly v pro-

stř edí, v němž žijeme. To nám dovoluje př ežít. Kdyby nás Alláhtakto nestvoř il, brzy bychom byly zabity jinými zví ř aty.”

25


28/127

26

Jedním z pozoruhodných stvoř ení, které

Alláh stvoř il, je druh žab žijící v nedo-

tčených lesech. Nejzajímavě jším rysem

této drobné stromové žáby, mající tenké končetiny a blány mezi prsty, je,

že dovede používat svoje nohy k letu plachtěním. Když letí ze stromupoužívá nohy jako padák, když chce zjemnit př istání. Roztažením blán

mezi prsty zdvojnásobí povrch svého těla. Létající žáby dovedou plachtit

vzduchem až 40 stop (12 metrů) než př istanou na stromě. Pohybováním

nohami a měněním tvaru nohou opatř ených blánou mohou dokonce

ovládat směr letu.

Nohy žab opat ené blánou


29/127

Ahmad tomu rozuměl: “Ty blány mezi tvými prsty jsou pro tebe

nezbytné, abys dovedla skákat na velké vzdálenosti. Já blánynemám, protože je nepotř ebuji. Potř eby každého živého tvora

jsou odlišné, že je to tak?”

“Ano, máš pravdu, velmi dobř e jsi to vyjádř il.”

Ahmad odpověděl: “Alláh nás stvoř il nejvhodně jším způsobem,

aby nám usnadnil život. Měli bychom Mu za to být velice

vděč

ní.”“Znovu správně, Ahmade,” souhlasil kamarád. “Náš

Pán stvoř il všechny živé organismy podle pro-

stř edí, v němž žijí. Dal nám všecko, co potř ebu-

jeme, když jsme se narodili.”

“Ano,” pravil Ahmad. “Nyní žabičko

musím jít, jinak bude mít otec starost,

co se se mnou stalo. Bylo super si stebou promluvit. Jestli sem ještě

někdy př ijdu, znovu tě navští-

vím.”

“Budu se těšit. Ráda jsem tě pot-

kala. Sbohem, Ahmade...” kvákla

žabka a skočila zpět mezi keř e a zmi-

zela z dohledu.

27


30/127

H amíd byl chytrý a veselý chlapec. Velice se zajímal optáky, a chtěl o nich všechno vědět. Někdy se staral optáky u sebe doma, ale pozdě ji je nechal jít. Těšil ho jejichvolný život. Jednoho rána na jař e Hamíd spatř il hejno dlouho-

nohých ptáků, jak letí pohromadě, a ihned vyšel ven na terasu,

aby je lépe pozoroval. Když vyšel ven, uviděl, že dva z těchto

ptáků př istáli na komíně a byl velice šastný, jakmile je spatř il.

Zamával a zavolal na ně:

“Ahoj, já jsem Hamíd. Kdo jste vy?”

“Ahoj, Hamíde. Doufám, že svým př i-

stáním tady nepůsobíme žádné po-

tíže. Rádi bychom si s tebou popoví-

28

HAMÍD A DLOUHONOHÝ

Č ÁP


31/127

dali a poznali tě,” ř ekl jeden z páru.

“Rozhodně,” pravil Hamíd: “Já milujivšechny ptáky, velice, velice moc.

Můžete mi, prosím, povědět něco o

sobě?”

“Jistěže,” odvětil první pták. “My

jsme čápi. Jsme stěhovaví ptáci s

velkými sněhobílými kř ídly mezi

3.5-5 stopami (jeden až jeden a

půl metru) dlouhými s černými

konci. Je to červená barva našich zobáků a naše dlouhé nohy,

co nám poskytuje atraktivní vzhled.”

Hamíd souhlasil. “Opravdu vypadáte roz-

košně!”

“Čeho si na nás lidé nejčastě ji všimnou,

to je náš způsob letu,” pokračoval čáp. “Letíme se

zobákem nataženým kupř edu a s nohami nataže-

nými dozadu. Toto nám umožňuje letět mnohem

rychleji využitím vzduchu.”

Hamíd byl zvědavý, “A kam cestujete te?”

“Rok co rok se stěhujeme ve velkých hejnech, Hamíde, po-

něvadž neumíme žít na studených místech. Tímto způso-

bem také př inášíme lidem dobré zprávy, že teplé letní dny

nejsou daleko. Během léta žijeme v rozsáhlé oblasti, která

sahá od Evropy po Severní Afriku a od Turecka po

Japonsko. Když se ochladí, stěhujeme se na Jižní

polokouli do tropické Afriky a do Indie.”Hamíd byl zmaten, “Ale jak víte, kdy

29


32/127

se začne počasí ochlazovat?”

Čáp se usmál: “To je věru velice dobrá otázka. Ovšemže, od-povědí je, že nás to naučil Alláh. Všichni ve stejný čas pocítíme

potř ebu př esídlit do teplejších zemí. Alláh nás př imě je to po-

cítit. Je to Alláh, Kdo nám ukazuje cestu letu a

když opět nastane podzim, zajistí, abychom

se vrátili tisíce mil zpět a nalezli znovu své

domovy. Je to Alláh se svou inspirací, Kdo

nás všechno toto učí.”

“To je opravdu velice

zajímavé, že do-

vedete urazit tak

velkou vzdálenost

30

Není zvířete pozemského ani ptákana křídlech létajícího, aby netvořili spole-

čenství podobné vašim. A nezanedbali jsme vPísmu ničeho; a nakonec u Pána svého budete

shromážděni. (Súra al-An’am, 38)


33/127

a vrátit se a najít svá stará hnízda a neudělat př i-

tom chybu, jako kdybyste s sebou měli kompas,” ř eklHamíd, na něhož to zapůsobilo.

Čáp pokračoval, “Jistěže jsou tento druh silné paměti a

skvělé schopnosti nalézt směr výsledkem nadř azeného

stvoř ení Alláha, Kterýžto nám je dal.”

Hamíd měl pro svého nového kamaráda jinou otázku, “Žiješ

poblíž lidských bytostí, vi?”

“Ano,” odpověděl mu př ítel. “Stavíme si hnízda na stř echách

domů. Také si hnízda budujeme na vrcholcích stromů a ko-

mínů...”

Druhý čáp se postavil a ř ekl, “Odpus, Hamíde, ale už zase mu-

síme vyrazit na cestu.”

Hamíd sledoval své nové př átele, jak vzlé-

tají a mizí na obzoru jsouce menší a

menší.

31


34/127


35/127

rádi. Ani ji nepociujeme. Jak to? Kvůli

naší kožešině, která je znamenitýmdarem Alláha, jaký nám dal!

Ovšemže také tuk v našich tělech

nám pomáhá chránit se př ed

zimou.”

“Je tamto tvoje matka?” ukázal

Nabíl na mnohem většího tuleně

opodál. “Myslím, že tě hledá.

Zavolej na ni a dej jí vědět, kde

jsi...”

Tuleň pokračoval: “My tuleni žijeme ve

velkých stádech a ano, jsme si dost vzá-

jemně podobní. Ale naše matky si nás nikdy nespletou s

jiným mládětem. To je schopnost, kterou jim dal Alláh.

Jakmile se mládě narodí, matka ho políbí na př ivítanou.

Díky tomuto polibku rozpozná jeho pach a nikdy ho neza-

mění za jiné mládě. To je jedno z bezpočtu Alláhových po-

žehnání, která nám dal. My jsme

vděční Všemohoucímu Pánu, že dal

našim matkám tuto schopnost po-znat nás mezi davy, v nichž ži-

jeme.”

Nabíl měl cosi jiného,

nač se chtěl ze-

33

... A kdybyste

chtěli spočítat

projevy laskavosti

Boží, nikdy je ne-

spočítáte,....(Súra Ibrahim:

34)


36/127

ptat: “Vzpomínám si, že jsem četl, že

trávíš většinu času ve vodě. Jak jsi

se naučil plavat?”

Jeho nový př ítel vysvětloval:

“Alláh stvoř il nás všechny

podle podmínek, v nichž ži-

jeme, a př ipravil nás na ně.

Právě tak jako stvoř il vel-

blouda podle podmínek v pou-

šti, tak stvoř il nás podle těchto

studených podmínek. Je to

Alláhova vůle, že když se narodíme,

máme v tělech tukovou vrstvu zvanou mláděcí tuk. Naše

drobná těla jsou v teple díky tomuto tuku. A protože jetato tuková vrstva lehčí než voda, funguje jako plavací

kolo, když nás matky učí plavat. Po dvou týdnech lekcí

plavání se staneme dobrými plavci a potápěči.”

“Takže Alláh ve vašich tělech stvoř il zvláštní plavací kolo,

abyste se mohli učit plavat! Jak úžasné!”

“To je pravda,” ř ekl malý tuleň. “Každá živá věc, kteroustvoř il tak dokonale, je důkazem, že Alláh má moc nade

všemi věcmi.”

Právě v téhle chvíli byl Nabíl probuzen vř elým polibkem na

tvář svou matkou. Dokument v televizi ještě běžel. Nabíl si

př ipomněl sen, který se mu zdál a usmál se na tuleně na

obrazovce.

34

A k zname-

ním Jeho patř í

stvoř ení nebes a

země i živočichů...

(Súra aš-Šura:

29)


37/127

35

Voda v oceánech je velice studená, ze-

jména v hloubkách. Z tohoto důvodu stvo-

ř il Alláh tuleně, kteř í žijí v chladné vodě, s

tlustou vrstvou tuku pod kůží. Tato vrstva

zabraňuje, aby rychle ztráceli tělesnéteplo. Jinou zajímavou věcí na tuleních je,

že samice produkují nejbohatší, nejvýživ-

ně jší mléko v př írodě. Toto mléko způso-

buje, že mláata dospívající v obtížných

podmínkách rostou velice rychle.

O OLNÍ TULENI


38/127

Jednoho dne na školním výletě Amiropustil svoje kamarády a začal sepotulovat mezi stromy. Jak se

opíral o strom a odpočíval, z

klády na zemi př išel hlas.

“Ahoj Amire,” ř ekl hlas, “jsi

unavený?”

Amir nemohl uvěř it svým

uším. Když si pečlivě prohlédlkládu, povšiml si tvora, jehož

barva se natolik blížila barvě

kmene, že bylo těžké určit, co

je co.

“Kdo jsi?” zeptal se. “Mám

problém tě vůbec spatř it—tvoje barva a barva klády, na

které sedíš, jsou úplně stejné!”

“Já jsem chameleon,” ř eklo stvo-

ř ení, které se podobalo ještě-

rovi. “Měním svou barvu podle

prostř edí, abych se chránil př ed

36

A m i r a c h a m e l e o nA m i r a c h a m e l e o n


39/127

nebezpečím.”

“Jak to dovedeš, takovou fantastickou věc?” ptal se zaujatý

Amir.

“Vysvětlím ti to,” ř ekl mu nový známý. “Mám zvláštní zbarvo-

vací látku zvanou ‘plastid’ ve své kůži. Ta mi dovoluje měnit

barvu, aby ladila s okolím. Tato barevná změna nastává distri-

bucí a sběrem rozmanitých látek a barev v mé nervové sou-

stavě. Takže i když se pohybuji velmi pomalu, mohu žít nepo-

všimnut a v bezpečí, kdekoli jsem. Ovšem, tuto schopnost mi

dal náš Všemohoucí Pán, Který nám opatř il všechno, co potř e-

37

Takový je Bůh, Pán váš! A není božstva jiného kromě Něho, stvoř itelevěcí všech! Uctívejte tedy Jeho, vždyOn věru ochráncem je všeho! Zraky

lidí Ho nedosáhnou, leč On jich

dosahuje; On bystrý je i dobř ezpravený.

(Súra al-An‘am: 102-103)


40/127

bujeme.”

Amir si nebyl jist, zda tomu správně rozumí, “Můžeš mi prosím

povědět více o tom, jak měníš barvu?”

Chameleon se hluboka nadechl a př ikývl: “Když sedím na listnaté

větvi za denního světla, stanu se zeleným s černými a hnědými

skvrnami, jako jsou stíny na okolních větvích. Když je tma, jsem

úplně černý. Umím provést tyto barevné změny během 15 minut.

Když se však rozlobím, vyrazím tmavě oranžovými skvrnami a

rudými značkami, abych varoval ostatní zví ř ata.”

“To je skutečně neuvěř itelné!” zvolal Amir. “Zajímalo by mě, co

dalšího je na tobě zvláštního?”

Jeho kamarád se spokojeně usmál. “Moje oči se pohybují každé

zvláš nezávisle na sobě. Dovedu se dívat dozadu a dolů. Jistěže

bych žádný z těchto rysů neměl, kdyby si Alláh nepř ál, abych je

měl. Alláh mne stvoř il a dal mi vše, co potř ebuji, abych př ežil.”

38


41/127

Amir se podíval blíže. “Je dost obtížné tvé oči rozeznat.”

“Takto moje oči neupoutávají pozornost nepř átel. Alláh je cele

pokryl šupinami, takže vypadají jako zbytek hlavy. Jak vidíš, Alláh

mne stvoř il nejvhodně jším způsobem, abych se vypoř ádal se

vším, co by se mi mohlo stát.”

“Od nyně jška,” pravil Amir, “se budu pozorně ji dívat kolem sebe.

Nezapomenu se modlit k našemu velikému a mocnému Pánu,

kdykoli spatř ím jasné důkazy Jeho existence v př írodě. Děkuji ti.”

“Na shledanou, Amire!” ř ekl chameleon a znovu zmizel na svém

pozadí.

39

Lidé, vy chudáci jste na Boha od-

kázaní, zatímco On soběstačný je

a chvályhodný.

(Súra Fatir: 13)


42/127

T ariq si šel hrát ke svému spolužákovi Kašifovi domů. KdyžKašifa matka zavolala kvůli něčemu dolů, Tariq zůstal v jeho pokoji sám. V té chvíli vešel do místnosti Kašif ův pes. Byl

velice roztomilý a vypadalo to, jako kdyby se ptal, “Nechceš si se

mnou hrát?”

“Hej, poj sem, pojme si hrát,” zvolal Tariq a vyskočil na nohy.

“Super, to mám radost!” ř ekl pes a nadšeně vrtěl ocasem.

Tariq ztuhl ohromením. Ten pes mluvil! Toto byla př íležitost,

kterou nesměl zmeškat. Hned se začal ptát na věci, které ho na

psech vždycky zajímaly.

“Odjakživa jsem chtěl vědět,” začal, “jak pokoušeš ty tvrdé kosti,

které dostáváš k jídlu?”

Pes se zašklebil a odhalil ř adu ostrých bílých zubů. “Alláh, Který

dal všem živým organismům jejich jedinečné vlastnosti, dal

psům jiné fyzické schopnosti než ostatním zví ř atům. Tak tř eba

máme víc zubů než vy, celkem 42, takže po-

koušeme potravu a hlavně kosti velice

snadno.”

Tariq př ikývl: “Ty rád běháš,skáčeš a hraješ si, tak jako

40


43/127

já, že? Ale jakto, že se nezapotíš?” divil se.

Kašif ův pes souhlasně př ikývl: “My se nepotíme jako lidé, aby-

chom kontrolovali svou tělesnou teplotu, poněvadž nemáme vkůži póry. Namísto toho naši teplotu kontroluje naše dýchací

soustava. Naše srst brání vně jšímu teplu, aby dospělo ke kůži.

Ovšem, když teplota stoupne, naše tělesné teplo také, ale když je

nám př íliš horko, zbavujeme se př ebytečného tepla tak, že ne-

cháme jazyk viset ven a rychle oddechujeme, takže ani za hor-

kého dne se nepotíme, navzdory našemu hustému kožichu.”

“Alláh nám dal takový znamenitý systém, že zatímco lidé se zač-nou potit po půlhodince cvičení, my můžeme běžet bez zastávky

po několik hodin a vůbec se nezapotit. Odte už budeš rozumět,

že když uvidíš psy v teplém počasí vyplazovat jazyk, tak není

tř eba je litovat. Samozř ejmě, že my psi jsme si nevytvoř ili tento

systém sami. Je to jeden z důkazů svrchované tvoř ivé moci

Alláha, Který stvoř il všechno v původní podobě.”

“Věř ím, že i tvů j čich je velice vyvinutý,” ř ekl Tariq, jak hladil psovičenich.

“To máš pravdu,” neodporoval pes. “Máme velice dobrý čich. Či-

chová centra v našem mozku jsou 40x pokročilejší, než je tomu

u lidí.”

“Proto mohou policejní psi věc jedinkrát očichat a jít a nalézt

vlastníka!” vykř ikl Tariq.“Opět správně. Vidíš, tito psi, kteř í jsou denně používáni k hle-

dání, jsou důkazy Alláhova stvoř ení, právě tak jako ostatní živo-

čichové. Mě j to na paměti a nezapomínej na Alláha s díky.”

“Mockrát děkuji,” ř ekl Tariq. “Nezapomenu. A povím

svým př átelům o tom, co jsi mi ř ekl, co ti Alláh

dal a požádám je, aby mu také poděkovali.”

Hned jak se Kašif do pokoje vrátil, začali

všichni skotačit a společně si hrát.

41


44/127

42

On je ten, jenž pro vás stvoř il vše,co na zemi je...

(Súra al-Baqara: 29)

NAŠI VELICENAŠI VELICE


45/127

43

Psi mají neobyčejnou citlivost na pachy.Když se touljí po ulicích, nacházejí pachy

zanechané ostatními psy, a jiné, které jsouvyhrazeny lidem a poznají z nich věci.Dovedou zaznamenat nejmenší náznakpachu ve vzduchu bez problému. Ohař i,plemeno psů mající konkrétně velice silnýčich, dovede vystopovat lidi na místech,kde po nich nezůstala jediná viditelná

stopa, sledovat stopu starou čtyř i dny azachytit pach lidí vzdálených 80 kilo-metrů.

DR ZÍ P

ÁTELÉ

R ZÍ P ÁTELÉ

PSY, VÝBORNÉ NOSY


46/127

Farhanova sestra se chtěla naučit jezdit na koni. O víkendu

se celá rodina vydala do jezdecké školy. Zatímco sestra,

matka a otec hovoř ili s u

čitelem jezdectví, Farhan poodešel,aby se podíval na koně hryzajícího trávu.

“Nazdar!” ř ekl Farhan: “Tráva, kterou jíš vypadá velice špinavá

a zaprášená. Nebolí tě z toho zuby?”

Kůň vzhlédl a šastně zaržál. “Ne, kamaráde. Naše zuby nám

umožňují ji rozmělnit. Alláh pro nás stvoř il velice dlouhé

zuby. Tyto zuby mají hluboké koř eny sahající až dočelisti. Koř eny našich zubů jsou mnohem hloubě ji,

než je tomu u vás. Když se nám zuby obrousí,

část uvnitř kosti vystoupí. Každý zub může

př ijít o 1 až 2 palce (2.5 až 5 cm) aniž bychom

ztratili schopnost jíst.”

Farhan to chvilku zvažoval, “Takže díky této

vlastnosti věnované ti Alláhem, jsi ušetř en brzké

ztráty zubů a hladovění.”

“To máš tedy pravdu,” souhlasil kůň. “Alláh

stvoř il každou živou bytost podle

okolí, v němž žije. To patř í mezi

44

F RH N

K


47/127

důkazy jeho nadř azeného stvoř ení. Každá živá bytost na zemi

Jej potř ebuje.”

Farhan myslel na filmy, které o koních viděl. “Kdybych ti vy-

skočil na hř bet, tak mě můžeš nést celé míle daleko, je to tak?”

“Ano. Žádné jiné zví ř e tolik nepomohlo lidem jako my. Nyní

ovšemže existují ulice a cesty a na nich vozidla. Pravdou však

je, že auta a jiná dopravní vozidla začala sloužit lidem teprvepř ed sto lety. Když se narodil tvů j prapradědeček, lidé netušili,

že jednou bude existovat ta-

ková věc, jakou je auto. V těch

dnech vozit lidi, to byla práce

pro zví ř ata a hlavně nás koně.”

Farhan se podíval na svého no-

vého kamaráda zblízka: “S

tak dlouhýma nohama, to

mne nepř ekvapuje, že

urazíš dlouhé vzdálenosti.

A umíš běhat i rychle?”

45


48/127

Kůň vznešeně zvedl př ední nohu: “Alláh stvoř il moje nohy

tak, že mohu nosit těžká bř emena a navíc běhat i rychle.

Nemáme klí ční kosti jako jiná zví ř ata. To znamená, že mů-

žeme dělat delší kroky.”

Farhan si to promýšlel. “Takže Alláh tě stvoř il, abys mohl

nosit těžké náklady a současně běhat rychle.”

“Ano, Farhane,” souhlasil kamarád. “Alláh nám dal tyto vlast-

nosti, abychom byli lidem k užitku.”

Farhan se zakř enil, “Jsem si jist, že až ř eknu sestř e, co jsimne naučil, bude to pro ni mnohem zajímavě jší, než učie se

jezdit!”

46

A On druhy všechny v párechstvoř il a lodi a dobytek pro vás

prostř edky k ježdění učinil.(Súra az-Zuchruf:12)


49/127

47

Matky pandy se velice dobř e

starají o svá mláata.

Mladé pandy vyžadují

speciální ochranu,

nebo když se narodí,

nedovedou se samy

krmit. Když je napadne

nepř ítel, matka se ho po-

kusí pokousat svými silnými

čelistmi a pokusí se tak ochránit

mládě. Ovšem pokud berou do čelistí mláata, jsou ne-

obyčejně jemné. Je to Alláh, Kdo naučil pandy, jak se

mají chovat, Kdo je stvoř il a dal jim vše, co potř ebují.

ZVLÁŠTNÍ PÉ E

M TEK P NDY


50/127

K dyž Antar zjistil z pohádkové knížky, že klokaninosí svá mláata ve zvláštní kapse na bř iše, ptal sesám sebe př ekvapeně, “Copak ně jaká zví ř ata mají kapsu?”

Klokan v knížce najednou počal poskakovat po stránce a

odpověděl mu: “Není divu, že jsi př ekvapený, Antare. Ale

ano, my klokani máme opravdu na bř íšku kapsu a tady

krmíme, ochraňujeme a chováme svá mláata.”

Antar se podíval do knížky lépe a spatř il na obrázku roz-

košného mladého klokánka, jak vystrkuje hlavu z matčiny

kapsy.

“Zajímalo by mě, jak se tvé mládě do té kapsy dostalo?”

zeptal se matky, jež odvětila:

“Když se klokánek narodí je dlouhý pouze jeden centimetr.

Toto malinké mládě, poř ád nevyvinuté, dospě je do kapsy po

3 minutové cestě.”

“To je strašně zajímavé,” dumal Antar. “A jak ho tam krmíš?”

Matka trpělivě vysvětlovala: “V mé kapse jsou čtyř i různé

mléčné bradavky. V jedné z nich je teplé mléko př ipravené

k nakrmení mláděte. V dalších tř ech není mléko pro no-

vorozené mládě, ale pro starší. Po několika týdnech mládě

nechá být bradavku, z níž pilo na začátku a začne se krmit

48

AN T R K L O K N


51/127

z další, vhodně jší pro jeho věk. Když poroste, př esune se k

další.”

“Neuvěř itelné!” vykř ikl Antar vzrušením. “Jak malý klokánek,

který měř í jen jeden centimetr, ví, kterou bradavku si vybrat? A

jak se tobě, klokanní matce, dař í dávat do čtyř bradavek jiné

mléko?”

49


52/127

Klokanní matka pokračovala ve vysvětlování: “Mléko pro novo-

rozené mládě je teplejší než ostatní druhy. Výživa, kterou ob-sahuje je také jiná. Jak my klokanní matky ohř íváme mléko ve

svých bradavkách? Nezapomeň, drahý Antare, že to nejsou

klokanní matky, kdo to dělá. My ani nevíme o odlišnostech v

našem mléku. My neumíme změř it teplotu mléka. Ani ne-

víme, že každý typ mléka má jiné vlastnosti nebo jakou

výživu obsahuje. Žijeme prostě takovým zp

ůsobem,

jaký nám vnukl Alláh. Alláh, který nás stvoř il, promys-

lel potř eby našich mláat. Náš Pán ve Svém nekoneč-

ném soucitu a milosrdenství, dal našim mláatům

mléko nejvhodně jšího druhu a umístil je pro ně na nej-

lepší místo, v kapsách jejich matek.”

50


53/127

51

Rci: “Kdyby bylo moř e inkoustem kepsaní slov Pána mého, bylo by moř evyčerpáno dř íve, než by se spotř ebo-vala slova Pána mého, i kdybychom

inkoustem učinili ještě jedno po-dobné jemu.”(Súra al-Kahf: 109)


54/127

Zaki ležel v zahradě a četl knihu. Oči mu zabloudili od knihy,kterou četl a jak se rozhlédl, všiml si pavučiny na větvi

stromu. Vstal a vydal se k pavučině, kterou počal se zájmem

zkoumat. Pavouk, nacházející se poblíž pavučiny, k němu pro-

mluvil.

“Ahoj kamaráde!” ř ekl tenkým hláskem.

“Ahoj,” odpověděl Zaki, jako vždycky velice zdvoř ilý. “Tato pa-

vučina, kterou sis udělal, mne velice zaujala. Jak si takovou vy-

tvoř il?”

Pavouk se zhluboka nadechl a dal se do

vysvětlování: “Nejprve jsem pro ni

vyhledal vhodné místo. Musí být

v rohu, nebo mezi dvěma blíz-

kými objekty. Dovol mi vysvět-lit, jak dělám pavučinu mezi

dvěma větvemi stromu. Nejprve

vlákno pevně upevním na jeden

konec větve. Pak pokračuji na

druhý konec a za sebou táhnu

vlákno. Když dosáhnu

správné vzdálenosti, př e-

stanu vlákno spř ádat. Pak

začnu vlákno př itahovat

zpět k sobě dokud není na-

52

Z KI

Z KI

P VOUK

VOUK


55/127

pjaté a upevním ho, kde jsem. Pak začnu tkát pavučinu uvnitř ob-

louku, který jsem právě vytvoř il.”

Zaki chvilku uvažoval: “Nikdy bych nedovedl udělat takovou věc

jako upevnit strunu pevně mezi dvěma zdmi. Není těžké udržet

vlákno napjaté?”

Pavouk se na něho usmál, “Vysvětlím ti, jak ten problém ř eším.

Někdy tkám pavučinu mezi dvěma větvemi, které jsou od sebe

daleko. Jelikož takové pavučiny jsou opravdu velké a proto jsou

doopravdy dobré na chytání much. Jenže kvůli tomu, že pavučina je velká, postupně ztrácí svou napjatost. To také snižuje mů j ús-

pěch v chytání much. Př ejdu do stř edu pavučiny a spustím vlákno

až k zemi. Na zemi k vláknu př ipojím drobný kamínek. Pak se

vrátím na sí a snažím se táhnout vlákno vzhůru od kamene.

Zatímco je kámen ve vzduchu, znovu pevně ukotvím vlákno ve

stř edu pavučiny. Následkem toho, jelikož kamínek pod stř edem

táhne pavučinu dol

ů, se pavu

čina op

ět napíná. A to je celé!”

“Jaká skvělá metoda!” ř ekl Zaki doopravdy ohromen. “Jak jsi se

naučil takovou techniku a jakto, že ji tak dobř e ovládáš? Pavouci

to musejí dělat po miliony let...”

“To máš pravdu, mů j př íteli,” souhlasil pavouk. “Bylo by hloupé

si myslet, že máme dostatek inteligence, abychom to sami do-

kázali. Je to Alláh, Kdo všechno zná a tvoř í, Kdo mi dal schop-

nost používat takovou techniku.”

“Nezapomeň, Zaki,” pokračoval pavouk v př ipomínání, “že

pro Alláha je všechno snadné. Alláh má moc vytvoř it ne-

konečnou rozmanitost živých věcí a míst.”

“Děkuji ti za to, co jsi mi pověděl,” pravil Zaki, který

byl velice slušný chlapec. “Nyní budu lépe

chápat, jak mocný Alláh je a jaké nadř a-zené vědění má, kdykoli spatř ím živé

věci, které stvoř il, a jejich bezvadné vlast-

nosti.”

53


56/127

Jednoho dne vzal Farúqa strýc tam, kam se chtěl podívat už

velice dlouho. A to do zoo, kde mohl vidět na vlastní očí zví ř ata, o nichž četl v knihách a časopisech a která viděl v te-

levizi. Cesta byla dlouhá, ale zábavná. Strýc cestou vysvětloval

Farúqovi znamení Alláha v př írodě a poskytoval mu př íklady z

Koránu. Nakonec dorazili do zoo. Farúqovi se oči rozšiř ovaly

údivem. Nikdy neviděl tolik rozmanitých zví ř at pohromadě na

jednom místě. Když dorazili do ptačího pavilonu, Farúq poo-dešel od strýce a př išel k výběhu pro kachny. “Jaký krásný

pták,” ř ekl o jednom z nich. “Děkuji ti,” odpověděl hlas. Farúq

se rozhlédl, ale nikoho jiného neviděl. Pak si uvědomil, že to

promluvila kachna, na kterou se díval.

“Nazdar,” ř ekla kachna. “Děkuji za milou poznámku. Vedle

hezkého vzhledu mám i jiné zajímavé vlastnosti, víš jaké?”Farúq vzrušeně odvětil, “Ne, ale rád bych, abys mi o nich po-

věděla, prosím.”

Kachna se usadila na pohodlné větvi a spustila: “Věděl jsi, že

umíme velice rychle létat? Za letu kachny urazí př es 30 mil (50

km) za hodinu. A navíc neustále měníme směr, abychom se vy-

varovali stř etu s nepř áteli. A když se potř ebujeme potopit pod

54

FARÚQ A KACHNA


57/127

vodu, uděláme to tak rychle, že jsme i pro stř elce těžký terč.”

Farúq vykulil oči: “Na ptáka je to tedy opravdu rychlý let. Máš

na mysli, že tvoji nepř átelé tě nutí létat tak rychle?”

“Ano Farúqu,” odpověděla kachna: “Vysvětlím ti to, když dovo-

líš. Naši př átelé lední kachny jsou pravidelným terčem zají-

mavé lovecké metody používané racky. Racci je neustále napa-dají a nutí je potopit se pod vodu. Dělají to tak dlouho, dokud

se kachna nemusí vynoř it, bez dechu

a bezmocná. Pak je mohou

ulovit jejich potápěním a

klováním do hlavy. Ale racci

bitvu ne vždy vyhrají. Lední

kachny mají zvláštní způsobsvé obrany. Když spatř í na

55


58/127

obloze racka, ihned se shromáždí do velké skupiny. To znamená, že

racek nemůže pronásledovat žádného jedince z tolika množství po-

tápě jících se kachen, a pozdě ji se unaví a vzdá to.”

“Jak chytré ty kachny jsou!” podivoval se Farúq. “Jak to dovedou?”

“Odpově je nasnadě, Farúqu,” zaklapala kachna zobákem. “Je to

Alláh, Kdo stvoř il kachny a všechno živé a je to On, Kdo je učí, jak

se mají chránit.”

“Mockrát ti děkuji, drahá kachničko,” pravil Farúq. “Dnes jsi mi po-

skytla velice užitečné informace a př ípomenula mi znamení našeho

Pána. Uvidíme se,” ř ekl a vrátil se ke strýčkovi.

56

Což

je ten, jenž tvoř í, roven

tomu, kdo netvoř i?

Což se nevzpamatujete?

(Súra an-Nahl: 17)


59/127

57


60/127

Ali jedl a př itom sledoval v televizi kreslený film. V

pohádce obrovitý pštros prchal př ed psem. Pštros

běžel tak rychle, že utekl a dostal se zpět ke svým př áte-

lům v hnízdě. Ali si vždycky si myslel, že

pštrosi jsou ptáci, kteř í jen schovávají

hlavy do písku. Nevěděl, že jsou také takdobř í běžci.

“Tím chceš ř íct, že jsi netušil, že umíme

rychle běhat?” zeptal se hlas.

Ali se udiveně rozhlédl, než

si uvědomil, že hlas

př išel z televize.

Př išel až k ní a promluvil na

ptáka na obrazovce.

“Ty jsi pták,” začal.

“Jistěže mě př ekvapuje, žetak rychle utíkáš. A to ještě

s takovým velkým tělem.”

“Máš pravdu,” vybafl

pštros, který byl poř ád ještě

trochu udýchaný. “My jsme

největší ptáci na světě. Jsmevyšší než lidé. Vezmi

např íklad mě, já

58

AL A P STROS


61/127

měř ím dva a půl metru a vážím 265 liber (120 kg). My ne-

dovedeme létat, ale Alláh nám věnoval jiné nadání, aby-

chom mohli utéct nepř átelům. Se svýma dlouhýma no-

hama utíkáme velice rychle, tak rychle, že pěšky nás

nikdo nedohoní. Ve světě živých tvorů jsme nejrychlejší běžci po dvou. Dosahujeme rychlosti až 45 mil (70 km) za

hodinu, když do toho dáme všechno.”

Ali si svého nového kamaráda prohlédl blíže: “Pokud

se nemýlím, máš jen dva prsty. Je to správně?”

Pštros pozvedl nohu, aby ji Ali lépe viděl: “Ano. Máme

na nohou dva prsty. A jeden je mnohem větší než ten

druhý. Běháme na svých velkých prstech. Jak vidíš, Alláh

nás stvoř il tak jako všechno živé, z ničeho a jedinečným

způsobem. Dal nám mnoho vlastností, aby nám pomohl

př ežít. Máme mnoho vlastností,

které nás odlišují od ptáků,

kdyby tě to zajímalo...”

“To je tedy pravda,” dumalAli. “Zajímalo by mě, jak př ivá-

díte na svět mláata.”

“Tedy Ali,” odvětil pšt-

ros, “jelikož jsme moc velcí,

také naše vejce jsou velká.

Vyhrabeme do písku velkou jámu a

zahrabeme do ní svá obř í vejce.

Klademe 10 nebo 12 vajec najednou a

jáma na ně musí být opravdu velká.

Jinými slovy, vyhrabeme opravdu velkou

díru.”

Ali vteř inu nebo dvě uvažoval, “A proč

jsou tyto díry v písku?” zeptal se kamaráda.Pštros se usmál a urovnal si peř í:

“Kdybychom jámu dělali v hlíně a ne v písku,

59


62/127

tak by to trvalo velice, ve-

lice dlouho. Taky by nás

to př íliš unavilo.Př esunovat písek je

snažší než př esunovat

hlínu. Písek můžeš hrabat

prsty ale na hlínu potř ebuješ

lopatku. Tak proto upř ednostňujeme

písek. S pískem uděláme práci rychleji a neunavíme se

tolik.”“Po nakladení vajec je také mnohem jednodušší je

pískem zakrýt. Víš, na světě jsou miliony rozmanitých

druhů živých organismů. Všechna stvoř ení mají vlastní

úžasné vlastnosti. Všechny nás stvoř il Alláh. Je to Alláh,

Kdo nás učí všechno, co děláme.”

Ali vstal, nebo program kon

čil: “Setkání s tebou zvý-šilo mou lásku a blízkost k Alláhu ještě více. Děkuji ti za

to, co jsi mi ř ekl. Pá pá.”

60

Létající ryby nelétají s kř ídly,

tak jako ptáci, pouze plachtí

na svých ploutvích, které se

kř ídlům podobají. Dovedou

dosáhnout rychlosti 35 mil (56

km) za hodinu. Tyto drobné

rybky se také umí rychleji po-

hybovat ve vodě roztaženímploutví a zvednutím ocasů z

vody. To jim dovoluje plachtit

po hladině.LÉTAJÍ RYBY?


63/127

61

Terej, druh moř ského ptáka, který se dovede potápět hlu-

boko pod vodu, má velké nohy opatř ené plovací blánou. Tyto

nohy mu dal Alláh, aby mohl plavat na vodní hladině i pod ní.

Terejové se také potápě jí. Potopí se do moř e, aby zobákem

ulovili rybu a většinou zůstanou dlouhou dobu bez vynoř ení

a uplavou velkou vzdálenost.

VĚDĚLIJSTE?

TEREJ,

PLAVAJÍCÍ PTÁK


64/127

62

KAŠIF A

MEDVĚD CO MĚL

RÁD MED


65/127

Stejně jako každé ráno př ed odchodem do školy se Kašif

posadil ke stolu ke snídani. Zatímco mu matka př ipravo-

vala čaj, Kašif ův zrak upoutal obrázek medvěda na skleničce s

medem. Když se matka nedívala, medvěd na obrázku na Kašifa

mrkl a promluvil na něho.

“Nazdar, Kašife! Počítám, že máš tak rád med jako my med-

vědi...”

“Ano,” souhlasil Kašif. “Moje matka nikdy nezapomene na medk snídani. Ale náš pochází ze sklenice ze supermarketu. Kde

bereš ten svů j?”

Medvěd nakrčil nos než odpověděl, “Náš Pán, Který plní po-

tř eby všeho živého nejlepším způsobem, nám dal dlouhé čeni-

chy citlivé na pach, a to nám dovoluje snadno nalézt potravu.”

Kašif, kterého jednou štípla včela, byl zvědavý. “Když najdeš úl, jak se dostaneš dovnitř ?” podivoval se.

Tentokrát ukázal medvěd Kašifovi svou pracku. “Když najdeme

úl parkrát na něho silně zatlučeme, abychom

63


66/127

odehnali včely pryč a potom si pochutnáme na medu, co je

vevnitř . Ale a se dě je cokoli, ty stejnou věc nezkoušej,

nebo by tě včely všude popíchaly a byl bys velmi, velmi

nemocný. Díky Alláhu my medvědi jsme př ed jejich

žihadly chráněni naší hustou kožešinou.”

Kašif slíbil, že to nebude zkoušet. “Existuje něco ji-

ného, co mě na tobě zajímá. Copak vy medvědi

nikdy nedostanete hlad během vašeho

zimního spánku?” zeptal se.

Medvěd pokýval svou chlupatou hla-

vou: “Než se uložíme k zimnímu

spánku sníme mnoho jídla. Abychom

si vytvoř ili pod kůží tukovou vrstvu,sníme mnoho bukvic a kaštanů. Tímto

způsobem skladujeme ve svých tělech

tuk, a než se na jař e vynoř íme ze

64

A pě je slávu Jeho sedm nebes a

země i vše, co na nich je. A není věci, jež by

chválu Jeho neslavila, avšak vy nevěř ící slavení

jejich nechápete. On věru mírný je i odpou-

ště jící. (Súra al-Isra: 44)


67/127


68/127

KK dyž byla Aiša na pikniku s rodiči, odtrhla seod nich a vydala se na krátkou procházku.Líbila se jí zelená oblast, kde se dlouho procházela.

Př itom si povšimla mí če pokrytého ostrými ostny. “Bude

lepší, když na to nešlápnu, nebo mě ty ostny poraní,”

pomyslela si. Pak, k jejímu úžasu se mí č pomalu

rozvinul a promluvil:

66

Aiša a

dikobraz

iša a

dikobraz


69/127

“Máš pravdu Aišo,” ř eklo to. “Já jsem diko-

braz a mohl bych tě svými bodlinami poranit i

nechtěně.”

“Tohleto je dikobraz!” vykř ikla Aiša šastně.

“Proč je tvoje tělo pokryto takovými špicemi?”

“Alláh mi dal tyto hroty, abych se ochránil př ed ne-

př áteli,” vysvětlil dikobraz. “Když jsem v nebezpečí,

stočím se do klubí

čka a špice mne chrání.”

“Vím, že některá zví ř ata spí v zimě. A co ty?” zeptala

se nového kamaráda.

Dikobraz př ikývl. “Nemůžu ř íct, že bych měl ně jak moc

rád zimu. Jakmile zimní teplota klesne pod 55 stupňů

Fahrenheita (13 stupňů Celsia) jdu spát. Všemohoucí

Alláh mne nechá spát celou zimu a probudí mě na jaro. Mne by samotného nenapadlo, že zimní pod-

mínky budou tak obtížné, že pro mne bude lepší chvíli

spát, abych zůstal naživu. Korán praví toto: ‘A patří k

Jeho znamením, že za noci spíte a za dne o část z

Jeho přízně usilujete. I v tom je věru znamení pro

lid slyšící.’ (Súra ar-Rum: 23)”

67


70/127

“Vidíš,” pokračoval, “tak jako všem živým

bytostem, i nám Alláh oznamuje, kdy je nej-

lepší čas vyhledávat jídlo.”

Aiša chviličku př emítala: “Viděla jsem v do-

kumentárním filmu, jak nebojácně bojuješ s

obrovským lvem. Jakto, že se lvů nebojíš?”

Př ítel dikobraz odpověděl: “Poněvadž kvůli hrotům

na svém těle, které mi Alláh v

ěnoval jako požehnání,

se mohu beze strachu postavit i těm nejnebezpeč-

ně jším nepř átelům. Když lev zaútočí, nejprve rychle

utíkám. Naráz se zastavím na vhodném místě, zvednu

trochu zadní část těla a namí ř ím na něho špice. Pokud se

mne lev pokusí vzít do zubů, moje ostny se zaboř í do

jeho tlamy a do tvář í a způsobí otevř ené rány, které se

nehojí.”

68


71/127

“Nakonec nastane moment, kdy lev ne-

bude moci nic pozř ít a potom zahyne.

Ovšem toto je výsledkem inteligence a

techniky boje, jakou mi dal náš Všemohoucí

Alláh. To On mne stvoř il a dal mi ty nejlepší

vlastnosti, abych př ežil.”

“Máš pravdu bratř e dikobrazi,” souhlasila Aiša, jak si

pozorně ji prohlížela špice na jeho těle.

“Kdykoli se podívám na zví ř ata a rozmanitost, kterou

Alláh stvoř il, pomáhá mi to spatř it Jeho velikost a zázraky

Jeho stvoř ení. Děkuji za př íjemný rozhovor,” pravila, jak se

obracela, aby se př ipojila zpět k rodině, než se začnou

divit, kam odešla.

“Sbohem kamarádko,” volal dikobraz.

69


72/127

MMansúr s matkou se snažili rozmyslet, kde stráví letní

prázdniny. Matka navrhovala, aby zašli do cestovní

kancelář e a rozhodli se, až si prohlédnou brožurky z rozmani-

tých zemí, a tak spolu do jedné zašli. Jakmile do kancelář e

vstoupili, př ivítaly je plakáty míst, které nikdy neviděli, na stě-

nách. Mezitímco jeho matka hovoř ila s úř edníky, Mansúr začal

zkoumat plakáty jeden po druhém.

Náhle Mansúra vylekal hlas př icházející z plakátu, př ed nímž

stál:

“Hej, Mansúre, nazdar!” pravil hluboký hlas. “Proč s matkou

nezajedeš sem?”

Mansúr se otočil po hlase. Mluvčím byl lední med-

věd z plakátu napravo.

“Nazdar!” ř ekl. “Myslel jsem, že jsi ob-

rovský sněhulák!”

Lední medvěd se šastně usmál:

70

MANSÚR AMANSÚR A

OBROVSTÍ LEDNÍ MEDVDIOBROVSTÍ LEDNÍ MEDVDI


73/127

“Máš pravdu, se svými obrovskými těly a bělostnými kožichy se

podobáme sněhulák

ům. Ale jsem si jist, že se svými 1700 li-brani (800 kg) váhy a 8 stopami (2.5 metry) délky jsme daleko

větší, než bývají oni.”

“Rád bych př ijel a navštívil tě a tvou rodinu. Jenže tam, kde

žiješ ty, je strašná zima.”

“Zase správně,” souhlasil medvěd. “My žijeme v nejstudeně j-

ších oblastech světa, poblíž Severního pólu, v Severní Kanadě,na severu Sibiř e v Antarktice.”

“Jak je pak možné, že ti není zima?” divil se Mansúr.

“Dobrá otázka,” pravil Mansúrův nový známý. “Vysvětlím ti to.

Každý aspekt našich těl je vytvoř en podle prostř edí, v němž ži-

jeme. Navzdory mrazu, ledu a sněhovým bouř ím, tlustá vrstva

tuku, kterou Alláh zázračně vytvoř il pod naší kůží, nás chrání

př ed chladem. Náš kožich, který byl také speciálně vytvoř en, je

silný, hustý a dlouhý, takže zimu vůbec nepociujeme. Alláh

nás stvoř il podle klimatu, v němž žijeme. Napadlo tě někdy,

proč nežijeme v pouštích Afriky? Př emýšlej o tom! Kdybychom

žili v poušti, vedro by nás př emohlo a zahynuli bychom. To je

jedno ze znamení Alláha, že stvoř il každou živou bytost podleprostř edí, ve kterém žije.”

71


74/127

Když se mu dostalo takové př íležitosti mluvit s ledním medvě-

dem, Mansúr se počal vyptával na všechno, co ho zajímalo:

“Vzpomněl jsem si, že většina medvědů v zimě spí. Děláte tovy lední medvědi také tak?”

Medvěd potř ásl chundelatou bílou hlavou. “Kdepak, mů j milý

př íteli. My se lišíme od ostatních medvědů, jelikož v zimě ne-

hibernujeme. Pouze samice, a hlavně ty, co budou mít mlá-

ata, to dělají.”

“Kde naleznou novorozená mláata potravu?” chtěl vědětMansúr.

“Díky našemu Pánu, Poskytovateli, jídlo, které novorozená

mláata potř ebují, je již pro ně př ipraveno. Matka medvědice

je krmí svým mlékem,” vysvětlil medvěd.

“Takže medví ata se krmí mlé-

kem?”

“Správně,” odvětil lední med-

věd. “Mléko matky medvědice

obsahuje velice vysoký

podíl tuku. Toto tučné

mléko splňuje potř eby

mláat co nejlépe. S

72

My pak uvádíme lidem v Koránu

tomto všemožné druhy podoben-ství - snad se vzpamatují!(Súra az-Zumar: 27)


75/127

ním rostou mláata velice

rychle a s př íchodem jara jsou

př ipravena vyjít ze svého brlohu.”

“Mansúre, uvědomíš si, že poně-

vadž žijeme ve zmrzlé divočině a

nejsme dost schopní cokoli pro

sebe vyzkoumat, není možné,

abychom věděli, jakou stravu

naše mláata po narození potř e-

bují. Také je zhola nemožné, aby-

chom produkovali toto mléko, které

neumí vyrobit ani moderní továrny,

uvnitř svých těl podle vlastního

př ání a vlastním úsilím. Tato pravda

jasně ukazuje zázrak Alláhova stvoř ení.”“Máš pravdu kamaráde,” souhlasil Mansúr. “Když člověk trochu

uvažuje, uvědomí si, že zázraky se kolem něho dě jí v každém

okamžiku.”

Lední medvěd pokračoval ve vypravování o sobě. Pak ř ekl:

“Te mám pro tebe otázku. Věděl jsi, že lední medvědi jsou

výborní plavci a potápěči?”

Mansúr užasl: “To si děláš legraci. Chceš ř íct, že umíš plavat?

S takovým těžkým tělem a v mrazivé vodě?”

“Nedělám si legraci,” ř ekl medvěd. “My lední medvědi plaveme

a potápíme se velice dobř e. Př i plavání používáme př ední tlapy.

Alláh, nekonečně milosrdný, stvoř il naše pracky takovým způ-

73


76/127

sobem, že je můžeme užívat jako vesla, abychom mohli

snadno lovit a dal nám také blány mezi prsty jako mají nasvých nohách kachny. Aby nám usnadnil lov, Alláh nás také

stvoř il tak, abychom mohli pod vodou uzavř ít své nozdry, ale

mít otevř ené oči.”

“Jak vidíš, Mansúre,” pokračoval, “Alláh nás stvoř il dokonale se

systémy, které nám umožňují př ežít za velmi obtížných pod-

mínek. Není možné, abychom si my postupně vyvinuli tytovlastnosti nebo abychom je získali náhodně. Je to Alláh, Kdo

nás naučil, jak se máme pohybovat ve vodě.”

“Ani v té ledové vodě ti není zima?” zeptal se Mansúr, který se

trochu otř ásl jen př i té př edstavě.

“Vůbec ne,” ř ekl medvěd hrdě. “Kdybyste vy lidé položili ruku

nebo chodidlo na ledovec, ihned byste je museli oddělat. My si

74

On stvoř itelem je nebes a

země, a když rozhodne věcně jakou, pak ř ekne toliko

“Staniž se!” a stane se.(Súra al-Baqara: 117)


77/127

však chladu ani nevšimneme, je-

likož Alláh nám vytvoř il chodila

pokrytá hustou srstí, aby je

neovlivnila zima. Kdybychom

měli na nohou jen kůži jako vy,

nikdy bychom nemohli žít v tomto

prostř edí.”

Potom, co mu lední medvěd pově-

děl, Mansúr jasně ji chápal, že Alláh

vlastní neomeze-

nou sílu a moc. Pak si

Mansúr př ipomněl letní

tábor, na němž strávil minulé prázdniny. Plaval po celé léto, ale

voda byla teplá, kvůli mírnému klimatu. Uvažoval a srovnával

to se studenou vodou, v níž plavou lední medvědi a bylozř ejmé, že Alláh stvoř il tato zví ř ata takovým způsobem, aby

byli odolní proti ledové vodě. Jak o tom př emýšlel, uvědomil si,

že Alláh stvoř il každou bytost s tělem ideálním pro prostř edí,

v němž žije. Tř eba velbloudi byli stvoř eni, aby př estáli vedro

pouště. Mansúrův kamarád, lední medvěd, př erušil jeho myš-

lenky:

“Mansúre, jestlipak víš, proč máme bílou nebo nažloutlou

75


78/127

barvu?”

“Ne, nevím. Nikdy jsem o tom nepř emýšlel. Pro

č?”

Medvěd vysvětloval: “Tato naše bílá barva nám zaručuje

ochranu př ed nepř áteli ve studeném ledovém prostř edí, kde

žijeme. Jsme skoro neviditelní na mílích bílých sněhových polí,

protože máme stejnou barvu.”

Mansúr byl ohromen. “Jak logické!” ř ekl. “Kdybys byl černý jako

vrána nebo barevný jako papoušek, pak by pro tebe bylo ne-možné se schovat. A to by znamenalo, že budeš často v ne-

bezpečí.”

“Ano Mansúre. Existuje tolik věcí, na které lidi nikdy nepomyslí

a které jsou zvyklí vídat. Ve skutečnosti to všechno stvoř il Alláh

podle Své božské moudrosti.”

Mansúr cítil velikou vděčnost Alláhu, za to, že mu dal schop-nost myslet a rozumět. “Kdyby si to Alláh, nepř ál, mohl bych

marnit čas v prozatímním životě ve světě nevědomosti vzhle-

dem k Jeho svrchované síle a moci,” napadlo ho.

Uvažujíc o svém rozhovoru s ledním

medvědem, Mansúr si uvědomil jak

dů

ležitý život je. Každý nový kusinformace, který získal, zvýšil

76


79/127


80/127

Alláhovým svrchovaným stvoř ením.”

Mansúr se nemohl nabažit rozhovoru se svým novým známým,ledním medvědem. Chtěl se o něm dozvědět všechno, co se

dalo zjistit. Měl další a další dotazy, které hodlal položit:

“Jaké jiné vlastnosti máš, o nichž nic nevím?”

“Nech mne př emýšlet,” ř ekl medvěd. “My lední medvědi máme

zajímavé taktiky, které používáme v létě a v zimě. Nyní uvažuj

o našem bílém kožichu, díky kterému se podobáme sněhulá-kům. Myslíš, že kdybychom si lehli do bílého sněhu, bude nás

vidět? Vezmeš-li v úvahu naši bílou barvu, pravděpodobně od-

povíš, ‘Ne, budete nepovšimnutelní,’ avšak nezapomeň, že my

lední medvědi máme černé čenichy. Naše čenichy brání, aby-

chom byli zcela zamaskovaní sněhem. Takže, co te uděláme?

Chytř e si zakryjeme čenichy př edními bílými prackami. Tak za-

kryjeme ten barevný rozdíl. Čekáme, zcela schovaní ve sněhu,

než k nám dojde naše koř ist.”

Mansúr vykř ikl úžasem: “To

je opravdu velice chytré!”

“Ano Mansúre. Medvědi

vědí, jak se zamas-kovat, jinými

78


81/127

slovy, schovat se, na sněhových pláních, poněvadž jejich srst

a sněhové pláně mají stejnou barvu. Ale jdou ještě dále a na-

padne je i zakrýt si svoje černé čumáky, které jsou jedinou

př ekážkou, protože jsou jedinou věcí, která vyčnívá na bílém

pozadí. Ovšemže jak uhodneš, není možné, aby medvěd

př emýšlel, co je tř eba udělat, kdyby se několikrát vracel z

lovu bez jídla a uvědomil si, že si musí zakrýt čenich!

Medvědi se chovají pouze tak, jak jim Alláh vnukl. Alláh je

tímto způsobem stvoř il. Nakonec oni jsou jako jiné živé by-tosti.”

Mansúr se rozhodl povědět matce cestou domů, co se do-

zvěděl o ledních medvědech a vysvětlit tvoř ivé umění Alláha

na nich viditelné. Poděkoval

svému kamarádovi za fas-

cinující konverzaci a vrá-til se za matkou.

79


82/127

J J ednoho dne Omar s otcem vstali za svítání a vydali se naryby. Omar rád pozoroval východ slunce, když byl s otcemna rybách. Ráno vypadala obloha fantasticky a východ

slunce plnil jeho srdce stejným vzrušením, a ho po-

zoroval kolikrát chtěl...

Mezitímco jeho otec měnil návnadu na háčcích, Omar

se posadil na bok jejich malého člunu a pozoroval

moř e. Najednou za sebou uslyšel hlas:

“Dobré ráno, malý kamaráde!” za-

bublalo za ním.

“Hej, tobě také dobréráno rybičko,” ř ekl

Omar. Vypadá to, že jsi

také vstala brzy a šla si

zaplavat. Vždycky mě

80

OM

R

R

YBK


83/127

zajímalo—zrovna jsem se naučil

plavat, ale vy ryby plavete od naro-

zení. Jak je to možné?”

“Abych ř ekla pravdu,” pravila rybka,

“my ryby se nepotř ebujeme př íliš po-

hybovat, abychom plavaly; jen mrskat

ocasem ze strany na stranu bohatě stačí. Žijeme si ve vodě po-

hodlně, kvůli své pružné páteř i a rozmanitým soustavám v na-

šich tělech.”

“To musí být

Date post:	05-Jul-2018
Category:	Documents
Upload:	harunyahya-czech
View:	231 times
Download:	0 times

Příběhy Pro Přemýšlivé Děti 2. Czech Čeština

Documents