1

Příručka praktických rad při zavádění nebo modernizaci orientačního systému

v nemocnicích

Autor: Bc. Michaela Žaloudková

Datum: 11. 7. 2011

2

OBSAH:

1. Účel dokumentu 3

2. Úvod 3

3. Vymezení kompetencí 4

4. Fáze tvorby orientačního systému 4

4.1 Analýza 4 4.2 Koncepce 4 4.3 Detailní plán 5 4.4 Grafické zpracování 5 4.5 Provedení 5 4.6 Odpovědnost za údržbu 5

5. Obecné rady a doporučení 5

5.1 Logistika 6 5.2 Čitelnost 6 5.3 Srozumitelnost 7 5.4 Barevnost 8 5.5 Informace a jejich úprava 9 5.6 Šipky 10 5.7 Nosiče informací 11 5.8 Celková přívětivost 13

6. Negativní prvky 13

6.1 Nevhodné umístění 13 6.2 Reklama 14 6.3 Jídelní a nápojové automaty 15 6.4 Dopravní značení v areálu zdravotnických zařízení 16

7. Závěr 17

3

1. Účel dokumentu

Dostala se Vám do rukou příručka, která obsahuje obecné rady a podklady pro zavádění nebo

modernizaci orientačních systémů ve zdravotnických zařízeních. Tato příručka je určena

zejména pro osoby, které ve zdravotnických zařízeních spravují orientační systémy a také pro

všechny ostatní, kterým orientace ve zdravotnických zařízení není lhostejná.

2. Úvod

Vedení, orientování, informování a identifikování jsou hlavní znaky funkčního řídícího a

orientačního systému. Ve zdravotnických zařízeních by se tedy na tento systém nemělo

zapomínat. Značení je ostatně – vedle architektury – první vizitkou zdravotnických zařízení.

Při tvorbě orientačních systémů v těchto zařízeních je důležité pamatovat na potřeby

zákazníka – pacienta, pro které je tento systém určen.

První s čím je pacient, návštěva konfrontována při vstupu do zdravotnického zařízení je

orientační značení. Pacient a návštěva vstupují do zdravotnického zařízení často v těžké

stresové situaci nebo mají o své rodinné příslušníky starost a nevhodné orientační značení jim

může jejich stav ještě více ztížit. Vzhledem k neznámému prostředí, a již výše zmíněné

stresové situaci, může docházet i u jedinců, kteří se jinak dobře orientují, k problému se

zorientovat.

V tomto případě může kvalitní orientační systém velkým dílem pomoci uvolněně a bez stresu

zdárně najít cestu a cíl. Člověk, který dostane jednotné a obecné informace, si v nejlepším

případě orientačního systému není ani vědom, nýbrž ho jednoduše využije.

Je dobré pamatovat, že v tomto případě je člověk – uživatel – vždy na prvním místě. Co může způsobit nedostatečné orientační značení:

U pacientů, návštěv:

� ztráta času

� stres/stísněnost

� zlost/rozhořčení

� tělesné potíže (vysoký krevní tlak, bolesti hlavy)

4

U personálu:

� neúčinné a neefektivní pracovní nasazení

� nepřímé náklady na základě přerušování práce tázajícími se návštěvníky, pacienty a

kolegy – zvýšená potřeba personálu, zhoršení kvality práce a tím možnost chyb

3. Vymezení kompetencí

Pro realizaci, modernizaci ale i údržbu orientačního systému by zdravotnické zařízení mělo

pověřit odpovědnou osobu nebo tým, která bude kvalifikovaná nebo se v dané problematice

orientuje. Zároveň bude mít k tomu odpovídající rozhodovací pravomoci. V případě, že není

vymezena kompetence jedné osobě nebo týmu, dochází často k různorodosti značení

jednotlivých klinik – vznášení individuálních požadavků, rozhodování nekompetentních osob,

rozdílnému estetickému cítění. Výsledkem může být znehodnocení orientačního systému.

4. Fáze tvorby orientačního systému

Pro přípravu skutečně funkčních orientačních systémů je nezbytná celá řada kvalifikací a

dovedností, které jen těžko ovládne jeden člověk. Jde zejména o propojení teoretických

znalostí, ale také sociologii, psychologii a o znalosti daného zdravotnického prostředí. Každé

zdravotnické zařízení zaměstnává tyto odborníky a bylo by tedy na místě, těchto odborníků

využít.

4.1 Analýza

První krokem je zhodnotit současný stav orientačního značení. Sestavit opatření, která jsou

nezbytná ke změně systému.

4.2 Koncepce

Navrhnout logistiku cest po areálu, propojení mezi jednotlivými pavilóny, klinikami,

odděleními, návaznost značení, stanovení mezníků jak interiérových tak i exteriérových.

Navrhnout barevné rozvržení, typografii a piktogramy.

5

4.3 Detailní plán

Detailní rozpracování navržených cest a možné nalezení kritických míst samotného návrhu,

rozvržení umístění jednotlivého značení. Výběr vhodného systému ukazatelů, odhad nákladů.

4.4 Grafické práce

Vizualizace grafického a obsahového provedení v souladu s pravidly pro vizuální orientační

značení (typ písma, barevné provedení, čitelnost…), zhotovení orientačních plánů,

vypracování piktogramů v souladu s mezinárodní normou.

4.5 Provedení

Samotná instalace orientačního značení. A provést kontrolu před uvedením orientačního

systému do provozu, zda tento systém plní svou funkci.

4.6 Odpovědnost za údržbu

Orientační systém bude funkční tehdy, pokud bude udržován/kontrolován a doplňován dle

stávajících změn. Je vhodné si předem stanovit, zda zdravotnické zařízení je schopno údržbu

provádět samo nebo zda je nutné využít služeb externí firmy.

5. Obecné rady a doporučení

Architektura a orientační systém budovy se navzájem ovlivňují. V nejhorším případě může i

nejlepší orientační systém být neúčinný, když architekturou zdravotnického zařízení je

způsobena nepřehlednost možného vedení cest (přestavby, modernizace atd.).

Pavilóny, budovy by se měly, co se týká jejich designu (barevné omítky…), odlišovat a měly

by uživatelům udávat opěrné body k orientaci. Vyčnívá-li nějaká budova v centru zařízení

oproti ostatním budovám, vzniká pro uživatele pevný orientační bod, tzv. mezník.

Tyto mezníky lze využít jako:

� Záchytný bod (člověk ví, že se nachází na správné cestě/zpáteční cestě)

� Hodí se pro písemné a také pro ústní popisy cesty

� Okamžité zorientování při opětovné návštěvě

6

5.1 Logistika

Logistika v nemocnicích má oproti jiným zařízením určité zvláštnosti. Ve zdravotnických

zařízeních existuje již velmi dobře propracovaný materiálový tok, ale na tok pohybu pacientů,

který zahrnuje příjem do nemocnice, čekání, přesuny pacientů po areálu aj., je stále

zapomínáno. Cílem každého zdravotnického zařízení by mělo být vytvoření takového

orientačního značení, které zabrání bloudění pacientů mezi jednotlivými ambulancemi,

odděleními, klinikami a tok pacientů zjednoduší/usměrní. Celkově by tedy mohl dobře

navržený orientační systém zkrátit čas pacientů, který jsou nuceni trávit v nemocnici. V tomto

případě je vhodné k dobře vytvořenému statickému značení použít i podpůrné prostředky

v podobě plánků.

5.2 Čitelnost

Čitelnost písma, činí ve zdravotnickém zařízení časté problémy. Je tedy na místě uvést pár

pravidel, která jsou důležitá při vytváření orientačních značení.

Nejčitelnější jsou takové písmové znaky, které nejsou ani příliš jednoduché, kdy se málo

vizuálně odlišují, ani příliš složité, kdy jejich čtení vnímatele příliš zaměstnává a zdržuje.

Z hlediska výběru typu písma proto není dostatečně čitelné ani písmo zdobené.

Na čitelnosti se podepisuje také síla tahů písmového znaku. Příliš tenké písmo zaniká v ploše,

zejména při čtení z větší dálky, u příliš tučného se opticky slévají některé detaily, což vede

k těžšímu rozlišování.

Porovnáme-li rozdíl čitelnosti mínusek a verzálek (malých a velkých písmen), vidíme, že

mínusky jsou čitelnější, neboť se mezi sebou více liší tvarem, výškou i usazením na dotažnici.

abcdefghijklABCDEFGHIJKL Tvarová odlišnost písmových znaků a odlišnost jejich usazení v písmové osnově jsou pro

funkčnost velmi důležité proto, že mají vztah ke dvěma základním principům čtení textu.

Slova totiž máme ve vizuální paměti zafixována jako vizuální celky charakterizované jednak

tvarem celkového obrysu včetně jeho délky, jednak tvarem krajních (úvodních a závěrečných)

hlásek, či skupin hlásek. Při čtení paměť přikládá k pozorovaným slovům takto vytvořené

matrice a srovnává je s tím, co oko vidí. Následně pak mozek rozhoduje o tom, jaké slovo

vnímá, také podle celkového významového kontextu věty (vět). Čím výraznější jsou uvedené

dva typy výrazu slova, tím rychleji a s menším počtem omylů čtení probíhá.

7

K nejčastějším prohřeškům proti čitelnosti patří:

� užití příliš dekorativního typu písma

� užití verzálek namísto mínusek

� užití deformovaného zúženého písma

� užití písma s příliš uzavřenými tahy

� užití malých nebo nepravidelných mezer mezi znaky písma

� malá vzdálenost nápisů a symbolů od lemů tabulek

� zbytečné vkládání symbolů do rámečků

� užití čárových symbolů s nečitelnými detaily

� neschopnost usadit kontrastní lem na samotný okraj tabulky

5.3 Srozumitelnost

Zásadní problém pro srozumitelnost představuje užívání odborných termínů a zkratek.

Lékařská terminologie nemusí být každému pacientu srozumitelná. České ekvivalenty si

pamatujeme lépe a jsme schopni si pod tímto pojmem rychleji vybavit rovnocenný pojem

v lékařské terminologii. Užívání zkratek je také v tomto případě zcela nepřijatelné. Sebevětší

nedostatek místa nemůže být důvodem pro používání zkratek, které nejsou zcela obecně

známé.

Příklady náhrad lékařské terminologie za ekvivalent:

Centrum primární péče – centrum základní péče

Dermatovenerologická klinika – klinika kožních a pohlavních chorob

Geriatrická klinika – klinika chorob ve stáří

Interní klinika – klinika vnitřních chorob

Klinika respiračních nemocí – klinika dýchacích chorob

Klinika kardiovaskulární chirurgie – klinika srdeční a cévní chirurgie

Klinika kardiologie a angiologie - klinika srdečních a cévních chorob

Klinika gastroenterologie a hepatologie – klinika trávicích a jaterních chorob

Klinika nefrologie – klinika pro choroby ledvin

Oddělení otorinolaryngologie (ORL) – ušní, nosní krční oddělení

Psychiatrická klinika – klinika duševních chorob

8

5.4 Barevnost

Použití barev ve zdravotnickém zařízení je velmi diskutovaným tématem. Provést celkové

barevné rozlišení jednotlivých klinik je velmi finančně nákladné a v některých nemocnicích

zcela nerealizovatelné (většinou v tom případě, kdy nejsou jednotlivé kliniky pohromadě).

Vhodnou variantou, jak použít barevného rozlišení ve zdravotnických zařízeních je použití

teplých odstínů barev, kterými jsou rozlišena jednotlivá podlaží. Barevné rozlišení však

nemusí být použito po celých stěnách (barevné označení pruhem – každé patro by mělo svůj

barevný pruh). Těchto barevných prvků lze pak použít i v orientačních cedulích.

Je třeba si pamatovat, že tvorba orientačních systémů pro uzavřené areály podněcuje některé

neprofesionální autory k vymýšlení „nezávislých“ barevných variací.

Barevné orientační systémy a jejich nevýhody:

� vysoké náklady

� při slabém osvětlení je nebezpečí, že budou barvy zaměněny

� u lidí s barvoslepostí nebo poruchou vidění barev barevný orientační systém odpadá

(nejčastěji se vyskytuje červeno-zelený barevný „šum-porucha“ (8%mužů, 4% žen))

� barvy vyblednou s různou silou, takže zvláště při technické údržbě popř. obnově tabulí

vyvstávají problémy.

9

Rozhodne-li se zdravotnické zařízení vytvořit barevné orientační značení, barevná škála je

neomezená, ale neměla by obsahovat červenou barvu, která je používána v těchto případech:

Pokud provedeme v daném prostoru více nebo všechny informační prvky v červeném odstínu,

zrušíme tak možnost zvýraznění těch, které jsou životně důležité při nebezpečí. Dále je

důležité nezapomínat na optimální kontrast mezi objektem a pozadím, tedy symbolem a

plochou, do níž je text, symbol nebo znak vložen.

5.5 Informace a jejich úprava

Protože člověk dokáže pojmout a zpracovat jen omezené množství informací, vyvstává otázka

jaké množství informací je pacient, návštěva schopna unést a zpracovat. Pro orientaci se

udává, že počet údajů na jedné ceduli je od tří do pěti cílových informací.

Z toho vyplývají následující zásady:

� Srozumitelnost před úplností

� Optická rozdílnost informací podle důležitosti

Řazení informací do skupin umožní oku informace rychleji přečíst. Přitom je třeba dát pozor,

aby informace na cedulích byly pozorovány v následujících pořadích:

� Barva a forma

� Piktogramy (ukazují pozorovateli, čeho se vyvarovat, co je zakázáno,...)

� Verbální informace

vyvarovat se podobně psaným/vyslovovaným pojmům

Slova, která vypadají podobně, jsou často zaměňována, tudíž může dojít, k dezorientaci při

hledání cíle. (např. ortopedie, onkologie …). Pokud musíme podobně psané názvy klinik

umístit na jednu navigační tabuli, je vhodné podobnost slov graficky od sebe odlišit.

zákaz

nebezpečí

10

5.6 Šipky

Šipky patří k nejčastěji užívaným symbolům. Jejich pomocí lze znázorňovat různé jevy, které

mají vztah ke směrům a souřadnicím. Užití šipek proto vymezuje zvláštní mezinárodní norma

ISO 4196.

Užívá se k orientaci při pohybu člověka nebo dopravních prostředků v prostoru.

Příklad směrovky, únikové cesty, semafory ap. Tvar má název "belgická šipka".

Souhrnné znázornění poloh šipek, které lze použít při značení pohybu v terénu na svislé

tabule:

�

vpřed nebo nahoru

� vlevo vpřed nebo nahoru – obdobně vpravo �

vlevo vpravo �

� zpět doleva nebo dolů – obdobně vpravo �

dolů vpřed nebo přímo zpět nebo dolů zpět

„Sklopné pravidlo“: používané na základech-prvcích značení cest, např. symboly ukazatelů směru.

Hroty šípů- šipky ukazují na příslušný směr pohybu

11

5.7 Nosiče informací

Při vytváření informačních nosičů je vhodné pamatovat nejen na vzhled, ale i na obsah,

kterým příjemci něco sdělujeme. Je důležité pamatovat na to, že množství textu a jeho

uspořádání – informace, které spolu souvisejí, nutno vždy umístit k sobě či barevně sjednotit.

Popsat vždy jen jednu cestu k cíli (žádné alternativní nebo paralelní cesty).

Při výběru a tvorbě vhodného nosiče nezapomínat na tvar, velikost, materiál, kvalitu povrchu,

barvu, kontrast a jas.

Při umisťování informačních nosičů pamatovat na následující body:

� pozorovací vzdálenost,

� dostupný čas pro čtení,

� úhel pozorování,

� světelné podmínky.

12

Příklad možných informačních nosičů:

Místo a způsob umístění Typ cedule Příklad

Stěna (plochá, vertikální, vyčnívající)

Křídlové, vlajkové cedule

Nástěnná cedule

Strop (visící)

Zavěšená cedule

Podlaha (podpůrný orientační systém)

Interiérový totem

Exteriérový hvězdicový rozcestník

13

Jedna z možností, jak testovat čitelnost

5.8 Celková přívětivost

Zdravotnická zařízení by neměla zapomínat na celkový dojem prostředí. Lidé, kteří navštíví

zdravotnické zařízení, mnohdy nevnímají kvalitu přístrojů, kterými jsou vyšetřováni, ale

celkovou přívětivost a pocit pohody. Vhodné úpravy areálů, čistota a přívětivé informační

centrum, kde jsou lidem podávány přesné informace, kvalitní, jednoduché a hlavně funkční

orientační značení, to vše by v dnešní době mělo být samozřejmostí. I přesto, jsme se při

konfrontaci se skutečností s těmito body někdy nesetkali.

Tímto bych ráda apelovala na všechna zdravotnická zařízení u nás, aby při své prezentaci na

trhu nezapomínala, že i pacient je klient, který si vybírá. A i samotné uvítání, které by mohlo

být umístěno u vchodu do areálu, by mělo svůj význam.

6. Negativní prvky

Zde uvádíme časté prohřešky, se kterými se v praxi bohužel často setkáváme.

6.1 Nevhodné umístění

Informační nosiče jsou často nevhodně umístěny – např. na křídla dveří, která se otevírají a

v horším případě bývají stále otevřená, čímž se stává informační nosič nefunkčním.

Informační nosiče jsou umístěny nízko, s malým textem. Na jednom místě jsou podávány

14

informace v několika podobách, nepřehledně – působí spíše chaoticky, než informačně (viz.

Obrázky níže)

Obrázek č. 1 Vchodové dveře Obrázek č. 2 Vchodové dveře z druhé strany

Obrázek č. 3 častý nešvar našich nemocnic

6.2 Reklama

Rádi bychom hned na začátku uvedli, že si uvědomujeme, že umístění reklamy ve

zdravotnickém zařízení s sebou přináší určité finanční zisky pro dané zařízení. Ovšem

umístění, velikost a podoba reklamy by neměla být na úkor orientačního a informačního

systému nemocnice.

V praxi se bohužel setkáváme, že reklamy jsou nevhodně umístěny – v oblastech mezníků,

kde by měla být pozornost věnována pouze orientačnímu značení. Je vhodné se zamyslet nad

15

druhem a podobou reklamy. Ve zdravotnických zařízeních by měla být reklama umístěna tak,

aby nerušila vnímání informačních nosičů. Pro takovou formu by bylo vhodné umístění

reklamních totemů, které by obsahovaly reklamní materiály.

6.3 Jídelní a nápojové automaty

Při umístění těchto automatů je tomu podobně, jako u bodu výše. Automaty jsou umístěny

v těsné blízkosti (viz. obrázek č. 5), či dokonce z části zakrývají informační nosiče. Je tedy

vhodné dbát na jejich umístění – tedy dodržet rozsah zorného pole, který v tomto případě činí

120o (viz. obrázek č. 4)

VODOROVNÝ ROZSAH ZORNÉHO POLE:

20°- optimální zorné pole

60°- normální zorné pole

120°- funkční zorné pole (umožňuje optimální prostorový vjem)

180°- maximální zorné pole

220°- zorné pole pohledové a obhledové (dosažitelné otáčením očí a hlavy, bez

otočení těla)

Obrázek č. 4 Ukázka vodorovného rozsahu zorného pole (Zdroj T. Fassati)

16

Obrázek č. 5 Umístění informačních nosičů versus automaty

6.4 Dopravní značení v areálu zdravotnických zařízení

Dopravní značení v areálech nespadá do kompetencí zdravotnických zařízení, nýbrž se touto

problematikou zabývají dopravní inženýři. Ve spolupráci s touto kompetentní osobou

doporučujeme vyřešit množství dopravních značek, které jsou v některých nemocnicích na

každých dvou metrech. Pokud tento problém nelze vyřešit sníženým množstvím dopravních

značek, navrhnout a hlavně správně umístit v areálu zdravotnického zařízení takové orientační

značení, které by se s dopravním značením nerušilo.

Obrázek č. 6 v této nemocnici použily modré barvy k označení pavilónu, tudíž z dálky dochází

ke splynutí s dopravním značením

17

7. Závěr V České republice i v zahraničí jsme se nesetkali se žádnou koncepcí na orientační značení ve

zdravotnických zařízeních. I přesto převážná část zahraničních zdravotnických zařízení má

orientační systémy a celkovou přívětivost na mnohem vyšší funkční úrovni.

Během vlastního šetření jsme zjistili, že v zahraničí existují firmy, které provádí

zprostředkovatelskou službu, mezi nemocnicemi a designéry. Tyto firmy zaměstnávají řadu

odborníků – architekty, projektanty, odborníky na logistiku, psychology, designéry, kteří

kompletně navrhují logistiku cest, orientační a informační značení. Po dobře zpracovaném

návrhu dohlížejí na designérskou firmu, která jejich projekt realizuje.

Vzhledem k tomu, že v České republice chybí tyto firmy a jejich funkci přebírají pouze

designéři nebo amatéři, kterým někdy chybí dostatečná odborná průprava, jsou takto navržené

orientační systémy mnohdy nefunkční.

Touto obecnou příručkou jsme chtěli ukázat všem, kteří se danou problematikou ve

zdravotnických zařízeních zabývají, čeho se vyvarovat a co neopomenout při realizaci

orientačního značení.

Rádi bychom také uvedli citaci z literatury, ze které jsme čerpali:

„Zatímco amatérská tvorba se tradičně vyznačuje nízkou komunikační i

estetickou kval itou, profesionálové často upřednostňují kvalitu stylu před

kvalitou č i telnosti a srozumitelnosti .“

Citace: T. Fassati

Je tedy dobré mít na paměti, že funkčnost, čitelnost a srozumitelnost jsou prvky, které

v orientačním značení ve zdravotnických zařízeních by měly být vždy na prvním místě.

Odkazy/použitá literatura:

-

-

-