Příspěvek k dějinám censury za arcibiskupa Antonína Brusa

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Příspěvek k dějinám censury za arcibiskupa Antonína BrusaAuthor(s): Joachim de Novadomo, Mikuláš Walter and Oswald z ŠenfelduSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 32, Čís. 3/4 (1905), pp. 258-271Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23439403 .

Accessed: 15/06/2014 11:57

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.2.32.96 on Sun, 15 Jun 2014 11:57:51 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23439403?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


258 F. Tischer:

mým nepěstované, dosti samostatně zpracovávající cizí podněty

jednotícím vše názorem a psaný jazykem, jenž měl doháněti bo

haté a nesnadno napodobitelné názvosloví idealistické filosofie.

To vše sic jen seslabuje výtku, že spis je nepropracován, slo

hově neurovnán a v tisku neprohlédnut pečlivě, ale na druhé

straně zase ospravedlňuje výklad o díle, jež chtělo naše mluv

niclví uvésti v nové dráhy.

Shrnuji výtěžky rozboru takto: ve spise nacházíme

filosofa v grammatice, oddaného stoupence idealistické filosofie, zvláště Hegelovy, a zároveň bona fide i učení církevního; filosofa

ne prostého vlivu domácího, Kollárova a Šafaříkova slovanství;

snílka, jenž ani tu nezapomíná toho. co činí milý jeho rys, vět své filosofie o cíli vývoje lidského, o království božím na

zemi, Schellingovských snů o církvi lásky sjednocující lidstvo,

jimiž byl sílen v klamném mínění o své právo věrnosti; horo

vatele pro své pomysly zaujatého tak, že až přezírá skutečno

a nedohlédá ho v celé jeho složitosti, že mizejí mu hranice mezi

bá=něním; vědeckým odborniclvím a filosofováním; konstruktéra

beze zvláště velikých schopností konstrukčních a autokritiky,

ztrácejícího při práci nezcela jasně pojatý plán na vlastní pří stavek k systému, jehož hlavní zdi vybudovala tvůrčí síla Hege lova a k jehož dostavbě zůstavila všeobecné pokyny.

Snad pro svou nepropracovanost nešla kniha ani zvláště

na odbyt, ač byla v naší literatuře pokusem svého druhu

vskutku novým, ač byla kusem tak svou dobou vytoužené » ná

rodní» české filosofie, ač byla kritikou vlídně přijata1).

(Pokraíování. )

') Nakladatel r. 1852 a 1853 daroval Moravské Ná rodní Jednotě celkem 240 výtisků, patrně neprodatelný zbytek nákladu. Výbor je svěřil knihkupectví Bušákovu a Irrgangovu, aby je rozdalo starším údům Jednoty, kteří by dosud knihy neměli a o ni žádali (vyhláška ředitelství Mor. Nár. Jedn. 23./VIII. 1852, ot. v Mor. Nár. Listě 1852 str. 285, a zpráva o měs. schůzi výborové M. Nár. Jedn. 9./IV. 1853 v Mor. Nár. Listě 1853 str. 119).

Archiv literárně historický. XV.

Příspěvek k dějinám censury za arcibiskupa Antonína Brusa.

Podává Fr. Tischer, kníž. arcib. konsistorní archivář.

Když Antonín Brus z Mohelnice na stolec arcibiskupský v Praze dosedl, svěřena jemu censura knih od císaře Ferdinanda I., o čemž zpraven přípisem z kanceláře české ze dne 30. září



Archiv literárně historický. 259

1562 1). Arcibiskup Antonín ujal se svědomitě a horlivě úřadu

naň vzneseného a pilný dozor měl na impressory a knihaře, kteří v městech Pražských knihy tiskli a prodávali. Mistři kni

haři Pražští obrátili se s žádostí k císaři Ferdinandovi I., aby

výsady cechu jejich chránil a je potvrditi a upevnili dal, aby

postranné krosnaře a prodavače knih zapověděných, nejvíce z ci

ziny přinesených, vyzdvihovat! a ten neřád jim zastavovati mohli.

Prve než bísař artikule cechu knihařského potvrdil, dotázán

arcibiskup Antonín o dobrozdání -). Zvláštní péče věnována tisku bible. Privilegium k tisknutí

bible udělil císař Ferdinand I. dne 25. února 1562 slavnému

knihtiskaři Jiříkovi Melantrichu z Aventýnu s tou podmínkou,

aby prve než ji tisknouti bude, arcibiskupu Antonínu k přehléd nutí a korrigování předložena byla a tou výsadou, že jiný knih

tiskař ji do dvanácti let tisknouti pod pokutou nesměl3). Nařízení císařských pro impressory během času nedosti

dbáno; proto arcikníže Ferdinand obnovil nařízení císařské listem

všem třem městům Pražským zaslaným ze 17. června 15G4,

aby knihy, spisy a traktáty bez vědomí arcibiskupa Pražského

netiskli a zvláště připomíná tisk nového vydání bible 4). Podobně

připomenul všem třem městům Pražským 4. července 15645) rozkaz císařský i arcibiskup Antonín Brus. Než arcibiskup rád

a ochotně zastal se práva knihtiskařů, byl-li některý v živnosti

své zkracován. Impressor Šebestián Oks, měštěnín Starého Města

Pražského, obdržel privilegium od císaře Ferdinanda I., aby

žádný knihy, které by tiskl, po něm přetiskovati nesměl. V roce

1564 hotovil se svým nákladem tisknouti minucí a pranostiky učení Krakovského na budoucí rok 1565. Tu však Alexander

z Oujezda, poddaný p. Václava Haugvice v Litomyšli, beze všeho

svolení chtěl minucí a pranostiky učení Krakovského po Šebe

stiánu Oksovi tisknouti dáti. I zastal se Oksa arcibiskup Antonín

psaním na p. Václava Haugvice z 28. září 1564 s žádostí, aby Alexandrovi z Oujezda poručil, aby Oksovi v imprimování mi

nucí a pranostiky Krakovské překážky nečinil6). Než brzo sám

řečený impressor Šebestián Oks léta 1565 nějaké básně a no

viny o Maltě bez svolení arcibiskupova tisknouti dal; za trest

opatřen vězením pro výstrahu ostatním impressorům7). V témž

roce ujal se cizozemského impressora Antonie 8).

Když nastoupil vládu císař Maximilian obrátil se na něho

arcibiskup Brus zvláštní žádostí, aby dekret stran impressorů,

') Příloha I.

2) Příloha II.

s) Příloha III.

4) Příloha IV.

5) Příloha V.

6) Příloha VI.

') Příloha VII.

8) Příloha VIII. 17*



260 F. Tischer:

třem městům Pražským zaslaný, obnovil. Císař Maximilián roze

slal po Čechách otevřené mandáty, jimiž zakázal zvláště přiná šení knih a traktátů z Norimberka a Norimberéanům impressí českou zastavil. Impressorům/ Pražským dovolil tisknutí knih se

svolením a přehlídnutím arcibiskupovým. Mimo otevřené man

dáty z 2. dubna 1567 dal o obnoveném nařízení císař vědomost

arciLiskupu Antonínovi i impressorům dvěma recessy ze dne '26.

dubna 1567 1), dávaje tak odpověď na prosbu arcibiskupovu ze

13. března 1567 o obnovení a potvrzení rozkazu o censuře pro knihtiskaře 2).

Když se knihtiskař Jiří Melantrich hotovil nové vydání biblí české roku 1568 tisknouti, připomenul mu arcibiskup psa ním ze dne 14. ledna 1568, aby dle rozkazu císařského nový tisk jemu k přehlídnutí a korrigování předložil; při tom dotazuje se jej, zdali by se Postillam Feri tisknouti podvolil.3) Než Jiří Melantrich biblí arcibiskupovi k přehlídnutí nepředložil, takže

z kanceláře české listem z 26. července 1568 na povinnost svou

upomenut býti musel4). Také jiní impressoři, nevšímajíce si mandátu císařského,

mnohé spisy a traktáty a jiné věci bez přehlídnutí a vědomí

arcibiskupova tiskli; proto císař Maximilián dne 30. května 1570

rozkaz svůj obnovil 5). Roku 1573 přimlouvá se arcibiskup Antonín u p. Jana

Novohradského z Kolovrat za propuštění z vězení papírníka Be

dřicha Fraie aspoň na "dvě neděle, aby Jiříkovi Melantrichu

z Aventýnu papír uchystati mohl k tisku znamenité knihy, »jíž

jest v Cechách nikda ještě v jazyku českém rovna nevyšla« 6). Dekret o censuře knih došel obnovení a stvrzení císaře

Rudolfa II., jakž o tom svědčí dva dekrety císařské, první určený

impressorům a druhý arcibiskupu Antonínu7).

Vydávaje poznovu biblí nezachoval se Jiřík Melantrich dle

rozkazu císařského o censuře arcibiskupové — ne zcela svou

vinou, zaviniliť opomenutí rozkazu toho dva kompositorové bible — ;

tu pohrozil jemu arcibiskup zavřením a zapečetěním knihtiskárny. Jiřík Melantrich omlouvá se arcibiskupovi listem svým z 8. června

1577 s prosbou, aby mu nemocnému a pro smrt manželky za

rmoucenému toho posměchu v jeho starosti činiti nedopustil8). Ještě v roce 1579 viděl se arcibiskup Antonín nucena

připomenouti Staroměstským, aby impressorům po vůli císařské

znovu na paměť uvedli, že nemají spisy rozličné, v českém i ně

') Přílohy IX., X. a XI.

') Příloha XII. 3, Srv. Borový, Antonín Brus 79. — Příloha XIII.

') Příloha XIV.

5) Příloha XV.

6) Příloha XVI.

') Přílohv XVII. a XVIII.

8) Příloha XIX.




meckém jazyku sepsané, proti zřejmému rozkazu císařskému bez

vědomí a přehlídnutí arcibiskupova tisknouti; jmenovitě připo míná knihtiskaře Jiříka Dačického, který kacířský katechismus

tiskl, k němuž se prve ani nyní stavové v království tomto ne

přiznávali a nepřiznávají x).

Přílohy.

I.

Jakož jest JMt římský císař, a uherský, český oc král,

pán náš nejmilostivější to naříditi a všem impresoróm v městech

Pražských poručiti ráčil, aby nic vuobec netiskli, leč by toho

prve osobám k tomu od JMti Císařské zřízeným k přehlídn[o]utí

podali. I poněvadž z vuole Pána Boha víemohúcího arcibiskup

Pražský jest volen, i také na stolici arcibiskupství Pražského jest dosedl: ráčí J.Vlt Císařská takové přehlídnutí z předešlých osob

k tomu nařízených snímati a jim dotčeným impresoróm porou

četi, kdyby kdy co takového cožkoli tisknúti aneb imprimovati

chtěli, aby to dotčenému arcibiskupu Pražskému k přehlídn[o]utí Každého času dodávali a. nic bez přehledn[o]utí jeho vuobec a

γ známost netiskli. Jináče nikoli nečiníce, pod pokutami předešle od JMti Císařské na to uloženými.

Actum na hradě Pražském v kancelláři České JMti Císařské

v středu po svatém Michalu archandělu leta oc 62.

Joachim de Novadomo, S. R. Bohemie Cancellarius.

S(igismundus) Heldt (de Kement), Vicecancellarius.

II.

Nejjasnější a najnepřemoženější císaři a králi, pane, pane náš nejmilostivější! Vaší Císařské Milosti oznamujeme, kterak

naši předkové knihaři předešlých časuov vstoupivši do raddy

před slovutné a vzáetné poctivosti pana purgmistra a pány Sta

rého Města Pražského oznamujíce a předklá[dají]ce mnohé ne

dostatky býti v městech Pražských při těch, kteří vjbchody a

živnosti své vedou v knihách, prodaji a vázání jich, žádali, aby

jim také, jako i jiným obchodníkům od dotčených pana purgmistra a pánův pořádné bratrstvo a cech vejsadní vysazen býti mohl,

aby tudy společnost podstatnější a řád od vrchnosti zřízený stá

lejší a trvanlivější byl, což jsou na onen čas za živností svých

podle běhu' let s jistým vyměřením na panu purgmistra a páních

') Příloha XX.



262 F. Tischer:

žádajíce obdrželi. Že pak těchto let našich mnozí se nacházejí, kteříž se tomu řemeslu podle pořádku cechovního vyměření ne

učivše, nad vyměření a vejsady cechu našeho, nám na velikou

ujmu a záhubu, skrze nepořádné prodaje hostinských knih mnoho

zlého činí tím způsobem, když někdy jaké nové knihy české,

latinské, německé buď v Moravě neb z sektky pikhartské povsta

nou, ty do tohoto království slavného Českého na zádech v put nách neb v kruosnách přinesouc po městech, městečkách všech

nám na potupu a zlehčení i na ujmu velikou našich živností

po domích hauzarujíce a nosíce, svobodně a směle prodávají, čehož my podle vyměření a vyhlášení cechu a bratrství našeho

žádným způsobem, majíce na to i závazky veliké, zastaviti a pře trhnouti nemůžeme, nýbrž chtíce řádu, ještě sobě i posměch způ

sobíme, nebo skrze takové nepořádné prodaje mnohdykrát veliké

tižkosti o[d] vrchnosti Vaší Císařské Milosti na nás se hrnou a

přicházejí a my na svých chudých živnůskách velmi tižce hyneme. ťrotoz v asi LusarsKe Milosti poKorne a pomzene pro rana

Boha žádáme, žj nad námi Vaše Císařská Milost svou ochrannou

ruku držeti a nám cecha našeho od pana purgmistra a pánův Starého Města Pražského potvrditi a upevniti ráčíte, abychom vedle ustanovení a vyměření těch v pořádku našem artikulův

svobodně a pořádně užívati mohli; nebo s velkým o nás do

mnění a nám na skázu ty prodaje mnohých kněh nesvobodných a zapověděných činí, jakoby skrze nás do země vnášeny nebo

voženy byly, jeíto my nic neprodáváme, aby, co z jiných zemí

přivezeme, nám nebylo ohledáno. A tak z těch příčin, najmilosti

vější císaři, ponížené prosíme, že mezi námi řádu toho milostivě

potvrditi a ty postranní, nepořádné krosnaře a prodavače abychom

vyzdvihovali, a ten jim neřád zastavovati mohli, dopustiti ráčíte.

Odpovědi milostivé od Vaší Císařské Milosti s ponížeností pro

síce, čekáme. Vaší Císařské Milosti věrní poddaní starší i jiní mistři pořádku knihařského.

Jeho Císařské Milosti ponížená prosba od mistrů

knihám Pražských.

Na rubu listu psáno:

JMt Císařská poroučet! ráží panu arcibiskupu kostela Praž

ského, aby v tyto (artikule) pořádku knihařů Pražských nahlídl

a JMti Císařské zdání své oznámil, pokudž by JMt Císařská

jim těch pořádků slušně potvrditi moci ráčil. Actum 4. Octobris

A± DC 62

III.

My Ferdinand, z Boží milosti volený římský císař, po všecky

časy rozmnožitel říše, a uherský, český, dalmatský, charvatský oc

král, infant v Hišpanii, arcikníže rakouské, margkrabě moravský, lucemburské q. slezské kníže a lužický margkrabě oc




Oznamujem tímto listem všem, že jsme od Jiříka Melan

tricha z Aventýna, měštěnína v Starém Městě našem Pražském, se vší ponížeností prošeni, abychom jemu Biblí Geskú, totiž Starý a Nový Zákon znovu s ozdobnými figurami tisknouti a imprimo vati dopustiti ráčili. Kdež nahlédše my k přímluvám nejjasněj šího knížete pana Maximiliana druhého, římského, uherského a

českého oc krále, arciknížete rakouzského, margkrabí moravskýho, lucemburského a slezského knížete a lužického margkrabí oc

syna našeho nejmilejšího, jeho lásky, kteréž sou se k nám za

něho dály a na pokornú prosbu jeho, i také že lidu obecnému

tím nemálo k spasení jich, čtouce zákon Boží, poslouženo bude, s dobrým rozmyslem naším, jistým vědomím, mocí královskou

v Čechách, s raddou věrných našich milých, dotčenému Jiříkovi

Melantrichovi k tomu jsme povoliti ráčili a tímto listem povo

lujem a toho dopouštíme, aby túž Biblí neboližto Starý a Nový Zákon s figurami ozdobnými, jakž nahoře dotčeno, tisknouli a im

primovati dáti mohl. Však aby týž Jiřík Melanlrich, což tak tisk

nouti a imprimovati hude, prve to duostojnému Antonínu, arci

biskupu Pražskému, věrnému našemu milému, k prohlídnutí uká

zal a bez vědomí jeho arcibiskupa nic opravovaného neimpri moval a netiskl. Při tom jemu tuto další milost činíce, aby ni

žádný v království našem Českém a v jiných zemích našich tako

vou Biblí Česku mimo téhož Jiříka Melantricha do dvanácti let

pořád zběhlých tisknouti a imprimovati nesměl a moci neměl

pod pokutú propadení polovici těch biblí tištěných do komory naši císařské a druhů polovici témuž Jiříkovi Melantrichovi, a to

tolikrát, kolikrát by se toho kdo dopustiti směl a dopustil. Protož

přikazujem přísně všem poddaným našim ze všech štavuov krá

lovství našeho Českého a jiných zemí našich k němu příslušejí

cích, abyšte častopsanébo Jiříka Melantricha při této milosti naší

císařské jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jemu v tom překážek nečiníce ani komu jinému činiti dopouštějíce

pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské a propadení vejš dotčené pokuty. Tomu na svědomí pečeť naší císařskú k tomuto

listu přitisknúti jsme rozkázali ráčili. Dán v městě našem Vídni

v pátek před nedělí postní, jenž slově Invocavit, leta božího tisí

cího pětistého šedesátého čtvrtého a království našich římského

třidcátého čtvrtého a jiných třidcátého osmého.

Ferdinand

Mikuláš Walter.

IV.

Jisté poručení JMti arciknížetcí všem třem městuóm Praž

ským z strany tisknutí kněh a knihařuóv.

Ferdinand arcikníže oc



264 F. Tischer:

Poctiví a opatrní věrní naši milí! Zprávu miti ráčíme, že

by v městech Pražských mnohé knihy, spisy, traktáty bez vě

domí a povolení osob od JMti Císařské, pána a otce našeho nej

milostivějšího, k tomu nařízených tištěny býti a od kněhařuóv

prodávati se měly, a také že by i Biblí Česká znovu se tisknúti

a na světlo vydati chtěla. I nechtíce my toho dopustili, aby co

toho kdo o své ujmě tisknouti a prodávati měl, na místě JMti

Císařské vám přístně poroučíme, abyšte to po všech městech

Pražských mezi impressory skutečně nařídili a opatřili a jim

přístně pod uvarováním JMti Císařské i našeho skutečného trestání

rozkázali, aby bez vědomí duostojného knížete a pána Antonína,

arcibiskupa Pražského, JMti Císařské raddy a apoštolské stolice

legata, věrného našeho milého, ovšem nic zhola tištěno nebylo,

nýbrž prve všecko jemu ukázáno a dodáváno, a potomně s pře hlídnutím a povolením jeho bude motci ten, komuž to náleží, svobodně tisknouti a prodávati; jináče nikoli nečiníce. Datum na

hradě Pražském v sobotu po svatým Vítě (17. Junii) Anno oc 64.

[Missivae bohemicae 1564—67 fol. 34_b et

v.

Všem třem městuóm Pražským rozdílně psáno z strany kniha

řuóv a impressoruóv.

Slovutné a vzáctné poctivosti přátelé naši milí! JMt Císař

ská, pán náš nejmilostivější, ráčil jest nám v přítomnosti nejjas

nějších knížat a pánův panuóv Ferdinanda a Karla, obou[ch] arciknížat Rakouských i jiných na onen čas, když jest nás za

arcibiskupa Pražského přijití a vyhlásiti ráčil, obzvláště milostivě

poručiti své bedlivé zření a péči míti z strany knihařuóv η osob

těch, kdeříž zde v těchto městech Pražských netoliko knihy

tisknu, ale i prodávají a obchody svý v tom mají, aby bez ohle

dání, uvážení a jistého našeho povolení žádné knihy se netiskly ani neprodávaly, podlé kteréhožto milostivého poručení JMti Cí

sařské sme až posavad jiné naděje k těm osobám a knihařuóm

nebyli, než že se v tom poslušně zachovají. Ale dochází nás jistá

zpráva, že někteří z těch knihařuóv netoliko bez opovědí a po volení našeho knihy prodávají, nýbrž i některé traktáty, kderý by dostatečného korigování a opravení potřebovaly, sú tisknouti a na

prodaj vynésti dali, nám nic neoznámivše. I poněvadž pak takové

jejich předsevzetí netoliko proti jistému poručení a nařízení JMli

Císařské, ale i k nemalému posměchu národu našemu českému, takové nepořádné a nedostatečné knihy a traktáty tisknuti a

prodávati při jiných lidech, kdeřížto kupují, zvláště cizozemcuóm

Jaýti chce, vás v tom napomínajíce přátelsky žádáme, že všecky

impressory a knihaře, kdeříž, jakž svrchu dotčeno, knihami ob




chody svý vedou k sobě obešlíce, dostatečně poručiti, aby ihned

všecky a všelijaké knihy a traktáty, který by tisknúti aneb pro dávati dáti chtěli, nám nejprve k přehlídnutí dodali a podlé

jistého poručení JMti Císařské poslušně se zachovali. V čem, po něvadž sami postačiti nebudeme moci, z obú stran kněží a mistry

potřebovati míníme. Jinače bychom na pokutu a trestání JMti

Císařské vyměřenú nastoupiti a podlé sobě daného poručení se

k nim zachovati musili, ač té naděje sme, že pro uvarování

toho, tudíž i zaneprázdnění, k tomu přijíti nedopustíte. Nepo

chybujíc o tom, že JMt arciknížecí vám tolikéž psáti ráčí, vám

zase příjemné přátelství ukazovati sme volni. Datum v Praze

4. Julii A4, oc 64.

[Missivae boh. 1564 67 fol 38.]

VI.

Panu Václavovi Haugwiczovi, aby v Litomyšli pranoslyk nedo

pouštěl tisknúti.

Urozený pane, pane a příteli náš milý! Zprávu nám dal

Šebestyán Oks z Kolovsy, impressor a měštěnín Starého Města

Pražského, kterak by na náklad svůj minucí a pranostyky na

budúcí rok 65 učení Krakovského z Krakova přinésti a nákladem

svým zde v Praze tiskl, a majíce na to císaře Ferdinanda oc JMti

slavné paměti, pána našeho ηejmilostivějšího, obvzláštní obdarování,

aby žádný po něm toho, což by tak nákladem svým imprimoval,

netiskl, že by jemu v tom nějaký Alexander z Oujezda, poddaný

váš, v Litomyšli překážku činiti a mimo naše povolení sobě da

ného obdarování takovou minucí a pranostyku učení Krakovského

po témž Oksovi tisknuti dáti měl. I poněvadž nám od Papežské Svatosti oc i tudíž vysoce u JMti Císařské oc slavné paměti nad

tím, což by se vůbec tisklo zření měli, a prve nežli by se im

primovalo, práce k dostatečnému přehlídnutí poručena jest, žá

dáni sme od svrchupsaného Oksa v tom za opatření. Kdež my,

znajíce slušnú věc býti, vás v tom napomínajíce přátelsky žá

dáme, že témuž Alexandrovi z Oujezda dostatečné poručíte, aby

předkem prvpsanému Oksovi v takovém imprimování minucí a

pranostyky. Krakovské překážky nečinil. Druhé, aby všecky trak

táty neb exempláře toho. co by tisknúti dáti chtěl, nám prve

jakožto superintendentu arcibiskupu Pražskému k přehlídnutí a

přečtení každého času dodával a odsílal, sic bychom příčinu měli toho při vrchnosti vyšší hledati, aby jemu takové imprimo vání zapovědíno bylo, a tudy by škody i posměchu dojiti mohl, což bychom jemu nepřáli. Nepochybujem o vás, že jeho k dosti

činění skutečně přidržíte. Dán v Praze ve čtvrtek den svatého

Václava [28. Septembris] leta oc 64.

[Miss. boh. 1564—67 f. 50Jl a



266 F. Tischer:

VII.

Staroměstským o Šebestyana Oksa, že noviny imprimuje bez

povolení.

Antonín oc

Slovutné a vzáctné poctivosti páni přátelé nám milí! Nepo

chybujeme, že v paměti máte, kterak jest dostatečné poručení

JMti arciknížete na místě JMti Císařské se vám stalo tak, aby

žádnej impressor nic netiskl a neprodával bez ohledám a povo lení našeho pod pokutou a skutečným trestáním. I vězte, že jest se Šebestyan Oks, měštěnín váš, těchto dnů svévolně vytrhl a

nějaké básně a noviny o Maltě a jináč, které nepravé jsou, kte

rejchž vám exemplář odsíláme, vytiskl, čehož jest učiniti neměl.

Protož vás žádáme, že dotčeného Šebeslyana skutečně a dosta

tečně pro jeho takovou vejtržnost v své trestání vezmete, aby i jiní potomně nic takového bez povolení před sebe nebrali, ač

chtějí-li trestání a pokuty se uvarovati. Dán v Praze 18. Sep Lembris Anno oc 65.

[Missivae bohemicae 1564—67 fol. 125.]

VIII.

Novoměstským o Antonie impressora.

Antonín oc

Slovutné a vzáctné poctivosti páni, přátelé nám milí! Jejst] nám suplikaeí tato od Antonie impressora podána i při tom také

jménem jeho žádostivě a pokorně k vám za přímluvu sme žá

dáni, poněvadž týž Antonie do vězení vašeho se dostav i také

žaloby na se, snad ne od jednoho slyše a jsa cizozemec, rukojmí za sebe míti k dostání práva ani průvodův sobě jsa v témž vě

zení přihotoviti a ku právu vésti volně nemůže. Protož nad

ním křesťanskú lítost majíce, k vám se přimlúváme, nemohlliby s svými původy jinak spokojen býti, ale aby na čest a víru,

aby svú nevinu prokázati mohl, byl propuštěn. A my vám to

volností naší nahrazovati míníme. Datum ve čtvrtek po sv. Jiljí

(6. Septembris) leta oc 65.

[Miss. boh. fol. 12-Ak.]

IX.

Maximilian Druhý, z Boží milosti volený římský císař, po

všeckny časy rozmnožitel říše, a uherský, český oc král oc Vy soce urozenému, urozeným, statečným, slovutným, opatrným pá

nům, rytířům, vladykám a městům i jiným všem obyvatelům ze




všech stavuov království našeho českého, věrným milým, milost

naši císařskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Správu toho míti ráčíme, že by rozličné knihy, traktáty, malování i jiné

spisy z jiných zemí a měst do království našeho českého se

dodávaly a vůbec prodávaly, skrze což mnohé neřády, sekty,

bludy, různice a nejednoty pocházejí a mezi lidi se vtrušují. I nechtíce my dále toho dopouštěti, aby na obyvatele a poddané naše dotčeného království českého od cizích národův jaké knihy,

traktáty a spisy tištěné do téhož království voženy, a tudy jim chléb a živnost z rukou jejich odjímána a řeč česká falšo

vána a v jiný rozum obracována a vykládána býti měla, ráčili

jsme z mocnosti naší Císařské Norberčanům, aby všecky impressí v jazyka českém, a zvláště z strany tištění biblí, při tom městě

vyzdvihli, psaním naším císařským poručiti. A protož vám všem

i jednomu každému, zvláště kněhařům, zapovídati a poroučeti

ráčím;', abyšte žádných kněh v jazyku českém a biblí v Norim

berce ani jinde tištěných do království českého více nevozili.

Jestliže pak kdo jaké knihy bud v jazyku latinském, německém

do téhož království odjinud přivezl, ty prve jedenkaždý, nežli je

prodávati bude, důstojnému Antonínu, arcibiskupu Pražskému, věrnému našemu milému, k přehlídnutí ukázal, a na to od něho

jistota, že je prodávati svobodně může, vzal a s povolením jeho

je prodával. Pakli by týž arcibiskup v nich co zcestného a blud

ného našel a je tomu, kdož hy je přivezl, prodávati zapověděl,

aby pak i nenašel a on od téhož arcibiskupa Pražského jistoty

neměl, přes to je prodával, a v tom shledán a usvědčen byl, tomu každému aby takové knihy pobrány byly a on skutečně

trestán býti má. Kdež znajíc v tom všickni i jedenkaždý z vás

jistou a milostivou vuoli naši císařskou býti, budete se věděti,

jak před škodami uvarovati, jináče nečiníce. Dán v městě našem

Vídni v středu po slavném Hodu seslání Ducha Svatého leta oc

šedesátého sedmého, a království našich římského pátého, uher

ského čtvrtého a českého devatenáctého.

Maximihan.

Ad mandalum Domini

Wratislaw a Pernstein, L. S. Imperatoris proprium S. R. Boemiae Gancellarius. Mikoláš Walter.

χ.

Recessové od JMti Císařské z strany impressoruóv Pražských a kněh tištění. 26. Aprilis A±. oc 67.

JMt římský císař a uherský, český oc král oc pán náš

nejmilostivější, ráčil jest suplikací pana arcibiskupa Pražského

z strany impressoruóv Pražských, že b*y od nich mnohé knihy,



268 F. Tischer:

čehož prve nebejvalo, opět na světlo se vydávaly a imprimovaly, vvrozuměti, a kdež za to poníženě prosí, aby JMt Císařská ta

kové věci zastaviti ráčil. I neráčí JMt Císařská dotčeného pana

arcibiskupa Pražského milostivě tejna činiti, že jest skrze man

dáty své odevřené po všem království všelijaké knihy, traktáty a vzláště Biblí České v Norberee tištěné, jimiž se řeč česká fal

šovati a v jiný rozum vykládati by jměla, do země voziti zapo vědíti a Norberčanuóm psaním svým při městě jich takovou im

pressí zastaviti poručiti ráčil. Však JMt Císařská prohlídajíc k po

níženým prosbám impressoruóv Pražských, K" tomu jest milostivě,

aby poživení své míti mohli a jim od cizích chlib z rukou aby brán nebyl, povoliti a jim jestliže by jaké knihy, traktáty neb spisy tisknouti chtěli, to všecko aby prve vejš dotčenému panu

arcibiskupu ukázali a s vědomím a povolením jeho to tiskli, tak

jakž reces od JMtl· Císařské jim daný, kteréhož se připiš teď

panu arcibiskupu podává, to v sobě siřeji obsahuje a zavírá.

Toho jest JMt Císařská často psaného pana arcibiskupa Praž

ského pro správu milostivě tejna učiniti neráčil. Decretum per Iin

peratorem in consilio [in] narce Pragensi die 26. Aprilis AjL. oc 67.

Vratislav z Pernštejna. Mikoláš Walter.

XI.

JMt římský císař a uherský, český oc král oc pán náš

nejmilostivější, ráčil jest suplikací impressoruóv Pražských, zač

jeden každý JMti Císařské obvzláštně prosí, milostivě vyrozuměti a bedlivě uvážiti. I poněvadž se předešle tak zachovávalo, kderý z nich co tisknouti chtěl, že jest to vždycky osobám na onen

čas k tomu nařízeným ukazovati musel, a nyní JMt Císařská

ráčil jest Biblí v Norberce tištěné, aby do iohoto království vo

ženy nebyly, vuobec v tomto království skrze mandáty své za

povědíti. I znajíc JMt Císařská toho ještě potřebu býti, aby od

týchž impressoruóv nic tištěno nebylo, leč by tu v to místo, kdež náleží, k přehlídnutí podáno bylo. Protož jim poroučeti ráčí,

aby bez vědomí pana arcibiskupa Pražského nic netiskli, nýbrž což by tisknouti chtěli, jemu prve každého času k přehlídnutí

dodávali, neb pan arcibiskup od JMti Císařské poručení, jak im

pressory v tom rozděliti, jmá, aby chudí podle bohatých také

živnost svú provozovati mohli.

Než co se biblí české znova tištění dotýče, k tomu JMt

Císařská povolovali ráčí, aby ji Jiřík Melantrich z Aventýnu tisk

nouti dal, však tak prve nežli tisknuta bude, aby toho všeho

exemplář panu arcibiskupu Pražskému podal, a pan arcibiskup sám neb kohož by k tomu zřídil, aby to přehlídl a skorigoval. A jestliže by pak kderý koliv impressor toho se dopustil, aby málo nebo mnoho bez vědomí a korigování pana arcibiskupa co

tiskl, to všecko má býti pobráno a impressí témuž impressoru




aby hned zastavena byla. A več by JMt Císařská tomu, kdož

by se toho dopustil, dále to obrátiti ráčil, toho se při vuoli JMti

Císařské každého času zuostavuje. Decretum per Imperatorem in

arce Pragensi 26. Aprilis AA. oc 67.

Vratislav z Pernštejna Mikoláš Walter.

XII.

An die Rom. Kais. Majestat oc Herrn Ertzbischofen Bericht und

Supplication die Buechdrucker belangende. 13. Martii oc 67.

Allergnadigster Herr, Ε. Rom. Kais. Majestát oc gebe ich

in tiefster Demuet zu vernemen, wie fur allters der Gebrauch

gewest, dass sich aile Buchdrucker nach ihren Ordinariis gerichtet und ohne derselben Vorwissen nichts durch den Druck haben

mogen lassen ausgehen, wie dann bei Zeiten des vacirenden

Ertzbistumbs alhie den Administratoribus and etzlichen weltli

chen das Aufsehen auch von der Kais. Majestat, Hochloblichster

Gedechtnus, bevolhen gewest, an welche die Buchdruc-ker gewiesen

worden, und deme haben sie also gehorsamblich nachgelebt, dar

durch verhuetet worden, dass kein Lester = oder Schandtbuch

ans Liecht ist gegeben worden, auch nit gestattet, dass die Par

theien in zerthailter Religion alhie in Behaimb mit Tractaten

wider jemanden geschrieben hetten, daraus dann gar leicht allé

Zerrillligkeit erfolgen hette môgen. Da nun ich unwiirdiger zum

Ertzbischofe erklert, hat mir Ihre Kais. Majestât oc Heiliger Ge

dechtnus, solches Aufsehen auf die Buechdrucker auch allergnádigst durch dies beiligend abgeschrieben Decret aufgetragen und ein

gereumbt, indeme ich mich nach hôchsten Vermôgen, treulich|en] verhallten und nocb. So ich aber itzt vernimb, .wie die Sachen

dahin gearbeitet werden, dass einem jeden zu schreiben und

zu drucken frei gelassen werde, was einem gefellt, daraus dann

nichts Anders, denn Schmehen und Lestern, Uneinigkeit und

Trennung, Hass und Unfriede erfolgen wiirde. Als gelanget an

Ε. Kais. Majestát oc mein allergehorsambste Bitte, Ε· Kais. Ma

jestát oc geruhen aus kaisèrlicher Zunaigung zu geliebtem Friede

und Einigkeit solch Decret mit allergnadigstem Bevelch an die

Prager Stete zu erneuern und . confirmiren, darinnen ich mich

ftirwahr nicht anders, denn wie mein Ambť erheischt, unpart heisch und ob- Gott will recht verhalten will, und dieweil von

etzlichen Druckern Privilegia und sonderliche Begnadungen bei

E. Kais. Majestat oc gesuecht werden, so geruhen E. Kais. Ma

jestat oc in denselben allergniidigst zu setzen und melden, dass

sie sich gleich den Anderen neben ihren Privilegiis, dass ihnen

dieselben gewilligt wurden, verhalten und zuvor, was sie drucken

wollen, sehen lassen. Thue mich E. Kais. Majestat oc allerdemii

tigst zue: Gnaden in Schutz und Schirnr bevélhen.

[Miss. lat. boh. et. germ. (1565—70) fol. 115.]



270 F. Tischer:

XIII.

Od JMti vysoce duostojného knížete a pana arcibiskupa Pražského oc panu Jiříkovi Melantrichovi, měštěnínu a impres sorovi v Starém Městě Pražském, se oznamuje, kdež JMt i také

po jeho vlastním zkázání toho jistou zprávu míti ráčí, že by se

Biblí Česká nyničko od něho znovu vytiskla, protož JMt Knížecí

jeho napomínati ráčí, aby se on v tom tištění všelijak podle obšídu i také privilegium JMti Císařské zachoval. A kdež se pře dešle podvolil tisknouti Postillam Feri jemu se v známost uvo

zuje, že první zimní díl již na česko přeložen jest, a jiní im

pressorové zdejší i cizí o to na JMt nabíhají, aby oni tu Po

stillu tisknouti mohli. Protož což jeho oumyslu v tom ještě jest,

aby bez prodlení JMti o tom oznámil, neb JMt na tom býti

ráčí; že dříve nežli ta první summa se vytiskne, druhej díl letní

také přeložen byli má. Actum in Cancellaria Archiepiscopatus

Pragensis 14. Januarii A±. oc 68.

XIV.

JMti páni místodržící JMti Císařské, pána našeho nejmilo

stivějšího v království Českém, zprávu toho jmíti ráčí, kterak by Jiřík Melantrich proti jistejm recessuóm a poručením JMti Císař

ské sobě na Biblí Českou tištění učiněným neukázavši, jakž·

obyčej jest, probu každé charty JMti panu arcibiskupu Pražskému

k přehlídnutí a korigování, touž biblí předce tisknouti dáti jměl. I poněvadž v tom recessu JMti Císařské zřetedlně tato slova do

ložena sou, jestli by kderýkoli impressor toho se dopustil, aby málo neb mnoho bez vědomí a korigování pana arcibiskupa co

tiskl, to všecko má jemu pobráno a impressí témuž impressorovi zastavena býti. Že pak přes to on Jiřík Melantrich toho se do

pouštěti smí a o své ujmě se ke škodě přivésti chce, Jich Mtem

na místě JMti Císařské s nemalým podivením jest. A protož Jich Mti jemu Jiříkovi Melantrichovi na místě

JMti Císařské poroučeti ráčí, aby 011 potud více takové biblí

netiskl, nýbrž prve každou chartu výše jmenovanému panu arci

biskupu k korigování ukázal, tolikéž při tištění jinejch traktátů tak se choval, jináč nečiníce; pakli by se přes to čeho toho do

pustil, žádnému vinny nedával než sám sobě. Actum na hradě

Pražském v pondělí den sv. Anny leta oc 68.

Oswald z Šenfeldu.

XV.

JMt římský císař a uherský, český král, pán náš nejmilo

stivější, ráčí jmíti zprávu, že by impressoři Pražští mnohé spisy neb traktáty a jiné věci, nedodávajíce těch prve k přehlídnutí



Archiv literárně historický. 2/1

důstojnému knězi Antonínovi, arcibiskupu Pražskému, proti jistým

zápovědem a přístným rozkazům JMti Císařské tisknouti a vůbec

vydávati jměli, což JMti Císařské s nemalým podivením jest. I nechtíc JMt Císařská toho žádnému dopouštěti, ještě jakž i prve všem vůbec, zvláště pak týmž impressoróm Pražským poroučeti a přístně přikazovati ráčí, aby žádným vymyšleným způsobem nic toho, což by od jmenovaného arcibiskupa Pražského prve

přehlídnuto nebylo, netiskli a tisknouti nedopouštěli pod uvaro

váním hněvu a přístného skutečného trestání, kdož by se toho

přes toto obnovené přístné poručení JMti Císařské dopustiti směl.

Decretum per Majestatem in Consilio in arce Pragensi 30. die

mensis Maji Anno oc 70.

Vratislav z Pernštejna Mik. Walter.

[Miss. lat. boh. et germ. fol. 224.]

XVI.

Panu Janovi Novohradskému z Kolovrat, strany papírníka.

Urozený pane, pane a příteli náš milý! Správu máme, že

by Fridrich Fray, papírník, s nímž my a JMt pán z Rožmbergka,

nejvyšší purgkrabě Pražský, z strany papíru k tištění jedné zna

menité knihy, jíž jest v Čechách nikdáž ještě v jazyku českém rovna nevyšla, námluvu máme, načež také i od nás nemalou

summu peněz vzal, v vězení za někderými příčinami VMtí držán

býti měl. A on pan Melantrich impressor, kderejž takovou knihu

tisknouti a nás v tom fedrovati má, skrz ten nedostatek papíru, že čeládka jeho zaháleti a nic nedělati [nejmá, nemalou škodu

nísti musí. I žádal jest nás k VMti za toto přímluvné připsání,

poněvadž se tu také jmenované potřeby naší a JMti pána z Rožm

bergka oc dotejče, jemu sme toho odepříti nemohli, nýbrž k VMti

se přimlouvajíc přátelsky žádáme, že nadepsaného papírníka toliko

na dvě neděle, za něhož my Vám v tom času sami ruokojmí

býti chceme, tak aby takovej papír spraviti a 011 Melantrich v té

potřebě své fedrován býti, a tu knihu tisknouti mohl, vvpustiti

.poručiti ráčíte. A jestli by VMti v tom času toho dluhu ne

spravil a nezaplatil, tehda aby se v táž místa, jakž nyní jest,

postavil, jak my o VMti [že se toho učiniti zbraňovati neráčíte, nepochybujem]. Datum v sobotu po sv. Severinu leta oc 73.

[Miss. boh. 1571—80. fol. 21.]

(Dokončení.)



Date post:	20-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	truongduong
View:	220 times
Download:	5 times

Příspěvek k dějinám censury za arcibiskupa Antonína Brusa

Documents