100
Problémové hráèstvíSpoleèenské náklady na hazardní hraní
v Èeské republice
PhDr. Petr Winkler
Ing. Markéta Bejdová
PhDr. Ladislav Csémy
Bc. Aneta Weissová
Analýza byla vypracována pro Ministerstvo financí Èeské republiky.Zpracování bylo spolufinancováno ze strukturálních fondù EU a státního rozpoètu ÈR v rámciprojektu OP LZZ „Zvýšení efektivity výkonu a øízení státního dozoru nad sázkovými hramia loteriemi v oblasti on-line sázkových her a loterií“, reg. è. projektu: CZ.1.04/4.1.00/B6.00030.
Publikace vznikla v rámci projektu „Národní ústav duševního zdraví (NUDZ)“, registraèníèíslo ED2.1.00/03.0078, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj.Byla vypracována kolektivem autorù z Oddìlení sociální psychiatrieNárodního ústavu duševního zdraví.
Recenzentidoc. Ing. Mgr. Martin Dlouhý, Dr., MSc.PhDr. Helena Hnilicová, Ph.D.
© Národní ústav duševního zdraví, 2015ISBN 978-80-87142-26-4
Obsah
Souhrn / Summary. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7Ekonomické studie spoleèenských nákladù a výnosù z hazardního hraní . . . . . . . . . . . 8Spoleèenské náklady a výnosy – teoretické zakotvení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Ekonomie blahobytu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10Racionalita jednání a behaviorální ekonomika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11Pøíèinnost a komorbidity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12Privátní vs. spoleèenské náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Náklady hmotné a nehmotné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Pøímé a nepøímé náklady. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13Náklady na jednotlivé druhy hazardních her . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14Výnosy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14Definice spoleèenských nákladù a výnosù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Zdroje chyb v ekonomických studiích hazardního hraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16Hazardní hry a jejich dopad na ekonomiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Regulace hazardu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Èeská republika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18Velká Británie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21Austrálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22Kanada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Prevence a léèba hazardních hráèù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23Prevalence hazardního hraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
Vybrané nástroje mìøení problémového hraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26Srovnání s vybranými státy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30Sociodemografické charakteristiky problémových hráèù v ÈR. . . . . . . . . . . . . . 33
Cíle studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Metodologie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35Náklady. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Pøístupy k racionalitì problémových hráèù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37Výnosy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Efektivita regulaèních opatøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39Rešerše literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39Expertní odhady možného dopadu regulaèních opatøení . . . . . . . . . . . . . . . . 39
Úspìšnost léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Rešerše literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40Expertní odhady úèinnosti léèby. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44Vlastní prùzkum na léèených hráèích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Modelování scénáøù pomocí rozhodovacích stromù. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Výsledky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Spoleèenské náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Finanèní náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Náklady na ztrátu produktivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Náklady na nezamìstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48Náklady na zloèinnost a právní náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50Osobní a rodinné náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53Náklady na dokonané sebevraždy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58Náklady na léèbu a další náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61Celkové náklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
Efektivita regulaèních opatøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64Pre-commitment . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64Úpravy ve høe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66Omezení dostupnosti výherních zaøízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68Jiná preventivní opatøení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70Odhady efektivity jednotlivých opatøení a jejich kombinací . . . . . . . . . . . . . . . 72
Efektivita prevence a léèby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72Modely odhadovaných efektù regulaèních opatøení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77Hazardní hry a jejich dopad na ekonomiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77Omezení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79Porovnání výsledkù s jinými studiemi spoleèenských nákladù na duševní onemocnìnív ÈR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Závìr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Doporuèení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Souhrn
Cílem pøedkládané studie bylo odhadnoutvýši spoleèenských nákladù na hazardníhraní v Èeské republice k referenènímu roku2012. Studie navazuje na sérii epidemio-logických šetøení hazardního hraní v ÈRa doplòuje je o relevantní ekonomická dataa modely. Systematická rešerše literaturybyla provedena za úèelem identifikaceadekvátního metodologického rámce zakot-veného v mezinárodnì uznávaných vodít-kách a ekonomické teorii. Vzhledem k tomu,že v oblasti hazardního hraní v souèasnostineexistuje jednotná konsenzuální metodo-logie pro studie nákladù na onemocnìnínebo cost-benefit analýzy a vìtšina v tétooblasti provedených studií byla podrobenavíce èi ménì závažné kritice, vìnuje se prvníèást pøedkládané práce detailnímu vysvì-tlení metodologických východisek. Ekono-mická data platná pro ÈR byla èerpána z rele-vantních dostupných zdrojù a na základìvlastních kalkulací. Spoleèenské náklady nahazardní hraní se v ÈR v roce 2012 pohybo-valy ve velmi konzervativních odhadech vevýši mezi 14,2 a 16,1 mld. Kè. Vìtšina nákla-dù vzniká v souvislosti s hraním na výher-ních automatech, jejichž výrazné omezenív jiných èástech svìta vedlo k prokazatelné-
mu snížení poètu patologických hazardníchhráèù a tím i spoleèenských nákladù nahazardní hraní. Na druhou stranu ale existujíempiricky podložené obavy, že razantnísnížení poètu výherních automatù a provo-zoven hazardu, respektive jakákoli pøíliš res-triktivní kombinace regulaèních opatøení,mùže vést k nárùstu ilegálního hráèství.Sázení na ilegálních, ale také zahranièníchinternetových serverech mùže vést k odlivufinancí, které by jinak byly investoványv rámci èeské ekonomiky. V ÈR poèítámes nìkolika scénáøi, které by mìly vést kesnížení poètu patologických a problémo-vých hráèù a tím pádem také ke sníženíspoleèenských nákladù na hazard. Kromìprevence a léèby poèítáme s rùznýmiopatøeními v rámci možné regulace hazard-ního hraní, zejména pak pre-commitmentsystémem, stropem na maximální prosá-zenou èástku, opatøeními upravujícími po-dobu her a omezeními pøíležitostí ke høe.V pøedkládané studii odhadujeme, že tatoopatøení, respektive jejich kombinace, bymìla významný efekt na výši spoleèenskýchnákladù na hazardní hraní v Èeské republice,kdyby mohlo dojít k redukci nákladù v øádu2–5 mld. Kè.
5
Summary
The aim of this study is to estimate socialcosts of gambling in the Czech Republic2012. The study builds on a series of epide-miological investigations of gambling be-havior in the Czech Republic and expandsthis by relevant economic data and models.Systematic review was conducted to iden-tify both, cost of gambling studies and me-thodological framework for cost of gam-bling studies grounded in recognized eco-nomic theory. There isn’t uniform consen-sual methodology for the costs of diseaseor cost-benefit analysis related to gamblingbehavior, and majority of studies in thisarea were subjected to more or less seriouscriticism. For this reasons, the first part ofthis report deals with a detailed explanationof methodological base. Economic datavalid for the Czech Republic were collectedfrom relevant resources that are readilyavailable, and we have also performed ourown calculations. A conservative estimateof the social cost of gambling in the CzechRepublic in 2012 ranged between 14.2 and16.1 billion CZK. Most of the cost arises
from playing on slot machines. Substantialrestrictions of these machines in differentcountries led to significant reduction in thenumber of pathological gamblers and thus inreduction of social costs associated withgambling. On the other hand, there are em-pirically grounded concerns that a radical re-duction in the number of slot machines, orany combination of excessively restrictiveregulatory measures may lead to an increasein illegal gambling. Illegal gambling and/orbetting on foreign internet servers can leadto an outflow of finances which could be oth-erwise invested in the Czech economy. Weprojected several scenarios, including in-crease in both, treatment and regulations.This should lead to the reduction in the num-ber of pathological and problem gamblers,which would decrease the social costs ofgambling in the Czech Republic. We estimatethat these measures or their combinationshould have significant effect on the overallsocial costs of gambling. In total it could re-sult in a reduction of costs in the amount of2–5 billion CZK.
6
Úvod
Hazardní hraní mùže být definováno jakosázení penìz na nejisté výsledky urèitýchudálostí, které se do jisté míry odvíjejí odnáhody a mezi které patøí sázení na výsledkyv závodech a sportovních utkáních, hraní naautomatech a videoloterijních terminálech(VLT), sázení v kasinu, poker, on-line hranía sázení, loterie atd. (APC, 1999). Kontro-verznost tématu ilustrují krajní názory, kteréna jedné stranì spektra ukazují, že hazardníhry pøedstavují standardní formu zábavy po-dobnou napø. návštìvì fotbalového utkání,kina nebo divadla, kdy jsou konzumentiochotni zaplatit za kulturní prožitek. Nadruhé stranì názorového spektra se alepoukazuje na rozdíl, který hazardní hry od-lišuje od ostatních druhù zábavy, tedy nazávislost, která v souvislosti s hraním vznikáa v jejímž dùsledku také vzniká vìtšina spo-leèenských nákladù (APC, 1999; Walkera Barnett, 1999). Ze závislosti plyne tzv.problémové hraní, které bývá definovánonedostatkem kontroly hráèe nad svým cho-váním a/nebo negativními jevy v oblastechosobních, ekonomických a sociálních, kterépramení z hráèova chování (APC, 1999).
Nastínìná kontroverze se projevila i vestudiích ekonomických dopadù hazardníhohraní na spoleènost, kdy zejména severo-americké studie s datem vzniku do polovinydevadesátých let minulého století zdùrazòo-valy pøínos odvìtví pro ekonomiku, pøièemž
vùbec, nebo neadekvátnì postihovaly prob-lematiku spoleèenských nákladù (Smitha Wynne, 2000). Americká komise ustanove-ná v roce 1996 tehdejším americkým prezi-dentem Billem Clintonem proto konstatovalaneexistenci dostateènì robustní metodolo-gické výbavy pro mìøení nákladù a výnosùz hazardního hraní (Smith a Wynne, 2000).V roce 1999 byl však v Austrálii uèinìn znaè-ný krok kupøedu, když APC (Australian Pro-ductivity Commission) provedla detailnívýzkum rùzných aspektù hazardního hranízahrnující i tøi národní studie, a tím dospìlak objektivnìjším a vyváženìjším údajùmo ekonomických dopadech hazardního hranípro spoleènost (Smith a Wynne, 2000). V ro-ce 2000 se pak konalo první ze sympozií veWhistleru, jehož cílem bylo identifikovat vo-dítka nejlepší praxe pro mìøení ekonomic-kých dopadù hazardního hraní, a zlepšit takkvalitu metodologie a porovnatelnost vý-sledkù ekonomických studií (Smith a Wyn-ne, 2000). Dùležité pøíspìvky z druhéhosympozia ve Whistleru pak byly publikoványve zvláštním èísle Journal of Gambling Stu-dies v roce 2003 (Wynne a Shaffer, 2003).
Evropská unie aktuálnì vìnuje hazardní-mu hraní zvýšenou pozornost, a to mimojiné z dùvodu rychlého rozvoje hazardníhohraní na internetu, jehož obrat byl v roce2012 odhadnut na 10,54 mld. eur. Dobrápraxe pøi zavádìní regulatorních opaøení
7
8
v rámci Evropské unie (EU) vychází z tzv. im-pakt assessmentu – EU, jehož souèástí jeposouzení ekonomických, sociálních a envi-ronmentálních dopadù chystaných opatøenía který vychází z Evropskou komisí vyda-ných vodítek pro realizaci impakt asses-smentu – EU (EC, 2014). Na základì tìchtovodítek jsou cost of illness (COI) studie do-poruèeny Evropskou komisí (Renda et al.,2013) jako vhodný nástroj pro posouzeníekonomických nákladù v oblasti souvisejícís regulací veøejného zdraví, kam spadái problémové a patologické hazardní hranídiagnostikované v rámci MKN-10 (Meziná-rodní klasifikace nemocí) jako nutkavá a im-pulzivní porucha. Pøedkládanou studii inici-ovalo Ministerstvo financí Èeské republikys cílem doplnit existující epidemiologickoustudii Národního monitorovacího støediskapro drogy a drogové závislosti (Mravèík etal., 2014) o relevantní ekonomická dataa modely, a v souladu s doporuèeními EUtak zajistit COI studii a vìdecké poznatky proinformované rozhodování o dalším smìøo-vání státních intervencí a legislativních úpravv oblasti hazardního hraní.
Studie je ve své úvodní teoretické èástirozdìlena na nìkolik kapitol, z nichž prvnípojednává o aktuálním stavu poznání v obo-ru ekonomických studií hazardního hraní.
Druhá kapitola se vìnuje souèasné legislativ-ní úpravì u nás a v anglicky mluvících ze-mích, odkud pochází vìtšina relevantníliteratury o ekonomických studiích v oblastihazardního hraní. Tøetí kapitola pak pojedná-vá o prevenci a léèbì patologických hráèù,úspìšnosti preventivních a léèebných inter-vencí, jakož i regulatorních opatøení, neboťznalost efektivity tìchto intervencí a opatøenípodmiòuje vytvoøení co možná nejvíce aku-rátních ekonomických modelù možného bu-doucího vývoje. Druhá èást studie se vìnujepoužité metodologii a tøetí èást prezentujevýsledné výpoèty a modely, které jsou v dalšíèásti diskutovány. Krátká interpretace analý-zy a výsledkù je pøedmìtem závìreèné èástia doporuèení.
Ve studii hovoøíme na rùzných místecho skupinì problémových hráèù, pøièemž ten-to termín používáme ve dvou významech.V prvním významu hovoøíme o skupinì pato-logických hráèù a hráèù problémových vestøedním riziku. Ve druhém významu hovoøí-me pouze o problémových hráèích ve støed-ním riziku. Když hovoøíme globálnì o problé-mových hráèích, máme na mysli variantuprvní. Naopak, když vymezujeme patologic-ké hráèe vùèi problémovým hráèùm, mínímevariantu druhou.
Ekonomické studie spoleèenských nákladù a výnosùz hazardního hraní
Mìøení spoleèenských nákladù, stejnì jakovýnosù z hazardního hraní pøedstavuje rela-tivnì novou výzkumnou disciplínu (Walker,
2003; Hayward et al., 2004). Vzhledem k to-mu, že patologické hazardní hraní patøí podleobou nejrozšíøenìjších diagnostických ma-
nuálù, Mezinárodní klasifikace nemocí(MKN) a Diagnostického a statistického ma-nuálu (DSM), mezi závislostní poruchy, pøebí-rá výzkum spoleèenských nákladù a výnosùz hazardního hraní podstatnou èást metodo-logické výbavy ze studií spoleèenských ná-kladù na alkohol a jiné drogy, které mají sig-nifikantnì delší tradici (Collins a Lapsley,2003).
Studie ekonomických nákladù na alkohola jiné drogy fakticky pøedstavují specifickýtyp tzv. cost of illness studií (Single et al.,2001). COI studie zpravidla vycházejí z meto-dologie popsané již ve druhé polovinì šede-sátých let v USA v pracích Dorothy Riceové.Riceová rozdìlila spoleèenské náklady vzni-kající v souvislosti s onemocnìními na ná-klady pøímé, vznikající primárnì v sektoruzdravotnictví a spojené s prevencí, detekcí,léèbou, rehabilitací, výcvikem a investicemi,a náklady nepøímé, které vznikají paralelnìa jsou spojeny pøedevším se ztrátou produk-tivity (McCrone, 1998). COI studie tak umož-òují vyèíslit náklady na jednotlivá onemoc-nìní nebo poruchy a tyto pak mezi sebouvzájemnì porovnávat, což je cenné zejménapro informovaná rozhodování o alokacizdrojù a regulaci v dané oblasti (McCrone,1998). I pøes deset úskalí COI studií, kterájmenuje McCrone (1998) – problémy spojené
s komorbiditami, pøímé náklady kalkulovanépøevážnì ve zdravotnických, a ne v sociál-ních a jiných službách, nesnadné rozdìlenínìkterých nákladù podle diagnóz, problémyspojené s tzv. topdown pøístupem, eticképroblémy spojené s metodologií vycházejícíz teorie lidského kapitálu, technické problémyspojené s metodologií vycházející z teorielidského kapitálu, pøedpoklad o zamìstna-nosti nemocného v pøípadì absence nemo-ci, opomíjení nìkterých nepøímých nákladù,nesnadná komparabilita jednotlivých studiía v neposlední øadì také neschopnost COIstudií prokázat úèinnost nebo efektivitu léè-by, získaly COI studie znaènou popularitua staly se dùležitou souèástí informovanéhorozhodování (Drummond, 1992; McCrone,1998; Byford et al., 2000).
Pokud jsou COI studie nákladù na ha-zardní hry doplnìny o studie výnosù, pak sezpravidla jedná o specifický typ ekonomickéevaluace, která se nazývá cost-benefit analýza.Takovéto analýzy obvykle používají metodo-logii vycházející z teorie lidského kapitáluanebo z konceptu ochoty platit, což umožòu-je vyjádøit penìžní hodnotu pozitivních vý-stupù z jisté aktivity, napø. stavby dálnice, aletaké porovnat celkové náklady s celkovýmivýnosy plynoucími z dané aktivity (McCro-ne, 1998).
Spoleèenské náklady a výnosy – teoretické zakotveníDefinice spoleèenských nákladù se u jednot-livých autorù liší a èasto nebývají adekvátnìvymezeny (Walker a Barnett, 1999; Walker,2003). Napø. Walker a Barnett (1999) proved-
li obšírnou rešerši studií spoleèenských ná-kladù na hazardní hraní a identifikovali mezinimi následující položky posuzované jakospoleèenské náklady: náklady na ztrátu pøí-
9
jmu v dùsledku absence v zamìstnání, sní-žená produktivita v zamìstnání, depresea fyzické nemoci související se stresem, ná-klady na pomoc v nouzi, neuhrazené pùjèkypatologických hráèù, nesplacené dluhy a ban-kroty, zvýšené náklady na pojistné v dùsled-ku podvodù uèinìných patologickými hráèi,korupce veøejných úøedníkù, tlak na veøejnéslužby, vytunelování prùmyslu a rozvody.Autoøi pøitom upozoròují, že zde docházík metodologickým chybám, neboť ne všech-ny výše jmenované položky odpovídají defi-nici spoleèenských nákladù z perspektivyekonomické teorie. K dalším metodologic-kým chybám dochází, neboť èasto chybírobustní metodologie k mìøení identifikova-ných nákladù (Walker, 2003). Aèkoli se Wal-ker (2003) podrobnì vìnoval problematicespoleèenských nákladù a argumentoval veprospìch jejich jednotné definice, žádnoukonsenzuální a teoreticky opodstatnìnoudefinici nenavrhl a omezil se na popis teore-tických východisek, která umožòují posou-dit, co spoleèenský náklad je a co není. Vzhle-dem k tomu, že konsenzuální definicesociálních nákladù u hazardního hraní ne-existuje dodnes (Independent GamblingAuthority, 2009) a metodologie odhadù ná-kladù na hazardní hraní není ustálená, budouteoretická východiska popsána i v následují-cích odstavcích a sledována v celé pøedklá-dané studii. Systematickou rešerší ekono-mické literatury související s hazardnímhraním, transparentním popisem použitéhopøístupu, lpìním na souladu použitého pøí-stupu s ekonomickou teorií a popisem ome-zení, která tento pøístup pøináší, se vyvarová-
váme chyb, ke kterým došlo v nìkterých po-dobných studiích v zahranièí.
Ekonomie blahobytuDruhé vydání Mezinárodních vodítek proodhadování nákladù na zneužívání drog(Single et al., 2001) mimo jiné zdùrazòuje, žemetodika COI studií v této oblasti je teoretic-ky zakotvena v ekonomii blahobytu. Ekono-mie blahobytu se pokouší vyèíslit sociálnínáklady dané akce jako èástku, o kterou sesníží celkový skuteèný blahobyt, respektivebohatství spoleènosti. V podstatì to zname-ná, že mìøení spoleèenských nákladù ne-spoèívá v pouhém vyèíslení jednotlivýchvýdajù, ale spoèívá spíše ve snaze o nalezeníèistých nákladù pro spoleènost, tedy nákla-dù, které pøímo snižují spoleèenský blahobyt(Walker a Barnett, 1999; Varian, 2006; Wal-ker, 2011). Pokud jde tedy o situaci, kdyblaho jednìch je redukováno, ale blaho dru-hých ekvivalentnì zvýšeno, pak nejde o spo-leèenský náklad, ale o transfer. Jedná seo tzv. Paretovo kritérium, které pracujes pøedpokladem, že blahobyt vzniká tam,kde se alespoò jednomu èlenovi spoleènostidostane prospìchu, aniž by se nìkomu jiné-mu dostalo neprospìchu (Walker a Barnett,1999; Varian, 2006). V této perspektivì pakv situaci, kdy dojde napø. ke krádeži telefonu,samotný pøesun zaøízení od okradeného kezlodìji není sociálním nákladem. Náklademvšak mùže být cena policejního vyšetøovánínebo emoèní újma okradeného. V souvislos-ti s dobrovolnými transfery, jako je výbìrdaní a jejich pøerozdìlení, napø. formou so-ciálních dávek, je pak spoleèenským nákla-dem cena, kterou stojí administrativa pøe-
10
rozdìlení, a nikoli celková výše sociálníchdávek (Walker a Barnett, 1999).
Kromì zámìny spoleèenských nákladùa transferù dochází èasto také k nesprávné-mu zapoètení externalit. Externality se dìlína technologické a penìžní a platí, že pouzenìkteré externality vzniklé v souvislostis hazardem jsou zároveò také spoleèenský-mi náklady. Technologická negativní exter-nalita zamezuje tomu, aby byly vstupy opti-málnì pøemìnìny na výstupy. Oproti tomupenìžní negativní externalita zpùsobuje ztrá-tu finanèních prostøedkù, ale nijak neovliv-òuje množství vstupù a výstupù, takže sejedná o pouhý transfer, který nemá dopadna blahobyt celé spoleènosti. Je proto zjev-né, že do spoleèenských nákladù vstupujípouze negativní technologické externality(Walker a Barnett, 1999).
Racionalita jednání a behaviorálníekonomikaSe spoleèenskými náklady se pøímo vážekoncept racionality jednání. Pokud jedinecjedná racionálnì, vždy se rozhoduje tak, žena základì rozumového soudu dokážeohodnotit aktuální situaci natolik, že se vevýsledku rozhodne pro takové øešení, kterému pøináší nejvìtší potìšení (Mises, 1996).Jestliže se tedy jedinec rozhoduje racionál-nì, ze své podstaty nemohou vznikat žádnéspoleèenské náklady, protože do svýchúvah zahrnuje také dopady svého jednání,pøes které je pro nìj dané rozhodnutí pøínos-nìjší než jakékoliv jiné. Klíèovou otázkou promìøení spoleèenských nákladù na hazardníhraní tedy je, zdali hazardní hráè jedná racio-nálnì. Riziko závislosti spojené s urèitou èin-
ností však mùže být volba racionální, stejnìjako je racionální volba øídit auto i pøes vìdo-mí možnosti nehody. Otázkou je, zdali je pøi-jetí rizika závislosti spojeného v tomto pøípa-dì s hazardním hraním stejnì racionální, jakoje právì tøeba volba øídit auto i pøes vìdomímožnosti nehody. Pokud ano, tak napø. kva-lita života snížená v dùsledku závislosti byspoleèenským nákladem nebyla, neboť roz-hodnutí podstoupit riziko bylo uèinìno ra-cionálnì a pozdìjší lítost nad špatným roz-hodnutím na tom nic nemìní (APC, 1999;Walker a Barnett, 1999).
V souvislosti s hazardním hraním, jakoži v souvislosti s užíváním návykových látek,se koncept racionality jednání jeví jako po-chopitelnì problematický. Mezi prvními, kdose tímto tématem zabývali, byli Beckera Murphy (1988) ve svém èlánku „A Theoryof Rational Addiction“. V rámci své teorie ra-cionální závislosti uvádìjí, že spotøebitel dorozhodování o souèasné spotøebì zahrnujetaké oèekávanou budoucí spotøebu a cenu,což svìdèí o tom, že se racionálnì snaží roz-ložit svou spotøebu v èase. Tato teorie alebyla podrobena znaèné kritice (napø. Orpha-nides a Zervos, 1995; Auld a Grootendorst,2004). Rozdìlení jednání na iracionální a ra-cionální tak zùstává spíše elegantní pomùc-kou s omezenou výpovìdní hodnotou o re-álném svìtì, kterou lze s pomocí argumentùz perspektivy behaviorální ekonomie, studu-jící proces spotøebitelova rozhodování a sta-novování preferencí, snadno zpochybnit.Behaviorální ekonomie má k dispozici øadustudií dokládajících, že spotøebitel racionál-nì nejedná ani za bìžných okolností, tímménì pak za okolností, kdy do hry vstupují
11
faktory, jako je nejistota, sebekontrola, ma-nipulativní zkreslování a prezentace skuteè-nosti atp. (Varian, 2006). V klasické studii be-haviorální ekonomie Tversky a Kahneman(1974) ukazují, proè bývají lidské úsudkyzpravidla zatíženy systematickými chybami,èímž de facto zpochybòují, že lidé – spotøebi-telé – jednají racionálnì. Vzhledem k tomu,že identifikované systematické chyby vy-cházejí z nesprávných odhadù pravdìpo-dobnosti, lze argumentovat, že jsou zvlášťvýznamné pro hazardní hraní, které je napravdìpodobnosti pøímo založené. Studie,kterou v loòském roce zveøejnili Ligneul et al.(2013), experimentálnì ovìøuje podstupo-vání rizika u hazardních hráèù a ukazuje nasignifikantní zkreslení smìrem k pøeceòová-ní rizikových situací ve smyslu pøehnanéhooptimismu u patologických hráèù vzhledemke kontrolní skupinì. V tomto svìtle lze pro-to jen tìžko monetárnì vyjádøit výnosy z ha-zardního hraní, které jsou založené na pøed-pokladu racionálního jednání.
S konceptem racionality se také pojíkoncept spotøebitelského pøebytku, který jepodrobnìji diskutován níže. Spotøebitelskýpøebytek se mimo jiné používá k mìøeníblahobytu generovaného hazardním hráè-stvím a definice spotøebitelského pøebytkuv sobì obsahuje pøedpoklad racionálníhospotøebitele. Spotøebitelský pøebytek je to-tiž definován jako rozdíl mezi tím, co by bylracionální spotøebitel ochoten zaplatit, a tím,jaká je skuteèná tržní cena, kterou je spotøe-bitel nucen zaplatit (Hayward et al., 2004).Studie, které nekriticky považovaly hazard-ního hráèe za racionálního spotøebitele,jsou proto systematicky zastínìné a staly se
pøedmìtem ostré kritiky (Hayward et al.,2004).
Pøíèinnost a komorbidityDalším konceptem, který se pøímo váže kespoleèenským nákladùm, je koncept pøíèin-nosti, který vyjadøuje proces, kdy mezi dù-sledkem, v tomto pøípadì negativními so-ciálními jevy, a fenoménem, v tomto pøípadìhazardním hráèstvím, musí existovat pøíèin-ná souvislost. U hazardního hraní však nì-kdy mùže docházet i k situacím, kdy hranísamo o sobì je dùsledkem základnìjší pøíèi-ny, napø. manické poruchy osobnosti, a pro-to by i odpovídající èást spoleèenských ná-kladù vznikajících v dùsledku hazardníhohraní mìla být pøiètena právì této základnìj-ší pøíèinì, a nikoli hazardnímu hraní jako ta-kovému (Walker a Barnett, 1999).
Tento jev se odbornì nazývá komorbidi-ta a otázka, co bylo døív, napø. zda hazardníhraní a až poté deprese, nebo naopak, mápro ekonomické studie zásadní význam, a tonejen v oblasti hazardního hraní, ale i v ob-lasti zneužívání drog atd. Problém u hazard-ního hraní tkví v tom, že na rozdíl napø. odalkoholu nebyly pro hazardní hraní vypraco-vány tzv. atributivní frakce, které by umožni-ly rozpoèítat náklady mezi hazardní hranía danou komorbiditu. Metodologické prob-lémy spjaté s neexistencí všeobecnì pøijí-maných atributivních frakcí jsou významné.Pøístup APC, která i bez existence spolehli-vých empirických údajù odhadla, že 20 %všech problémových hráèù by èelilo danýmproblémùm, jako napø. rozvodu, i kdyby bý-vali nehráli hazardní hry (Hayward et al.,2004), není sice založen na zcela robustních
12
dùkazech, nicménì se jeví jako racionálnía pøesnìjší než ponechání výpoètù bez tétoadjustace.
Privátní vs. spoleèenské nákladyDalší dìlení nákladù, které se v ekonomic-kých studiích hazardního hraní používá, jerozdìlení na náklady a výnosy privátní a spo-leèenské. Privátní jsou právì ty náklady, kte-ré vznikly racionálním rozhodnutím jejichnositele, kdežto spoleèenské jsou právì tynáklady, které nevznikly v dùsledku racionál-ních rozhodnutí jejich nositele nebo negativ-nì a nedobrovolnì dopadají na ostatní èlenyspoleènosti (APC, 1999; Collins a Lapsley,2003; Walker a Kelly, 2011). Spoleèenskénáklady jsou nìkdy oznaèovány též jako ex-terní náklady a podmínka úplné informova-nosti o možných dùsledcích daného jednánía/nebo podmínka racionality v daném jedná-ní a/nebo podmínka nesení úplných nákladùza dané jednání hráèem musí být narušena,aby spoleèenské náklady vznikly (Collinsa Lapsley, 2003). Tam, kde takové nákladyvznikají, tam zároveò vzniká odùvodnìní provládní zásahy a regulaci (APC, 1999). Identifi-kace privátních a spoleèenských nákladùvšak mùže být ponìkud odlišná napøíè státy,což lze ilustrovat na pøíkladu zdravotních ná-kladù, které v zemi, kde je péèe hrazena plnìspotøebitelem, pøedstavují náklady privátní,nicménì v zemi, kde existuje povinná solida-rita ve zdraví ve formì jistého druhu zdravot-ního pojištìní, pøedstavují náklady spoleèen-ské (Collins a Lapsley, 2003). S konceptemprivátních a spoleèenských nákladù prototaké úzce souvisí problematika externalituvedená výše.
Náklady hmotné a nehmotnéNáklady se v souvislosti s hazardním hranímdìlí také na hmotné a nehmotné. Hmotnénáklady zahrnují takové náklady, které mo-hou být ocenìny na trhu. Pøíkladem hmot-ných nákladù mohou být náklady, kterév souvislosti s kriminalitou podmínìnou ha-zardním hraním vznikají v systému trestníjustice. Nehmotné náklady pak pøedstavujínáklady na trhu neocenitelné, napø. utrpenírodiny vzniklé v dùsledku patologického ha-zardního hráèství jednoho z jejích èlenù (Col-lins a Lapsley, 2003). Problematika hmot-ných a nehmotných nákladù pøedstavujedalší klíèový problém pro ekonomické stu-die hazardního hraní, neboť vìtšina nákladù,které v souvislosti s hazardním hraním vzni-kají, je tìžko vyèíslitelná, napø. bolest, utrpe-ní, a sníženou kvalitu života lze jen tìžkovyjádøit a k nalezení dostateènì validníhoa reliabilního zpùsobu pro penìžní vyjádøeníhodnoty zmínìných nákladù by byly tøebarozsáhlejší výzkumy.
Pøímé a nepøímé nákladyV souladu s metodologií mìøení klinickýchnákladù vzniklých v souvislosti s duševnímzdravím je dùležité sledovat, zda v rámcidané problematiky vznikají kromì pøímýchnákladù také náklady nepøímé (HFMA,2014). Mezi pøímé náklady v pøípadì hazard-ních her patøí náklady na léèbu, vèetnìpersonální podpory a nákladù na jednotlivásezení, dále také náklady na vedení souduatp. Nepøímé náklady se nedají pøiøadit kekonkrétnímu problému spojenému s hazard-ními hrami, ale pøesto vznikají v jejich sou-vislosti. Mezi tyto náklady mùžeme øadit
13
napø. ušlou pracovní produktivitu (která zá-roveò pøedstavuje také hmotný náklad)nebo emoèní náklady rodiny (ty naopakpøedstavují nehmotné náklady).
Náklady na jednotlivé druhyhazardních herJedinci, kteøí užívají hazardních her pouzek zábavì, podle našich pøedpokladù nepøi-nášejí žádné spoleèenské náklady. Jedinouskupinou, která tedy náklady tvoøí, jsou pa-tologiètí, respektive problémoví hráèi. Mù-žeme proto dále pøedpokládat, že jednotlivédruhy hazardních her tvoøí náklady aproxi-mativnì ve stejném pomìru, v jakém jeproblémoví hráèi užívají. Dalším dùležitýmukazatelem je také, do jaké míry vedl urèitýtyp hazardní hry ke vzniku závislosti hráèe.
Jedním z hlavních zjištìní australskýchstudií (APC, 1999; APC, 2010) je vztah meziprevalencí problémového hazardního hranía dostupností hazardního hraní, zejménapak výherních automatù. Ve studii z roku1999 se ukázalo, že 65–80 % problémovýchhráèù, kteøí vyhledali odborné poradenství,užívalo jako primární formu hraní na výher-ních automatech. Podobnì i v Kanadì statis-tiky ukazují, že až 25 % ze všech, kteøí hrají navýherních automatech, spadá do kategorieproblémových èi patologických hráèù (Hay-ward et al., 2004). Kasina pak profitují z prob-lémových a patologických hráèù, kteøí v nichutratí v prùmìru 10–20krát více než nepro-blémoví hráèi. V celkových èíslech prameníaž 41 % všech pøíjmù kasin z deskových hera až 75 % všech pøíjmù kasin z výherních za-øízení od problémových a patologických hrá-èù (Hayward et al., 2004). V Novém Skotsku
v Kanadì se odhaduje, že 11,5 % pravidel-ných návštìvníkù kasin patøí mezi problé-mové hráèe (Hayward et al., 2004).
VýnosyAèkoliv je v souvislosti s hazardními hramipozornost zamìøena obvykle pouze nanáklady, je dùležité poukázat také na výnosy,které tato aktivita pøináší. Australská studie(APC, 1999) uvádí, že mezi hlavní výnosyz hraní patøí napø. snìní o výhøe, vzrušení zehry, víra ve štìstí, zahnání nudy atd. Pokudby spolu s hraním nevznikaly žádné dalšíproblémy, jako je iracionální rozhodovánínebo problémové èi patologické hráèství,jednalo by se o bìžnou zábavu, jako je napø.návštìva kulturního zaøízení, restauracea mnoho dalších.
Aèkoli má ekonomie v tuto chvíli pomìr-nì omezené prostøedky k tomu, jak tytovýnosy pøesnì mìøit, existuje nìkolik zá-kladních zjednodušených pøístupù. Pøedpo-kládá se, že jednotlivec je nejlepší soudcesvého vlastního blahobytu, a proto je nejlé-pe ze všech schopný urèit, co mu pøinášínejvìtší potìšení (užitek). Naneštìstí je jehosnaha o maximalizaci užitku omezena jehorozpoètem. Pakliže se tedy rozhoduje, doèeho bude své peníze investovat a do èehone, vždy dobøe zváží, jestli mu daná vìc,èinnost atp. pøinese vìtší užitek než jiná do-stupná alternativa, napø. i to, že si penízeuloží na pozdìji. Z toho vyplývá, že míra,v jaké jednotlivec bude nebo nebude dodané vìci, èinnosti atp. vkládat své peníze,ukazuje, zda je cena této vìci, èinnosti atp.natolik nízká, že je ochoten za ni zaplatit.Tento teoretický pøedpoklad, jak již bylo po-
14
psáno výše, však bývá u hazardního hráè-ství narušen.
V australské studii z roku 1999 (APC,1999) se poprvé objevuje spotøebitelský pøe-bytek jako nástroj k mìøení výnosù z hazard-ních her.
Tento pøístup je založen na mìøení, kolikje jednotlivec ochoten zaplatit navíc oproticenì daného produktu. Pokud napø. nìjakývýrobek stojí 100 Kè a spotøebitel je za nìjochotný zaplatit právì 100 Kè, po pøípadnékoupi produktu (ke které vùbec nemusí dojít,protože spotøebitel je právì indiferentní me-zi držbou 100 Kè a nákupem daného výrob-ku), nevzniká žádný spotøebitelský pøebytek.Pokud je ale spotøebitel ochoten zaplatit ma-ximálnì 150 Kè a když dorazí do obchodu, jepøíjemnì pøekvapen nižší cenou ve výši100 Kè, rozdíl, který zde vznikl, je pro nìj èis-tým výnosem, který se nazývá spotøebitel-ský pøebytek. Pøestože se metodika mìøeníspotøebitelského pøebytku ujala i v dalšíchstudiích (Forrest, 2013), pro úèely této práceji nadále nevyužíváme, zejména z dùvoduvelkého zatížení nejrùznìjšími pøedpoklady(napø. co se týèe velikosti poptávky bìžnýcha problémových hráèù, její elasticity atd.),které mohou vést k realitì vzdálenému vý-sledku.
Definice spoleèenských nákladùa výnosùAbsence jednotné definice, problémy s na-plòováním teoretických východisek v praxia komplikace spojené s monetárním oceòo-váním nìkterých spoleèenských nákladù
vedly mnohé autory k závìru, že o spoleèen-ských nákladech rozhoduje arbitrární spíšenež objektivní úsudek, a proto je nezbytné,aby se informované rozhodování o politicevùèi hazardnímu hraní zakládalo rovnìž naznalosti nemonetárnì vyjádøených konse-kvencí problémového a patologického hráè-ství (Walker a Kelly, 2011).
V pøedkládané studii definujeme v soula-du s výše uvedeným teoretickým rámcema popsanými metodologickými problémyspoleèenské náklady jako ztráty, které jsouspoleènosti zpùsobovány v dùsledku hazard-ního hraní. Zároveò se pøikláníme k doporu-èení Collinse a Lapsleyové (2003) a dalšíchodborníkù, kteøí navrhují pragmatický pøí-stup a radìji, než aspiraci obsáhnout veške-ré náklady spojené s hazardním hraním,identifikujeme a kvantifikujeme pouze ty spo-leèenské náklady, které je možné postih-nout.
Obdobnì jako spoleèenské náklady defi-nujeme spoleèenské výnosy jako nárùst bla-hobytu spoleènosti. V pøípadì spoleèen-ských výnosù se nabízí monetárnì vyjádøitužitek z hazardu jednoduše na základì spo-tøebitelského pøebytku. Úskalím tohoto pøí-stupu však je, že by muselo dojít k oèištìnídat o peníze prosázené iracionálnì, což sejeví jako velmi obtížné. Studie, respektivekalkulace výnosù ze zábavy poskytované ha-zardním hraním proto zpravidla chybí (Hay-ward et al., 2004) a cost-benefit analýzyv této oblasti jsou velmi obtížnì provedi-telné.
15
Zdroje chyb v ekonomických studiích hazardního hraníEkonomické studie hazardního hraní èastotrpí více èi ménì závažnými metodologický-mi chybami. Rozdíl mezi náklady, popøípadìvýnosy na jedné stranì a transfery na druhéstranì byl již popsán výše. V podstatì se jed-ná o skuteènost, že u transferu nedocházík vytváøení nebo ztrátì spoleèenského bo-hatství, nýbrž o pouhý pøesun bohatstvímezi rùznými spoleèenskými subjekty. Zdeje nicménì vhodné upozornit, že k nespráv-né zámìnì mezi výnosy/náklady a transferydochází i v odborné literatuøe a historicky sev nìkterých èástech svìta, zejména v USA,ukázalo, že vlády jednotlivých státù mohousnadno podlehnout pokušení ospravedlòo-vat legalizaci nebo deregulaci hazardu v dù-sledku pøíslibu finanèního pøísunu od spo-tøebitelù – skrze hazard – do státního rozpoètu(Walker, 2011). Tento fenomén se objeviltaké v minulých letech v dùsledku poslednífinanèní krize, nicménì nemùže být považo-ván za vhodný a profesionální, neboť nebereohled na širší spoleèenské souvislosti a vesvém dùsledku mùže vést ke snížení spole-èenského blahobytu. Mezi další chyby patøíargumenty o ekonomickém rùstu a zamìst-nanosti, které vznikají v dùsledku úplné lega-lizace nebo èásteèné deregulace hazardníhohraní. Pro takovéto argumenty existují jenminimální, èasto vlastními zájmy zastínìnéempirické dùkazy (Walker, 2011).
Hazardní hry a jejich dopad naekonomikuVìtšina zastáncù hazardních her zvažuje pøí-nosy pro spoleènost vyplývající z jejich pøí-
mých ekonomických dopadù. V tom pøípadìjsou obvykle zvažovány nové pracovní pozi-ce, rùst HDP (hrubý domácí produkt) a další.Problém v této úvaze ale spoèívá ve skuteè-nosti, že volné peníze v ekonomice nejsouvždy pøiøazeny pouze k urèitému typu pro-duktu. Pokud by peníze nemohly být vloženydo hazardních her, obèané by našli jejich jinévyužití, ať už pro zábavu nebo pro zcela od-lišné aktivity. Podstatné ale je, že by tyto pe-níze využili pro jejich druhou nejlepší pøíleži-tost a jejich pøidaná hodnota by zøejmì bylatémìø stejná, jako kdyby se investovaly dohazardního hraní (APC, 1999).
Obdobná logika se dá aplikovat také napozitivní dopad hazardních her v oblasti ob-chodu. Nedá se øíci, že by jednotlivá odvìtví,jako je i odvìtví hazardních her, nemìla žád-ný dopad na ekonomiku, podstatné ale je, žepodobné výstupy by mohla vytváøet i odvìt-ví jiná. Také vidina multiplikaèního efektu,kdy nový projekt násobí výnosy z nìj ply-noucí skrze zvýšenou poptávku v dalších od-vìtvích, není zcela správná. Tato idea je vy-svìtlena zejména skrze efekt „rozbitéhookna“ (Bastiat, 1998), kdy si pekaø musíopravit výlohu, kterou mu rozbil výtržník. Zaopravu zaplatí peníze skláøi, který si díkytomu mùže koupit nové boty, a proto si nìcodalšího mùže koupit švec atp. Ve výsledkuby se mohlo zdát, že rozbité okno má vlastnìpozitivní efekt, neboť výdej penìz na opravuzpùsobil øetìzovou reakci dalších výdajù,a tím pádem pozitivní dopad na celou eko-nomiku. Takovéto zdání by však zastínilofakt, že pekaø pùvodnì chtìl vložit peníze do
16
nìèeho jiného, co by pøineslo stejný, ne-livìtší výnos. Multiplikaèní efekt tedy vznikápouze v tom pøípadì, když jsou využíványzdroje, které by bez existence daného odvìt-ví ležely ladem (APC, 1999).
Z nastínìného pøístupu ale neplyne, že byhazardní hry nepøinášely žádný další užitekspoleènosti. Pøináší spoleèenské výnosy, kte-ré jsou dány spotøebitelským pøebytkem, jakje zmínìno výše (APC, 1999). Dále z tohotopøístupu také neplyne ani to, že prohibice,omezení nebo naopak rozšíøení hazardníchher nemùže mít žádné reálné dlouhodobédopady do ekonomiky. Pakliže napø. dojdek okamžité prohibici, je jasné, že lidé, kteøí byliv hazardním prùmyslu zamìstnaní, náhleo práci pøijdou. V delším èasovém období seale pøesunou do jiného odvìtví a nezamìst-nanost se bude blížit pùvodní úrovni. Podob-nì také, pokud dojde k uvolnìní trhu s ha-zardními hrami, budou novì vzniklá místav delším období zaplnìna pracovníky z jinýchodvìtví (Forrest, 2013). Existuje výjimka, kdyhazardní hry skuteènì vytváøejí dlouhodobéekonomické dopady. Touto výjimkou je turis-tika za hazardními hrami. Pakliže budouvšechny produkty nakupovány pouze domá-cí klientelou, èistý efekt na ekonomiku budenulový, protože tito lidé by peníze vložili do ji-ných pøíležitostí v dané oblasti. Pokud alebudou peníze plynout z exportu služeb zahra-nièní klientele, která by jinak své peníze nevy-naložila na zboží v tomto regionu, celkovýekonomický efekt bude kladný. Mezi nejzná-mìjší turistické zóny hazardních her, jejichžekonomika je touto turistikou ovlivnìna, patøíLas Vegas nebo Macao (Forrest, 2013). Aèko-liv se v pøípadì ÈR ukazuje, že nejvìtší nabíd-
ka heren a kasin se nachází v turistických de-stinacích, jako jsou Karlovy Vary, nebo v nej-vìtších mìstech, jako je Praha èi Ostrava(Mravèík et al., 2014), pøedpokládáme, že tu-ristický ruch je spíše než nabídkou hazardníchher zapøíèinìn atraktivitou a hojností pøírod-ních a kulturních památek v daných oblastech.Na druhou stranu lze ale konstatovat i možnýodtok financí ze státu tam, kde není on-line ha-zardní hraní dostateènì upraveno zákonem.
Mezi náklady plynoucí z hazardních herse èasto zcela mylnì zaøazují také nákladyspojené se zvýšením konkurence v odvìtví.Odpùrci hazardu èasto tvrdí, že výstavba ka-sin a dalších zaøízení vede ke snížení tržebmaloobchodù a dalších oblastí, které by bylyza nezmìnìných okolností ziskové. Na tom-to základì mùže docházet k omezení tradièníspotøeby v dané oblasti (APC, 1999). Ovšemje dùležité si uvìdomit, že ztráta jednohopodniku na úkor napø. novì vystaveného ka-sina atp. nepatøí mezi spoleèenské nákladynebo náklady vùbec, ale naopak je znakemfungující konkurence, která je pro zákazníkyprospìšná (Walker a Barnett, 1999).
Co se týèe ekonomických dopadù ha-zardního hraní pro stát, asi nejsledovanìjšíoblastí jsou daòové pøíjmy státu a s hazar-dem spojené výdaje. Nìkteré z výdajù jsouna první pohled patrné – jedná se o nákladyna léèbu závislých hráèù, náklady na policii,trestnou èinnost a vìzeòství spojené s hazar-dem (viz kapitolu Spoleèenské náklady), nì-které výdaje na první pohled patrné nejsou,snad i proto, že nepøedstavují spoleèenskénáklady – konkrétnì se jedná napø. o zvýše-né náklady na bezpeènost v blízkosti provo-zoven hazardních her a další (APC, 1999).
17
Regulace hazarduHazardní hraní tvoøí spoleèenské náklady,a je tedy oprávnìnì pøedmìtem regulace zestrany státní správy. Možnost regulace umož-òuje hledat a implementovat optimální zpù-soby smìøující k maximalizaci pomìru mezivýnosy a náklady vznikajícími v dùsledku ha-zardního hraní. Pokud stát optimální zpùso-by regulace nehledá zámìrnì, ovlivòuje po-mìr mezi spoleèenskými náklady a výnosysvojí neèinností. Pøi hledání optimálníchzpùsobù regulace, stejnì jako pøi posuzová-ní zahranièních zkušeností s regulaènímiopatøeními a jejich vlivem na celkové spole-èenské výnosy a náklady z hazardu, je nutnése nejprve seznámit se souèasnou situacía až následnì hledat možnosti pro její opti-malizaci. Z tohoto dùvodu uvádíme krátkýpøehled souèasné legislativní situace jaku nás, tak v tìch zahranièních zemích, ze kte-rých pochází vìtšina zde citované literaturya jejichž legislativní situace nebyla detailnìpopsána v komplementární epidemiologic-ké studii Národního monitorovacího støedi-ska pro drogy a drogové závislosti (Mravèíket al., 2014).
Èeská republikaV souèasné dobì je v Èeské republice trhs hazardními hrami legislativnì regulovánzejména následujícími ètyømi zákony:• loterijní zákon (zákon è. 202/1990 Sb.,
o loteriích a jiných podobných hrách),• obèanský zákoník (zákon è. 89/2012 Sb.),• trestní zákoník (zákon è. 40/2009 Sb.),• zákon proti praní špinavých penìz (zákon
è. 253/2008 Sb., o nìkterých opatøeních
proti legalizaci trestné èinnosti a financo-vání terorismu).
� Loterijní zákonLoterijní zákon (zákon è. 202/1990 Sb., o lo-teriích a jiných podobných hrách) je hlavnímzákonem, který ustanovuje oblast loterijníchher. Jeho funkcí je nejen regulovat trh s lote-rijními hrami a jejich provozování, ale takéchránit obèany ÈR pøed riziky s loterijnímihrami spojenými.
Loterijní zákon zakazuje provozovánívšech loterijních a jiných her, které v nìmnejsou ustanoveny. Podle zákona je loterijníhrou taková hra, „jíž se úèastní dobrovolnìkaždá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sáz-ku), jehož návratnost se úèastníkovi nezaru-èuje. O výhøe nebo prohøe rozhoduje náho-da nebo pøedem neznámá okolnost neboudálost uvedená provozovatelem v pøedemstanovených herních podmínkách (dále jen„herní plán“). Nezáleží pøitom na tom, prová-dí-li se hra pomocí mechanických, elektro-nicko-mechanických, elektronických neboobdobných zaøízení“ (§ 1 odst. 2, zákonè. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podob-ných hrách). Zákonem stanovenou podmín-kou je, že všichni hráèi musí mít zajištìnystejné podmínky hry i šance na výhru. V sou-èasné dobì zákon vzhledem k rozvoji no-vých technologií v herním prùmyslu definu-je celkovì 14 typù her (pùvodnì jich bylopouze 9).
Provozování loterijních a podobných herje v zákonì definováno jako „èinnost smìøu-jící k uvedení loterií a jiných podobných her
18
do provozu, vèetnì zprostøedkovatelských,organizaèních, finanèních, technických a dal-ších služeb souvisejících se zajištìnímprovozu tìchto her, a jejich øádné ukonèenía vyúètování. Provozováním loterií se takérozumí vykonávání všech dalších èinností,které provozovateli ukládají jiné právní pøed-pisy“ (§ 4 odst. 3, zákon è. 202/1990 Sb., o lo-teriích a jiných podobných hrách).
Podle loterijního zákona musí provozo-vatel loterijních a podobných her splòovatnìkolik základních požadavkù a povinností:• Provozovatel musí být právnickou oso-
bou se sídlem na území ÈR a provozová-ní musí zajistit bez zahranièní majetkovéúèasti.
• Provozovatelem loterijních a podobnýchher mùže být pouze stát nebo akciováspoleènost s akciemi na jméno, se síd-lem v ÈR a základním kapitálem v hodno-tì 3 000 000–100 000 000 Kè v závislostina typu provozované hry (musí být takédoložen pùvod penìz).
• Provozovatel je povinen složit finanèníjistotu na vyplacení pohledávek státu,obcí a také na výhry soutìžících, a to vevýši 2 000 000–50 000 000 Kè v závislostina typu provozované hry.
• Provozovatel loterijních a podobnýchher musí být bezúhonný, což znamená,že nebyl pravomocnì odsouzen za úmy-slný trestný èin nebo trestný èin spojenýs provozováním loterií a podobných her.
• S výjimkou loterií a tombol není možnéprovozovat loterijní a podobné hry vevzdìlávacích zaøízeních, zaøízeních so-ciální a zdravotní péèe a v budovách,v nichž sídlí státní orgány, orgány veøej-
né správy nebo registrované církve èináboženské spoleènosti.
• Provozovatel je povinen pøijmout opatøe-ní, která zajistí, že se her nebude úèastnitosoba mladší 18 let.
• V pøípadì provozování internetového sá-zení musí být sázky pøijímány pouzev místì, kde je bìžné sázky pøijímat.
Loterijní zákon upravuje také další náleži-tosti provozování jednotlivých typù her, jakojsou loterie a tomboly, výherní hrací pøístro-je, kurzové sázky, kurzové sázky v kasinecha dostihové sázky. U výherních hracích auto-matù napø. stanoví maximální hodnotu sáz-ky, maximální hodnotu výhry, maximálníhodinovou prohru, výherní podíl na pøístrojii typy zaøízení, kde je možné výherní hracípøístroje provozovat. U kurzových sázek pakstanoví, kdo se smí sázek úèastnit.
Loterijní zákon byl od roku 1990 tøináct-krát novelizován. Jednou z nejvýraznìjšíchnovelizací za posledních nìkolik let byla tzv.Farského novela (zákon è. 300/2011 Sb.),která rozšíøila seznam typù her o centrální lo-terijní systém, lokální loterijní systém a tur-naje v kartách. Zároveò tato novela také za-kázala anonymní vlastnictví provozovena povolila provozování hazardních her v blíz-kosti budov, u nichž bylo v døívìjších verzíchzákona provozování hazardních her zakázá-no. Souèasnì však bylo kritizováno (Mravèíket al., 2014), že díky této novele zákona moh-ly obce regulovat na svém území VLT a dalšítechnické hry až od února 2014 (Mravèík etal., 2014). V témže roce byl také díky zákonuè. 458/2011 Sb. pozmìnìn systém odvodùv souvislosti se zmìnami v daòových a po-
19
jistných zákonech. Poslední novelizace pro-bìhla v roce 2013 (s platností k 1. 1. 2014).I tato novela pozmìnila systém odvodù a ta-ké zavedla slevu na dílèím odvodu z loteriía podobných her, kterou lze uplatnit v pøípa-dì poskytnutí penìžního daru Èeskémuolympijskému výboru na tìlovýchovnéa sportovní úèely.
V souèasné dobì je na základì usneseníVlády ÈR è. 173 na Ministerstvu financí pøi-pravován nový loterijní zákon, který by mìlmimo jiné upravovat i oblast internetovýchhazardních her. Mravèík et al. (2014) uvádìjí,že mezi cíle nové legislativy bude patøit ze-jména:• zdanìní provozování sázkových her na
internetu a následné pøerozdìlení financído oblasti prevence a regulace,
• možnost obcí regulovat provozování tech-nických herních zaøízení na svém území,
• sladìní legislativy ÈR s pravidly trhuv rámci EU, jelikož souèasná legislativanyní zakazuje provozování loterijnícha podobných her zahranièním subjek-tùm, což není v souladu se zásadami vol-ného pohybu služeb,
• øešení sportovní integrity a manipulovánís výsledky sportovních utkání,
• podniknutí prvních krokù pro vytvoøenícentralizovaného on-line systému, díkynìmuž by bylo možné, aby státní dozorkontroloval provozování her na dálku,
• zavedení prevence, která by redukovaladopady hazardních her na spoleènost.
� Obèanský zákoníkOblast sázek, her a losù upravuje také novýobèanský zákoník (zákon è. 89/2012 Sb.),
který je platný od 1. 1. 2014. Na jeho základìje možné soudnì snížit výhru, pokud bylapøemrštìná vzhledem k postavení a mož-nostem stran. Nový obèanský zákoník dávátaké možnost vymáhat finance zpìt, pokudje prohrávajícím osoba s nedostateènými ro-zumovými schopnostmi. Tato ustanovení sevšak netýkají sázek, které jsou uzavøeny zesázek provozovaných státem nebo provozov-nou, která má úøední povolení (§ 2873–2883).
� Trestní zákoníkTrestní zákoník (zákon è. 40/2009 Sb.) se kehraní hazardních her vztahuje hned ve tøechpøípadech. Prvním pøípadem je ohrožovánímravní výchovy dítìte povolením hraní ha-zardních her (§ 201). Tento trestný èin setrestá až odnìtím svobody na jeden rok. Dal-ším pøípadem je provozování nepoctivýchsázek a her, pøi nichž nemají všichni úèastní-ci hry rovné možnosti výhry (§ 213). Podlezávažnosti je tento trestný èin trestán odnì-tím svobody na 6 mìsícù až 10 let. Posled-ním pøípadem je neoprávnìné provozování,organizování, propagování nebo zprostøed-kování loterie a podobné sázkové hry, za kte-ré je možné udìlit trest v rozsahu 1–10 letodnìtí svobody podle závažnosti trestnéhoèinu.
� Zákon proti praní špinavých penìzZákon proti praní špinavých penìz (zákonè. 253/2008 Sb.) stanoví tzv. povinné osoby,které mají v souvislosti s praním špinavýchpenìz urèité povinnosti. Mezi tyto osobyøadí také provozovatele sázkových her v ka-sinech. Mezi jejich povinnosti podle tohotozákona mimo jiné patøí identifikace a kontro-
20
la klientù podle stanovených pravidel, ucho-vávání identifikaèních informací a oznámenípodezøelého obchodu.
Velká BritánieLegislativní rámec pro hazardní hry ve VelkéBritánii tvoøí tzv. National Lottery Act 1993,který upravuje pravidla Národní loterie,a The Gambling Act 2005, který vešel v plat-nost 1. 9. 2014 a který se vztahuje jak ke kla-sickým hazardním hrám, tak i k on-line ha-zardním hrám (House of Commons, 2012;Council, 2012; Council, 2013; Mravèík et al.,2014). Zákon stanoví, že není možné provo-zovat zaøízení pro hraní hazardních her nebovyužívat prostory pro hraní hazardních herbez potøebných povolení. Taková povoleníjsou trojího druhu: operator licence, které jeurèeno pro managment hazardních her, per-sonal licence, které je urèeno pro provoz ha-zardních her, a premises licence, které je ur-èeno pro prostory, kde jsou provozoványhazardní hry. Tato povolení jsou vydávánabuï komisí pro hraní hazardních her (TheGambling Commision), nebo licenèními úøa-dy (Licensing Authorities). Mezi hlavní cíleorgánù vydávajících licence pro provozová-ní hazardních her patøí prevence kriminálníaktivity a poruch spojených se hraním ha-zardních her, zajištìní spravedlivého a otev-øeného prùbìhu hazardních her a zajištìníochrany dìtí a zranitelných osob pøed po-škozením a zneužitím v souvislosti s hranímhazardních her. Pøi vydávání licencí pøezkou-mávají pøíslušné úøady také finanèní zázemížadatele a jeho trestní bezúhonnost. Licencimùže získat kterýkoliv žadatel, který splní po-žadavky urèené zákonem a pøíslušnými or-
gány. V souladu s principy EU je možné vy-dat licenci i žadatelùm, kteøí mají sídlo mimoVelkou Británii. Zákon také stanoví, že každétøi roky probìhne pøezkoumání výše sázeka výher a na základì tohoto pøezkoumánímùže být tato výše upravena (Council, 2013;Mravèík et al., 2014; House of Commons,2012).
AustrálieZákonný rámec provozování hazardních herv Austrálii tvoøí National Gambling ReformAct (The Parliament of Australia, 2012) a In-teractive Gambling Act (The Parliament ofAustralia, 2001). National Gambling ReformAct zavedl tzv. pre-commitment systém, kte-rý ukládá hráèi povinnost vlastnit identifikaè-ní kartu, na níž musí vyplnit maximální výšiprohry (denní/týdenní). Po jejím dosaženídojde k zablokování nebo alespoò upozor-nìní hráèe. Bez této identifikaèní karty nenímožné hrát hazardní hry. Se zavedenímpre-commitment systému je také požadová-no, aby všechna herní zaøízení tento systémpodporovala. Zároveò byl díky tomuto záko-nu omezen denní výbìr z bankomatu v pro-vozovnách hazardních her na 250 dolarù.Zákon také založil regulaèní orgán, který mo-nitoruje a vyšetøuje dodržování jím stanove-ných pravidel. Austrálie byla jedna z prvníchzemí, která zaèala regulovat on-line hraníhazardních her, když v roce 2011 zavedla In-teractive Gambling Act (The Parliament ofAustralia, 2001). Další regulace provozováníhazardních her i webových stránek s hazard-ními hrami pak závisí na jednotlivých státecha teritoriích, které danou oblast regulují po-dle svých individuálních ekonomických a re-
21
gulaèních politik (Gainsbury a Wood, 2011;Del Fabbro a King, 2012). V každé oblastifunguje také komise, která reguluje hazarda dohlíží, zda jsou dodržována regulaèníopatøení (APC, 1999).
USAVzhledem k federativnímu uspoøádání exis-tuje v USA nìkolik úrovní regulace hazard-ních her. Hazardní hraní zde upravují jakzákony federální, tak i lokální, pøièemž fede-rální se vztahují zejména na regulaci hazardumezistátního, mezinárodního a hazardu v in-diánských rezervacích. Státní zákony pak re-gulují hraní hazardních her na svém území.Jak uvádí Haugen (2006), na základì federál-ních zákonù je napø. zakázáno pøevážet zaøí-zení na hraní hazardních her pøes hranicestátu, kde není povoleno provozovat toto za-øízení (daný stát však mùže udìlit výjimku).Dále také není možné provozovat sázkovéhry po telefonu (je sporné, zda to platí pouzepro sportovní události èi nikoliv). Federálnízákon také zakazuje cestovat pøes hranicestátu, využívat poštu nebo mezistátní zaøíze-ní k nezákonným aktivitám, mezi které se po-èítá i provoz ilegálních hazardních her. V sou-vislosti s podezøením na nedùsledné kontro-ly provozoven hazardních her ze stran státùv pøípadì benefitù, které státùm z hazardníèinnosti plynou, byl zaveden The IllegalGambling Business Act. Po nìkolika soud-ních sporech ohlednì hazardních her v indi-ánských rezervacích byl dále zaveden TheIndian Gaming Regulatory Act, který stano-vil, jaké hry lze v rezervacích provozovat a ja-kým zpùsobem budou regulovány. Hry bylyrozøazeny do tøí skupin: (1) tradièní nízkosáz-
kové hry, (2) bingo a jiné karetní hry, v nichžhraje hráè s jiným hráèem, nikoliv s kasinem,a (3) ostatní hry. První skupinu her regulujísamotné kmeny, hry ve druhé a tøetí skupinìpak mohou být provozovány pouze, pokudje legální je provozovat v daném státì. Odroku 1992 platí také zákaz sázení na sportov-ní události (kromì koòských dostihù, psíchzávodù a jai alai), a to v celých USA, kromìNevady, Delaware a Oregonu, kde bylo mož-né sázet na tyto události ještì pøed zavede-ním tohoto zákona. Z hlediska státní regula-ce se jednotlivé státy liší hlavnì tím, jakétypy hazardních her na svém území povolují,jaký je minimální vìk pro hraní hazardníchher, jestli je nezákonné hraní hráèù pouzemezi sebou (nikoliv s kasinem) a zda je poru-šení herních regulací vnímáno jako pøestu-pek nebo zloèin. Ve všech státech, kromìUtahu a Havaje, kde jsou zakázány veškeréhazardní hry, je provozován alespoò nìjakýtyp hazardních her, ovšem jen ménì než po-lovina státù má na svém území alespoò jed-no kasino (indiánské rezervace provozují ka-sina ve 28 státech).
S nástupem moderních technologií senovìjší regulace soustøedí na internetovéhazardní hraní. Jak uvádí Anderson et al.(2012), pøijetím Unlawful Internet GamblingEnforcement v roce 2006 bylo zakázáno, abyfinanèní instituce, napø. banky, pøevádìlypeníze internetovým stránkám provozujícímhazardní hry.
KanadaKanadské právo legislativnì upravuje hraníhazardních her pomocí trestního zákoníku(The Criminal Code of Canada). V roce 1985
22
byla novelou tohoto zákona poprvé od roku1925 povolena technická herní zaøízení a zá-roveò bylo jednotlivým kanadským provinci-ím umožnìno, aby regulovaly hraní hazard-ních her na svém území. V souèasné dobìtak na území Kanady existuje nìkolik odliš-ných modelù provozování a regulace ha-zardních her, které vznikly na základì odlišnéinterpretace stìžejní pasáže zákoníku nazý-vané „conduct and manage“ (Taylor, 2011).Taylor (2011) uvádí ètyøi modely. Prvním jeThe Crown Corporation Model, v nìmž tzv.provinèní korunní korporace, což jsou státníkorporace, zaštiťující provozování hazard-ních her za úèelem generování ziskù a záro-veò mají také kontrolní funkci. Druhým je tzv.The Hybrid Model, v nìmž funguje koopera-ce mezi státem a soukromým sektorem.V nìkterých státech s tímto modelem vlastníprovozovny stát a soukromé firmy hazardníhry provozují, jinde jsou vlastníkem provo-
zoven soukromé firmy, ale stát vlastní hracízaøízení. Aèkoliv je ve všech provinciích pro-vozována nìjaká forma charitativního ha-zardního hraní, v Albertì funguje tzv. TheCharity Model, jelikož jsou tam na rozdíl odjiných provincií provozovány pod záštitoucharity i kasina. Poslední variací je The FirstNation Model, v nìmž domorodé komunityzískají licenci nebo souhlas k provozováníhazardních her. Typy her a množství her pro-vozovaných domorodými komunitami sepak v každé provincii rùzní. Kanadský trestnízákoník nijak nezakazuje internetové hazard-ní hry, což znamená, že pokud jsou interne-tové herny provozovány a regulovány pøí-slušnými vládními autoritami, lze takovéherny provozovat (Gainsbury a Wood,2011). V souèasné dobì však internetovéherny provozují pouze nìkteré provincie,napø. Britská Kolumbie nebo Quebec (Gain-sbury a Wood, 2011).
Prevence a léèba hazardních hráèùPreventivní opatøení se obvykle dìlí na pri-mární, sekundární a terciární. Primární pre-vence si klade za cíl zabránit nebo omezitproblémové hráèství v populaci, sekundárníprevence má zabránit vzniku problémovéhohráèství u rizikových osob a nakonec terci-ární prevence slouží k omezení problémuhráèù, u kterých se již objevila závislost (Wil-liams et al., 2012). Následující shrnutí je zalo-ženo na publikaci „Prevence problémovéhohráèství: Komplexní pøehled dùkazù a zjištì-ní dobré praxe“ (Williams et al., 2012). Mezizákladní nástroje prevence patøí vzdìlávací
iniciativy, z nichž nejrozšíøenìjší jsou osvìto-vé kampanì, které jsou obvykle zamìøenyna podporu vyšší informovanosti o hazardu,varování o návykovosti, identifikaci známekproblémového hráèství, možnostech léèbyatp. Ukazuje se ale, že tyto kampanì nemajívelký dopad, zejména pokud lidé nejsou pøí-mo požádáni o zamìøení se na sdìlovanéinformace nebo pokud se o tyto informacepøímo nezajímají. V oblasti sekundární a ter-ciární prevence jsou výsledky snah o vyššíinformovanost hráèù sice více uspokojivé,avšak nikoli vysoce efektivní, protože zapøí-
23
èiòují spíše rùst znalostí nežli skuteènouzmìnu chování. Informaèní centra pro zod-povìdný hazard, která se nacházejí pøímov provozovnách hazardu a jejichž cílem je nažádost hráèù poskytovat informace o ha-zardních hrách a jejich rizicích a také rozpoz-nat problémové hráèe a poskytnout jim dalšípéèi, pøedstavují další formu informaèníosvìty. Efektivita podobných informaèníchstánkù však zatím není doložena. Takéo efektivitì intervencí pracovníkù kasin, kteøíjsou speciálnì vyškoleni na rozpoznáníproblémového hráèství a kteøí mají povin-nost aktivnì oslovit potenciálnì problémo-vého hráèe a poskytnout mu adekvátnídoporuèení, existují pouze slabé a nejedno-znaèné dùkazy. Nicménì nìkteøí autoøi sedomnívají, že podobná intervence mùže býtdùvodem, proè je v Nizozemsku velmi nízkáprevalence problémového hráèství. Omeze-ní dostupnosti hazardu nebo nìkterých jehoforem pøedstavuje další nástroj preventivnìregulaèních opatøení. Poznatky o efektivitìshrnujeme níže v textu. Mezi další možnáomezení pøístupu k hazardním hrám patøíomezení provozní doby provozoven hazar-du, nicménì také o úèinnosti tohotoopatøení zatím neexistují solidní empirickédùkazy. V oblasti hazardních her se již nìko-lik dekád vyskytují formální èi neformálnízpùsoby sebevylouèení z kasin. V souèas-nosti tyto programy využívá øada zemía existuje øada studií, které analyzují jejichefektivitu, a to tøemi zpùsoby: prvním je míravyužití programu, podíl sebevylouèenýchosob, které do kasina opravdu znovu ne-vstoupí, a dopad sebevylouèení na samotnéhráèské chování. Sebevylouèení považuje-
me v rámci této studie za formu pre-commit-mentu a dùkazùm o efektivitì se vìnujemeníže.
Léèba patologického hraní je pøevážnìpsychologická, pøièemž terapeutické inter-vence jednotlivých léèebných smìrù jsouorientovány s ohledem na teoretický kon-cept patologického hraní. Zimmermanová etal. (2007) dìlí léèebné smìry do osmi sku-pin: behaviorální terapie, kognitivní terapie,kognitivnì-behaviorální terapie, Anonymnígambleøi (AG), skupinová terapie, farmako-terapie, minimální intervence a multimodál-ní léèba. Struènou rekapitulaci tìchto tera-peutických smìrù zde podáme proto, žev èásti Úèinnost léèby budeme na typy inter-vencí odkazovat. Patologické hráèství v rám-ci behaviorální terapie je vysvìtlováno jakonauèené chování, které vzniká negativnímnebo pozitivním posilováním spojeným sevzrušením nebo výhrou, nebo obojím. Zdù-razòováno je pozitivní posilování výhroua náhodnou povahou výhry, která vyvoláváa udržuje stav vzrušení. Behaviorální léèba,rozšíøená zejména v osmdesátých letech 20.století v USA, zahrnovala averzivní terapii,desenzitizaci a relaxaci prostøednictvím ima-ginace a expozici herní situaci. Kognitivníléèba rozšíøená v devadesátých letech v USAje èasto spojována s prací Ladouceura et al.(2001). Teoretickým východiskem je zde ná-zor, že patologické hraní se rozvíjí na základìchybné percepce možnosti výhry. Hráèi po-dle této teorie vìøí, že mohou kontrolovatsvé výhry, respektive že výsledek hry jemožné pøedvídat. Systém mylných pøesvìd-èení vede k pokraèování ve høe. Cílem kogni-tivní terapie je zmìnit chování patologického
24
hráèe prostøednictvím korekce jeho mylnýchpøesvìdèení. Kognitivnì-behaviorální tera-pie (KBT) vychází z pøedchozích dvou smìrùa navazuje na nì. Podobnì jako kognitivníterapie staví na tom, že hlavní pøíèina pato-logického hraní spoèívá v nesprávném pøe-svìdèení hráèe, že mùže kontrolovat výsle-dek hraní (mít na nìj vliv). Repertoárterapeutických intervencí je širší než u pøed-chozích dvou smìrù a zahrnuje kognitivnírestrukturaci, nácvik øešení problému, tré-nink sociálních dovedností a prevenci relap-su. Anonymní gambleøi reprezentují øešeníproblémového a patologického hraní pro-støednictvím svépomocné skupiny, kteráfunguje na principech podobných skupinámAnonymních alkoholikù (AA). Skupiny AG sestejnì jako skupiny AA øídí programem 12krokù, kde ústøedním konceptem je názor, žezávislost je nemocí na celý život, jejímž øeše-ním je celoživotní abstinence. Vzájemnápodpora je v rámci programu 12 krokù velmipodstatným prvkem pøi udržování abstinen-ce. Svépomocné skupiny AG jsou bìžnì vy-užívány jako doplòková a podpùrná inter-vence a jsou do ní odesíláni pacienti, kteøí seléèí v jiných typech terapie. Skupinová tera-pie patologických hráèù využívá možnostískupinové dynamiky a staví vìtšinou na teo-retických východiscích KBT. Farmakoterapie
jako samostatná intervence není u léèbypatologického hráèství pøíliš rozšíøená. V zá-vislosti na pøevažující symptomatologii u pa-cienta, pøípadnì na psychiatrické komorbidi-tì se používají opioidní antagonisté, které sejinak bìžnì používají u závislosti na alkoholua na opiátech, dále antidepresiva a anxiolyti-ka (vèetnì selektivních inhibitorù zpìtnéhovychytávání serotoninu – SSRI) a léky na sta-bilizaci nálady. Aplikace psychofarmak jespíše soubìžnou léèebnou modalitou, o nížse rozhoduje na základì klinického úsudkuspíše než na základì výzkumných poznatkù.Pod oznaèením minimální intervence se ro-zumí spektrum èasovì krátkých a snadno do-stupných intervencí, jako je motivaèní roz-hovor nebo distribuce svépomocnýchmanuálù èi pracovních sešitù. Multimodálníléèba (u nás se nìkdy pro tento typ léèby uží-vá termín eklektická terapie) vychází z po-znání, že patologiètí hráèi mají problémy vevíce oblastech fungování a tyto problémy bymìly být reflektovány v terapii. Obvykle semultimodální pøístupy aplikují v rezidenè-ních programech, kde jejich souèástí mùžebýt skupinová psychoterapie, asertivní tré-nink, edukace o závislostech, trénink zamì-øený na zlepšení sociálních dovedností, rela-xaèní aktivity, rodinná terapie, pøípadnìfarmakoterapie.
Prevalence hazardního hraníProblémové hraní bývá definováno nedo-statkem kontroly hráèe nad svým chováníma/nebo negativními dùsledky v oblastechosobních, ekonomických a sociálních, které
pramení z hráèova chování (APC, 1999).Neal et al. (2005) definovali problémovéhohráèe jako hráèe, který má v dùsledku ha-zardního hraní problém se snížením objemu
25
financí a objemu èasu. Takové hraní s sebounese rùzné negativní dùsledky (osobní fi-nanèní krize, ztráta zdraví atd.), které neovliv-òují jen hráèe samotného, ale také jeho blízkéi celou spoleènost.
Vybrané nástroje mìøeníproblémového hraníRozlišit hranici, kdy se z rekreaèního hráèestává hráè problémový, však bývá nesnadné(APC, 1999). V souèasné dobì existuje nìko-lik metodologických nástrojù, které pomáhajíodhalit, zda je hráè ohrožen problémovýmhráèstvím, nebo zda již do této kategorie spa-dá. Ve studiích, které se zabývají prevalencíproblémového hráèství, je pro urèení závaž-nosti hraní jedním z nejrozšíøenìjších nástro-jù SOGS, tzv. South Oaks Gambling Screen(Lesieur a Blume, 1987; Lesieur a Blume,1993). Mezi další nástroje patøí také PGSI, tzv.Problem Gambling Severity Index (Holtgra-ves, 2009), což je redukovaný Canadian Prob-lem Gambling Index (Ferris a Wynne, 2001),a používá se také tzv. Lie/bet score a DSM-IV,tj. manuál Americké psychiatrické asociace –4., respektive 5. verze (APA, 2000).
� SOGS (South Oaks Gambling Screen)Jak již bylo zmínìno, jedním z nejrozšíøenìj-ších nástrojù pro urèení problémového hra-ní a jeho míry je SOGS, neboli South OaksGambling Screen (Lesieur a Blume, 1987;Lesieur a Blume, 1993). Jedná se screenin-gový dotazník, který obsahuje 20 položek, najejichž základì je pak vypoèítán výslednýskór. Položky v dotazníku vycházejí z kritériípro patologické hráèství podle DSM-III, cožje tøetí diagnostický manuál duševních one-
mocnìní Americké psychiatrické asociace.Dotazník zjišťuje, jak èasto respondent hrajerùzné typy her, jaká je nejvyšší èástka, sekterou hrál v jeden den, zda hráli hazardníhry respondentovi rodièe, jak èasto lze dru-hý den vyhrát prohrané peníze zpìt, zda nì-kdy øíkal, že vyhrál, i když ve skuteènosti pro-hrál, zda má pocit, že mìl nìkdy problémys hraním, zda nìkdy hrál více, než pùvodnìzamýšlel, zda nìkdy nìkdo kritizoval jehohraní, zda nìkdy pociťoval vinu za své hraní,zda nìkdy chtìl pøestat hrát, ale mìl pocit, žeto nejde, zda nìkdy schovával dùkazy o hra-ní pøed svým okolím, zda mìl nìkdy spors blízkými, se kterými bydlí, o tom, jak zvládásvoje peníze, zda bylo nìkdy hraní ve spo-rech o peníze hlavním tématem, zda si nìkdypùjèil peníze a nevrátil je v dùsledku hraní,od koho si pùjèil peníze a zda pøišel o prá-ci/školu kvùli hraní. Na základì odpovìdí natyto otázky je pak následovnì vypoèítán vý-sledný skór podle následujícího klíèe: 0 pozi-tivních odpovìdí = žádné problémy s hra-ním, 1–4 pozitivní odpovìdi = problémovýhráè, 5 a více pozitivních odpovìdí = poten-ciální patologický hráè. SOGS byl pøeložendo mnoha jazykù a je používán v rùznýchprostøedích.
� PGSI (Problem Gambling SeverityIndex)Alternativou k SOGS a DSM-IV je PGSI, ne-boli Problem Gambling Severity Index, kterývychází z Canadian Problem Gambling Index(CPGI). PGSI vznikl redukcí CPGI na 9 polo-žek, které se soustøedí jak na chování spoje-né s problémovým hráèstvím, tak i na dù-sledky problémového hráèství (Holtgraves,
26
2009). Za každou odpovìï na 9 položek zís-kává respondent body (nikdy = 0 bodù ažtémìø vždy = 3 body), které po seètení dajívýsledný skór (Holtgraves, 2009). Pokud res-pondent získá celkovì 0 bodù, nespadá jehohraní do rizikové kategorie, pokud obdrží1–2 body, je zaøazen do kategorie s nízkýmrizikem, respondenti se 3–7 body jsou zaøa-zeni do kategorie se støedním rizikem a po-kud obdrží více než 8 bodù, jsou zaøazeni dokategorie s vysokým rizikem (Mravèík et al.,2014). Škála PGSI sestává z následujícíchotázek (Mravèík et al., 2014):1. Vsadil/a jste nìkdy více penìz, než jste si
mohl/a dovolit prohrát?2. Potøeboval/a jste hrát se stále vìtším ob-
nosem penìz, abyste dosáhl/a požado-vaného vzrušení?
3. Vrátil/a jste se hned druhý den, abystevyhrál/a zpìt prohrané peníze?
4. Mìl/a jste pocit, že by vám hraní mohlozpùsobovat problémy?
5. Zpùsobilo vám hraní nìjaké zdravotníproblémy, vèetnì stresu nebo úzkosti?
6. Kritizovali nìkdy jiní lidé vaše hraní nebovám øíkali, že máte s hraním problém, aťuž to byla podle vás pravda nebo ne?
7. Zpùsobilo vám nebo vaší rodinì hranínìjaké finanèní problémy?
8. Cítil/a jste nìkdy vinu nad tím, že hrajete,nebo nad tím, jaké má vaše hraní ná-sledky?
9. Pùjèil/a jste si peníze na hru nebo jsteprodal/a nìjaký majetek, abyste získal/apeníze na hru?
� Lie/bet skórJedním z dalších screeningových nástrojù jetzv. Lie/bet skór (Johnson et al., 1997), kterýse skládá ze dvou položek. Za každou klad-nou odpovìï získá respondent 1 bod, a po-kud je výsledný souèet bodù vyšší než 1, takje respondent klasifikován jako rizikový hráè.Položky jsou následující:1. Musel/a jste nìkdy lhát pro vás dùležitým
lidem o tom, jak moc hrajete?2. Pociťoval/a jste nìkdy potøebu sázet stále
více a více penìz?
� DSM-IVKoneènì dalším možným nástrojem je vy-užití samotného ètvrtého manuálu pro dia-gnostikování duševních nemocí, který jeoznaèován jako DSM-IV. Ten definuje prob-lémové hraní splnìním nejménì tøí z násle-dujících kritérií, která byla do èeského jazykapøeložena následovnì (APA, 2000; Mravèíket al., 2014):1. Zaujetí hráèstvím (napø. snaha o znovu-
prožití minulých hráèských zkušeností,následkù hazardu nebo plánování nové-ho hazardu èi pøemýšlení o zpùsobech,jak získat peníze na hraní).
2. Potøeba hrát se stále vyššími èástkamipenìz.
3. Opakované neúspìšné snahy kontrolo-vat, pøerušit nebo se vzdát hraní.
4. Neklid nebo podráždìnost pøi pokusupøerušit nebo vzdát se hraní.
5. Hraní jako zpùsob útìku od problémùnebo snaha zbavit se dysforické nálady,napø. pocitu bezmoci, viny, úzkosti, de-prese.
27
6. Po prohøe penìz ve høe se èasto dalšíden vrací, aby je znovu získal („hon“ zapenìzi).
7. Lže èlenùm rodiny, terapeutùm nebo ji-ným, aby zastøel rozsah svého hráèství.
8. Páchá nelegální èiny, jako padìlání, pod-vody, krádeže nebo zpronevìry, aby zís-kal peníze na financování hráèství.
9. Hráèstvím ohrozil nebo ztratil významnépøátele, práci nebo pøíležitost ke vzdìlánía kariéøe.
10. Spoléhá na jiné, že poskytnou penízea napraví špatnou finanèní situaci zpùso-benou hráèstvím.
Existuje tedy velká øada nástrojù, kterédokáží zachytit, kolik je v populaci hráèùa v jaké míøe ohrožení se nacházejí. Jejichrozsah a hranice, která urèuje, zda je hráè jižrizikovým, se však liší. Stuckiová a Rihs-Mid-delová (2007) provedly srovnání výsledkùprevalenèních studií, které využívaly rùznénástroje, a došly k závìru, že i míra prevalen-ce pro problémové a patologické hráèství semìní s použitým nástrojem. Pøi použitíSOGS byla prevalence problémového hráè-ství 1,2 % a patologického hráèství 1,8 %, pøipoužití DSM-IV byla prevalence problémo-vého hráèství 1,9 % a patologického hráèství1,2 % a pøi použití CPGI byla prevalenceproblémového hráèství 2,4 % a patologické-ho hráèství 0,8 %, což jsou relativnì vý-znamné rozdíly. Orford et al. (2010) zasepoukázali na problematická místa u PGSIa DSM-IV. Ve své studii poukázali na to, že jemožné, že PGSI podhodnocuje prevalencinadmìrného hraní u žen a že škála založenána DSM-IV má pouze dostaèující vnitøní reli-
abilitu, není jednodimenzionální a item--response byla u dvou položek velmi nízká.SOGS zase dobøe klasifikuje v populaci hrá-èù hazardních her, ale v obecné populacinadhodnocuje procento problémových hrá-èù (Stinchfield, 2001).
Obecnì také bývá diskutována validitavýsledkù pocházejících ze screeningovýchdotazníkù, které vyplòuje sám respondent.Z výsledkù studie Hodginse a Makarchukové(2003) však vyplývá, že pøi výpovìdi hráèùo jejich hráèském chování v poslední dobìmají dobrou shodu s výpovìïmi jejich pøí-buzných, což poukazuje na to, že odpovìdihráèù jsou validní a lze s nimi dále pracovat.Alternativním zpùsobem mùže být napø. vy-poèítání prevalence pomocí odhadù praktic-kých lékaøù, kteøí mohou odhadnout poèethazardních hráèù mezi u nich registrovaný-mi pacienty (NMS, 2014, cit. podle Mravèíket al., 2014). Nejspolehlivìjší údaje o preva-lenci jak hráèù, tak i problémových hráèù, lzeèerpat z databází informaèního systémuhráèù v zemích, v nichž byl takový systémzaveden (napø. Austrálie a Norsko). Z takovédatabáze lze pak èerpat napø. i údaje o prù-mìrných vložených/vyhraných/prohranýchèástkách, délce hry i frekvenci hraní.
Výskyt nadmìrného hráèství v obecnépopulaci se v jednotlivých zemích liší – typic-ky se pohybuje kolem 0,1–0,6 % u pravdì-podobného patologického hráèství a mezi0,5–2 % u problémového hráèství, ale na-jdou se i státy, kde prevalence problémové-ho hráèství dosahuje více než 3 % (Griffiths,2009).
Pøed rokem 2012 v ÈR nebyla provedenažádná studie, v níž by byla sledována preva-
28
lence problémového hráèství nebo hráèstvíobecnì, a k dispozici tak byly pouze expertníodhady vycházející z vlastních a zahraniè-ních zkušeností. Napø. Nešpor a Csémy(2005) odhadli, že prevalence patologickéhohráèství nebude nižší než 0,5–1 %.
� Prevalence V ÈRPrvním výzkumem zamìøeným na tuto pro-blematiku byl „Národní výzkum užívání ná-vykových látek 2012“, který uskuteèniloNMS (Národní monitorovací støedisko prodrogy a drogové závislosti) s agenturouSC&C v roce 2012 na reprezentativním vzor-ku, který obsahoval 2 134 respondentù vevìku 15–64 let (NMS, 2014, cit. podle Mrav-èík et al., 2014). Respondenti byli vybrániètyøstupòovým stratifikovaným výbìrema dotazování probíhalo pomocí osobníchrozhovorù za použití dotazníkù v papírovéformì (PAPI). Prevalence problémovéhohráèství byla zjišťována pomocí PGSI, kterýkategorizuje rizika spojená s hráèstvím doètyø kategorií (viz kapitolu Vybrané nástrojemìøení problémového hraní). Z výsledkù vy-plývá, že v obecné populaci je 5 % respon-
dentù, kteøí mají pøinejmenším nízké rizikospojené s hraním sázkových her, pøièemžnízké riziko má 2,7 % obyvatel, støední rizikomá 1,7 % obyvatel a vysoké riziko má 0,6 %obyvatel. Pøi extrapolaci na poèet obyvatelv dospìlé populaci ÈR se v nízkém ohroženínachází 196 200 obyvatel, ve støedním ohro-žení 126 100 obyvatel a ve vysokém ohrože-ní se nachází 42 000 obyvatel. Ukazuje se, žeu mužù jsou tyto hodnoty vyšší než u žen –nízké riziko má 3,3 % mužù (oproti 2,2 %žen), støední riziko má 3,0 % mužù (oproti0,6 % žen) a vysoké riziko má 1,2 % mužù(žádná z žen v šetøení nedosáhla skóru odpo-vídajícímu vysokému riziku). Vyšších hodnotdosahuje také populace hráèù sázkovýchher, kteøí hráli v posledním roce. Výsledkyukazují, že 11,2 % respondentù z této popu-lace má nízké riziko, 7,2 % má støední rizikoa 2,4 % má vysoké riziko (tab. 1).
V roce 2013 bylo provedeno NMS vespolupráci s agenturou INRES-SONES šetøe-ní „Výzkum názorù a postojù obèanù ÈRk otázkám zdravotnictví a k problematicezdraví“ (NMS, 2014, cit. podle Mravèík et al.,2014) a jako screeningový nástroj byl použit
29
v obecné populaci(n = 2 134)
mezi hráèi sázkových herv posledních 12 mìsících (n = 536)
extrapolace výsledkù na poèetobyvatel ÈR
celkem 15–64let (%)
muži(%)
ženy(%)
celkem15–64 let
(%)muži (%) ženy (%)
celkem15–64 let
muži ženy
95,0 92,6 97,2 79,2 75,1 85,4 6 859 800 3 293 300 3 566 600
2,7 3,3 2,2 11,2 11,0 11,6 196 200 115 600 80 600
1,7 3,0 0,6 7,2 10,0 3,0 126 100 105 100 21 000
0,6 1,2 0,0 2,4 4,0 0,0 42 000 42 000 0
Tabulka 1: Výskyt rizikového hraní v obecné populaci a populaci hráèù v posledních 12 mìsících
Zdroj: NMS, 2014, cit. podle Mravèík et al., 2014
Lie/bet skór (viz kapitolu Vybrané nástrojemìøení problémového hraní). Šetøení bylozamìøeno na populaci starší 15 let a zúèast-nilo se ho 1 797 respondentù (z toho 1 438ve vìku 15–64 let), kteøí byli stejnì jako v še-tøení „Národní výzkum užívání návykovýchlátek 2012“ vybráni ètyøstupòovým stratifi-kovaným výbìrem a byli dotazováni pomocírozhovorù s papírovým dotazníkem (PAPI).Z výsledkù studie vyplývá, že v obecné po-pulaci se vyskytuje 6,2 % obèanù, kteøí jsouv riziku spojeném s hraním (1 bod = 4,3 %,2 body = 1,8 %). I zde výsledky indikují, ževìtšímu riziku jsou vystaveni muži, jichž jev riziku 9,9 % (1 bod = 6,9 %, 2 body = 3 %),oproti ženám, jichž je v riziku 2,4 % (1 bod =1,8 %, 2 body = 0,6 %) (tab. 2).
Na konci roku 2012 bylo agenturouINRES-SONES mezi praktickými lékaøi pro-vedeno šetøení „Prùzkum mezi lékaøi“ (NMS,2014, cit. podle Mravèík et al., 2014), kterémimo jiné zjišťovalo odhadovaný poèetu nich registrovaných pacientù, kteøí majíproblémy s hraním hazardních her. Nebyltedy využit nástroj, který by spoléhal napravdivost odpovìdí hráèù samotných, aleexpertní odhad. Dotázáno bylo celkem 551praktických a dìtských lékaøù. Lékaøi mìli ur-èit, jaké procento jejich pacientù lze klasifi-
kovat jako patologické hráèe. Za pøedpokla-du, že každý obèan ÈR je registrován u jed-noho lékaøe, z jejich odhadù vyplývá, že v ÈRmá 88 732 obyvatel problémy s hazardnímhraním (95% CI: 69 727–107 736), tedy 1,2 %obyvatel (95 CI: 0,9–1,4 %). Odhad lékaøùbyl lehce nižší ve srovnání s výsledky preva-lence potenciálního patologického hráèstvíz pøedchozích dvou uvedených studií.
Mravèík et al. (2014) pak výsledky preva-lenèních studií shrnují a uvádìjí, že v Èeskérepublice je rizikem ve spojitosti s hazardní-mi hrami ohroženo 4,5–5 % obyvatel (325 až364 tis. obyvatel). Problémoví hráèi (hráèis vyšším rizikem) pak tvoøí 1,7–2,3 % obyva-tel (123–170 tis. obyvatel), z toho potenciálnípatologiètí hráèi (hráèi s vysokým rizikem)tvoøí 0,61 % (40–80 tis. obyvatel).
Srovnání s vybranými státySrovnání výsledkù výskytu problémovéhohráèství v populaci s sebou nese nìkolikproblémù. Prvním je dostupnost výsledkùz jiných zemí, jelikož ne všechny státy tako-vými statistikami disponují. Druhým pro-blémem je srovnatelnost výsledkù, jelikož tyjsou vždy ovlivnìny faktory, jako je výbìrrespondentù (napø. náhodný výbìr, kvótnívýbìr atd.), metoda sbìru dat (napø. PAPI,
30
celkem 15–64 let(n = 1 438) (%)
muži (%) ženy (%)
žádné riziko (0 bodù) 92,7 90,1 97,6
v riziku 6,2 9,9 2,4
z toho 1 bod 4,3 6,9 1,8
z toho 2 body 1,8 3,0 0,6
Tabulka 2: Výskyt rizikového hraní v obecné populaci
Zdroj: NMS, 2014, cit. podle Mravèík et al., 2014
CATI on-line dotazování atd.), použitýnástroj pro mìøení problémového hráèství(napø. SOGS, PGSI, DSM-IV atd.), územnícelek (napø. celý stát, vybraná oblast),èasové období atd. Pøi interpretaci výsledkùsrovnání je nutné mít tato úskalí na pamìti.
Ze studie Griffithse (2009), která shrnova-la výskyt problémového hráèství v zemích,kde o nìm existují údaje, je zøejmé, že se pre-valence problémového hráèství v evrop-ských zemích pohybuje v rozmezí 0,6–2,5 %,což je ménì než ve studiích z èeského pro-støedí, kde se prevalence problémovéhohráèství pohybovala v rozmezí 5–6,2 % s vý-jimkou studie „Prùzkum mezi lékaøi“, kde do-sahovala 1,2 % (viz podkapitolu Prevalencev ÈR). Svými hodnotami se tak Èeská republi-ka øadí k nìkolika zemím, kde je prevalenceproblémového hráèství vyšší než 3 %. Tìmi-to zemìmi jsou Švýcarsko s prevalencí prob-lémového hráèství 3,3 % (oproti ÈR: NMS& SC&C –2,7 %, NMS & INRES-SONES–3,9 %), Finsko s prevalencí problémovéhohráèství 5,5 % (oproti ÈR: NMS & SC&C+0,5 %, NMS & INRES-SONES –0,7 %) a Es-tonsko s prevalencí problémového hráèství6,5 % (oproti ÈR: NMS & SC&C +1,5 %, NMS& INRES-SONES +0,3 %). Naopak zemìmi,kde je výskyt problémového hráèství nízký,jsou Velká Británie s prevalencí problémové-ho hráèství 0,6 % (oproti ÈR: NMS & SC&C–4,4 %, NMS & INRES-SONES –5,6 %), Islands prevalencí problémového hráèství 1,1 %(oproti ÈR: NMS & SC&C –3,9 %, NMS& INRES-SONES –5,1 %) a také sousední Nì-mecko, kde prevalence problémového hráè-ství dosahuje 1,2 % (oproti: NMS & SC&C–3,8 %, NMS & INRES-SONES –5,0 %) (tab. 3).
Oblastní studie (Volberg, 1997; Doirona Nicki, 2001) ze Severní Ameriky indikují, žeje tam výskyt nadmìrného hazardního hranívyšší než v Evropì (Griffiths, 2009). V USAv Coloradu je možné podle odhadù (Vol-berg, 1997) založených na údajích z cenzuz roku 1990 klasifikovat jako celoživotní pro-blémové hráèe 3,46–5,34 % obyvatel a jakoceloživotní potenciální patologické hráèe1,19–2,41 % obyvatel. Ve studii byl odhad-nut i souèasný výskyt problémového hraní,který se pohybuje v rozmezí 1,19–2,41 %obyvatel, a souèasný výskyt potenciálníhopatologického hraní, který se pohybujev rozmezí 0,32–1,08 %. Ve srovnání s vý-sledky z èeského prostøedí lze tedy konstato-vat, že odhady z Colorada jsou na podobnéúrovni. Z výsledkù Doirona a Nickiho (2001),které se vztahují k rurální oblasti KanadyPrince Edward Island, vyplývá, že 3,1 %obyvatel této oblasti má problém s hranímhazardních her (z toho je 1,1 % problé-movými hráèi a 2 % je potenciálními patolo-gickými hráèi). Použitým nástrojem byl SOGSa výsledky se vztahují k celkové populaci.Výskyt nadmìrného hráèství je tedy v tétooblasti lehce vyšší než v evropských zemích,ale nižší ve srovnání s výsledky studiíz èeského prostøedí (tab. 4).
Výraznì nižší výskyt nadmìrného hranínež v ÈR byl zjištìn i v centrálním Queens-landu v Austrálii. Podle studie Schofielda etal. (2004) bylo za použití SOGS zjištìno, že0,8 % populace této oblasti lze klasifikovatjako problémové hráèe a 1 % jako potenciál-ní patologické hráèe, celkovì tedy 1,8 %populace má problém s hraním hazardníchher. Pøi srovnání s evropskými výsledky pre-
31
32
Tabulka 3: Prevalence problémového hráèství ve vybraných zemích
prevalenceproblémovéhohráèství (%)
nástroj(%)
srovnání s ÈR(NMS & SC&C,
2013) (%)
srovnání s ÈR(NMS & INRES-SONES,
2013) (%)
ÈR(NMS & SC&C, 2013)
5PGSI(v posledním roce)
– –1,2%
ÈR(NMS & INRES-SONES, 2013)
6,2Lie/bet skór(celoživotnì)
+1,2 –
Belgie 2DSM-IV(v posledním roce)
–3 –4,2
Dánsko 1,7SOGS-RA(celoživotnì)
–3,3 –4,5
Estonsko 6,5SOGS(v posledním roce)
+1,5 +0,3
Finsko 5,5SOGS-R(v posledním roce)
+0,5 –0,7
Nìmecko 1,2DSM-IV(v posledním roce)
–3,8 –5,0
Island 1,1DSM-IV(v posledním roce)
–3,9 –5,1
Nizozemsko 2,5SOGS(celoživotnì)
–2,5 –3,7
Norsko 1,4NODS(celoživotnì)
–3,6 –4,8
Švédsko 2,0SOGS-R(v posledním roce)
–3,0 –4,2
Švýcarsko 3,3SOGS(celoživotnì)
–2,7 –3,9
Velká Británie 0,6DSM-IV(v posledním roce)
–4,4 –5,6
Zdroj: Griffiths, 2009, vlastní zpracování
zdrojColorado – celoživotní
(%)Colorado – souèasná
(%)
Prince Edward Island(Doiron a Nicki, 2001)
(%)
Queensland(Schofield et al., 2004)
(%)
prevalence problémovéhohráèství
4,65– 7,75 1,51– 3,49 3,1 1,8
– z toho problémoví hráèi 3,46– 5,34 1,19– 2,41 1,1 0,8
Tabulka 4: Prevalence problémového hráèství ve vybraných oblastech
Zdroj: Volberg (1997), Doiron a Nick (2001), Schofield et al. (2004), vlastní zpracování
valence (Griffiths, 2009) jsou výsledky pre-valence v Queenslandu podobné.
Sociodemografické charakteristikyproblémových hráèù v ÈRZ èeských i zahranièních studií je zøejmé, žeproblémoví a potenciální patologiètí hráèimají od obecné populace odlišné sociode-mografické charakteristiky (napø. Mravèík etal., 2014; Volberg, 1997; Doiron a Nicki,2001; MacDonald et al., 2004). Mravèík et al.(2014) uvádìjí, že muži mají 3–5krát vìtšíšanci se stát patologickými hráèi než ženy,což bylo zøejmé i z výsledkù šetøení „Národnívýzkumu užívání návykových látek 2012“(NMS, 2013, cit. podle Mravèík et al., 2014).Mravèík et al. (2014) dále poukazují na to, žes problémovým a s potenciálním patologic-kým hráèstvím se pojí také napø. nižší vìka nadmìrné hraní hazardních her blízkýmiosobami. Mezi povolání, která jsou v ÈRspojená s vyšším rizikem problémovéhohráèství, øadí zamìstnání v prostøedí pohos-tinství, heren a profesionálního sportu. Zezahranièních studií je pak zøejmé, že riziko-vou skupinou jsou také prodejci s flexibilnípracovní dobou, kteøí operují s vìtší hoto-vostí a nemají pøísný dohled (Mravèík et al.,2014). Starší zahranièní studie Blaszczynski-ho et al. (1989) také poukazuje na to, že meziosobami, které vyhledávají pomoc kvùli hra-ní hazardních her, více než polovina spácha-la trestný èin spojený se hraním hazardníchher. S podobnými výsledky pøišla také no-vìjší studie Lahnové (2005), která uvádí, žekriminální aktivita je mezi hráèi hazardníchher 18krát vyšší než v obecné populaci.
V šetøení „Národní výzkum užívání návy-kových látek 2012“ (NMS, 2013, cit. podleMravèík et al., 2014) byla mimo jiné prove-dena analýza sociodemografických charak-teristik v podsouboru, který èítal pouzeosoby klasifikované jako hráèi ve støedníma vysokém ohrožení podle škály PGSI. Tentopodsoubor obsahoval pouze 49 responden-tù, což znaènì limituje generalizaci zjištìní,nicménì výsledky ukázaly, že v tomto pod-souboru bylo 86,6 % mužù, což je výraznìvíce oproti obecné populaci ÈR ve vìku15–64 let, v níž bylo podle údajù 50,4 %mužù. Prùmìrný vìk hráèù alespoò se støed-ním rizikem byl 36 let, pøièemž se ale v po-rovnání s údaji o obecné populaci ve vìku15–64 let nacházelo vyšší procento respon-dentù ve vìkové kategorii 15–34 let, kterýchbylo v podsouboru 46,1 % (o 7,1 % více nežv obecné populaci ve vìku 15–64 let) (NMS,2013, cit. podle Mravèík et al., 2014). Z vý-sledkù také vyplynulo, že hráèi s vyšším nežstøedním rizikem jsou èastìji svobodní –v podsouboru jich bylo 54,4 % (oproti35,9 % v obecné populaci ve vìku 15–64 let)– a naopak ménì èasto ve svazku manžel-ském – v podsouboru bylo 21,8 % ženatých/vdaných (oproti 48,8 % v obecné populacive vìku 15–64 let) (NMS, 2013, cit. podleMravèík et al., 2014; ÈSÚ, 2012). Rovnìžz hlediska vzdìlání se našly výrazné rozdílymezi hráèi se støedním a vysokým rizikema obecnou populací ve vìku 15–64 let –v podsouboru bylo o 17,6 % více støedoško-lákù bez maturity (52,2 %) a o 10,6 % ménìvysokoškolákù (3,6 %) (NMS, 2013, cit. po-dle Mravèík et al., 2014; ÈSÚ, 2012).
33
34
Cíle studie
Hlavním cílem pøedkládané studie bylo od-hadnout spoleèenské náklady na hazardníhraní v ÈR k roku 2012 a možný dopad zva-žovaných regulaèních opatøení. Za tímtoúèelem byly stanoveny následující vedlejšícíle. Za prvé, provést systematickou rešeršiliteratury tak, aby byly identifikovány existu-jící studie, které se pokusily vyèíslit spole-èenské náklady na hazardní hraní, a odbor-né èlánky, které se systematicky zabývajímetodologií studií spoleèenských nákladùna hazardní hraní. Druhým cílem bylo iden-tifikovat na základì výše zmínìných studiítypy nákladù a výnosù, které plynou z ha-zardního hraní a které mají oporu v ekono-mické teorii. Tøetím cílem bylo identifikovatexistující ekonomická data relevantní pro
ÈR, identifikovat epidemiologická data po-psaná ve studii „Hazardní hraní v Èeské re-publice a jeho dopady“ a získat nìkterá proÈR nedostupná ekonomická a/nebo epide-miologická data pomocí extrapolací a doplò-kového dotazníkového šetøení mezi hráèiv léèbì a expertních odhadù. Ètvrtým cílembylo identifikovat literaturu zamìøující se navyhodnocení regulatorních opatøení a léèbypatologických hráèù a poskytnout tak pod-klady pro expertní odhady pravdìpodobné-ho efektu zavedení regulaèních opatøenív ÈR. Na základì kombinace výše zmínìnýchdat pak byly sestaveny rozhodovací stromy,které umožòují informované rozhodovánív situacích, které jsou zatíženy nejistotou.
Metodologie
LiteraturaSystematická rešerše literatury byla prove-dena s cílem identifikovat existující studie,které se pokusily vyèíslit spoleèenské nákla-dy na hazardní hraní v rùzných zemích svìta,a dále identifikovat odborné èlánky, které sesystematicky zabývají metodologií tìchtonákladových studií. Na základì tìchto èlánkùa studií byla adaptována metodologie prozde prezentovanou studii spoleèenských ná-kladù na hazardní hraní v ÈR.
Systematická rešerše byla provedena po-mocí hledání v databázích PsycINFO, HealthManagement Information Consortium, Soci-al Policy and Practice, Web of Science, Med-line, Cochrane Library a Google Scholar.Strategie hledání pro databáze fungující naOvid platformì byla následující:• 1: exp. Gambling/,• 2: lottery.mp.,• 3: betting.mp.,• 4: vending machine.mp.,• 5: video lottery.mp.,• 6: video lottery terminal.mp.,• 7: vlt.mp.,• 8: slot machine.mp.,• 9: 1 or 2 or 3 or 4 or 5 or 6 or 7 or 8,• 10: exp Economics/ or exp “Costs and
Cost Analysis”/ or exp Health Care Eco-nomics/ or exp Health Care Costs/,
• 11: 9 and 10.
Strategie pro hledání na Web of Sciencebyla následující:• TOPIC: AND TOPIC: (economics or
„costs and cost analysis“ or health carecosts or cost-benefit analysis),
• Timespan: All years. Indexes:SCI-EXPANDED, SSCI, A&HCI, CPCI-S,CPCI-SSH, CCR-EXPANDED, IC.
Cochrane Library byla prohledána za po-moci klíèového slova „gambling“ a databázeGoogle Scholar byla prohledána za pomocitermínu „social costs of gambling“ s èaso-vým omezením na léta 1994–2014 a hledá-ním kdekoli v èlánku. U všech pøedchozíchdatabází nebyla èasová restrikce uplatnìna.
V dalším kroku byla také prohlédnutavšechna èísla odborného èasopisu Journalof Gambling Studies za posledních 15 let.Reference relevantních èlánkù a publikacívèetnì studie „Hazardní hraní v Èeské re-publice a jeho dopady“ pak byly prohledánypro identifikaci dalších potencionálnì vhod-ných èlánkù.
Vìtšina epidemiologických dat byla pøe-vzata ze studie „Hazardní hraní v Èeské re-publice a jeho dopady“ (Mravèík et al.,2014), nìkterá data však byla získána doplò-kovým dotazníkovým šetøením v zaøízeníchpro léèbu hazardních hráèù v ÈR a další data
35
byla získána dotazováním lékaøù v tìchtozaøízeních. Ekonomická data byla získána
z rùzných zdrojù, což je detailnìji popsánoníže.
NákladyV rámci metodologie mìøení spoleèen-ských nákladù spojených s hazardními hra-mi èerpá pøedkládaná studie z metodiky stu-die z Austrálie a z odborných, povìtšinouteoreticky orientovaných èlánkù, které pro-šly tzv. peer-review procesem a byly publi-kovány v seriózních vìdeckých èasopisech.Australská studie patøí k nejcitovanìjšímv oboru a pøedstavuje prùlomovou studiiv oblasti spoleèenských nákladù na hazard-ní hraní. Argumentem pro použití její meto-dologie je také transparentnost, celkovápropracovanost a detailní popis procesu jejítvorby. Opakování studie v roce 2010, tedyv dobì po zavedení nìkterých regulaèníchopatøení, umožnilo vylepšit pøedchozí me-todologii a do jisté míry také vyhodnotit uèi-nìná opatøení. Další argument pro zvolenímetodologie australské studie jako základ-ního zdroje vychází ze skuteènosti, že tatostudie byla podrobena kritice, díky které jemožné zpøesnit použité postupy.
Jednu z prvních metodologických otázekotevírá již výše zmiòovaná problematika,kdo vlastnì spoleèenské náklady v souvis-losti s hraním vytváøí. V této studii se pøiklá-níme k interpretaci, že jedinou skupinou,která prokazatelnì vytváøí spoleèenské ná-klady, jsou problémoví hráèi. Tito hráèi saminad sebou ztrácejí kontrolu, jednají iracio-nálnì a v dùsledku zraòují nejen ostatní èle-ny spoleènosti, ale také sami sebe. Naopakvšichni ostatní hráèi, obvykle nazývaní jako
pøíležitostní, z perspektivy pøedkládané stu-die žádné další náklady nevytváøejí, protožeje pro nì hra èistou zábavou a prosázené fi-nance stejnì jako investovaný èas pro nìpøedstavují racionální rozhodnutí a svobod-nou volbu, která nezraòuje ani je samotné,ani jejich okolí. Pøíležitostní hráèi jsou z tétoperspektivy schopni na základì vlastní racio-nality zvážit dopady svého jednání, a tak jepøímo zahrnují do rozhodování – bez ohleduna to, zda jsou pozitivní nebo negativní. Po-kud se tedy pøíležitostní hráèi rozhodnou projakoukoliv èinnost, má pro nì v souètu všechpro a proti vždy kladnou hodnotu, a protopøináší celé spoleènosti pouze výnosy. Vý-jimku by pøedstavovala pouze situace, kdyby èást anebo celá populace pøíležitostnýchhráèù nemìla dostateèné informace, a protoby se rozhodovala vychýlenì. Konkrétnìmùže jít napø. o nedostateènou informova-nost o oèekávaném výnosu vložených penìzatp. Skuteènost, že k iracionálnímu rozhodo-vání dochází s nejvyšší pravdìpodobnostítaké u pøíležitostných hráèù, byla ilustrovánavýše za pomoci pøíkladù studií z oblasti beha-viorální ekonomie. Nicménì analýza míry ira-cionality v rozhodování tìchto hráèù a pe-nìžní vyjádøení nákladù na tato rozhodováníby pøesahovaly možnosti této studie, a protose uchylujeme ke konzervativním odhadùm,které považují náklady u pøíležitostných hrá-èù za nulové. Aèkoli napø. odhaduje, že prob-lémoví hráèi tvoøí pøibližnì 90 % všech nákla-
36
dù vzniklých v souvislosti s hazardem, námizvolený pøístup je v souladu s odbornou lite-raturou a respektuje state of art v oboru. Vý-sledný odhad spoleèenských nákladù všakmusí být v tomto smyslu považován za vel-mi konzervativní.
Pøístupy k racionalitì problémovýchhráèùAustralská studie (APC, 1999) používá k po-krytí celé populace problémových hráèù ex-trapolaci dat sebraných od hráèù v léèbì,což s sebou pøináší dva problémy. Prvnímz nich je, že hráèi, kteøí vyhledali léèbu, ob-vykle nesou vyšší náklady než problémovíhráèi, kteøí léèbu nevyhledali. To pøirozenìvede k celkovému nadhodnocení nákladù.Na druhou stranu APC odhaduje, že další ná-klady mohou nést i lidé, kteøí se na základìdotazníkového výzkumu za problémové ne-považují. Øešením tohoto problému by bylo,kdyby se náklady mìøily na celé populaci,
a tím pádem by byly celkovì vyšší. Avšaktoto øešení je v souèasnosti pøíliš nákladné.V celkovém souètu APC pøedpokládá, že setyto dva protichùdné efekty do jisté míry vy-rovnávají a extrapolace dat sebraných odhráèù v léèbì se proto jeví jako vhodné øe-šení.
Vìtšina epidemiologických dat pocházíze studie „Hazardní hraní v Èeské republicea jeho dopady“ (Mravèík et al., 2014), ostatnídata jsou sebraná z vlastního prùzkumu naléèených hráèích, expertních odhadù lékaøùa z dalších zdrojù, jako napø. Èeského statis-tického úøadu, Ústavu pro zdravotnické in-formace a statistiku atd. V tabulce 5, jsoukromì konkrétních zdrojù uvedeny také jed-notlivé skupiny a podskupiny nákladù, kterév této studii zvažujeme. Náklady, od kterýchjsme se na rozdíl od australských studií roz-hodli oprostit, jsou diskutovány dále v rámcivyèíslení jednotlivých typù nákladù.
37
typ nákladù ukazatel zdroj
finanèní náklady
náklady na bankrot poèet osobních bankrotù NMS (2014)
poplatky za vedení soudního øízenízákon è. 549/1991 Sb., o soudníchpoplatcích
prùmìrný dluh rizikového hráèe NMS (2014)
náklady na ztrátu produktivity
náklady na sníženou pracovníproduktivitu
odhadovaná ztráta pracovní produktivity vlastní prùzkum na léèených hráèích
poèet osob se sníženou produktivitou NMS (2014)
prùmìrný roèní pøíjem v Kè ÈSÚ (2013)
snížená produktivita osob pracujícíchv domácnosti
poèet osob pracujících v domácnosti NMS (2014)
Tabulka 5: Pøehledová tabulka dat na spoleèenské náklady
38
náklady na nezamìstnanost
náklady na nalezení novéhozamìstnance
poèet ztrát zamìstnání NMS (2014)
náklady na vyhledání novéhozamìstnání specializovanou firmou
ÈSÚ (2013)Dickerson et al. (1998)
náklady hledání nové práce poèet zmìn zamìstnání NMS (2014)
náklady na hledání nového zamìstnání personální agentury
náklady na zloèinnost a právní náklady
náklady na soudní øízení náklady na vedení soudního øízení státní rozpoèet pro rok 2012
poèet souzených Mravèík et al. (2014)
náklady na policejní zákroky náklady na zákrok policieZábranský (2001), Zábranský et al.(2011), PSP (2013), MVÈR (2013)
poèet osob v kontaktu s policií vlastní prùzkum na léèených hráèích
náklady na vìzeòství poèet vìznìných Mravèík et al. (2014)
prùmìrné denní náklady na vìznì v Kè VSÈR (2013)
osobní a rodinné náklady
náklady na depresepoèet patologických hráèù trpícíchdepresemi
vlastní prùzkum na léèených hráèích
náklady na depresi
náklady na úvahy o sebevraždìpoèet patologických hráèùuvažujících o sebevraždì
NMS (2014)
náklady na pokus o sebevraždu náklady na pokus o sebevraždu APC (1999)
poèet pokusù o sebevraždu vlastní prùzkum na léèených hráèích
náklady na sebevraždu poèet sebevražd v dùsledku hazarduvlastní výpoèty vycházející z Registruhospitalizovaných a Registru zemøelých
náklady na sebevraždu Kennelly (2007)
náklady na násilné èiny poèet násilných èinù NMS (2014)
náklady na násilný èin APC (1999)
náklady na èleny rodiny poèet ovlivnìných rodièù vlastní prùzkum na léèených hráèích
poèet ovlivnìných rodinnýchpøíslušníkù
NMS (2014)
náklady na rozpad vztahù poèet rozpadù vztahù vlastní prùzkum na léèených hráèích
náklady na rozpad vztahu APC (1999)
náklady na rozvod a separaci poèet rozvodù vlastní prùzkum na léèených hráèích
náklady na rozvod APC (1999)
náklady na léèbu a další náklady
náklady na léèbucelkové náklady na provozlékaøských zaøízení
informace tiskového oddìlení VZP (2014)
VýnosyVýnosy z hazardního hraní nebyly v rámcitéto studie analyzovány. Metodologie a eko-nomické nástroje pro posouzení výnosùz hazardního hraní nejsou v uspokojivémstadiu vývoje, následkem èehož by výpoètya modely zøejmì byly silnì zkreslené, a to by
mohlo ohrozit podstatu informovaného roz-hodování o dalším vývoji legislativního ukot-vení hazardních her v èeském právním øádu.Pøedkládaná studie má proto charakter costof illness studie, nikoli cost-benefit analýzy.
Efektivita regulaèních opatøeníV souèasnosti lze v zahranièí identifikovatnìkolik typù regulatorních opatøení, kterámají za cíl pøedcházet patologickému hráè-ství. Tzv. pre-commitment systém, do èešti-ny pøeložitelný jako systém pøedbìžného zá-vazku, umožòuje hráèi nastavit si èasovéa/nebo finanèní parametry vlastního hraní,a tím si pøedem stanovit, jak dlouho je ocho-ten hrát a/nebo kolik je ochoten prohrát.Pre-commitment systém mùže mít rùzné po-doby, pøièemž zásadní rozdíl tkví v tom, zdaje, anebo není možné pøedem nastavenéhranice pøekroèit. Jinými slovy, nastavenáhranice mùže mít buï pouze informativní,anebo závazný charakter. Další možností re-gulace je nastavení pravidel samotné hry,kdy lze napø. stanovit maximální prosázenouèástku, maximální možnou výhru, povinnépauzy ve høe, automatické zprávy napø.o prosázené èástce atp.
Rešerše literaturyRešerše literatury byla zamìøena na identifi-kaci studií, které zkoumaly vliv jednotlivýchregulaèních opatøení na problémové hráè-ství. Literatura byla hledána za pomoci ma-
nuálního vyhledávání v èasopise Journal ofGambling Studies, hledání v Cochrane Lib-rary, Web of Knowledge, enginu Google a zapomoci knihy R. J. Williamse (2012). Refe-rence relevantních èlánkù byly skenoványpro identifikaci další dostupné literatury.Smyslem hledání a rešerše bylo dodat datapro odhad úspìšnosti možných regulator-ních opatøení v ÈR.
Expertní odhady možného dopaduregulaèních opatøeníExpertní panel byl ustanoven s cílem odhad-nout efektivitu možných regulaèních opatøe-ní v ÈR. Expertùm byly dodány materiály,které vznikly na základì rešerše literaturya které obsahovaly data o úspìšnosti regu-laèních opatøení z rùzných studií. Cílem bylozískat kvalifikované odhady do ekonomic-kých modelù, které se týkají: (a) možnéhosnížení poètu patologických hráèù v dùsled-ku konkrétního nebo kombinace regulaèníchopatøení, (b) pravdìpodobnosti, že pøi zave-dení regulaèního opatøení k danému sníženískuteènì dojde.
39
Úspìšnost léèbyRešerše literaturyRešerše literatury probíhala na základì hle-dání v Cochrane Library a následného pøe-zkoumání výsledkù studií zahrnutých v sys-tematické rešerši literatury. V Cochranedatabázi systematických pøehledù byla po-slední práce vìnovaná léèbì patologickéhohráèství publikována v roce 2012 (Cowlis-haw et al., 2012). Oproti jiným pøehledùm jehodnota této práce daná sofistifikovanýmikritérii pøehledu (jasnì definovaná kritériapro zaøazení podle typu studie [randomizo-vané studie s kontrolou], typu participantùve studii a typu intervence, jasnì definovanékontrolní podmínky, jasnì definované vý-sledky léèby dìlené na primární a sekundár-ní). Pøi rešerši bylo identifikováno celkem4 068 záznamù, z nich byla vìtšina postupnìvylouèena, protože nesplòovala kritéria prozaøazení. Pro metaanalýzu nakonec zbylo 14studií, z nichž 2 ještì probíhaly. Jedenáct zeètrnácti studií porovnávalo úèinnost KBToproti kontrolním skupinám. Výsledky protìchto 11 studií prokázaly úèinnost léèby zaobdobí 0–3 mìsíce po léèbì v porovnání sestavem pøed léèbou ve všech tøech primárnìsledovaných oblastech: skór závažnostisymptomù patologického hráèství byl o 1,82smìrodatné odchylky nižší u léèených KBToproti kontrolám (N = 402, 7 studií), prùmìr-né finanèní ztráty v dùsledku gamblingu bylyo 0,52 smìrodatné odchylky nižší (N = 505,7 studií) a koneènì prùmìrná frekvence hra-ní byla u léèených KBT o 0,78 smìrodatnéodchylky nižší oproti kontrolním skupinám(N = 505, 7 studií).
V následujících odstavcích pøedkládámeshrnutí hlavních výsledkù jednotlivých studií,které bylo základem pro pøíslušnou èást mo-delování spoleèenských nákladù souèasnéstudie:
Ladouceur et al. (2001) hodnotili úèin-nost kognitivní terapie proti kontrolním sku-pinám. Celkem bylo do studie zaøazeno 66patologických hráèù (podle kritérií DSM-IV).Léèba spoèívala v technice kognitivní korek-ce s cílem nejprve upravit chybnou percepcihráèe o šancích výhry, poté øešit možnostiprevence relapsu. Výsledky intervence bylymìøeny dotazníkem SOGS, poètem sympto-mù patologického hráèství podle DSM-IV,percepcí kontroly hraní, frekvencí gamblin-gu, touhou po høe a mírou sebe-úèinnosti poléèbì, pak s následným mìøením po 6 a 12mìsících. Léèená skupina dosahovala statis-ticky významnì lepších výsledkù ve všechukazatelích, pøièemž lepší výsledky pøetrvalypo 6 a 12 mìsících. Z 35 léèených 31 absol-vovalo vyšetøení po šesti mìsících, z tìchto73 % dosáhlo kritického skóru indikujícíhozlepšení ve ètyøech promìnných (symptomypodle DSM-IV, percepce kontroly, touha pohøe a sebe-úèinnost. Ze 66 úèastníkù pokusudokonèilo celý léèebný program 35 osob.
Ladouceur et al. (2003) sledovali výsled-ky skupinové kognitivní terapie. V terapeutic-ké skupinì bylo 34 osob a v kontrolní skupinì24. Všechny splòovaly kritéria pro patologic-ké hráèství podle DSM-IV. Použita byla tech-nika kognitivní korekce a prevence relapsujako v pøedchozí studii z roku 2001. Výsledekbyl sledován na pìti ukazatelích: poèet krité-
40
41
rií podle DSM-IV, percepce sebe-úèinnosti,percepce kontroly nad hrou, touha po høea frekvence gamblingu. Výsledek léèby bylsledován na konci programu, dále po 6, 12a 24 mìsících. O klinicky významné zmìnì(zlepšení alespoò o 50 % na všech pìti indi-kátorech výsledku léèby) hovoøí autoøi u 20z 34 léèených (60,6 %). Stejného výsledkudosáhli jen dva úèastníci ze 24 v kontrolnískupinì. Dobré výsledky léèby pøetrvávalyaž 24 mìsícù po léèbì.
Melville et al. (2004) hodnotili efekt sku-pinové terapie vycházející z originálního roz-vinutí kognitivní terapie technikou „node-linkmapping“, což èesky by mohlo být pøekládá-no jako mapování pomocí uzlových bodù.Jde o vizuální reprezentaci myšlenek, emo-cí, jednání a vlivù prostøedí, jak je má pacientspojeny se hraním. V terapeutickém progra-mu se pak vychází z tìchto vizualizovanýchvýznamných obsahù, které se skupinovìøeší ve tøech okruzích: pochopení náhod-nosti ve høe, øešení problémù a prevence re-lapsu. Ve studii jsou popisovány 2 experi-menty se 13 a 9 patologickými hráèi (ženy vestudii pøevažovaly). Výsledky byly mìøenyjednak poètem kritérií podle DSM-IV, dálejako míra schopnosti kontrolovat hraní, míraschopnosti zdržet se hry a touha po høe.Skupina, v níž byla využita technika node--link mapping, vykazovala významnì lepšívýsledky po léèbì i bìhem následného vy-šetøení po pùl roce oproti kontrolní skupinì.Patologiètí hráèi v léèené skupinì se v prù-mìru zlepšili o 67 %, pokud jde o poèet krité-rií podle DSM-IV. Ve skupinì kontrolní do-sáhly stejného výsledku jen 2 z 15 subjektù.Léèená skupina dosáhla kromì toho i výraz-
ného zlepšení v míøe depresivity a úzkost-nosti.
Nároènou analýzu nìkolika typù léèeb-ných intervencí publikovali Petryová et al.(2006). Ve studii sledovali celkem 231 pato-logických hráèù, které náhodnì pøidìlili dotøí terapeutických programù. První skupinutvoøili pacienti odeslaní do skupiny Anonym-ních gamblerù (AG), druhou tvoøili pacientiodeslaní do skupiny AG, ale souèasnì bylivybaveni KBT pracovním sešitem. Poslednískupinu tvoøili pacienti, kteøí byli rovnìž do-poruèeni do skupiny AG, ale souèasnì ab-solvovali KBT léèebný program. Výraznìnejlepších výsledkù na konci léèby dosáhlaskupina v KBT léèebném programu, pøièemžse úèastí na skupinách AG výsledek ještìzlepšil. Výsledky tøí léèebných modalit se rokpo léèbì vyrovnaly, ale i pak bylo klasifiko-váno jako abstinující nebo s výrazným zlep-šením 66 % pacientù ze skupiny KBT a AG,60 % ze skupiny AG + KBT pracovní sešita 61 % ze skupiny AG.
Specificky se problematice léèby žen,patologických hráèek vìnovali Dowlingováet al. (2007). Skupina 56 žen byla náhodnìrozdìlena do tøí skupin. Kontrolní skupinutvoøily ženy zaøazené na èekací listinu. Pa-cientky ve dvou experimentálních skupinách(individuální a skupinová terapie) byly v KBTprogramu o celkem 12 sezeních. Výsledekléèby byl mìøen ukazateli herního chovánía psychologickým fungováním (úzkostnost,depresivita, sebehodnocení). Individuálnía skupinová KBT se od sebe nelišily, pokudjde o herní chování, ale skupinová terapiebyla spojena s horšími výsledky než indivi-duální, pokud jde o psychologické fungová-
42
ní. Terapie bez ohledu na formát mìla lepšívýsledky než kontrolní skupina. Zpráva ne-obsahuje informaci o míøe abstinence poléèbì nebo o míøe zlepšení, uvádí jen, že6 mìsícù po léèbì 92 % osob léèených indi-viduálnì a 60 % pacientù ze skupinové tera-pie nesplòovalo kritéria pro patologické hra-ní podle DSM-IV.
Petryová et al. (2008) publikovali studii,v níž porovnávali efekt jednorázové krátkéintervence v trvání 10 minut s terapií zamì-øenou na posilování motivace (50 minut)(MET) a terapií zamìøenou na posilovánímotivace spojenou se tøemi sezeními KBT(MET+KBT). Do tìchto tøí terapeutickýchmodalit a do kontrolní skupiny bylo náhod-nì rozdìleno 180 patologických hráèù. Pøinásledném vyšetøení s odstupem šesti týd-nù bylo jako „úzdrava“ klasifikováno 4,3 %pacientù z kontrolní skupiny, 20 % ze skupi-ny s krátkou intervencí, 11,5 % ze skupinyMET a pouze 2,6 % ze skupiny MET+KBT.Analýza výsledkù po devíti mìsících potvr-dila superioritu krátké intervence oprotikontrolní skupinì (OR = 6,08), skupina METa skupina MET+KBT se od kontrolní skupinypo 9 mìsících nelišily. Oproti jiným studiímje výsledek této práce pøekvapivý, protoženejlepších výsledkù je dosaženo u skupiny„nejménì“ léèené. Autoøi uzavírají, že krátkárada nebo intervence je úèinná a je možno jivyužít u lidí, kteøí nejsou ochotni podstupo-vat žádnou èasovì nároènìjší formu léèby.
Práci zamìøenou na hodnocení efektuúsporné intervence publikovali také Diski-nová a Hodgins (2009). V tomto pøípadì šloo jednorázový motivaèní rozhovor, kterýabsolvovaly osoby, které si pøály omezit
hraní nebo s ním úplnì pøestat. Pokusu sezúèastnilo celkem 81 subjektù, které pak bylysledovány 1, 3, 6 a 12 mìsícù po intervenci.Experimentální skupina (motivaèní rozhovor)oproti kontrolní skupinì mìla ve všech ná-sledných mìøeních lepší výsledky, pokud jdeo frekvenci hraní i pokud jde o výši vsaze-ných penìz. K výraznému zlepšení v prùmìr-ném skóru na SOGS a PGSI došlo u 55 %,respektive 27,5 % subjektù, zde však rozdílymezi skupinami zjištìny nebyly. I tato prácezdùrazòuje možnosti krátkých, èasovì efek-tivních intervencí u patologických hráèù.
Výzkumu publikovaného autory Grant etal. (2009) se úèastnilo 68 patologických hrá-èù (63 % žen). Pacienti byli náhodnì rozdìle-ni do skupiny, která byla po dobu 8 týdnùléèena v programu využívajícím imaginativnídesenzitizaci s motivaèním rozhovorem(IDMR), a skupiny odeslané k anonymnímgamblerùm (AG). Na konci programu bylaskupina IDMR ve vìtšinì ukazatelù patolo-gického hraní i psychologického fungovánístatisticky významnì lepší než skupina AG.Nebyly zjištìny genderové rozdíly v reakci naprogram. Po mìsíèním follow-up abstinova-lo 63 % ze skupiny IDMR a 17,1 % ze skupinyAG. Autoøi se domnívají, že efekt imaginativ-ní desenzitizace spoèívá v neuropsycholo-gické restrukturaci, kdy øízená imaginaceumožòuje pacientùm prožívat nutkání podob-né skuteèné herní situaci a následnì posilo-vat inhibitorní funkce zamìøením pozornostina rozhodování o chování, která berou v úva-hu krátkodobé i dlouhodobé dùsledky hraní.
V roce 2009 publikovali Petryová et al.práci, v níž se vìnovali vysokoškolským stu-dentùm (N = 117), kteøí mìli problémy s hra-
ním nebo byli patologiètí hráèi. V experi-mentu byly testovány tøi léèebné interven-ce: jednorázová krátká rada, terapie zamìøe-ná na posilování motivace (MET) a MET+3sezení KBT. S odstupem 9 mìsícù po inter-venci hodnotili autoøi jako „výraznì zlepše-né“ 36 % subjektù v kontrolní skupinì, 47 %ve skupinì s krátkou intervencí, 62 % ve sku-pinì MET a 52 % ve skupinì MET+KBT.
Jednu z mála studií o léèbì gamblinguv Evropì reprezentuje práce Carlbringa etal. (2010). Porovnávali léèbu prostøednic-tvím motivaèního rozhovoru se skupinovouKBT. Kontrolní skupinu tvoøily osoby zaøaze-né na èekací listinu. Do studie bylo zaøazeno150 osob, které byly sledovány 6 a 12 mìsí-cù po léèbì. Oba léèebné programy se uká-zaly jako významnì lepší než kontrolní skupi-na bez léèby, nicménì žádný z ukazatelù vý-sledkù léèby nediferencoval významnì meziprogramy. Jako ukazatelé výsledkù léèbyjsou v práci uvádìny rozdíly ve skórech propatologické hraní, frekvenci hraní, vsazenéèástky, èas trávený hraním apod. Globálnìj-ší výsledek ve smyslu míry abstinence nebomíry významného zlepšení není dostupný.
Oei et al. (2010) zkoumali úèinnost indivi-duální a skupinové KBT u 102 patologickýchhráèù náhodnì zaøazených do zmínìnýchléèebných programù a kontrolní skupiny(šestitýdenní èekací listina). Ètyøi ze šestiukazatelù léèby se vztahovaly ke gamblingu(frekvence hraní, prùmìrná prohra za denhraní, myšlenky týkající se hraní a nutkáníhrát). Oba léèebné programy vykázaly výraz-nì lepší výsledky oproti skupinì kontrol.Individuální terapie byla lepší oproti skupi-nové v indikátorech psychologického fungo-
vání, v ukazatelích sledujících gambling ne-byly mezi terapeutickými skupinami rozdíly.Autoøi udávají míru významného zlepšeníu individuální terapie 71–93 % a u skupinovéterapie 68–93 %. Toto významné zlepšenívšak neznamená abstinenci, ale zlepšenískórù na nìkolika závislých promìnných.
Marceauxová a Melville (2011) srovná-vali skupinovou terapii založenou na pro-gramu dvanácti krokù (TSF) se skupinovouterapií KBT. Vzorek èítal celkem 38 patolo-gických hráèù vèetnì subjektù v kontrolnískupinì. Ve sledovaných závislých promìn-ných (frekvence hraní, výše prohry, skórv kritériích podle DSM-IV, kontrola nad hra-ním, touha po hraní) došlo u obou léèeb-ných programù k výraznému zlepšení, pøi-èemž se skupiny od sebe podstatnì nelišily.Hodnoty u kontrolní skupiny se nezmìnily.Globální hodnocení ani míra abstinence pofollow-up nejsou uvedeny.
Z tohoto krátkého pøehledu randomizo-vaných studií s kontrolní skupinou lze uzav-øít, že existují dostateèné vìdecké dùkazyo úèinnosti léèby oproti kontrolní skupinì re-prezentující patologické hráèe bez léèby. Jetaké zøejmé, že efekt léèby je dlouhodobýa lze jej prokázat i po 12 mìsících od ukonèe-ní léèebného programu. Vìtšina výzkumùneprokazuje výraznou superioritu jednohotypu léèby od druhé. Nejrozšíøenìjší je KBT,avšak i motivaèní rozhovor a krátké interven-ce mají prokazatelné terapeutické výsledky.Jenom nìkteré práce podávají informacio míøe abstinence po léèbì, respektive o mí-øe zlepšení.
43
Expertní odhady úèinnosti léèbyVedle rešerše literatury o léèbì byly dalšímzdrojem pro posouzení úèinnosti léèby od-hady domácích expertù, kteøí se vìnují léè-bì patologických hráèù. Vytvoøili jsme do-tazník pro odborníky, který jsme distribuo-vali terapeutùm z tìchto institucí: Psychiat-rická nemocnice Bohnice, Podané ruce o.s.s pracovišti v Brnì, Olomouci, Zlínì a Pros-tìjovì a nezávislému terapeutovi, který pù-sobí v rámci svépomocných skupin pro pa-tologické hráèe (Anonymní gambleøi). Po-dle potøeby jsme informace získané dotazní-kem doplnili osobním rozhovorem.
Vlastní prùzkum na léèených hráèíchJelikož pro výpoèet nákladù na hazardníhraní nebyla ze studie skupiny MUDr. Mrav-èíka dostupná všechna potøebná data, bylo
provedeno doplòkové šetøení mezi hazardní-mi hráèi. Pro potøeby šetøení byl vytvoøenvlastní dotazník. Šetøení se celkem úèastnilo57 osob v nìjaké formì léèby (vèetnì svépo-mocné skupiny AG). Dotazník vyplòovali hrá-èi sami, a to v pøítomnosti terapeuta nebo vý-zkumníka, který jim podal potøebné instruk-ce. Vyplòování dotazníkù trvalo zhruba 15minut. Sbìr dat probíhal v srpnu 2014 v tìch-to zaøízeních: Podané ruce o.s. – pracovištìv Brnì, Olomouci, Prostìjovì a Zlínì; Oddì-lení pro léèbu závislostí Psychiatrické ne-mocnice Bohnice; Skupina Anonymníchgamblerù v Praze. Komplikací, kterou jsmepøi sbìru dat museli pøekonávat, byla skuteè-nost, že nábor dat musel probìhnout v dobìprázdnin. Z toho dùvodu není vzorek osobúèastnících se dotazníku pøíliš rozsáhlý.
Modelování scénáøù pomocí rozhodovacích stromùRozhodovací stromy byly použity jakovhodný nástroj pro modelování rùznýchscénáøù v situaci, kdy na základì existujícíchdùkazù není možné pøesnì odhadnout bu-doucí vývoj. Rozhodovací stromy umožòujízachytit nejistotu, která se váže k možnýmbudoucím scénáøùm a slouží tak dobøe proinformované rozhodování, kde lze s urèitoupravdìpodobností pøedjímat výsledky zva-žovaných krokù, odhadnout jejich ekono-mický dopad a vyhodnotit, které ze zvažova-ných krokù jsou v dané situaci nejvíceracionální. Data do rozhodovacích stromùbyla získána odhadem celkových nákladùna hazardní hraní a nákladù na jednoho
problémového hráèe za rok a dále na základìrešerše literatury a expertních odhadù, je-jichž metodologie byla popsána výše. Dorozhodovacích stromù byla vložena støedníhodnota odhadu spoleèenských nákladù.
Do rozhodovacích stromù jsme zanesliv pøípadì léèby pouze patologické hráèea v pøípadì regulaèních opatøení problémovéhráèe. Problémové hráèe jsme do stromùpro léèbu nezanášeli, protože nepøedpoklá-dáme, že by nutnì vyžadovali léèbu. Tím alemùže dojít k lehkému podcenìní úspìšnostiinvestice do intervencí vyjádøené prvnímstromem. V rozhodovacích stromech jsmese uchýlili ke zjednodušení, kdy jsme celko-
44
vou hodnotu støední varianty nákladù na ha-zard rozpoèítali mezi problémové hráèe bezjasného rozdìlení, které náklady pøipadají naproblémového hráèe ve støedním rizikua které náklady pøipadají na patologické hrá-èe. Toto zjednodušení však v celkových vý-sledcích odhadu efektu regulaèních opatøenínebude vysoké, neboť celkovou výši nákla-dù na hazardní hraní neovlivòuje.
Celkem byly zkonstruovány dva stromy.První strom (obr. 1 na str. 55) se týká regu-laèních opatøení a bylo zde cílem odhad-nout, jaký je za dané situace oèekávatelnýefekt jednotlivých regulaèních opatøení. Vý-sledky prvního stromu ovlivòují zejménadva údaje: údaj o procentu snížení poètu pa-tologických hráèù pøi zavedení urèitého regu-laèního opatøení a údaj o pravdìpodobnostiúspìšnosti regulaèního opatøení. Pro lepšíilustraci role obou údajù poslouží pøípadz oblasti cestování, kdy by se pøi posuzováníbezpeènosti mezi leteckou a automobilovoudopravou zahrnovaly do modelu také dvaúdaje, pøièemž první by se týkal procentuálníšance, že èlovìk pøežije havárii letadla neboautomobilu, a druhý údaj by se týkal pravdì-podobnosti, že letadlo nebo automobil ha-varují. Oba zmínìné údaje do rozhodovací-ho stromu byly dodány na základì rešerše li-teratury kombinované s expertními odhady.Dále rozhodovací stromy používají èísla cel-kového poètu hazardních hráèù a spoleèen-ských nákladù na hazardní hraní na jednohohráèe a celkem.
Druhý strom (obr. 2 na str. 57) se týkáprevence a léèby, kde bylo cílem odhadnout,
zda by se za daných okolností vyplatila in-vestice do vyškolení praktických lékaøù prokrátkou intervenci zamìøenou na hazardníhráèe. Podle ÚZIS (2014) pracovalo v ÈRv roce 2013 celkem 5 331 praktických lékaøù.Cenu za jejich vyškolení a za eventuální pro-vedení krátké intervence u pacientù, u nichžby lékaøi na základì screeningového dotázá-ní považovali za pravdìpodobné, že majíproblémy s hazardním hraním, jsme odhadlina 10 tis. Kè na jednoho lékaøe. Pravdìpo-dobnost, že by po takovéto krátké intervencivstoupil hráè do léèby, jsme odhadli na zá-kladì zkušeností s podobnými intervencemiposkytovanými v souvislosti s nadužívánímalkoholu na 17 % a pravdìpodobnost, že bydotyèný pouze na základì krátké intervencesám zmìnil své s hraním související chová-ní, na 2 %. Koneènì náklady na léèbu jedno-ho hráèe jsme vyèíslili na základì dat odVZP.
V obou stromech poèítáme s variantou,že by poèet hazardních hráèù mohl i nadálerùst, pøièemž rùst o 10 % byl stanovens 50% pravdìpodobností. Tento nárùst je pøistoupající oblibì internetového sázení a jehodostupnosti skrze smartphony, tablety a dal-ší pøístroje reálný, nicménì dlouhodobádata nejsou k dispozici, a proto byla stano-vena pouze 50% pravdìpodobnost nárùstu.V rozhodovacích stromech proto poèítámevždy se støední variantou a údajem 42 000patologických hráèù, která kombinuje obìmožnosti, nárùst, respektive zachování sou-èasného stavu.
45
46
Výsledky
LiteraturaVýše zmínìná strategie hledání ve vìdec-kých databázích pøinesla 941 èlánkù po od-stranìní duplikátních referencí. Po analýzenázvù a abstraktù èlánkù a po hledání v refe-rencích relevantních èlánkù bylo identifiko-váno pouze nìkolik málo studií spoleèen-ských nákladù na hazardní hraní a nìkolikdesítek èlánkù, které se zabývají metodo-logií tìchto nákladových studií. Výsledkypotvrzují závìry amerického Národního vý-zkumného úøadu, který v roce 1999 konsta-
toval, že vìtšina studií nákladù na hazardníhraní neprochází tzv. peer-review a je publi-kována pouze ve formì zpráv, kapitol v kni-hách nebo pøíspìvkù na konferencích. Analý-za relevantních èlánkù a studií, která byladoplnìna osobní korespondencí s pøednímiautory v oboru, nám umožnila identifikovatadekvátní metodologický rámec, který odrážísouèasný stav poznání v oboru. Metodolo-gický rámec stejnì jako souèasný stav po-znání byly popsány výše.
Spoleèenské nákladyVýèet spoleèenských nákladù na hazardníhraní vychází tedy primárnì z australské stu-die, aèkoli ne všechny náklady tam uvedenézároveò tvoøí náklady spoleèenské. Tato pro-blematika bude dále individuálnì diskutová-na u jednotlivých skupin nákladù. Ty se rozli-šují na finanèní náklady, náklady na ztrátuproduktivity, náklady na nezamìstnanost,náklady na zloèinnost a právní náklady,osobní a rodinné náklady, náklady na léèbua další vyèíslitelné náklady. Dále se mohouobjevovat náklady, které buï nelze jedno-znaènì vyèíslit, nebo jejich spojení s hazard-ními hrami není evidentní, proèež lze oèeká-vat, že námi uvedený výèet není kompletnía v realitì jsou celkové náklady ještì vyšší.
Jak již bylo zmínìno výše, pøedkládanástudie pracuje s konzervativním pøedpokla-dem, že jedinými nositeli spoleèenskýchnákladù plynoucích z hazardních her jsouproblémoví hráèi. Dále proto pracujemes údajem plynoucím ze studie „Hazardní hra-ní v Èeské republice a jeho dopady“ (Mravèíket al., 2014), která udává, že v Èeské republicese v roce 2012 vyskytovalo 123 000 až170 000 problémových hráèù.
Finanèní nákladyJedním z projevù problémového hráèství jevyšší prùmìrná penìžní útrata na sázení,nežli je tomu u zbytku populace. Tyto vysokévýdaje poté èasto vedou k nejrùznìjším fi-
nanèním a dalším problémùm. Patøí mezi nìnapø. zadlužení, které v ÈR dosahuje prù-mìrné výše 894 000 Kè, vyšší poèet bankro-tù, rodinné problémy kvùli lhaní ohlednì fi-nanèní situace atd. (Mravèík et al., 2014).Všechny tyto problémy mohou také vést ažke zvýšené kriminalitì, v rámci které seproblémoví hráèi snaží získat další finanèníprostøedky.
První položku z finanèních nákladù podleAPC pøedstavuje velikost roèního dluhuhráèe, který nese rodina. Tato položka aledále v pøedkládané studii vyèíslena není,protože se z hlediska ekonomie blahobytujedná o transfer, nikoliv o zmìnu celkovéhospoleèenského blahobytu. O transfer sev tomto pøípadì jedná proto, že peníze, kterépùvodnì vlastnila rodina, byly v celé svéhodnotì pøevedeny k hráèi nebo k vypùjèo-vateli. Nedošlo tedy k žádnému dopadu dospoleènosti. S tímto pøevodem dokoncenejsou spojeny ani žádné negativní jevy,jako napø. psychická újma, která vzniká v pøí-padì krádeže, a to z toho dùvodu, že rodièepøedávají peníze svému potomkovi zceladobrovolnì (Walker a Barnett, 1999).
Další podsložkou finanèních nákladù jsoupodle australské studie náklady na bankrot.Jedná se o všechny dodateèné náklady spo-jené se zbankrotováním hazardního hráèe,které by nikdy nevznikly, pokud by tento stavnenastal. Dochází tedy k celkovému sníženíblahobytu spoleènosti, a proto jsou tyto ná-klady zaøazeny do celkových spoleèenskýchnákladù. Náklady na bankrot jsou vypoètenyz následujícího jednoduchého vzorce:
poplatky za vedení soudního øízení×
poèet bankrotù v dùsledku hazardu.
Poplatky za vedení soudního øízení jsouurèeny podle zákona è. 549/1991 Sb.,o soudních poplatcích, který jejich výši pøes-nì stanoví. Pokud je podána žaloba na penì-žité plnìní ve výši vyšší než 20 000 Kè, po-platek èiní 5 % z celkové èástky. Pokud jetedy prùmìrný dluh 894 000 Kè, pak prùmìr-ná výše poplatku èiní 44 700 Kè.
Bankrot v dùsledku hazardu, respektiveosobní oddlužení v dùsledku hazardu (tedyprávní formu bankrotu) podle NMS (2014)uvádí 11,4 % hráèù. Pøevedeno na celkovoupopulaci problémových hráèù se jednáo 14 022–19 380 lidí. Problémem je, že èíslo11,4 % udává celoživotní bankrotovost hrá-èù, je tedy nutné ho pøepoèítat v závislostik jednomu roku. Pokud je tedy prùmìrnádoba hraní problémového hráèe 7,1 roku(Mravèík et al., 2014), pak je roèní poèet je-dincù potýkajících se s bankrotem v dùsled-ku hazardu 1 975–2 730.
Jestliže vyjdeme z výše uvedeného vzor-ce pro výpoèet nákladù na bankrot, tak se je-jich celková hodnota pohybuje v rozmezí88,283–122,031 mil. Kè roènì. Kromì tìchtonákladù jsou s bankroty èasto spojeny takénáklady na vymáhání pohledávek. V sou-èasnosti ale autoøi studie nedisponují žád-ným exaktním nástrojem, s jehož pomocí bybylo možné tyto náklady vyèíslit.
K vyššímu pøiblížení této problematikypodmínkám Èeské republiky by bylo vhod-né, kdyby studie navíc obsahovala takénáklady na exekuce. Také v tomto pøípadì
47
by se jednalo o zapoèítání nákladù na exe-kuèní øízení, protože ty, na rozdíl od hodnotyzabaveného majetku, nejsou pouhým trans-ferem, ale mají negativní dopad na celkovýspoleèenský blahobyt. Naneštìstí ale ne-jsou data o prùmìrných nákladech na vede-ní exekuèního øízení v souèasné dobì do-stupná.
Náklady na ztrátu produktivityV pøípadì nákladù na ztrátu produktivity sejedná zejména o èasové náklady. Patologic-ký hráè totiž vìnuje èas pùvodnì urèenýpráci na hraní nebo øešení problémù spoje-ných s hraním hazardních her. Tím pádemje ménì produktivní a spoleènost je jako ce-lek ochuzena o plody hráèovy práce.
Jednou z podsložek snížené produktivityje snížená pracovní produktivita. Vzorec navýpoèet je následující:
ztráta pracovní produktivity×
prùmìrný roèní pøíjem×
poèet osob, kterým se v dùsledku hranísnížila produktivita.
Podle NMS (2014) 29,9 % léèených uvá-dí nespolehlivost v zamìstnání. Strukturazamìstnaných problémových hráèù je v ÈRpodobná jako v celé spoleènosti (Mravèík etal., 2014). Ztráta pracovní produktivity jetedy oèištìna pouze na pracující populaci(64,6 %) problémových hráèù. Pokud se te-dy u 29,9 % z 64,6 % zamìstnaných problé-mových hráèù snížila pracovní produktivita,je ve výsledku ovlivnìno 19,3 % celkové po-
pulace patologických hráèù. To znamená, žeje ovlivnìno 23 739–32 810 problémovýchhráèù.
Z dùvodu nedostatku relevantních dat bylproveden vlastní prùzkum na léèených hrá-èích, ze kterého vyplývá, že ztráta pracovníproduktivity v prùmìru odpovídá 7,009 až11,988 %. Toto èíslo je výraznì vyšší nežztráta odhadovaná Dickersonem (1998), kte-rá podle nìj dosahuje pouze 2,5 % roèní pra-covní produktivity.
Jestliže je tedy celková roèní produktivitaurèená prùmìrným celkovým roèním pøí-jmem, který v roce 2012 byl 301 212 Kè (ÈSÚ,2013a), pak roèní náklady odpovídají 501,177až 1 184,746 mil. Kè.
Kromì snížení produktivity zamìstna-ných hráèù dochází také ke snížení produkti-vity jedincù zamìstnaných v domácnosti.Za ty se považují lidé, kteøí bez zamìstnanec-kého pomìru spravují vlastní domácnost,jako jsou napø. ženy na mateøské dovolenéatd. Z prùzkumu NMS (2014) vyplývá, žev domácnosti je zamìstnáno 0,4 % hráèù.
V rámci metodologie australské studie sepøedpokládá, že produktivita spravování do-mácnosti je zhruba tøetinová oproti produkti-vitì v zamìstnání. Ta tedy v pøípadì ÈR vy-chází na 100 512 Kè. Ztráta produktivityv péèi o domácnost by se proto pohybovalav rozmezí 3,462–8,185 mil. Kè.
Náklady na nezamìstnanostMezi další velkou skupinu nákladù patøí ná-klady na nezamìstnanost. Nezamìstnanostproblémových hráèù mùže být oproti obec-né populaci vyšší z mnoha dùvodù. Napø.mùže dojít k rozvázání pracovního pomìru ze
48
strany zamìstnavatele z dùvodu výše zmí-nìné ztráty pracovní produktivity nebo semùže zamìstnanec sám rozhodnout z práceodejít kvùli hledání lépe placeného zamìst-nání na financování své závislosti atd. Kaž-dopádnì i toto chování mùže pøinášet spo-leènosti náklady, které by za jiných okolnostínevznikly.
Jako první oblast nákladù na zamìstna-nost APC zvažuje náklady spojené se ztrátoupøíjmù bìhem hledání nové práce. Pro jedin-ce tato situace sice pravdìpodobnì neníideální, ale na spoleènost nemá žádný do-pad. Jedná se totiž o stav, kdy se nijak nemì-ní celkový objem penìz v ekonomice (výpla-ta bývalého zamìstnance zùstává firmì, po-pøípadì ji obdrží zamìstnanec nový), tudížse ani nijak nemìní blahobyt spoleènosti(Walker a Barnett, 1999).
Další podskupinou nákladù na nezamìst-nanost jsou náklady na hledání nové práce.Hledání nové práce ale oproti ušlé mzdì ne-gativní dopady na celou spoleènost vytváøí,protože jedinec mohl své volné prostøedky(ať už penìžní, èasové èi jiné) vìnovat aktivi-tì, která by mu pøinášela vyšší užitek. Vzorecna výpoèet nákladù na hledání nové práce jenásledující:
náklady na hledání nového zamìstnání×
poèet zmìny zamìstnání v dùsledkuhazardních her.
V australské studii (APC, 1999) odhadují,že náklady jednotlivce na nalezení novéhozamìstnání jsou rovny polovinì nákladù nanalezení zamìstnání specializovanou firmou.
Z údajù tøí personálních agentur (z dùvoducitlivých tržních informací nejmenovaných)pùsobících ve dvou pøípadech po celé Èes-ké republice a ve tøetím pøípadì v Morav-skoslezském kraji vyplývá, že prùmìrné ná-klady na obsazení jednoho pracovního mís-ta jsou 21 167 Kè. Náklady na nalezení nové-ho zamìstnání jednotlivcem jsou tedy10 583,5 Kè.
Ze studie „Hazardní hraní v Èeské repub-lice a jeho dopady“ (Mravèík et al., 2014) vy-plývá, že zamìstnání v posledním roce pøedléèbou zmìnilo celkem 24,5 % zamìstna-ných patologických hráèù. Z 14,8 % se jed-nalo o pøesun do jiného oboru a z 9,7 %jedinci zùstali pracovnì èinní ve stejnémoboru. Ve vztahu k poètu zamìstnanýchproblémových hráèù (64,6 %) zamìstnánízmìnilo 15,8 % celkové populace hráèù.Z údajù MPSV vyplývá, že v roce 2012 našlozamìstnání 333,8 tis. obyvatel, kteøí se záro-veò tento rok také na úøad práce pøihlásili.Z celkového poètu zamìstnaných ekono-micky aktivních obyvatel tedy zamìstnánív tomto roce zmìnilo 5,36 % obyvatel. Jetedy zøejmé, že míra zmìny zamìstnání jeo 10,44 procentního bodu vyšší než v bìžnépopulaci. Avšak je velice pravdìpodobné, žese ne všichni obyvatelé, kteøí v roce 2012zmìnili zamìstnání, zároveò zapsali na úøadpráce. Výši tìchto zmìn zamìstnání v sou-èasnosti není možné pøesnì vyèíslit z dùvo-du nedostupnosti dat zohledòujících tytopøestupy.
Po pøevedení na celou populaci problé-mových hráèù jich z dùvodu hazardních herzmìnilo zamìstnání 12 841–17 748. Celkové
49
náklady na hledání nové práce tedy jsou135,903–187,836 mil. Kè.
Obdobnì jako v pøípadì nákladù na hle-dání nové práce mají i náklady na hledánínového zamìstnance zamìstnavatelem ne-gativní dopady na spoleènost. Prostøedky,které mohly být investovány do produktufirmy, musí být nyní vynaloženy do hledánínového zamìstnance. Spoleènost tedy pøi-chází o pomìrnou èást produktu firmya jako celek je chudší (za pøedpokladu, ženovì nalezený zamìstnanec bude stejnì vý-konný jako zamìstnanec pøedcházející).Vzorec pro výpoèet tìchto nákladù je násle-dující:
náklady na hledání nového zamìstnance×
poèet ztrát zamìstnání v souvislosti s hraním.
Dickerson (1998) a také australská stu-die (APC, 1999) pøedpokládají, že nákladyna hledání jednoho nového zamìstnancedosahují výše 10 % z jeho roèního platu.Jestliže je prùmìrný roèní plat v Èeskérepublice 301 536 Kè (ÈSÚ, 2013a), pakprùmìrná výše nákladù na nalezení za-mìstnance èiní pøibližnì 30 153 Kè. Meziproblémovými hráèi je nezamìstnanostoproti obecné populaci vyšší o 8,3 procent-ního bodu (NMS, 2014). Pøevedeno na po-pulaci problémových hráèù se jednáo 10 209 až 14 110 osob nezamìstnanýchv souvislosti s hráèstvím.
Náklady na nalezení nového zamìstnan-ce (30 153 Kè) vynásobené poètem osob,které v souvislosti s hazardními hrami pøišlyo zamìstnání (10 209–14 110) tvoøí celkové
náklady, které jsou 307,506–425,007 mil. Kè.Diskutabilní ale nadále zùstává nejasná kau-zalita. Není zøejmé, jestli není vztah mezi za-mìstnaností a hazardními hrami obrácený,tedy jestli spíše nedochází k tomu, že neza-mìstnanost vede k vyšší pravdìpodobnostihraní hazardních her a následnì i vyšší prav-dìpodobnosti problémového hráèství.
Dalším ukazatelem, kterým se v austral-ské studii (APC, 1999) zabývají, je státní pod-pora v nezamìstnanosti. Ovšem podobnìjako náklady spojené se ztrátou pøíjmù v ob-dobí hledání práce, ani v tomto pøípadì senejedná o spoleèenské náklady, ale pouzeo transfer. Pøenos státních prostøedkù k jaké-mukoliv subjektu pouze pøerozdìluje penízespoleènosti a tím pádem nemá vliv na její cel-kový blahobyt. Jestliže bychom brali v potaztento pøenos prostøedkù jako náklady prospoleènost, na základì stejné logiky bychomza náklady museli oznaèit také výdaje státuna školství, zdravotnictví atp. (Walker a Bar-nett, 1999).
Náklady na zloèinnost a právní nákladyJak bylo zmínìno již v pøípadì finanèních ná-kladù, nedostatek finanèních prostøedkù nahazardní hry èasto pøinutí hráèe k páchánínejrùznìjších typù trestné èinnosti. Obvyklese v tìchto pøípadech jedná o trestné èiny,které nejsou spojeny s velkým násilím èi bru-talitou (APC, 1999).
První oblastí nákladù, kterou se komisezabývá, je monetární vyjádøení hodnoty od-cizeného majetku. Mohlo by se zdát, žei v tomto pøípadì se jedná o transfer, tedypøevod majetku od jedné osoby k jiné. Pokudse ale na tuto problematiku podíváme z per-
50
spektivy teorie averze ke ztrátì, kterou vy-pracovali Kahneman a Tversky (1984) ve svéstudii „Choices, Values, and Frames“, mùže-me dojít k pøekvapivým zjištìním. Ukazuje setotiž, že lidé obecnì dávají vyšší hodnotumajetku, o který pøijdou, nežli majetku, kterýnabudou, a to i pøesto, že v absolutní hodno-tì má stejnou cenu. Z tohoto pohledu tedymùžeme usuzovat, že lidé, kteøí jsou okrade-ni, si dané vìci èi financí cení více než jejichnoví majitelé, a proto zde vzniká nerovnostmezi výnosy a náklady. Konkrétní výše taktovzniklých spoleèenských nákladù je ale tìž-ko vyèíslitelná.
Mezi další náklady spojené se zloèinnostía právními náklady patøí náklady na prevenciproti kriminalitì nebo psychická újma obìtí,která je jistì znaèná, ale jejíž vyèíslení jeproblematické a dále v textu se jím již studienezabývá. Prevence proti jakémukoliv typukriminality totiž vytváøí vysoké spoleèenskénáklady (napø. se mùže jednat o bezpeènost-ní dveøe, pojištìní proti krádeži, alarma mnoho dalších). Peníze, které jsou vloženydo ochrany majetku a dalšího, by totiž bezexistence zloèinnosti jistì byly investoványdo oblastí, které pøinášejí vyšší užitek v jaké-koliv podobì. Celkové náklady na tuto pre-venci jsou nejen u nás, ale i celosvìtovì ob-rovské a i když jejich pøesné vyèíslení v tutochvíli není možné, mìla by se jim vìnovatpatøièná pozornost.
Mezi další podskupinu nákladù patøí ná-klady na policejní zákroky. Z dùvodu neexis-tence dùkazù o konkrétní výši nákladù našetøení trestných èinù èi pøestupkù je oprotiAPC zvolena metodologie vycházejí z vý-zkumné zprávy „Spoleèenské náklady užívá-
ní alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ÈRv roce 2007“ (Zábranský et al., 2011), kterák vyjádøení nákladù používá mimo dalšíchtaké pomìrné personální zastoupení jednot-livých oddìlení. Celkové náklady na policiijsou odvozeny z Návrhu státního závìreèné-ho úètu ÈR za rok 2012 (PSP, 2013), podlekterého Policie ÈR v tomto roce èerpala27 210 681 tis. Kè. Tyto celkové náklady jsounáslednì oèištìny o podíl personálního sta-vu Policie ÈR, jež lze pøiøadit k potírání zloèin-nosti a dalším souvisejícím profesím, kterýnabývá hodnoty 86,06 % z celkového poètuvšech zamìstnancù (Zábranský, 2001).
Z výzkumné zprávy „Spoleèenské nákla-dy užívání alkoholu, tabáku a nelegálníchdrog v ÈR v roce 2007“ (Zábranský et al.,2011) mimo dalšího plyne, že pomìrné per-sonální zastoupení Služby dopravní policiea Služby poøádkové a železnièní policie, kte-ré se zamìøují na pøestupky, dopravní neho-dy a dopravní agendu, odpovídá pøibližnì46,7 % personálního stavu policie zabývají-cího se potíráním zloèinnosti a dalšími sou-visejícími profesemi. Zbylých 53,3 % se po-dle uvedené zprávy zabývá vyšetøovánímtrestných èinù a s tím souvisejícími úkony.
Z našeho vlastního prùzkumu na léèe-ných hráèích vyplývá, že se za posledních 12mìsícù z dùvodu hazardu dostalo do kontak-tu s policií kvùli pøestupku 6,2 % hráèù v léè-bì a kvùli trestnému èinu 11,7 % hráèù v léè-bì. Tento údaj je po extrapolaci dat navšechny problémové hráèe následnì porov-nán s celkovým poètem trestných èinùa pøestupkù v ÈR (MVÈR, 2013). Celkový po-èet trestných èinù v roce 2012 odpovídal304 528 zjištìním a celkový poèet pøestupkù
51
odpovídal 1,34 mil. zjištìní, z èehož se ce-lých 73 % týká pøestupkù spojených s do-pravou. Kvùli nedostatku pøesných dat ur-èujících, zda se daný hazardní hráè bìhemroku nedopustil nìkolika trestných èinù èinìkolika pøestupkù, pøedpokládáme, že kaž-dý jednotlivec spáchal právì jeden pøestu-pek nebo trestný èin. Tento pøedpokladmùže vést k mírnému podhodnocení zjištì-ných nákladù. Dalším problémem je také to,že zjištìné náklady jsou pøepoèítávány pou-ze z výsledkù Policie ÈR a nikoliv obecní po-licie, což také mùže vést ke zkreslení výsled-ných celkových nákladù. K pøesnìjší evi-denci by jistì posloužilo policistovo urèení,zda daný jedinec nezákonnì jednal ve spoji-tosti s hazardními hrami. To je ale ze svépodstaty mnohem obtížnìjší než urèení, zdajednal pod vlivem alkoholu atp.
Z pøepoètu údajù vyplývajících z vlastní-ho prùzkumu na léèených hráèích vyplývá,že se celkovì pøestupku dopustilo 7 662 až10 590 problémových hráèù, což je 0,57 až0,79 % ze všech pøestupkù. Celkové nákladyna policii zabývající se pøestupky pak odpo-vídají 62,355–86,422 mil. Kè. Dále z extrapo-lace dat na problémové hráèe vyplývá, žetrestný èin spáchalo právì 14 355–19 840 je-dincù, což odpovídá 4,71–6,52 % ze všechtrestných èinù. Celkové náklady na policiizabývající se vyšetøováním trestné èinnostijsou potom 587,715–813,567 mil. Kè. V sou-ètu tedy náklady na policejní zákroky odpo-vídají 650,070–899,989 mil. Kè.
Jednou z dalších mìøených podskupinjsou náklady na soudnictví. Tyto nákladyjsou rozdílné od nákladù na vedení souduv rámci obèanskoprávního øízení, které jsou
uvedeny výše. V tomto pøípadì se totiž jednáo trestnì právní øízení, kdy obžalovaný jemožný pachatel trestného èinu a žalobcem jestát. Z tohoto dùvodu se náklady nedajíodvozovat od penìžní podstaty, která jepøedmìtem soudu. Celkové náklady jsou vy-poèítány na základì metodologie uvedenéve studii „Náklady užívání alkoholu, tabákua nelegálních drog v ÈR v roce 2007“ (Zá-branský et al., 2011), která je vhodnìjší promìøení nákladù v podmínkách Èeské republi-ky, protože o pøesné výši tìchto nákladù ne-existují relevantní národní statistiky.
15,8 % vìzòù je podle Národního monito-rovacího støediska pro drogy a drogové zá-vislosti a Generálního øeditelství Vìzeòskéslužby ÈR (VSÈR, 2013), které v souèasnostijako jediné uvádí tyto údaje, ve vìzení v sou-vislosti s hazardními hrami. Jestliže tedyv roce 2012 do výkonu trestu nastoupilo12 607 osob (VSÈR, 2013), pak bylo kvùlihraní odsouzeno 1 992 osob. Dále bylo vestejném roce 20 osobám soudem uloženovyhýbat se sázkovým hrám a u 29 osob vyko-návajících prospìšné práce bylo zjištìno hra-ní sázkových her. Ze studie „Hazardní hranív Èeské republice a jeho dopady“ (Mravèík etal., 2014) vyplývá, že trestná èinnost tìchtoosob pøímo souvisela se hraním hazardníchher. Celkem tedy bylo podle dostupnýchúdajù souzeno 2 041 osob. Žádné další údajeo poètu osob souzených ve vztahu k hazard-ním hrám nejsou dostupné.
Ze studie „Náklady užívání alkoholu, tabá-ku a nelegálních drog v ÈR v roce 2007“ (Zá-branský et al., 2011) vyplývá, že 26,1 % cel-kových nákladù na soudnictví je spojenos trestním právem. Návrh státního závìreè-
52
ného úètu ÈR za rok 2012 (PSP, 2013) ukazu-je, že ve výsledku bylo na úèely soudnictvívynaloženo 9 320,419 mil. Kè, takže na trest-ní právo po pøepoètu pøipadlo 2 432,629 mil.Kè. V roce 2012 bylo vyøízeno 96 497 pøípa-dù (ÈSÚ, 2013b). Z tìchto údajù tedy plyne,že celkové náklady na soudnictví spojenés hazardními hrami èiní 51,572 mil. Kè.
Poslední podskupinou nákladù na zloèin-nost a právních nákladù jsou náklady na po-byt ve vìznici. Jedná se tedy o celkové ná-klady na vìznì, kteøí vykonávají svùj trestv souvislosti s hazardními hrami. Celkovývýpoèet tìchto nákladù je následující:
poèet vìznìných×
prùmìrné náklady na pobyt ve vìzení.
Jak bylo uvedeno výše, podle Národníhomonitorovacího støediska pro drogy a dro-gové závislosti a Generálního øeditelství Vì-zeòské služby ÈR (NMS a GØVS, 2013) pobytve vìzení v souvislosti s hazardními hramiuvedlo 15,8 % vìzòù, což je z celkového ob-jemu všech odsouzených vìzòù (20 429k 31. 12. 2012 podle Statistické roèenky Vì-zeòské služby Èeské republiky, VSÈR, 2013)3 228 vìzòù.
Vìzeòská služba Èeské republiky uvádí(VSÈR, 2012), že prùmìrné náklady na jed-noho vìznì za rok 2012 dosahovaly výše916 Kè dennì. Celkové náklady jsou tedy3 228 × 916 × 365, což celkovì dává èástku1 079,250 mil. Kè roènì.Ovšem je dùležité upozornit, že v souvislostis prezidentskou amnestií v roce 2013 došlona základì snížení poètu vìzòù k podstatné-
mu navýšení jednotkových nákladù, a to ze-jména z dùvodu vysokých fixních nákladù naprovoz vìznic. Na druhou stranu došlo k vý-raznému snížení poètu vìzòù, a to i v souvis-losti s hazardními hrami. Trestné èiny hráèùobvykle nebývají závažné, takže je pravdì-podobné, že na základì amnestie došlo k vý-raznému (i když zøejmì krátkodobému) po-klesu jejich poètu. Celkový efekt je nejasný,ale je možné, že se tyto dva protichùdnéefekty pøibližnì vyrovnávají, takže roèní ná-klady na vìznì zùstávají (po oèištìní o infla-ci) na podobné úrovni.
Osobní a rodinné nákladyZ metodologického hlediska pøedstavujíosobní a rodinné náklady jednu z nejproble-matiètìjších skupin spoleèenských nákladù.Po upadnutí do závislosti hráèi nejsouschopní zhodnotit všechny dopady svéhojednání, tak jak by je hodnotili, pokud by sezávislost neobjevila. Vznikají zde proto nega-tivní sociální dopady, respektive èistá újmaspoleènosti. Mezi tyto negativní dopady za-øazujeme emocionální újmu blízké rodinyi hráèe samotného, aèkoli je patrné, že tentotyp nákladù, i když zøejmì v menší míøe,mùže postihnout podstatnì vìtší èást spo-leènosti, tedy napø. blízké pøátele, spolupra-covníky a další (APC, 1999).
V souèasné dobì neexistuje žádná vše-obecnì uznávaná metodologie mìøeníemoèních nákladù, a to i pøes skuteènost, žev dosavadních studiích patøí tento typ nákla-dù k jednìm z nejvìtších složek celkovýchspoleèenských nákladù. V tuto chvíli lze uva-žovat o dvou základních pøístupech k tomutoproblému. Prvním z nich je pomìrové odvo-
53
zení nákladù podle výše odškodnìní za bo-lest a utrpení, napø. podle australské (APC,1999) nebo jiných studií. Konkrétnì tedypracujeme s pøepoètem jednotkových ná-kladù uvedených v australských studiíchpodle podmínek odpovídajících Èeské re-publice. Tento pøepoèet je vhodný zejménaproto, že umožòuje vyèíslit jednotlivé složkyosobních a rodinných nákladù podle míst-ních ukazatelù, takže výsledné hodnoty mo-hou více odpovídat zdejším podmínkám.
Za druhé lze použít pøístup, který osobní-mi a rodinnými náklady vyrovnává celkovéspoleèenské výnosy. Vyèíslení osobníchnákladù do té výše, aby se v souètu s ostat-ními náklady rovnaly výnosùm, ale v pøed-kládané studii nezvažujeme, protože zdekonkrétní výše spoleèenských výnosù nenívypoèítána. Navíc se toto pojetí vyèísleníosobních a rodinných nákladù jeví z nìkoli-ka dùvodù jako nejvíce problematické. Prv-ním dùvodem je to, že se zde implicitnìpøedpokládá, že jejich dosavadní výèet jebez rodinných a osobních nákladù úplný.Problém ale spoèívá v tom, že výpoèet másice pøedstavovat maximální pøiblížení reali-ty, avšak nikdy ji v rámci takto komplikova-né problematiky nemùže plnì obsáhnout.Jinou možností pøístupu je pøedpoklad, ževýnosy, které nebyly ve výpoètu zohlednì-ny, jsou pøibližnì stejné jako nezohlednìnénáklady. Jedinì tak by totiž bylo možnéz prostého odpoètu dosavadních nákladùod celkových výnosù dopoèítat právì osob-ní a rodinné (a ne jiné) náklady. Druhýmproblémem je to, že toto pojetí pøímo pøed-pokládá, že spoleèenské výnosy jsou rovnyspoleèenským nákladùm, totiž že hazardní
hry jako celek nemají žádný dopad pro spole-èenský blahobyt, což se z perspektivy snahyo vyèíslení dopadù jeví jako pøílišné zjedno-dušení této problematiky.
Pro úèely naší studie je tedy výèet jednot-livých pøístupù následující:• diskuse osobních a rodinných nákladù
a jejich jednotlivých složek, bez snahyo vyèíslení,
• pomìrové odvození osobních a rodin-ných nákladù od nákladù z australské stu-die.
� Diskuse k osobním a rodinnýmnákladùm a jejich jednotlivým složkám,bez snahy o vyèísleníJak již bylo uvedeno, tak emoèní a další ro-dinné náklady patøí obecnì mezi nejvìtšísložku nákladù vzniklých ve spojitosti s ha-zardními hrami. Jejich pøesné vyèíslení je ve-lice problematické, ale pokud by došlo k je-jich vylouèení z výpoètù, výsledné celkovénáklady by byly významnì podhodnocené.Výpoèet samotný je spojen zejména s tímproblémem, že se nejedná o újmu nebo po-škození, které stojí na fyzickém základì, aleže se jedná o újmu duševní (APC, 1999).
Emoèní újma vzniká v prvé øadì na prob-lémovém hráèi, který trpí už jenom z té pod-staty, že se dostal do neobvyklé situace a tímpádem je vystaven vyššímu spoleèenskémutlaku. V mnoha pøípadech tak napø. docházíke lhaní 75,3 % hráèù, zanedbávání rodiny48,2 %, krádežím vìcí z domácnosti 27,4 %atd. (NMS, 2014). Na základì tohoto chování,je možné, že hráèi vùèi své rodinì trpí výèit-kami atp. Neménì podstatná je také ztrátakontroly nad vlastním životem, kdy napø.
54
o svém hraní jako o problémovém zaèalouvažovat 51 % hráèù ve chvíli, kdy se dosta-lo do negativní platové bilance. Celkovì jakojeden z faktorù, který pomáhá pøestat s hra-ním, pacienti uvádìjí uvìdomení si, že ha-zard jim znièí život (28,4 %) (NMS, 2014).
Kromì dopadù na hráèe samotné se zdeobjevují také náklady na jejich nejbližší okolí.Je pøirozené, že rodièe mají starost o své po-tomky. Pakliže jsou tito potomci vystaveninepøíznivým podmínkám nebo nenaplòujíoèekávání, rodièe následkem toho trpí (pøes-tože se jedná o východisko obecnì uznáva-né, vìdecká literatura v této oblasti zatímtaké není pøíliš rozsáhlá). Podobný vztah ne-platí pouze pro rodinné pøíslušníky, ale i provšechny blízké osoby, ať už se jedná o part-nery, pøátele nebo nìkteré spolupracovníky.
� Vyèíslení na základì pøepoètujednotkových emoèních nákladùz australské studieVe snaze o co nejpøesnìjší vyèíslení nákladùtak, aby odpovídaly podmínkám v ÈR, dáleuvádíme postup založený na základì pøepo-ètu jednotkových nákladù. Slabina této me-todiky spoèívá v samotném urèení výše jed-notkových nákladù, která v Austrálii nemusíbýt stejná a dokonce ani podobná jakou nás. V souèasnosti ale není dostupné žád-né jiné urèení jednotkových nákladù na so-fistikovanìjším základì, takže se nám tatometoda jeví jako nejvhodnìjší možná.
Pro vyjádøení spoleèenských nákladù proÈR je použit pøepoèet podle HDP na obyva-tele pøepoèítaného podle PPP (The WorldBank, 2013), výsledné èíslo je pøevedeno naèeské koruny (ÈNB, 2014) a oèištìno o inflaci
(ÈSÚ, 2014). Výše jednotlivých nákladù jeuvedena v tabulce 6, obsahující pouze nákla-dy za jeden rok. Pokud náklady vznikajíi v dalších letech, nejsou v rámci tìchto úda-jù zohlednìny.
Z dùvodù neznámé, respektive proble-matické kauzality je poèet lidí, kteøí jsou od-hadováni jako postihnutí tìmito náklady,diskontován o 20 %. Kauzalita není jasnáv tom smìru, že problematické hráèství ne-musí být pøíèinou, ale naopak dùsledkemzvažovaných typù chování (APC, 1999). Stu-dií, které se snaží o pøesné vyjádøení kauzali-ty v pøípadì hazardních her, zatím nebylopublikováno mnoho. Jednou z mála výjimekje ale napø. studie Kesslera (2008), ve kteréautor odvozuje míru korelace mezi patolo-gickým hráèstvím a dalšími poruchami. K to-muto odhadu používá data z národních prù-zkumù v USA. Z výsledkù oèištìných o tzv.pseudo-komorbiditu vyplývá, že patologickéhráèství se èasto objevuje až po výskytu úz-kostné poruchy, deprese, užívání alkoholua dalších drog. Naopak se napø. ukazuje, žepatologické hraní mùže vést k závislosti nanikotinu atp. Sám autor ale uvádí, že data,ze kterých èerpal, jsou zatížena urèitýmiomezeními, jako je napø. nízký poèet res-pondentù s diagnostikovaným problémo-vým hráèstvím. Právì z tohoto dùvodu dálepracujeme pouze se zjednodušujícím, avšaknikoliv mylným pøístupem užívaným v aus-tralských studiích. V souladu s metodologiíAPC jsou dále vyšší odhady nákladù uvede-ných v tabulce zapoèítány pouze v souvis-losti se sebevraždami (tedy úvahami o se-bevraždì a pokusech o sebevraždu).
55
56
Obdobnì jako ostatní výpoèty i výpoèetcitové újmy nejbližší rodiny a rodièù je zalo-žen na jednoduchém násobku nákladù uve-dených v tabulce s celkovým poètem jedin-cù, kteøí tyto náklady nesou. Patologickýchhráèù se v Èeské republice vyskytuje pøibliž-nì 40–80 tis. (Mravèík et al., 2014). V soula-du s Australian Productivity Commision(APC, 1999) budeme ale zvažovat pouzenejtìžší hráèe, takže další výpoèty budouvycházet z nižšího odhadu patologickýchhráèù.
48,2 % hráèù v léèbì udává, že zanedbá-vají svoji nejbližší rodinu vèetnì rodièù(Mravèík et al., 2014). Prùmìrný poèet jedin-
cù v domácnosti je podle Èeského statistic-kého úøadu 2,3, bez samotného hráèe tedy1,3 (Škrabal, 2013). Celkové náklady na nej-bližší rodinu jsou po oèištìní o nejasnou kau-zalitu 1 706,351 mil. Kè. Tento výpoèet alemùže být omezen povahou otázky zanedbá-vání rodiny, kdy nìkteøí z respondentù ne-museli v celé šíøi zvážit, zda zanedbávají svojirodinu jen a pouze kvùli hazardu. Výše uve-dený nižší odhad nákladù na rodièe je nula,takže se v tomto pøípadì pøedpokládá, že tinenesou žádné další náklady.
Mezi další rodinné náklady se øadí nákla-dy na rozpad vztahu. Za posledních 12 mìsí-cù se podle našeho vlastního prùzkumu na
identifikovaný nepøíznivý dùsledek nižší náklady vyšší náklady
citová újma nejbližší rodiny
ménì rizikových problémových hráèù ne ne
vysoce rizikových patologických hráèù 85 100 255 299
citová újma rodièù
ménì rizikových problémových hráèù ne* ne*
vysoce rizikových patologických hráèù 0 85 100
rozpad vztahu 85 100 255 299
rozvod a separace 255 299 510 597
násilí 85 100 255 299
deprese
ménì rizikových problémových hráèù ne* ne*
vysoce rizikových patologických hráèù 85 100 255 299
vážné úvahy o sebevraždì 255 299 510 597
pokus o sebevraždu
dopad na patologického hráèe 510 597 850 996
dopad na nejbližší rodinu 255 299 510 597
Tabulka 6: Pøehled jednotkových osobních a rodinných nákladù v Kè
Zdroj: APC (1999), vlastní výpoèty, *náklady, které nejsou ve výpoètech zohlednìny
57
léèených hráèích (jiný dùkaz rozpadù vztahùv souvislosti s hazardními hrami v ÈR nebylnalezen) v souvislosti s hazardními hramirozpadl vztah 21,8 % hráèù. Po oèištìnío rozvody, které jsou zvažovány dále, je to16,5 %. Navíc rozpad vztahu dopadá nejenna hráèe, ale i na jeho bývalého partnera,takže je celkový poèet rozpadù vynásobendvìma. Celkové náklady jsou po oèištìnío kauzalitu 898,656 mil. Kè.
Výpoèet nákladù na rozvody a separaceje obdobný jako výpoèet nákladù na rozpadvztahu. I v tomto pøípadì je výsledek oèištìno nejasnou kauzalitu a celkový poèet ovliv-nìných jedincù je vynásoben dvìma s ohle-dem na to, že jsou zahrnuty náklady na obìstrany rozvodu. Z našeho vlastního prùzku-mu na léèených hráèích (volba zdroje je ob-dobná jako v pøípadì nákladù na rozpadvztahu) vyplývá, že k rozvodu v pøímé sou-vislosti s hazardními hrami došlo u 5,3 % do-tázaných. Po vynásobení jednotkovými ná-klady jsou celkové náklady na rozvody865,974 mil. Kè. Kromì emoèních nákladùna rozvody vznikají také náklady finanèníspojené se soudním øízením. Ty ale v tétostudii z dùvodu nedostatku pøesných datdále nevyèíslujeme.
Z prùzkumu NMS (2014) vyplývá, žek agresivitì èi fyzickému napadání ostatníchse uchýlilo 13,2 % hráèù. V tomto pøípadìv souladu s APC pøedpokládáme, že obìtinásilných èinù nesou psychické náklady.Z toho plyne, že celkové náklady na násilíbudou po oèištìní o nejasnou kauzalitu do-sahovat výše 359 462 tis. Kè.
Další skupinou emoèních nákladù, kterédopadají pøímo na hráèe, jsou náklady na
deprese. V tomto pøípadì se odchylujemeod nákladù vyèíslených v australských studi-ích, a to z toho dùvodu, že existují pøesnéúdaje o výši jednotkových nákladù pro Èes-kou republiku. Z dat ve studii „Náklady naporuchy mozku v Èeské republice“ (Ehler etal., 2013) vyplývá, že jednotkové náklady nadeprese jsou po oèištìní o inflaci (ÈSÚ,2014) a pøepoètení na èeské koruny (ÈNB,2014) 51 422 Kè. Z expertních odhadù lékaøùpeèujících o patologické hráèe vyplývá, žeklinicky významnými depresemi trpí13,3–23,3 % pacientù. Toto èíslo je násled-nì v souladu s australskou studií (APC,1999) oèištìno o poèet jedincù se sebevra-žednými úvahami tak, aby nedošlo ke dvoji-tému zapoètení nákladù. Po extrapolaci zís-kaných údajù na celou populaci patologic-kých hráèù a po oèištìní o nejasnou kauzali-tu jsou celkové náklady na deprese pøibliž-nì 114,692 až 127,856 mil. Kè.
Poslední, ale velice podstatnou skupinouosobních a rodinných nákladù jsou nákladyspojené se sebevraždami. V tomto pøípadìv souladu s australskými studiemi pøedpo-kládáme, že namísto konzervativního odha-du vycházejícího z nižšího odhadu nákladù jenamístì použít odhad vyšší, a to zejménaz toho dùvodu, že se jedná o závažnìjší for-mu sklíèenosti, než je deprese, a proto sezdá oprávnìné poèítat s vyššími náklady(APC, 1999).
Samotné úvahy o sebevraždì pøinášejí je-dinci další náklady a tím pádem je snížen cel-kový spoleèenský blahobyt. Z expertních od-hadù lékaøù peèujících o patologické hráèevyplývá, že o sebevraždì vážnì uvažuje11,1–15,56 % pacientù, kteøí zároveò trpí de-
presemi. Tento údaj je z dùvodu možnéhodvojího zapoètení následnì oèištìn o hráèe,kteøí se o sebevraždu ať už úspìšnì èi ne-úspìšnì pokusí. Z následné extrapolace datna všechny patologické hráèe, po oèištìnío nejasnou kauzalitu a vynásobením jednotko-vými náklady dostáváme náklady celkové, kte-ré dosahují výše 392,138–1 111,059 mil. Kè.
Také v pøípadì, že hráèovy úvahy o se-bevraždì dojdou svého naplnìní, vznikajíspoleèenské náklady. V následující èásti sezabýváme pouze náklady na neúspìšné po-kusy o sebevraždu, úspìšným pokusùm jevìnována zvláštní podkapitola. Podle ex-pertních odhadù od lékaøù patologickýchhráèù se o sebevraždu pokusí 8,7 % všechpacientù. Toto èíslo je následnì oèištìnoo dokonané sebevraždy proto, aby nedošloke dvojímu zapoètení nákladù. Jako v pøed-chozích pøípadech i zde je procento pokusùpøevedeno na celou populaci nejrizikovìj-ších patologických hráèù, následnì je tentopoèet oèištìn o nejasnou kauzalitu a nako-nec vynásoben jednotkovými náklady. Nazákladì tohoto výpoètu, dostáváme údaj, žecelkové náklady na jednoho hráèe, který sepokusil o sebevraždu, jsou 2 328,325 mil. Kè.
Emoèní náklady pokusu o sebevraždunedopadají ale pouze na hráèe. Zasažena jetaké jeho nejbližší rodina. Jak již bylo uvede-no, tak prùmìrný poèet èlenù domácnosti je2,3 jedince (Škrabal, 2013), bez hráèe sa-motného je to tedy 1,3. Po pøevedení poètuneúspìšných pokusù o sebevraždu navšechny rodinné pøíslušníky patologickýchhráèù, oèištìní o kauzalitu a vynásobení jed-notkovými náklady docházíme k závìru, že
celkové náklady na èleny rodiny pøi hráèovìpokusu o sebevraždu jsou 1 816,091 mil. Kè.
Kromì èlenù rodiny jsou zasaženi také ro-dièe. Z dùvodu závažnìjší životní situace, nežje tomu v pøípadì citové újmy rodièù kvùlihraní samotnému, zde náklady nejsou nulo-vé, protože i v tomto pøípadì, jako i u ostat-ních nákladù spojených se sebevraždami,uvažujeme vyšší odhad jednotkových nákla-dù. V souladu s australskou studií (APC,1999) uvažujeme, že prùmìrný poèet rodièùhráèe je 1,8 osoby. Po extrapolaci procentní-ho poètu neúspìšných pokusù na rodièe pa-tologických hráèù a stejnì jako v ostatníchpøípadech vynásobení jednotkovými nákladya oèištìní o nejasnou kauzalitu dostáváme,že celkové náklady na rodièe pøi pokusu o se-bevraždu jsou 419,100 mil. Kè.
Náklady na dokonané sebevraždyPravdìpodobnì z dùvodu nedostatku datjsou náklady na sebevraždy v australskýchstudiích pouze diskutovány. V souèasné do-bì je tato oblast zmapována dostateènýmivìdeckými poznatky, a proto jsme se roz-hodli náklady na sebevraždy vyèíslit. Nákla-dy na dokonané sebevraždy jsou velice spe-cifickou složkou celkových nákladù. Jedná setotiž o náklady, které sice vznikly v dùsledkunegativních psychických dopadù zpùsobe-ných hazardními hrami, ale jejich následkyjsou fyzického charakteru. Právì to je dùvo-dem pro jejich zaøazení do jiného typu nákla-dù, než jsou osobní a rodinné náklady, kterémají èistì duševní podstatu. Aèkoliv se jednáo jinou skupinu nákladù, i zde v souladus APC zvažujeme nejasnou kauzalitu, která
58
59
oèišťuje výsledné ukazatele o 20 % z jejichpùvodní hodnoty.
Náklady na dokonané sebevraždy se ob-vykle rozdìlují do nìkolika základních kate-gorií. Konkrétnì se jedná o pøímé, nepøíméa lidské náklady. Do pøímých nákladù se øadílékaøské a pohotovostní služby a náklady napohøeb. Mezi nepøímé náklady patøí ušlá pra-covní produktivita. Tøetí kategorie, tedy lid-ské náklady, odkazují na to, jak si jednotlivcicení svého života na víc, než je jen pouhápracovní produktivita. U vyèíslení tìchto ná-kladù stejnì jako u jejich rozdìlení vychází-me ze studie Kennellyho (2007), která je jed-nou z mála prací, jež se o konkrétní vyèíslenínegativních dopadù dokonaných sebevraždpokouší.
Prùmìrné náklady vyplývající ze studieKennellyho (2007) jsme podobnì jako v pøí-padì výpoètu emoèních a dalších nákladùz pøedchozí podkapitoly nejprve pøepoèítalipodle HDP na obyvatele pøepoèítaného po-dle PPP (The World Bank, 2013), následnìpøevedli na èeské koruny (ÈNB, 2014) a na-konec oèistili o inflaci (ÈSÚ, 2014). Vypoète-né jednotkové náklady ukazuje tabulka 7.
Z tabulky 7 navíc vyplývá, že nepøímé ná-klady odrážející ztracenou pracovní produk-
tivitu jsou rozdìleny na produktivitu tržnía netržní. Ztracená tržní produktivita je odvo-zena od prùmìrné mzdy pro danou kategorii(muži/ženy). Náklady na netržní produktivitujsou odvozeny od další produktivní práce,která ovšem není zohlednìna mzdou. Netrž-ní produktivní èinnosti vìnují ženy v prùmì-ru více èasu než muži, takže je v jejich pøípa-dì odhadovaná hodnota tohoto ukazatelevyšší.
K urèení celkových nákladù je kromì je-jich jednotkové hodnoty zapotøebí urèit po-èet dokonaných sebevražd souvisejícíchs hazardním hráèstvím. K urèení poètu jedin-cù, kteøí spáchali sebevraždu, jsme zvolilinìkolik rùzných metod.
První metodou odhadu je pomìrový do-poèet od poètu pokusù o sebevraždu. Jak jeuvedeno v èásti zabývající se poètem poku-sù o sebevraždu, z expertních odhadù lékaøùpeèujících o pacienty s diagnostikovanýmpatologickým hráèstvím vyplývá, že o se-bevraždu se pokusí 8,7 % léèených hráèù.Po pøevedení tohoto èísla na celkový poèetpatologických hráèù a po oèištìní o kauzalitudocházíme k tomu, že roènì se v dùsledkuhazardních her o sebevraždu pokusí 2 784lidí. Ze studie od Anestise a Bryana (2013)
muži ženy
pøímé náklady 81 273 46 405
nepøímé náklady
tržní výstup 10 396 000 3 452 367
netržní výstup 1 734 559 3 475 257
lidské náklady 29 169 448 29 169 448
Tabulka 7: Jednotkové náklady na dokonanou sebevraždu mužù a žen v Kè
Zdroj: Kenelly (2007); vlastní výpoèty
plyne, že na 6,58 pokusu o sebevraždu pøi-padá jedna dokonaná sebevražda u mužùa 32,86 pokusu na jednu dokonanou sebev-raždu u žen. Studii od Anestise a Bryana(2013) jsme jako podkladovou k tìmto úèe-lùm využili proto, že podává nejaktuálnìjšídostupné informace o (ne)úspìšné sebev-ražednosti v obecné populaci. Ze studie„Hazardní hraní v Èeské republice a jeho do-pady“ (Mravèík et al., 2014) vyplývá, že pa-tologiètí hráèi, respektive hráèi ve støedníma vysokém riziku jsou z 82,35 % tvoøenimuži a ze zbylých 17,65 % ženami. Z tohotoplyne, že v Èeské republice v souvislostis hazardními hrami spáchá sebevraždu pøi-bližnì 363 lidí. Konkrétnì 15 žen a 348mužù.
Z dat pocházejících ze statistiky hospita-lizovaných (ÚZIS, 2014) a statistiky zemøe-lých plyne, že do roka po propuštìní z léèbyspáchá sebevraždu 0,7 % diagnostikova-ných patologických hráèù. Extrapolace to-hoto údaje na všechny patologické hráèeukazuje, že roènì po oèištìní o nejasnoukauzalitu spáchá sebevraždu v souvislostis hraním 224 lidí. Z toho pøibližnì 184 mužùa 40 žen (v tomto pøípadì byl pøepoèet namuže a ženy uèinìn pouze na základì gen-derového rozdìlení hráèù ve støedním a vy-sokém riziku vyplývajícím ze studie „Ha-zardní hraní v Èeské republice a jeho dopa-
dy“ [Mravèík et al., 2014], takže mùže být vícenepøesný).
Poslední a nejvíce konzervativní metodouvýpoètu je odvození na základì dat plynou-cích z odhadù v australské studii, kde se uvá-dí, že sebevražednost je v souvislosti s ha-zardními hrami pøibližnì 5–10krát vyšší nežve zbytku spoleènosti (APC, 1999). Jestližev ÈR v roce 2012 žilo pøibližnì 8 644 tis. oby-vatel ve vìku nad 18 let (ÈSÚ, 2012) a poèetsebevražd lidí nad nad 18 let vìku dosáhlvýše 1 630 (ÚZIS, 2014), pak sebevraždu prù-mìrnì spáchá pøibližnì každý pìtitisící tøístýjedinec (5 303). Po pøepoètu na populaci pa-tologických hráèù a oèištìní o nejasnou kau-zalitu odpovídá 5–10násobek prùmìrnéhopoètu sebevražd 30–60 lidem. Z nižšího od-hadu sebevraždu spáchalo 25 mužù a 5 žen,z vyššího odhadu pak 50 mužù a 10 žen.
Je zjevné, že jednotlivé odhady se znaènìliší. Jejich konkrétní celkové nákladové vyèís-lení ukazuje tabulka 8, kde jsou zobrazenycelkové náklady bez zapoèítání pøímých ná-kladù, které byly vyøazeny z dùvodu dvojíhozapoèítání nákladù na lékaøskou péèi, která jejinde zohlednìna jako samostatná nákladovápoložka.
Jako vhodné se jeví použít nìkterouz prostøedních hodnot tak, aby celkový od-had nebyl jednostrannì vychýlený. Pro úèelynaší studie jsme se rozhodli využít velice
60
pesimistický odhad neutrální odhad optimistický odhad A optimistický odhad B
ženy 541 456 071 1 443 882 855 360 970 714 180 485 357
muži 14 372 402 061 7 599 201 090 2 065 000 296 1 032 500 148
celkem 14 913 858 132 9 043 083 945 2 425 971 010 1 212 985 505
Tabulka 8: Pøehled celkových nákladù na sebevraždy v dùsledku hazardu v Kè
Zdroj: vlastní výpoèty
konzervativní optimistický odhad A, kdetedy pøedpokládáme, že celkové náklady naspáchané sebevraždy dosahují pøibližnì2,4 mld. Kè. Konkrétní vyèíslení jednotlivýchpoložek tìchto nákladù ukazuje tabulka 9.
V tabulce nejsou zohlednìny pøímé ná-klady, a to na základì možného dvojího za-poèítání nákladù na lékaøskou péèi. Z tohotodùvodu v celkovém výsledku nejsou zahrnu-ty ani další složky pøímých nákladù, jako jsounapø. náklady na pohøeb.
Oproti nákladùm na pokus o sebevražduzde nejsou zapoèítány náklady na další rodin-né pøíslušníky a na rodièe, které zde v soula-du s pøedchozí metodologií jistì vznikají. Pro-to lze oèekávat, že celkové náklady na sebev-raždy jsou v realitì o tuto položku vyšší.
Náklady na léèbu a další nákladyPoslední skupinou nákladù jsou náklady pøí-mo spojené s léèbou hráèù.
Jediná podskupina nákladù na léèbu, sekterou komise pracuje, jsou náklady na léè-bu a další služby. Tyto náklady sestávají zevšech výdajù na provoz nemocnic a dalšíchzaøízení, která poskytují pomoc pacientùmse závislostí na hazardních hrách. Mezi ná-klady na provoz se øadí také platy personálu,režijní náklady a další.
Podle údajù od tiskového oddìlení VZPvynaložila tato pojišťovna v roce 2012 na pa-cienty s diagnostikovaným patologickýmhráèstvím 22 745 701 Kè. VZP pùsobí pøibliž-nì na 60 % trhu zdravotních pojišťoven(SZPÈR, 2013), takže po rozšíøení dat navšechny pojištìnce jsou celkové náklady39,327 mil. Kè.
Kromì tohoto by bylo dobré studii rozší-øit také o náklady ušlé pøíležitosti, které pøed-stavují druhou nejlepší pøíležitost, na kteroumohly být použity zdroje, které jsou nyní vy-užívány pro potøebu léèebných úèelù pato-logických hráèù. V tom pøípadì by mìly býtvyèísleny náklady pøíležitosti na prostory,ale i na veškerý personál, který je do léèbypatologických hráèù zapojen. Kromì lékaø-ských nákladù by také bylo dobré poèítats náklady ušlé pøíležitosti dalších oborù, kte-ré jsou nìjak profesnì spojeny s negativnímidopady patologického hráèství. Konkrétnìse jedná napø. o policisty, pracovníky vìzeò-ské služby, exekutory, pracovníky soudùa další. Náklady by samozøejmì mìly odpo-vídat množství práce, èasu a prostoru, kteréjsou s negativními dopady patologickéhohráèství spojeny. Naneštìstí ale vyèíslenítìchto údajù v tuto chvíli není možné z dùvo-du nedostatku potøebných dat.
61
muži ženy
nepøímé náklady
tržní výstup 519 799 978 34 523 669
netržní výstup 86 727 932 34 752 568
lidské náklady 1 458 472 386 291 694 477
Tabulka 9: Celkové náklady na sebevraždu u mužù a žen
Zdroj: vlastní výpoèty
62
typ hmotné náklady pøímé náklady výše
min. max.
finanèní náklady
náklady na bankrot ano ano 88 283 122 031
náklady na ztrátu produktivity
ztráta pracovní produktivity ano ne 501 717 1 184 746
ztráta produktivity v domácnosti ano ne 3 462 8 185
náklady na nezamìstnanost
hledání práce ano ano 135 903 187 836
hledání zamìstnance ano ano 307 506 425 007
náklady na zloèinnost a právní náklady
policejní zákrok ano ne 650 070 899 989
soudnictví ano ne 51 572 51 572
pobyt ve vìznici ano ne 1 079 250 1 079 250
osobní a rodinné náklady
emoèní náklady èlenù rodiny ne ne 1 706 351 1 706 351
rozpad vztahù ne ne 898 656 898 656
rozvod a separace ne ne 865 974 865 974
násilný èin ne ne 359 462 359 462
deprese ne ne 114 692 127 856
úvahy o sebevraždì ne ne 392 138 1 111 059
pokus o sebevraždu ne ne 2 328 325 2 328 325
náklady pokusu na èleny rodiny ne ne 1 816 091 1 816 091
náklady pokusu na rodièe ne ne 419 100 419 100
náklady na dokonanou sebevraždu
tržní výstup ano ne 554 324 554 324
netržní výstup ano ne 121 480 121 480
lidské náklady ne ne 1 750 167 1 750 167
náklady na léèbu a další náklady
léèba a další služby ano ano 39 327 39 327
celkem 14 183 856 16 056 794
Tabulka 10: Pøehled celkových nákladù v tis. Kè (ve výsledných èíslech se mohou objevovat odchylky od uvedených vzorcùdané (ne)zaokrouhlováním výpoètù)
Zdroj: vlastní výpoèty
63
Celkové nákladyTabulka 10 udává pøehled všech výše vyèís-lených nákladù. Pokud se jednalo o interva-lový odhad, je uvedena jeho nejnižší a nej-vyšší hodnota.
Z tìchto údajù vyplývá, že náklady najednoho problémového hráèe jsou 22 904až 23 286 Kè roènì a náklady na jednoho pa-tologického hráèe odpovídají 307 057 až325 740 Kè roènì. Tyto náklady v celé výšinenese pouze daný hráè, ale také další lidé,jako jsou èlenové jeho nejbližší rodiny atp.
Kromì tìchto vyèíslených nákladù je tøe-ba brát v úvahu také náklady, které bylyidentifikovány, ale vyèísleny nejsou. Mezi nìpatøí náklady na vymáhání pohledávek, ná-klady na exekuce, náklady na averzi ke ztrá-tì, prevenci proti kriminalitì, finanèní nákla-dy na rozvody, náklady na psychickou újmu
okradených obìtí a také náklady ušlé pøíleži-tosti.
� Spoleèenské náklady plynoucíz jednotlivých typù hazardních herK rozdìlení nákladù na jednotlivé typy herjsou v australské studii (APC, 1999) použityèisté výdaje patologických hráèù. Tato sta-tistika ale v Èeské republice není dostupná,a proto jsme se rozhodli pro pøepoèet použítúdaje o hrách vedoucích ke vzniku patolo-gického hráèství, které vyplývají z prùzkumuNMS (2014).
Z tabulky 11 vyplývá, že nejvìtší èást ná-kladù lze pøiøadit k elektronickým technic-kým hrám (VHP, VLT) a jiným technickým za-øízením, z èehož nejvìtší èást nákladù nesouVHP a VLT, které v souèasnosti dohromadytvoøí 79,9 % všech nákladù.
typ hry pomìr (%) náklady v tis. Kè
min. max.
výherní hrací pøístroje (VHP, automaty) 53,1 7 531 628 8 526 158
videoloterijní terminály (VLT) 26,8 3 801 273 4 303 221
jiná technická zaøízení (napø. elektromechanická ruleta, elektronický karetní stùl) 3,1 439 700 497 761
sázkové hry hrané v kasinu (napø. živá ruleta, karetní hry, kostky) 2,2 312 045 353 249
karetní turnaje mimo objekt kasina (napø. poker, mariáš) 1,3 184 390 208 738
kurzové sázení v kamenných poboèkách sázkových kanceláøí (napø. na sportovníutkání, dostihové závody)
3,9 553 170 626 215
on-line kurzové sázky u tìchto provozovatelù: Fortuna, Chance, Sazka, Synot Tip,Tipsport, Victoria-Tip, SLOT Group
3,9 553 170 626 215
on-line kurzové sázky u jiných provozovatelù 1,3 184 390 208 738
on-line „life“ sázení u rùzných provozovatelù 0,9 127 655 144 511
jiné sázkové on-line hry (napø. on-line poker, ruleta) 3,5 496 435 561 988
celkem 100,0 14 183 856 16 056 794
Tabulka 11: Náklady na jednotlivé typy her
Zdroj: NMS (2014), vlastní výpoèty
Efektivita regulaèních opatøeníPre-commitmentPre-commitment systém byl testován v rám-ci mnoha rùznì zamìøených studií. Ladou-ceur et al. (2012) pøezkoumali dostupnádata týkající se tohoto systému, pøièemž sezabývali hlavnì Norskem, kde byly v roce2007 odstranìny všechny herní pøístrojea nahrazeny stroji s pre-commitment systé-mem a kde se ukázalo, že pre-commitmentvíce využívají hráèi s vìtším rizikem hazard-ního hraní.
Ve Švédsku se zamìøili na hráèe pokerua zjistili, že tøetina penìžních limitù a dvì pì-tiny èasových limitù jsou nastavovány tak,aby hráèe ve høe neomezovaly, a že navíc37 % hráèù po dosažení limitu odešlo hrátna jinou webovou stránku a 32 % hráèù si li-mit zmìnilo (RGC, 2009).
Nelsonová et al. (2008) se zabývali využi-tím dobrovolného pre-commitment systémunabízeného v rámci portálu s hazardnímihrami bwin a zjistili, že 1,2 % z 47 134 hráèùsystém využívalo. Po nastavení limitu hráèisázeli ménì èasto a strávili hraním ménìèasu, ale výše sázek zùstala stejná. Auera Griffiths (2013) zkoumali data od 5 000 ra-kouských hráèù, kteøí si na internetovémportálu win2day nastavili vlastní penìžnínebo èasový limit (povinný limit na týdenbyl 800 eur). Záznamy herní aktivity o 10 %nejintenzivnìjších hráèù podle výše útratukazují, že ve srovnání s 30 dny pøed nasta-vením limitu týkajícího se teoretických ztrát,tito hráèi produkovali v následujících 30dnech po nastavení limitu o 14 % ménì teo-retických ztrát. Také nastavení èasových li-
mitù ovlivnilo výdaje tìchto hráèù na útra-tách, a to tak, že vykazovali o 10 % ménì teo-retických ztrát. Nastavení èasového limitumìlo také pozitivní vliv na dobu strávenouhraním, ale pouze pokud byl nastaven dennílimit (o 8 % menší doba hraní). Nastaveníèasového limitu nemìlo významný vliv naútraty èi dobu hraní hráèù kasinových her.Nejvýznamnìji se u nich projevil pozitivníefekt nastavení limitù týkajících se teoretic-kých ztrát, které poklesly (o 23 % ménì teo-retických ztrát). Naopak pro hráèe pokerubyly více efektivní èasové limity než limity tý-kající se teoretických ztrát. U hráèù loteriepak výsledky kopírovaly trend pro všechnyhráèe. Výsledky ukazují také to, že hráèi kasi-nových her si nastavují limity èastìji v porov-nání s hráèi pokeru a loterie (Auer a Griffiths,2013).
Ze série studií naøízených vládou v kanad-ské provincii Nova Scotia mimo jiné vyplynu-lo, že 80 % hráèù vìøilo, že s pre-commitmentsystémem hráli zodpovìdnìji (OmnifactsBristol 2005, cit. podle Ladouceur et al.,2012). Také výsledky šetøení Nisbetové(2005), které se vztahovalo k používání kartys pre-commitment systémem v New SouthWales v Austrálii, indikují, že 38,8 % respon-dentù si myslí, že jim karta mùže pomoci lépekontrolovat útraty za hazard. S užiteènostípøehledu hráèských aktivit za poslední mìsícsouhlasilo 67 % respondentù; nicménì ano-nymita je pro hráèe hazardních her dùležitýmaspektem a 67,1 % dotázaných preferovalohrát anonymnì, což karta neumožòovala.Vìtšina respondentù (71 %) souhlasila s tím,
64
65
že omezení limitu na 200 dolarù bude pro je-jich potøeby dostateèné (Nisbet, 2005). La-lande a Ladouceur (2011) se zamìøili naproblematiku nastavování limitù jako zpù-sob sebekontroly a na vzorku 65 responden-tù se jim ukázalo, že více než 80 % hráèù sinastavilo penìžní a ménì než 20 % hráèù èa-sový limit jako zpùsob sebekontroly. Problé-moví hráèi si nastavovali vyšší limity nežhráèi bez rizika, èastìji pøedem nastavenýchlimitù dosahovali a èastìji pokraèovali v hra-ní i po dosažení limitu – 48 % problémovýchhráèù pokraèovalo ve hraní oproti 8 % hráèùbez rizika.
Nowerová a Blaszczynski (2010) zkoumaliu 127 dospìlých, zda se liší postoje a chová-ní ohlednì nastavování limitù u problémo-vých a neproblémových hráèù. Problémovíhráèi si ménì èasto nastavovali limity pøihraní, a když si je nastavili, tak je èastìji ne-dodrželi. Èastìji také tvrdili, že nechávají roz-hodnutí na herní situaci. Neproblémoví hráèinaopak uvádìli, že pøedem nastavený limitdodrží. Hráèi s nízkým rizikem èastìji nasta-vují limit ještì pøed hraním na rozdíl od hrá-èù se støedním rizikem, kteøí pøed zaèátkemhraní mají limit jen pøibližný, což poukazujena linearitu vztahu mezi statusem hráèe a na-stavením limitu. Problémoví hráèi èastìji tvr-dili, že by nebyli ochotní používat smartkartu, pokud by nedostali nìjakou finanèníodmìnu, že by si zakoupili novou smart kar-tu, pokud by jim došly finance, nebo že bysmart kartu používali jen v pøípadì, že by simohli koupit další, kdyby jim došly finance.Èastìji také tvrdili, že ztratili pojem o tom,kolik penìz utratili a zda vyhrávají èi prohrá-vají.
Zajímavé jsou studie týkající se imple-mentace pre-commitment systému v Aus-trálii. Z nich mimo jiné vyplynulo, že nasta-vení penìžního limitu preferovalo mnohemvíce hráèù než nastavení èasového limitu,pøièemž po prvním nastavení vìtšinou res-pondenti limit nemìnili. Prùmìrnì hráè bì-hem výzkumu pøesáhl nastavený penìžní li-mit 2,5krát, prùmìrný obrat na hráèe bylv prùbìhu výzkumu snížen o 31,7 % (–21,60dolaru), kdy nejvýraznìjší snížení bylo za-znamenáno u støednì rizikových hráèù. Èasstrávený hraním narostl u bezproblémovýchhráèù, ale u hráèù s alespoò nízkým rizikemse èas hraní snížil. Více než polovina respon-dentù uvedla, že si nastavili vyšší limit, nežkterý obvykle prosázejí. Hráèi se støedníma vyšším rizikem èastìji zvyšovali pøedemnastavený limit a pouze problémoví hráèi li-mity vypínali. Pøednastavených limitù dosa-hovali spíše hráèi bez rizika problémovéhohraní, ovšem ti si nastavovali spíše nižší li-mity. Pøes 70 hráèù z 90 uvedlo, že zprávy,které se jim zobrazovaly na obrazovce, jepøimìly k tomu, aby si kontrolovali svùj roz-poèet.
Williams (2010) uvádí 8 základních ele-mentù, které jsou dùležité pro efektivní pre--commitment systém: (1) musí být dostup-ný na všech herních zaøízeních v urèité ob-lasti, (2) je vhodné, aby byl dostupný provšechny typy her, (3) je efektivnìjší, když jepovinný, (4) mìl by obsahovat rùzné mož-nosti pøi nastavování limitù (typ, doba trvání,výše limitu), (5) jednou nastavený limit bynemìlo být možné pøekroèit ani odvolat, (6)mìl by obsahovat biometrickou identifikacihráèe, (7) úložištì dat na zaøízení hráèe je
66
vhodnìjší než centrální úložištì dat, jelikožbudí více dùvìry, (8) vìrnostní a odmìòova-cí karty by nemìly být jeho souèástí.
Jako speciální formu pre-commitmentulze vnímat instrument tzv. sebevylouèení, kdyse hráè rozhodne, že na urèitou dobu nechcedále v hraní pokraèovat. Williams et al. (2012)shrnují studie v oblasti efektu sebevylouèenía tvrdí, že se jedná o slibný nástroj v rámciterciární prevence patologického hráèství,neboť hráèi, kteøí sebevylouèení podstoupí,sami vnímají svùj problém a rozhodli se jejøešit. Úspìšnost tohoto øešení je považová-na za srovnatelnou s úspìšností ve zmìnìchování u hráèù, kteøí se rozhodli vstoupit doléèby, nicménì významným prvkem v úèin-nosti je síla externích opatøení proti zakolísá-ní v pøesvìdèení o ukonèení hazardníhohráèství (Williams et al., 2012). Silou exter-ních opatøení se myslí pøedevším neodvola-telnost rozhodnutí, délka sebevylouèení, kte-rá by podle nìkterých expertù mìla ideálnìèinit 5 let, nicménì vzhledem k odrazujícímuefektu takto dlouhé doby by mìlo být možnévybrat si i kratší délky programu, šíøka sebe-vylouèení, která by se mìla uplatòovat na ce-lou oblast hazardu vèetnì všech provozo-ven, zpùsob kontroly sebevylouèení, kdy au-tomatické naètení prùkazu vede k mnohempravdìpodobnìjšímu odhalení než v pøípa-dì identifikace osob personálem, penalizaceprovozoven, kterým se nepodaøí odhalit se-bevylouèeného hráèe, penalizace hráèù, kte-øí budou odhaleni pøi høe po sebevylouèení,kdy se jako ideální strategie doporuèuje po-vinné prokázání totožnosti u výhry pøesahují-cí urèitou mez a propadnutí výhry u sebevy-louèeného hráèe (Williams et al., 2012).
Úpravy ve høeBlaszczynski et al. (2014) uskuteènili výzkums 299 respondenty týkající se efektivity pìtiprostøedkù, které mají pomoci zodpovìdné-mu hraní: (a) zprávy týkající se zodpovìdné-ho hraní, (b) tzv. the bank meter, což je mož-nost odkládat si èást výhry a nepoužívat jiv dalším hraní, (c) nastavení èasovaèe prokontrolu èasu stráveného hrou, (d) demomód neboli možnost hrát s fiktivními penìzi,(e) možnost pøíspìvkù na charitu, což je zpù-sob pøedèasného ukonèení hraní a vìnovánízbytku penìz na charitu. Z výsledkù vyplynu-lo, že nových funkcí si èastìji všímali støednìa více rizikoví hráèi. Zprávy týkající se zodpo-vìdného hraní pøimìly pouze 7 % hráèùk tomu, aby pøestali hrát. Témìø polovinarespondentù využila funkci the bank meter –26,5 % respondentù si posléze peníze vybra-lo a opustilo herní zaøízení, oproti tomu18,4 % si peníze vybralo a znovu je vložilo dohraní. Dále vìtšina hráèù uvádìla, že si myslí,že funkce the bank meter neovlivní jejich her-ní chování (vložené finance, délka hraní atd.),aèkoliv u støednì a více rizikových hráèù bylozaznamenáno, že si èastìji myslí, že díky tétofunkci by mohli odejít z provozovny døíve nežhráèi s žádným nebo nízkým rizikem. Nasta-vení èasovaèe použilo pouze 5,8 % respon-dentù a souèasnì si vìtšina respondentùmyslela, že by ani tato funkce neovlivnila je-jich herní chování. Vìtšina respondentù za-znamenala možnost pøíspìvku na charitua polovina z nich tuto možnost využila, pøi-èemž ve tøetinì pøípadù byla darována èástkanižší než jeden dolar a hráèi poznamenávali,že tato funkce by mìla být více transparentní –mìla by zde být jasná informace, o jakou
charitu se jedná. Ètvrtina respondentù uved-la, že si myslí, že obecnì takovéto herní zaøí-zení mùže zabránit tomu, aby se z rekreaèní-ho hráèe stal hráè problémový (Blaszczynskiet al., 2014).
Ladouceur a Sévigny (2009) vypracovalivýzkum, který se týkal efektivity tøí funkcízodpovìdného hraní na herních zaøízeních –zobrazení èasu, zobrazení stavu penìz na-místo stavu kreditù a nastavení délky hraní.Výzkumu se zúèastnilo 38 hráèù a vìtšinaz nich si všimla všech tøí testovaných funkcí.Dvì tøetiny respondentù uvedly, že se naukazatel èasu dívali jen zøídka, a pro více jakdvì tøetiny nebyl èas dùležitým faktorem pøihraní. Polovina respondentù si myslela, žeukazatel je užiteèný, ale i pøesto pouze ètvrti-na hráèù uvedla, že by jim tato funkce mohlapomoci kontrolovat èas strávený hraním.V experimentu 15 respondentù pøislíbilo vý-zkumníkùm setkání za 20 minut – 6 z nich natuto schùzku pøišlo o více než 5 minut poz-dìji a pouze 5 z nich použilo k urèení èasuukazatel. Vìtšina respondentù radìji využí-vala zobrazení stavu penìz než stavu kredi-tù, pøièemž polovina respondentù uvedla, žeje to užiteènìjší a že jim to pomáhá lépe kon-trolovat finance vložené do hraní. 37 respon-dentù si nastavilo pøed hraním èasový limit(nejèastìji 60 minut) a 22 z nich skonèilo hrátpo jeho vypršení. Vìtšina respondentù hod-notila možnost èasového limitu jako neuži-teènou a tvrdili, že jim nepomohla kontrolo-vat jejich herní aktivity (Ladouceur a Sévig-ny, 2009).
Griffiths et al. (2009) publikovali výsledkyšetøení, které sledovalo názory a chováníspojené s PlayScan, nástrojem pro zodpo-
vìdné hraní, který na základì sledovánívzorcù chování dokáže odhalit hráèe s rizi-kem vzniku problémového hráèství. Ze vzor-ku 2 348 respondentù používalo PlayScan26 % a pøibližnì polovina respondentù po-važovala tento nástroj za užiteèný. Nastavenípenìžního limitu však používalo pouze 56 %hráèù, 40 % si udìlalo sebediagnostický testa pouze 17 % využilo nìkterou ze sebevylu-èovacích funkcionalit. Hlavními dùvody provyužívání PlayScan byla zvìdavost, potøebanastavení limitù a potøeba hrát zodpovìdnì.Dvì tøetiny hráèù mìly pocit, že díky Play-Scan jsou lépe informovaní a mají vìtší jisto-tu, že hrají s mírou. Ménì než polovina hrá-èù, konkrétnì 41 %, mìla pocit, že díky Play-Scan mají vìtší kontrolu nad svým hraním(Griffiths et al., 2009).
Lobaová et al. (2001) zkoumali na vzorku60 respondentù, zda lze snížit újmu zavede-ním nových funkcionalit herních zaøízeníu patologických hráèù a pøitom neovlivnitvnímání hry u hráèù bez rizika. Vliv zkoumaliu poèítadla utracených penìz, nemožnostisamovolnì zastavit otáèející se kotouèe vehøe a manipulace se senzory rychlosti a zvu-ku. Výsledky ukázaly, že manipulace se sen-zory snižuje užívání si, vzrušení a napìtí. Pøipoužití vyšší rychlosti a zvuku a v kontrolníchpodmínkách bylo pro patologické hráèe tìž-ší pøestat hrát. Naopak ukonèení hry se uka-zovalo jako jednodušší v pøípadì, že bylyzobrazeny útraty. V takovém pøípadì patolo-giètí hráèi uvádìli, že mají menší potøebuhrát. U nemožnosti zastavit kotouèe nebylpozorován témìø žádný efekt, což mohlo býtpodle autorù zpùsobeno tím, že pouze malé
67
procento hráèù využívá tuto možnost (Lobaet al., 2001).
Tengström a Rybecková (2013) hodnotíefektivitu rùzných opatøení a uvádìjí, žestrukturální zmìny (jako napø. omezení ote-víracích hodin, poètu zaøízení, vìkové limityatd.) se osvìdèily jako efektivní ve snižováníincidence problémového hráèství. Naopakvzdìlávací aktivity nemají témìø žádný efektna herní chování hráèù a efektivní jsou pou-ze, pokud se zvyšuje i znalost rizik spoje-ných s hazardními hrami, která je samao sobì považována za dùležitou. Varovnézprávy mají podle autorù urèité pozitivní vý-sledky, ovšem zatím není jisté, které zprávyfungují, jak dlouho tento úèinek trvá a nakoho pùsobí. Autoøi také doporuèují omeze-ní alkoholu v souvislosti s hraním hazard-ních her. Výsledky sebevylouèení ukazujípozitivní efekt napøíè zemìmi a pozitivníefekt se prokázal také u nastavení vlastníchpenìžních a èasových limitù. Omezení rych-losti hraní, poètu sázecích možností na hra-cích automatech a omezení iluze tìsné pro-hry mohou zmìnit herní chování hráèe.Efekt mají také omezené možnosti pøístupuk financím a pauzy pøi hraní, které naruší je-dincovo pohlcení hrou. Zmínìné efektyvšak nebyly vyèísleny, a také co se týèe hra-ní na internetu, tak úèinnost obdobnýchopatøení není pøíliš prozkoumaná.
Muñoz et al. (2013) zkoumali efektiviturùzných typù varovných zpráv na obrazov-kách herních zaøízení. Pokoušeli se identifi-kovat vliv grafického zobrazení oproti pouzetextovému spoleènì se dvìma druhy argu-mentace. První typ se vztahoval k rodinnýma druhý k finanèním záležitostem. Výsledky
ukazují, že vìtší efekt vyvolávají grafická zob-razení a argumentace rodinou. Autoøi takézkoumali vliv zpráv, které mají výhružný ob-sah, na kompulzivní hráèství (n = 258). Bylytestovány 4 rùzné míry výhružnosti (nízká,støední, vysoká a neutrální) a 2 rùzné zdroje in-formací (poskytovatel hazardních her a zdra-votnická organizace). Ukázalo se, že zprávy,které mají vyšší míru výhružnosti, a ty, kterémají jako zdroj informací uvedenu zdravotnic-kou organizaci, mají vìtší vliv na proces zpra-cování informací. Zpracování informace mápak pozitivní vliv na zmìnu postojù a dodržo-vání zámìrù.
Další poznatky shrnují Williams et al.(2012), když píší, že nejproblematiètìjší z hle-diska potenciálu ke vzniku závislosti jsou ta-kové formy hazardu, kde je možno hrát rych-le a s vysokou èetností, tedy napø. elektrickáherní zaøízení (EHZ).
Omezení dostupnosti výherníchzaøízeníEltridgeová a Delfabbro (2006) provedli vý-zkum v jižní Austrálii, který se týkal efektu re-dukce elektronických herních zaøízení o vícenež 2 000 zaøízení v Jižní Austrálii. Došli k zá-vìru, že po zavedení této regulace došlo kesnížení výnosù z hraní na tìchto zaøízeníchi pøesto, že hráèi zmìnu chování s ohledemna tato zaøízení nepociťovali. Útržkovité po-znatky jsou dostupné také z Nizozemska, kdeodstranìní herních automatù z restauraèníchzaøízení nižší úrovnì mìlo v následujících le-tech souvislost se snížením poètu problémo-vých hráèù, kteøí podstupovali odvykací léè-bu, v následujících letech (Goudriaan, 2013).
68
Lundová (2009) zkoumala dùsledky záka-zu herních automatù v èervenci 2007, kdy seNorsko ze dne na den stalo ze zemì s vyso-kým výskytem pøístrojù zemí s úplným záka-zem. Panelový výzkum hráèù, který probíhalve dvou vlnách (1. vlna, kvìten 2007: n =1 702; 2. vlna, listopad 2007: n = 1 293), pro-bíhal èásteènì na internetu a èásteènì po-mocí poštou posílaných dotazníkù. Výsledkyindikují, že mezi tìmito vlnami došlo ke sní-žení problémového hráèství z 1 % na 0,4 %,lhaní v souvislosti se hraním z 1,5 % na0,8 % a snahy o zpìtnou výhru ztracenýchpenìz z 3,5 % na 1,9 %. Aèkoliv se snížil po-díl tìch, kteøí mají potøebu sázet více a vícepenìz, i podíl rizikových hráèù, tato sníženínebyla statisticky významná. Mezi dvìma vl-nami došlo k významnému snížení úèasti navšech zkoumaných typech hry, kromì bingoautomatù, jejichž hodnota zùstala obdobná.Celková participace klesla z 97,0 % na 78,2%, participace na automatech kleslaz 80,4 % na 10,3 %. Výrazné zmìny u všechtypù her byly zaznamenány jen u hráèù, kteøínehráli tak intenzivnì, s výjimkou herníchautomatù, jejichž participace klesla v oboupodskupinách. U podskupiny rizikových hrá-èù klesla významnì úèast na herních auto-matech, loteriích a sázení na fotbal. Poklesparticipace u rùzných typù her je v textu po-pisován jako synergický proces. Výsledkytaké naznaèují, že došlo k mírnému nárùstuhraní na internetu, a to z 22,6 % na 25,4 %.Zvýšení probìhlo zejména v kategorii loterií(Lund, 2009). Také podle Hoffmanna (2012),došlo v Norsku mezi rokem 2005, kdy bylyvyužívány hrací bankomaty s možností vkla-du bankovek, a rokem 2011, kdy již byla plnì
využívána zaøízení Multix, pro jejichž použí-vání musí mít hráèi pøedplacenou identifi-kaèní kartu, k redukci ziskù o 82 %, redukcipoètu hráèù o 79 % a redukci poètu herníchzaøízení o 86 %. Nicménì, nejvìtší efekt nasnížení poètu herních automatù mìl zákazvkladu bankovek do automatù v roce 2006.Pøes tento pokles došlo k nárùstu trhu s hrouBingo (Hoffmann, 2012).
Del Fabbro (2008) uvádí, že existuje pozi-tivní korelace mezi omezeným pøístupem kehracím zaøízením a výskytem hraní. Ve svémvýzkumu zjišťoval, jaký efekt mìla redukcecca 14,5 % herních pøístrojù v Jižní Austráliina zisky a na hráèe samotné. Po odstranìníèásti herních pøístrojù došlo ke statistickyvýznamnému zvýšení ziskù heren a došlotaké ke zvýšení prùmìrných ziskù na jednompøístroji. Snížení poètu herních zaøízení takpøispìlo spíše ke snížení poètu provozovennež k redukci hraní samotného. Výsledkyšetøení mezi 400 hráèi ukázaly, že ti, kteøíbydleli ve vzdálenosti menší než 4 km odherny, hráli èastìji než ti, kteøí bydleli dál.62 % hráèù zaznamenalo úbytek herních pøí-strojù, pøièemž pouze 30 hráèù z celkovéhopoètu dotázaných uvedlo, že zmìnilo svéherní chování (24 hráèù hrálo ménì). Vícenež polovina hráèù mìla alespoò obèasproblém nalézt volný herní automat – z nich36 % uvedlo, že mají ménì možností ke hra-ní, 24 % uvedlo, že mají menší potøebu hráta 17 % hráèù uvedlo, že v pøípadì obsazenívšech zaøízení pøecházejí do jiné provo-zovny.
Vasiliadisová et al. (2005) vypracovalisystematickou rešerši literatury zabývající sevztahem mezi dostupností výherních zaøíze-
69
ní a hazardním hráèstvím. 39 studií splòova-lo kritéria pro zaøazení do analýzy a pøineslopoznatky z Austrálie, Kanady, Norska, No-vého Zélandu a Spojených státù. Aèkolichybí relevantní prospektivní studie, poz-natky vcelku jednoznaènì potvrzují, že mírahazardního hráèství souvisí s blízkostí (spíšenež s hustotou) výherních zaøízení. Williamset al. (2014) zase poukázali na pozitivní vztahmezi poètem herních zaøízení na 100 tis.obyvatel.
Na druhou stranu však existují poznatky,které naznaèují, že èásteèné omezení nemu-sí pøinést patøièný efekt a pøílišné omezenímùže vést k ilegálnímu hráèství. VýzkumThe South Australian Centre for EconomicStudies (2005), který se zabýval dopadem re-dukce elektronických herních zaøízení ve Vir-ginii, nenašel mnoho dùkazù, které by doka-zovaly pozitivní vliv tohoto omezení. Jenv nìkolika málo pøípadech došlo ke sníženíèistých výdajù hráèù, kdy nebyly nalezenydùkazy o lineárním èi jiném vztahu mezi sní-žením hráèských výdajù a snížením poètuherních zaøízení. Nenašli ani dùkazy o tom,že by limitování poètu herních pøístrojùmìlo vliv na poèet hráèù úèastnících se rùz-ných léèebných programù nebo že by sedlouhodobì snížily pøíjmy. Tyto výsledkyale mohou být ovlivnìny tím, že redukceherních zaøízení byla pøíliš malá, takže bylmalý i dosah tìchto opatøení. Zákaz témìø40 000 herních zaøízení v Jižní Karolínì vy-ústil v nárùst ilegálních herních pøíležitostí.V roce 2000/2001 bylo zabaveno 48 ilegál-ních zaøízení, v roce 2002/2003 185 ilegálníchherních zaøízení a bìhem období 2003–2005došlo k prudkému nárùstu ilegálních zaøízení
na 1 551 (South Carolina Law EnforcementDivision, 2005).
Jiná preventivní opatøeníWohl et al. (2010) zkoumali vliv animovanéhoedukaèního videa o gamblerství na chování242 hráèù herních automatù, kteøí nespadajído rizikové skupiny. Ti, kteøí zhlédli edukaèníanimované video vícekrát než kontrolní sku-pina, uvádìli zámìr využít nauèené strategiek tomu, aby dodrželi vlastní stanovený limita zároveò ménì èasto pøekroèili celkový limiturèený externì. Efekt videa se po 30 dnechzmenšoval, což naznaèuje, že pro dlouhodo-bý úèinek by bylo vhodné jeho zhlédnutíopakovat. Wohl et al. (2013) také zkoumalivliv animaèního edukaèního videa a vyskako-vání varovné zprávy o pøekroèení nastavené-ho limitu u 72 hráèù herních automatù.Výsledky indikují, že oba nástroje pomohlyhráèùm zùstat v mezích nastaveného limitu.Hráèi, kterým se nezobrazila zpráva, alezhlédli video, mìli lepší výsledky než ti, kteøívideo nezhlédli. Zhlédnutí videa však nemìlovliv v pøípadì, že se hráèi zobrazila vyskako-vací zpráva o pøekroèení limitu.
Podle The South Australian Centre forEconomic Studies (2005) došlo po zákazukouøení v hernách ve Victorii ke snížení èis-tých mìsíèních výdajù z 234 mil. dolarù pøedzákazem na 188 mil. dolarù po zákazu kouøe-ní. Výraznì se také snížily èisté pøíjmy z hraní,a to jak v metropolitních, tak i nemetropolit-ních oblastech.
Planzer et al. (2014) uvádìjí, že výzkumzatím selhal v pøípadì zkoumání komparativ-ní efektivity jednotlivých regulatorních opat-øení. V jejich textu se zamìøují na pìt oblastí
70
regulací: licenèní systémy, individuální pro-hibice, minimální vìk, reklamní regulacea rozsáhlost a vyzrálost trhu s hazardnímihrami. K výsledkùm dospìli pouze u nìkoli-ka kategorií. Neprokázali vztah mezi mírouprevalence problémového a patologickéhohráèství a licenèními požadavky, minimál-ním vìkem, regulací reklamy na mimointer-netové hazardní hry a ani poètem legálníchtypù her. Naopak se ukázalo, že vìtší restrik-ce pro reklamu na internetové hazardní hryjsou asociovány s nižší mírou prevalenceproblémového hráèství (u patologickéhohráèství tento vztah nebyl statisticky vý-znamný).
Livingstone et al. (2008) navrhují na zá-kladì experimentù nìkolik charakteristikelektronických herních zaøízení, které bymìly snížit riziko vzniku problémového ha-zardního hráèství. Patøí mezi nì napø. reduk-ce výše sázky na 1 dolar na jedno kolo, zákazvkládání bankovek do zaøízení, zvýšení èaso-vých rozestupù mezi jednotlivými koly na5 sekund a více, eliminace efektu, který vy-tváøí dojem tìsné prohry, omezení poètu za-øízení, omezení poètu kol zdarma a kol,v nichž se násobí výhra.
Wood et al. (2014) se zamìøili na evaluacijednotlivých funkcionalit zodpovìdného hra-ní. Sestavili skupinu 61 hodnotitelù – exper-tù na zodpovìdné hraní, poskytovatelù léè-by a vyléèených hráèù, kteøí hodnotili 45funkcionalit. Pro hodnocení funkcionalit vy-užívali metodu Delphi, která se skládalaz pìti fází, kdy byly hodnotitelé kontaktovánik vyplnìní on-line dotazníku, kde hodnotilijednotlivé funkcionality ve spojení s urèitýmitypy her. Zároveò mìli možnost se vyjádøit
pomocí komentáøe ke svým odpovìdímnebo zkoumanému tématu. Úroveò souhla-su mezi hodnotiteli byla ohodnocena jakovysoká. Jednotlivé funkcionality byly rozøa-zeny podle míry doporuèení do kategorií:velmi doporuèená, žádoucí, omezený vliva žádný vliv. Celkovì provedli 573 doporu-èení, z toho nejèastìji se lišila hodnoceníposkytovatelù léèby a vyléèených hráèù (28z 573 pøípadù). Poskytovatelé péèe hodnotilipozitivnìji zejména funkcionality v interne-tovém prostøedí, jako je nastavování limitu,informace o utracené èástce a strávenémèasu na obrazovce a využití sebetestování.Rovnìž v porovnání s experty na zodpovìd-né hraní poskytovatelé léèby pozitivnìji hod-notili nìkteré funkcionality, zejména pakv tradièním prostøedí – pøístup k bankomatu,zákaz kreditních karet, omezený pøístup k vý-hrám a výcvik personálu k diagnostikovánía zasáhnutí u problémových hráèù. Funkcio-nality s nejvìtším doporuèením napøíè rùz-nými typy her jsou: pøijímání pouze bezkre-ditních transakcí (hotovost, debetní kartya pøedplacené karty), uvádìní informacío charakteristikách výhry (napø. velikost vý-hry) a návratnost vsazených èástek. Nejvícedoporuèované funkcionality lze rozdìlit dotøí kategorií: (1) funkcionality závislé na hrá-èovì iniciativì (napø. sebevylouèení, nasta-vení limitù, zejména povinné atd.), (2) funk-cionality spojené s poskytováním informací(napø. zobrazení výher v reálné mìnì, ná-vratnost sázek, upozornìní na limit atd.) a (3)úkony spoleèností (napø. oddálení hráèovaznovuinvestování výher, pøístup k bankoma-tu atd.).
71
72
Odhady efektivity jednotlivýchopatøení a jejich kombinacíNa základì odborné literatury a expertníchrozhovorù bylo identifikováno nìkolik regu-laèních opatøení a jejich kombinací. Pro tatoopatøení a jejich kombinace byla následnìodhadnuta procentuální redukce poètu pa-tologických hráèù pøi zavedení danéhonebo daných regulaèních opatøení a prav-dìpodobnosti úspìšnosti regulaèního opat-øení. Tyto odhady jsou uvedeny ve zdrojo-vých tabulkách k modelùm. Zde jendoplníme, že z výše nastínìné rešerše litera-tury vyplývá nìkolik zásadních poznatkù. Zaprvé, existuje nespoèet možností, jak ha-zardní hraní regulovat, od dramatické re-dukce poètu zaøízení pøes zastropovánímnožství prosázených penìz až po drobnézprávy na displeji hracího automatu. Za dru-
hé, pro vìtšinu z tìchto opatøení existují pou-ze èásteèné a velmi inkonkluzivní dùkazya nejistotu jejich úspìšnosti je proto nutnézohlednit pøi rozhodování o zavedení regu-laèních opatøení. Za tøetí, pøi dramatickémomezení možností legálního hazardního hra-ní mùže dojít k pøesunu hráèù do ilegálníhoprostøedí, èímž se efektivita opatøení ztrácí –tato skuteènost je vyjádøena relativnì nízkoupravdìpodobností úspìchu silnì restriktiv-ních opatøení v rozhodovacích stromech (vizníže). Za ètvrté, zkušenosti ze zahranièí jsouvázány na sociokulturní kontext a v ÈR ne-musí být replikovány – to je opìt zohlednìnojak ve výbìru regulaèních opatøení do rozho-dovacích stromù, tak pravdìpodobností je-jich úspìšnosti – dùležitým momentem zdeproto je konzultace odhadù s èeskými ex-perty.
Efektivita prevence a léèbyOdhady efektivity léèby patologického hráè-ství vycházejí z rešerše novìjší literaturyo léèbì patologického hraní. Uvedené hod-noty reprezentují použitelné údaje z výzkum-ných zpráv citovaných v uvedeném oddíletéto práce. Druhým zdrojem je expertní od-
had domácích terapeutù na základì vlastníchklinických zkušeností. Data prezentovaná v ta-bulce 12 jsou sumarizací odpovìdí expertù nadotazník, který byl k tomuto úèelu v rámci tétostudie vytvoøen.
Tabulka 12: Odhad úspìšnosti léèby patologického hráèství na základì dat z vybraných studií a expertních odhadù
A – klinicky velmi významné zlepšení(abstinence, úzdrava, velmi významné
snížení symptomù)
B – klinickyvýznamné zlepšení
míra úspìšnostiléèby
(A + B)
data z vybraných studií 15–26 % 32–45 % 47–71 %
expertní odhady klinikù zespecializovaných pracovišť v ÈR
20 % 20–60 % 40–80 %
73
Modely odhadovaných efektù regulaèních opatøeníV sestavených modelech poèítáme se støed-ními hodnotami celkových nákladù. Støedníhodnota odhadu nákladù na problémovéhráèe èiní 15 120,325 mil. Kè, což znamenánáklady 122 929 Kè na jednoho problémové-ho hráèe. Støední hodnota odhadu nákladùpouze na patologické hráèe vychází ze støed-ní hodnoty celkových nákladù na patologic-ké hráèe, tj. 11 732,136 mil. Kè, a èiní tedy293 300 Kè. Pro modelování dopadu mož-ných opatøení smìøujících ke snížení nákla-dù na hazardní hraní jsme zvolili tzv. rozho-
dovací stromy. Zatímco první rozhodovacístrom (obr. 1) modeluje možné dopady re-gulace a zavedení rùzných restriktivníchopatøení, druhý rozhodovací strom (obr. 2)modeluje dopady investic do preventivníchopatøení a léèby. Dopady zanesené v rozho-dovacích stromech by se mìly projevit vestøednìdobém horizontu 5–10 let, nicménìdalší výzkum by byl nutný k získání dat prodetailnìjší èasovou simulaci v rámci kohor-tových modelù tak, abychom o èasovém ho-rizontu získali lepší pøedstavu.
74
Obrázek 1: Možné dopady regulace a zavedení rùzných restriktivních opatøení
75
procento snížení poètu problémových hráèù P
v dùsledku pre-commitment systému 0,3 2 %
v dùsledku pre-commitment systému bez pøekroèení 0,9 10 %
pøi zavedení stropu na prosázenou èástku 0,8 15 %
pøi zákazu alkoholu pøi hraní 0,8 7 %
pøi omezení výše sázek, proher a výher na sázku 0,7 5 %
pøi zavedení pøestávek ve høe 0,55 5 %
pøi omezení délky hry v kuse 0,55 5 %
pøi zpoždìní výplaty sázek 0,55 5 %
pøi zavedení kombinace 2 opatøení 0,65 8 %
pøi zavedení kombinace 3 opatøení 0,75 9 %
pøi zavedení kombinace 4 opatøení 0,85 11 %
pøi redukci poètu IVT + VLT o 50 % 0,7 20 %
pøi redukci poètu IVT + VLT o 50 % a zákazu provozoven se zvláštním režimem (PZR) 0,7 22 %
pøi redukci IVT + VLT o 80 % 0,5 25 %
pøi pre-commitmentu bez pøekroèení + omezení her 0,95 14 %
pøi stropu na prosázenou èástku + omezení her 0,75 20 %
pøi stropu + redukce IVT + VLT o 50 % 0,65 25 %
pøi stropu + redukce IVT + VLT o 50 % + omezení her 0,6 27 %
redukce IVT+ VLT o 50 % a zákaz PZR + omezení her 0,65 24 %
pre-commitment bez pøekroèení + redukce IVT + VLT o 50 % + omezení her 0,6 28 %
pre-commitment bez pøekroèení + redukce IVT + VLT o 50 % a zákaz PZR + omezení her 0,6 30 %
pøi stropu + redukci IVT+VLT o 80% + omezení her 0,4 35 %
pøedpokládaný nárùst poètu problémových hráèù v budoucnu 0,5 10 %
poèet problémových hráèù – souèasný stav 146 500
poèet problémových hráèù – støední varianta budoucího vývoje 153 825
náklady na hazard na jednoho problémového hráèe* 103,210 Kè
Zdrojová tabulka k Modelu 1
* v tis. Kè** problémoví hráèi = problémoví hráèi ve støedním riziku + patologiètí hráèiIVT – interaktivní videoloterijní terminál, PZR – provozovna se zvláštním režimem, VLT – videoloterijní terminál
76
Obrázek 2: Dopady investic do preventivních opatøení a léèby
pravdìpodobnost, že hráè, kteý léèbu akceptuje, se vyléèí 0,4350
pravdìpodobnost, že hráè po pozitivním screeningu vstoupí do léèby 0,1700
pravdìpodobnost úspìšného screeningu 0,5
pravdìpodobnost vyléèení se bez odborné léèby po pozitivním screeningu 0,02
náklady na informaèní kampaò a screening (prevence)* 53 310 Kè
náklady na léèbu 1 pacienta* 21,659 Kè
poèet patologických hráèù – souèasný stav 40000
poèet patologických hráèù – støední varianta budoucího vývoje 42000
náklady na 1 patologického hráèe* 316,43 Kè
spoleèenské náklady na patologické hráèe* 12 657 165 Kè
*v tis. Kè
Zdrojová tabulka k Modelu 2
77
Diskuse
Hazardní hry a jejich dopad na ekonomikuV souvislosti s hazardními hrami se kromìspoleèenských nákladù a výnosù, které majívliv na celkový blahobyt spoleènosti, vysky-tují také další dopady, které ale spoleèenskýblahobyt pøinejmenším z dlouhodobého hle-diska neovlivòují.
Kromì spoleèenských nákladù a výnosùje tedy také dùležité sledovat vývoj samot-ného odvìtví spojeného s hazardními hrami,a to pøesto, že samo o sobì nemá žádné re-álné dlouhodobé dopady do ekonomiky,protože by se použité zdroje stejnì dobøemohly využít jinde. Avšak stejnì tak jako v ji-ných odvìtvích i zde mùže pozorování eko-nomických ukazatelù sloužit jako vhodný ná-stroj napø. pro analýzu situace na danémtrhu, jeho vztahu k celé ekonomice, pøípad-nì efektivitu dopadù regulaèních opatøeníapod.
Z analýzy financí vložených do hazard-ních her vyplývá, že jejich objem v ÈR rostlpomìrnì vysokým tempem až do roku 2008,kdy pravdìpodobnì v dùsledku hospodáø-ské krize zaèalo mírné klesání, které trvalo aždo roku 2011. V roce 2012 došlo k opìtovné-mu nárùstu, kdy byl celkový objem vlože-ných financí dokonce vyšší než v roce 2008a dosáhl témìø 140 mld. Kè (Mravèík et al.,2014) (obr. 3).
Pøíjmy plynoucí provozovatelùm hazard-ních her odpovídají reálné èástce, kterou ha-zardní hráèi za tento druh zábavy platí, a jsouproto validnìjším ukazatelem míry hazardní-ho hraní. Je tomu tak zejména proto, že èástpenìz, které hráèi do hazardních her vloží,jsou pøedchozí výhry. Jestliže v roce 2012hazardní hry hrálo 25,5 % obyvatel (Mravèíket al., 2014), pak prùmìrné výdaje jednohohráèe odpovídají 11 869 Kè roènì. Co se týèenárodního srovnání, tak pøíjmy z hazardníchher v roce 2012 odpovídaly 0,83 % celkové-ho èeského HDP (ÈSÚ, 2013a). Dalším dùle-žitým ukazatelem na makroekonomickéúrovni je objem mezd. Podle ÈSÚ dosaho-valy celkové mzdy v roce 2012 výše1 195 020 mil. Kè (ÈSÚ, 2014). Mzdy v sek-toru hazardních her èinily 2 843 mil. Kè(Mravèík et al., 2014), což znamená, že tvoøi-ly 0,24 % ze všech mzdových prostøedkùv ÈR. Na druhou stranu dochází v souvislostis hazardním hraním k výskytu øady spole-èenských nákladù, které pøímo zasahují eko-nomiku zemì. Mezi nì patøí také snížená pra-covní produktivita hráèù, která se objevujeve dvou podobách. První z nich je sníženáproduktivita v dùsledku nižšího pracovníhonasazení, které je zpùsobeno zejména men-ším objemem èasu vìnovaného práci. Dru-hým typem snížené produktivity jsou ztrace-
78
né roky práce zpùsobené dokonanousebevraždou. Oba tyto ukazatele dosahujícelkové výše 1 180,983–1 868,735 mil. Kè.Ekonomiku také pøímo zasahují náklady nahledání nového zamìstnance a náklady nahledání práce, které celkovì pøedstavují443,409 až 612,843 mil. Kè. Dále také nákladyna vyšší bankrotovost v dùsledku hazardní-ho hraní, které dosahují výše 88,283 až122,031 mil. Kè. Kromì toho do ekonomikyzasahují i další ukazatele, které jsou zároveòtaké souèástí spoleèenských nákladù a jsoudiskutovány dále jako souèást finanèních do-padù do státního rozpoètu. V rámci spole-èenských nákladù èi výnosù dochází takék dalším, tìžko vyèíslitelným dopadùm doekonomiky. Mùže napø. docházet ke sníženínebo zvýšení cen pozemkù v blízkosti novìvybudovaných prostorù urèených ke hraníhazardních her, a to v závislosti na typu a re-putaci dané budovy atd.
Kromì obecných dopadù do ekonomikyje možné sledovat také dopady do státníhorozpoètu. Rovnìž tyto údaje patøí do celko-
vých ekonomických tokù, ale protože pøímosouvisí s jedním ekonomickým subjektem, jevhodné je vyèíslit zvlášť. Mezi nì na stranìpøíjmù patøí daòové odvody smìøující dostátní kasy, které se po legislativní reformìz roku 2012 výraznì zvýšily. Oproti roku2011, kdy dosahovaly výše 3,5 mld. Kè, došlov roce 2012 k navýšení o 120 % na 7,7 mld.Kè (Mravèík et al., 2014).
Kromì pøíjmù do státního rozpoètu se vespojitosti s hazardními hrami objevují takévýdaje. Náklady na kriminální chování prob-lémových hráèù, kteøí se v dùsledku finanè-ních problémù uchylují ke zloèinnosti, jsourozdìleny do nákladù na styk s policií, kterédosahovaly 650,070–899,989 mil. Kè, nákla-dù na trestní øízení, které dosahovaly 51,572mil. Kè, a v neposlední øadì nákladù na vì-zeòské služby, které dosáhly výše 1 079,250mil. Kè. Celkovì tedy náklady na kriminalituproblémových a patologických hráèù v roce2012 èinily 1 780,892–2 030,811 mil. Kè.
Kromì výdajù pokrývajících zvýšenou kri-minalitu stát vynakládá další peníze také na
Obrázek 3: Vývoj objemu vložených penìz a pøíjmù ze hry v mld. Kè
podporu v nezamìstnanosti, která je u prob-lémových nebo patologických hráèù vyššínež ve zbytku spoleènosti. Mezi patologický-mi hráèi je nezamìstnanost oproti obecnépopulaci vyšší o 8,3 procentního bodu (Mrav-èík et al., 2014). Pøevedeno na populaci prob-lémových hráèù se jedná o 10 209 až 14 110osob nezamìstnaných v souvislosti s hráè-stvím. Mìsíèní podpora v nezamìstnanostibyla v Èeské republice v roce 2012 v prùmìru6 029 Kè (MPSV, 2014), takže celkové nákladyna podporu nezamìstnaných hazardních hrá-èù jsou 61,550–85,069 mil. Kè. Výdaje na pod-poru v nezamìstnanosti ovšem z perspektivyekonomické teorie pøedstavují transfer, a pro-to nejsou v celkových spoleèenských nákla-dech zapoèítány (Walker a Barnett, 1999).
Poslední vyèíslitelnou položkou státníchvýdajù jsou náklady na lékaøskou péèi. Zde sejedná pouze o èisté výdaje plynoucí do lékaø-ství, které v roce 2012 èinily 39,327 mil. Kè.Náklady na ušlé pøíležitosti užitých zdrojù,které sice patøí mezi spoleèenské náklady, senepodaøilo v rámci této studie vyèíslit.
Další ekonomické náklady dopadající nastát, které nejsou snadno kvantifikovatelné,pøedstavují napø. náklady na výstavbu kame-rového systému a náklady na posílení poli-cejních hlídek nutné pro zajištìní bezpeè-nosti v lokalitì hazardního hraní atp. Kromìtoho by se nemìlo zapomínat také na nákla-dy spojené s fungováním státní správy, jakoje efektivní výbìr daní, a neménì významnýje také snížený daòový základ z dùvoduzemøelých osob. Konkrétní monetizaci tìchtonákladù se však v rámci pøedkládané studietaké nepodaøilo vyèíslit. Celkový pøehledvšech ekonomických dopadù plynoucíchz hazardních her je pøinejmenším stejnì ob-sáhlý, jako pøehled dopadù spoleèenských.Každopádnì je tøeba si uvìdomit, že aèkolivtyto vlivy reálnì existují, tak se kromì pøípa-dù, kdy se jednotlivé výdaje kryjí se spoleèen-skými náklady, jedná pouze o transfery, tedypenìžní toky, které nemají žádný dlouhodobýreálný dopad do spoleènosti, a to ať už se jed-ná o zde uvedené výnosy èi náklady.
OmezeníPøedkládaná studie nákladù na hazardní hra-ní v ÈR je svázána nìkolika omezeními, kteráje tøeba pøi posuzování výsledkù brát v po-taz. První omezení souvisí s metodologiív oboru, která se teprve ustavuje a která nevždy nabízí ucelená vodítka, jakým zpùso-bem spoleèenské náklady vyèíslovat. Toto jezvláštì patrné v pøípadì emoèních nákladù,kde i jinak velmi explicitní a transparentnímetodologie australských studií zùstává po-
nìkud zahalena v arbitrárních rozhodnutích,jejichž podklad v empirických poznatcích jenejasný. Metodologicky robustnìjších vý-sledkù pro emoèní náklady by bylo možnédosáhnout až po realizaci nìkolika náklad-ných a zdlouhavých šetøení, kterým by ještìmusela pøedcházet diskuse vedená na mezi-národní úrovni. Další omezení se týká datdostupných pro Èeskou republiku. Preva-lenèní data pocházející ze studie „Hazardní
79
80
dopady a v Èeské republice a jeho dopady“(Mravèík et al., 2014) a lze je považovat zakvalitní a spolehlivá; ekonomická data týka-jící se nìkterých zvláštních typù nákladù,jako jsou napø. náklady na policii, ovšem ne-jsou pøímo dostupná a jejich kalkulace je do-provázena nìkolika pøedpoklady, které s se-bou vždy pøinášejí urèitou míru nejistoty.Nejistota se pak signifikantnì projevujev rozhodovacích stromech, kde bylo velmitìžké odhadnout možné efekty budoucí re-gulace. To je dáno absencí solidní evidenceve svìtové literatuøe, která by dovolovalajednoduše kalkulovat oèekávané dopadyrùzných opatøení. Dostupné nejsou zejmé-na tzv. pre-post studie, které by hodnotilysituaci pøed a po zavedení rùzných opatøení,což je pochopitelné, neboť takovéto studieby z dùvodù velkého poètu možných zasa-hujících promìnných byly velmi èasovì i fi-nanènì nákladné. Také námi oslovení ex-perti se zdráhali odvážit se odhadnout míruefektivity opatøení zahrnutých v rozhodova-cích stromech.
Nicménì i pøes zmínìné nedostatkypøedstavuje studie dùležitý podklad pro in-formované rozhodování o možných legisla-tivních a jiných opatøení smìøujících k ha-zardnímu hraní. Filozofie rozhodovacíchanalýz se zakládá na faktu, že rozhodnutíjsou nevyhnutelná, i když chybí jednoznaè-ná data, na kterých by mohla být rozhodnutízaložena. V takovém pøípadì je tøeba shr-nout dostupné dùkazy a uchýlit se k expert-ním odhadùm vždy, když neexistuje dùkazvyššího vìdeckého øádu, tedy napø. z obser-vaèních èi randomizovaných kontrolova-ných studií a jejich syntéz v podobì metaa-
nalýz a systematických rešerší literatury.Rozhodovací stromy jsou v tomto pøípadìvhodným nástrojem umožòujícím pøehlednìstrukturovat rozhodovací proces. Jejichomezením v tomto pøípadì je bezèasovost,která neumožòuje explicitnì vyjádøit èasovýhorizont pøedpokládaných zmìn a adjustovattak model o míru oèekávané úmrtnosti vesledované kohortì patologických hráèù tak,jak by to umožnily napø. sofistikovanìjší Mar-kovovy modely. Naopak výhodou rozhodo-vacích stromù je možnost explicitnì zachytitnejistotu, která se vztahuje k efektu danýchopatøení.
V prùbìhu studie jsme zkonstruovali nì-kolik rozhodovacích stromù vyplývajícíchz dat, která jsme mìli k dispozici a která po-cházela jak z našich interních odhadù založe-ných pøedevším na rešerši odborné literatu-ry a našich dosavadních zkušenostech, takna rozhovorech s experty na léèbu závislostína hazardním hraní, které jsme za tímto úèe-lem oslovili. Tímto zpùsobem jsme došlik zajímavému zjištìní, že se jednotlivé roz-hodovací stromy od sebe významnì neliší,protože pøípady nižší odhadované efektivityjednotlivých opatøení byly zpravidla dopro-vázeny vyšší mírou pravdìpodobnosti, žeby tato opatøení po svém zavedení skuteènìvedla k oèekávanému efektu a naopak.Vzhledem k tomu, že dostupné dùkazy ne-jsou komprehenzivní, rozhodli jsme se pub-likovat ty rozhodovací stromy, kde je vyjád-øena vyšší nejistota pøi realizaci vybranýchopatøení. Tyto stromy jsou zároveò kompa-rativnì optimistické, pokud se týèe efektivi-ty restriktivních opatøení omezujících pøístupk možnostem hraní, nicménì vzhledem k re-
81
lativnì nižším pravdìpodobnostem skuteè-ného budoucího efektu se od pesimistiètìj-
ších rozhodovacích stromù liší v efektu pøi-bližnì o 0,5 mld. Kè.
Porovnání výsledkù s jinými studiemi spoleèenských nákladùna duševní onemocnìní v ÈRVýsledky pøedkládané studie je vhodné dis-kutovat pøedevším v souvislosti se dvìmastudiemi zabývajícími se spoleèenskými ná-klady na duševní onemocnìní v ÈR. První jestudie Centra adiktologie „Spoleèenské ná-klady užívání alkoholu, tabáku a nelegálníchdrog v ÈR v roce 2007“ (Zábranský et al.,2011). Tato studie i pøes nebanální metodo-logická omezení pøináší cenné poznatkya vyèísluje spoleèenské náklady spojenés užíváním legálních i nelegálních drog v ÈRna 56,2 mld. Kè, pøièemž 59 % je tvoøeno ná-klady na tabák, 29,1 % náklady na alkohola 11,9 % náklady na ostatní drogy. Nákladyna zdravotní péèi, náklady na vymáhání prá-va a náklady na léèbu závislostí tvoøily 50 %,44 % a 1,5 % všech pøímých nákladù, kterése na celkových spoleèenských nákladechpodílely dohromady 48,2 %. Více než polo-vinu spoleèenských nákladù (57,2 %) paktvoøily náklady nepøímé. Ve svìtle tìchto vý-sledkù mohou odhadované náklady na ha-zardní hraní pùsobit nadhodnocennì, nic-ménì detailnìjší pohled do metodologiestudie prozrazuje, že se autorùm nepodaøiloodhadnout nìkteré dùležité nákladové po-ložky, zejména náklady na sebevraždya emoèní náklady. Výsledky jejich studie lzeproto považovat za podhodnocené.
Výše zmínìné platí rovnìž o studii „Costsof Disorders of the Brain in Europe 2010“(Gustavsson et al., 2011), kterou publikovala
European College of Neuropsychopharma-cology a jejíž zpráva soustøedìná na ÈR bylapozdìji publikována v èasopise Èeská a slo-venská neurologie a neurochirurgie (Ehler etal., 2013). Snahou také této studie bylo vy-èíslit spoleèenské náklady v celé jejich kom-plexnosti, nezávisle na tom, kdo je v koneè-ném dùsledku jejich nositelem, zda stát,zamìstnavatel, samotný nemocný nebojeho rodina. Nìkterá relevantní data ovšemnebylo možné získat, proèež se do nepøí-mých nákladù nepodaøilo zahrnout napø. ná-klady na sebevraždy, nepøímé náklady sou-visející s pøedèasnou mortalitou, nákladyzpùsobené trestnou èinností (napø. u závis-lých), emoèní náklady (napø. utrpení nemoc-ných, sociální vylouèení u nìkterých druhùonemocnìní atd.) a zpravidla také nebylyzahrnuty nepøímé náklady u dìtí (do 18 let),seniorù (nad 65 let) a nezamìstnaných (Win-kler, 2012). Celkové náklady na nemoci moz-ku v ÈR v roce 2010 zde tak byly vyèísleny na258,194 mld. Kè, pøièemž pøímé medicínskénáklady zde zaujímaly 41,6 %, pøímé neme-dicínské náklady 25,9 % a nepøímé náklady32,5 % (Ehler et al., 2013). Duševní onemoc-nìní se na celkových nákladech podílelazhruba 58 % a neurologická onemocnìnízhruba 42 % (Gustavsson et al., 2011). Takézde je možné výši spoleèenských nákladù naduševní onemocnìní, která se mùže v porov-nání s námi odhadovanými náklady na ha-
zardní hraní jevit jako relativnì nízká, vysvìt-lit právì nezahrnutím nìkterých význam-
ných výše jmenovaných nákladových polo-žek.
82
83
Závìr
Hazardní hraní s sebou pøináší významnéspoleèenské náklady, které souvisí s tzv.problémovým hráèstvím. Nákladné je ze-jména hráèství osob, u nichž lze konstatovatduševní poruchu související s hraním vesmyslu zavedených klasifikaèních manuálùMKN a DSM. Pøedkládaná studie odhaduje,že spoleèenské náklady na hazardní hranív ÈR se v konzervativních odhadech k refe-renènímu roku 2012 pohybovaly mezi14 183,316 a 16 056,794 mil. Kè. Vzhledemk expanzi trhu s hazardním hraním po inter-netu a jeho okamžité dostupnosti skrze chyt-ré telefony, tablety a další zaøízení lze oèe-
kávat, že spoleèenské náklady by mohlyv dalších letech nadále rùst. Regulatornía preventivní opatøení pøedstavují nástroje,které jsou doporuèovány Evropskou komisík ochranì spotøebitelù, ale také nástroje, kte-ré by mìly snížit poèet patologických hráèùa tím redukovat i spoleèenské náklady.V ideálním pøípadì by opatøení mìla pøinésteliminaci problémového hráèství pøi zacho-vání možnosti èerpat spoleèenský užitekspojený s hazardním hraním. Podle zdeuèinìných odhadù lze vhodnými opatøenímisnížit spoleèenské náklady na hazard ažo 30 %.
84
Doporuèení
Aèkoli je výsledky zde pøedkládané studienutné interpretovat opatrnì a s veškerouexplicitou týkající se nejistoty ohlednì efek-tu možných regulaèních opatøení, lze najejím základì uèinit následujících pìt dopo-ruèení:
1.Doporuèujeme problému hazardního hranívìnovat dostateènou pozornost, neboť spo-leèenské náklady na hazardní hráèství jsouvelmi významné. Lze také pøedpokládat re-lativnì významné zmìny v chování a vestruktuøe skupiny hazardních hráèù, kterébudou souviset pøedevším s rozvojemnových forem hazardního hráèství.
2.Doporuèujeme zásadnì zvýšit investice dovýzkumu hazardního hráèství. Výzkum, kte-rý by mìl pøinášet podklady pro informova-né rozhodování, je velmi neúplný, nìkteré
podstatné informace nejsou dostupné a ne-jistota spojená s jakýmkoli možným vývojemna poli hazardního hraní je tak velmi vysoká.
3.Doporuèujeme znatelnì zvýšit investice doprevence a léèby hazardního hraní, neboť so-ciální efekt prevence a léèby je jednoznaènìpozitivní a také efekt ekonomický se podlenašich odhadù jeví jako celkovì pøínosný.
4.Doporuèujeme podstatnì zvýšit regulaèníopatøení smìrem k trhu s hazardními hrami,a to v kombinaci s opatøeními smìøujícímik dostupnosti i podobì hazardních her.
5.Doporuèujeme efektivitu uèinìných opatøeníempiricky sledovat a na základì rigorózníchvyhodnocení dále upravovat politiku vùèiproblematice hazardního hraní.
Literatura
Anderson, P. M., Blackshaw, I. S., Siekmann, R. C., & Soek, J. (Eds.). (2012). SportsBetting: Law and Policy. TMC Asser Press.
Anestis, M. D. & Bryan, C. J. (2013). Means and capacity for suicidal behavior:A comparison of the ratio of suicide attempts and deaths by suicide in the US militaryand general population. Journal of Affective Disorders, 148(1), 42–47.
APA. (2000). Diagnostic and statistical manual of mental disorders-IV-TR. Washington,DC: American Psychological Association.
APC. (2010). Gambling, Productivity Commission, Government of Australia. ReportNo. 50.
APC. (1999). Australia’s Gambling Industrie. Report No. 10. Canberra.
Auer, M. & Griffiths, M. D. (2013). Voluntary limit setting and player choice in mostintense online gamblers: An empirical study of gambling behaviour. Journalof Gambling Studies, 29(4), 647–676.
Auld, M. C. & Grootendorst, P. (2004). An empirical analysis of milk addiction. Journalof Health Economics, 23(6), 1117–1133.
Bastiat, F. (1998). Co je vidìt a co není vidìt. Praha: CASUS DM.
Becker, G. S. & Murphy, K. M. (1988). A theory of rational addiction. The Journalof Political Economy, 96(4), 675–700.
Blaszczynski, A., Gainsbury, S., & Karlov, L. (2014). Blue Gum gaming machine:An evaluation of responsible gambling features. Journal of Gambling Studies, 30(3),697–712.
Blaszczynski, A., et al. (1989). Crime, antisocial personality and pathological gambling.Journal of Gambling Behavior, 5(2), 137–152.
Byford, S., et al. (2000). Economic note: cost of illness studies. British Medical Journal,320(7245), 1335.
85
Carlbring, P., et al. (2010). Motivational interviewing versus cognitive behavioral grouptherapy in the treatment of problem and pathological gambling: A randomizedcontrolled trial. Cognitive Behaviour Therapy, 39(2), 92–103.
Collins, D. & Lapsley, H. (2003). The social costs and benefits of gambling: an introductionto the economic issues. Journal of Gambling Studies, 19(2), 123–148.
Cowlishaw, S., Merkouris, S., Dowling, N., et al. (2012). Psychological therapies forpathological and problem gambling. Cochrane Database of Systematic Reviews, Issue11. Art. No.: CD008937. DOI: 10.1002/14651858.CD008937.pub2
Council, F. B. (2013). Fareham Borough Council: Gambling Act 2005. [cit. 2014-08-07].Dostupné z: http://www.fareham.gov.uk/licensing_and_inspections/licensing/gambact.aspx
Council, W. D. (2012). Gambling Act 2005. [cit. 2014-08-12].Dostupné z:http://www.wiltshire.gov.uk/businesssupportandadvice/licencestreettrading/applyforalicence/gamblingact2005.htm
Èeská národní rada. (1990). Zákon o loteriích a jiných podobných hrách. Praha: Èeskánárodní rada.
ÈNB. (2014). Kurzy devizového trhu - mìsíèní prùmìry: mìna: EUR, množství: 1.[cit. 2014-09-02]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/prumerne_mena.jsp?mena=EUR
ÈSÚ. (2014). Inflace - druhy, definice, tabulky. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace
ÈSÚ (2013). Národní úèty - 4. ètvrtletí 2012: Slabá domácí poptávka pøíèinou poklesuHDP. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/chdp031113.doc
ÈSÚ. (2013a). Prùmìrné mzdy - 4. ètvrtletí 2012: Prùmìrnou mzdu zvýšily mimoøádnéodmìny. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz031113.doc
ÈSÚ. (2013b). Statistická roèenka Èeské republiky 2013: 27. SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA,NEHODY; 27-1. Pohyb agendy u okresních a krajských soudù. [cit. 2014-09-24].Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/0001-13-r_2013-2700
ÈSÚ. (2012). Obyvatelstvo podle Sèítání lidu, domù a bytù 2011 – Èeské republika a kraje.[cit. 2014-08-08]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/07000-12-n_2012-00t0
86
Delfabbro, P. & King, D. (2012). Gambling in Australia: experiences, problems, researchand policy. Addiction, 107(9), 1556–1661.
Del Fabbro, P. (2008). Evaluating the effectiveness of a limited reduction in electronicgaming machine availability on perceived gambling behaviour and objectiveexpenditure. International Gambling Studies, 8(2), 151–165.
Dickerson, M. G. (1998). An examination of the socio-economic effects of gambling onindividuals, families and the community, including research into the costs of problemgambling in New South Wales (Study 2 Update). Australian Institute for GamblingResearch, University of Western Sydney.
Diskin, K. M. & Hodgins, D. C. (2009). A randomized controlled trial of a single sessionmotivational intervention for concerned gamblers. Behaviour Research and Therapy,47(5), 382–388.
Doiron, J. P. & Nicki, R. M. (2001). Epidemiology of problem gambling in Prince EdwardIsland: a Canadian microcosm? Canadian Journal of Psychiatry - Revue Canadiennede Psychiatrie, 46(5), 413–417.
Dowling, N., et al. (2007). A comparison of individual and group cognitive-behaviouraltreatment for female pathological gambling. Behaviour Research and Therapy, 45(9),2192–2202.
Drummond, M. (1992). Cost-of-illness studies. Pharmacoeconomics, 2(1), 1–4.
Eadington, W. R. (2003). Measuring costs from permitted gaming: Concepts andcategories in evaluating gambling’s consequences. Journal of Gambling Studies,19(2), 185–213.
EC. (2014). Commission recommendation for the protection of consumers and playersof online gambling services and for the prevention of minors from gambling online.Commission staff working document. Impact Assessment. Brussels: EuropeanCommission.
Ehler, E. B., Höschl, C., Winkler, P., Suchý, M., Pátá, M. (2013). Náklady na poruchymozku v Èeské republice. Èeská a slovenská neurologie a neurochirurgie, 76/109(3),282–291.
Eltridge, F. & Delfabbro, P. (2006). Evaluation of 2004 legislative amendments to reduceEGMs. South Australia: Report for Independent Gambling Authority. [cit. 2014-09-02].Dostupné z: http://www.gamblib.org/catalogue/article/evaluation-of-2004-legislative-amendments-to-reduc/
87
Ferris, J. & Wynne, H. (2001). The Canadian Problem Gambling Index. Ottawa: CanadianCentre on Substance Abuse.
Forrest, D. (2013). An economic and social review of gambling in Great Britain. Journalof Gambling Business & Economics, 7(3), 1–33.
Gainsbury, S. & Wood, R. (2011). Internet gambling policy in critical comparativeperspective: The effectiveness of existing regulatory frameworks. InternationalGambling Studies, 11(3), 309–323.
Goudriaan, A. E. (2013). Gambling and problem gambling in the Netherlands. Addiction,109(7), 1066–1071.
Grant, J. E., et al. (2009). Imaginal desensitisation plus motivational interviewing forpathological gambling: randomised controlled trial. The British Journal of Psychiatry,195(3), 266–267.
Griffiths, M. (2009). Problem Gambling in Europe: An Overview. Nottingham: NottinghamTrent University.
Griffiths, M. D., et al. (2009). Social responsibility tools in online gambling: A survey ofattitudes and behavior among internet gamblers. Cyberpsychology & Behavior, 12(4),413–421.
Gustavsson, A., et al. (2011). Costs of disorders of the Brain in Europe 2010. EuropeanNeuropsychopharmacology, 22(3), 237–238.
Haugen, D. M. (2006). Legalized Gambling. New York: Facts On File.
Hayward, K., et al. (2004). The Costs and Benefits of Gaming. Nova Scotia GamingFoundation.
HFMA. (2014). Acute Health Clinical Costing Standards 2014/15. Bristol: HealthcareFinancial Management Consortium.
Hodgins, D. C. & Makarchuk, K. (2003). Trusting problem gamblers: Reliability and validityof self-reported gambling behavior. Psychology of Addictive Behaviors, 17(3), 244.
Hoffmann, B. H. (2012). Responsible gaming and IVT’s (Interactive Video Terminals):The Norwegian story - with a happy ending? [cit. 2014-09-02]. Dostupné z:http://www.responsiblegambling.org/docs/discovery-2012/the-norwegian-story—-with-a-happy-ending-.pdf?sfvrsn=12.
Holtgraves, T. (2009). Evaluating the problem gambling severity index. Journal ofGambling Studies, 25(1), 105–120.
88
House of Commons. (2012). The Gambling Act 2005: A bet worth taking? [cit.2014-08-15]. Dostupné z: http://www.publications.parliament.uk/pa/cm201213/cmselect/cmcumeds/421/42102.htm
House of Commons. (2012). The Gambling Act 2005: A bet worth taking?[cit. 2014-08-15]. Dostupné z: http://www.publications.parliament.uk/pa/cm201213/cmselect/cmcumeds/421/42102.htm
Independent Gambling Authority. (2009). Social Impacts of Gambling: A ComparativeStudy. [cit. 2014-08-19]. Dostupné z: http://www.iga.sa.gov.au/pdf/research/SocialImpactsofGamblingAComparativeStudyApril2009-PublishedVersion.pdf
Johnson, E. E., et al. (1997). The Lie/Bet Questionnaire for screening pathologicalgamblers. Psychological Reports, 80(1), 83–88.
Kahneman, D. & Tversky, A. (1984). Choices, values, and frames. American Psychologist,39(4), 341.
Kennelly, B. (2007). The economic cost of suicide in Ireland. Crisis: The Journal of CrisisIntervention and Suicide Prevention, 28(2), 89.
Kessler, R. C., et al. (2008). DSM-IV pathological gambling in the National ComorbiditySurvey Replication. Psychological Medicine, 38(9), 1351–1360.
Ladd, G. T. & Petry, N. M. (2002). Disordered gambling among university-based medicaland dental patients: A focus on Internet gambling. Psychology of Addictive Behaviors,16(1), 76–79.
Ladouceur, R., Blaszczynski, A. & Lalande, D. R. (2012). Pre-commitment in gambling:a review of the empirical evidence. International Gambling Studies, 12(2), 215–230.
Ladouceur, R. & Sévigny, S. (2009). Electronic gambling machines: Influence of a clock,a cash display, and a precommitment on gambling time. Journal of Gambling Issues,23, 31–41.
Ladouceur, R., et al. (2003). Group therapy for pathological gamblers: A cognitiveapproach. Behaviour Research and Therapy, 41, 587–596.
Ladouceur, R., et al. (2001). Cognitive treatment of pathological gambling. The Journalof Nervous and Mental Disease, 189(11): 774–780.
Lalande, D.R. & Ladouceur, R. (2011). Can cybernetics inspire gambling research?A limit-based conceptualization of self-control. International Gambling Studies.11(2):237–252.
89
Lahn, J. (2005). Gambling among offenders: Results from an Australian survey.International Journal of Offender Therapy and Comparative Criminology, 49(3),343–355.
Lesieur, H. R. & Blume, S. B. (1993). Revising the south oaks gambling screen in differentsettings. Journal of Gambling Studies, 9(3): 213–223.
Lesieur, H. R. & Blume, S. B. (1987). The South Oaks Gambling Screen (SOGS): A newinstrument for the identification of pathological gamblers. American Journal ofPsychiatry, 144(9), 1184–1188.
Ligneul, R., et al. (2013). Shifted risk preferences in pathological gambling. PsychologicalMedicine, 43(5), 1059–1068
Livingstone, C., Woolley, R., Zazryn, T., Bakacs, L., & Shami, R. (2008). The Relevance andRole of Gaming Machine Games and Game Features on the Play of ProblemGamblers. Independent Gambling Authority South Australia Prepared underthe auspices of Australian Institute for Primary Care (AIPC) La Trobe University.
Loba, P., et al. (2001). Manipulations of the features of standard video lottery terminal(VLT) games: Effects in pathological and non-pathological gamblers. Journal ofGambling Studies, 17(4), 297–320.
Lund, I. (2009). Gambling behaviour and the prevalence of gambling problems in adultEGM gamblers when EGMs are banned. A natural experiment. Journal of GamblingStudies, 25(2), 215–225.
MacDonald, M., et al. (2004). Gambling households in Canada. Journal of GamblingStudies, 20(3), 187–236.
Marceaux, J. C. & Melville, C. L. (2011). Twelve-step facilitated versus mapping-enhancedcognitive-behavioral therapy for pathological gambling: A controlled study. Journal ofGambling Studies, 27(1), 171–190.
McCrone, P. R. (1998). Understanding health economics: a guide for health care decisionmakers. Kogan Page.
Melville, C. L., et al. (2004). Node-link-mapping-enhanced group treatment forpathological gambling. Addictive Behaviors, 29(1), 73–87.
Mises, L. (1999). Human Action: A Treatise on Economics. 4th ed. San Francisco: Fox.
MPSV. (2014). Prùmìrná podpora v nezamìstnanosti vzrostla na 6291 korun: (tyden.cz).[cit. 2014-09-02]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/17295
90
Mravèík, V., Èerný, J., Leštinová, Z., Chomynová, P., Grohmannová, K., Licehammerová,Š., Ziegler, A., Kocarevová, V. (2014). Hazardní hraní v Èeské republice a jeho dopady.Praha: Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti.
Muñoz, Y., et al. (2013). Graphic gambling warnings: How they affect emotions, cognitiveresponses and attitude change. Journal of Gambling Studies, 29(3), 507–524.
Muñoz, Y., et al. (2010). Using fear appeals in warning labels to promote responsiblegambling among VLT players: the key role of depth of information processing. Journalof Gambling Studies, 26(4), 593–609.
Muñoz, Y., et al. (2010). Using fear appeals in warning labels to promote responsiblegambling among VLT players: the key role of depth of information processing. Journalof Gambling Studies, 26(4), 593–609.
MVÈR. (2013). Zpráva o situaci v oblasti vnitøní bezpeènosti a veøejného poøádku naúzemí Èeské republiky v roce 2012: Ve srovnání s rokem 2011. [cit. 2014-08-20].Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/zpravodajstvi-dokumenty-zprava-o-situaci-v-oblasti-vnitrni-bezpecnosti-a-verejneho-poradku-2012-pdf.aspx
Neal, P., Delfabro, P., O’Neil, M. (2005). Problem gambling and harm: Towards a nationaldefinition. Melbourne, State of Victoria: Department of Justice.
Nelson, S. E., et al. (2008). Real limits in the virtual world: Self-limiting behavior ofInternet gamblers. Journal of Gambling Studies, 24(4), 463–477.
Nešpor, K. & Csémy, L. (2005). Kolik je v Èeské republice patologických hráèù. Èasopislékaøù èeských, 144(10), 706–707.
Nisbet, S. (2005). Responsible gambling features of card-based technologies.International Journal of Mental Health and Addiction, 3(2), 54–63.
NMS. (2014). Patologiètí hráèi v léèbì – souhrn výsledkù studie. Národní monitorovacístøedisko pro drogy a drogové závislosti. Praha: Úøad vlády ÈR, nepublikováno.
NMS & GØVS. (2013). Dotazníková studie užívání návykových látek mezi vìzni ve výkonutrestu odnìtí svobody v r. 2012. Praha: Národní monitorovací støedisko pro drogya drogové závislosti & Generální øeditelství Vìzeòské služby ÈR.
Nower, L. & Blaszczynski, A. (2010). Gambling motivations, money-limiting strategies,and precommitment preferences of problem versus non-problem gamblers. Journalof Gambling Studies, 26(3), 361–372.
91
Oei, T. P., et al. (2010). Effectiveness of group and individual formats of a combinedmotivational interviewing and cognitive behavioral treatment program for problemgambling: a randomized controlled trial. Behavioural and Cognitive Psychotherapy,38(2), 233–238.
Orford, J., et al. (2010). PGSI and DSM-IV in the 2007 British Gambling PrevalenceSurvey: Reliability, item response, factor structure and inter-scale agreement.International Gambling Studies, 10(1), 31–44.
Orphanides, A. & Zevros, D. (1995). Rational addiction with learning and regret. Journalof Political Ekonomy, 103(4), 739–758.
Parlament ÈR. (2012). Obèanský zákoník 89/2012 Sb. Praha: Parlament ÈR.
Parlament ÈR. (2011). Zákon, kterým se mìní zákon è. 202/1990 Sb., o loteriích a jinýchpodobných hrách, ve znìní pozdìjších pøedpisù, a další související zákony. Praha:Parlament ÈR.
Parlament ÈR. (2009). Trestní zákoník è. 40/2009 Sb. Praha: Parlament ÈR.
Parlament ÈR. (2008). Zákon o nìkterých opatøeních proti legalizaci výnosù z trestnéèinnosti a financování terorismu è. 253/2008 Sb. Praha: Parlament ÈR.
Petry, N. M., et al. (2009). Brief motivational interventions for college student problemgamblers. Addiction, 104(9), 1569–1578.
Petry, N. M., et al. (2008). A randomized trial of brief interventions for problem andpathological gamblers. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 76(2), 318.
Petry, N. M., Ammerman, Y., Bohl, J., Doersch, A., Gay, H., Kadden, R., Molina, C.,Steinberg, K. Cogntive-behavioral therapy for pathological gamblers. Journal ofConsulting and Clinical Psychology 2006;74(3):555–67.
Planzer, S., et al. (2014). Associations between national gambling policies and disorderedgambling prevalence rates within Europe. International Journal of Law and Psychiatry,37(2), 217–229.
Procházková, E. & Šebestová, L. (2012). Statistická roèenka trhu práce Èeské republice2012. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z: https://portal.mpsv.cz/sz/stat/stro/statisticka_rocenka_trhu_prace_v_cr_v_roce_2012.pdf
PSP. (2013). Návrh státního závìreèného úètu ÈR za rok 2012. Èást è. 1/28.[cit. 2014-09-02]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=1010&CT1=0
92
Renda, A. S., Luchetta, G. & Zavatta, R. (2013). Assesing the costs and benefitof regulation. Study for the European Commission, Secretariat General.
RGC. (2009). Play Information & Management System. [cit. 2014-08-28]. Dostupné z:http://www.responsiblegambling.org/docs/research-reports/play-information-and-management-systems.pdf?sfvrsn=10.
Salinková, A. (2011). Hazardní hry online. COFOLA 2011. Brno: Masarykova univerzita.
Schofield, G., et al. (2004). Epidemiological study of gambling in the non-metropolitanregion of central queensland. Australian Journal of Rural Health, 12(1), 6–10.
Single, E., et al. (2001). International Guidelines for Estimating the Costs of SubstanceAbuse. 2nd ed. Geneva: World Health Organization.
Single, E., et al. (2001). International Guidelines for Estimating the Costs of SubstanceAbuse. 2nd ed. Geneva: World Health Organization.
Smith, G. J. & Wynne, H. J. (2000). The Gambling Literature in the Economic and PolicyDomains. [cit. 2014-09-27]. Dostupné z: http://www.collectionscanada.gc.ca/eppp-archive/100/200/300/alberta_gaming_res_inst/review_gambling_lit_eco/economic.pdf
South Carolina Law Enformcement Division. (2005). 2004–2005 Annual Accountabilityreport. [cit. 2014-07-02]. Dostupné z: http://www.sled.sc.gov/Documents/GeneralInformation/FY05-06AccountabilityReport.pdf
Stinchfield, R. (2001). A comparison of gambling by Minnesota public school students in1992, 1995, and 1998. Journal of Gambling Studies, 17(4), 273–296.
Stucki, S. & Rihs-Middel, M. (2007). Prevalence of adult problem and pathologicalgambling between 2000 and 2005: An update. Journal of Gambling Studies, 23(3),245–257.
Svaz zdravotních pojišťoven ÈR [on-line]. 2013 [cit. 2014-09-25]. Dostupné z:http://www.szpcr.cz/index.php
Škrabal, J. (2013). Jaké je složení domácností v ÈR? ÈSÚ. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z:http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/jake_ je_slozeni_domacnosti_v_cr20130307
Taylor, J. (2011). Review of the book Casino state: Legalized gambling in Canada. Journalof Gambling, 25, 136–139.
Tengström, A. & Rybeck, A. K. (2013). Survey Of Responsible Gambling Mea-sures.Swedish Online Gambling Association. [cit. 2014-09-04]. Dostupné z:
93
http://www.betssonab.com/Global/Engagemang/Mazelab%2030%20juni%202013_English.pdf
The Parliament of Australia. (2012). National Gambling Reform Act 2012 No. 193.The Parliament of Australia.
The Parliament of Australia. (2001). Interactive Gambling Act. Australia. The Parliamentof Australia.
The South Australian Centre for Economic Studies. (2005). Community Impacts ofElectronic Gaming Machine Gambling, Part A and Part B. Melbourne: VictorianGovernment Department of Justice.
The World Bank. (2013). GDP per capita, PPP. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z:http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.PCAP.PP.CD?page=2&order=wbapi_data_value_2013%20wbapi_data_value%20wbapi_data_value-last&sort=desc
Tversky, A. & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty - heuristics and biases.Science, 185(4157), 1124–1131.
ÚZIS. (2014). Èinnost praktických lékaøù pro dospìlé v roce 2013. Aktuální informaceÚstavu zdravotnických informací a statistiky Èeské republiky. Praha: Ústavzdravotnických informací a statistiky. [cit. 2014-07-02]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychle-informace/cinnost-praktickych-lekaru-pro-dospele-roce-2013
Varian, H. (2006). Intermediate Microeconomics – A Modern Approach. New York:WW Northern & Company Inc.
Vasiliadis, H. M., et al. (2005). A cost-effectiveness and cost-utility study of lungtransplantation. Journal of Heart and Lung Transplantation, 24(9), 1275–1283.
Volberg, R. A. (1997). Gambling and Problem Gambling in Colorado. Report to theColorado Department of Revenue. Colorado: Colorado Department of Revenue.
VSÈR. (2013). Statistická roèenka Vìzeòské služby Èeské republiky: 2012. Praha:Generální øeditelství vìzeòské služby Èeské republiky. [cit. 2014-09-02]. Dostupné z:http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/spr%C3%A1vn%C3%AD/statistiky/Statistick%C3%A9%20ro%C4%8Denky/Ro%C4%8Denka%202012.pdf
Walker, D. M. (2003). Methodological issues in the social cost of gambling studies.Journal of Gambling Studies, 19(2), 149–184.
94
Walker, D. M. (2011). Overview of the Economic and Social Impacts of Gamblingin the United States. [cit. 2014-08-15]. Dostupné z: http://walkerd.people.cofc.edu/pubs/2012/OxfordCh_dist.pdf
Walker, D. M. & Kelly, S. M. (2011). The roots of modern ‘social cost of gambling’estimates. Economic Affairs, 31(1), 38–42.
Walker, D. M. & Barnett, A. H. (1999). The social costs of gambling: An economicperspective. Journal of Gambling Studies, 15(3), 181–212.
Williams, R. J., West, B. L. & Simpson, R. I. (2014). Prevence problémového hráèství:Komplexní pøehled dùkazù a zjištìné dobré praxe. Praha: Úøad vlády Èeské republiky.
Williams, R. J., et al. (2012). Prevention of Problem Gambling: A comprehensive reviewof the evidence and identified best practices. Ontario: Ontario Problem GamblingResearch Centre and the Ontario Ministry of Health and Long Term Care.
Williams, R. J. (2010). Pre-commitment as a strategy for minimizing gambling-relatedharm. [cit. 2014-08-12]. Dostupné z: https://www.uleth.ca/dspace/bitstream/handle/10133/1287/Precommitment_White_Paper_Final_2010.pdf?sequence=1
Winkler, P. (2012). Náklady na nemoci mozku v roce 2010: Evropa 797,7 mld.;ÈR 10,2 mld. Psychiatrie, 16(1), 44–49.
Wohl, M. J., et al. (2013). Facilitating responsible gambling: The relative effectivenessof education-based animation and monetary limit setting pop-up messages amongelectronic gaming machine players. Journal of Gambling Studies, 29(4), 703–717.
Wohl, M. J., et al. (2010). Animation-based education as a gambling prevention tool:correcting erroneous cognitions and reducing the frequency of exceeding limitsamong slots players. Journal of Gambling Studies, 26(3), 469–486.
Wood, R. T., et al. (2014). Rating the suitability of responsible gambling features forspecific game types: A resource for optimizing responsible gambling strategy.International Journal of Mental Health and Addiction, 12(1), 94–112.
Wynne, H. J. & Shaffer, H. J. (2003). The socioeconomic impact of gambling:The Whistler symposium. Journal of Gambling Studies, 19(2), 111–121.
Zábranský, T. B., Štefunková, M., Vopravil, J. & Langrová, M. (2011). Spoleèenské nákladyužívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ÈR v roce 2007. Praha: Centrumadiktologie, Psychiatrická klinika, 1. LF UK v Praze a VFN v Praze.
95
Zábranský, T. (2001). Vybrané substudie Analýzy dopadù novelizace drogové legislativyv ÈR. Adiktologie Supplementum, 1(1), 8–27.
Zimmerman, L., et al. (2007). Pathological Gambling Treatment Literature Review.2nd ed. Atlanta: Georgia State University.
96
Zkratky
AA Anonymní alkoholiciAG Anonymní gambleøiAPA American Psychiatric AssociationAPC Australian Productivity CommissionCATI telefonické dotazování s využitím poèítaèe
(computer assisted telephone interviewing)CI interval spolehlivosti (confidence interval)COI cost of illnessCPGI Canadian Problem Gambling IndexÈNB Èeská národní bankaÈNR Èeská národní radaÈR Èeská republikaÈSÚ Èeský statistický úøadDSM Diagnostický a statistický manuál duševních poruchEHZ elektronická herní zaøízeníEC Evropská komiseEU Evropská unieGØVS Generální øeditelství Vìzeòské služby Èeské republikyHDP hrubý domácí produktHFMA Healthcare Financial Management AssociationIDMR imaginativní desenzitizace s motivaèním rozhovoremIGA Interactive Gambling Act (Independent Gambling Authority)IVT interaktivní videoloterijní terminálKBT kognitivnì-behaviorální terapieMET terapie sloužící ke zvýšení motivace (motivational enhancement therapy)MF Ministerstvo financíMKN Mezinárodní klasifikace nemocíMPSVÈR Ministerstvo práce a sociálních vìcí Èeské republikyMVÈR Ministerstvo vnitra Èeské republikyNMS Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislostiNODS National Opinion Research Center DSM Screen For Problem GamblingPAPI dotazování s využitím papírového dotazníku (paper and pencil interviewing)
97
PGSI Problem Gambling Severity IndexPPP parita kupní síly (purchasing power parity)PS systém pøedbìžného závazku (pre-commitment systém)PSP Poslanecká snìmovna Parlamentu ÈRPZR provozovna se zvláštním režimemRGC Responsible Gambling CouncilSOGS South Oaks Gambling ScreenSSRI selektivní inhibitor zpìtného vychytávání serotoninuSZPÈR Svaz zdravotních pojišťoven ÈRTSF 12kroková skupinová terapie (twelve-step facilitated)ÚZIS Ústav zdravotnických informací a statistikyVHP výherní hrací pøístrojeVLT videoloterijní terminályVSÈR Vìzeòská služba ÈRVZPÈR Všeobecná zdravotní pojišťovna
98
Problémové hráèstvíSpoleèenské náklady na hazardní hraní v Èeské republice
Petr Winkler, Markéta Bejdová, Ladislav Csémy, Aneta Weissová
Vydal Národní ústav duševního zdraví, Topolová 748, 250 67 Klecany1. vydání 2015, 98 s.Redakce: PhDr. Alena PalèováObálka: Radovan MarèekGrafická úprava: Jana Vašková
ISBN 978-80-87142-26-4© Národní ústav duševního zdraví, 2015
