© foto

: Lib

or

Zhoř,

publisher:

Pro

fashio

n.c

z

Robin Hood prožívá v současné době svůj comeback. Do hledáčku si jej vzal jeden z nejúspěšnějších režisérů všech dob Ridley Scott a společně s hercem a producentem v jedné osobě Russellem Crowem oživili tuhle legendu na plátnech kin. Televize Prima shodou okolností také nezůstala pozadu a přišla s novou reality show Robin Hood - Cesta ke slávě aneb jak se dělá muzikál. Červnové číslo Profashion si propůjčilo z kinoverze nápad na focení obálky a z reality show osobnost Jána Jackuliaka, kterého sice z TV Prima a její reality show neznáte, je však jednou z hvězd, jež byla do role Robina Hooda obsazena bez účasti v TV. V červnovém čísle Vám přinášíme exkluzivní interview s tímto mladým a talentovaným hercem, kterého znáte spíše jako jednoho ze zpěváků hudební skupiny All X.Boj s dobrem a zlem se neodehrál pouze v TV či na plátnech kin, ale i v samotné redakci našeho časopisu. Proto jsme vyhledali právní pomoc. Jak se ale říká, všechno zlé je k něčemu dobré a nás tahle zkušenost přivedla k zajímavým lidem a myšlence nové rubriky do našeho časopisu. Právní pomoc se může hodit každému z nás a řešení problematiky smluv nejen v oblasti modelingu či fotografie bude pro velkou spoustu našich čtenářů přínosem. Připravujeme pro Vás novou rubriku o tom, jak správně uzavírat smlouvy, jak ošetřit autorská práva a přineseme i mnoho dalších užitečných právních rad. Jsme velice rádi, že Vám můžeme na červnové obálce poodkrýt kouzla počítačové grafiky, kterých je oproti jiným číslům opravdu požehnaně. Posuďte sami, do jaké míry je změněna výsledná fotografie oproti originálu. Ne že by na tom byl host na naší obálce tak špatně, ale chtěli jsme docílit co největší dramatičnosti a atmosféry na výsledné fotografii právě jako je tomu na zmíněném plakátu nového filmu. Práce maskéra tak byla plně v rukou grafika, stejně jako barvy a spousta dalších detailů.Možná Vás napadne, že jste v poslední době neviděli žádné Profashion video, ale věřte, že jsme na Vás nezapomněli a usilovně pracujeme na pravidelných reality show ZONE4YOU, Zážitkové gastronomii či Jak se dělá show, které připravujeme s šestiměsíčním předstihem. Chystáme pro Vás také zcela novou podobu proměn, nových článků o personalistice, designu, one man show či vaření. Profashion.cz se totiž již tradičně nechce škatulkovat a chce uspokojit každého svého čtenáře. Nově také můžete každý měsíc soutěžit s Národním divadlem Brno o lístky na libovolné představení pro dvě osoby.Děkuji Vám za Vaši přízeň a přeji Vám příjemné chvíle strávené nad články našeho časopisu a připomínám, že jeho obsah není pouze v rukou naší redakce, ale kdokoliv z Vás může přispět nápadem či článkem a stát se dopisovatelem časopisu Profashion.cz.

Fotografie a grafické zpracování Profashion.cz červen 2010

Za zmínku v grafických úpravách stojí změna barvy fotografie, která je provedena ve dvou vrstvách. Jedna světlejší je použita na barvu pleti a druhá na výraznější změnu barvy v okolí. Dále je důležitý i detail špíny na rukách či odřená tvář, které bylo docíleno prolnutím dalších vrstev s originální fotografií. Nakonec bych rád upozornil na detail hrotu šípu, který získal větší ostří než v originálním provedení.Doufám, že nás náš záměr docílit více dramatičnosti na fotografii přiblížil skvělému originálu, který nám posloužil jako inspirace. Přikládáme na ukázku i další úpravy fotografií, které naleznete dále v článku.

© foto: Libor Zhoř

© foto

: Lib

or

Zhoř,

publisher:

Pro

fashio

n.c

z

Narodil se 10.7.1978 na Slovensku. Pochází z

města Lúčenec z rodiny úspěšné učitelky a

politika s velkým srdcem. Vždy se chtěl

věnovat divadlu a tato posedlost ho přivedla

až ke studiu na brněnské JAMU. Divadelní

fakultu dokončil v září 2003, ale v angažmá

Městského divadla Brno je již od 1.6.2001.

Od této doby patří k nejobsazovanějším

hercům divadla. V současné době ho můžete

vidět nejen v divadle MdB, ale také se na něj

můžete těšit v chystaném pokračování

oblíbeného seriálu Vyprávěj. Dále ho čeká

práce na hlavní roli v muzikále Robin Hood v

divadle Kalich. Do povědomí širší veřejnosti

se dostal účinkováním v televizní show X –

Factor se skupinou All X, jejíž je stále

aktivním členem.

Dobrý den Jáne. Nebo jak vám mohu říkat?

Musím přiznat, že budíš dojem přísného a

odměřeného člověka, ale při bližším

kontaktu je opak pravdou.

Co pro tebe znamenalo účinkování v

televizní show X – Factor se skupinou All X?

Slyšel jsem něco málo o natáčení desky.

Chystá tedy All X nějaký projekt?

Jsi členem Městského divadla Brno,

považuješ toto angažmá za svou konečnou

stanici?

Tož, jaké bylo tvé putování ze Slovenska k

nám na Moravu? A vůbec jaké to je hrát

divadlo v českém jazyce. Nebylo pro tebe

jednoduší hrát v jazyce rodném, tedy

slovenském?

Většina přátel mě říká Jaco. A tykej mi.

Ano. Napřed jsem to bral jako hendikep, ale časem

jsem přišel na to, že mi můj vzhled a to jak působím

na lidi pomáhá vybrat si ten správný okruh přátel.

Hlavně to byla vynikající zkušenost s lidmi a také mně

to pomohlo nahlédnout do zákulisí českého

showbyznysu. Ten pohled ovšem nebyl nijak moc

inspirativní, dokonce jsem byl překvapen velkou

dávkou povrchnosti, kterou tato sféra podnikání

oplývá. Ale to je asi už obehraná písnička.

Máš správné informace. Desku připravujeme již

druhým rokem (široký úsměv).

Je nás 6 prapodivných entit s naprosto rozdílnými

energiemi a tak je někdy dost těžké se v tom našem

imagináriu domluvit.

Ne. Konečnou stanici mám spojenou se svobodným

prostorem v němž mohu realizovat své představy.

Jsem prokletý idealista a romantik a to mě žene vstříc

novým obzorům. Člověk by se neměl bát těch, kteří

se mu snaží zlomit křídla a měl by vždy bojovat proti

těm, co mu snaží vzít jeho sny.

Musel jsem se poměrně rychle rozhodnout, kterou

cestou se mám vydat a musím zaklepat na dřevo, že

jsem si vybral tu správnou. Bylo sice dost složité hrát

divadlo prakticky ihned v jiném jazyce než rodném,

ale zase mě to posunulo dál a potkal jsem zde, díky

tomu, spoustu nových přátel a příležitostí. Život v

Čechách je pro mě určitě velkou zkušeností a jen se

těším co bude dál.

No mohu prozradit jen to, že Lubomír Karpíšek (jméno

seriálové role) projde určitou změnou. Ale jakým

směrem se mladý komunista, který viděl smysl svého

života v budování si levicové kariéry vydá, to zjistí

diváci až na televizních obrazovkách. Jsem rád, že

moje role dostane v druhé řadě větší příležitost,

protože mě tahle práce opravdu hodně baví. Důležitý

je ten kolektiv, který tento seriál vytváří. Ten je

mimořádný a práci s těmito lidmi si doslova

vychutnávám. (J.J. decentně zvedá číši Pinot Noir

Réserve 2006 a z hluboka k ní přivoní)

Těším se a moc. Jsem tomu rád, že mi život přináší

takovéto příležitosti. Nemám rád stereotyp. Miluji

změnu. Protože jak říká můj kolega a kamarád Alan

Novotný, všechno se mění jen změna trvá. Asi to

někde vyčetl, ale je to trefné a velice chytré moudro.

Bude to určitě dost náročné na čas, když počítám

měsíc na hudební nastudování a pak 6 týdnů

intenzivní, dennodenní příprava celé hry, až k její

premiéře. Jenže to je přesně to co mě naplňuje. Je tam

vynikající tým lidí a profesionálů, kteří navíc mají

opravdu velký smysl pro humor.

No, bohužel ne vždy tomu tak je. Jsou místa v mém

životě, kde i kdybych běžel hlavou proti zdi, tak to s

lidskou ignorací a až do nebe volající mamonem

ovlivněnou povrchností nepohne. Ale ve světě, kde

vládne prospěchářství a touha po moci se s tímto

Účinkuješ v jednom oblíbeném českém

seriálu Vyprávěj, který obdržel cenu TýTý za

nejlepší seriál roku. Můžeš čtenářům

prozradit něco bližšího kolem tvé role v druhé

řadě tohoto retro seriálu?

Nyní tě čeká účinkování v muzikále Gabriely

Osvaldové a Ondřeje Soukupa v divadle

Kalich. Jdná se o muzikál Robin Hood. Těšíš

se na práci v novém kolektivu, jako i na

spolupráci s režisérem Jánem Ďurovčíkem?

To vypadá, jako že máš štěstí potkávat jen

skvělé lidi?

jevem denně setkává asi spousta lidí. Není to nic

výjimečného a je až děsivé, jak rychle vás mohou

zničit lidé, kteří rozhodují o vaší práci.

Rozhodně ano, jen mě trochu mrzí, že je divadelní

herectví v této části světa tak málo ceněné.

Samozřejmě jsou lidé, kteří si vydělají herectvím

dostatek peněz na život, ale pořád převažuje ta část

“divadelníků“, kteří pracují za tzv. všimné. To dělá z

naší profese trochu hadrářské zaměstnání a bohužel

to vůbec nepřispívá ke kvalitě a rozvoje divadelního

umění, ba naopak ho dost devalvuje.

No byl bych rád, kdyby tato divadelní scéna už prošla

určitou změnou. Myslím, že je na čase změnit

obsazení, dramaturgii i režiséra této comedia dell´

arte a posunout současné drama zase o kus dál.

Úroveň těchto parlamentních inscenací a politických

her je hořká a tragická. Také bych měl takovou malou

prosbu směřovanou na jednotlivé reprezentanty

politických stran. Aby byl tento zážitek ničím

nerušený, prosíme Vás, aby jste si vypnuli své

mobilní telefony. Alespoň na prknech parlamentu

české republiky.

To je také pravda. Budu režírovat pro divadelní soubor

Slavěna hororovou hru v prostorách divadla Bolka

Polívky v Brně. Ale další informace jsou ještě mým

tajemstvím.

Ano.

Kevin Spacey, Javier Bardem, Paul Giamatti, Joaquin

Phoenix.

Vše s těmito herci a ještě Světáci nebo třeba

vynikající komedie Růžový Panter.

Musaka s pečeným ledovým salátem.

Zlatá tequila.

Uprostřed.

Děkuji a já zase na oplátku přeji Čechům tu správnou

změnu k lepšímu a ať plachty Vašich korábů napne

dobrý a silný vítr.

Jsi rád za obor, který sis vybral?

Jaký máš názor na českou politiku?

Dozvěděl jsem se, že pokukuješ po

režírování nějaké divadelní inscenace.

Ted´se zeptám na pár rychlých otázek jen

pro mou zvědavost, ano?

Tvůj oblíbený herec?

Oblíbené filmy?

Oblíbené jídlo?

Oblíbené pití?

Oblíbená poloha?

Moc děkuji za poskytnutý rozhor pro naši

redakci a za celý Profashion ti přeji hodně

úspěchů do dalších dnů.

KONECAutor článku: Dalibor Čadek, © publisher: Profashion.cz

© foto

: Lib

or

Zhoř,

publisher:

Pro

fashio

n.c

z

pravý adrenalinový pocit mezi tvorbou a odezvou od diváka.

Není důležitá sláva či společenské renomé těchto lidí, ale jejich osobnost. S někým se trápíte od začátku a z někoho vám stojí až chlupy na rukou. Samozřejmě je to i šikovnost daných lidí, kteří se umí hýbat před fotoaparátem přirozeně. Lámat přes koleno někoho, kdo je sice uznávaná osobnost, ale k focení přistupuje jako k nutnosti, co vede částečně k jeho zviditelnění, je pro mě opravdu vyčerpávající záležitost.

Dobrý nápad.

Je to neodmyslitelná část módní fotografie a základ, bez kterého se nepohnete. Módní fotografie je rozhodně týmová práce, ne úspěch jednotlivce.

Před objektivem ti prošla celá řada známých osobností. S kým se ti nejlépe pracovalo?

Co je podle tebe receptem na úspěšnou a atraktivní fotografii?

Jak velkou roli podle tebe hraje ve fashion focení práce vizážistů?

Jak jsi se dostal k focení?

Odkud pocházíš a co tě přivedlo k tomu zakořenit v ČR?

Odkud pocházíš a co tě přivedlo k tomu zakořenit v ČR?

Co fotíš nejraději?

Tak to už je dlouhá historie. Dá se říct, že spíš náhoda. Když jsme se na základní škole přehrabovali v seznamech na střední školy, vyskočilo na mě slovo fotograf. Tím pádem šel na přihlášku gympl a střední umělecká škola. Samozřejmě že fotoaparát jsem do té doby ještě nedržel v ruce a o malování jsem věděl, že nejsem Michelangelo, tak jsem doufal, že moje dvoutýdenní soustředění zabere. Zabralo a začala moje fotografická éra.

Narodil jsem se na Slovensku v Bratislavě, respektive v té džungli, co se jmenuje Petržalka. Zůstat v Praze bylo logické vyústění, když moje putování po školách skončilo právě tady na FAMU. Není asi třeba vysvětlovat, že návrat na Slovensko po šesti letech v tomto městě nepřicházel moc v úvahu, spíš jen jako alternativa, kdyby to v Praze nevyšlo.

Narodil jsem se na Slovensku v Bratislavě, respektive v té džungli, co se jmenuje Petržalka. Zůstat v Praze bylo logické vyústění, když moje putování po školách skončilo právě tady na FAMU. Není asi třeba vysvětlovat, že návrat na Slovensko po šesti letech v tomto městě nepřicházel moc v úvahu, spíš jen jako alternativa, kdyby to v Praze nevyšlo.

V mém případě to byla na škole spíš koncepční tvorba, ale jak jsem přesedlal na výdělečně výkonnější činnost komerční fotografie, užívám si největší svobodu ve focení módy. Tady zažívám ten

Jaké jsou tvé ambice do budoucna jako fotografa?

Máš nějaký sen, koho nebo co by sis chtěl kdy nafotit?

Co si myslíš o tom, že české a slovenské ženy patří mezi nejkrásnější na světě?

Vzpomeneš si na nějakou kuriózní situaci z focení?

Vždy se dá jít dál, stále soupeřit s ostatními a lahodit svému egu, což je pro chlapa součást života. Pro mě je důležité, aby mě tato práce stále bavila, naplňovala a inspirovala. Nechci jednoho dne zjistit, že jsem tak vyčerpaný, že už v tom nevidím žádný smysl.

Asi nemám žádný. Je to proces, který přináší různé výzvy za běhu, takže adrenalinu je až až. Jsem spíš typ člověka, který si počká na to, co má přijít.

Krásné klišé o krásných ženách.

Kuriózní je už to, že tvoříme módní fotografie bez toho, abychom přednostně mysleli na slečny a ženy, které si časopisem budou listovat. Vytváříme svět, který se líbí nám, vkládáme do něho své představy a obrazy, ale já opravdu netuším, jestli se ta práce vůbec líbí lidem, kteří nemají nic společného s tímto malým uzavřeným světem, který my považujeme za smysl našeho života.

To mě přivádí k otázce: Tvá přítelkyně je vizážistka. Pracujete spolu často a klape vám to?

Podílíš se osobně na úpravě fotografií, děláš retuše atd.?

Jak často a v jakém rozsahu dnes projde tvá fotografie grafickým zpracováním?

Já využívám její potenciál výrazně :). Samozřejmě není jednoduché pracovat s člověkem, se kterým trávíte veškerý svůj čas, takže to jiskří občas i na focení, ale zato můžu říct, že žiji fotografií na plný úvazek.

Co se týče módní fotografie, tu si zpracovávám sám, přece jen jde ve velké míře o osobní tvorbu. Při reklamních fotkách, kde je zpracování často závislé na šikovnosti grafika, tam rád přenechám práci profesionálům, kteří se tím živí.

Každá fotografie prochází grafickým zpracováním. Dnes je pro diváka sice často démonizovaná jako totální změna modelky (u modelů to přirozeně nikdo neřeší), zúžené nohy, boky, vyhlazená pokožka atd. Je to dost zavádějící, protože často jde o barevnou úpravu, dotvoření atmosféry či vyčištění fotografie od špíny na čočce. V dnešní době už po vás nikdo nechce modelky, které vypadají jako dokonalé bytosti bez chyb, žádané jsou osobnosti, které mají svůj charakter a svoji reálnou tvář.

© f

oto

: M

atú

š T

óth

Podílíš se často na produkci focení a v jakém rozsahu?

Máš nějaký recept na ostych a trému před objektivem?

Jak vnímáš v této branži konkurenci?

Co ti přinesla tahle práce?

Fotograf je součástí celého projektu od začátku do konce, takže se mi často stává, že koukám na internet, kde se dá co sehnat. Naštěstí je v Čechách dost šikovných produkčních, na které se můžete spolehnout.

Dobrá hudba a váš charakter. Nemůžete se spolehnout na to, že vám každý před fotoaparátem vykouzlí kreace, jaké si vy představujete. Pracujete s lidmi, takže se musíte naučit komunikovat, být za každých okolností milý a bezprostřední. To, co vy chcete od druhých, musíte sami zvládnout. Je ale pravda, že i já sám jsem občas bezradný.

Jako součást každého byznysu. Co vás nezabije, to vás posilní.

Smysl života od seberealizace až po finanční zabezpečení.

Fotograf: Matúš Tóth, Autor článku: Petr Korytar © f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

© f

oto

: M

atú

š T

óth

KONEC

Více na: www.matustoth.cz

rozdíl barvy obličeje a barvy vašeho krku a případně i

uší. A příliš světlý odstín make-upu zvýrazní

nedostatky v podobě pupínků nebo barevných skvrn.

Správnou barvu make-upu vybírejte pečlivě a odstín

zkoušejte na obličeji, nikoliv na ruce, jak jsou některé

z vás zvyklé. Obličej a ruce mívají jinou barvu. Ačkoliv

vás nedostatky pleti mohou nutit použít co největší

množství make-upu, takovému postupu se vyvarujte.

Čím silnější vrstvu si dopřejete, tím více na ně

upozorníte. Pro maskování pouze některých částí

obličeje použijte včetně make-upu i korektor, který je

k tomu určený.

Obočí vždy trhejte ve spodní části, horní linii musíte

zachovat. Netrhejte však příliš, ani tenké obočí není

pěkné. Čím je žena starší, tím méně obočí dorůstá a

tenká linka by se vám mohla brzy změnit v holé místo

Slepit řasy umí nekvalitní, ale také úplně nová

řasenka. Štěteček před nanesením na řasy pečlivě

otřete o hranu řasenky, tím odstraníte přebytečné

množství. Pro rozčesání řas můžete použít speciální

kartáček.

Tmavý odstín je svůdný, tajemný, není ale příliš

vhodný pro zvýraznění rtů a kontur. Tmavá sluší pouze

některým ženám a navíc s pěkně tvarovanými a

plnými rty. Světlá rtěnka, lesk i konturovací tužka

dodá rtům zcela jiný vzhled a opticky je zvětší.

.

Špatně vytrhané obočí

Slepené řasy

Pozor na tmavé rty

Dokonalá pleť? Bez vrásek a dolíčků

Pozor na odstín make-upu

Snad každá žena touží po perfektní hladké pleti, bez

vrásek, dolíčků, skvrnek, nevzhledných pupínků a s

dokonalou barvou, která nikdy nevybledne. Podobná

kombinace je sice úžasná, ale dočká se jí pouze malé

procento žen. Všechny ostatní se každé ráno snaží své

nedostatky zakrýt, aby byly vidět co nejméně, anebo

vůbec.

Nejdůležitějším a nepostradatelným pomocníkem je

make-up, který dokáže při správném výběru a použití

divy. Odstín by měl být téměř stejný, jako barva vaší

pleti. Při použití příliš tmavého make-upu bude vidět

KONECAutor článku: Petra Doubková

www.petme.cz

Jak jste se dostala k nápadu otevřít si obchod s potřebami pro domácí mazlíčky?

Co všechno si můžeme ve Vašem obchodě pořídit?

Pokud nemám s oblečením pro psy a kočky žádné zkušenosti, mohu se na Vás obrátit s radou o pomoc?

Sama mám dva pejsky, jorkšírské teriéry, které jsem jako štěňata začala v zimě oblékat. Postupem času jsem jim pořídila i oblečky na léto a pro různé příležitosti. V České republice byl v té době velmi omezený trh nabízející tyto produkty, a tak jsem se začínala zajímat o výrobce v zahraničí. Potom už byl jenom malý krůček k tomu, že jsem se rozhodla oblečky a doplňky pro pejsky a kočičky sama prodávat.

Vlastně cokoliv na co si vzpomenete :) od oblečení přes obojky, vodítka, kšírečky, až po oblečení určené k významným příležitostem jako svatba nebo různé svátky (Vánoce, Velikonoce, Halloween). V zimě se stávají pro pejsky, kteří bydlí ve městě, hitem botičky. Tlapky jsou tak chráněny proti soli, kterou se sypou chodníky. Pro kočičky máme i škrabadla, toalety a různé hračky.

To je samozřejmostí. Někdy bývá těžké určit velikost oblečku nebo zda je daný typ pro pejska či kočičku vhodný. Tady jsou asi nejproblémovější jezevčíci, kteří mají o trošku delší trup než ostatní rasy. Stačí, když zákazník zašle rozměry pejska a my už se

postaráme, aby mu to nejen slušelo, ale aby se cítil příjemně.

Zvířata se oblékala především v zimě, a to nejen ta malá, ale třeba i koně. Postupem času se oblečky staly spíše módní záležitostí a přesunuly se tak na menší rasy psů. Oblékání pejsků, jak ho známe dnes, se do Evropy dostalo z USA a Japonska. Především Japonsko produkuje nejvíce zboží. Existují zde i módní přehlídky a tzv. týdny módy pro pejsky a kočičky.

V České republice se tato část trhu stále vyvíjí, existuje několik ryze českých výrobců, ale většina zboží je dovážena. Oproti USA, Japonsku a Koreji máme co dohánět. :)

Existují dvě skupiny majitelů, kteří oblečky kupují. Nejvíce je těch, kteří své mazlíčky oblékají především v zimě a v chladném počasí kvůli zdraví pejsků. Potom jsou ti, kteří je oblékají celoročně, aby byl pejsek nejen chráněný před zimou, ale aby mu to i slušelo.

Především módní vkus páníčka a potom samozřejmě pohlaví pejska.

Záleží na ročním období. V zimě čím dál častěji potkáváme i větší pejsky ve slušivém oblečku, který je ochrání před zimou a deštěm. V létě je to spíše záležitost menších plemen.

V zimě je to pro pejsky, kteří tráví většinu času v teple bytu, ochrana před nastydnutím. V létě může obleček nebo doplněk ochránit před sluníčkem. V této oblasti jsou velmi náchylní pejsci známí jako naháči, kteří na svém těle nemají téměř žádnou srst. V případě, že by pejsek nebyl oblečený, mohlo by dojít ke spálení nebo omrznutí kůže. Dalším příkladem mohou být botičky pro psy. Chrání pejskovu tlapičku např. před solí nebo v případě zranění před infekcí.

Jaká je historie oblékání zvířat?

Dá se porovnat oblékání u nás a v zahraničí?

Proč majitelé oblékají své čtyřnohé miláčky?

Co rozhoduje u majitelů zvířecích miláčků při nákupu oblečení nejvíce?

Je oblékání psů záležitostí pouze pro malá plemena?

Jaké zdravotní problémy mohou u psů a koček vyřešit oblečky?

Podléhají tyhle oblečky módním trendům?

Prozraďte nám trendy a novinky pro letošní a příští rok.

Majitelé které rasy u Vás nejvíce nakupují?

Jak se cenově pohybují modely z nejnovější kolekce?

Jaké jsou další možnosti parádění zvířecích miláčků?

Co na oblékání říkají pejsci, je lepší začít s oblečky už od štěněte?

Jaká další zvířata lze u Vás nebo ve světě standardně obléci?

Oblečky a doplňky se stále vyvíjí, ale globálně existuje kolekce na jaro/léto a kolekce na podzim/zimu. Každý rok většina výrobců své zboží doplňuje a inovuje. Oblečky a doplňky podléhají módním trendům stejně jako oblečení pro nás dvounohé :).

Letos jsou velkým hitem hračky a pelíšky imitující výrobky slavných návrhářů. Společnost, která je vyrábí, se dokonce i soudila se slavnou společností Louis Vuitton. V oblečení na jaro a léto jsou oblíbené světlejší barvy a pro psí holčičky i šaty a sukýnky. Samozřejmě můžeme nabídnout i plavky a další doplňky k vodě. Na zimu jsou velkým hitem nepromokavé bundy a pláštěnky.

Nejčastěji jsou to majitelé čivav, jorkšírských teriérů a pinčů, ale mezi naše zákazníky patří i maltézáčci, pekingští psíci nebo třeba kokršpanělé.

Oblečení v kolekci na jaro/léto se cenově pohybuje již od tří set korun, záleží na materiálu a značce zboží.

Mimo oblečky lze koupit vodítka, obojky, kšíry a potom také velmi oblíbené doplňky na ven. Mezi ně patří různé zásobníky na sáčky na psí exkrementy, zásobníky na pamlsky nebo různé šperky.

Záleží na povaze pejska. Někteří se nechtějí oblékat téměř vůbec a někteří, když uvidí obleček, vědí, že se jde ven, a na oblékaní se těší. Myslím, že každý pejsek nebo kočička se může oblékat, jen musíme dát pozor, abychom pejskovi napoprvé neublížili a tím ho neodradili.

Oblékají se nejen pejsci, ale trička sedí i kočičkám. V současné době, především v USA, si lidé kupují malá čínská prasátka a i pro ně už se vyrábí oblečky. U menších zvířátek, jako jsou fretky, zakrslí králíčci nebo morčata, je to spíše o hračkách a různých prolézačkách.

KONEC

Autor článku: Petr KorytarZdroj: Michala Holomková, www.petme.cz

Divadlo Reduta připravuje inscenaci s názvem Stanice: Tančírna. Příběh bude tlumočen tancem, gesty, mimikou a … hudbou. To znamená - jaký díl váhy představení leží přímo na vás ?

Na jakou hudbu se mohou diváci těšít? Na slavné melodie nebo něco jiného?

Zaveďte nás trochu do zákulisí… Jak probíhá spolupráce mezi vámi a režisérem Dodo Gombárem a dramaturgyní Dorou Viceníkovou? Je to boj?

Pomáhají vám při skladbě k inscenaci nějakým způsobem zkušenosti z herectví a moderátorství?

Přijedete na premiéru v červnu do brněnské Reduty?

Těžko říct. Způsob, kterým se Dodo Gombár rozhodl pojmout toto představení je poněkud netradiční, ostatně jako jeho veškerá dřívější pojetí všech inscenací, které jsem viděl, a tak ačkoliv je jasné, že hudba bude jeden z podstatných elementů, mám zatím jen zdánlivou představu jak k ní přistupovat. Nicméně s Dodem nedělám poprvé, a tak vím, že společnou řeč určitě najdeme a bude nás to oba moc bavit.

Jak už jsem říkal. Nebude to klasická Tančírna, takže nepůjde o balíček slavných hitů, které by charakterizovaly danou dobu jak je u této incenace zvykem. Ostatně, stejným klasickým způsobem jsme ji uvedli před rokem u nás v Divadle Radka Brzobohatého. Tohoto divácky vděčného způsobu interpretace se právě Dodo ve své verzi vzdal, a tak bude hudba zcela nebo určitě z drtivé většiny původní.

Boj to určitě není a nebude. Stejně jako já je I Dodo velice komunikativní člověk. Navíc se nestaví do pozice nějakého absolutistického reřiséra, ale rád a velmi podnětně o věcech diskutuje, dokud nenastne vzájemný konsenzus.

Víte, obecně mi moje zkušenosti ať už z moderování a, říkejme tomu tedy herectví, velice pomáhají ve všem co dělám. Měl jsem to štěstí, že jsem si mohl vyzkoušet různé interpretační profese, a poznat tak přístup k práci z mnoha úhlů. Člověk nejenom zjistí na co má a co je už nad jeho síly, ale zároveň ho to naučí k pokoře v tom čemu se chce věnovat naplno a u mě to je právě hudba.

Velice rád.KONEC

Autor článku: -ota-

Proč zrovna Jazz, je to váš oblíbený hudební

styl?

V čem se Jazz od ostatních agentur liší?

Já osobně jsem u zakládání firmy v roce 2002 nebyl,

ale vím, že Jazz je považován za pohodovou hudbu a

my tak chceme i fungovat. Ale můj oblíbený styl to

není, mám rád spíše funky.

Nechci se vůči ostatním agenturám vymezovat a

nemyslím si, že rozdíl mezi námi je nějak zásadní. Ale

naši přednost vidím v personálním obsazení. Náš

kreativní ředitel Petr Malina má velké zkušenosti ze

světových reklamních agentur, stejně jako já jsem

získal mnoho zkušenostní na tuzemském trhu. Takže

doufám, že my jsme přidanou hodnotou pro naše

klienty. A naše krédo je snažit se dodávat stejná

řešení jako velké agentury ale za mnohem méně

peněz. Kreativní myšlenky a servis na úrovni velkých

agentur, ale za menší ceny, což je v době krize velmi

aktuální. Středně velkých agentur není na trhu

mnoho. Náš kreativní přístup je spíše ojedinělý. Takže

věřím, že bude na trhu vždycky prostor pro agentury,

jako je Jazz.

Nehrajeme si na žádnou hierarchii, já i přesto že mám

na vizitce ředitel, dělám i normální práci ostatních.

Např. accountuji klienty a nemám s tím žádný

problém.

Je to jednoduché, snažíme se s klientem být co nejvíc.

Navíc u nás je každý mnohem univerzálnější. Account

manager je nejen account, ale dokáže si spoustu věcí

obstarat sám a nedeleguje svou práci dál. Nosíme

toho proto mnohem víc v hlavě. A také v Jazzu každý

ví, jaké je finanční pozadí zakázky, co si můžeme

dovolit klientovi navrhnout a vymyslet a s jakým

rozpočtem pracujeme.

Rozhodně netoužíme narůst do žádné velké agentury.

Teď máme naprosto ideální stav, máme deset

zaměstnanců plus externisty. Všichni se dobře známe,

všichni jsou v obraze. Kdyby nás bylo víc, vznikal by

větší nátlak a celá firemní komunikace a provoz by byl

náročnější na koordinaci. Všichni tuhle zkušenost z

velkých agentur již máme, takže nám to nechybí. Ale

spíše bych si v ideálním případě přál mít takové klienty

a dodavatele, aby byli více kreativní a rozhodovali se

pro odvážnější řešení. Mou vizí je navázat s klientem

Na vašich webových stránkach visí citát „Jazz

stojí na kreativitě a vyjádření vlastního

hlasu. Jazz je demokratický.“ Jak ve vašem

podání vypadá demokratický přístup?

A jak vypadá osobní přístup, na kterém si

zakládáte, v praxi?

Jak si stojí Jazz do budoucna, máte nějakou

vizi, za kterou jdete?

na reklamě nejvíc baví je vidět zpětnou vazbu, že

kampaň opravdu funguje. Sledovat jak oslovíte

spotřebitele a oni jdou a výrobek si koupí. Člověk

začne cítit až pokoru vůči mechanizmům trhu.

Budoucnost reklamy obecně vidím jednoznačně v

přímé komunikaci s klientem.

Negativní je neustálý stres. Pořád musíte shánět nové

klienty, nevíte s kým budete spolupracovat za rok.

Horizont událostí v tomto oboru je velmi krátký,

všechno se děje z minuty na minuty. A čím je člověk

starší pociťuje tyto vlivy stále více, ale základem je

nepadat na zadek z problémů, které vypadají na první

pohled neřešitelně.

Malá agentura slibuje všechno, ale nemá se vším

zkušenosti. Velká agentura má naopak velké

zkušenosti, ale nedotahuje malé věci do konce. V

poslední době se nám třeba stalo, že si od nás klient

nechal vymyslet spot a dotáhnout ho do storyboardů,

ale chtěl si ho nechat natočit od někoho snad přímo v

garáži. A nechci používat výraz garážová agentura, ale

v dnešní době může v tomto oboru dělat skoro každý.

Spot se nám nakonec vrátil zpátky a tím nechci říct, že

jsme géniové a umíme všechno, ale ukazuje to, že

někdo sice slibuje velké věci, ale nedokáže je. My jako

střední agentura umíme velké věci, ale nechceme za

ně velké peníze.

Ceny jsou pro nás samozřejmě důležité nejen jako PR.

Nejvíce si vážím cen za efektivitu, za to že něco

opravdu fungovalo. Občas klienty musíme

přemlouvat, zda se můžeme přihlásit do takové

soutěže, protože jsou i tací, kteří nechtějí pouštět

informace o efektivitě dané reklamní kampaně. Jaký

byl rozpočet, jak to fungovalo, kolik se prodalo, zda to

splnilo to očekávání, což je škoda. Co mě opravdu

nejvíc potěší je, když se klient ozve sám s tím, že o nás

slyšel a chce nás pozvat do tendru. Zpětná vazba

klientů je pro mě doslova fantazie.

A co negativní stránky této práce?

Kde jako člověk se zkušenostmi z různých

agentur vidíte zásadní rozdíl mezi malou

velkou reklamkou?

Za vaši práci jste obdrželi mnoho ocenění,

máte z nich radost? Jaký pro vás mají

význam?

větší důvěru. V Česku bohužel existuje trend, kdy je

vztah klient a agentura asymetrický, agentura má

méně rozhodovacích hlasů. Máme sice příjemné

klienty, ale občas cítíme z jejich strany menší důvěru.

Pokud se pro nás někdo rozhodne v tendru, měl by na

nás nechat celé řešení kampaně a vložit do nás svoji

důvěru. A také můžu ze své zkušenosti říct, že čím více

lidí má firma v marketingu tím těžší komunikace s

klientem potom je.

Mění se struktura klientů, máme více klientů, kteří si

objednávají menší věci. Oproti několika málo velkým

klientů máme více klientů menších s menším

objemem zakázek. Ale pořád se angažujeme v

různých tendrech a nemůžeme si stěžovat, práce

máme vcelku hodně i vzhledem ke krizi.

Ano, ale je to opravdu absurdní. Jedná se o první

reklamu, která hned po revoluci běžela v televizi a já

na ni jako malý kluk koukal jako blázen. Byla to

reklama na běžecké boty Adidas Torsion, nijak

kreativní, ale pro mě v té době naprosté zjevení. Baví

mě virální typ reklamy, který šokuje. Funguje to

například tak, že klient pustí do světa neoficiální verzi

reklamy, která běží v televizi. Například mě oslovil

předvolební klip „Přemluv bábu“, ale přesto si

nemyslím, že tento počin bude mít kýžený efekt.

Málokdo půjde opravdu přemluvit svoje prarodiče,

aby nevolili levici, což je u takového typu reklamy

problematické.

Mě osloví taková reklama, která není masová a má

hlavu a patu. Dokáže vám nějakým stručným,

rozumným a smysluplným headlinem, který však není

dramatický, sdělit filozofii politické strany a zanechá

ve vás pozitivní pocit. A potom je už jenom na vás,

jestli si vyhledáte politický program dané strany a

budete se o ni dále zajímat.

Vidím před sebou horizont deseti let reklamní práce,

protože tato práce se asi opravdu nedá dělat v

padesáti. V reklamě nikdy nevíte, co bude třeba za půl

roku, je to neustálá změna, což mi vyhovuje. A co mě

Co se ve vaší práci změnilo během krize?

Jaký styl reklamy vás baví, inspirovala vás

během vaší kariéra nějaká konkrétní

reklama?

Když už mluvíme o předvolebním klipu, jak

by měla podle vás vypadat dobře udělaná

politická reklama?

Jak vidíte svou budoucnost v reklamě? Co

vás na této práci baví?

Autor: Kristýna Vobecká, Profashion.cz

KONEC

FASHION SENSATION je první ročník módních

přehlídek pořádaných na podporu renomovaných

českých oděvních designérů, kde výtěžek z přehlídek

bude vždy věnován českým nadacím na podporu

charitativních činností výhradně v České republice.

Módní přehlídka, nad kterou převzal záštitu magistrát

města Brna se bude konat ve čtvrtek dne

. Welcome drink a káva

se podává od 20:00, začátek přehlídky je v 20:45.

Slavnostním večerem Vás bude provázet

moderátorka Halina Pawlowská. Návštěvníci se

mohou těšit na známé tváře českých modelek, na

ojedinělou choreografii, kterou vytvoří mezinárodně

uznávaná choreografka Eva Fiderická a kromě jiného i

na kreativitu vizážistů a kadeřníků značek Estée

Lauder a L´Oréal Professionnel.

První ročník přehlídek otevírá svojí jedinečnou kolekcí

s názvem XXX návrhářka Iveta Řádková, vítěz soutěže

Top Styl designér roku 2003. Iveta Řádková je právem

považovaná za další článek vrcholné české módní

scény. Na brněnských veletrzích módy Styl a Kabo

představil zpěvák a malíř Karel Gott modely návrhářky

Ivety Řádkové, které byly potištěny právě jeho

olejomalbami v životní velikosti. V průběhu večera

proběhne dražba šatů z dílny Ivety Řádkové a výtěžek

z této dražby bude věnován na charitativní účely.

Na ojedinělou fashion show srdečně zve organizátor

večera, produkční a modelingová agentura

FS Production s.r.o.

Prodej vstupenek: Ticketstream,Ticketpto, IBC Příkop

4 Brno - salón Iveta Řádková

Cena: 250,- Kč předprodej, 300,- Kč na místě

10.6. 2010

v Brně v Galerii Wannieck

Dlouho očekávaná deska elektronicky beatujících Prodigy s poutavým názvem Invaders Must Die je již přes rok na pultech a zdánlivě nerozlučná trojice Liam Howlett, Keith Flint a Maxim Reality pokračuje v nekončícím světovém turné. Po osmi měsících, co vystoupili v Tesle Aréně, bude opět toto „zázračné dítě“ rozvášňovat české publikum, tentokrát jako headliner na hlavní scéně v Hradci Králové.

Téměř všechny hudební plátky popisují Prodigy částečně jako punkovou a techno záležitost. Nejméně nápadný a přitom nepostradatelný člen kapely Liam Howlett, hlavní zdroj hudebních idejí a zároveň zakladatel této elektro partičky, se svěřil: „Nemyslím si, že bychom kdy byli inspirovaní punkem, to je jen jedno velké klišé. Imponuje nám punkové chování, jeho j iskra, individualita a životní postoj ve stylu kašlání na všechno. Naše mentalita je: ´Tady jsme, buď nás milujte, nebo nenáviďte!´ Jestli tohle je punk, tak jsme punkoví. Často jsme doma sledovali ostatní muzikanty v televizi a učili se od nich, jakých chyb se máme vyvarovat. A to, jak se Keith obléká, je přirozené, ne póza. Má to už odmalička, vždycky se zajímal o módu a styl.“Maxim se přidává a staví na rovinu i další z ustálených tvrzení: „Prodigy nejsou techno. Jediný důvod, proč nás lidi takhle škatulkují, je ten, že skládáme hudbu na počítači. Když se nad tím ale zamyslíš, musíš si položit otázku, co je technologie? Kytara je taky technologie, nebo ne? Takže může být braná taky za techno. Vstoupili jsme na hudební scénu a postupně jsme se vyvinuli. Máme rádi prvky, které nutí posluchače hýbat se. Náš ideální dav byl na prvním festivalu v roce 1993. Vedle nás vystoupili The Red Hot Chili

Peppers, Helmet a Biohazard. To je náš dav a hudba, která nás baví. První nedorozumění přišlo až s cestou do Ameriky. Lidi si mysleli ´ha, elektronika, Prodigy´. Prostě si vsugerovali, že jsme jenom součást taneční muziky, ale vůbec nevěděli, o čem naše podstata je. Je o energii, úderné muzice, z toho my vycházíme. Jedna z našich oblíbených kapel, se kterými jsme vystupovali, byli Rage Against The Machine, protože jsme nabití s t e j n ým nábo j em . By l t o nezapomenutelný moment, když jsme je viděli na Fuji Rock Festivalu, pak s nimi vystoupili na jednom pódiu a dělali free style. Rád bych viděl lidi v Americe přijít v plném počtu na náš koncert, aby jim to zhatilo předsudky o taneční hudbě. Navíc britská taneční scéna se stala anemickou, nudnou a jednoduše orientovanou. Nasměrovali jsme se k tvrdšímu energickému zvuku, což oslovuje naše fanoušky více.“

Pět let zpátky Prodigy vydali CD a DVD, obojí nazvané Their Law, ačkoli ze slov Liama k tomu byli paradoxně donuceni nahrávací společností, jejíž právo se uplatnilo především:“Nechtěli jsme do toho jít, protože jsme měli spoustu čerstvých myšlenek na zbrusu nový materiál. Nakonec to ale přišlo v pravou dobu. Jakožto pátá deska je ohlédnutím za kompilací nejúspěšnějších singlů. Zpočátku jsme si mysleli, že nám to nic nepřinese a nebude to dost cool, ale přistoupili jsme k desce kreativně. Přidali jsme tracky z live show a některé z nových tracků. Představovali jsme si, že vytváříme novou desku. Bylo to pro nás pročištění, jako dělat tlustou čáru za vším, co se v posledních 15 letech událo. Přesně tak jsme to uložili k ledu a teď máme prostor pro novou tvorbu. Poslouchat staré věci bylo celkem zábavné. Snadno se zapomíná, především když se zážitky kupí a kupí. Nejvíc jsme se nasmáli u starých fotek. Člověk by nevěřil, co za ́ hadry´ je schopen na sebe vzít. Kolikrát jsem si říkal, že mi někdo měl rozsvítit a dát ránu pěstí.“ Členové nepovažují Their Law za greatest hits, zní to pro ně moc lacině.

Ptáte se, jak popisují samotní Prodigy nejnovější album Invaders Must Die? Očividně jako vlasy nahánějící a páteř rozklepávající album. Nejedná se o retroaktivní materiál, nebo nostalgickou cestu, ale o burácející set zuřícího punku. První věc, která vás při poslechu praští do uší, je kompaktní zvuk alba. Na předchozích deskách se vždy našly slabší momenty, některé ze skladeb nepasovaly do koncepce a nesledovaly pointu alba. Tohle všechno už najdeme na prozatím posledním počinu Prodigy. Invaders Must Die je prostě sladěná konzistentní kolekce hitů vystřelená z jediného kanónu. Další z věcí je melodická stránka. Nejen že Keith a Maxim podali doposud nejfajnovější výkony, ale klávesová sekce prošla slyšitelným rozkvětem. Pokud se Prodigy naučili něco na turné k Their Law, pak to, že oldschoolové třeštění stále stojí za to a že se stalo ikonou jejich generace stejně tak, jako punk sedmdesátých let. Prodigy mají svá kritéria, podle kterých posuzují nový materiál: „Skladby musí být hratelné naživo a musí mít stejný dopad, když se hrají live, aby se hudba nestávala až příliš abstraktní. Když hrajeme nové věci, musí být v porovnání s osvědčenými hitovkami nabité podobnou, nebo dokonce větší energií. Pokaždé, když píšu song, představuji si ho vizuálně také na pódiu,“říká Liam a v hlavě vykresluje reakci davu, sílu tónů, dopad a explozi na pódiu. „Je to ale i chemie mezi členy kapely. Prostě víme, kdy to bude trhák a skladba bude stát za to.“

Navíc po tahanicích v letech 2003-4, kdy se Maxim a Keith rozkmotřili s Liamem, když odmítl jejich vokály pro album Always Outnumbered, Never Outgunned, je album maximálně stmelilo dohromady a slaví s ním tudíž také pomyslný osobní triumf. „Nikdo z nás v podstatě tehdy neudělal nic špatného, byl to jen tlak okolí. Přestali jsme spolu komunikovat, především já a Keith. Tvrdohlavost

převládla, následovala paranoia, a čím déle ji necháš působit, tím se prohlubuje a zvětšuje. To, co rozmázly noviny, nás až tak nezajímalo. Mnohem důležitější byla roztržka v kapele. Rozhodli jsme se ale všichni udělat krok zpátky a pokračovat v hraní. Vše se vyřešilo v hotelovém pokoji. Diskutovali jsme do tří, do čtyř do rána, vyříkali si problémy a uhladili situaci. Jsme teď všichni na stejné vlně. Tihle chlapci jsou jako moji bratř i .“ Mc Maxim dodává: „Konečně teď pracujeme jako skupina. Liam skládá hudbu, ale my s ním úzce spolupracujeme, píšeme texty a písně. Žádné jiné album to tak nemělo, v tom je tohle výjimečné. Momentálně jsme jako třínohý stativ. Podraz mu jednu nohu a nebude stát.“

Hudební linka songu Run With The Wolves je podkreslená bicími riffy, ke kterým se hrdě hlásí Dave Grohl. Liam se k tomu vyjádřil: „Nešlo o spolupráci jako takovou. Skoro na konci nahrávání mi Dave zavolal a nabídl mi některé tracky, které by k nám mohly pasovat. Těsně potom přišel s hromadou materiálu. Vůbec jsem ho po něm nechtěl, byl to jeho nápad. Ale když jsem zkombinoval jeho bicí a Keithův zpěv, zdálo se mi, že to dává albu ten správný směr. Sice vůbec ne takový, jaký jsem si zpočátku přestavoval, ale ve výsledku to byla zábava.“ Vypadá to, že si ti tři bubenické schopnosti bývalého „nirvanisty“ oblíbili, stejně jako jeho nový projekt. „Sledovali jsme Joshe, Dava a Johna Paula (tedy kapelu Them Crooked Vultures – pozn. aut.) v Paříži a rozhodně jsme byli svědky něčeho speciálního. Mistři v práci… Davovo bubnování… neuvěřitelné!“Trochu zvláštní je neustálé ohlížení se za minulostí. Většina kapel se snaží propagovat nejčerstvější materiál a vyzdvihovat nejnovější hity. Prodigy to na jednu stranu dělají, na druhou naopak ne. Když jim položíte otázku, na jakou skladbu jsou nejpyšnější, navzdory všemu vychvalování posledního alba všichni do jednoho odpoví Smack My Bitch Up. Nehledě na to, že si klipem k této písni vysloužili masivní reklamu, když ho velká část

britských televizí nazvala "směsicí sexu, drog a násilí " a odmítla ho vysílat. Na otázku, zda je tato nega t i vn í r eakce ně j akým způsobem utlumila v hudební tvorbě, odpovídají: „Ale kdepak, nic jsme si z kritiky nedělali. Netvoříme kontroverzní věci jen tak bez příčiny. Udělali jsme to naschvál navzdory britské striktní cenzuře. Bavili jsme se mediální reakcí. Nebyla to pro nás přítěž, spíš legrace. O našem klipu probíhaly dlouhé diskuze a někteří ze sebe udělali blázny, když nám vážně tvrdili, že takhle nesmíme dál pokračovat – mám na mysli Beastie Boys.“Of i c i á ln í s t ránky pře téka j í chvalozpěvem na poslední album a sami členové přiznávají, že to zní až trochu nafoukaně. Ale proč ne, když př ih lédneme ke všem těm fanouškům, tisícům prodaných desek a bombastickým živým show. Prodigy si můžou si dovolit vstupovat do míst, o kterých se ostatním interpretům elektronické h u d b y j e n m ů ž e z d á t . „Představujeme všechno, o čem je Británie, a měli bychom proto být uctíváni jako národní dědictví,“ chvástá se s úsměvem Liam. Může mít pravdu, ale teprve čas prověří n e s m r t e l n o s t d o s ava d n í c h dvacetiletých elektroniků. A pokud nemůžete bez oblíbených interpretů vydržet, zkuste si zakoupit knihu fotografií, dokumentující období 2008 - 2009 a jejich světové turné k Invaders Must Die. Ale pozor, jedná se o limitovanou edici!

Jak bys zpětně zhodnotil vaše poslední album Invaders Must Die z roku 2009?

V Invaders Must Die na bicí hostuje Dave Grohl. Jaká s ním byla spolupráce?

Já jsem s ním pořád spokojený. Myslím, že vyšlo v takové podobě, jakou jsme si opravdu přáli. Na toto album jsem velmi hrdý. Přesně takové album jsme potřebovali v dané chvíli udělat. Ale až na podiu zjistíš, jak skladby nakonec znějí. A protože lidi na to reagují pozitivně a nadšeně se přitom baví, pocity mám z toho rozhodně pozitivní. Už se nemůžu dočkat, abych byl zpátky ve studiu a začal pracovat na dalším albu!

Vše bylo velmi snadné, šlo to neuvěřitelně hladce. Samotné nahrávání jsme udělali velmi rychle.

Dava známe už z festivalů, kde hrál

s Foo Fighters, a my se často

potkávali v zákulisí. Vždycky jsme

se navzájem respektovali. Sám z

ničeho nic zavolal, vůbec netušil, že

právě děláme desku, a chtěl jen tak

pro sebe s námi natočit jeden track.

No a nakonec jsme nahráli spoustu

materiálu a něco z toho se dostalo

na desku. Bylo to jednoduché, přišlo

to znenadání a tím pádem to

vyznělo velmi energicky a čerstvě.

Dave je hroznej sympaťák. Ale pro

nás celá akce nebyl žádnej „Big

Deal“. Nic velkýho. Jasně, že jsme

byli rádi, že je na desce, ale nechtěli

jsme na tom stavět naši popularitu -

jako že máme velkou rockovou

hvězdu na desce, nebo něco

takového. Víš, jak to myslím.

Díky nečekané erupci islandské sopky a následnému zrušení všech evropských letů nebylo jednoduché vystopovat principála The Prodigy Liama Howletta. Po netrpělivém čekání na druhém konci sluchátka se konečně ozval samotný guru electro rocku. Svůj čas trávil zrovna v jednom luxusním milánském hotelu, pochopitelně pod falešným jménem, kde si umělec dopřával odpočinku před dalším koncertem. Nebylo vůbec jednoduché Liama zastihnout, až po dlouhém přemlouvání se nakonec dohodnutý telefonát mohl uskutečnit. Naštěstí byl hlavní mozek The Prodigy dobře naladěný, nijak se nenechal vytočit krizí leteckého provozu kvůli soptění islandského vulkánu („My jezdíme vlakem!“ smál se) a se silným londýnským pouličním přízvukem zodpověděl více otázek, než jsem vůbec doufal.

Pamatuji si, jak jste hned po vašem prvním albu, tedy kolem roku 1992, v televizi mluvil o tom, že byste rád v budoucnu spojil elektrické kytary s elektronikou, což jste vlastně dokázal a dnes je to normou. Celkem vizionářské, ne?

Tato kulturní otevřenost pochází z vaší celoživotní lásky k hip-hopu?

Když už jsem u minulosti: váš singl Smack My Bitch Up byl svého času, a to i kvůli klipu obsahující násilí, konzumaci drog a nahotu, značně kontroverzní. Co ale na tom bylo podivuhodné, je to, že vás veřejně na anglickém festivalu v Readingu (1998) kritizovali Beastie Boys a žádali po vás nehrát tuto skladbu. To musel být celkem šok, ne?

To je za j ímavé . Vůbec s i nepamatuji, že bych něco takového řekl. (smích) Ale kytary jsem měl v hlavě už od začátku. Problém byl v tom, že pro taneční kulturu byla elektrická kytara tehdy naprostým tabu. Ale já jsem vždycky chtěl, abychom byli kapela, která náš pocit vyjádří přes všechny možné a dostupné prostředky. Aby se střetávaly různé kultury a styly a dohromady přitom vytvářely energii.

Jasně, ale já to měl vždycky takhle hozený. Hudba musí mít své ostří, svojí energii, svoje napětí. Jako kapela se snažíme udržet si to „Keep Real“. (Oblíbená hip-hopová hláška, něco jako: „Obuj se do toho, Vydrž, Nehraj si na něco“ atd… – pozn. autora.). Venku je hromada skupin, které se tváří a jednají, jako by byly na celý svět nasraný, a přitom to je jen póza. U nás nic takového není. Když nás něco štve, tak se tak opravdu cítíme a snažíme se to dát do hudby. Žádný falešný vztek! Jsme, co jsme.

Nebyli jsme šokovaní, ale jen neuvěřitelně zklamaní. Už jenom to, že prostě nemůžeš přijet do cizí země, nic nechápat a požadovat stažení skladby, která je hitem po celé zemi, je naprosto nehorázný. Nenávidím skupiny, co jdou na podiu a začnou kázat, co se smí a co se nesmí. Co to je? Kde to žijeme? Navíc si myslím, že toho nakonec dost litovali a sami se museli cítit jako totální blbci. Mně to bylo osobně moc líto, protože jsem Beastie Boys opravdu miloval. A texty na jejich prvních deskách byly plný vtipu, nadsázky a ne moc slušnejch výrazů, takže co nám oni budou najednou kázat? Američani prostě nikdy nepochopí ironii a evropský smysl pro humor. Jsou úplně mimo.

Pro Maxima to bylo velmi těžké. Opravdu to nedával. Hned poté, co vyšel klip k Firestarter, ho lidé začali poznávat na ulici, začali na něj tlačit a on to opravdu neustál. Je to kluk z ulice, který by udělal cokoliv, jen aby se nedostal do role nějaké celebrity. Já mám to štěstí, že jsem

Jak Keith Flint, tak Maxim Rea l i ty s i svého času stěžovali, že po úspěchu Prodigy se dostali do stádia, kdy měli slávy, mejdanů a klubů plné zuby. Už jen proto, že je všichni otravovali a tlačili do póz a situací, které jim byli proti srsti. Dostal jste se během kariéry do obdobné situace?

méně vidět, proto nikdo o mně moc neví. Na premiéry filmů nechodím a nenechávám se fotit se slavnými osobnostmi. Stačí nehrát tu jejich hru a máš je na háku. Občas mě někdo přátelsky osloví na ulici, ale většinou to je milé, protože z toho cítím, že mi chtějí vyjádřit respekt k naší hudbě. A to potěší.

Tak bylo to velké, o tom není sporu. Nevím, jestli bych to nazval posledním hnutím mládeže a vůbec ne, jestli mladým. Ale je pravda, že to byla generační záležitost a spojovalo to předtím nesourodé skupiny. (Po delší odmlce - pozn. autora) Tuhle jsme se o tom mezi sebou bavili, že jsme nakonec velký šťastlivci, že jsme zažili začátky punku, hip-hopu a taneční scény. Teda nemůžu zrovna říct, že bych punk nějak aktivně prožil, protože mi bylo sedm let, když to vypuklo. Nicméně dobře si pamatuji na okamžik, když jsem poprvé viděl Sex Pistols v televizi a jak mi to vyrazilo dech. Prostě vždycky něco bude.

V 90. letech jste byli na špičce taneční kultury. Myslíte, že to bylo na dlouho poslední velké hnutí mládeže? Nemluvě o tom, že se to celé později nechutně zpolitizovalo - viz. C r i m i n a l J u s t i c e A c t postihující taneční party.

Zpětně to vypadá, že 90. léta byla ve znamení crossoveru, kdy se všechny styly hudby spojovaly a teď naopak jsou všichni ve svém malém ghettu.

Chodíte ven na koncerty? Zaujali vás nějaké mladé kapely nebo projekty? Něco nového? Styl? Zvuk?

V roce 1999 jste vydal The Dirtchamber Sessions Volume One, což byl v podstatě zaznamenaný DJ set, kde jste míchal tracky od Public Enemy, Primal Scream nebo Herbie Hancocka. Zajímáte se o práci DJ? Plánujete v budoucnu něco podobné zase vydat?

Když hrajete naživo, stává se vám někdy, že improvizujete?

Jo. Nemůžu než souhlasit. Tak se to teď jeví, ale myslím si a doufám, že jen na povrchu.

Bydlím v Londýně, přímo v Camden Town. Setkáš se tu s hudbou na každém rohu a natrefíš na hodně malých klubů, kde se hraje. Když někde zaslechnu pořádný brajgl a zdá se mi to zajímavé, tak vylezu ven a poslechnu si to. (smích) Normálně chodím ven a vnímám hudbu kolem sebe. Když mě něco zaujme, tak zajdu i na koncerty. Ale přiznám se, že mě nic moc poslední dobou nezaujalo.

Ne! Být DJem mě absolutně nezajímá. V žádném případě! Co chci hlavně, je psát vlastní hudbu, dělat desky a pak je hrát naživo. Ta deska vyšla v takovém podivném období, kdy jsme si řekli, že by bylo lepší dát si na chvilku pauzu. Každý si začal dělat své vlastní projekty a mě to v tu chvíli přišlo jako dobrý nápad. Nevím. Možná, kdybychom si zase dali pauzu, tak bych se do nějakého podobného projektu pustil, ale momentálně o tom rozhodně neuvažuji.

Ano a celkem dost! To je vždy ten moment, co mě nejvíc nakopne. Máme pár skladeb, které jsou totálně „freestyle“ a jsou na tom prakticky postavený. A pak to někdy schválně pošlu úplně jinam. Máme rádi, když je to drsný, špinavý a trochu mimo. Svobodu si při vystupování ceníme úplně nejvíc!

Musí tam být ta energie. Prodigy jsou prostě velmi organická skupina.

Je to naprostej nářez! Šílený show, kde se do toho snažíme dát úplně všechno. Jinak už pár let máme stálou sestavu: já, Flint, Maxim a znovu se navrátil Leeroy (Thornhill – tanečník a občasný klávesista v letech 1990–2000 – pozn. autora). Jinak nám pomáhá na bicí Leo Crabtree a na kytaru Rob Holliday. Co dodat, je to fakt jízda!

The Prodigy se u nás představí na festivalu Rock For People, který se uskuteční od 3. do 6. července. Vedle zmiňovaného headlinera se představí celá řádka zvučných a z a j í m a v ý c h j m e n . K r o m ě alternativně laděných a jemných kapel Archive, Morcheeby, Trickyho či Gallows sázejí pořadatelé na čím dál tvrdší jména. Proto se na festivalu představí i legendární Jello Biafra z Dead Kennedys, Suicidal Tendencies, Coheed And Cambria, Alexisonfire, Skindred, či stále u nás o b l í b eně j š í T h e Subway s . Pořadatelská agentura Ameba Production letos nabídku rozšířila o dvě scény na celkových osm, zvýšila počet účinkujících ze 150 na 170, přidala divadelní scénu a chystá nápaditý program pro děti. Prostě jedinečný český Woodstock!

Jak vlastně vypadají naživo Prodigy model 2010? Kdo je na podiu?

Autor článku: Tom Komárek Vytvořeno ve spolupráci s časopisem Rock & Pop

KONEC

zdroj: www.koncepty.cz, autor článku: Ondřej Martinek

KONEC

Francouzský lev se v posledních měsících utrhl z řetězu a chrlí jeden zajímavý koncept za druhým. Doufejme, že aspoň některý z těchto vozů se jednou stane realitou. Tentokrát Peugeot představil koncept SR1, který v sobě snoubí ladné linie a dlouhou příď.SR1 vypadá, jako kdyby byl vytesán z jednoho kusu železa, protože jeho křivky takovéto tvrzení jen podtrhují. Oficiálně bude tento vůz představen na Ženevském autosalonu, který se bude konat v Březnu tohoto roku.Samozřejmě, stejně jako většina posledních konceptů světových značek, je i tento vůz hybrid. O pohon se stará hybridní systém Hybrid4. Tento systém využívá výkon přeplňovaného čtyřválce o objemu 1,6 l a elektromotoru. Spalovací motor (výkon 160 kW) je tradičně umístěn pod kapotou a elektromotor (70 kW) je umístěn u zadní nápravy. V případě potřeby jsou v činnosti oba motory (akcelerace apod.).Díky tomuto hybridnímu pohonu dokáže Peugeot SR1 zrychlit z 0 na 100 km/h za 4,7 s. Přestože je karoserie vozu z karbonových vláken, tak celková hmotnost dosáhla 1525 kg. Pro řidiče, kteří při placení u čerpací stanice neradi sahají hluboko do peněženky máme dobrou zprávu. Koncept SR1 má kombinovanou spotřebu 4,9 litru benzínu na 100 km.

Rozložení sedadel v konceptu Peugeot SR1 je poměrně netradiční, protože se jedná o 2+1 (tedy dva cestující v předu a jeden v zadu). Zadní pasažér sedí uprostřed za předními sedadly (obrácené rozložení sedadel bylo použitou například u kon- ceptu Nissan Mixim).

Tento model disponuje také plastovou střechou, jejíž princip odkoukal Peugeot od plachetnic (nebylo zatím oficiálně řečeno o jaký princip se jedná). Takže pokud se tento model dostane do sériové výroby, tak si jistě najde fanoušky mezi milovníky vozů segmentu kabrio. Zajímavým designovým prvkem jsou štěrbinové zadní světlomety, kterými může volně protékat proudící vzduch.

A opravdu. New York, americké město

přeplněné lidmi z celého světa všech barev a

jazyků, nemůže přece nikdy spát. Rychlost,

jakou New York žije, vyrazí dech, kolik lidí je

schopen pojmout a zase vyplivnout, je

neuvěřitelné. Říká se že, NY musíte buď

milovat, nebo nenávidět a něco na tom bude.

Nemusíte ho však milovat, dokonce se vám

nemusí ani líbit, ale určitě stojí za to ho

alespoň jednou za život vidět. A nejlépe si

tuto americkou metropoli vychutnáte, když

se nebudete snažit ji pochopit a necháte se

unášet jedinečným duchem města.

Stejně jako si Paříž užijete s partnerem čí partnerkou,

New York vás bude bavit s osobou stejného pohlaví

tedy kamarádem nebo kamarádkou. Je to tak hektické

a rychlé město, že na zamilované bloumání tady není

moc prostoru. Za to pro chození po barech, hospodách

a kavárnách je tu prostoru dost. Navíc pokud jste

žena, stejně nakonec většinu času budete trávit v

obchodech, protože pro Evropana jsou zde naprosto

neuvěřitelně nízké ceny a neskutečná nabídka,

čehokoliv na co si vzpomenete. Muže zase ohromí

místní architektura, specializované obchody se

značkovou a levnou elektronikou všeho druhu nebo

noční život. Ještě než si koupíte letenku, ujasněte si

zda, ke vstupu do USA použijete americké vízum nebo

elektronický vstupní formulář ESTA. Doporučuji

druhou možnost, je levnější a rychlejší. Stačí si pouze

vyřídit biometrický pas a vyplnit formulář ESTA na

www.esta.cbp.dhs.gov a můžete začít směle plánovat.

Momentálně se dá zpáteční letenka do NY koupit

přibližně za deseti tisíc korun. Pokud budete mít štěstí,

seženete ji i za méně. K nákupu nejvýhodnější letenky

sledujte např. www.studentagency.cz nebo

www.letuska.cz.

Ubytování hledejte přímo na amerických webech,

přijde vás mnohem levněji. Doporučuji bydlení přímo

na Manhattanu, oceníte ho po mnoha prochozených

hodinách a taxíky většinou odmítají mimo Manhattan

jezdit. Hledejte třeba na www.anyedit.org nebo

www.apartmentsapart.com.

Newyorské počasí je stejné jako české, nezapomeňte

však na pohodlné boty a deštník. A pokud hodláte v NY

nakupovat, vezměte si na cestu tam příruční

zavazadlo anebo poloprázdný kufr, nový si můžete

koupit na místě za pár dolarů. Připravte se na

bezpečností prověrky již na českém letišti. Otázky

typu kdo a jak vám balil kufr, by vás neměly zaskočit.

Po příletu do států vás čeká vstupní pohovor s

celníkem. V této situaci se vyplatí nechat svůj

ostrovtip stranou a rozhodně na celnici nevykládat, že

jedete do USA pracovat a nemáte zpáteční letenku.

Mohli by vás na místě poslat zpět a jediné co z Ameriky

uvidíte, budou letištní záchodky. Samozřejmostí je

cestovní pojištění, protože ošetření u tamního lékaře

vás může stát víc než samotná letenka.

Let do NY trvá přibližně 8 hodin, záleží na rychlosti

větru nad Atlantikem a po příletu si nařiďte hodinky o

šest hodin zpátky.

Ať už jedete do NY na výlet, nákupy, pracovně nebo

jenom projíždíte, je pár míst, která musíte vidět.

Začněte třeba 5th Avenue tzv. nejdražší ulicí na světě,

začínající u Washington square a končící u Central

parku. Vzhledem k cenám tamních obchodů není pro

nákupy zrovna nejvhodnější, ale aspoň jednou si ji

projděte. Prohlédněte si opulentní Trump Tower,

legendární hotel Plaza nebo podzemní obchod Applu,

vítající vás obřím jablkem.

Kousek od páté se nachází Rockefeller Center,

komplex několika budov zahrnující i Radio show hall.

Celoročně je zde v provozu kluziště známé např. z

filmu Sám doma. Nás však zajímá mrakodrap Top of

The Rock, jistě znáte fotografii dělníků svačících ve

vzduchu, která vznikla právě při jeho výstavbě.

Vyhlídka z Top of The Rock obsáhne celý Manhattan a

poskytne vám nádherný výhled na Central Park,

Empire state building a hlavně zde můžete udělat

pozoruhodné fotky. Nejlepší doba pro návštěvu je

před západem slunce, vidět osvětlený ostrov stojí za

to.

Až se vám z vyhlídky zatočí hlava, zajděte na blízké

Times Square, neomylně ho poznáte podle světelných

reklam, které vás skoro oslepí. Náměstí je nazýváno

Crossroads of the World a je také jedním ze symbolů

NY. Každoročně zde probíhají gigantické silvestrovské

oslavy a určitě stojí za to navštívit místní hračkářství,

které chytne i zatvrzelé dospěláky.

Během vaší návštěvy NY přijde chvíle, kdy budete mít

hluku, betonu, troubících taxíků a hromady lidí dost a

zatoužíte po přírodě. Ideální den pro výlet do Central

parku. Jestli vám vyjde slunečné počasí, můžete v

parku zkusit piknik po americku a trávit třeba celý den

ležením v trávě a pozorováním kolemjdoucích. Central

Park je oázou klidu v srdci hektického velkoměsta.

Pokud se počasí nevydaří, schovejte se do blízkého

Guggenheim muzea. Kromě sezónních výstav uvidíte

Van Gogha nebo Rembranta a muzeum je jedinečné

nejen svojí architekturou.

Za vidění jistě stojí i americká mecca bankovnictví

Wall street, vůni peněz ucítíte na každém kroku. Při té

příležitosti se běžte podívat na Ground Zero, místo na

kterém kdysi stáli Dvojčata. Potom se přesuňte k moři

a projděte se po promenádě s výhledem na Sochu

svobody. Zatoužíte-li tento symbol Ameriky navštívit,

připravte se na kilometrové fronty. A kousek od Wall

street stojí Brooklyn Bridge, projít se po tomhle

mostě je opravdu zážitek. Doporučuji podívat se i po

Brooklynu. Pro pravé Newyorčany to už sice není New

York, ale je to velmi příjemné místo o polovinu

klidnější než Manhattan.

Nemusíte veškerý čas v New Yorku trávit jen na

Manhattanu, projeďte se třeba na Coney Island. Stačí

45 minut cesty metrem a jste na pláži. Projděte se po

promenádě a v blízké ruské čtvrti si dejte pořádný

boršč.

Amerika je vyhlášená svým nezdravým stravováním a

obézními lidmi. Musím zdůraznit, že New York není

Amerika, tudíž tu na opravdu tlusté Američany

narazíte minimálně a spíše než na hamburgeru si zde

pochutnáte na bio stravě, která je momentálně ve

všech velkoměstech opravdu IN. Doporučuji

nakupovat v potravinovém řetězci Whole foods. Jejich

obchody najdete po celém Manhattanu a prodávají

zdravé a čerstvé potraviny, navíc si zde můžete naložit

jídlo sebou nebo si ho sníst přímo v prodejně. Nabízejí

širokou nabídku od polévek, přes saláty a hlavní jídla

až po dezerty. Všechno je zdravé, bio a velmi dobré.

Dalším vítaným místem pro odpočinek pro vás bude

Starbucks, jehož kavárny se nacházejí opravdu na

každém rohu a za pár dolarů si můžete dát pořádnou

kávu, zákusek nebo svačinu. Na rozdíl od Česka je v

Americe tento řetězec velmi levný.

V NY se navíc můžete doslova každý den stravovat v

jiné zemi. Je libo Čínu nebo Japonsko, Indii, Mexiko,

Rusko nebo Libanon? Záleží jen na vás, na co máte

zrovna chuť. A jestliže narazíte na restauraci, kde

nabízejí All you can eat, určitě vyzkoušejte, počítejte

však s tím, že nepůjde o lehkou svačinku, ale pořádný

nášup.

Ideálním dopravním prostředkem po Novém Yorku je

taxík nebo metro, záleží na vašich finančních

možnostech a míře únavy. Cesta taxíkem po

Manhattanu je velmi pohodlná, ale cesta metrem je

zase výborná pro pozorování Newyorčanů. V NY totiž

KONEC

Autor článku: Kristýna Vobecká

potkáte jedinečnou směs lidí z celého světa. Vzhledem

k různorodosti obyvatel se může zdát těžké místní

rodáky rozeznat, ale je to velmi jednoduché. Rodilý

Newyorčan se totiž pohybuje třikrát rychleji než

ostatní smrtelnicí a nestojí poslušně na červenou,

nýbrž se prodírá mezi taxíky a nebojí se skákat autům

přímo pod kola.

New York je pro nakupování jako stvořený.

Neuvěřitelné jsou hlavně tzv. outlety, kde najdete

zboží, které do Česka ještě nedorazilo za velmi nízké

ceny. Značky typu Calvin Klein, Armani, Donna Karan,

Tommi Hilfiger a jiné jsou zde k dostání za pár dolarů a

po návštěvě místních shopů, si už v předražených

českých obchodech jen tak něco nekoupíte.

Doporučuju navštívit obchod Century 21 kousek od

Wall street, TJ Mexx pár kroků od Union Square a

vyhlášený Macys na 34. ulici, což je jedna z nákupních

tříd kousek od Times Square.

A naprostou třešničkou na dortu je umělecká čtvrť

Soho s velmi uvolněnou atmosférou, plná příjemných

kaváren a galerii a samozřejmě obchodů. Pokud jste

duší aspoň trošku bohém, budete tuto čtvrť opouštět s

těžkým srdcem.

Jestliže vás celodenní chození neunaví a zatoužíte

okusit newyorský noční život, vyrazte třeba na

muzikál na Broadway nebo do některého z jazzových

klubů. Klubů, barů a diskoték je v NY nepřeberné

množství, záleží jen na vašem vkusu a momentální

náladě.

New Yorku se vám třeba zalíbí a Česká republika pro

vás bude po návratu už moc malá, neváhejte a zkuste

najít v Americe práci nebo vhodný studijní program.

Hledejte na www.studyline.cz, www.usajobs77.com

nebo pracevusa.cz.

Autor článku: Petra Zemanováhttp://www.profashion.cz

KONEC

Přesto společnost Pfizer oznámila, že se blíží ke klinickým testům nového léku. Ten zvyšuje ženské vzrušení, ale neodstraní emocionální problémy, nezvýší touhu ani nezlepší náladu.

Ženská sexualita je mnohem složitější než ta mužská, ženské vzrušení je komplexnější, a proto také vývoj léku má cestu poněkud klikatější, než byla ta vedoucí k Viagře, Cialis či Levitře.

Nový lék společnosti Pfizer nese zatím pracovní označení UK-414,495. Účinkuje tak, že zvyšuje prokrvení ženských genitálií a zvyšuje sexuální vzrušení.

„Před tímto výzkumem jsme věděli překvapivě málo o procesech, které tyto změny ovládají. Teď začínáme objevovat cesty vedoucí k sexuálnímu vzrušení žen, takže budeme schopni nalézt lék, který by mohl pomoci ženám trpícím poruchou sexuálního vzrušení,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Chris Wayman.

Ovšem Pfizer není jediná společnost, která ženskou Viagru hledá a která má na tomto poli výzkumu úspěch. Odborníci na University of North Carolina totiž zjistili, že z neúčinného antidepresiva flibanserinu se vyklubal právě lék, který zvyšuje vzrušení u žen a usnadňuje jim dosažení orgasmu.

„Flibanserin působí jako antidepresivum velmi špatně. Nicméně lékaři potvrdili, že zvyšuje libido jak u laboratorních zvířat, tak u prvních testovaných osob. Takže jsme zahájili mnohonásobné klinické testy na lidech,“ přednesl profesor John Thorp z University of North Carolina loni na podzim na setkání sexuologů ve francouzském Lyonu.

Nová technika (audiovizuální), fotografie a film, které

přišly s 20. Stoletím posunuly tyto příběhy, původně

přenášené pouze orální a později grafickou formou, do

nové dimenze a relativizovaly hranici mezi skutečností

a fikcí. Vydejte se proto s námi na drobnou cestu skrze

filmy, tu kratší tu delší, které tuhle hranici i nadále

relativizují. Za sebe Vám mohu říct, že se

stoprocentně budete bát, ale věřte mi, že to není

hlavní důvod tohohle článku. Úmyslně se zde

nepřikláním ani na jednu stranu názorového spektra,

jsem kdesi uprostřed1 . Z této pozice Vám radím

přemýšlet, co se kolem Vás děje a koneckonců se

občas nechat postrašit, protože strach je předsíní

zvědavosti.

Jedná záhada, která to všechno spustila V roce 1999

přichází film, který mění pohled na hororový žánr. Na

jeho počátku byl příběh tří studentů, kteří se v roce

1994 ztratili kdesi v tajemných hvozdech poblíž

Burkitsvillu v Marilandu, když se snažili přijít na kloub

tamější legendě. Jejich natočený materiál byl nalezen

o rok později, aby mohl být zachován jako stopa tří

ztracených životů.

Mystifikační horor Eduarda Sáncheze a Daniela

Myricka předvedl novou dimenzi pomalu poklesajícího

žánru. Před diváky předstupuje příběh bez trapně

kostýmovaných příšer z druhé říše, jenž trestají ty,

které je vyrušili z jejich klidu, bez psychopatických

monster, které kýbly krve uspokojují svou zvrácenou

duši. Zde se fikce pro diváka stává realitou a realita

fikcí. Dokumentární ráz celého filmu, vtahuje diváka

do děje a kromě hranice realita- fikce, ruší pomyslnou

hráz mezi plátnem a hledištěm. Záhada Blair Witch

tedy stojí na počátku naší cesty, cesty skrze filmy,

které posouvají hranice vnímání a toho, co od

hororového žánru očekáváme. Nutno dodat, že

následující druhý díl už nebyl tak úspěšný, právě

proto, že příběh vrací zpět do starých kolejí žánru2.

Navíc v prvním filmu se dokonale podařilo sladit

marketing (využití fiktivního příběhu a vytvoření

reálné zprávy) a filmové zpracování.

Současný filozof Paul Virilio se ve své knize zamýšlí

nad příběhem Američanky June Hustonové, která

měla pocit, že na ni doléhají přízraky a proto si do

svého bytu nechala nainstalovat čtrnáct online kamer,

které přenáší její byt na webovou stránku. Návštěvníci

této stránky se pak stávají ghost watchers. Virilio o

tom píše- „s takovým voyeurismem dostává

teledohled nový význam: už se nejedná o zabezpečení

proti vloupání, nýbrž o sdílení úzkosti, utkvělých

představ s celým netem, a to prostřednictvím

přeexponování místa, kde žiji.“ Na podobném principu

sdílené úzkosti stojí i horor, thriller Parnormal Activity,

režiséra Orena Peliho, který měl premiéru

19.11.2009.

Patrně jste se už někdy setkali s typem pořadu, který

se v některém ze svých dílů zabývá paranormálními

jevy. Pro větší realističnost toho či onoho dílu se

navštěvují tajemná místa a někdy se i podaří kamerou

nějaký ten záhadný jev zachytit. Stále je diskutabilní,

do jaké míry jde o šikovné triky filmařů, a do jaké míry

je to realita. Na stejném principu stojí i příběh tohoto

filmu. Setkáváme se zde s mladým párem, který žije v

domě, kde se dějí divné věci. Zejména noční hodiny

jsou pro zdejší obyvatele signálem k jejich řádění.

Ještě se nebojíte? Hm, tak to byste pomalu měli,

protože teď trochu překročíme hranici mezi reálným x

nereálným a předvedeme Vám příběh, o kterém si

mnozí myslí, že je skutečný, jiní, že je to vlastně ten

nejlepší a nejrealističtější horor na světě. Prozatím

jsme se věnovali filmům, těm, kde se obyčejným

lidem stávají neobyčejné věci, ale nyní.

V roce 1983, došlo u portugalského města Sintry k

vážné dopravní nehodě, při níž zahynula mladá žena

Teresa Fildago (22). Na tom by nebylo nic tak

závažného, kdyby se o mnoho let později neobjevil na

internetu krátký asi sedmiminutový amatérský

záznam v portugalštině, jehož je hlavní hrdinkou asi

tohoto děje. Tři mladí lidé jedou autem do hor.

Nezávazně konverzují (znáte to, když se sejdou dva

kluci a jedna holka. Samé srandičky apod.). V jednom

místě minou osvětlenou postavu, stopaře. Vrací se pro

ni, zastavují. Do auta vstupuje mladá a hezká dívka.

Ta druhá ji uvolní místo, avšak kamera se při každém

záběru na stopařku chová divně. Stopařka je

nemluvná a místy neklidná, což všichni přikládají

nervozitě z kamery, a tak se mladíci tuto novou dívku

snaží zapojit do debaty. Na otázku, jak se jmenuje,

odpovídá prostě, Tereza a jede rovně a chce jen

pochopit, co se stalo. Po krátké době ukazuje

mladíkům před sebe. Tam je to místo, kde měla

autonehodu a tam také zemřela. Po vteřině ticha,

kamera zaměří (opět ve vteřině) na její obličej. Tereza

Když Vám v domě straší, pozvěte si kameru

Tak co je krucinál vůbec reálného?

křičí hrůzou a vidíme, že její tvář je zdeformovaná

jizvou, ozve se rána a ticho5. Následuje informace, že

ze tří pasažérů v autě přežil akorát jeden chlapec,

který si není schopen vybavit, co se té noci stalo.

Terezin duch v tom místě prý udeřil ještě několikrát a

vždy to skončilo nehodou. Ať už tomu filmečku věříte

či nikoli jde o fascinující zážitek, po němž Vás budou

děsit všechny zvuky ve Vašem pokojíčku, a na divné

stopaře se pak budete dívat trochu jinak. Je pravda, že

pro tvrzení, že jde o filmový trik, můžete nalézt sto a

jeden důkaz6, ale pro pravdu, vlastně ani jediný.

Pokud jde o film, pak zde máme před sebou jedno z

nejdokonalejších děl hororového žánru, protože zcela

překračuje hranici fikce a pokud jde o skutečný příběh,

potom je tohle skutečně první, audiovizuální důkaz

posmrtného života. Konečný soud nechám na Vás

divácích a čtenářích.

Tereza před autonehodou, nastupující do auta a krátce

před havárií. Posuďte sami, jestli je to tvář ducha,

anebo šikovný maskérský trik.

Případu tohoto ducha se věnuje mimořádná pozornost

a doposud nikdo nebyl schopen říci definitivní slovo.

Tak třeba se jednou dočkáme rozuzlení. KONEC

Autor článku: Pavel Lopušník Zdroj: www.menstyle.cz

Duch z Londýna

Nejznámější fotografie ducha, která byla profesionály

označená jako skutečná fotografie!

Teresa Fildago

Patří vůbec tuky do zdravého jídelníčku? ANO, podstatné je ovšem jejich množství a druh.Naše zdraví ohrožuje vysoká spotřeba „špatných“ tuků a naopak nízký příjem tuků „dobrých“. Pokud se dobře vyznáme v tucích, můžeme se správně rozhodnout, které je nutné omezit a příjem kterých naopak zvýšit. Díky tomu pak budeme vybírat takové potraviny, které nám zajistí dosažení požadovaného příjmu „dobrých“ tuků z hlediska zdravé výživy.Tuky by měly tvořit zhruba třetinu energie, kterou během celého dne přijmeme z jídla a pití. „Dobré“ tuky obsahují nenasycené mastné kyseliny a měly by tvořit 2/3 z doporučeného denního příjmu tuků„Dobré“ tuky jsou většinou rostlinného původu a najdeme je v: kvalitních rostlinných olejích a výrobcích z nich (např. margarínech) ořeších a olejnatých semenech kromě toho také v rybím mase

„Dobré“ tuky prospívají našemu mozku a srdci, pomáhají udržovat správnou hladinu cholesterolu v

krvi a jsou důležité pro vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích, stejně jako pro tvorbu některých hormonů, jsou důležitým zdrojem energie a jedním z nejlepších zdrojů esenciálních mastných kyselin, které si naše tělo nedovede samo vytvořit a musí je proto přijímat s potravou, stejně jako vitaminy. „Špatných“ tuků, ve kterých převažují nasycené mastné kyseliny, bychom měli sníst maximálně 1/3 ze všech tuků za den. Toto množství většinou vyčerpáme konzumací skrytých tuků, viditelným tukům (např. máslu, sádlu apod.) bychom se proto měli vyhýbat. „Špatné“ tuky jsou zejména v potravinách živočišného původu a nejvíce se jich skrývá v: tučném mase a výrobcích z něho plnotučných mléčných výrobcích výrobcích ze ztužených tuků, různých polevách, oplatkách, zákuscích apod. másle, sádle„Špatné“ tuky mají neblahý vliv na zvyšování hladiny cholesterolu v krvi, a tak nepříznivě ovlivňují zdraví našich tepen a srdce, zvyšují také riziko vzniku civilizačních onemocnění, jako je např. obezita, diabetes mellitus II.typu nebo dna.

Jak to s těmi tuky vlastně je? Na jedné straně představují jednu z hlavích živin a v organismu zastávají řadu důležitých funkcí, na druhé straně lékaři upozorňují na jejich nadměrnou spotřebu přispívající k rozvoji obezity či srdečních onemocnění.

Je „dobré“ vědět:

Na pečivo a chléb se hodí:

Do salátu přidáme:

Krém připravíme z:

Na dušení a pečení masa použijeme:

Když už smažíme, smažíme na:

Když fritujeme, použijeme:

Na pečení moučníků a cukroví poslouží:

Na přípravu polevy se hodí:

Nezapomínejte na pestrou vyváženou stravu

a zdravý životní styl.

Aby „dobré“ tuky zůstaly opravdu dobré, měli bychom

vědět, jak s nimi zacházet a pro jaký způsob použití,

tedy jestli na mazání, pečení, vaření či smažení, se

který tuk hodí. Při nesprávném používání, např.

přepalování, můžeme i z „dobrých“ tuků nechtíc

udělat i „špatné“.

margarín

kvalitní rostlinný olej (např. olivový, řepkový) nebo

majonézu

margarínu

rostlinný olej a margarín s obsahem tuku 60 % a

více nebo tekutý margarín

rostlinném oleji vhodném ke smažení nebo tekutém

margarínu s obsahem tuku 85 %

rostlinný olej nebo pokrmový tuk určené na fritování

margarín na pečení nebo rostlinný olej

margarín s obsahem tuku 60 % a více

Autor článku: Petra Zemanováhttp://www.profashion.cz

KONEC

Nadace Taťány Kuchařové – Krása pomoci vznikla v červnu 2008

a naše pomoc směřuje především k cílové skupině seniorů, na

kterou se v minulosti při pomoci druhým, zapomínalo. Z Fondu

seniorů podporujeme organizace a projekty jejichž náplní je

péče o seniory v domácím či ústavním zařízení.

Darované prostředky putují na aktivizační programy pro

seniory, pečovatelské služby a osobní asistenci, nákup vybavení

a kompenzačních pomůcek a dobrovolnické programy.

Aktivizační programy slouží seniorům k neustálému ověřování

vlastních schopností, možností a zájmů. Zabraňují tak stagnaci

a chátrání především duševního stavu člověka. Slouží k rozvoji

nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností.

Podporují jejich sociální začleňování. Kvalitní aktivizační

program je důležitý pro fyzický i duševní stav seniorů, poskytuje

nutnou dávku fyzické činnosti, adekvátní mentální stimulaci a

příležitost pro seznamování – sdílení zejména s vrstevníky a

společenský život. Aktivizační programy mohou pomoci při

hledání cesty ze sociální izolace k aktivnímu začlenění do

společnosti.

Osobní asistence a pečovatelská služba zajišťuje seniorům, kteří

mají problémy se sebeobsluhou z důvodů stáří nebo těžké

nemoci, setrvat v domácím prostředí. Cílem těchto služeb je

zachovat, popřípadě zlepšit podmínky pro kvalitní život seniorů,

omezit nutnost jejich umísťování do ústavní péče, zachovat

pocit vlastní hodnoty a důstojnosti, přispívat k udržení či

zlepšení jejich soběstačnosti, a v neposlední řadě posilovat pocit

potřebnosti. Díky práci osobních asistentů a pečovatelů mohou

senioři důstojně žít v domácím prostředí, pracovat a

plnohodnotně se zapojit do společnosti.

Přispíváme na kompenzační pomůcky seniorům a zdravotnické

vybavení v sociálních a zdravotních zařízeních pro seniory. Pro

udržení dobrého fyzického a psychického stavu je potřeba

pracovat s nejmodernějšími kompenzačními pomůckami, které

pomáhají předcházet nepříznivým vlivům a umožňují seniorům i

v pokročilém věku a při nejrůznějších zdravotních problémech

cítit se lépe.

Cílem dobrovolnických programů je probudit v seniorech, kteří

prožívají poslední období svého života v osamění a žijí v

sociálním vyloučení, zájem o jejich osobu, který povede k

naplnění jejich psychosociálních potřeb. Dobrovolníci jsou často

jediným spojením se světem „tam venku“ a jsou to většinou

lidé, kteří jako jediní o ně projevují osobní zájem. Senioři

mnohdy nemají nikoho, kdo by se jim individuálně věnoval a měl

čas jenom pro ně. Dobrovolníci fungují jako přátelští a empatičtí

společníci, jež se snaží v seniorech probudit zájem o sebe sama.

Číslo účtu: 43-2710620297/0100

www.krasapomoci.cz

© foto

: K

are

l Cudlín

© foto

: N

ikola

Tace

vski

© fo

to: Š

těpánka

Ste

in &

Salim

Iss

a -

Litt

le H

anoi,

Pra

ha 2

008

© fo

to: D

avi

d K

raus

Velmi jednoduchá pomůcka, která je složena pouze ze

dvou pevných popruhů nastavitelné délky a madel

pro ruce či pro nohy. TRX lze zavěsit kamkoliv. Na

konstrukci strojů a hrazd v posilovně, na fotbalovou

branku či na větev v parku nebo dokonce za dveře v

bytě. S TRX můžete provádět nekonečné množství

cviků, kdy velikost odporu určuje úhel těla oproti

závěsnému bodu a tělesná hmotnost.

Po celou dobu

využívání TRX je cvičeno pouze s váhou vlastního těla

a to ve všech třech rovinách pohybu. To je optimální

pro komplexní uplatnění pravidel funkčního tréninku.

Intenzitu lze však také zvýšit či snížit změnou postoje

cvičence oproti závěsnému bodu. Je neuvěřitelné jak

posunutí těla o pouhých pár centimetrů změní

intenzitu prováděného cviku. Každý moment nebo

okamžik po každém opakování lze intenzitu velmi

snadno znovu nastavit. Čím níže jsme pod závěsným

bodem, tím se intenzita zvyšuje a naopak. Nejlepší

intenzita je taková, kde vnímáme, že posledních pár

opakování je prováděno téměř do úplného vyčerpání

svalové síly.

TRX lze využít pro trénink v posilovně nebo

zabalit s sebou na cestu či výlet.

TRX buduje svalovou sílu, rovnováhu, flexibilitu a

aktivuje stabilizační svalstvo po celou dobu cvičení. Je

určen pro cvičence všech fitness úrovní, tedy od

začátečníků až po elitní sportovce.

Osobní trenéři ve fitness klubu ZONE4YOU, kteří

prošli školením instruktorů TRX systému, Roman

Gemrot a Michal Kroupa shodně doporučují: “Díky

TRX můžete vytvořit velmi efektivní trénink i za velmi

krátkou dobu cvičení a pouze s využitím jednoho

druhu nářadí.“

Cvičení na TRX se může zdát jako velmi

snadné. Opak je však pravdou. TRX systém

byl vyvinut americkými speciálními

vojenskými jednotkami, jejichž členové TRX

hojně využívají při tréninku na svých

základnách i mimo ně. TRX procvičí nejen

svalové partie, které jste zvyklí procvičovat,

ale zejména zapojí svaly o kterých jste

doposud nevěděli. Při provádění každého

cviku je maximálně aktivováno stabilizační

svalstvo a jsou zachovány všechna pravidla

funkčního tréninku.

Další informace o aktivitách a fitness tréninku naleznete na: WWW.ZONE4YOU.CZ

KONEC

zde vychovávány určitým systémem zkoušek, přičemž

našimi učiteli a zároveň zkoušejícími jsou planety naší

Sluneční soustavy !

Z tohoto úhlu pohledu výklad horoskopu naznačí to, co

jsme dostali do vínku od našich učitelů ( Bohů či planet )

a také to, co máme v tomto zrození řešit. Jakmile

astrologicky naznačené zkoušky nezvládáme, přichází

dle povahy planet různé " nápovědy " ve formě

psychického či fyzického utrpení, přičemž intenzita

utrpení se postupně zvyšuje. Jakmile pochopíme danou

lekci a navrátíme se na svou cestu, problémy pominou,

avšak v případě, že pořád nechceme chápat, začnou se

naši učitelé řídit heslem :

A zde je náznak, jak by dle mého názoru měly být

chápány lekce jednotlivých učitelů.

1. Co po nás chce Slunce respektive znamení

Lva?Abychom byli velkorysí, srdeční, ušlechtilí, zdravě

sebevědomí a ctižádostiví. Pokud se projeví malá

srdečnost, chlad, odtažitost, ješitnost, pýcha a

přehnané sebevědomí či enormní ctižádost, pak

nastupují nejprve bolesti zad, páteře a píchá nás u

srdce. Pakliže neporozumíme této nápovědě, tak se

bolesti zintenzivňují a v konečném důsledku posléze

nastupují vážnější nemoci popřípadě i úrazy ve

zmiňovaných partiích těla.

Jelikož se astrologií zabývám více než čtvrt století a to

jak teoreticky tak zejména prakticky, měl jsem

možnost pozorovat tisíce lidských osudů a hledat

jejich odraz za pomoci astrologických technik při

vyhodnocování nejrůznějších typů horoskopů. Po čase

jsem bohužel zjistil, že pro většinu lidí platí toto :

pokud jde v jejich životech vše „normálně“, tak se

chovají jako zdravá zvířata – jedí, pijí, vyměšují a příliš

nepřemýšlí o podstatě svého bytí. Přičemž na své

životní pouti mnohdy eticky selhávají, aby si zajistili

dostatek smyslových požitků. Po delší či kratší době od

etického selhání ( podle konstelací ) pak přichází

problémy nejprve psychického a poté fyzického rázu.

Mnohé životy mi pak připadají téměř jako přes

„kopírák“ - selhání v partnerství, v práci, v postoji k

majetku, v komunikaci s okolím atd. vedlo k

podobným onemocněním. Lidé pak bohužel mylně

vyhodnotí svou situaci a snaží se nemoci co nejrychleji

zbavit namísto toho, aby pochopili význam jejího

poselství. Podle mého názoru by se lidé měli v situaci,

kdy nemoc přichází ( pokud není akutní ), měli zastavit

a zamyslet se nad sebou samým, nehledat příčinu v

druhých, v náhodě, v nevhodné stravě či poškozeném

životním prostředí. Náš stvořitel nám pouze nastavuje

zrcadlo – to, co jsme činili druhým ( v této či v

minulých inkarnacích ), je nyní činěno nám a my

hledáme chybu všude jinde jen ne tam, kde bychom ji

hledat měli – sami v sobě ! Lékař či léčitel, který předá

pacientovi lék a nehledá spolu s pacientem kořeny

nemoci, které tkví v chybném modelu chování, pouze

potlačí symptom a dané kvantum potíží se vyvalí jindy

a jinde. Stejně tak astrolog, který svému klientovi

řekne : vidím konstelace tyto a tyto, znamená to tyto a

tyto nemoci, sice nemusí být daleko od pravdy,

nicméně klientovi příliš nepomůže. Z tohoto pohledu

je astrologie pouze nástrojem diagnostickým a má li

být terapeutickou metodou, pak by podle mého soudu

měla spojit své síly s etikoterapií. Po dlouholetém

pozorování lidských životů jsem dospěl k názoru, že

tato Zeměkoule je „polétavou“ vesmírnou školou, na

kterou dělají „výsadek“ lidské duše v určitém druhu

„skafandru“, který nazýváme tělem. A naše

nesmrtelné duše spojené se smrtelnými těly jsou

zde vychovávány určitým systémem zkoušek, přičemž

našimi učiteli a zároveň zkoušejícími jsou planety naší

Sluneční soustavy !

Z tohoto úhlu pohledu výklad horoskopu naznačí to, co

jsme dostali do vínku od našich učitelů ( Bohů či planet )

a také to, co máme v tomto zrození řešit. Jakmile

astrologicky naznačené zkoušky nezvládáme, přichází

dle povahy planet různé " nápovědy " ve formě

psychického či fyzického utrpení, přičemž intenzita

utrpení se postupně zvyšuje. Jakmile pochopíme danou

lekci a navrátíme se na svou cestu, problémy pominou,

avšak v případě, že pořád nechceme chápat, začnou se

naši učitelé řídit heslem :

A zde je náznak, jak by dle mého názoru měly být

chápány lekce jednotlivých učitelů.

1. Co po nás chce Slunce respektive znamení

Lva?Abychom byli velkorysí, srdeční, ušlechtilí, zdravě

sebevědomí a ctižádostiví. Pokud se projeví malá

srdečnost, chlad, odtažitost, ješitnost, pýcha a

přehnané sebevědomí či enormní ctižádost, pak

nastupují nejprve bolesti zad, páteře a píchá nás u

srdce. Pakliže neporozumíme této nápovědě, tak se

bolesti zintenzivňují a v konečném důsledku posléze

nastupují vážnější nemoci popřípadě i úrazy ve

zmiňovaných partiích těla.

Jelikož se astrologií zabývám více než čtvrt století a to

jak teoreticky tak zejména prakticky, měl jsem

možnost pozorovat tisíce lidských osudů a hledat

jejich odraz za pomoci astrologických technik při

vyhodnocování nejrůznějších typů horoskopů. Po čase

jsem bohužel zjistil, že pro většinu lidí platí toto :

pokud jde v jejich životech vše „normálně“, tak se

chovají jako zdravá zvířata – jedí, pijí, vyměšují a příliš

nepřemýšlí o podstatě svého bytí. Přičemž na své

životní pouti mnohdy eticky selhávají, aby si zajistili

dostatek smyslových požitků. Po delší či kratší době od

etického selhání ( podle konstelací ) pak přichází

problémy nejprve psychického a poté fyzického rázu.

Mnohé životy mi pak připadají téměř jako přes

„kopírák“ - selhání v partnerství, v práci, v postoji k

majetku, v komunikaci s okolím atd. vedlo k

podobným onemocněním. Lidé pak bohužel mylně

vyhodnotí svou situaci a snaží se nemoci co nejrychleji

zbavit namísto toho, aby pochopili význam jejího

poselství. Podle mého názoru by se lidé měli v situaci,

kdy nemoc přichází ( pokud není akutní ), měli zastavit

a zamyslet se nad sebou samým, nehledat příčinu v

druhých, v náhodě, v nevhodné stravě či poškozeném

životním prostředí. Náš stvořitel nám pouze nastavuje

zrcadlo – to, co jsme činili druhým ( v této či v

minulých inkarnacích ), je nyní činěno nám a my

hledáme chybu všude jinde jen ne tam, kde bychom ji

hledat měli – sami v sobě ! Lékař či léčitel, který předá

pacientovi lék a nehledá spolu s pacientem kořeny

nemoci, které tkví v chybném modelu chování, pouze

potlačí symptom a dané kvantum potíží se vyvalí jindy

a jinde. Stejně tak astrolog, který svému klientovi

řekne : vidím konstelace tyto a tyto, znamená to tyto a

tyto nemoci, sice nemusí být daleko od pravdy,

nicméně klientovi příliš nepomůže. Z tohoto pohledu

je astrologie pouze nástrojem diagnostickým a má li

být terapeutickou metodou, pak by podle mého soudu

měla spojit své síly s etikoterapií. Po dlouholetém

pozorování lidských životů jsem dospěl k názoru, že

tato Zeměkoule je „polétavou“ vesmírnou školou, na

kterou dělají „výsadek“ lidské duše v určitém druhu

„skafandru“, který nazýváme tělem. A naše

nesmrtelné duše spojené se smrtelnými těly jsou

6. Co po nás chce Jupiter respektive znamení

Střelce?Abychom byli spravedliví, žoviální, upřímní a

optimisticky naladění. Pokud jsme však upřímní až

zdrcujícím způsobem, pokud fanaticky prosazujeme

pouze své názory a postoje, pak můžeme čekat vážné

komplikace se svými kyčelními klouby a třísly.

7. Co po nás chce Saturn respektive znamení

Kozoroha ?Abychom byli přesní, dochvilní, houževnatí, vytrvalí a

skromní. Pokud však jsme chladní, bezcitní, příliš

ctižádostiví a tvrdí ke svým bližním, tak se budeme v

životě setkávat se situacemi, kdy nás budou trápit

klouby ( zejména kolenní ) a kůže. Můžeme se

setkávat s vleklými obtížně řešitelnými problémy

psychickými i fyzickými.

8. Co po nás chce Uran respektive znamení

Vodnáře ?Abychom hledali nová a výjimečná řešení problémů,

které máme v tomto zrození řešit. Neměli bychom

názorově ustrnout a naučit se využívat i novinek vědy

a techniky. Jakmile si však myslíme, že víme všechno

nejlépe a že jsme neomylní, pak přichází oběhové

potíže, záněty žilního systému, problémy s

achilovkami a kolísavý krevní tlak.

9. Co po nás chce Neptun respektive znamení

Ryb?Abychom byli soucitní, vlídní, obětaví a vnímaví pro

nadsmyslové záležitosti, abychom dokázali i snít o

ideálech. Jakmile jsme však chaotičtí, nespolehliví,

příliš fabulující a žijící ve světě iluzí, pak obvykle

přichází závislosti na látkách ovlivňujících vědomí,

dluhy a velká nepraktičnost neumožňující nám vést

spořádaný život. Ve fyzické sféře můžeme očekávat

vleklé nemoci, které pozvolna přijdou a pozvolna

odejdou, zlobit bude zejména oblast chodidel.

10. Co po nás chce Pluto respektive znamení

Štíra?Abychom byli věrní, loajální, houževnatí a hloubaví,

rozumně zacházející se svým sex-appealem . Pokud

jsme však posedlí sexem, žárliví a mstiví, pak

pravidelně přichází vážné nemoci pohlavních orgánů,

močových cest a konečníku. Cítíme se neustále

unavení a máme oslabenou imunitu, špatně

regenerujeme.

Věřím, že duchovně a eticky vyspělí čtenáři

Regenerace tento článek přijmou vlídně a zamyslí se

nad ním. Vždyť staré dobré heslo „ S poctivostí nejdál

dojdeš“ v dnešním světě zní mnohým směšně...Ale

pak ti mnozí nechápou, proč jsou nemocní...

Zároveň chci podotknout, že by tento text měl být

chápán pouze jako jednoduchý úvod do této složité

problematiky, které s kolegou Zdeňkem Bohuslavem v

naší Škole klasické astrologie věnujeme mnoho hodin.

2. Co po nás chce Luna respektive znamení

Raka ?Abychom byli citliví na problémy druhých, abychom se

láskyplně starali o své bližní, o příbuzné a o

potomstvo, abychom se naučili je přijmout takové jací

jsou. Pokud jsme chladní, nevlídní, lakomí, neumíme

dávat druhým lásku a cit, pak mohou u nás nastoupit

problémy psychického rázu, jako je např. náladovost,

rozmary, zvláštní duševní stavy. Pravděpodobné jsou

pak i komplikace s činností žaludku a problémy se

zažíváním.

3A. Co po nás chce Merkur respektive

znamení Blíženců?Abychom se dokázali přizpůsobit změněným

podmínkám, abychom se pružně učili novým věcem a

uvolněně komunikovali se svým okolím. Pokud jsme

líní studovat a nechceme si vyměňovat názory s

okolím, pak se mohou projevit problémy s průduškami

a plícemi, můžeme být nestálí, těkaví, nespolehliví a

neklidní. Vyloučit pak nemůžeme ani úrazy končetin,

následované sníženou pohyblivostí.

3B. Co po nás chce Merkur respektive

znamení Panny?Abychom byli přesní, pracovití, činorodí a ochotní

pomáhat druhým. Jakmile jsme pohodlní, příliš kritičtí

a nervózně argumentující, tak se mou u nás objevit

potíže se střevním traktem ( špatně oddělujeme zrno

od plev, jsme vybíraví ) a také s činností nervové

soustavy.

4A. Co po nás chce Venuše respektive

znamení Býka?Abychom se uměli postavit pevně nohama na zem a

zabezpečili potřeby své i naší rodiny. Solidnost,

praktičnost a spolehlivost to jsou požadavky tohoto

pevného znamení. Pokud jsme však příliš smyslní,

požitkářští a myslící pouze na sebe, pak mohou

nastoupit problémy s nadváhou, bolesti krku a krční

páteře.

4B. Co po nás chce Venuše respektive

znamení Vah?Abychom vnímali krásu, hledali a nalézali rovnováhu

mezi protiklady, uměli vyvažovat impulsy okolí a

abychom konflikty spíše urovnávali než vyvolávali.

Pokud jsme však přelétaví, citově nestálí a neschopni

udržet fungující vztah po delší dobu pak mohou nastat

vážné problémy v oblasti ledvin, u žen tak budou

zlobit vaječníky.

5. Co po nás chce Mars respektive znamení

Berana?Abychom byli odvážní, podnikaví, činorodí a

uplatňovali ve svém životě nové myšlenky, nápady a

techniky. Pokud jsme však agresivní, tvrdohlaví a

příliš vnucující okolí svou vůli, pak můžeme očekávat

úporné bolesti hlavy či zubů a nejsou vyloučeny ani

zranění v oblasti hlavy a problémy se zrakem.

2. Co po nás chce Luna respektive znamení

Raka ?Abychom byli citliví na problémy druhých, abychom se

láskyplně starali o své bližní, o příbuzné a o

potomstvo, abychom se naučili je přijmout takové jací

jsou. Pokud jsme chladní, nevlídní, lakomí, neumíme

dávat druhým lásku a cit, pak mohou u nás nastoupit

problémy psychického rázu, jako je např. náladovost,

rozmary, zvláštní duševní stavy. Pravděpodobné jsou

pak i komplikace s činností žaludku a problémy se

zažíváním.

3A. Co po nás chce Merkur respektive

znamení Blíženců?Abychom se dokázali přizpůsobit změněným

podmínkám, abychom se pružně učili novým věcem a

uvolněně komunikovali se svým okolím. Pokud jsme

líní studovat a nechceme si vyměňovat názory s

okolím, pak se mohou projevit problémy s průduškami

a plícemi, můžeme být nestálí, těkaví, nespolehliví a

neklidní. Vyloučit pak nemůžeme ani úrazy končetin,

následované sníženou pohyblivostí.

3B. Co po nás chce Merkur respektive

znamení Panny?Abychom byli přesní, pracovití, činorodí a ochotní

pomáhat druhým. Jakmile jsme pohodlní, příliš kritičtí

a nervózně argumentující, tak se mou u nás objevit

potíže se střevním traktem ( špatně oddělujeme zrno

od plev, jsme vybíraví ) a také s činností nervové

soustavy.

4A. Co po nás chce Venuše respektive

znamení Býka?Abychom se uměli postavit pevně nohama na zem a

zabezpečili potřeby své i naší rodiny. Solidnost,

praktičnost a spolehlivost to jsou požadavky tohoto

pevného znamení. Pokud jsme však příliš smyslní,

požitkářští a myslící pouze na sebe, pak mohou

nastoupit problémy s nadváhou, bolesti krku a krční

páteře.

4B. Co po nás chce Venuše respektive

znamení Vah?Abychom vnímali krásu, hledali a nalézali rovnováhu

mezi protiklady, uměli vyvažovat impulsy okolí a

abychom konflikty spíše urovnávali než vyvolávali.

Pokud jsme však přelétaví, citově nestálí a neschopni

udržet fungující vztah po delší dobu pak mohou nastat

vážné problémy v oblasti ledvin, u žen tak budou

zlobit vaječníky.

5. Co po nás chce Mars respektive znamení

Berana?Abychom byli odvážní, podnikaví, činorodí a

uplatňovali ve svém životě nové myšlenky, nápady a

techniky. Pokud jsme však agresivní, tvrdohlaví a

příliš vnucující okolí svou vůli, pak můžeme očekávat

úporné bolesti hlavy či zubů a nejsou vyloučeny ani

zranění v oblasti hlavy a problémy se zrakem.

6. Co po nás chce Jupiter respektive znamení

Střelce?Abychom byli spravedliví, žoviální, upřímní a

optimisticky naladění. Pokud jsme však upřímní až

zdrcujícím způsobem, pokud fanaticky prosazujeme

pouze své názory a postoje, pak můžeme čekat vážné

komplikace se svými kyčelními klouby a třísly.

7. Co po nás chce Saturn respektive znamení

Kozoroha ?Abychom byli přesní, dochvilní, houževnatí, vytrvalí a

skromní. Pokud však jsme chladní, bezcitní, příliš

ctižádostiví a tvrdí ke svým bližním, tak se budeme v

životě setkávat se situacemi, kdy nás budou trápit

klouby ( zejména kolenní ) a kůže. Můžeme se

setkávat s vleklými obtížně řešitelnými problémy

psychickými i fyzickými.

8. Co po nás chce Uran respektive znamení

Vodnáře ?Abychom hledali nová a výjimečná řešení problémů,

které máme v tomto zrození řešit. Neměli bychom

názorově ustrnout a naučit se využívat i novinek vědy

a techniky. Jakmile si však myslíme, že víme všechno

nejlépe a že jsme neomylní, pak přichází oběhové

potíže, záněty žilního systému, problémy s

achilovkami a kolísavý krevní tlak.

9. Co po nás chce Neptun respektive znamení

Ryb?Abychom byli soucitní, vlídní, obětaví a vnímaví pro

nadsmyslové záležitosti, abychom dokázali i snít o

ideálech. Jakmile jsme však chaotičtí, nespolehliví,

příliš fabulující a žijící ve světě iluzí, pak obvykle

přichází závislosti na látkách ovlivňujících vědomí,

dluhy a velká nepraktičnost neumožňující nám vést

spořádaný život. Ve fyzické sféře můžeme očekávat

vleklé nemoci, které pozvolna přijdou a pozvolna

odejdou, zlobit bude zejména oblast chodidel.

10. Co po nás chce Pluto respektive znamení

Štíra?Abychom byli věrní, loajální, houževnatí a hloubaví,

rozumně zacházející se svým sex-appealem . Pokud

jsme však posedlí sexem, žárliví a mstiví, pak

pravidelně přichází vážné nemoci pohlavních orgánů,

močových cest a konečníku. Cítíme se neustále

unavení a máme oslabenou imunitu, špatně

regenerujeme.

Věřím, že duchovně a eticky vyspělí čtenáři

Regenerace tento článek přijmou vlídně a zamyslí se

nad ním. Vždyť staré dobré heslo „ S poctivostí nejdál

dojdeš“ v dnešním světě zní mnohým směšně...Ale

pak ti mnozí nechápou, proč jsou nemocní...

Zároveň chci podotknout, že by tento text měl být

chápán pouze jako jednoduchý úvod do této složité

problematiky, které s kolegou Zdeňkem Bohuslavem v

naší Škole klasické astrologie věnujeme mnoho hodin.

Autor článku: Richard Stříbrný, www.stribrny.cz

KONEC

Brno navigátor

Internetový navigátor prezentující špičkové brněnské provozy

Už víte kam v Brně... tak si to užijte!

TopTep.cz…vytvořen jen pro Vás.

TopTep.cz – to nejlepší co tepe Brnem

www.toptep.cz