PŘÍRUČKAPROPŘÍPRAVUTISKOVÝCHDATBEZCHYB

Pro archovou montáž přijímáme data ve formátu PDF, jiné formáty jako například JPG, CDR, EPS nebo

INDD nejsou naším systémem zpracování dat podporovány.

Kompozitní PDF vyhovující specifikacím PDF/X–4, PDF/X–3, nebo PDF/X–1a. Profil výstupního záměru nastavte tak, aby odpovídal určeným tiskovým podmínkám: ISOcoated_v2 pro lesklý, nebo matný natíraný papír PSO_Uncoated_ISO12647_eci pro nenatíraný bílý ofsetový papír PSO_LWC_Improved_eci.icc pro LWC papíry Uvedené profily jsou ke stažení na www.eci.org

Tyto specifikace nejsou povinné, ale doporučené pro splnění nejvyšší kvality.

ZAČÍNÁME S PDF

Příručka od negrafika pro negrafiky i grafiky.

Tato příručka slouží pro co nejsnadnější pochopení základních požadavků pro přípravu tiskových dat

a případné vyvarování se chyb. Ukážeme a co nejjednodušeji (laicky) si vysvětlíme v příkladech několik

nejčastějších chyb a problémů, které se můžou v datech vyskytnout.

Ukázka několika rozdílných fontů (druhů písma).

Posílání dat Je několik způsobů, jak poslat data k nám do HRG: 1. přes ONE DRIVE (není limit na velikost dat) - o zřízení přístupu na náš ONE DRIVE zažádejte obchodního zástupce - nebo poslat přístupové údaje na váš server 2. přes webové úložiště - www.uschovna.cz, www.wetransfer.com nebo DropBox a podobné – často používaná služba uloz.to není vhodná na posílání tiskových dat 3. jako příloha e-mailu (max. velikost 12MB) 4. zaslat nám CD, DVD nebo Flashdisk

Při exportování, ukládání souboru do PDF je potřeba nastavit, aby byly v souboru vloženy všechny fonty (font je v překladu druh, typ písma). Pokud nebudou v pdf vloženy všechny fonty, data nepůjdou dále zpracovat. Toto nemusíme řešit, pokud je text převedený do křivek, nebo do bitmapy, to ale nemusí být vždy nejlepší řešení (viz kapitola ROZLIŠENÍ).

U většího počtu souborů, je potřeba soubory zkomprimovat do jednoho souboru (zip, rar, 7z). Pro lepší orientaci je vhodné jména souborů pojmenovávat podle názvu zakázky v objednávce. Pozor na velikost dat, pokud máme například data na brožuru 20 stran a o velikosti 2GB, nebo plakát o velikosti 500MB, je potřeba při vytváření PDF nastavit JPGE nebo ZIP kompresi. Data bez komprese sice bývají ve vyšší kvalitě, ale na finálním výtisku rozdíl nepoznáme a jenom se tak zbytečně zvětšuje velikost dat.

OŘEZ, SPADY A DALŠÍ

Ukázka správně připraveného PDF, spady a ořezové značky jsou 3mm od ořezu.

Nastavený ořez (trimboxy) a ořezové značky je nutné nastavit správně.

Rámeček řezání (tmavě modré linky) je nastaven správně a sedí s ořezovými značkami. Pro ukázku rámeček spadávky (světle modré linky) je 3 mm od ořezu.

Stránky by měly mít spadávku 3 mm a správně definovaný ořez (trimbox). To znamená, že pokud je grafika do kraje formátu, měla by pokračovat ještě 3 mm přes okraj (za ořez). Pro příklad, když máme ořez 90x50mm, grafika bude 96x56mm. Spady se dávají z důvodu nepřesnosti řezání, papír se během tisku a po tisku může různě smršťovat, nebo rozpínat, při ořezávání barevné zakázky s nulovými spady je pravděpodobné, že nám na některé z ořezaných stran vznikne bílá linka.

Ukázka špatně nastaveného rámečku řezání, ořez je sice správně nastavený 90x50mm,

Nulové spady, po oříznutí zakázky na řezačce může zůstat z některé strany bílá linka.

Špatné spady v jiné barvě než je obrázek, výsledek je podobný jako u nulového spadu.

ale na první pohled je vidět, že nesedí s ořezovými značkami.

Špatně nastavený ořez, nulové spady, špatné spady, tiskové značky do ořezu a texty v ořezu jsou jedny z nejčastějších chyb, které se v datech vyskytují.

Nahoře je text nebezpečně blízko ořezu, po stranách je za ořezem a ve finále by se odřízlo písmeno T, www adresa dole a logo by se také z části odřízlo.

Ořezové značky jsou těsně u ořezu, stejně tak škála nahoře a popisek dole,

po ořezání zakázky můžou částečně zůstat na finálním produktu, po stranách jsou pak vidět soutiskové značky, které z poloviny zasahují do čistého formátu.

Soutiskové značky, škály a podobné značky nejsou v datech potřeba, při vyřazení na arch si barevnou škálu a soutiskové značky vkládáme vlastní, odpovídající naším potřebám, proto je lepší je do dat nevkládat, aby pak nenastal některý z výše uvedených problémů.

PŘETISKY

V aplikaci ADOBE ACROBAT, kterou používáme při kontrole dat, je důležité mít zapnutou simulaci přetisků v nastavení programu nebo v okně Náhled výstupů, jinak se nám přetisky nebudou zobrazovat správně.

Při zpracování dat respektujeme nastavení přetisků v PDF, to znamená, že ne vždy při kontrole dat můžeme s určitostí říct, že je přetisk nastavený špatně, nebo je to záměr autora. Raději si ukážeme rozdíl mezi zapnutým a vypnutým přetiskem na několika obrázcích.

Zapnuté přetisky

Vlevo je znázorněn zvlášť plát pro žlutou podkladovou barvu a vpravo plát s textem v modré barvě se zapnutým přetiskem.

Na tomto obrázku si představte boční průřez dat, vrchní objekt je modrý text se zapnutým přetiskem, spodní objekt je žlutý

podklad, modrý text žlutou překryje.

Pokud máme v datech modrý objekt (text) dole a žlutý objekt je vložen nad něj, musí být pro stejný výsledek zapnutý přetisk

u žluté barvy.

V případě, že máme černou plochu a bílý text se zapnutým přetiskem, text nebude přes černou vidět,nevytiskne se.

Zde je ukázka konečného výsledku, tím, že se obě barvy navzájem překryjí, se barevně doslova smíchají (barva je průhledná, transparentní), a proto nám v tomto případě vznikne zelený text.

POZOR: pokud nemáte zapnuté zobrazení simulace přetisků, budou se přetisky zobrazovat jako vypnuté.

Používá se hlavně pro raznice, ražby, parciální laky a podobné separace, které jsou v datech potřeba, ale nebudou se tisknout.

Vypnuté přetisky

Vlevo je znázorněn zvlášť plát pro žlutou podkladovou barvu a vpravo plát s textem v modré barvě s vypnutým přetiskem.

Na první pohled je vidět, že je žlutá plocha pod modrým textem vybraná.

Boční průřez, nahoře modrý text s vypnutým přetiskem, dole žlutý podklad vybraný pod textem, ve výsledku se vrstvy nepřekryjí, ale doslova do sebe zapadnou. V případě, že by se v datech žlutá vrstva vložila nad modrou, text by logicky

překryla a ten by zmizel, proto musí byt text navrchu.

Ve výsledku text zůstane modrý a vrstvy se navzájem neovlivní.

Vlevo je příklad špatně připravených dat s raznicí s vypnutým přetiskem, na první pohled vypadá vše v pořádku, ale vpravo je

výsledek při tisku, pod raznicí zůstala linka, což je špatně.

Hlavně pozor, pokud bude v datech například raznice s vypnutým přetiskem, v grafice pod ní zůstane bílá linka, netisknoucí separace musí mít vždy přetisky zapnuté, více v kapitole VÍCEBAREVNÁ DATA.

Metalické barvy

Vypnuté přetisky

Vlevo je ukázka zlaté plochy s černým textem a vpravo je zlatý text na černé ploše, plocha pod textem je v obou případech

vybraná (text má vypnutý přetisk) a ve výsledku se nám barevně nic nezmění.

Zapnuté přetisky

Zde je ukázka stejných textů, ale se zapnutými přetisky, z levé ukázky je patrné, že krycí zlatá barva nám text překryje a ten se nám takřka úplně ztratí. V pravé ukázce nám zlatý text černou plochu přetiskne, ve výsledku to může být na rozdíl od levé

ukázky použitelné, jen barevnost textu se nám trochu změní.

Pokud chceme tisknout metalické barvy, nejběžněji jsou to stříbrné a zlaté, musí být v datech správně nastavené přetisky. Metalické barvy se na tiskovém stroji z 99% tisknou jako poslední barva a v případě, že máme například černý text na zlaté ploše, nebo zlatý text na černé ploše, musí být přetisk textu vypnutý, protože tyto barvy jsou krycí.

Takže z ukázek je jasné, že je lepší mít přetisky vypnuté, samozřejmě můžou být vyjímky, například nějaké metalické efekty v obrázcích.

ROZLIŠENÍ - PPI, DPI a LPI

Z ukázky je patrné, že čím větší PPI, tím větší rozlišení a více obrazových bodů.

Vlevo je ukazka tiskových dat, uprostřed je zvětšený výřez a napravo je pak zvětšený výřez převedený na tiskový rastr.

První dva měříme v PPI a třetí pro změnu v LPI.

Další ukázka tiskového rastru, vlevo je přechod od nejsvětlejší po nejtmavší odstín tak, jak je v datech, a vpravo je pak náhled

stejného přechodu v tiskovém rastru, kterým se bude tisknout.

Nejdříve trocha nudné teorie. PPI (Pixels per inch) pixel na palec, jeden palec je 2,54cm, používá se pro rozlišení v datech, to nás zajímá nejvíce. DPI (Dots per inch) znamená počet bodů na palec, používá se třeba pro rozlišení výstupního zařízení, například inkoustové tiskárny.

LPI (Lines Per Inch) je počet linek tiskových bodů na palec, používá se pro hodnoty rozlišení tiskového (autotypického) rastru. Zjednodušeně to znamená, čím menší je LPI, tím větší je tiskový bod, čím větší tiskový bod, tím menší rozlišení tisku.

Na této tabulce jsou uvedeny doporučené hodnoty

Zde je ukázka rozdílu mezi vektorem a bitmapou, bitmapy jsou záměrně v nižší kvalitě, aby byl lépe vidět rozdíl.

První zleva je logo ve vektorech, druhé je převedené na bitmapu, třetí je text a čtvrtý text převedený na bitmapu.

.

PÉROVKY A POLOTÓNOVÉ OBRÁZKY Pérovky jsou zjednodušeně obrázky, které jsou ve 100% sytosti barvy bez odstínů šedi, na rozdíl od běžných polotónových obrázků se nepřevádějí na tiskový rastr, zůstávají ve 100%.

Zde jsou ukázky různých pérovek.

Přepočítat PPI na LPI je trošku složitější, standardně používáme rastr o hodnotě 200LPI, pro něj jsou nejvhodnější obrázky v rozlišení 300 až 360ppi, vyšší hodnota ppi se u nich v tisku neprojeví, jenom se tím zbytečně zvýší objem dat.

Mnohem běžnější jsou polotónové obrázky, to jsou obrázky obsahující škálu sytosti barev od 0% do 100%, nejčastěji jsou to fotografie.

BITMAPY A VECTORY Bitmapové obrázky, nebo také rastrové obrázky (zjednodušeně bitmapy) jsou složeny z jednotlivých pixelů (bodů) srovnaných do mřížky (jsou to fotografie, naskenované obrázky), vektorové obrázky jsou složeny ze základních, přesně definovaných útvarů, jako jsou body, přímky, křivky a mnohoúhelníky. Zjednodušeně platí, že vektory (na rozdíl od bitmap) můžeme zvětšovat a zmenšovat bez ztráty kvality, takže u nich rozlišení řešit vůbec nemusíme, jsou většinou také méně paměťově náročné než bitmapy. Pozor na příliš složité vektorové obrazce, při překročení určité hranice začne být vektorová grafika náročnější na operační paměť a procesor.

Zde jsou ještě 4,6x zvětšené výřezy z obrázku výše, při zvětšení jsou rozdíly vidět mnohem lépe.

Zde jsou opět 4,6x zvětšené výřezy z vrchní ukázky, tentokrát převedené na tiskový rastr (200lpi). Něco podobného uvidíme, když se na vytištěný arch podíváme lupou, nebo mikroskopem.

Ukázka 1:1 různých rozlišení, zleva doprava 300, 150, 100, a 50ppi. Mezi 300 a 150ppi na monitoru není skoro žádný rozdíl, ani při tisku nemusí být rozdíl na první pohled viditelný, při bližším porovnání ale bude vidět. U rozlišení pod 150ppi začínají

být data neostrá, nejvíce je to vidět na textu, u nízkých rozlišení se stává nečitelný.

No a konečně se dostáváme k tomu hlavnímu, rozlišení obrázků (bitmap). Ideální rozlišení pro tisk je 300ppi, za minimální hranici považujeme 150ppi, pod ní může být nízká kvalita vidět pouhým okem. Neznamená to, že by třeba obrázek s 10ppi nešel vytisknout, jenom se pak nemůžeme divit nad výsledkem.

Každý obrázek je samozřejmě jiný, takže se nižší/vyšší kvalita neprojeví pokaždé stejně. Můžeme mít třeba světlý podkladový obrázek pod textem s rozlišením 50ppi a nikdo si ničeho na první pohled nevšimne, pro změnu vedle toho dáme třeba drobný text převedený na bitmapu s rozlišením 100ppi a nikdo ho pak nepřečte.

VÍCEBAREVNÁ DATA

Barevný prostor CMYK – úplně napravo je ukázka míchání barev.

Barevný prostor RGB - napravo je vidět, že míchání barev funguje takřka obráceně než u CMYKu.

Ukázka barevné fotografie ve CMYKu s textem ve zlaté barvě PANTONE 872 C, monitor nám zobrazí RGB, CMYK ani PANTONE

barvy zobrazit neumí, pouze je simuluje, proto na monitoru na pohled nikdy nepoznáme, jestli je text ve zlaté barvě, nebo převedený na CMYK, v obou případech se obraz zobrazí v RGB a my obě varianty uvidíme na monitoru stejně nebo podobně.

Pro zjištění barevnosti musíme použít náhled barevných výstupů.

Základní barvy pro barevný tisk (třeba fotografii) je CMYK, Cyan-modrá, Magenta-purpurová, Yellow-žlutá a Key-černá.

Na monitoru uvidíme barvy v barevném prostoru RGB, Red-červená, Green-zelená a Blue-modrá, zjednodušeně jsou to barvy světla.

Se CMYKem, nebo samostatně můžeme tisknout i přímé barvy (např. Pantone barvy), takže když budeme chtít vytisknout třeba barevnou fotografii s nápisem ve zlaté přímé barvě, data musí být pětibarevná, čtyři barvy pro cmyk a pátá pro zlatý nadpis.

BARVY PRO ZUŠLECHTĚNÍ A DOKONČUJÍCÍ ZPRACOVÁNÍ

Jsou to barvy pro laky, raznice a ražby. V datech musí být v přímé barvě, nesmí být v barvě, kterou zároveň tiskneme, pokud by jsme například měli zakázku tištěnou CMYKem a v datech by byla například raznice ve CMYKu, tak se nám barevně vytisknou a to samozřejmě není dobré. Dále musí být připraveny jako vektory, bitmapy nebudou zpracovány. Neměli by obsahovat polotóny, vše od 40% nahoru bude při zpracování automaticky převedeno na plnou 100% plochu, vše pod 40% bude převedeno na prázdnou 0% plochu. Vždy musí mít zapnuté přetisky.

LAKY V případě, že bude na zakázce parciální lak (tiskový, disperzní a UV lak), parciální znamená, že bude lakovaná jen část, třeba loga, texty a obrázky, musí být lak vložený jako další přímá barva v datech pojmenovaná jako lak, u nás používáme označení LAK - UV, LAK - TISKOVY, LAK - DISPERZNI a pro lak na Digitálním tiskovém stroji CLEAR. Celoplošný lak v datech není potřeba.

Ukázka dat s UV lakem. Na prvním obrázku zleva je ukázka dat bez parciálního UV-laku, na druhém obrázku je náhled samotného parciálního UV-laku znázorňeného zeleně s vynecháním plochy přes obrázek, na třetím obrázku je ukázka

správně připravených dat, obrázek byl překryt vrstvou v 0% pojmenované LAK - UV.

Ukázky špatně připravených dat na lak, většina případů nastává, pokud jsou data na parciální lak připraveny zvlášť a jsme nuceni je slučovat s tiskovými daty. Na prvním ukázce z leva je sice obrázek překrytý plochou v 0% barvy, ale je v jiné barvě než je požita pro lak, proto bude ignorována a stránka se zalakuje celá, na druhé ukázce je obrázek překrytý vrstvou v 0%, ale s vypnutým přetiskem, který nám překryje obrázek v tisku a na poslední ukázce byl překryt 0% CMYKem který bude na

laku ignorován a navíc nám schová obrázek v tisku. Způsobů, jak špatně připravit data na parciální lak je nepočítaně, ale to by bylo na celou další brožuru.

+ =

RAZNICE a RAŽBA Další případ, kdy potřebujeme mít v datech další barvu je například u zakázek s výsekem, ražbou. Vše může být v zakázce najednou, proto je v datech potřeba jednotlivé procesy rozlišit dalšími barvami, ideálně pojmenovanými RAZBA – RELIEF, RAZBA - FOLIE, BIG a pro výsek RAZNICE. A zase pozor, vždy zapnuté přetisky. Jinak je to u dat určených pro Digitální tisk, kde nesmí byt v datech žádná barva, která se nebude tisknou, takže například RAZNICE nebo LAK - UV musí být v uložen samostatném PDF.

Ukázka různých druhů raznic.

Typ Název barvy v datech

Raznice RAZNICE

Big BIG

Reliéfní ražba/slepotisk RAZBA - RELIEF

Ražba s fólií/horká ražba RAZBA - FOLIE

UV lak LAK - UV

Disperzní lak LAK - DISPERZNI

Tiskový lak/drip-off LAK - TISKOVY

Lak na digitálním tiskovém stroji CLEAR

Tabulka s názvy barev, aby vše správně fungovalo, musí být názvy v datech napsány přesně dle tabulky, musí být dodrženy

velká písmena a mezery před a za pomlčkou.

Nejčastější chybou bývá, že jsou například parciální lak, nebo raznice připraveny samostatně jako další strana nebo samostatné PDF, vždy musí být v jednom dokumentu jako další barva na společné straně PDF s tiskem, ve výsledku můžeme mít pro zakázku tištěnou jen pěti barvami, třeba osmibarevná data. Nejhorší variantou jsou data například na krabičku bez vložené raznice, bez nastaveného ořezu, bez ořezových značek a navíc vložena v dokumentu mimo střed, s takovými daty se nedá pracovat.

Ukázka dat na desky bez ořezu, bez raznice a bez ořezových značek, z takovýchto dat není poznat, jak mají být správně

napasována na tiskový arch a jak má být napasován následně výsek.

Tisk v PANTONE 485 C.

Samotný tisk ve CMYKu.

Na této první ukázce ze seréééééé ie jsou správně připravená data na desky s tiskem ve CMYKu a PANTONE 485 C, s parciálním UV lakem, s raznicí a bigem pro výsek a ražbou. Ve výsledku je to devítibarevné PDF, na první pohled to vypadá dost

nepřehledně, proto si ještě ukážeme v dalších ukázkách jednotlivé části zvlášť.

Raznice s bigem. Pro výsek používáme červenou barvu pojmenovanou RAZNICE, bigovací linky odlišujeme černou barvou pojmenovanou BIG.

A nakonec ještě ražba, barvu pojmenujeme RAZBA - RELIEF nebo RAZBA - FOLIE. Správně připravená data jsou ale jen v první ukázce, variantě, kde jsou všechny části pohromadě.

Parciální UV lak. Lak je ve skutečnosti bezbarvý, proto v datech používáme zelenou barvu pojmenovanou LAK – UV, aby byl na monitoru vidět.

VAZBY

V1 – vazba drátem (katalogy, sešity…) V2 – lepená vazba (brožury o více než ... listech) V3 – šitá vazba + přelep hrany V4 – šitá měkká vazba, vazba šitých brožur V5 – polotuhá vazba V6 – dětské skládanky (leporela) V7 – tuhá vazba s kombinovaným potahem, např. poloplátěná V8 – tuhá vazba s nekombinovaným potahem, plátěná, desky potaženy jedním kusem knihařského plátna

Pro brožury, časopisy nebo třeba knihy máme několik druhů knihařských vazeb, při vytváření dat je s tím potřeba počítat a podle druhu vazby data připravit. Nejběžněji se používají vazby V1, V2 a V8.

VAZBA V1

Nejjednodušší a nejčastější vazba je V1, data pro vnitřek je nejlépe připravit po jednotlivých stránkách do jednoho souboru PDF, tak, aby byly stránky seřazeny správně za sebou, pozor počet stránek musí být vždy dělitelný čtyřmi. Obálka muže být vyřazena do dvoulistu a v samostatném souboru PDF. Pokud bude vnější obálka vyřazena ve dvoulistu (str.4+1), musí tak být připravena i vnitřní obálka (str.2+3) a obráceně, pokud je v jednolistech vnější, musí být i vnitřní.

PŘISAZENÍ U vazeb V1 s větším počtem stran je nutné počítat s tím, že čím jsou stránky blíže u středu, tím budou na šířku užší než stránky na začátku a na konci. Při archové montáži se proto nastavuje PŘISAZENÍ, to způsobí, že se postupně listy ke středu zkrátí u hřbetu tak, aby grafika u všech vnějších stran listu byla stále stejně daleko od kraje (např. čísla stránek). Přisazení se počítá „POČET STRAN krát TLOUŠŤKA PAPÍRU děleno ČTYŘMI“. Pokud jsou v datech navazující obrázky nebo texty (přecházejí z jedné strany na druhou), nemůžeme přisazení použít, aby se obrázky nebo text uprostřed neusekly a správně navazovali, ale pak se nám grafika na vnější straně bude postupně posouvat k okraji (k ořezu), nebo dokonce i za okraj, při rychlém listování to může být dobře vidět. Nemusí to být vždy problém, záleží na grafice, ale je dobré s tím počítat při tvorbě dat a nedávat například texty blízko ke krajům stran.

V levé části jsou správně vyřazené dvoulisty pro osmistránkovou brožurku a v pravé části jsou špatně vyřazené, i když se to

na první pohled muže zdát, že je to přesně naopak.

VAZBA V2

Ukázka zalepení bloku do obálky, vpravo je červeně znázorněno lepidlo, zalepí se vnitřek hřbetu a cca 6mm z každé strany,

v místech zalepení je potřeba nechat na vnitřku obálky, na první a na poslední straně vnitřku v grafice bílé místo 3mm, aby lepidlo

lépe drželo.

Pokud budou data na vnitřní blok připravena ve dvoulistech, nejde PŘISAZENÍ aplikovat a navíc musí být

správně vyřazeny stránky vedle sebe na přeskáčku, první+poslední, druhá+předposlední atd., nemůže být

první+druhá, třetí+čtvrtá atd. Proto je lepší připravit data pro vnitřek brožury po jednotlivých stránkách,

nejlépe jedno PDF pro obálku a druhé pro vnitřek.

Od vazby V1 se liší hlavně hřbetem a zalepením bloku do obálky. U vnitřku obálky, na první a na poslední

stránky se musí počítat s tím, že se cca. 6mm u hřbetu zalepí, a proto musí být texty od kraje dál, navíc je

potřeba nechat u hřbetu 3mm bez tisku, aby lepidlo lépe drželo.

Data na vnitřní blok nesmí být ve dvoulistech. Obálka může být jak ve dvoulistech, tak v listech, je ale

nutné počítat se hřbetem.

Ukázka podobné obálky, tentokrát je ve hřbetu navazující grafika ze zadní strany na přední, v tomto případě je nejlepší varianta připravit data takto ve dvoulistu, aby grafika zadní strany, hřbetu a titulní strany přesně navazovala.

Vnější obálka připravená ve dvoulistech, formát stránek je 148x210mm (A5) a uprostřed je hřbet 4mm, takže celkový formát

bude 300x210mm. Hřbet je vyznačen hřbetnímy značkami, které ale musí být 3mm od ořezu, stejně jako ořezové značky. Stroj na lepení brožur může být nepřesný o 0,75mm na obě strany, v případě, kdy je hřbet jinak barevný než první a poslední strana

obálky, nelze zaručit přesné napasování hřbetu na střed.

Vnitřní obálka ve dvoulistu, uprostřed je hřbet bez tisku a na obou stránkách 3mm bez tisku v místech, kde se obálka přilepí na blok, stejně musí být v místě přilepení pruh bez tisku 3mm i na první a poslední stránce vnitřního bloku. Stejné to je,

když je obálka v listech, na druhé a třetí stránce obálky musí být vybrána barva 3mm od hřbetu. Opět platí, že pokud je vnější obálka ve dvoulistu, musí být i vnitřní, nebo musí být celá v listech, nemůže být vnější v listech a

vnitřní ve dvoulistu, nebo obráceně.

V této ukázce je v levé části připravená titulní strana obálky v listu, kde hřbet je umístěn vlevo jako spad, ostatní stránky obálky

jsou normálně v listech jako zbytek brožury, v tomto případě musí být šířka hřbetu přesně spočítána, jinak nebude sedět. V pravé

části je pak varianta, kdy je hřbet jako samostatná stránka obálky a ostatní stránky obálky jsou také v listech, v tomto případě

menší nepřesnost v šířce hřbetu nemusí vadit.

Zde je ukázka špatně připravené vnitřní obálky, červeně je znázorněna pro ukázku plocha zalepení, to je hřbet, z levé strany 6mm a z pravé také 6mm. Text nám zasahuje do místa lepení a nebude celý, na druhé a třetí straně obálky musí být dál než

6mm od hřbetu, to stejné platí pro první a poslední stránku vnitřního bloku.

DALŠÍ VAZBY

Vlevo V3 a vpravo V4.

Další vazby, jako V3 a V4 (které se moc často nepoužívají), jsou podobné jako V2 jen s tím rozdílem, že V3 je šitá z boku drátem a V4 je šitá nitěmi.

Ukázka rozkresu pro přípravu potahu s rovným hřbetem, zde máme vnitřní blok o formátu 210x297mm, přední a zadní deska tedy bude 208x303mm (o 2mm užší a o 6mm vyšší), vnitřní blok máme tlustý 20mm, takže hřbet bude široký 22mm (o 2mm

širší). Před a za hřbetem budou mezery 8mm na prohyb, zde se budou desky ohýbat a okolo desek + hřbetu budou 15mm spady na zahnutí přes okraj, celkový formát bude 484x333mm. Nesmíme zapomenout, že texty, které nám budou zasahovat

do ohybu nebo spadu, se ohnou (zdeformují) a nebudou čitelné.

Častěji se můžeme setkat s vazbou V8 (podobná je V7, ale méně častá), vnitřní blok se připraví stejně jako třeba na V1, přibyly nám zde předsádky (přední a zadní), jsou to dvoulisty, které můžou být potištěné, ale jen na třech stránkách, jedna celá stránka předsádky se bude lepit na desky, takže nesmí být potištěná. Desky se potahují potahem, ten může být i bez tisku, například potažená plátýnkem s ražbou.

Zde je ukázka potahu V8 připraveného podle rozkresu z předchozí ukázky. Pozor, žádné značky nám nesmí zasahovat

do 15mm spadů.

Poslední častěji používanou vazbou je KROUŽKOVÁ VAZBA (TWIN), nejčastěji jsou to například kalendáře. Data musí být pouze v listech, dvoulisty nejdou požít. Od ostatních vazeb se liší tím, že stránky musí mít spady ze všech čtyř stran, i ze strany u hřbetu. Data pro vazby jako V1, V2, V8 a jim podobné musí mít spady jen z vnějších třech stran, na straně u hřbetu být nemusí.

Neopisuj, ale hledej … .!www.polygraficketahaky.cz

polygrafické tahákyNově spuštěný web s interaktivní podobou polygrafických taháků.Jediné, které nemusíte používat tajně...

www.hrg.cz