přátelé přírody 2|2015 | bulletin spolku Přátelé přírody ČR | www.pratele-prirody.cz | zdarma

Ropákem roku je ministr Mládek Proběhl Týden proti rasismu To je Dominika Kovaříková

Jde to ekologicky i efektivně. Českému ekozemědělství stoupá produkce PRAHA (Ekolist.cz) - Chemií nestříká-

me, ani v noci, reagují na nejrozšíře-

nější vtip o ekozemědělství samotní

čeští biofarmáři. Jejich produkce

během deseti let vrostla, především u

mléka a obilovin. Také legislativa a

systém kontrol se postupně zpřesňují.

Zbývá jen biopotraviny ještě více

zpopularizovat a vysvětlit lidem, čím

je ekologické zemědělství prospěšné

životnímu prostředí, zaznělo na konfe-

renci o vývoji a trendech v ekologic-

kém zemědělství v rámci veletrhu

Biostyl.

Podle biozemědělce Miroslava Šrůtka,

jehož farma nese jeho jméno, jde

především o princip. „Kdo o tom není

přesvědčen, ten to nemá dělat,“ říká.

Pokud někdo chce podvádět, nic mu

nezabrání. Sám se ale domnívá, že

většina jeho kolegů nepodvádí, ani ti,

kteří dělají ekozemědělství především

kvůli penězům.

Šrůtka, sám vystudovaný botanik,

prozradil, jak na své farmě bojuje

s pleveli, konkrétně pýrem plazivým.

Stačí mu k tomu dobře zvolit osevní

postup. Dva až tři roky pěstuje na

místě jetelotrávy, které se pravidelně

několikrát do roka kosí. „Pýr, na to

jsou desítky, ba stovky studií odbor-

ných prací, nesnáší pravidelné kose-

ní,“ říká. Další rok následuje plodina

náročná na živiny, například pšenice,

a po té méně náročná plodina, napří-

klad oves. Poté je oseto pole opět

trávou.

Jako producent biomléka se snaží, aby

byla jeho farma soběstačná. „Jediné

co nakupuji, jsou minerální směsi. A

jedinou chemii, kterou používám, jsou

antibiotika při léčení zánětu vemene,“

uvádí. Po jejich použití se musí dodr-

žet ochranná lhůta, která je pro eko-

farmáře oproti konvenčním zeměděl-

cům dvojnásobná. Krávy lze chovat i

bez antibiotik, je to ale náročnější na

péči o stádo. Nemocné zvíře se musí

vyřadit na rok ze stáda a léčit se,

nebo putovat na jatka.

Ekologické zemědělství už není podle

externí konzultantky Ústavu zeměděl-

ské ekonomiky a informací Andrey

Hrabalové pouze pro hippies. Povedlo

se podle ní vytvořit kvalitní právní

rámec, kontrolní a certifikační systém

i veřejně dostupný Registr ekologic-

kých podnikatelů. Je třeba ale ještě

zapracovat na větší efektivitě ekoze-

mědělství, aby nebyli biofarmáři tolik

závislí na systému podpor a dotací, a

zvýšit výrobu i spotřebu českých bio-

potravin. Pokračování na str. 2

2

Ropákem roku 2014 je Mládek, Zelenou perlu dostal prezident Zeman

BRNO (ČTK) - Zelenou perlou je prezi-

dentův výrok: „Jako prezident udělám

vše pro to, aby zločiny ekologických

nebo zelených fanatiků dále nepokra-

čovaly.“

Anticenu Ropák za největší protieko-

logický počin loňska dostal ministr

průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD)

za jeho údajně špatnou energetickou

koncepci a snahu prolomit limity těžby

hnědého uhlí na Mostecku. Anticenu

Zelená perla za protiekologický výrok

obdržel prezident Miloš Zeman za

výrok z článku, v němž hovoří o "zloči-

nech ekologických nebo zelených

fanatiků". Novinářům to dnes v Brně

sdělil Miroslav Patrik z pořádajícího

sdružení Děti Země.

Mládkovi udělili ochránci přírody Ro-

páka hlavně za to, že prosazuje výro-

bu energie nikoli z obnovitelných

zdrojů, ale s využitím jaderných a

tepelných elektráren. Vytýkají mu

jeho snahu o stavbu nových jaderných

bloků v Temelíně i Dukovanech, snahu

o prolomení těžebních limitů na Mos-

tecku a podporu otevření nových dolů

na těžbu uranu u obcí Brzkov a Věžni-

ce na Jihlavsku.

Zelenou perlu dostal Zeman za výrok

"Jako prezident udělám vše pro to,

aby zločiny ekologických nebo zele-

ných fanatiků dále nepokračovaly."

Jde o úryvek z článku publikovaného

loni v květnu s titulkem "Žádné ústup-

ky zeleným fanatikům. Jsou to jezin-

ky.", který vyšel na www.denik.cz.

Jde to ekologicky i efektivně. Českému ekozemědělství stoupá produkce Pokračování ze str. 1 Důležitá je podle

názoru Andrey Hrabalové i větší osvěta

a upozorňování na přínosy ekologické-

ho zemědělství pro životní prostředí.

Ekofarmy za sebou nezanechávají jen

kvalitní potraviny, ale i zachovalou

ornou půdu a přírodu nezatíženou

chemií. O popularizaci biopotravin se

snaží i soutěž Biopotravina roku, jejíž

14. ročník byl v rámci veletrhu Biostyl

rovněž vyhlášen. Producenti biopotra-

vin mohou své výrobky do soutěže

přihlašovat až do 6. srpna. Vítěz sou-

těže bude známý v září letošního roku.

Velký rozvoj zažívá v posledních le-

tech produkce biovín. Naopak ekolo-

gickému včelařství se věnuje minimum

včelařů. I pro ně totiž platí přísné

podmínky, například požadavek na

3km okruh bez intenzivního zeměděl-

ství, která je v současné české krajině

na mnohých místech těžko splnitelná.

Jak se biopotraviny kontrolují

Jan Gallas z Ministerstva zemědělství

ČR připomněl, že legislativa určuje

seznam pro ekologické zemědělství

povolených a zakázaných pesticidů.

Z toho se v praxi vyvozuje, že zakáza-

né pesticidy být v potravinách prostě

být nesmějí. Ministerstvo zemědělství

odebírá pro kontrolu 400 vzorků roč-

ně, další vzorky už biopotravin přímo

v obchodě kontroluje Státní zeměděl-

ská a potravinářská inspekce.

Absolutní nula je podle Gallase tech-

nicky těžko dosažitelná, už jen vlivem

okolního prostředí. U biopotravin jsou

nejčastěji zaznamenány stopy reziduí

v množství 0,001 mg/kg. Ministerstvo

zemědělství se zabývají až nálezy nad

0,01 mg/kg, což je limit, který i pro

dětskou a kojeneckou výživu. Pro

srovnání: limity na obsah reziduí pes-

ticidů jsou pro konvenční potraviny

uváděny v řádu miligramů nebo dese-

tin miligramů na kilogram. Nálezy u

biopotravin jsou tedy stokrát až tisíc-

krát menší než mohou být u konven-

čních potravin.

Biopotravina s prokazatelným nálezem

zakázaného pesticidu v množství nad

0,01 mg/kg je stažena podle Gallase

z prodeje coby biovýrobek, může být

ale přeznačena jako konvenční potra-

vina a prodávána dál. „Pokud chceme

výrobci udělit sankci za to, že se

v jeho potravinách nacházejí rezidua,

musíme prokázat, že to zavinil on,“

vysvětluje Gallas. A to je velmi těžké.

I prokázaná kontaminace může být

nechtěná, způsobená vlivem prostředí

nebo dalším článkem obchodního

řetězce. Navíc i samotné stáhnutí

biovýrobku z trhu může fungovat likvi-

dačně. Výrobci uzavírají s řetězci

smlouvy o záruce kvality jejich výrob-

ků.

Ekologičtí zemědělci podléhají dvěma

nařízením EU a českému zákonu o

ekologickém zemědělství. V rámci

certifikace se nekontroluje pouze

zemědělec, ale i jeho subdodavatelé.

Každý rok u ekozemědělce proběhne

jedna ohlášená kontrola za rok. Možné

jsou i další namátkové kontroly. Ty

probíhají podle Ivy Zadražilové

z kontrolní organizace ABCert přede-

vším u větších firem, nebo u firem,

kteří mají kromě bio i konvenční pro-

dukci.

Na kontrolách se prohlíží účetnictví,

soulad vstupů a výstupů, zemědělská

technika (například zda na ní nejsou

stopy po mořeném osivu), pozemky a

jejich osevní plán, evidence zvířat,

jejich zdravotní stav a wellfare. U

obchodníků se kontrolují skladovací

prostory a účetnictví, ve výrobně

oddělení bioprodukce od konvenční,

skladování, balení i zpracování, ideál-

ně přímo za chodu.

Biopotraviny v číslech

V roce 2014 bylo v ČR registrováno 510

výrobců biopotravin a 3 885 ekologic-

kých farem. Ty obhospodařovaly cel-

kem 494 tisíc hektarů půdy, což je

11,7 % z celkové plochy zemědělské

půdy v ČR. „V podstatě každý osmý

hektar je u nás obhospodařován eko-

logicky,“ dodává Andrea Hrabalová

s tím, že větší podíl ekologicky obhos-

podařované půdy má ve světě už jen

osm dalších zemí. Od roku 2004 se

tato rozloha zvětšila 1,9 krát, počet

ekofarem 4 krát.

Ekofarmy hospodařily na 56 566 ha

orné půdy, ekosady se rozkládají na

ploše 7 707 ha. Na polích se pěstují

především obilniny (zejména pšenice a

oves) a pícniny. Ze zvířat chovají

ekologičtí zemědělci především masný

skot a ovce. V ekochovech je chováno

16 % skotu, dojnice ale tvoří pouhá 2

%, 45 % ovcí, 32 % koz a 18 % koní.

Prasata a drůbež jsou v ekochovech

chována minimálně (0,1 a 0,2 %).

Rozvoj ekologického zemědělství ale

neznamená jen zvětšování obhospoda-

řovaných ploch, ale i nárůst produkce,

protože se zvětšují i výnosy z plochy.

„Už to umíme líp nejen v té ekologii,

ale i v užitkovosti,“ říká Andrea Hra-

balová. Například produkce mléka i

obilovin stoupla za uplynulých deset

let 4 krát.

Roste i počet distributorů biopotravin.

Nejvíce biovýrobků se prodá

v maloobchodních řetězcích (63,9 %),

následují obchody se zdravou výživou

a bio zbožím (16,6 %). Přímý prodej

z farmy poskočil z 5,9 % v roce 2012

na téměř 9 %. Blížíme se tak západním

zemím, kde se přímo z farmy prodává

kolem 10 % biopotravin. Nejširší sor-

timent biovýrobků má dlouhodobě dm

drogerie a Globus.

Celkový obrat českého trhu

s biopotravinami včetně vývozu dosáhl

v roce 2013 přibližně 2,7 miliard Kč.

Biopotravin se z Česka vyvezlo za 774

milionu Kč, naopak se dovezlo zboží za

116 milionu Kč. Obrat biovýrobků v

maloobchodě činil 1,7 miliard Kč.

Každý člověk v průměru za biopotravi-

nu utratil 200 korun. Necelá polovina

nakoupených biopotravin pocházela

z dovozu.

Podle výzkumu veřejného mínění

kupují biopotraviny hlavně ženy střed-

ního věku, podnikatelé a ženy

v domácnosti. Dělají tak podle svých

slov hlavně kvůli zdraví a chuti biopo-

travin. Naopak nejméně je kupují

starší muži. Lidem, kteří biopotraviny

nekupují, vadí především vyšší cena a

menší šíře sortimentu. Někteří mají i

nedůvěru v celý systém: nevidí rozdíl

mezi bio a nebio potravinami nebo

považují biovýrobky za pouhý reklamní

trik.

Lidé v biokvalitě nakupují především

dětskou výživu, mléko a mléčné vý-

robky, ovoce a zeleninu. Biopotraviny

tvoří náš jídelníček ze 0,7 %. Nejvíce

biopotravin snědí Dánové (8 %), Švýca-

ři (6,9 %) a Rakušané (6,7 %).

□ Zdeňka Vítková, Ekolist.cz

4

Dominika Kovaříková:

Příroda je pro mě

nepostradatelnou součástí života

Náš rozhovor

Dominika (37) se narodila ve slezském městečku Bílovci, do svých 19 let jsem žila ve vesnici Kujavy (okr. Nový Jičín), v roce 2002 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci.

Pracovala jako právnička v olomoucké pobočce Hnutí DUHA, od ledna 2009 provozuje vlastní advokátní kancelář v centru Olomouce. Díky svým pracovním zkušenostem zná problematiku jak neziskového sektoru, tak prostředí podnikatelské. Dlouhodobě se za-jímá o veřejné dění v Olomouci, o problematiku otevřené veřejné správy a možnosti zapojování veřejnosti do rozhodování, což má umožnit občanům větší podíl na správě vlastního města. Od podzimu 2014 je v hanácké metropoli zastupitelkou.

Baví ji poslouchat i provozovat hudbu, ráda cestuje a velkou zálibou jí je i rodina – manžel a dvě děti. Jaká ale byla cesta Dominiky ze slezských lesů do hanácké politiky?

Přes zájem o přírodu ses dostala až k

politice. Vzpomeneš si na své úplné

začátky, první zkušenosti s přírodou?

K přírodě, respektive k její ochraně,

jsem tíhla už od základní školy. Začalo

to založením klubu Žlutého kvítku při

Mladém hlasateli (možná není nezají-

mavé, že měl název Přátelé přírody),

přes skaut a trampování. Příroda pro

mne byla a je nepostradatelnou sou-

částí života.

Co se stalo, že jsi se z „příjemce“

zážitků z přírody stala vlastně akti-

vistkou?

V pátém ročníku na právech jsem

absolvovala Školu lidských práv pořá-

danou tehdejším Ekologickým právním

servisem (dnešní Frank Bold) a pak už

byla jen otázka času, kdy vezmu za

kliku olomoucké pobočky Hnutí DUHA,

abych své znalosti z práva zkusila

skutečně aplikovat v ochraně životního

prostředí.

Čemu ses v téhle roli věnovala a co

se Ti nejvíce povedlo? A nepovedlo?

Olomoucká pobočka Hnutí Duha se v

té době - psal se rok 2001 - věnovala

mimo jiné problematice super- a hy-

permarketů, jejichž neregulovaný

rozvoj jsme považovali za problém. Na

jaře roku 2002 se objevil projekt Palá-

ce Morava, který měl vyrůst na ploše

tržnice. Začali jsme proti tomuto

záměru vystupovat, nejprve v rámci

procesu posuzování vlivů na životní

prostředí, kde jsme napadli několik

nesrovnalostí, a nakonec se nám poda-

řilo dát dohromady iniciativu Občané

proti Paláci Morava, která sdružovala

lidi nejrůznějších profesí, které spojo-

val zájem o Olomouc a snaha zabránit

likvidaci historického centra tím, že se

na jeho okraji postaví velké obchodní

centrum. Protesty byly úspěšné a

Palác Morava dodneška nestojí. Bohu-

žel ale jen o pár desítek metrů dál

stojí od roku 2012 Galerie Šantovka,

která Palác Morava zdařile nahradila a

v mnohém i předčila. Vysává z centra

život. Je mi líto, že v době, kdy se

měnil územní plán v ploše, kde dnes

Galerie Šantovka stojí, jsme nedohléd-

li, že jej někdo zneužije k umístění

obrovského komerčního prostoru,

protože komerce měla být pouze jed-

nou částí z přípustných aktivit (mělo

jít o polyfunkční plochy, kde bude

zároveň komerce, administrativa a

bydlení, to vše s významným podílem

zeleně – investor ale celé toto územní

rozdělil na tři oddělené části, kde v

jedné je jen komerce, v druhé má v

budoucnu být jen bydlení a ve třetí

jen administrativa).

Jaké byly reakce Tvého okolí na to,

co jsi dělala? Zdá se mi totiž, že Češi

jsou obecně občansky pasivní, nadá-

vají na „ty nahoře“ a čekají, že se

„někdo“ postará a problémy vyřeší.

To je bohužel pravda. Setkala jsem se

i s postoji lidí, kteří například ekolo-

gické aktivisty kritizují, nechtějí s

nimi být v žádném případě spojování,

ale ve chvíli, kdy oni sami začnou mít

nějaký „ekologický problém“, obrátí

se na ekologickou organizaci, aby to

vyřešila za ně. Ten pasivní postoj se

ale netýká jen ochrany životního pro-

středí. Lidé mají dost svých problémů,

chtějí si v klidu žít svůj život a ne-

muset ještě řešit něco navíc. Pak se

ale stane, že když věci, které se jich

týkají, nechají řešit někoho jiného,

výsledek pro ně příznivý nebude. Lidé

si říkají, že přece mají svých starostí

dost a nemusí ještě řešit nějaké další,

které se jich zdánlivě netýkají. Jenže

si neuvědomují, že i tyhle vzdálené

záležitosti mají na jejich životy obrov-

ský vliv. To, že nás nebude zajímat,

jaké daně Parlament schválí, nás neu-

chrání před povinností tyto daně na-

konec platit, i když s nimi nesouhlasí-

me. Jednou jsme občany určitého

státu a to, jakým směrem se tento

stát a společnost v něm bude vyvíjet,

můžeme ovlivnit i my – a měli bychom

to dělat, protože jinak to bude dělat

někdo jiný, a nemusí to být zrovna v

našem zájmu.

Nakazila jsi svými postoji někoho?

V poslední době si čím dál víc uvědo-

muji, že naše postoje zásadním způ-

6

sobem formují naše děti. Až mě to

někdy děsí, jak děti ještě nekriticky

přijímají názory rodičů. Kolikrát si

říkám, jestli máme právo dětem nutit

náš pohled na svět. Snažím se proto

své postoje dětem vysvětlovat ne jako

dogma, ale jako jeden z přístupů a

hlavně se snažím své názory odůvod-

ňovat, aby už ve svém útlém věku

poznaly, že na určitou věc může být i

více pohledů. Z čeho ale určitě nesle-

vím a co se dětem snažím skutečně

předat, je pohled na naši totalitní

minulost druhé poloviny 20. století.

Nechci totiž, aby se toto období někdy

opakovalo.

Jak se u Tebe propojuje aktivní

občanství, advokacie, zájem o příro-

du a prostředí, ve kterém žijeme?

Jde tenhle mix dohromady?

Dohromady to určitě jde. Zájem o

prostředí, ve kterém žijeme, se u

člověka přerodí v aktivní občanství,

výkon advokacie je pak zároveň mož-

nost, jak pomoci jiným lidem v jejich

snahách ovlivnit své okolí.

Od podzimu jsi zastupitelkou za

hnutí "Občané pro Olomouc". Jak jsi

dospěla k rozhodnutí kandidovat a

co chceš v Olomouci změnit k lepší-

mu?

K rozhodnutí kandidovat ve volbách

jsem dospěla postupně. Původně jsem

byla přesvědčená, že se dá hodně

dokázat jen z pozice aktivního obča-

na, který ovlivňuje dění v místě, kde

žije, zvenčí. To byla trochu naivní

představa po vítězství v kauze Paláce

Morava. Postupně jsem ale přicházela

na to, že lépe by se některé věci

ovlivňovaly přímo z pozice zastupite-

le, že rovněž názory mohou být z

těchto míst lépe slyšet a mohou mít

na něco vliv. A co bych chtěla v Olo-

mouci změnit? Například v otázkách

územního plánu bych chtěla zabránit

dalším zbytečným záborům zeměděl-

ské půdy a rozpínání města.

Jak se v praktické rovině snažíš Ty

osobně (a Tvoje rodina) žít tak,

abyste vaše "ekologické stopy" byly

co nejmenší?

Snažíme se například minimalizovat

vznik odpadů z naší domácnosti. Už při

nakupování se často přistihnu, že

přemýšlím, co se s tou věcí, kterou

chci koupit, stane, až doslouží, a jestli

ji skutečně musím mít za tu cenu, že z

ní třeba za chvíli bude další odpad.

Když jsme měli malé děti, bylo pro

nás naprosto samozřejmé, že jsme

používali látkové pleny. A to jsem

rozhodně nebyla matka na plný úva-

zek, i s úplně malými dětmi jsem toho

zvládala poměrně dost. Argument pro

jednorázové pleny o tom, že šetří čas

a že jinak by matka nedělala nic jiné-

ho, než jen prala, proto neberu. Vím,

že i s „látkovkama“ se toho dá zvládat

hodně. Já s dítětem v látkových ple-

nách zvládla rozjet advokátní kance-

lář.

Prý ses vrátila k pořádání skautských

táborů. Je to pravda? A jsou to tako-

vé ty běžné?

Po asi 15 letech jsme se dali dohro-

mady s lidmi, s nimiž jsem kdysi cho-

dila do skautu. Teď jsme zjistili, že si

toho máme stále hodně co říct, že

jsme se sice všichni v životě někam

posunuli, ale tak nějak stejným smě-

rem – hodnoty nám zůstaly stejné,

včetně vztahu k přírodě. A protože

máme už vesměs vlastní rodiny, bylo

jen přirozeným krokem to, že bychom

mohli trávit společný čas i s rodinami.

A pro takové akce není lepší prostor,

než letní tábor. Od skautského oddílu

ze Studénky, kde jsme vyrůstali, si

půjčujeme na týden tábořiště s veške-

rým vybavením, a pořádáme si vlastní

tábor pro rodiče a děti. Nejmladším

účastníkům bylo 6 měsíců, horní věko-

vou hranici stanovenu nemáme.

Co Tě čeká v nejbližší době? A kde

Tě při tom můžeme potkat?

Čeká mě toho spousta, každý den něco

jiného, nového. 1. května se chystám i

s rodinou na olomoucký Ekojarmark,

který považuji za jednu z nejlepších

událostí v roce. Tato akce je pro mne

synonymem potkávání, je to okamžik

a místo, kde se najednou sejdou lidé,

kteří mají podobné životní postoje.

Bývá mi tam moc dobře.

Děkuji za fajn rozhovor.

□ Hynek Pečinka

7

Co je u nás nového…

Proběhl Evropský akční týden proti rasismu. A čeští Přátelé přírody byli při tom V pondělí 16. března začal letoš-

ní Evropský akční týden proti rasismu.

Ten koordinuje mezinárodní síť ob-

čanských iniciativ UNITED. Po sedm

dní probíhaly v různých zemích Evropy

setkání, semináře, pochody, worksho-

py, koncerty a další akce spojené

myšlenkou, že rozmanitost obohacuje

naši kulturu, společnost i ekonomiku.

Nutí nás přemýšlet v širších souvislos-

tech a respektovat odlišnosti jiných

lidí. A tím je evropská společnost lépe

provázaná a silnější.

Evropský akční týden proti rasismu se

koná každoročně kolem 21. března. Na

toto datum připadá od roku 1960

Mezinárodní den za odstranění všech

forem rasové diskriminace. Tehdy OSN

reagovala na vraždu 69 demonstrantů

proti apartheidu v jihoafrickém Shar-

peville. Od té doby se každoročně

tisíce lidí, nejen v Evropě, ale na

celém světě, aktivně angažují ve pro-

spěch tolerance, rovnoprávnosti a

oslavují rozmanitost.

Česká větev mezinárodního hnu-

tí Naturefriends, Přátelé přírody ČR,

se připojila k Evropskému akčnímu

týdnu letos poprvé, a hned trochu

jinak než by se dalo očeká-

vat. „Přátelé přírody přispěli letos k

myšlenkám Evropského akčního týdne

proti rasismu dvěma zajímavými ak-

cemi,“ řekl prezident spolku Hynek

Pečinka. „Jejich prostřednictvím se

podívali pod pokličku života marginál-

ních skupin našich spoluobčanů, okolo

nichž je spousta klišé, a dozvěděli se o

nich od nich samých něco víc.“ Kromě

níže zmíněných dvou akcí se Přátelé

přírody účastnili pražských vzpomín-

kových akcí k výročí obsazení Česko-

slovenska a vyhlášení Protektorátu

Čechy a Morava. S tématem Evropské-

ho akčního týdne totiž také souvisely.

8

I cizinec může být našinec. Ve Šternberku se to potvrdilo

ŠTERNBERK/OLOMOUC - Přátelé přírody z olomouckého klubu Malá liška uspořádali v neděli 22. března ve Šternberku od-

polední posezení s povídáním o Vietnamu a tamních lidech, co se rozhodli žít v Česku, doplněné ochutnávkou pravé viet-

namské kuchyně. Byl to jejich drobný příspěvek k Evropskému akčnímu týdnu proti rasismu, během kterého probíhá na

našem kontinentu spousta tematických aktivit koordinovaných

mezinárodní sítí UNITED.

Asijské bistro Asia Menu Special v centru Šternberka, městečka

vzdáleného asi 20 kilometrů od Olomouce, pohostilo přes 30 zá-

jemců o mezikulturní zážitek. Ten jim z české strany zprostřed-

kovali Evka a Hynek a z vietnamské Hui a Thi, která provozuje

místní bistro. V úvodním bloku se účastníci dozvěděli zajímavosti

o historii a současnosti Vietnamu, během čehož je jednotlivě

pozdravila Thi oblečená v tradičním vietnamském úboru.

Následovaly otázky na tělo, na které odpovídal Hui. Týkaly se

toho, jak se do Česka vlastně dostal, jak se mu tu s námi žije, jak

se má jeho rodina, co zůstala ve Vietnamu a podobně. Zjistili

jsme třeba, že je v Česku od roku 1982, kdy si mohl vybrat, jestli

narukuje, nebo půjde do světa. Protože Vietnam stále válčil se

svými sousedy, vybral si druhou cestu. V Litvínově studoval na chemika a pak i v tomto oboru pracoval, například v Přero-

vě. Stále se živí v příbuzném oboru. Až do roku 1990 musel posílat 10 % výdělku vietnamské vládě. Ve Šternberku má čes-

kou přítelkyni a s ní i dítě. V podniku, kde pracuje, ho berou jako sobě rovného, má zde i jinde ve městě mezi Čechy ka-

marády.

Poté přišlo na očekávané seznámení s vietnamskou kuchyní - napřed v teoretické rovině prostřednictvím Hynkova výkladu

a posléze i v té praktické. Každý z účastníků dostal tříchodové menu složené z pokrmů tradiční vietnamské kuchyně, žádné

běžné "číny". Závěr patřil banánu v těstíčku, který udělal báječnou tečku za hezkým odpolednem.

„Během dvou hodin jsme měli příležitost trochu víc pochopit, jak je Vietnamcům mezi Čechy. Nám Čechům bylo s Viet-

namci během té doby velmi dobře. A tento pocit si rádi odnášíme i do dalšího života.“ shrnula dojmy jedna z účastníků,

Eva Sommerová z Olomouce.

Výběr fotek z akce je na http://mala-liska.rajce.idnes.cz/

□ Hynek Pečinka, Malá liška – klub přátel přírody, Olomouc

Na jeden den do Brna za poznáním romských tradic

BRNO/NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ - U příležitosti Evropského akčního týdne proti rasismu uspořádal Klub přátel přírody Javo-

ry z Nového Města na Moravě v pátek 20. března výlet do Brna pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Hlavním

cílem byla návštěva Muzea romské kultury. Zde se děti mimo jiné dozvěděly, odkud přišli Romové do Evropy, kde všude

žijí, jak žili v minulosti, jaká byla jejich původní

řemesla, jaké tradice ctili a ctí.

Tak věděli byste například, že Romové sami sebe

dělí na tzv. "čisté = žužu" a "nečisté = degeš"? "Žu-

že" by na rozdíl od "degeš" např. nevzali do úst

koňské nebo psí maso. Anebo že by Rom nesnědl

jídlo, ve kterém najde vlas, protože v jejich magii

vlasy v jídle sloužily jako prostředek k dosažení

různých cílů? Nebo také, že už Marie Terezie se

pokoušela různými nařízeními o usazení Romů na

jednom místě, aby se stali rolníky? Dokonce jim

zakázala výkon původních povolání, jako kovářství

a hudební produkci.

Zkrátka, děti se tu dozvěděly spoustu zajímavostí.

Nakonec se ještě zapojily do výtvarné dílny a každý z nich si ze skleněných střípků vytvořil obrázek - mozaiku.

Na náměstí Svobody v centru Brna pak někteří marně čekali na kuličku z brněnského "orloje". Prohlédli jsme si i brněnské-

ho draka a kapucínské hrobky. Zážitkem pro některé děti byla i cesta rychlíkem.

□ Marie Mertlíková, Klub přátel přírody Javory, Nové Město na Moravě

9

Přátelé přírody Jablonec: Tři přehrady za jediný den a čtvrteční výlety

V sobotu 4. dubna jsme měli v plánu

autobusový výlet do Štěchovic a na

Slapy. Ale vrátila se k nám zima,

v Jablonci nasněžilo dvacet centime-

trů sněhu a byl silný vítr. Rozhodovali

jsme se, zda výlet za takového počasí

vůbec uskutečnit. Nakonec jsme jeli a

byli jsme překvapeni sice trochu stu-

deným, ale slunečným jarním počasím

a hlavně absencí sněhu kolem Prahy.

Tento den jsme viděli tři přehrady

z vltavské kaskády-Vrané nad Vltavou,

Štěchovice a Slapy. Kolem Vraného

jsme jen projeli, je to nejstarší

z přehrad. Štěchovice mají největší

plavební komoru v ČR s výškou 20

metrů a přečerpávací elektrárnu na

vrchu Homole. Slapy jsou významné

z hlediska rekreace, jezdí zde parníky,

bohužel z finančních důvodů nebyla

vybudována plavební komora, přepra-

vují se jen malé lodě na vleku pomocí

traktoru.

Ze Štěchovic jsme šli pěšky kolem

přehrady úzkou pěšinkou nad vodou.

Museli jsme dávat pozor, cesta byla

místy neudržovaná. Vysoko

nad řekou jsou postaveny

chaty, některé vypadají jako

z pohádky. Zastavili jsme se

v osadě Ztracenka, která

byla založena ve dvacátých

letech minulého století

v době nástupu trampingu.

Až do Nových Třebenic je

stezka značena jako Naučná

stezka Svatojánské proudy,

je na ní několik zastavení

s informacemi o krajině,

vegetaci, zvěři, ochraně

přírody, voroplavbě atd. Vše jsme si

přečetli a nafotili spoustu pěkných

záběrů. Konec stezky tvoří příkré skály

a dokonce se prochází dvěma tunely,

vytesanými ve skále.

V Třebenicích jsme si poseděli venku u

hospůdky, protože bylo pěkné počasí.

Potom jsme došli k hrázi slapské pře-

hrady, našli jsme i Ferdinandův sloup

a sochu sv. Jana Nepomuckého, obě

byly přestěhovány ze Svatojánských

proudů při stavbě přehrady. Pokračo-

vali jsme k Rovínku, někteří si pro-

hlédli kapli a užili si výhledu na pře-

hradu. Zanedlouho jsme se sešli ve

Slapech u motorestu a odjeli zpět do

Jablonce.

Čtvrteční výlety se osvědčily V březnu jsme konečně vyrazili na

čtvrteční výlety. Počasí vypadalo

dobře, dlouho nesněžilo a cesty byly

holé. Ale začal padat sníh a první dva

výlety byly ještě zimní.

První jsme zvolili kolem Jablonce,

vyšli jsme z Pasek přes Pasecký vrch

do Lučan kolem Fatry a došli na Jin-

dřichovské sedlo do hospůdky. Od té

doby, kdy se změnil majitel, změnila

se i hospoda, je útulná s příjemnou

obsluhou a dobrým jídlem. Posilnili

jsme se a šli po neznačených cestách

do Mšena a Jablonce. Počasí bylo

zimní, občas sněžilo.

Další výlet byl nazván „z hor do gale-

rie“, protože zahrnoval i návštěvu

bývalých městských lázní, nyní poboč-

ky galerie, která je ve čtvrtek otevře-

na zdarma. Jeli jsme do Bedřichova

autobusem a přes Českou chalupu

jsme došli k Liberecké výšině a občer-

stvili se v restauraci. Byli jsme trochu

unaveni, cesta byla zledovatělá a

kluzká. Pokračovali jsme do Liberce a

prohlédli jsme si galerii. Nejvíce nás

zaujal sál, vybudovaný z bývalého

plaveckého bazénu.

Za krásného jarního počasí jsme jeli

vlakem do Březiny a vystoupali na

Krásnou vyhlídku. Po odpočinku jsme

podnikli další výstup na kopec Mužský

s pamětním křížem a užili si krásného

rozhledu. Přes hrad Valečov jsme šli

do Mnichova Hradiště na vlak.

Poslední březnový výlet začal ráno

deštěm, přesto se sešlo přes dvacet

lidí, kteří nakonec nelitovali, protože

počasí se postupně zlepšilo. Trasa

vedla z Příšovic přes Všeň a kopec

Chlum ke Králíčku, kde bylo občer-

stvení. Šli jsme dále na rozhlednu

Hlavatici a do Turnova k vlaku.

□ Drahomíra Jotovová, Přátelé přírody

Jablonec nad Nisou

10

Krnov žije geocachingem. Díky Přátelům přírody

V březnu a dubnu proběhly v Krnově dvě jednodenní akce zasvěcené hledání kouzelných krabiček, kterým se říká „kešky“.

Na květen se chystá další. Těsně po začátku astronomického jara se vydali zájemci o netradiční zážitky Křížem krážem

Krnovem po pamětihodnostech a zajímavostech tohoto slezského města. Dubnová a květnová akce nese v názvu zkratku

CITO.

Co je vlastně CITO a v čem spočívá jeho podstata? CITO – z angličtiny Cache IN, Trash Out. „Jednoduše řečeno, uklidíme

park od odpadků, jako jsou PET láhve, pneumatiky a jiný nepořádek, a najdeme přitom několik kešek. Jde o zábavu a

dobrý skutek v jednom,“ přiblížil organizátor Michal Ikonomidis z krnovské skupiny Přátel přírody, která si říká Společen-

ství Severských pánů. V dubnu uklízeli účastníci Chařovský park, v květnu se vrhnou na zříceninu hradu Šelenburk nad

městem.

11

Sousedé jsou si zase o něco blíž

O Velikonocích proběhla návštěva Přátel přírody z Olomouce u metzingenských kolegů

Teprve před několika dny se vráti-

li olomoučtí Přátelé přírody z klubu

Malá liška z už osmého společného

setkání se svými jihoněmeckými part-

nery z Metzingenu nedaleko Stuttgar-

tu. O velikonočních svátcích se jim

podařilo zase o něco více poznat Šváb-

sko, kraj na pomezí Německa, Francie

a Švýcarska, a jeho obyvatele a o

trochu více prohloubit vztahy s Přáteli

přírody z Metzingenu.

Společná několikadenní setkání olo-

moucké a metzingenské skupiny Přátel

přírody se konají už od září 2011, a to

dvakrát ročně. Až na jednu výjimku to

bylo vždy v Olomouci a Metzingenu.

Partnerství obou skupin se zaměřuje

na poznání kraje, kde žijí členové

partnerské skupiny, jejich životního

stylu, kultury a historie. Olomoučtí a

metzingenští Přátelé přírody tak při-

spívají k odbourávání předsudků mezi

Čechy a Němci a přibližují svým hos-

tům svůj svět vlastníma očima, což se

běžnému turistovi nepoštěstí.

Minibus s dvacítkou členů olomoucké-

ho klubu Malá liška vyjel v pátek 3.

dubna nad ránem směrem k západní

hranici Česka, v Metzingenu byli ná-

vštěvníci okolo čtvrté hodiny odpoled-

ní. Stihli tak ještě už v doprovodu

svých hostitelů procházku na vyhlídku

nad město o velikosti Šternberka, ze

které byly dobře vidět charakteristic-

ké prvky zdejšího kraje: vinice na

svazích kopců, z nichž některé jsou

vyhaslými sopkami, a ovocné sady

v údolí. Večer proběhl v poklidném

duchu, kdy se do cha-

ty Falkenberg trousili staří známí i

neznámí členové zdejších Přátel pří-

rody, aby se podívali, kdo za nimi

tentokrát přijel. Někteří jsou

s Olomouckými během

roku

v osobním kontaktu,

jiní se vídají jen na

společných akcích,

někteří úplně poprvé.

K tomu se grilovalo,

což přispělo

k příjemné atmosféře.

Velikonoční sobota

nebyla, co se týká

počasí, nic moc. Ne tak programem.

V plánu bylo navštívit starobylé město

Ulm a v jeho rámci i pevnost Oberer

Kuhberg, kde vznikl už na začátku 30.

let minulého století jeden z prvních

internačních táborů pro odpůrce na-

stupujícího hitlerismu. Pro hostitel-

skou skupinu to nebyla jen formální

návštěva, věznili zde dědečka Günte-

ra, jednoho z členů metzingenských

Přátel přírody. Nosná myšlenka, která

během návštěvy zazněla: Připustí-li

společnost, že je možné zavírat lidi za

odlišné názory a přesvědčení, je pak

hodně malý krůček k tomu, aby se

12

mohlo dít to co v Osvětimi.

Atmosféry Ulmu a jeho památek si pak

kvůli počasí příliš neužili, i když před-

seda Metzingenských, Rainer „Willy“

Wilhelm se jako místní rodák snažil.

Déšť však jako by ředil a rozmazával

dojmy z majestátních staveb nacháze-

jících se na břehu Dunaje.

V neděli se čeští hosté doprovázení

několika místními vydali na pěší túru

přes vinice, tentokrát už zalité jarním

sluníčkem. Dostalo se jim výkladu o

historii vinohradnictví v tomto regio-

nu, o kvalitních půdách, které se od-

rážejí ve výjimečné kvalitě metzin-

genského vína, a jak sestupovali do

údolí, zajímali se o ovocné sady plné

starých stromů původních odrůd. U

nás totiž mišpule, kdoule a klikve moc

nerostou, anebo je nepoznáme. Do

podrobností o pěstování ovoce jsme

pronikli v malém muzeu v obci Glems,

které bylo plné nářadí a nástrojů spo-

jených s ovocnářstvím a výrobou moš-

tů, marmelád a dalších dobrot

z ovoce. Na žíznivé výletníky čekal

průvodce-dobrovolník s velkým džbá-

nem „mostu“. Zas jedno slovo, co se

řekne stejně česky jako německy.

Akorát že ten německý most obsahuje

alkohol.

Z Glemsu se výprava přesunula do

Metzingenu, kterým ji provedl místní

patriot Günter Fischer. Malé historické

centrum, kterému vévodí soubor sed-

mi „vinařských chalup“ (Kelter),

s historickou radnicí a kostelem sv.

Martina má své jisté kouzlo. Nicméně

se zde nešlo zdržet nějak dlouho,

neboť nahoře nad městem, v našem

domě Falkenberg se konal Moravsko-

švábský večer. Na ten tradičně patří

pochutiny z regionů obou partnerů,

ukázky zvyků a tak. Letošní novinkou

byl workshop, v rámci kterého se

smíšené skupinky místních a Čechů

naučily připravit hanáckou česnečku,

švábské špecle s červenou čočkou a

uzeninou a také česnekovou, tvarůž-

kovou a celerovou pomazánku.

Workshop se povedl, všechny skupinky

si pochvalovaly, že se jim společná

činnost líbila. U někoho nechyběly ani

zpěvy k práci, například „Dělání, dě-

lání…“. Problém ale přišel, když se

dobroty dostaly na stoly. S takovým

množstvím si nešlo poradit, a tak se

třeba pomazánky využívaly ještě dva

dny na snídani. A byly lepší a lepší.

Velikonoční pondělí patřilo výjezdu

k hradu Hohenzollern, historickému

sídlu rodu von Preussen, tedy pruských

králů, později německých císařů. Pod

vedením Heike Witzel se hosté z Česka

vydali na turistickou trasu vedoucí po

okraji masivu Švábského Jury, druho-

horního vápencového hřebenu, z nějž

se naskýtaly zajímavé výhledy do

údolí. Celý půlden se trasa točila ko-

lem hradu Hohenzollern, na který se

všichni čím dál více těšili. Počasí opět

nezklamalo, bylo hezky polojasno, a

tak nikdo nelitoval, že nezůstal radši

v Česku a dnes nemrskal. Vyvrchole-

ním výletu byla návštěva hradu, na

němž i dnes bydlí šlechta a který tro-

chu připomíná náš Bouzov, jen je

zdobnější a rozlehlejší.

Poslední společný večer patřil televiz-

ní zábavě. Ne, že by účastníci sledova-

li televizi. Přenesli se ale do 80. let,

kdy Německo každé pondělí koukalo

na hádankový kvíz „Montagsmaler“

(Pondělní malíři). Proti sobě bojovaly

čtyři skupiny o to, která uhodne více

pojmů kreslených členem skupiny bez

možnosti napovídat gesty nebo zvuky.

Zaslouženou výhrou byla láhev místní-

ho sektu.

Po krátkém zhodnocení letošního

setkání se v úterý 7. dubna ráno česká

skupina rozloučila a vydala se na cestu

domů. Nejprve dohnala rest ze soboty,

kterým byl výstup na nejvyšší kostelní

věž světa, věž katedrály v Ulmu

(161,53 m) trvající přes hodinu.

Stejně jako v předchozích dvou letech

byla zpáteční cesta rozvolněná ještě

jedním noclehem. Ten byl zařízen

tentokrát nedaleko bavorského Řezna

(Regensburg), odkud je to do Plzně

jen něco přes hodinu cesty. Odpolední

procházka Řeznem se Zdeňkem Šupi-

nou potěšila milovníky renesance i

13

gotiky, město má zajímavou atmosfé-

ru. A večerní průzkum okolí základ-

ny Alpiner Steig v horách nad městem

zase uspokojil ty z účastníků, kterým

je bližší příroda.

Ve středu olomoucké Přátele přírody a

jejich severočeské kamarády, kteří

dohromady tvořili dvacítku českých

účastníků akce, ještě čekala návštěva

Plzně. Ta je letos Evropské hlavní

město kultury. Po obligátní návštěvě

restaurace v Pivovaru Prazdroj nabídl

Hynek Pečinka prohlídku uliček kolem

hlavního náměstí a přilehlých sadů, na

kterou se vydali téměř všichni. Kromě

bronzových sošek Spejbla a Hurvínka

při ní objevili utajenou synagogu ve

dvoře a rozsvítili rekonstruovanou

Křižíkovu lampu. A poté se už opravdu

vydali s mezipřistáním v Praze do

Olomouce.

Opět se potvrdilo, že tato setkávání

mají smysl. Ti, kteří už byli

v Metzingenu a jeho okolí poněkoliká-

té, stejně jako ti, co přijeli poprvé,

měli možnost poznávat věci kolem

sebe do větší hloubky než turisté, mít

společné zážitky, nejen vidět, ale

dělat a prožívat spolu. Získali pohled

pod slupku reality, který pomáhá

odbourávat předsudky, co si v sobě

nosíme. Zjistili, že i když mluvíme

jinými jazyky, v jádru jsme stejní. A

tak se z původně neznámých sousedů

postupně stávají dobří známí.

Jarní etapu akce (Ne)známí sousedé,

tedy setkávání olomouckých a metzin-

genských Přátel přírody zaměřené na

hlubší poznání svých partnerů z druhé

strany hranice a tím i sebe sama,

finančně podpořily Česko-německý

fond budoucnosti a statutární město

Olomouc. Tato podpora umožnila

účast i těm, kteří by se jinak do Ně-

mecka podívat nemohli. Dopravu čes-

kých účastníků zajistila společnost JV-

TRAVEL AGENCY s.r.o. Děkujeme.

Fotky z akce najdete na

http://mala-liska.rajce.idnes.cz/

□ Hynek Pečinka, Malá liška – klub přátel přírody, Olomouc

Čtvrtstoletí saských Přátel přírody. Oslav jsme se účastnili i my

V březnu tohoto roku si naši přátelé ve spolkové zemi Sasko připomněli 25 let

obrození hnutí Naturfreunde. Slavnostní zasedání se konalo v Königsteinu na břehu Labe, pár kilometrů za Hřenskem.

Nejednalo se jen o bujaré oslavy, nýbrž i o seriózní pohled zpět do historie organizace „Naturfreunde“. Na rozdíl od klid-

ného kontinuálního vývoje v bývalé západní části Německa, byli „Přátelé přírody“ ve východní části stejně jako v naší

republice rozpuštěni, zanikli, nebo jako v Sasku přežívali často inkognito a oficiálně se zformovali znovu právě před pět-

advaceti lety po sjednocení Německa. Vzhledem k tomu, že naše jablonecká organizace už od samého počátku spolupracu-

je s organizací v saském Löbau, vzdáleném 60 kilometrů, byli jsme na oslavu přizváni jako hosté. Pozvání jsme s díky

přijali – ostatně my budeme 25 let slavit v příštím roce!

□ Sylvie Staňková, Přátelé přírody Jablonec nad Nisou

Přátelé přírody Praha

zvou na cykloputování po

záříjovém Bavorském

lese

Od čtvrtka 24. září až do pondělí

28. září můžete s pražskými Přá-

teli přírody zažít příjemné chvíle

na cyklotrase Stezka. Proběhne už

57. ročník této sportovně-

turistické zážitkové akce.

Cyklotrasa Stezky je tradiční od

roku 1977, kdy vznikla jako rozšíře-

ní pěších tras Stezky. Má snadno

předvídatelný průběh a styl. Jede-

me přátelskou a příjemnou kraji-

nou, skoro vždy po vyznačených

cyklotrasách nebo stezkách či míst-

ních komunikacích té nejnižší třídy,

občas terénem, tj. po kvalitních

polních a lesních cestách, vyhýbá-

me se frekventovaným a hlavním

silnicím.

Co nás čeká na letošní Stezce? Šu-

mava z bavorské strany a Český les

z české, sjezd do plzeňské pánve a

toulky západočeským barokem,

krátké denní trasy, aby bylo dost

času na poznávací aktivity a vy-

chutnávání, setkání se stovkami

Stezkařů a příjemné babí léto.

Info, dotazy, upřesnění a přihlášky

na e-mailu

mail prokes@united.duha.cz do 1.

9. 2015, případně na tel.

603 438 822

□ Miroslav Prokeš,

Přátelé přírody – skupina Praha

14

Blíží se kongres Mezinárodních Přátel přírody. Proběhne v Česku

Už jen něco přes měsíc zbývá do zahájení 22. kongresu Mezinárodních Přátel přírody (Naturefriends International, NFI).

Ten proběhne v sobotu 13. června v Česku, přesněji v srdci Moravy – v Olomouci. Zavítá na něj zhruba stovka zástupců

světové rodiny Přátel přírody. Toto mezinárodní hnutí čítá v současnosti asi 500 tisíc členů, kteří se sdružují ve 45 člen-

ských organizacích. Pro nás, českou větev Přátel přírody, je hostitelství kongresu oceněním našich aktivit, všeho, co naše

skupiny dělají. Přímo v Olomouci se o pohodlí delegátů budou

starat dobrovolníci z místní skupiny Přátel přírody Malá liška.

„Motto letošního kongresu neboli statutárního zasedání, které

probíhá jednou za tři roky, je Přátelé přírody – silný hlas

v Evropě a ve světě.“ sděluje prezident NFI, Rakušan Manfred

Pils. „Chceme tím zdůraznit své aktivní zapojení do řešení té-

mat, která hýbou Evropou. Je to zejména závazek EU být pří-

kladem v ochraně životního prostředí a klimatu, prosazovat

sociální spravedlnost a trvale udržitelný život.“ dodává Pils.

Pro účastníky je po celý víkend připraven i doprovodný program

složený z tematických seminářů či exkurzí v historickém centru

města Olomouce a jeho nejbližším okolí. Je to pro ně příležitost

vyměnit si zkušenosti, sdílet problémy, nasbírat mezinárodní

kontakty a možná i získat na některé záležitosti jiný pohled. Záštitu nad kongresem přijal primátor města Olomouce Anto-

nín Staněk, který přijme delegaci NFI v historických prostorách radnice a kongres také zahájí.

Nepálští Přátelé přírody jsou po zemětřesení v pořádku

Zemětřesení, které v sobotu 25. dubna

zasáhlo Nepál, malou zemi na úpatí

Himálaje, bylo podle prozatímních

odhadů nejhorší za posledních 80 let.

Vyžádalo si už přes dva tisíce obětí.

Dalších zhruba pět tisíc lidí bylo zra-

něno.

Situace v zemi je kritická: málokde

funguje elektřina a telefonní spojení,

přerušeny jsou dodávky vody a řada

míst je zcela odříznutých od světa.

Přeplněné nemocnice nezvládají nápor

zraněných a lidé se někde kvůli nedo-

statku záchranářů a techniky snaží

zasypané vyprošťovat i holýma ruka-

ma.

Záchranné týmy se také jen těžko

dostávají do oblasti epicentra zemět-

řesení, které bylo asi 80 kilometrů

severozápadně od Káthmándú. V pří-

stupu k postiženým místům brání

především sesuvy půdy. Záchranáři

proto musejí pěšky po horských stez-

kách, nasazeny budou i vrtulníky.

Jeden z představitelů humanitární

organizace World Vision uvedl, že

některé vesnice, "doslova nalepené na

hory", mohly být zcela smeteny pada-

jícími kusy skal.

V Nepálu působí také národní organi-

zace Přátel přírody. Solidarita v našem

hnutí funguje, britští Přátelé přírody

hned zjišťovali, jak se našim místním

kolegům po řádění živlů daří, zda jsou

v pořádku. Přetiskujeme pozitivní

zprávu v tomto pro Nepál negativním

čase:

Děkujeme za váš zájem v tomto nej-

strašnějším okamžiku našich životů.

Všichni členové Přátel přírody Nepálu

a jejich nejbližší rodinní příslušníci

jsou v pořádku. Nyní každý v

Káthmándú žije kvůli dozvukům ze-

mětřesení pro jistotu na ulici. Všichni

jsou ještě stále v šoku, panuje strach

a nejistota. Komunikace je obtížná,

neboť telefonní linky jsou porušené,

mobilní sítě částečně nefungují a

elektřina často vypadává.

Nepál potřebuje kompletní rekon-

strukci. Většina památek v údolí

Káthmándú je buď zničená, nebo silně

poškozená. Mnoho našich domů má

trhliny. V Himálajích padají laviny.

Reliéf některých oblastí vysoko

v horách se vlivem tlaku indické desky

na eurasijskou úplně proměnil a ně-

kteří vědci dokonce tvrdí, že důsled-

kem by mohlo být zvyšování Himálaj-

ského pohoří. Až opadne prvotní šok,

budeme schopni zjistit více.

S pozdravy

Bijay Dev Pant, generální sekretář,

Přátelé přírody Nepál

Přátelé přírody ČR / Friends of Nature Czechia

A: Senovážné nám. 24, CZ 110 00 Praha 1 T: +420 602 431 149 E: info@pratele-prirody.cz

W: www.pratele-prirody.cz

Praha – Kladno - Olomouc – Liberec – Jablonec nad Nisou – Krnov – Nové Město na Moravě – Pardubice

„Každý přece potřebuje přátele – lidé i příroda“