Snahou i cílem autorů knihy je seznámit čtenáře s historií některých chrámových i lidových jesliček pocházející z betlémářských oblastí Českérepubliky. Důležitým kritériem pro výběr z velkého počtu artefaktů byla podmínka, aby byl betlém buď trvale, či alespoň o Vánocích vystavován, a tím jej také bylo možné zhlédnout. K napsání jednotlivých kapitol byli přizváni odborníci z regionů Čech a Moravy, kteří se dějinami betlé-mové tvorby zabývají profesionálně či ve svém volném čase. Autorský kolektiv tímto dílem vzdává hold známým i neznámým tvůrcům jes-liček a současně vyjadřuje vděk jejich současným opatrovatelům, kteří napomáhají tomu, že uvedená díla můžeme každoročně spatřit.

PU

TO

VÁ

NÍ

ZA

BE

TLÉ

MY

Mil

an Z

ábr

ansk

ý a

Jan

Ro

da PUTOVÁNÍ ZA

BETLÉMYČeské republiky

Milan Zábranský a Jan Roda s kolektivem

Grada Publishing, a.s.U Průhonu 22, 170 00 Praha 7tel.: +420 234 264 401e-mail: info@grada.cz

www.grada.cz

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

PUTOVÁNÍ ZA

BETLÉMYMilan Zábranský a Jan Roda s kolektivem

GRADA Publishing

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihyVšechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papí-rové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Putování za betlémy České republikyMilan Zábranský, Jan Roda a kolektiv autorů

Vydala Grada Publishing, a.s.,U Průhonu 22, Praha 7info@grada.cz, www.grada.cz, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400jako svou 5723. publikaci

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACETexty Milan Zábranský, Jan Roda a Petra Červinková, Blanka Čuhelová, Silva Dušková, Alena Figarová, Petra Jahnová, Bohunka Krámská, Ester Sadivová, Jarmila Süsserová, Romana Trešlová, Jana Voleská, Alexandra Zvonařová, Bohumír Andrle, Jan Drahoňovský, Viktor Dvořák, Vladimír Homolka, Antonín ŽamberskýFotografie autoři příslušných textů nebo jsou jména autorů fotografií uvedena u jednotlivých obrázkůPřeklad resumé M. A. Bára ValentováNávrh obálky, sazba MgA. Radek KrédlOdpovědná redaktorka Ing. Jana Minářová

Počet stran 200Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

© Grada Publishing, a.s., 2014Cover Design © Radek Krédl, 2014

Tento projekt se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihyVšechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

ISBN 978-80-247-5063-7

ISBN 978-80-247-9600-0 (PDF) ISBN 978-80-247-9601-7 (epub)

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

Obsah

Úvodem 7Než začnete číst 8

Narození Krista v umění 9

Poznatky o postavení prvních jeslí v Čechách 14

Rozšíření zvyku stavění jeslí 17

Zlatá léta betlemářství v naší zemi 20

Řezbářské dílny 23

Současnost naší betlemářské tvorby 29

Výstavy betlémů na našem území 31

Česká betlemářská literatura 33

Duchovní význam betlémů 36

Betlémy mimopražské 37Betlémy pražské 157

Jmenný rejstřík 196

Místní rejstřík 198

Seznam literatury 200

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

���

7

ÚvodemOslava Vánoc je pro většinu z nás krásným svátkem, spojeným též s podmanivým kouz-lem rozzářeného vánočního stromku a někdy i postaveným betlémem. Pro ty čtenáře, kteří v čase Vánoc rádi postojí před jesličkami v kostele, nebo navštíví vánoční výstavu, je právě určena tato knížka. Připravili ji autoři, kteří mají betlemářství rádi, v tomto oboru jako badatelé pracují, jesličky ochraňují a někdy i betlémy tvoří. Jsou z různých míst naší republiky, protože betlémy nalezneme ve všech regionech vlasti.

V úvodní části kniha přibližuje poslání a historii stavění betlémů. V druhé části upo-zorňuje na zajímavá díla, až na výjimky starší práce, která v betlemářské tvorbě vznikla. Poslední část je pak věnována pražským kostelním betlémům.

Domácích i kostelních betlémů je v naší zemi opravdu velké množství. O mnoha již bylo psáno, další čekají, že na ně bude po zásluze upozorněno. Autoři do této knížky za-řadili betlémy, které jsou veřejnosti přístupné celoročně nebo alespoň v čase Vánoc. Ve vybraných kapitolách obrazně otvírají pracovníci muzejních sbírek svůj sbírkový fond jes-liček a upozorňují na exponáty, které bývají vystavovány.

Kniha „Putování za betlémy“ není encyklopedií českých betlémů, ale malým průvod-cem po některých betlémech, o kterých nebylo mnoho napsáno. Poznání těchto betlémů by mělo čtenáře seznámit s jejich lidovými či profesionálními tvůrci a nejednou i se zámě-rem, s nímž k tvorbě přistupovali.

Ten, kdo se rozhodne zhlédnout některý popsaný betlém, bude si muset ještě ověřit jeho momentální dostupnost. V kostelích bývají betlémy přístupné před a po skončení bohoslužeb, jejichž doba konání je proměnná. I muzea a výstavní síně mívají rozličnou otevírací dobu, navíc exponáty v muzeích bývají obměňovány.

Naše poděkování patří všem, kteří nám pomohli a přispěli k této knize a to jak napsá-ním příslušných kapitol, poskytnutím informací nebo svolením k publikování fotografií. Autoři by chtěli vzdát hold známým i neznámým tvůrcům i opatrovatelům betlémů, kteří se zasloužili o to, že uvedená díla můžeme ještě spatřit a podělit se se čtenáři se svou láskou k betlémům.

Za kolektiv autorů Milan Zábranský a Jan Roda s kolektivem

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

P������� �� �������

8

Než začnete čístMilan Zábranský

Chcete-li se v knize dobře orientovat, věnujte pár minut přečtení těchto informací. Kni-ha má tři části: úvodní část věnující se historii betlémů ve světě a u nás, část věnovanou jednotlivým oblastem a místům s betlémy mimo Prahu a třetí pojednává o důležitých kostelních betlémech v Praze. V závěru knihy jsou pak místní a jmenný rejstřík a se-znam literatury.

V kapitole Česká betlemářská literatura najdete přehled vydaných knih a publika-cí. Odkazy na jednotlivé zdroje jsou v textu uvedeny jako čísla v hranatých závorkách. Vedle toho jsou některé většinou novinové a časopisecké zdroje použité pouze jednou, přímo uvedeny v textu jednotlivých kapitol nebo v Pramenech za kapitolou.

Pokud jde o používání slov betlém a jesle, jsou v dnešní češtině pokládána za synony-ma. Jejich užití se však liší v jednotlivých oblastech a také v některých ustálených spojeních. Tak např. se mluví o „Třebechovickém betlému“ ale o „Krýzových jesličkách“. Původ obou slov je nám jasný – jesle jako místo, kam bylo dítě – Ježíš uloženo, se objevuje už v Lukášově evangeliu a posléze se začalo používat pro celou scénu. Tak je tomu i v jiných jazycích – die Krippe v němčině, Créche ve francouzštině, Crib v angličtině (i když americká angličtina častěji používá Creche) apod. Místo narození – Betlém pro zobrazení scény Narození uží-váme, pokud je nám známo, my, Slováci, (Betlehem) a Španělé (Belen).

Pro ty, kdo se betlemářskou tematikou nezabývají, připojujeme malý slovníček poj-mů, které můžete nalézt v textu:anděl budič nebo zvěstovatel – anděl budící spící pastýře, které posílá k jeslím.anděl Gloria nebo Slávy – anděl umístěný nad místo narození Ježíše.dálina – nakreslené pozadí betléma s oblohou a krajinou.darák, daráček, darovník – postava nesoucí Ježíškovi nějaký dárek.diviš – postava stojící většinou blízko jeslí, divící se se zdviženýma rukama. V proven-

sálských betlémech mají podobnou postavu se zdviženýma rukama, která se jmenuje „lou ravi“ (udivený, nebo blázen).

hromniční betlém – zobrazení scény svátku „Uvedení Páně do chrámu“ – v křesťan-ském kalendáři 2. února na Hromnice. Sv. Simeon drží Jezulátko před veleknězem, sv. Josef se dvěma holoubky, P. Marie a sv. Anna jako svědek. U nás jen zřídka v Ústí nad Orlicí.

chlebáček – plochá figurka vytlačená z formy z masy podobné těstu (viz Příbramsko)forhaňka, okolek, bordura – malovaný papírový nebo textilní pás zakrývající prostor

pod betlémem.lančoft, lončoft – část krajiny (silueta pozadí) bez oblohy, stavící se před dálinu.mluvící páska – stuha s nápisem, kterou drží anděl Gloria nad betlémem.postní betlém – plastické zobrazení scén ze závěru Kristova života (od zatýkání Krista

přes jeho Ukřižování až po Zmrtvýchvstání). U nás jen zřídka v Ústí nad Orlicí, ale běžné v německy mluvících zemích.

tříkrálový betlém – staví se většinou 6. ledna, kdy se vymění adorující pastýři a daráci za Tři krále s jejich průvodem.

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

���

9

Narození Krista v uměníMilan Zábranský

Narození Ježíše Krista a jeho život patří bezesporu k nejdůležitějším událostem v dě-jinách světa. Vždyť náboženství, k jehož založení dal podnět, je dnes nejrozšířenějším na světě. I muslimové ho uznávají za jednoho ze čtyř velkých proroků. Uvádí se, že křesťanství vyznávají asi dvě miliardy lidí a další miliardy patří k tzv. „kulturním křes-ťanům“ tj. těm lidem, kteří jsou třeba i ateisty, ale drží se některých tradic křesťanství, například slavení Vánoc. Křesťanství výrazně ovlivnilo západní civilizaci a pochopitelně mělo i obrovský vliv na umění.

Církví oficiálně uznané vyprávění o narození Krista je velmi stručné a naleznemeho v Novém zákoně jen v evangeliích sv. Lukáše, kde se píše o Zvěstování a Narození a sv. Matouše, které popisuje příjezd a Klanění mudrců z východu. K dalším neofici-álním zdrojům patří novozákonní apokryfy – Pseudo-Matoušovo a Pseudo-Jakubovo evangelium, středověká literatura (např. české Kniehy o Božiem narození o Božie mla-dosti), případně různá popsaná vidění jako např. sv. Brigity Švédské (1370) nebo Terezie Neumannové (okolo 1930).

V počátcích křesťanského umění se odráží tehdejší vývoj teologického myšlení, se kterým je jakékoliv zobrazení úzce spjato. V době pronásledování křesťanů to jsou fres-ky v katakombách, které byly pojímány symbolicky, aby se vyhnuly všemu, co by mohlo připomínat modly či jejich kult. Nejstarší vyobrazení Narození je freska z katakomb svaté Priscilly datované do první poloviny třetího století. Znázorňuje Pannu s dítětem a postavu, která ukazuje hvězdu v horní části výjevu. Jde pravděpodobně o proroka Bileáma, neboť podle jeho proroctví je hvězda předobrazem samotného Krista („Vyjde hvězda z Jakuba, povstane žezlo z Izraele...“ (Nu 24,17)).

Druhá freska z téže doby představuje Klanění mudrců. Tři postavy, které přinášejí své dary, se blíží k Matce Boží, která na svých kolenou drží Dítě. Ústřední myšlenkou tohoto vyobrazení je, že se všechny národy přicházejí poklonit Božímu Synu. Táž jednoduchost je charakteristická i pro styl zdobení sarkofágů, kamenných schránek na rakve nebo těla.

Později se výjev Narození obohatil o různé detaily (volek a oslík, jesle ve tvaru ol-táře či hrobky, svatý Josef se zamyšleným výrazem, andělé, pastýři...), které odrážejí vyprávění z evangelií či apokryfů. Nejde tu jen o zdobné či malebné prvky, ale o rysy

Klanění mudrců, kresba v římských katakombách 3. st, Vatikánská muzea

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

P������� �� �������

10

dokreslující ústřední scénu a naznačující další aspekty tajemství Narození. Až do 3 st. nebyl ustálen počet mudrců – králů a na vyobrazeních jejich počet býval od 3 až do 12. Teprve církevní učitel Órigenés ve 3. století usoudil podle počtu darů na tři mudrce.

Prvním vyobrazením Spasitelova narození byla podle tradice freska, kterou si objed-nal sám císař Konstantin a která se nacházela v bazilice Narození Páně v Betlémě, kterou nechala ve 4. st. postavit císařovna Helena. Pod ní se nachází jeskyně, dlouhá asi 12 m a široká 3 m, kde místo narození Ježíše je označeno čtrnácticípou stříbrnou hvězdou a latinským nápisem: Hic de virgine Maria Jesus Christus natus est.

Po roce 313, kdy přestává být křesťanství výnosem Milánského ediktu pronásledo-váno, dostává se ranně křesťanské umění do chrámů nejčastěji na stěny jako mozaika. Scény týkající se Narození jsou asi nejznámější mozaiky v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě nazývané také bazilika Panny Marie Sněžné. V této nejkrásnější a největší bazilice z 5. století jsou v pásu zachyceny scény ze života P. Marie: Zvěstování, Narození, Klanění Tří králů, Obětování v chrámě. V relikviáři jsou zde uchovávána údajná prkénka z Ježíš-kových jesliček, ale jak píše P. Procházka [29] „jezuita Grisar podrobil relikvii přísnému vědeckému studiu a jeho vývody se do jisté míry rozcházely se zbožnou tradicí.“

Také v italské Ravenně v bazilice Sant‘ Apollinar Nuovo jsou nádherné mozaiky ze života Krista v byzantském stylu z poloviny 6. století. V pozdější době se objevují na stěnách kamenné reliéfy jako např. ve 12.st.v kostele San Zeno ve Veroně. U nás se první zobrazení Narození Páně zachovalo jako freska z roku 1134 v rotundě sv. Kateřiny v přemyslovském hradu ve Znojmě. Další známé jsou deskové malby Mistra Vyšebrodského (okolo roku 1350) a Třeboňského (1380–1390) oltáře. Desky z těchto oltářů namalovné v gotickém, tzv. krásném slohu, jsou v majetku NG v Praze.

Ve světovém umění existuje nespočet obrazů na toto téma a skoro každý velký malíř středověku se tomuto tématu více či méně věnoval. Obrazy s náměty týkající se Kristova

Klanění tří králů, Ravena San Apollinare Nuovo 6. st

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

���

11

narození od světově proslulých malířů můžeme nalézt všech světových galeriích. Tak např. v madridském Pradu je obraz Hieronyma Bosche Klanění Tří králů, plný tajné symboliky nebo El Grecovo Klanění pastýřů, v pařížském Louvru Rafaelova a Rembrandtova Svatá rodina nebo Rubensovo Klanění Tři králů, v Londýnské NG najdete Mystické Narození Sandra Boticelliho či Klanění pastýřů Nicolase Poussina z 18. st. a nespočet dalších.

Zajímavé je, jak tvůrci měnili prostředí a místo Narození, i když šlo stále o stejné město Betlém. Na pravoslavných východních zobrazeních to bývá jeskyně, což odpoví-dá apokryfnímu „Pseudo-Jakubovu evangeliu“. Také v „Pseudo-Matoušově evangeliu“ porodí Panna Maria v jeskyni, ale pak se odebere do chléva, kde uloží dítě do jeslí. Stře-dověké zobrazení Narození bývá nejčastěji umisťováno pod různé přístřešky s děravou střechou, které odpovídají chudým dobovým obydlím. V 15. století to bývá romantic-ká zřícenina hradu, chrámu nebo synagogy, odkazující na zboření starých náboženství a nástup nového Kristova království. Jesličky, v nichž novorozenec spočívá, mívají různý tvar a formu od dřevěných krmelců přes kamenný oltář, koryto až po thumbu, naznaču-jící jeho budoucí osud. Všechna tato zobrazení bývají použita také v betlémech.

Obvyklou součástí Narození bývají zvířata osel a vůl nebo alespoň jejich hlavy, i když v žádném evangeliu se o nich nemluví. Jejich přítomnost bývá vykládána jako symbolic-ké zobrazení Izajášova proroctví (1, 3) (okolo 700 let před Kr.), v němž se praví: „Vůl zná hospodáře svého a osel jesle pánů svých; Izrael nezná, lid můj nesrozumívá“ (překlad: Bible Kralická).

Nejstarší známé sochařské zpracování Klanění Tří králů pro baziliku Santa Maria Maggiore vytvořil v roce 1288 italský sochař a architekt Arnolfo di Cambio (1245–1302). Postavy Tří králů, sv. Josefa hlavy osla a vola spolu s pozdější kopií sedící P. Marie s Ježíškem v náručí se v kostele o Vánocích dodnes vystavují, i když jsou pochybnosti, zda jde o původní soubor.

Arnolfo di Cambio: Klanění Tří králů, Řím 1288

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

P������� �� �������

12

Za počátek stavění betlémů se všeobecně považuje událost z roku 1223 v italském Gre-cciu. Mnich a zakladatel žebravého řádu františkánů sv. František z Assisi (1182–1226) postavil zde jesle a osla s volem a nechal sloužit mši, při které předčítal z Lukášova evan-gelia. Mnozí badatelé řadí tuto událost spíš mezi legendy a za skutečný vznik betlémů berou jako vyvrcholení dramatizace liturgických veršů zpívaných střídavě sborem a kně-zem nebo dvěma sbory tzv. antifony, která se objevují od 5. st. při kostelních obřadech.

V Lukášově evangeliu se píše o pastýřích nocujících v krajině, kterým se zjevil anděl Páně a zvěstoval jim zprávu o narození Spasitele. O jejich adoraci novorozeněti se už nic nepraví, ale je to jeden z nejčastějších námětů v umění i při stavbě betlémů. Pastýři, nejchudší a nejpohrdanější skupina tehdejšího společenství, se o této události dovídají jako první, což symbolicky připomíná, pro koho přichází Spasitel na svět. Jejich klanění a dary oveček se v umění objevují od 14. st. jako odezva hluboké spirituality a zbožnosti františkánů. Nad místem Narození nechybí aspoň jeden anděl většinou s tzv. mluvící páskou Gloria in excelsis Deo (Sláva na výsostech Bohu). Často to však bývá celý anděl-ský chór a ve starých bavorských a tyrolských betlémech stojí na zemi rozsáhlá „ozbro-jená“ andělská garda.

Pokud jde o hlavní postavy každého betléma, je Panna Maria prakticky vždy zobra-zena jako mladá a krásná žena v šatu bílém (symbol čistoty), červeném (láska a božství) a modrém (věrnost). Nejčastěji stojí z pohledu diváka na levé tzv. evangelijní straně, odkud přicházejí i pastýři. Na starších obrazech (často pravoslavných) leží vedle dítěte, někdy sedí u jeslí nebo stojí či klečí v adorující poloze. Ve tříkrálových zobrazeních

Giotto: Jesle v Grecciu, freska v Assisi 1280

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

���

13

sedí s Ježíškem na klíně před Třemi králi přicházejícími zprava. Sv. Josef míval spodní oděv žlutý a švestkově modrý plášť, což už dnes autoři většinou nedodržují. Ve dřívěj-ších zobrazeních má podobu starého muže s holí, který stojí či sedí a podřimuje spíše v pozadí. Ve 14. st. se objevuje v roli „Nutrior Domini“ když pomáhá ženám s koupelí novorozeněte (Narození mistra Vyšebrodského oltáře) nebo přípravou jídla (např. Madona Doudlebská). Od 15. st., kdy se vedly učené půtky o jeho věku a postavení, dostává aktiv-nější úlohu. Zobrazení odpovídá mladému muži v rozpuku sil, který je schopen a při-praven ochránit rodinu. Od konce 14. st. drží v ruce svíčku nebo lucernu, což se hojně objevuje v bavorských betlémech. K jeho atributům patří tesařské náčiní, lilie, rozkvetlá hůl s holubicí. Ježíšek nejčastěji zaujímá jednu ze čtyř poloh: Zvací poloha – Ježíšek má široce roztažené paže, směřující dopředu. Dětská poloha odpovídá poloze, jakou mů-žeme očekávat u dítěte jeho věku. Jednu ruku má položenou na své hrudi a druhá leží vedle hlavy ve velmi pokojné spící poloze. Žehnající poloha, bývá tvůrci používána jen zřídka. Obvykle ukazuje sedícího Ježíška se zvednutou pravou rukou, vztyčeným uka-zováčkem a prostředníkem, ostatní prsty jsou pokrčeny v dlani. Zavinutá poloha. V této pozici je vidět pouze hlava z dítěte zavinutého do plenek nebo povijanu. V některých případech je dítě přikryto pouze teplou přikrývkou.

Tak, jak se měnily během dvou tisíciletí v různých částech světa jednotlivé umělecké slohy, měnilo se i zobrazení Narození a scény k tomu přináležející. Strohost oficiálníchtextů a málo konkrétních informací dovolovaly popustit fantazii tvůrců, profesionálů i amatérů při znázornění Ježíšova narození v malířství, sochařství i při tvorbě betlémů.

Prameny:Royt Jan: Slovník biblické ikonografie, Nakladatelství Karolinum (2007).Vaclík Vladimír: [46] a [47].Internetové zdroje – Google a Wikipedie.

Obvyklé pozice Jezulátka, foto J. a L. Ridlenovi

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7

P������� �� �������

14

Poznatky o postavení prvních jeslí v ČecháchJan Roda

V roce 2012 uplynulo 450 let od postavení prvního betlému v Čechách. Možná, že ku-laté výročí mělo být připomenuto o něco dříve či později, záleží na tom, který docho-vaný záznam nalezneme a označíme za prokazatelně nejstarší. Zdá se, že badatelské úsilí nutno směřovat k písemným dokumentům, které jezuité sepsali jako každoroční litterae annuae pražské koleje a jsou uloženy jako „ Historia collegii S. J. Pragensis ad S. Clementem annorum 1555–1610, 1618, 1620 “ v Národní knihovně České republiky v pražském Klementinu.

Doba, ve které měly být jesle u nás poprvé postaveny, nebyla klidná. Rozhodně se jesle zrodily do času bouřlivých společenských proměn. V zemích koruny české vládl Ferdinand I. Habsburský, český král a císař. Jeho poslání bylo nelehké. Musel řešit po-litické spory, stejně tak, jako duchovní rozepře. Na hranicích mu stály hordy tureckých válečníků. Panovnický absolutizmus se střetal se stavovskou monarchií, katolicizmus s reformací. Náboženské poměry byly u nás chaotické. Nepřehledné byly spory a půtky mezi katolíky a utrakvisty, kteří vyznávali přijímání pod „obojí způsobou“. Mnoho zla bylo napácháno ve jménu výkladu šesté kapitoly Janova evangelia: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den“ (Jan 6.54). K oficiálnímunáboženství císařského dvora, katolictví, se v Čechách a na Moravě hlásilo jen 10 až 15 % obyvatelstva. Zapojení naší země do monarchie vedlo navíc k posílení užívání ně-meckého jazyka.

Do takových poměrů byl do Prahy 21. 4. 1556 uveden jezuitský řád, který měl za úkol posílit v národu katolickou víru, považovanou panovníkem za jedině pravou. Je-zuité se usadili v prostoru dnešního Klementina. V těchto místech působili již od roku 1232 dominikáni, jejichž klášter byl však husity vypleněn v roce 1420. Dominikáni ještě stačili před příchodem jezuitů na konci 15. stol. klášter opravit a bývalou kapitulní síň přestavit na kostel sv. Klimenta, tedy na ten chrám, kde měly být poprvé vystaveny jes-ličky. Kostel však byl orientován ve směru sever – jih, tedy nesprávně. Později jezuité nazývali tento chrám „kostelem nepořádným“, užívali jej však v prvních letech působení a později přebudovali na správně orientovaný kostel sv. Salvátora. Jak je tedy z textu patrné, nemůžeme dnes s nostalgií navštívit kostel, kde byly první naše jesle stavěny. Jen komplex dnešního Klementina s kostelem sv. Salvátora nám může místo přiblížit.

V koleji Klementina zřídili jezuité gymnázium a pořádali přednášky z filozofie a te-ologie. Kázání byla vedena latinsky a německy, od roku 1559 i česky. Součástí názor-né výuky biblických textů byly mimo jiné i liturgické hry. Ty bezpochyby předcházely zvyku stavění betlému. V dochovaných písemnostech jsou doloženy hry jak k oslavě Velikonoc, ale i Vánoc. Ve vánočních hrách pak bylo užíváno kolébky. Rozeznat zpětně, kdy se od liturgických her oddělil obyčej stavět scénu betlémského Narození, je obtížné. Jezuité dosti podrobně zaznamenávali, jak probíhal církevní rok i jaký byl život uvnitř řádu. Jejich záznamy však měly jiné poslání, než zaznamenat s dostatečnou přesností událost stavění betlému.

Ve výše uvedeném spise, který je uložen v oddělení starých tisků Národní knihovny České republiky, byl v roce 1562 pořízen níže přetištěný záznam.

?

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

���

15

Na osmém až jedenáctém řádku 76. stránky je psáno: „Praesepe postea Christo Nascen-ti Decembri mense, tum novitate inventionis (id ante eam diem boemi non viderant) tum simulatione rerum et Personarum proxime ad veritatem accedentium, mirum in modum dicitur placuisse.“

V překladu text zní: „Potom v měsíci prosinci, kdy se narodil Kristus, se prý jak kvůli novotě (před tímto dnem je Češi neviděli), tak kvůli napodobení věcí a osob, co nejvíce se přibližujících skutečnosti, podivuhodným způsobem líbily jesličky.“

Z řazení stránek a posloupnosti ročních záznamů je zřejmé, že popsané se vztahuje k události z Vánoc roku 1562.

Je radostné, že i v roce 1563 bylo do spisu na stránku 88 (řádky 11–13) zapsáno: „Praesepe summo in altari Christo infanti proximè ad veritatem exstructum, maximam

hominum omnis generis et Religionis multitudinem ad spectandum attraxit.“V překladu má text podobu:„Jesličky, postavené na hlavním oltáři Dítěti Ježíši co nejvíce podle skutečnosti, přitáh-

ly nesmírně veliké množství lidí všeho druhu a všech náboženství, kteří si je prohlíželi.“ Z uvedeného je patrné, že i v Praze se od roku 1562 zakořenil zvyk stavět chrámové

jesle, který pak jezuité rozšířili po naší vlasti do všech míst, kde byly založeny jejich kláštery. Rok 1562 se tedy stal rokem, kdy byl položen základ obyčeji slavení Vánočních svátků u jesliček. Krátká zmínka v písemnosti z roku 1563 je vzácná ve zdůraznění, že meditace u jesliček spojila lidi různé víry. Stala se vzácným odkazem a výzvou pro nás všechny, kteří žijeme na počátku třetího tisíciletí.

Dodnes zůstává nezodpovězena otázka, jak vypadaly první betlémové postavy. Jistou představu si můžeme udělat poznáním jezuitského betlému v německém městě Minde-lheim. Tam se betlém zachoval do dnešních dnů. Ty nejstarší figury by měly pocházetz roku 1618 a jsou kolem jednoho metru vysoké. Ten, kdo měl možnost tento betlém poznat, jistě bude souhlasit, že soubor je monumentální. Třeba byl takový i v kostele sv. Klimenta, kde byl položen základ stavění betlémů v naší zemi.

Historia collegii S. J. Pragensis, strana 76, detail

U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w . k o s m a s . c z , U I D : K O S 2 0 6 7 7 7