Základní fyzikálně - chemické vlastnosti Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní.

Vzniká jako produkt radioaktivního rozpadu radia a uranu a díky své nestálosti postupně zaniká dalším radioaktivním rozpadem.

Je známo přibližně dvacet nestabilních izotopů radonu. Radon je velmi dobře rozpustný ve vodě (okolo 51 % svého objemu) a

ještě lépe se rozpouští ve v nepolárních organických rozpouštědlech. Radon je možno při velmi nízkých teplotách zachytit na aktivní uhlí. Radon stejně jako i ostatní vzácné plyny má velmi nízký elektrický odpor

a tudíž vede velmi dobře elektrický proud. Toho by se dalo využívat při výrobě osvětlovací techniky, ale je velmi

radioaktivní, a proto to není možné. Radon ve výbojce vydává jasně bílé světlo.

Byl objeven roku 1900 Friedrichem Ernstem Dornem při zkoumání radioaktivního rozpadu radia a byl pojmenoval ho radiová emanace.

William Ramsay charakterizoval radiovou emanci jejím spektrem roku 1910, určil její hustotu a z ní i atomovou hmotnost a navrhl pro ni název svítící - niton Nt.

Později se jméno prvku ještě několikrát změnilo až byl nakonec přijat návrh na jméno radon a toto označení se používá od roku 1923.

Výskyt a získáváníVýskyt a získávání Koncentrace radonu v zemské atmosféře jsou nesmírně nízké, prakticky na

hranici detekce těch nejcitlivějších analytických metod. Radon se nejčastěji nalézá ve vývěrech podzemních minerálních vod, kam se

dostává jako produkt rozpadu jader radia, thoria a uranu. Může však v malých dávkách vyvěrat sám z podloží přímo v plynné podobě, čí

se radon absorbuje do podzemní vody a s tou se dostává na povrch.Radon se získává tak, že se roztok radnaté soli nechá stát asi čtyři týdny v uzavřené láhvi.

Za tuto dobu se ustanoví rovnováha s radiem a jeho emanancí (minerálu s obsahem radonu). Radon se poté dá oddestilovat nebo vyvařit.

Zvýšený výskyt radonu v určité lokalitě s sebou přináší nárůst nebezpečí výskytu rakoviny, především plicní.

Přitom nebezpečné nejsou ani tak samotné izotopy radonu, ale fakt, že se radioaktivní látky dostávají do plynného skupenství.

Produkty, vzniklé rozpadem radonových atomů jsou obvykle také radioaktivní a při svém vzniku se v atmosféře udrží ve formě aerosolu, sorbované na mikroskopické prachové částice.

Při vdechnutí často zůstávají v plicích a při svém dalším rozpadu mohu iniciovat vznik plicní rakoviny.

Na geologickém podloží se zvýšeným obsahem těžkých radioaktivních prvků dochází k přirozenému vyvěrání radonu z podloží.

Radon se tak může dostávat do lidských obydlí, kde výše naznačeným způsobem roste radioaktivní pozadí a při dlouhodobém pobytu v takovém prostředí narůstá u exponovaných osob nebezpečí vzniku plicní rakoviny.

Riziko nemusí přitom pocházet pouze z podloží staveb, jsou známy i případy, kdy byly při výrobě betonových panelů použity suroviny, které v dlouhodobém časovém horizontu způsobovaly rizikové koncentrace radonu v bytech.

Kuriózním případem je např. nález velkého bloku radioaktivního smolince přímo v nosné zdi rodinného domku. Česká kotlina patří v globálním měřítku k lokalitám s největší koncentrací uranových rud a existují zde proto rozsáhlá území se zvýšeným výskytem vyvěrajícího radonu. V současné době bylo vyvinuto již několik účinných metod, které izolují stavbu od podloží a riziko zvýšené koncentrace radonu ve vlastní stavbě minimalizují.

Radonová léčba je obecně velmi šetrná, nezatěžuje organismus ani tepelně ani po stránce oběhové nebo acidobazické rovnováhy. Dobře tolerována je i seniory.

Je vhodná především pro léčbu chronických onemocnění, postihujících pohybový aparát: zánětem – všechna revmatická onemocnění kloubů, měkkých tkání, páteře (př. revmatoidní artritis,

psoriatická artritis, systémový lupus, fibromyalgie, Bechtěrevova nemoc) bolestí a ztuhlostí z opotřebení (př. artrózy kloubů a páteře, výhřezy plotének, poškození šlach , vazů a

menisků) metabolickou poruchou (osteoporóza, dna, porfyrie) poškozením periferního nervu nebo míšního kořene (př. neuritidy, neuralgie, periferní obrny, kořenové

páteřní syndromy, polyneuropatie, syndromy karpálního tunelu)   Radonová kúra regeneruje stavy s obecnou energetickou disharmonií: vegetativní labilita, neurocirkulační slabost (chladné končetiny, snadné kolapsy, zimomřivost, funkční

orgánové dysfunkce, klimakterický syndrom) obecně úbytek sil ve vyšším věku vyčerpanost u náročných povolání regenerace u vrcholových sportovců udržení funkčních rezerv organismu u roztroušené sklerózy nebo Parkinsonovy choroby v časném stádiu  Dobře reagují onemocnění periferních cév, jako jsou vazoneurózy, nedokrevnost při ateroskleróze

končetinových tepen, stavy po zánětech žil nebo revmatické vaskulitidy.

Pro které pacienty je radonová terapie nevhodná? pacienti s jakýmkoliv akutním onemocněním – infekce, nestabilizovaná arteriální hypertense, srdeční či

dýchací potíže, rozkolísaný diabetes, neléčená hyperfunkce štítné žlázy, apod. těhotné ženy děti a mládež do 18 let pacienti do jednoho až dvou let po operaci či jiné terapii nádorového onemocnění, pokud onkolog nedá k

radonové léčbě souhlasné stanovisko

Účinky na lidský organismus Živočichové včetně lidí se na zeměkouli po miliony let vyvíjeli v prostředí, které v různých etapách

více či méně produkovalo ionizující záření. Organismy si tedy měly čas vybudovat přirozené fyziologické reakce, které chrání buňky před

radioaktivním poškozením. Jde převážně o procesy regenerační. I lidé jsou schopni reagovat do určité míry na ionizující záření aktivací svých regeneračních pochodů, a

jsou schopni určitého otužení jak proti radiaci, tak nespecificky i proti dalšímu fyzikálnímu a chemickému poškození buněk.

Jáchymovská balneologie tohoto fenoménu využívá při léčbě chorob pohybového aparátu v širokém slova smyslu.

Radon, respektive izotop radonu 222, je chemicky inertní plyn, který vyvěrá v krušnohorských hlubinách a rozpouští se v podzemních pramenech.

Je zdrojem měkkého ionizujícího záření alfa. Při radonové koupeli je tělesný povrch vystaven jakési energetické sprše radonových alfa-částic, a spouští se tak řetězec fyziologických reakcí.

Průnik radonu do krevního oběhu je zanedbatelný a biologický poločas (vyloučení radonu z těla) představuje 20 minut (tedy vlastní délku radonové koupele). Terapie je umění využít léčivo v optimální kvalitě i kvantitě.

Kvalitou radonu je měkké alfa záření, kvantitou je právě síla jáchymovských pramenů a po století ověřené dávkování radonových koupelí. Jejich léčebné rozpětí je 10 až 24 koupelí o intenzitě 4,5 – 5,5 kBq.

Absorbovaná energie stimuluje regeneraci tkání a likvidaci škodlivých oxidativních stresorů (většinou volné radikály z chemikálií, z průmyslově zpracovaných potravin a životního prostředí).

Zvyšuje se tvorba hormonů, včetně těch protibolestivých, protizánětlivých a pohlavních. Aktivují se všechny složky imunitního systému. Tyto procesy jsou během léčebného pobytu nastartovány a pokračují ještě 4 – 6 týdnů po poslední

radonové koupeli. Následně v organismu dochází k fázi zklidnění bolestivých a zánětlivých potíží a zlepšení funkce všech

složek pohybového aparátu – kloubů, svalstva, šlach a příslušného cévního i nervového zásobení. Úleva trvá ve většině případů déle než půl roku, zlepšuje se kvalita života u chronicky nemocných,

snižuje se spotřeba analgetik a jiných léčiv.

Radonová koupel

www.wikipedia.cz