Kč 20,– 5775 ŘÍJEN 2014 ROČNÍK 76

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

TIŠRICHEŠVAN

Obřízkové křeslo z roku 1805 ze sbírek ŽMP.(K anketě k 20 letům samostatného Židovského muzea v Praze na stranách 6–8.)

SHROMÁŽDĚNÍ PROTI ANTISEMITISMUZ iniciativy členů Senátu PČR DanielyFilipiové a Přemysla Sobotky se ve čtvr-tek 18. září v pražském sídle této institucekonalo Shromáždění proti antisemitis-mu. Vystoupili na něm vysocí političtípředstavitelé včetně ministra kulturyDaniela Hermana (KDU-ČSL). Meziřečníky byl také ředitel Židovského mu-zea v Praze Leo Pavlát, biskup VáclavMalý či česko-izraelský historik a pře-živší holokaust Otto Dov Kulka, kterýv těchto dnech navštívil Prahu u příleži-tosti vydání esejistické autobiografickéknihy Krajiny Metropole smrti. Izrael-ský velvyslanec v Praze Gary Korenúčastníkům připomněl, že se odehrávámediální a propagandistická válka na-mířená proti principům demokracie.Všichni přítomní se shodli, že Evropaby měla lépe čelit vlně antisemitismu,která se zdvihla v souvislosti s červen-covým konfliktem mezi Izraelem a hnu-tím Hamás. Senátorka Daniela Filipiováseznámila účastníky shromáždění s ná-vrhem usnesení, které předloží plénuSenátu a které vyzývá ústavní činitele,aby vahou svých funkcí činili krokyproti narůstajícímu antisemitismu vespolečnosti. jd

DVACET LET ŽIDOVSKÉHO MUZEA V PRAZE Židovské muzeum v Praze si 1. října připo-míná dvacet let své existence jako nestátní-ho zařízení. Během této doby se etablovalojako uznávaná instituce expoziční, vědec-ká, vzdělávací, kulturní a publikační, kteráodpovědně pečuje o svěřené sbírkové bo-hatství i jedinečné židovské sakrální pa-mátky. Se svými 540–570 000 návštěvníkyročně je setrvale nejnavštěvovanějším mu-zeem v České republice, stále více vyhle-dávaným i návštěvníky domácími.

Po dvaceti letech činnosti se však mu-zeum musí vyrovnat s novými úkoly: ob-novou svého zázemí, celkovou moderni-zaci, aby se všech oblastech činnostidostalo na úroveň srovnatelnou s velkýmisvětovými muzejními institucemi.

Již letos bylo v Maiselově ulici otevře-no Informační a rezervační centrum, na-bízející návštěvníkům odpočinek i občer-stvení, a v objektu Klausové synagogybyla rozšířena prodejna suvenýrů. Letosbyla rovněž zahájena oprava a rekon-strukce Maiselovy synagogy, v níž sev příštím roce nejen otevře nově koncipo-vaná stálá expozice věnovaná nejstarším

dějinám Židů u nás, ale večer se centrálníčást synagogy promění v auditorium prokomorní hudební pořady, divadlo jedno-ho herce, recitály a četbu.

Cílem transformace jako celku jeuskutečnit nezbytné stavební činnosti naStarém židovském hřbitově a v historic-ky jedinečných objektech, v nichž se na-cházejí stálé výstavy. V nově pojatých,atraktivních expozicích pak chce muze-um navíc rozšířit nabídku kulturníchprogramů (včetně vytvoření specializo-vaného filmového klubu), vytvořit novéprostory pro vzdělávací činnost.

Takto formulovaný projekt transfor-mace schválený správní radou všakbude možno uskutečnit jen během něko-lika let, v závislosti na finančních pro-středcích. Toto omezení platí tím spíše,že i mimo zraky návštěvníků je na čempracovat. V někdejší smíchovské syna-goze bude do příštího léta instalovánosamočinné hasicí zařízení, podstatné in-vestice si též vyžádá nezbytná moderni-zace zabezpečení sbírek, stejně jakopéče o depozitáře. Textilní sbírky přitombudou zcela nově uloženy v Praze.

V posledních letech se v muzejnictvínebývale rozvinulo využití elektroniky:v dokumentaci se široce uplatňuje digita-lizace, v prezentaci sbírek se pro badatelei veřejnost stávají nezbytností moderníkomunikační prostředky s nabídkou on-line prohlídky. I tato oblast je tak jakovýznamná položka začleněna do projektutransformace muzea.

Spolu se všemi jeho pracovníky vě-řím, že bude úspěšná, ke spokojenostižidovské komunity i všech návštěvníků.

Leo Pavlát, ředitel ŽMP(K tématu viz též anketa na str. 6–8.)

LUACH 5775Nový židovský diář Luach pro rok 5775obsahuje tradičně přehled židovskýchsvátků a význačných dní, týdenní židov-

ský i občanský kalendář v češtině a heb-rejštině, synagogální předpisy – min-hagim, základní modlitby a požehnánív hebrejštině s českým překladem, adre-sář a informace o židovských obcícha organizacích.

Luach 5775 je v prodeji na rabinátě,FŽO a v redakci Roš chodeš za 70 Kč,ve vybraných knihkupectvích za dopo-ručenou cenu 100 Kč. Při zaslání poštouse k ceně 70 Kč účtuje poštovné 15 Kč.

Objednávky zasílejte do redakce Rošchodeš (Izraelská 1, 130 00 Praha 3;e-mail: roschodes@ sefer.cz). at

ÚSPĚŠNÁ REVITALIZACESynagoga v Nové Cerekvi a rabínský důmv Polné byly za Kraj Vysočina vybrányjako nejlepší příklady obnovy kulturníchpamátek za rok 2013 a nominovány do ce-lostátního kola Ceny Národního památko-vého ústavu Patrimonium pro futuro. Oce-nění má vyzdvihnout zásluhy o záchranukulturních památek, významné objevya nálezy, příklady kvalitních oprav či res-taurování a úspěšné prezentace kulturníhodědictví. Synagoga v Nové Cerekvi i ra-bínský dům v Polné byly revitalizoványv rámci projektu 10 hvězd, jehož cílem je– za finanční podpory EU a Evropskéhofondu pro regionální rozvoj – vytvořitcentrálně koordinovanou a metodicky ří-zenou síť deseti oblastních kulturně-vzdě-lávacích center židovské kultury.

Kvalita, s níž jsou stavby v rámci pro-jektu revitalizace židovských památekobnovovány, je mimořádná, a tak jsouna cenu Patrimonum pro futuro nomino-vány i další objekty, a to synagoga v Kr-nově a Stará synagoga v Plzni. jd

2 VĚSTNÍK 10/2014

AKTUALITY

OBSAH

Případ Jiřího Kovtuna 3Sidry na tento měsíc 4–5Jak vstoupit do historie

anketa k 20 letům ŽMP 6–8Tal Brody v Praze 9Orient v Čechách? výstava

o židovských uprchlících 10–11Z dopisů Rudolfa Vrby k redakci knihyUtekl jsem z Osvětimi 12–13

Letem alsaským světem 14–15H. Wouk, M. Chabon recenze 16K připomenutí romského holokaustu 17Židovský sbor z Grenoblu 18J. Klein Halevi o budoucnosti Izraele 20Izrael: Překvapují sami sebe 21Z českého tisku 22Kalendárium 23Zprávy, inzerce 24–27Zprávy ze světa 28

Jiří Kovtun, který 14. září v Praze vesvých sedmaosmdesáti letech zemřel,opustil tento svět tiše, důstojně, klidněa statečně, a tak by se dal vlastně charak-terizovat i celý jeho život. Dlouhý a vů-bec ne lehký. Osud ho, na rozdíl od jehodlouholetého přítele Ferdinanda Perout-ky, uchránil vězení a koncentračního tá-bora, jinak mu ale poskytl ledacos, co ne-závislým a samostatně myslícím lidemve střední Evropě 20. století přichystalo –zejména víc než čtyřicetiletý exil v Ně-mecku a později v USA a život s vyhlíd-kou, že se už nikdy domů nevrátí.

Jeho osud i dílo jsou zvláštním způso-bem propojeny s osudem Českosloven-ska, ve kterém se v roce 1927 narodil –a především s tou jeho historickou eta-pou, které se říká první republika. Naro-dil se v Horinčevu na Podkarpatské Rusiv době, kdy byla součástí Masarykovyrepubliky. Vyrůstal v Praze, jako studentzažil okupaci, Pražské povstání, kterépro toto téma z nezvyklého úhlu zachytilv románu Pražská ekloga, v letech1945–1948 spolupracoval s Pavlem Tig-ridem v časopise Vývoj. Ten komunistéhned po únoru 1948 uzavřeli a redakto-rům se nabízela volba mezi vězeníma emigrací. Kovtun i Tigrid volili to dru-hé. Kovtun přes dvacet let (1951–1973)působil jako redaktor rozhlasové staniceSvobodná Evropa v Mnichově, v roce1974 se přestěhoval do USA a v roce1977 se stal se knihovníkem Kongresovéknihovny ve Washingtonu. Působil v níjako specialista na oblast střední Evropydo svého penzionování v roce 2000.

Pro Jiřího Kovtuna bylo Českosloven-sko, ve fyzickém ale do značné míryi v duchovním smyslu, dostupné jenv jedné podobě, v té demokratické. Pro-to zřejmě tak zevrubně studoval, pro-mýšlel a ve svých historických dílechzachytil prvních dvacet let jeho existen-ce, už zmíněnou první republiku, kterátu byla pro ty, kdo se nepodrobili či ne-přizpůsobili totalitě, příkladem a nadějído budoucna. V průběhu let se k tomutotématu znovu a znovu vracel v kniháchSlovo má poslanec Masaryk, Masarykůvtriumf nebo v rozsáhlém takřka tisíci-stránkovém díle Republika v nebezpeč-ném světě. Éra prezidenta Masaryka1918–1935. Další téma, věnované Ed-vardu Benešovi a jeho působení v roliprezidenta po Masarykovi po Mnichovuž dokončit nestačil, ale existuje opráv-něná naděje, že se ho z větší části podařík vydání připravit z rukopisu.

K obvyklé cestě přes poezii k próze,kterou se Kovtun jako většina slovesnýchtvůrců ubírá na své cestě spisovatele, při-stupuje v jeho tvorbě ještě zájem o histo-rii, historická fakta, která pečlivě shro-mažďuje a studuje, aby se pak stala –alespoň co do rozsahu – těžištěm jehotvůrčí práce. Poté, co se stal knihovní-kem Kongresové knihovny, mohl využítmožnosti, které obrovský fond této insti-tuce nabízel. Všechny detaily, které se

v jeho historických dílech objevují, jsoupečlivě doloženy prameny, citacemi a od-kazy na archivní či jiné materiály. Jehopráce jsou v tomto ohledu zcela spolehli-vé. A přece se nejedná o suchý historickýmateriál. Aniž by šlo o nějakou beletriza-ci historických skutečností, dají se jehorozsáhlé studie číst jako vzrušující příběhtoho, co se stalo, o okolnostech, za kte-rých se to stalo, i o tom, jaký smysl tovšechno mělo nebo chtělo mít.

Zvláštní místo mezi těmito historický-mi studiemi patří knize Tajuplná vražda.Případ Leopolda Hilsnera. Opět se jed-ná o rozsáhlý, téměř šestisetstránkovýtext, který pracuje se všemi dostupnýmiprameny a archivními materiály. Krokza krokem, stránku za stránkou se dostá-váme do světa přelomu 19. a 20. století,do Polné, zapomenutého městečka naČeskomoravské vrchovině, v čase, kdyse odtud vynořil a celou tehdejší českoua rakousko-uherskou skutečnost načasovládl přízrak rituální vraždy. Sleduje-me, jak se jednoduchý židovský mladík

Hilsner pomalu dostává do podezřeníz vraždy Anežky Hrůzové, které se po-stupně mění v lavinu antisemitismu, na-balující na sebe pověry, nedůvěru, před-sudky, hloupost a nenávist, lavinu, kteráHilsnera unáší skrze dva soudní procesyaž k trestu smrti, změněnému na pokyncísaře v doživotní žalář.

Jsme také svědky toho, jak se osamo-cení jednotlivci staví na odpor všeobecnédavové psychóze, snahy Masaryka, ad-vokáta Auředníčka a některých předsta-vitelů z židovských kruhů prosadit spra-vedlnost a jejich marného úsilí vyloučitz procesů a hodnocení faktů všudypří-tomný kontext rituální vraždy. I dnes,dvacet let poté, co Tajuplná vražda v na-kladatelství Sefer vyšla, patří jedno-značně k tomu nejlepšímu, co byloo tomto tématu – a možná o česko-ži-dovských vztazích vůbec – napsáno.

Pro mě má tato kniha ještě jeden vý-znam. Při práci na přípravách vydáníjsem se s Jiřím Kovtunem mohl sezná-mit a tato známost se brzy změnilav přátelství, které trvalo po celých dva-cet let. Jeho nakladatelským ziskembylo ještě vydání překladů básní OsipaMandelštama – Kovtun byl totiž takéskvělým překladatelem z ruštiny. VedleMandelštama přetlumočil a v exilovýchnakladatelství vydal Josifa Brodského(Velká elegie) a Borise Pasternaka.

V jeho vztahu k Židům a židovstvíbylo něco z nejlepších tradic už znovuvzpomínané první republiky: přátelstvíbez filosemitismu, zájem křesťansky ori-entovaného člověka o zdroje a pramenyjeho životního směru i bytostný odporproti každé diskriminaci.

V úvodu k Tajuplné vraždě píše:„Tato česká balada z přelomu 19.

a 20. století byla jednou z předzvěstí ži-dovské katastrofy, která se dostavila po-měrně rychle, jen několik desetiletí poprvních výstřelcích antisemitismu jakoorganizovaného politického hnutí. Neu-stále se bude uvažovat – v tomto případějako v mnoha jiných – o počátcích, kte-rým se rezolutně nezabránilo z pohodlínebo z lhostejnosti, a o následcích, kterépřekonaly nejdivočejší fantazii. Tatokniha je myšlena také jako příspěvekk těmto úvahám.“

S Jiřím Kovtunem odešla jedna z po-sledních autentických osobností, kterénejen prožívaly, ale i spoluvytvářely topozitivní v historii nezávislé republiky,ve které žijeme. Měl jsem Jiřího mocrád. JIŘÍ DANÍČEK

VĚSTNÍK 10/2014 3

PŘÍPAD JIŘÍHOKOVTUNA1927–2014

Jiří Kovtun osmdesátiletý. Foto rodinný archiv.

BEREŠIT (1M 1,1–6,8)Vést znamená převzít odpovědnostJestliže vedení přináší řešení, v čempak spočívá problém? Na tuto otázkunemůže Tóra odpovědět jasněji: v se-lhání odpovědnosti.

První kapitoly knihy Berešit se zabý-vají dvěma příběhy: Adamem a Evoua Kainem a Ábelem. Oba se týkají urči-tého druhu selhání. Adam a Eva. Jakvíme, zhřeší. Zahanbeni a v rozpacíchse pak skrývají, až zjistí, že před Hos-podinem se schovat nemohou: „A Hos-podin, Bůh, zavolal člověka a řekl mu:Kde jsi? Řekl: Slyšel jsem v zahradětvůj hlas, lekl jsem se, že jsem nahý,a schoval jsem se! A on řekl: Kdopak tiřekl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stro-mu, jejž jsem ti přikázal, abys z něj ne-jedl? Člověk řekl: Z toho stromu midala žena, kterou’s mi dal, aby byla semnou, tak jsem jedl. Hospodin, Bůh,řekl té ženě: Proč jsi to udělala? Ženařekla: Ten had mne svedl, tak jsem jed-la.“ (1M 3,9–14)

Oba trvají na tom, že to není jejichchyba. Adam svaluje vinu na ženu,žena obviňuje hada. Výsledkem je, žejsou oba potrestáni a vyhnáni z ráje.Adam a Eva odmítají svou osobní od-povědnost. Shodně říkají: „Já to ne-byl, já to nebyla.“ Druhý příběh je tra-gičtější. První případ sourozeneckéhosoupeření v Tóře vede k první vraždě.„Kain však řekl svému bratru Ábelovi,a když byli na poli, zvedl se Kaink Ábelovi, svému bratru, a zabil ho.A Hospodin řekl Kainovi: Kde je tvůjbratr Ábel? a on řekl: Nevěděl jsem,že strážcem svého bratra jsem já! A onřekl: Cos to udělal? Krev tvého bratrake mně volá ze země!“ (1M 4,8–10)

Kain se nezříká osobní odpovědnosti.Neříká: „To jsem neudělal.“ Odmítá mo-rální odpovědnost. Ptá se, proč by se mělstarat o blaho kohokoli jiného než svoje.Proč bychom si nemohli dělat to, cochceme a na co máme sílu? V PlatonověÚstavě tvrdí Glaukon, že spravedlnost jeto, co slouží zájmům silnější strany. Moctvoří právo. Je-li život darwinovský bojo přežití, proč bychom se měli ovládatkvůli těm, kdo jsou slabší než my? Po-kud neexistuje morálka v přírodě, jsemodpovědný jen sám sobě. Takto pro-mlouvá Kainův hlas po celá staletí.

Tyto dva příběhy nejsou pouhýmipříběhy. Na počátku biblického podá-

ní o historii lidstva vypravují o selhá-ní, nejprve lidském, pak morálním,převzít odpovědnost.

V příběhu o Mojžíšově mládí nalé-záme pozoruhodnou větu. Mojžíš do-spěl, jde mezi své druhy, mezi Izraeli-ty, a vidí, jak otročí. Je svědkem toho,jak egyptský dozorce jednoho z nichzbije. Text pak říká: „Obrátil se sema tam, a vida, že tu nikoho není,“ va-jar ki ejn iš – doslova „viděl, že tamnení žádný muž“ (2M 2,12).

Je obtížné číst tuto větu v doslov-ném významu. Stavba není uzavřenémísto. Musela tam být spousta lidí.O pouhé dva verše dále se dozvídáme,že tam byli dva Židé, kteří dobře vě-děli, co Mojžíš udělal. Naše věta té-měř určitě znamená: „Podíval se sema tam a viděl, že tam není nikdo, kdoby chtěl zasáhnout.“

Pokud to tak opravdu bylo, máme tuprvní případ čehosi, co vstoupilo ve zná-most jako efekt přihlížejícího či syndromKitty Genovese nebo syndrom nezúčast-něného diváka, nazvaný podle případu,kdy byla v New Yorku napadena mladážena v přítomnosti množství lidí, kteřívěděli, oč jde, ale nijak nepomohli.

Sociologové provedli řadu pokusůa snažili se při nich určit, co se v tako-

vých situacích děje. Někteří tvrdí, že pří-tomnost ostatních přihlížejících ovlivňu-je naše reakce – jelikož nikdo nepřicházína pomoc, myslíme si, že situace našipomoc nevyžaduje. Jiní se domnívají, žeklíčovým faktorem je v tomto případěrozptýlení odpovědnosti. Lidé si myslí,že vzhledem k tomu, že na místě se na-chází tolik dalších přihlížejících, o zásahse pokusí někdo jiný. Tak to zřejmě byloi v Mojžíšově případě. Nikdo jiný nebylochoten zakročit. Kdo by to měl ostatněbýt? Izraelité byli otroci. Proč by mělipomáhat svému druhu, když by tímohrozili vlastní život?

Jednat musel Mojžíš. Ale právě ochotak činu je znakem vůdce. Vůdce je ten,kdo na sebe bere odpovědnost, kdo ne-čeká, že bude jednat jiný, neodvrací oči.

Mnoho velkých náboženství a civi-lizací je založeno na přijímání. Jestli-že na světě existuje násilí, utrpení,chudoba a bolest, pak takhle to na svě-tě chodí. Je to vůle Boží. Ve světě bu-doucím bude lépe.

Judaismus byl a zůstává nábožen-stvím protestu. Hrdinové naší víry senepodřizovali, protestovali, třeba i protisamotnému Bohu. Abraham řekl: „Bě-da ti, být soudcem celé země, jenž ne-koná soud!“ (1M 18,25) Mojžíš řekl:„Pane, proč škodíš tomuto lidu, proč jsimne poslal?“ (2M 5,22) Jeremjáš řekl:„Proč je úspěšná cesta ničemů?“ (Jer12,1) Hospodin chce, abychom taktoreagovali. Judaismus je Boží výzvak lidské odpovědnosti.

Když Adam a Eva zhřešili, Hospodinzvolal: „Kde jsi?“ Jak podotýká rabiŠneur Zalman z Ljady, první lubavič-ský rebe, toto volání nebylo určeno jenprvním lidem. Ozývá se v každé gene-raci. Hospodin nám dal svobodu, ale sesvobodou přichází odpovědnost. Bůhnás učí, co máme dělat, ale nedělá to zanás. Jedná skrze nás.

Odpovědný život je takový, kterýodpovídá na to, co se děje. Hebrejskývýraz pro odpovědnost je achrajuta odvozuje se od slova acher, což zna-mená jiný, druhý. Naše velké druhé jáje sám Bůh a je na nás, abychom sly-šeli jeho hlas a ne jen hlas svých tu-žeb, jako to činili Adam a Eva, či hlassvé zášti, který vedl Kaina.

(Z komentářů rabína Jonathana Sacksevybrala a přeložila A. Marxová.)

4 VĚSTNÍK 10/2014

SIDRAPRO TENTO

MĚSÍC

Mark Podwal: Adam a Eva.

RADOST Z TÓRY I Z LIDÍ„Radujte se a těšte se na Simchat Tóraa vzdejte čest Tóře,“ tak začíná slavnýpijut, který čteme při musafu o svátkuSimchat Tóra.

Autor této básně není znám a počát-ky jejích veršů tvoří akrostich: v abe-cedním pořádku zmiňují rozmanitézpůsoby, jak uctít naši Tóru. Z dětstvísi pamatuji, jak jsme stáli v řadě, drželijsme praporky a čekali jsme, až kolemnás projde procesí se svitky Tór. Máva-li jsme jim, jako bychom zdravili a ví-tali osobnost tak významnou, jako byto byl král. Tím, že při svátku též tančí-me a zpíváme, ukazujeme, že Tóruumíme uctít celým tělem. Nedávnojsem si při svatbě ve Staronové synago-ze všiml nádherně vyšívané chupy, kte-rou vytvořili lidé z naší obce. I tak lzevyjádřit respekt k Tóře. Když spatříteTóru bez pláštíku a štítu se zvonky, vy-padá smutně a hole. Proto tyto ozdobyz Tóry snímáme na Tiša be-av, nej-chmurnější den židovského roku.

Největším vyznamenáním, jež mů-žeme o Simchat Tóra obdržet, je býtchatan Tóra a berešit. Jedná se o dvamuže, kteří jsou vyvoláni, aby přečetliposlední a pak první verše Tóry. Cha-tan znamená v hebrejštině ženich,a když končíme a začínáme cyklus ce-loročního čtení z Tóry, jako bychomslavili svatbu. Pamatuji si na chatanaTóra, který měl na hlavě cylindra k bimě ho doprovázeli čtyři muži,kteří mu drželi nad hlavou talis, jakoby opravdu kráčel pod chupou, aby seoženil.

Mimochodem první halachická au-torita, která zmínila užívání baldachý-nu, byl Rema, rabín Moše Isserles.Ale první baldachýn, jak ho známednes jako svatební chupu, je doloženaž z roku 1417.

Tento svátek nás učí cosi velmi důle-žitého – a sice jakým způsobem proka-zovat něčemu a někomu úctu. Kdykolivítáme lidi, měli bychom si vzpome-nout na Simchat Tóra, měli bychommít ze setkání radost a dát ji najevo.Když se setkáváme s ostatními, pama-tujme na to, že svůj respekt bychomměli prokazovat z celého srdce a z celéduše, stejně jako když pronášíme pože-hnání před čtením z Tóry.

BRYAN WOOD,kantor Staronové synagogy

VĚSTNÍK 10/2014 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – říjen 2014

Staronová synagoga3. 10. pátek předvečer Jom kipur – večerní bohoslužba 18.15 hodin4. 10. sobota JOM KIPUR šachrit 8.00 hodin

MAZKIR 11.00 hodinmusaf 11.30 hodinmincha, neila a maariv 16.35 hodinkonec půstu a svátku 20.23 hodin

8. 10. středa předvečer Sukot – mincha a maariv 18.08 hodin9. 10. čtvrtek 1. DEN SUKOT šachrit 9.00 hodin

mincha a maariv 18.00 hodin10. 10. pátek 2. DEN SUKOT šachrit 9.00 hodin

mincha a maariv 18.00 hodin11. 10. sobota ŠABAT CHOL HAMOED

KOHELET

2M 33,12–34,26; mf: 4M 29,17–22hf: Ez 38,18–39,16mincha 17.50 hodinkonec šabatu 19.08 hodin

15. 10. středa předvečer Šmini aceret – mincha a maariv 17.50 hodin16. 10. čtvrtek ŠMINI ACERET šachrit 9.00 hodin

MAZKIR 10.50 hodinmincha a povídání pro děti 17.35 hodinmaariv a HAKAFOT 18.00 hodin

17. 10. pátek SIMCHAT TÓRA šachrit 9.00 hodinHAKAFOT 11.00 hodinmincha a maariv 17.45 hodin

18. 10. sobota BARCHI NAFŠI

BEREŠIT 1M 1,1–6,8hf: Iz 42,5–43,10mincha 17.25 hodinkonec šabatu 18.54 hodin

24. 10. pátek 1. den Roš chodeš chešvanvečerní bohoslužba 17.35 hodin

25. 10. sobota ŠABAT ROŠ CHODEŠ

NOACH 1M 6,9–11,32; mf: 4M 28,9–15hf: Iz 66,1–24mincha 17.15 hodinkonec šabatu 18.41 hodin

V sobotu šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.Každý všední den maariv (večerní modlitba) od 19.30 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit v 8.30 hodin, 1. 10., 2. 10. a 3. 10. v 8.00;

mincha ve 14.00 hodin, v pátek 3. 10. v 16.30 hodin.V sobotu mincha (odpolední modlitba) od 13.30 hodin.

Jeruzalémská synagogaPátek 3. 10. erev Jom kipur – kabalat šabat, Kol nidrej a maariv v 18.00 hodin.

Sobota 4. 10. Jom kipur – šachrit v 8.00, mazkir v 10.45, mincha, neila a maariv od 16.35 hodin.

Středa 8. 10. erev Sukot – mincha a maariv v 18.00 hodin.Čtvrtek 9. 10. 1. den Sukot – šachrit v 8.50, mincha a maariv v 18.00 hodin.

Pátek 10. 10. 2. den Sukot – šachrit v 8.50 hodin.Středa 15. 10. erev Šemini aceret – mincha a maariv v 17.40 hodin.

Čtvrtek 16. 10. Šemini aceret – šachrit 8.50, mazkir 10.50 hodin.Pátek 17. 10. Simchat Tóra – šachrit v 8.50, hakafot 10.45 hodin.

Bohoslužby se konají každou sobotu od 8.50 hodin.Večerní bohoslužby, vyjma uvedených, se zde nekonají.

U příležitosti 20. výročí existence samo-statného Židovského muzea v Praze jsmeoslovili několik odborníků nejrůznějšíchprofesí z ČR, Izraele a USA, kteří v mu-zeu sice přímo nepracují, ale o jeho čin-nost se zajímají. Doufáme, že tato reflexepostavení ŽMP očima nezávislých osob-ností bude pro čtenáře (a snad i pro sa-motné muzeum) zajímavá a přínosná.Respondenti odpovídali na otázky:1) Jak hodnotíte Židovské muzeumv Praze, jehož posláním je být důstoj-ným památníkem obětí šoa, připomín-kou židovské kultury i moderní muzej-ní, vzdělávací, badatelskou a kulturníinstitucí? Naplňuje toto poslání?2) Využíváte možnosti, které ŽMP po-skytuje?3) Je dle vás ŽMP v rámci evropskýcha světových židovských muzeí něčímjedinečné?

Ad 1 a 3) Když se zamyslíme nad kon-textem židovských muzeí ve střední Ev-ropě, je příběh toho pražského naprostovýjimečný. Zakladatel vídeňského muzeaW. Stiassny tvrdil, že je zapotřebí mítvlastní muzeum, neboť v těch velkých, ježtehdy vznikala ve Vídni, nebyli Židé za-stoupeni. B. Alexander v Budapešti zdů-razňoval, že je nutné založit muzeum, abyse ukázala hrdost i vlastenectví maďar-ských Židů. Naproti tomu Hugo Liebenv Praze napsal, že v muzeu je nutné za-chránit památky z pražských synagogzbořených při asanaci ghetta. O více nežtřicet let později v době 2. světové válkyse členové pražské židovské obce a pra-covníci muzea snažili uplatnit týž principa dělali vše, co mohli, aby zachránili ži-dovské kulturní a umělecké poklady.

Židovské muzeum v Praze se dodnessnaží vyprávět příběhy někdejších komu-nit, a to i v rámci míst, kde existovaly.Díky úsilí Federace židovských obcí ČRbylo v Čechách, na Moravě a ve Slezskunádherně opraveno patnáct bývalých syna-gog a rabínských domů a v nich byly insta-lovány stálé expozice. Některé předmětyshromážděné muzeem za války se tak zno-vu vrátily tam, odkud pocházely. Dnešnímuzeum pokračuje v tradici, která začalajeho založením roku 1906, a v poslání, kterédosáhlo vrcholu v letech 2. světové války.

NATALIA BERGER, historička a kurátorka, Tel Aviv

Ad 1) Myslím, že muzeum naplňujesvou funkci velmi dobře. Oceňuji přede-vším projekt Zmizelísousedé, který považujiza jeden z nejlepšíchpočinů v oblasti vzdělá-vání, který v ČR za po-slední dvě dekády vznikl. Ad 2) Naše škola využí-vá programy, které mu-zeum připravuje prostudenty. Je to z méhopohledu jedna z nejlep-ších cest, jak jim dějinyŽidů a jejich kulturupřiblížit. Ad 3) To nejsem scho-pen posoudit.

RADEK AUBRECHT, pedagog, Gymnázium Na Zatlance

Ad 1) Funkce, o nichž je řeč v otázce, na-plňuje Židovské muzeum vcelku velmidobře a svým způsobem je více či méněnaplňovalo i za nepříznivé éry komunis-tického režimu. Instituce stará více nežsto let se ovšem musí sama sebe ptát, jakse přizpůsobit měnícímu se stavu našichvědomostí o minulosti a měnícím se pro-středkům muzejní práce. Pokud vím, ve-dení muzea dlouhodobě připravuje obno-vu všech stálých expozic.

V této souvislosti se musím přiznatk určitému konzervatismu. Vím, že žije-me v elektronické době a že návrhářimuzejních expozic kladou důraz na in-teraktivitu. Dá se to však i přehnat – ta-kový dojem jsem měl z návštěv dvoumuzeí ve Washingtonu. Jak v Muzeuholokaustu, tak v Muzeu zpravodaj-ských médií (Newseum) je návštěvník,pohybující se mezi výstavními předmě-ty a texty, podroben palbě pohyblivýchvizuálních podnětů a hlasitých zvuko-vých efektů, což po určité době vede

k otupení smyslů. Byl bych rád, kdybyse ŽMP nevydalo touto cestou.Ad 2) Několikrát do roka procházím ex-pozice s návštěvami z ciziny, nenechávámsi ujít žádnou výstavu v Galerii RobertaGuttmanna, jsem aktivním i pasivním

účastníkem debat a ji-ných akcí v oddělení kul-tury a vzdělávání, pečlivěsleduji časopis JudaicaBohemiae i jiné publika-ce pracovníků muzeaa zvláštním potěšenímjsou hodiny trávenév jeho knihovně.Ad 3) ŽMP je jedinečnév řadě ohledů – jako pa-mátník Židů v českýchzemích, jako institucemající k dispozici sbírky,které jsou v diaspoře oje-dinělé svou šíří a celist-

vostí, a jako soubor nemovitých památek,z nichž každá je historicky i kunsthisto-ricky významná sama o sobě.

PETR BROD, publicista

Ad 1) Vysoce oceňuji výzkumné a edu-kační aktivity muzea. V těchto ohledechpředčí podobné instituce v západním svě-tě. Oddělení pro vzdělávání a kulturu jedokladem toho, že lze popularizační cíleskloubit s odbornou erudicí a akademic-kým výzkumem. Periodikum Judaica Bo-hemiae běžně nalézám v příručních kni-hovnách západoevropských, americkýchi izraelských judaistických pracovišť.

Mnoho práce je oproti tomu třebaudělat v činnosti muzejní. Stálé expozi-ce jsou tmavé, smutné a nehostinné, vesvé koncepci zastaralé. Chybí reflexesoudobých výstavních trendů, nápadi-tost a velkorysost k návštěvníkovi, kteráje v západním světě hlavní devízou vý-znamných galerií a muzeí.Ad 2) Využívám muzejní knihovnu, ze-jména sbírku starých tisků. Svými akvizi-cemi nejnovější literatury i excelentní péčío staré tisky se knihovna ŽMP již dávnozařadila mezi moderní specializované ba-datelské knihovny. Neopominutelnou rolizde sehrála detailní katalogizace sbírkystarých tisků, již provedla v minulých le-tech bývalá kurátorka Olga Sixtová. Jejípopisy tisků, přístupné skrze elektronickýkatalog knihovny, představují jeden z vr-cholů soudobé české judaistiky.Ad 3) Jedinečná je kombinace bohatésbírky, edukačních a badatelských aktivit.Tím získává muzeum neopakovatelný po-

6 VĚSTNÍK 10/2014

JAK VSTOUPIT DO HISTORIEAnketa k 20 letům samostatného Židovského muzea v Praze

Stířbro českých synagog. Foto ŽMP.

Španělská synagoga, interiér. Foto ŽMP.

tenciál, avšak vzhledem ke specifické si-tuaci v ČR i nesmírný závazek. Muzeumspolu s Památníkem Terezín v naší zemijiž po mnoho let úspěšně poskytuje vzdě-lání o židovské kultuře a historii na všechúrovních škol, jež židovskou problemati-ku včetně holokaustu někdy naneštěstí té-měř zcela opomíjejí. Za to patří všem pra-covníkům muzea dík a přání mnoha sil dodalších let! PAVEL SLÁDEK,

hebraista, FF UK

Ad 1) Žádná muzejní instituce nemáv České republice jednoduchý život. Ne-jde „jen“ o boj o stále tenčí zdroje finan-cování, o zajišťování výrazného místa nasaturovaném mediálním trhu, ale takéo boj s urputnou lhostejností „většinové“české populace. K tomu připočítejme ne-vyhaslý syndrom „totalitní monokultury“

vyúsťující v řadu těžko vyléčitelnýchpředsudků české společnosti vůči jakékoliodlišnosti od komunisticko-maloměšťác-ky určované „normy“. Ve světle zmíně-ných nepříznivých skutečností Židovskémuzeum svádí více než důstojný boj smě-rem k vykonávání svého kulturního,mravního a obecně lidského poslání. Ad 2) Ke své hanbě ne – mám však živévzpomínky na krásnou komorní výstavudíla Bedřicha Feigla konanou v GaleriiR. Guttmanna na přelomu let 2007/2008.Ad 3) Jedinečné už je bytostné spojenímezi ŽMP a jeho historickým okolím.I po asanaci, sanitizaci, komercializaci,mystifikaci i banalizaci zůstává Josefovportálem k chápání židovské identity,židovských osudů. A vůbec k chápáníkřehkých tajemností Prahy, tiše pohřbe-

ných pod lavinou sterilního a stereotyp-ního kýče dneška… RICHARD DRURY,

vedoucí uměleckého oddělení Galerie Středočeského kraje

Ad 1–3) Jako malíř se zaměřuji hlavně nažidovskou historii, legendy a tradici a márodina pochází z východní Evropy, takžepražské Židovské muzeum pro mě před-stavuje nepřekonatelný inspirační památ-ník radostí a tragédií mého dědictví. Pro-hlížet si výstavy umístěné v synagogách,které jsou samy o sobě historickýmiskvosty, neznamená jen sledovat historii,ale přímo do ní vstoupit. Ve Spojenýchstátech a v dalších zemích památníky při-pomínají šoa na místech, která se k hrů-zám nacistického režimu přímo nevztahu-jí. Na druhé straně některé evropsképamátníky stojí tam, kde se hrůzy odehrá-

valy, ale jsou tak nestydaté, že ani neuvá-dějí, že většina obětí byli Židé. Katastro-fické důsledky holokaustu jsou v muzeuneustále přítomné: přes 77 tisíc jmen ži-dovských obětí z Čech a Moravy je vepsá-no na zdi Pinkasovy synagogy a synagogy,které jsou dnes Židovským muzeem, užnefungují jako modlitebny. Tyto synagogyv současnosti obklopují luxusní módní ob-chody světových značek. V tomto smyslujsou všechny ty obchody Rolex, Guccia Hugo Boss „antipamátníky“. Vymazá-vají z paměti stopy po kdysi živoucí,i když převážně chudé židovské komunitěghetta. Mezi těmito antipamátníky stojíŽidovské muzeum jako svědek a jedineč-ný posel, jenž nám slovy Elieho Wieselapřipomíná to, „co si smrt zapomněla vzít“.

MARK PODWAL, malíř, New York

Ad 1) Ano, naplňuje. Vyslovuji se jakočlověk, který židovskou kulturu smí jenobdivovat: a Židovské muzeum v Prazeje pro mě nikoli jen památníkem, připo-mínkou a institucí, ale také svědectvímo velkorysém, a přitom pevném národě,jehož městem je kromě jiných díkyBohu i Praha. Ví se, že se zabývám dvě-ma spisovateli, kteří se propůjčili antise-mitismu (Ezra Pound a Louis-FerdinandCéline). Nikdy jsem v Židovském mu-zeu proto nebyla ostrakizována: naopak,vždy jsem se mohla přesvědčit o vstříc-nosti, která nezapomíná, ale nemstí se.Poučení, rady, vysvětlení i podklady zestrany Židovského muzea pro mě jsoudůležité nejen věcně, ale také lidsky.Ad 2) Ano. Našla jsem ve zdejší knihov-ně dokumenty z českých zdrojů, které aniNárodní knihovna k dispozici neměla.Ad 3) Nemohu to posoudit. Jen jsem sivšimla, s jakou vážností mluví o Židov-ském muzeu v Praze lidé z americkýcha francouzských židovských institucí.Pro mě je jedinečné tím, že je v Prazea že si bez něj Prahu neumím představit.

ANNA KARENINOVÁ, překladatelka, autorka, literární historička

Ad 1) Židovské muzeum v Praze má ne-jen výbornou pověst a velké renoméi v zahraničí, ale má zejména závidění-hodný počet návštěvníků, příznivců a přá-tel. Za dvě desítky let udělalo ve zvolenémtématu obrovský kus práce, gratuluji!Ad 2) Muzeum romské kultury s ŽMPspolupracuje již řadu let, v poslední dobězejména s jeho brněnskou pobočkou,a to hlavně ve věci společných vzděláva-cích lektorských programů. Ostatně Židév minulosti patřili a čeští Židé dnes snadještě více patří ať už ke skrytým či otev-řených příznivcům a podporovatelůmRomů a romské kultury. Ad 3) Řekla bych, že jedinečnost spočíváv nesmírné historické a umělecké hodno-tě jeho sbírkových fondů, v propojenímuzea s unikátními architektonickýmipamátkami někdejšího pražského Židov-ského Města, ale také v úspěšné snaze bu-dovat muzeum současné, moderní, kteréje schopné připoutat nejen staromilce.

JANA HORVÁTHOVÁ, Muzeum romské kultury, Brno

Ad 1–3) Měla jsem to štěstí, že jsem v Ži-dovském muzeu v Praze několik let praco-vala. Na jednom z prvních setkání redakč-ní rady muzea, kde se řešilo opožděnévydání (pokračování na str. 8)

VĚSTNÍK 10/2014 7

Pohled na část Starého židovského hřbitova a Klausovou synagogu. Foto ŽMP.

(dokončení ze str. 7)publikace, si jeden kolega povzdechla vyjádřil se v tom smyslu, že vzhledemk věčnosti bychom se tímto malichernýmproblémem vůbec neměli zabývat. Tehdyjsem nabyla nezvyklého pocitu jistotya důvěry, který si snažím uchovat.

Židovskému muzeu v Praze vděčím zaseznámení se s židovskými dějinami, ná-boženstvím a kulturou. Vděčím mu zamnoho pracovních zkušeností, za získánípřátelství, za podporu a pracovní a osobnírady, které mi zůstávají v mnoha vzpomín-kách, ke kterým se často a ráda vracím. Ži-dovské muzeum v Praze je jedno jediné nasvětě, má kouzlo a atmosféru mnoha stole-tí i nedávných let. Má obrovské poslánístále a znovu dokazovat, že židovská kul-tura je základem evropské vzdělanosti a žekaždý lidský život je neopakovatelný a je-dinečný, ale není jenom náš.

PAVLA NIKLOVÁ, ředitelka newyorsképobočky Knihovny Václava Havla

Ad 1) Domnívám se, že naplňuje. Jakozcela výjimečná turistická atrakce a cílmilionů návštěvníků leckdy budí dojemkamenného „nehybného“ muzea, nic-méně jeho aktivity v oblasti badatelské čivzdělávací jsou rozsáhlé. Jen se jim vět-šinou nedostává srovnatelné publicity.Ad 2) Využívám. Zaprvé se na muzeumobracím jménem našeho nakladatelství –při vydávání judaik se bez odborné pomo-ci a rad jeho pracovníků, bohatých kniž-ních, rukopisných i fotografických zdrojůlze obejít jen obtížně. Zadruhé rád využí-vám služeb, které poskytuje oddělení provzdělávání a kulturu ŽMP, jak v rámcipřednášek pro veřejnost, tak programů ur-čených školám. A v neposlední řadě sečas od času jdu znovu podívat na krásnéexpozice, mnohými návštěvníky nepřesněvnímané jako jediné poslání muzea.Ad 3) V důsledku shromáždění sbírek zaprotektorátu a zničení prakticky všech ži-dovských komunit za šoa jde o ojedinělýrozsah sbírek, respektive o jejich celist-vost v rámci českých zemí (jak historic-kou, tak geografickou). PETR KARAS,

ředitel Lauderových škol v Praze

Ad 1) Židovské muzeum v Praze je vyni-kající studijní a vzdělávací instituce a zá-roveň památník židovské kultury. Kdykolijsem v Praze, navštívím několik památek,

ale vždy výstavu, knihovnu a archiv. Po-každé jsem nadšena profesionalitou a las-kavostí zaměstnanců, kvalitou výstava publikací. Muzeum je pramen vědomos-tí, historie a kultury židovské menšinyv Čechách (potažmo v Československu).Ad 2) Pro svůj výzkum jsem použila vevelké míře sekci periodik knihovny a ar-chiválie. Doufám, že v budoucnu bude mu-zeum schopné zpřístupnit své sbírky on-line (skenovaná periodika, jako je tonapříklad na serveru Compact Memory.de,orální svědectví a fotografickou sbírku). Ad 3) Myslím si, že muzeum je jedinečnáinstituce díky objemu a původu své ob-rovské sbírky. Doufám, že kniha MagdyVeselské o jeho historii zaujme mnoholidí. Bylo by úžasné, kdyby muzeum byloschopné přehodnotit své stálé výstavya umožnit lidem přístup ke sbírkám v Pra-ze i virtuálně. Památník holokaustu v Pin-kasově synagoze nemá obdoby ve své ori-ginalitě a svém dopadu na návštěvníky.Židovské muzeum v Praze nemá potřebunových okázalých budov, jaké mají v Ber-líně a ve Varšavě, ale může soustředit in-vestice do stálých výstav, obnovovat jetak, aby byly na úrovni posledních kurá-torských metod a historického výzkumu.

TATJANA LICHTENSTEIN,historička, The University of Texas, Austin

Ad 1) Židovské muzeum má mezi českýmimuzei nezastupitelné postavení. Většinajeho sbírkových předmětů by nebyla vysta-vena či uložena v depozitáři, kdyby nedošlok obludnému vraždění, při kterém zahynulavětšina židovských spoluobčanů a spolus nimi zmizely všechny náboženské obce.Nebýt šoa, sloužila by většina sbírkovýchpředmětů dál svým náboženským účelům.Proto vnímám tradičně pojaté expozice jakodůstojnou připomínku a památník všechobětí a života, který je nenávratně pryč.Možná by mělo být věnováno více pozor-nosti badatelskému úsilí o chování Čechů zaprotektorátu a jejich vztahům k Židům,mnohé by to vysvětlilo i pro léta pozdější.Ad 2) Především sleduji a navštěvuji všech-ny výstavy v Galerii Roberta Guttmannaa jsem rád, že začíná být věnována pozor-nost i událostem, o kterých většina lidí nera-da slyší anebo nic neví (současná výstavaOrient v Čechách?). Škoda jen, že ŽMPnemá prostory pro stálou výstavní sbírkuobrazů a jiných uměleckých předmětů.

Ad 3) Muzeum je zcela jistě v celosvě-tovém měřítku unikátní v množství sbír-kových předmětů pocházejících z jedno-ho poměrně malého území.

JAN PLACÁK, antikvář, nakladatel a vedoucí galerie Ztichlá klika

Ad 1) Židovské muzeum jsem v posled-ních letech vnímala především prostřed-nictvím amerických studentů. Myslím, žesložitost celého prostoru a jeho historie,samotná historie vzniku muzea by mohlabýt lépe přiblížena návštěvníkům v úvod-ní expozici. Dobrá výstava o historii vzni-ku muzea by rozptýlila různé legendya mýty (zakořeněná představa o „muzeuvyhynulé rasy“).

Tento úvodní prostor by mohl být vý-razně moderní, tím by se vytvořil odstupod historických budov a expozic. Jakopříklady mě napadají moderní či moder-nizovaná židovská muzea v Kodania v Berlíně – tím ovšem netvrdím, že pří-stup architekta Daniela Libeskinda je tenjediný možný. Muzejní části ŽMP, expo-zice v synagogách, mají spíš konzervativ-ní ráz, který dává dobře vyniknout před-mětům samým. Expozice zmíněného ŽMv Berlíně citlivě využívá moderních tech-nologií (např. faksimile dokumentů, kte-rými lze listovat), úspěšná je v tomtoohledu i expozice v synagoze Hartmani-cích či v židovské škole v Jičíně. Podob-ných prvků by se dalo využít kupříkladuve Španělské synagoze, v přiblížení novinči literárních děl. V ostatních synagogáchby multimediální prvky mohly působitrušivě, někdy média nahrazují nedostatekoriginálních výstavních předmětů, cožopravdu není případ pražského ŽM. Z mézkušenosti vyplývá, že není nutné anidobré navštívit naráz všechna místa, kekterým opravňuje vstupenka. Nezdá se miúplně logické navštívit Staronovou syna-gogu, a směřovat odtud do Pinkasovy, pa-mátníku šoa, a pak pokračovat středově-kem (hřbitov) a tradicemi v Klausové. Ad 2) Ano, jak jen to jde. Zvlášť výstavyv Galerii R. Guttmanna se mi líbí, vysta-vuje předměty, které běžně nejsou v mu-zeu k vidění (např. staré tisky), aktuálnívýstavy jsou důležité zvláště pro české ná-vštěvníky, kteří do muzea běžně nechodí. Ad 3) Je unikátní tím, že zahrnuje nejendidaktické expozice, ale celou část města,hřbitov, synagogy – jak prostory, které sepoužívají ke svým původním účelům, takmísta, která byla přetvořena v památníky.

VERONIKA TUCKEROVÁ, germanistka, Harvard University, Cambridge

8 VĚSTNÍK 10/2014

JAK VSTOUPIT DO HISTORIEAnketa k 20 letům samostatného Židovského muzea v Praze

Na počátku září navštívil Prahu zajíma-vý host: někdejší americká basketbaloválegenda, muž, který se roku 1965 rozho-dl odejít do Izraele a reprezentovat ži-dovský stát. Do Čech přijel jako prvníizraelský velvyslanec dobré vůle.

Z NBA DO MAKABI Sympatický, štíhlý Brody, jemuž bystetěžko hádali jednasedmdesát let, se naro-dil v Trentonu v New Jersey, rodina jehootce – jak napovídá příjmení – pocházíz východní Evropy. Tal začal s basketba-lem už v osmi, v době středoškolskýchstudií hrál za New Jersey a po absolvová-ní pokračoval na University of Illinois,v níž se stal členem univerzitního týmu.Byl rychlý, mrštný a vynalézavý hráč,skvělý střelec a přihrávač. Roku 1965 bylBrody jmenován jedním z deseti nejlep-ších amerických basketbalistů.

V srpnu téhož roku se jako vedoucíamerické basketbalové výpravy na maka-biádu poprvé v životě dostal do Izraele.Jeho tým získal zlato a Brody dostal na-bídku na angažmá v národním týmu i po-zvání zůstat v zemi, které mu navrhl sámgenerál Moše Dajan. Brody dosud nikdyneopustil Spojené státy a pobyt v Izraelisi představoval jako návštěvu mezi lidmi,kteří jezdí na velbloudech a spí ve sta-nech. Místo toho se ocitl v moderní spo-lečnosti a setkal se s Židy z celého světa.Rozhodl se zůstat.

Předtím se však vrátil do Ameriky,aby tu získal univerzitní titul z psycho-logie a současně odmítl hrát za americ-kou NBA (nejvyšší basketbalovou liguv USA). Místo toho vyrazil do Izraele.

JSME NA MAPĚDo Brodyho příjezdu končíval národnítým v Evropském poháru pravidelněv prvním kole. Díky němu zavedl trenérjinou taktiku, do hráčů jako by se vlilanová energie a s Brodym v čele začalivítězit. Ve volném času Brody trénovalvojáky sloužící u hranice s Jordánskem.Svůj původně roční pobyt si prodlužo-val přes to, že sílilo napětí mezi Izrae-lem a Egyptem a Sýrií. Když byla válkana spadnutí, dostal Brody telegram odamerického ministerstva zahraničí – máokamžitě odjet do bezpečí. Brody nejen-že neodjel, ale nabídl se, že bude dál tré-novat své vojáky. Do Ameriky se vrátil

roku 1969, aby splnil vojenskou povin-nost ve válce ve Vietnamu. Po základ-ním výcviku se stal členem armádníhotýmu, později i amerického národníhotýmu. Roku 1970 odjel nadobro a jehoalija vzbudila v Izraeli obrovské nadšení.

Stal se kapitánem Makabi Tel Aviva roku 1977 vedl svůj tým v Evropskémpoháru. Izraelci se v něm měli utkats velmi obávaným protivníkem, armád-ním ruským týmem CSKA Moskva.

Pamětníci hokejových zápasů česko-slovenských a ruských hokejistů si dove-

dou představit, jaký význam Izraelcii Rusové tehdy hře přikládali. Vrcholilastudená válka, Rusko vyzbrojovalo arab-ské nepřátele Izraele, navíc proti soběstáli reprezentanti třímilionového státuproti říši o 290 milionech lidí. A výsle-dek? Tým Makabi vyhrál 91 ku 79! KdyžBrodymu reportér strčil před ústa mikro-fon, ten se silným americkým přízvukempronesl větu, již pak nadšeně opakovalytisíce Izraelců a dalším tisícům vehnalaslzy do očí: „Anachnu al hamapa, veanachnu nišarim al hamapa. Jsme namapě. A na mapě zůstaneme.“

Izraelský tým nakonec vyhrál celousoutěž: byl to dosud největší úspěch Iz-raele v mezinárodním sportu. Brody sestal národním hrdinou a roku 1979 prv-ním sportovcem, který získal nejvyššístátní ocenění – Izraelskou cenu.

„NA PENZI“Tal Brody je nejen skvělým sportovcem(poté, co odešel do „penze“, zůstalv Makabi TA jako pomocný trenér), ko-mentátorem izraelské televize a členem

správní rady, která organizuje makabiá-dy, má za sebou i obchodní dráhu, dob-ročinné akce a zajímá se i o politiku.Roku 1985 se podílel na vzniku basket-balového učiliště Bnej Herzlija.

Poté, co se několik let angažovali v politice (za stranu Likud), ho roku2009 oslovil premiér Netanjahu s pros-bou, zda by přijal zcela čerstvou a čest-nou funkci – být prvním izraelským vel-vyslancem dobré vůle. A tak Brody jižčtyři roky objíždí USA a svět a mluví sestředoškolskými a univerzitními studentyči na různých shromážděních. Svou misikomentoval roku 2010 takto: „Nevím, coti lidé cítí, ale naslouchají mi. Nikdo neo-dešel rozčilený. Snad proto, že ve mněvidí sportovce a ne politika, který chce,aby Izrael šel na odbyt.“

V PRAZEJeho pražský program byl poměrně krát-ký (strávil zde jen dva dny), ale o to inten-zivnější. FŽO mu připravila sérii setkání,která vedle židovských spolků a organiza-cí, především sportovního klub Hakoach,České unie židovské mládeže a Laudero-vých škol, zahrnovala i schůzky s český-mi sportovci. K údivu některých mladšíchčeských účastníků při nich vyšlo najevo,že i za tuhé éry komunistické normalizacese hrálo mnoho zápasů, ve kterých seutkávaly československé týmy s MakabiTA. Například Jiří Zedníček, bývalý špič-kový hráč a basketbalový reprezentant,který svého času vedl českou basketbalo-vou federaci a byl i místopředsedou Čes-kého olympijského výboru, byl dle svýchslov vždy nesmírně hrdý na to, že se s Ta-lem seznámil již počátkem 70. let, spřáte-lili se a tohle přátelství jim vydrželo do-dnes.

Na Lauderovy školy zavítal i se svouženou Tircou a setkal se zde se studentyvyššího gymnázia. Vyprávěl o celospole-čenském významu úspěchu izraelskýchsportovců v průběhu politicky a vojenskyobtížných 60. a 70. let a věnoval se samo-zřejmě i nedávným bojům v Gaze. Stu-denti ocenili jeho nasazení, byť i oni samis ním v ledasčem polemizovali. Názorjedné posluchačky za všechny: „Pan TalBrody na mě působil jako velmi milýa srdečný člověk. Jsem si jistá, že vše, conám řekl, myslel upřímně, což je v dneš-ní době (zvláště v hovorech o politice)velmi vzácné. I když jsem s mnoha jehonázory nesouhlasila, upřímnost, s jakouje představoval, rozhodně oceňuji.“

(am, tgv, tk)

VĚSTNÍK 10/2014 9

VELVYSLANEC S MÍČEMDo Prahy přijela bývalá basketbalová legenda Tal Brody

Tal Brody. Foto archiv.

Sté výročí první světové války připomí-ná celá řada výstav či dokumentárníchfilmů. Tento zájem vychází z pochopenískutečnosti, že Velká válka – jak se jí ří-kalo, než byla očíslována a do jisté mírypřekryta i tou druhou – znamenala zá-sadní přeryv v evropských dějinácha v mnohém předznamenávala dalšíhrůzné události 20. století. Zatímco dří-ve stály v centru zájmu historiků zejmé-na bitvy a významné politické události,dnes se stále více věnují i životu civilis-tů, rozpadu autority státu či napříkladposunům v genderových vztazích. Vý-stava Orient v Čechách? v Galerii Ro-berta Guttmanna v Židovském muzeuv Praze usiluje o připomenutí dalšíhovýznamného aspektu první světové vál-ky: uprchlíků, kteří museli z frontovýchoblastí utéct do vnitrozemí habsburskémonarchie. Tématu uprchlíků a migrace– v České republice často opomíjeného– se navíc Židovské muzeum v Prazebude věnovat i v dalších výstavnícha vzdělávacích projektech.

První světová válka vyvolala bezpre-cedentní pohyb obyvatel, kteří utíkalipřed posunem fronty nebo byli evakuo-váni armádou. Jen v carském Ruskumohla být v pohybu až desetina obyva-tel, jejich počet ke konci války mohldosahovat kolem pěti milionů. Carskáarmáda navíc do vnitrozemí bezohled-ně deportovala příslušníky menšin, kte-ré byly považovány za neloajální –mezi nimi především Židy a etnickéNěmce. Statisíce Belgičanů opustilysvé domovy a mnoho z nich se uchýlilodo Velké Británie. V habsburské mo-narchii mohlo být v roce 1915 na útěkuvíce než milion lidí – Židů, Poláků čiRusínů z Haliče a Bukoviny neboChorvatů a Italů z jižní fronty.

ÚTĚK PŘED POGROMYSvé domovy uprchlíci opouštěli z obavz posunu fronty, z násilí vojáků vůči ci-vilistům či z loajality ke své zemi. Čas-to utíkali ze zcela zničených městečeka vesnic. Židé navíc z obavy před po-gromy ze strany ruské armády a zejmé-na obávaných kozáků. Obviňování zešpionáže, ponižování, popravy, znásil-ňování a plenění patřilo k jejich každo-

denní zkušenosti v Rusy obsazené vý-chodní Haliči a na Bukovině. Odhadujese, že zhruba polovina z 800 tisíc Židůz Haliče, jejíž východní část byla již nasamém počátku války obsazena ruskouarmádou, uprchla do vnitrozemí; dalšídesetitisíce z Bukoviny. Židovský tiskv hrůzných barvách líčil pronásledováníŽidů ruskou armádou. Tyto zprávy na-víc navazovaly na již dříve existujícíobraz carského Ruska jako země, kdenebyli Židé zrovnoprávněni a kde do-cházelo k pogromům (od 80. let 19. sto-letí). Vídeňský list Jüdisches Kriegsar-chiv (Židovský válečný archiv) taknapříklad, mezi mnoha podobnýmizprávami, uváděl:

„Do Bohorodzan přijeli v lednu[1915] rakousko-polští legionáři. OdŽidů dostali ubytování a potraviny.Brzy se stáhli zpět. Ruskému veliteli

ve Stanislavi byl prohřešek Židů ihnedudán. Vyslal ‚trestnou expedici‘ čtyřset kozáků. Ti obec zapálili, vytáhližidovské ženy a dívky z domů (…)a uspořádali orgie pod širým nebem.Všechny ženy a dívky, jichž se kozácizmocnili, byly zhanobeny. Tito ne-šťastníci táhli polonazí ve strašlivézimě a hlady pěšky z vypálené obcedo Stanislavi. Mnozí se zhroutili.“

České země hrály jako útočištěuprchlíků velmi významnou roli, a toi z toho důvodu, že Uhersko (tj. i včetněsoučasného Slovenska) uprchlíky z Před-litavska nechtělo podporovat. Odhadujese, že téměř sto tisíc lidí, mezi nimi vět-šina Židů, tak bylo do západní části mo-

narchie posláno přes tranzitní táborv Uherském Hradišti. I když přesná číslanejsou známa, mohlo v českých zemíchv roce 1915 žít kolem 150–200 tisícuprchlíků. Počet židovských uprchlíkůse tak v jejich nejvyšším stavu zhrubavyrovnal početnímu stavu českýcha moravských židovských nábožen-ských obcí. Šlo tak o první významnésetkání s uprchlíky v moderních čes-kých dějinách – vždyť v desetiletíchpřed první světovou válkou nebylahabsburská monarchie atraktivním úto-čištěm a starosti úřadů spíše vyvolávalahospodářská a politická emigrace dovysněné Ameriky.

Po první světové válce byli tito lidé,kteří výrazně poznamenali válečnouzkušenost české společnosti, rychlezapomenuti – v nově vzniklém česko-slovenském národním státu si je málo-kdo chtěl připomínat. Je zajímavé, žei v rozsáhlých sbírkách Židovskéhomuzea nejsou uloženy žádné předmě-ty, jež by uprchlíci doložitelně s sebou

přivezli nebo je při svém pobytuv českých zemích používali. A taknejvýznamnější fyzickou stopou je-jich pobytu zde zůstávají náhrobkyrozptýlené na židovských hřbitovechv mnoha místech českých zemí.

PODPORA A KONTROLAUprchlíci přicházeli často bez přípravy,nedostatečně odění a bez možnosti obži-vy do vnitrozemí habsburské monarchiea vyžadovali okamžitou pomoc. Stát po-skytoval nemajetným uprchlíkům zá-kladní podporu, ovšem ze státního přís-pěvku 70 a později 90 haléřů na hlavua den se dal pořídit možná bochník chle-ba – i když to bylo kvůli nedostatku zá-

10 VĚSTNÍK 10/2014

ORIENT V ČECHÁCH?Výstava o židovských uprchlících za první světové války

Zaleszczyki/Zališčiky, muž stojící mezi troskami židovské čtvrti, přibližně 1917. Foto Národní archiv.

kladních životních potřeb stále obtížněj-ší. Podpora byla ale spojena s dalekosáh-lou kontrolou. Uprchlíci se nemohli vol-ně stěhovat a museli žít v jednomz určených uprchlických míst – většinoumenších obcí či vesnic. Na přelomu let1914 a 1915 ministerstvo vnitra nebomístodržitelství zakázaly vstup dalšíchuprchlíků do velkých měst, jako byly Ví-deň či Praha – ta jimi již byla přeplněna.Uprchlíci tak byli přikazováni do desítekobcí v českých zemích, kde žili v ma-lých nabitých ubytovnách nebo bytech.Byli většinou podporováni místními ži-dovskými obcemi a přicházeli zde vícedo kontaktu s místní-mi obyvateli – cožvedlo k častým kon-fliktům. Vyostřovánínegativních a předsu-dečných názorů na ži-dovské uprchlíky čas-to zachycují místníkroniky.

Symbolem kontrolyse staly barákové tábo-ry, které narychlovznikaly již od prv-ních měsíců válkya v nichž byly ubyto-vány tisíce a někdyi desetitisíce uprchlíků. Často v nich pa-novaly špatné podmínky, bahnité ulicemezi dřevěnými baráky nebyly dlážděnya mnohdy tam byla nedostatečná kanali-zace. V barácích panovala zima, řádilyepidemie a v jejich důsledku vysokáúmrtnost, zvláště u dětí. Již v prvních týd-nech války tak například překotně vzniklyna jižní Moravě tábory v Mikulově, Po-hořelicích a Kyjově – ty měly pomoci za-chytit židovské uprchlíky, aby se nedosta-li do Vídně. Když například vídeňskýžidovský novinář Emil Kläger, který bylznámý zejména svými sociálními repor-tážemi z prostředí vídeňské chudinya bezdomovců, navštívil počátkem roku1915 tábor v Mikulově (na vrchu Mucho-vě), našel tam lidi, kteří náleželi „k nej-chudšímu proletariátu východní Haliče“ –movitější uprchlíci totiž raději bydleliv okolních obcích. V táboře v jeho prv-ních měsících řádily spalničky, častokomplikované zápalem plic, které si vy-žádaly četné oběti mezi dětmi. Ve zhrubastejnou dobu tábor navštívil také MaxPollak, zřejmě jako kreslíř rakousko-uherské armády. Série deseti grafických

listů, které z této návštěvy vznikly, ukazu-je každodennost a stylizovanou beznadějživota v táboře – na jednom z obrázků na-příklad maminka nebo babička vyčesáváholčičce vlasy, pochopitelně od vší, cožnázorně vypovídá o zdejších hygienic-kých podmínkách. Později se zřejmě ži-vot v jihomoravských táborech zlepšil –dokladem snad může být i fotografiekrásné dřevěné synagogy, kterou si v Mi-kulově uprchlíci zřídili.

V Čechách hrál podobnou roli táborv Německém, dnes Havlíčkově Broděpostavený v létě 1915 podle už hoto-vých plánů ústavu pro choromyslné.

Zahrnoval 53 obytných baráků, sedmkuchyní a tři sklady. Zpočátku byl urče-ný pro vysídlené Italy a později hlavněpro chudé židovské uprchlíky. Kvůliznačné úmrtnosti v době tyfové epide-mie zde dokonce musel být zřízenzvláštní tyfový hřbitov. Fotografické al-bum zachované také v Židovském mu-zeu ukazuje nejen postupnou výstavbutábora a jeho vybavení, ale obsahujetaké řadu aranžovaných fotografií ultra-ortodoxních židovských mužů.

Život uprchlíkům ulehčovaly pomoc-né organizace, které poskytovaly přede-vším materiální podporu, ale také pečo-valy o školní vzdělání či národní kulturuuprchlíků. Tábory i pomocné organizacebyly většinou rozděleny podle etnickéhoa náboženského klíče. Uprchlíci tak ne-byli vnímáni pouze jako lidé, kteří potře-bují pomoc, ale též jako příslušníci etnic-kých či náboženských skupin, jako Židé,Poláci, Rusíni, Italové a další.

CIZINCI V NÁRODNÍM STÁTĚV době velkého nedostatku potravina základních životních potřeb se židov-

ští uprchlíci (na rozdíl od ostatních sku-pin uprchlíků) stali cílem nevybíravýchkampaní, v nichž byli v tisku vykreslo-váni jako zaostalá a kriminální skupina.Právě po vzniku Československa sílilypožadavky na jejich návrat do původní-ho bydliště (velká část uprchlíků se aledo svých domovů vracela již od druhépoloviny roku 1915). Stát jim přestalvyplácet finanční podporu a usilovalo jejich co nejrychlejší vystěhování.Ovšem pro Židy z Haliče a z Bukovinybyl návrat velmi obtížný. Přes jejich do-movy se několikrát přehnala frontaa mnohé štetly byly zcela zničeny. Vevýchodní Haliči navíc násilí neskončiloa v době ukrajinsko-polských bojů do-cházelo k dalším pogromům. Vznikpolského národního státu, v němž seocitali v roli etnické menšiny, prouprchlíky představoval další nejistotu.

Nenávist vůči této skupině „východ-ních“ Židů hrála významnou roli vevývoji českého antisemitismu na po-čátku první republiky. Poukazovánímna „východní“ Židy jako na ty, kdo ne-patří do společenství občanů a národa,čeští nacionalisté usilovali o stmeleníčeské národní společnosti proti společ-nému nepříteli. V létě 1919 pak tytokampaně na různých místech – napří-klad v Brně a Moravské Ostravě – vy-vrcholily shromážděními, demonstra-cemi a hrozbami násilím.

Po první světové válce proto mnozíz uprchlíků patřili ke zhruba deseti mi-lionům lidí, kteří hledali nový domov.V roce 1918 se z uprchlíků, kteří se ne-mohli nebo nechtěli vrátit do svých zni-čených domovů, ze dne na den stali ci-zinci. Namísto společného prostoruhabsburské monarchie naráželi na hra-nice, pro jejichž překročení potřebovalicestovní pasy a často i víza. Mnozíz nich se v době národních států stávalilidmi bez státního občanství.

Příběh židovských uprchlíků z dobyprvní světové války je proto také sym-bolickým úvodem do 20. století, stole-tí uprchlíků…

Výstava, jejímiž autory jsou MichalFrankl, Jan Wittenberg a WolfgangSchellenbacher, je v Galerii RobertaGuttmanna ke zhlédnutí do 1. února2015. V příštím čísle přineseme pokra-čování věnované reflexím odlišnosti„východních Židů“.

MICHAL FRANKL

VĚSTNÍK 10/2014 11

Ubytovna uprchlíků ve Velkém Meziříčí. Foto Rakouský státní archiv.

Před 90 lety, dne 11. září 1924, se ve slo-venských Topoľčanech narodil Walter Ro-senberg, jenž do historie vstoupil jakoRUDOLF VRBA (zemřel roku 2006 v ka-nadském Vancouveru). Muž, který spolus Alfrédem Wetzlerem dokázal 7. dubna1944, měsíc po likvidaci „rodinného tá-bora“, uprchnout z vyhlazovacího táboraOsvětim a poté sepsat zprávu o průmy-slovém vraždění Židů. Díky reakci, kterouvzbudila na Západě (jakkoli nebyla takrázná, jak si Vrba s Wetzlerem představo-vali), zastavil admirál Miklós Horthyv červenci deportace maďarských Židůdo Osvětimi, čímž se zachránilo až 200tisíc lidských životů.

Toto jsou dnes už známá fakta. Námse dostalo té cti, že nakladatelství Sefervydalo roku 1998 poprvé česky knihu,v níž R. Vrba svůj útěk zpracoval. Ne-dávno jsme v redakčních složkách obje-vili desky s korespondencí, již vedl nášvloni zesnulý kolega Tomáš Pěkný (zem-řel 17. listopadu 2013) s R. Vrbou bě-hem redakce překladu jeho textu. Uka-zuje legendární osobnost, která aniv „boji“ o podobu textu (a hlavně ná-zev) nezapře svou silnou individualitu,nezlomnost i averzi k poválečné snazekomunistických historiků vyložit Vrbovua Wetzlerovu zprávu „po svém“ a téžostražitost vůči popíračům holokaustu.

V duchu též dodatečně smekáme předTomášem, neboť nepatřil k lidem, kteří sesnadno smíří s odlišným názorem nebosnášejí ironické poznámky – nicméněpřed člověkem Vrbova kalibru muselcouvnout i on. (Vrbovy dopisy jsou psánybez diakritiky – což dodržujeme jen v úvo-dech; opravujeme též zjevné překlepya hrubé gramatické chyby. První text bylposlán jako dopis, druhý a třetí ve faxovépodobě.) (am)

Pan Tomas PeknySefer-Respect, 120 00 Praha 2Sokolska 66, Fax 011-420-2-2423-1909

14/IX/19972+4 strany, uhrnem 6 stran

Vazeny pane Pekný,děkuji za Váš fax ze dne 5/IX/1997.Při druhém pokusu to tady přišlo bez-vadně. Doufám, že jste měl hezkoudovolenku. Já jsem si mezitím popra-

coval na Vašem textu předmluvy nebodoslovu. Celkový rámec se mi zdá vý-borný, ale mám různé připomínkyk detailům. Původně jsem nemělv úmyslu vyčíslit všechny změnya opravy Vašeho textu, které si dovo-luji navrhnout. Když jsem se do tohodal, uvědomil jsem si, že by to byla

malá disertace, že to napsat a vysvětlitby mně přidalo hodně psaní (a Vámčtení) a tak jsem se rozhodl pro jinýpřístup. Jelikož jsem něco z textu na-vrhnul vynechat, něco přidat a něcozměnit, tak jsem text přepsal do formy,v jaké by mi Váš text plně vyhovoval,což mně ušetří mnoho vysvětlování.Namísto obsáhlého vysvětlování při-dávám k textu čtyři přílohy jako doku-mentaci a šipkou jsem naznačil místo,které každá příloha má vysvětlita zdůvodnit mnou navrhovanou změ-nu. (Toto vše zasílám leteckou poštouzvláště.) Jelikož mnou navrhovanézměny nejsou v ničem podstatnéa duch Vašeho textu nemění, doufám,že je budete považovat za přijatelnéa je schválíte. Bohužel jsem to mohlnapsat jenom bez české diakritiky, alejá již jsem se naučil číst české a slo-venské noviny na internetu bez těchháčků z časů husitských.

Tady by jsem si dovolil jenom jednupoznámku. Dokud jsem žil v Praze,i Útěk i Zpráva byly považovány za

„tajné“ a tabu, nevím proč. Jen co jsemodešel do emigrace v srpnu 1958,hned se ustálila nějaká „komise“ a za-čaly se ještě ve stejném roce a pakv období 1958–64 vyrábět různékrálodvorské spisy, podle kterých já(a také Wetzler) jsme byli pouze po-šťáci, který jednali podle plánu nějakémytologické Organizace Na ZáchranuŽidů a která byla v pozadí vedená ně-jakou stranou, samozřejmě Stranou,víme kterou. Nikomu nic nezazlívám,

vždyť to se dělo zaneostalinského reži-mu a ty, co ty králo-dvorské spisy pode-psali nebo i podleplatné módy sestavi-li, by se nebyli ubrá-nili ani bytovémuúřadu. Ale některýmstarším pánům, kteřío mém útěku i do-dnes vědí víc než já,se ještě to všechnoz hlavy nevykouřilo.Je to také lidské sna-žit se vylepšit nejenbudoucnost, ale i mi-nulost. Alas, odbojo-vé organizace tehdyneprojevily příliš

velký zájem o osud deportovaných ži-dovských občanů a ten zájem se víceprobudil až dodatečně, jestli vůbec.Odbojové organizace nám žádné in-formace aneb čísla o židovských obě-tech v Osvětimi nepodaly, a pokud ně-jaké měly, tak je měly od nás přímoz Rampy a ze Zprávy Vrby-Wetzlera.(Uvádím obě jména podle abecedy,dokud neuvidím nějakou evidenci, žeby se abecední pořádek měl změnit.)

Myslím, že titul knížky „Útěkz Osvětimi“ není vhodný z důvodu, žeKulka dal ten název své knize o Lede-rerovi [Útěk z tábora smrti, pozn.red.]. Já jsem právě podepsal smlouvuna nové německé vydání s velkýmberlínským nakladatelstvím a ty natom trvají, aby se zachoval původnínázev „Ich kann nicht vergeben“; ještěletos vyjde nové kanadské vydánív angličtině, vydá to Regent College,což je tady velmi vlivná křesťanskáfundamentalisticky orientovaná skupi-na (ne „sekta“, to slovo nemají rádi).Zajímavé je, že také chtějí jako titul to

12 VĚSTNÍK 10/2014

VAZENY PANE PEKNYZ dopisů Rudolfa Vrby k redakci knihy Utekl jsem z Osvětimi

Rudof Vrba v devadesátých letech. Foto archiv.

původní „I cannot forgive“. A pro čes-ké vydání také navrhuji „Já nemohuodpustit“. Myslím, že svět se pomaluprobouzí pochopit plnou realitu holo-caustu. A prosím, nebojte se toho„Já“, u Vás dlouho vychovávali celougeneraci na to, že „já“ je jenom prvnísekretář, jinak každý je anonymní čás-tečkou nějakého „my“ aneb já je straš-ně neskromný. Tady ještě pořád jev oblibě ta neskromná a reakční vírav individualitu a v nějaké „já“.

Tak teď se těším na to, že dostanu keschválení Vámi upravený text mojípředmluvy, ujišťuji Vás, že si Vašichpřipomínek vysoce vážím.

Pane Pěkný, já vidím, že Vaše mlý-ny melou jistě. Ale trochu pomalu.

Tak se těším brzo od Vás slyšet a za-tím Vás srdečně zdravím,

s úctou Váš Rudolf Vrba

16. 10. 1997Vazeny pane Pekny,pracuji na podrobné odpovědi na Váš14-stránkový fax ze dne 7. 10. 1997a na všechny Vaše dotazy a připomínkydám patřičná vysvětlení. Jelikož našekorespondence je v jazyku českém, ne-mohu diktovat sekretářce, a tak to nejdetak rychle, jak by jsem chtěl. Vy jstemne nechal čekat s odpovědí asi pětnebo šest měsíců, já to teď nezvládnutak rychle, školský rok začal, mám jinépovinnosti také ale přes tento víkend tobude, vždyť jenom Vašich otázek je přes40 a mám také připomínky k různýmpřeklepům a jiným problémům, jichžjste se ve Vašem dopise dotknul a jinédetaily Vašich otázek jako jména a po-dobně (jako Joel-Jo’l a Kasztner-Kast-ner) musím kontrolovat teď v rychlostipřes knihovnu a různé zdroje říkají růz-né verze. Pošlu to faxem, doufám již asiv neděli večer, to jest u Vás v pondělíráno, 20. října, na Vaši adresu v Res-pektu. Může se to i o jeden nebo dvadni protáhnout.

Zatím k titulu. Považuji za naprostonevhodný Vámi navrhovaný název„Útěk z Brzezinky blízko Osvětimi“ –mně to připadá, že si ze mne někdodělá legraci, anebo vůbec neví, o cojde. Brzezinka byl název vesnice, kterátam stála, než se „Osvětim“ stala tím,čím je jako pojem (a ne jako městonebo geograficky definované místo)

a název Vámi navrhovaný způsobí je-nom další zmatek v hlavách nezkuše-ných českých čtenářů. Úřední názevtoho místa byl Auschwitz II, ale takéjiné názvy používali nacisté, aby zmátliveřejnost, anebo takové názvy užívalizkušení vězni, jelikož oni věděli, o cojde. Také to bylo skutečné centrumOsvětimi a změnit to na „Útěk z Brze-zinky poblíž Osvětimi“ jako titul by defacto znamenalo, že nepopisuji událos-ti v Osvětimi, nýbrž události, které seudály poblíž Osvětimi, výborný nápadpro neonacisty a jejich hlavní přístup,to jest dělat zmatek v pojmech. Tak jájsem nebyl vůbec v Osvětimi, nýbržněkde „poblíže“. Hotový guláš. Na ta-kové věci Faurisson jenom čeká!

Kulkova kniha, říkáte, vyšla dostidávno, ale vyšla náhodou v USA sou-časně s tím, když jsem dal souhlass titulem a dověděl jsem se o Kulkověknize až později. A co tím myslíte„dosti dávno“? 20 let? 200 let? 2000let? Lederer utekl z baráku 50 metrůvzdáleného od mého baráku, tak tobylo z Osvětimi, a já jsem utekl „z po-

blíže Osvětimi“? Jak se má na to dívatnevinný český čtenář za dalších 35let? Vždyť ty tituly stejně budou brzovšude v počítačích! Já tady již nepou-žívám katalog, a když spojím můj po-čítač s Univerzitní knihovnou telefo-nicky, pak všechny tituly se slovemOsvětim se objeví na mé obrazovce! Cos tím bude dělat český čtenář za 10–20let? Vraždili plynem v Osvětimi neboto bylo poblíž? Bylo to vůbec?

Navrhuji název: „Utekl jsem z Osvě-timi“, v první osobě, knížka je také psa-ná v první osobě, a tady každý hodno-tí tu knížku hlavně kvůli tomu, že je tov první osobě psáno, čili třeba nedo-konale, ale zřejmě autentické (!), tak

proč by se to v Čechách nehodilo? Mů-žete mi to laskavě vysvětlit? A proč seto tak výborně hodilo ve Francii, kderozebrali tři různá vydání běhemroku!? (Vydavatelé: 1. Ramsy, 2. LeGrand Livre du Mois, 3. Pocket Press!,všechno známí a zkušení vydavatelé!)

Nakonec by jsem se rád zeptal, cobude na obložce? Můžu to vidět, než topůjde do tisku? A jaké fotografie tamchcete dát? Proč nechcete moji auten-tickou fotografii z toho roku ve vo-jenské uniformě československéhopartyzána? V Bostonu jsem slyšel napřednášce jednoho známého anglické-ho generála vzpomínat na Útěk a Zprá-vu jako jeden z významných a dobřevojensky promyšlených a provedenýchčinů. Nebo namísto žida-bojovníka selíp hodí fotografie ňákýho Žida?

Zdravím Vás,Váš Rudolf Vrba

Na Tomášovu otázku, jak je možné, že ká-pové i vězni často používají v originálepoměrně jemné expresivum probohaživý-ho a že dokonce Židé říkají Ježíšmarja,

odpovídá R. V. takto:3. 1. 1997

To máte úplně prav-du, pane Pěkný. Je-nomže my jsme psaliknihu v Londýněv roce 1963, a to bylydocela jiné časy. PanBestic [spoluautoranglického orig.,pozn. red.], který jeirský katolík, mělstrach vzbudit pohor-šení a tím uškodit

knize. Takže „jebem mu boha“, „jobjeho mať“, „kurva mať“, „verfluchtearschloecher“, „juedischer drecksack“,„z kurvy syn“, „Hurensohn“ a dokoncejiddish „Hirensin“, „Gehirter in tuches“atd by nám neprošlo tenkrát v Londýněbez škod. Dnes je jiná doba a prosím,upravte to volně, třeba na ten mírnýsakra hergot podle potřeby. Pan Besticrád nechal Židy nadávat Ježíšmarjá,aby se anglickému publiku zdáli víc po-dobní normálním lidem. Nikdo si tomoc nevšimnul, jenom jeden maďarskýkritik v maďarském deníku v Tel Avivu,který se nad tím Ježíšem rozčílil víc nežnad osvětimskou skutečností.

Váš Rudolf Vrba

VĚSTNÍK 10/2014 13

Tomáš Pěkný v redakci nakladatelství Sefer. Foto Jiří Daníček.

Alsasko tvoří nejvýchodnější část Fran-cie. Toto území má starou historiia kvůli své hraniční poloze bylo také postaletí předmětem bojů mezi sousední-mi zeměmi. Ačkoli se zde často bojova-lo, dnešního návštěvníka upoutají pře-devším neobvykledochované malebnévesničky a městečkas hrázděnými barev-nými domky a rene-sančními kašnami,středověká opevněníměst a siluety hradůna panorámatu Vogéz.Jakmile překročítehranici z průmyslové-ho Porýní, překvapívás nečekaný klid, ze-leň a posléze i velkélány vinic, výjimeč-nou atmosféru dotvá-řejí skupiny bílýchčápů, přilétajícíchsem po staletí hnízditz Afriky. Ve zvláštnímsuchém a teplém podnebí, chráněnémVogézami na západě, Schwarzwaldemna východě a švýcarskými Alpami najihu, se daří pověstným odrůdám alsas-kých aromatických bílých vín jako Ri-eslink, Gewürztraminer, Muscat, PinotGris či svěží Pinot Blanche. V jižní čás-tí země vede v délce 180 km historický-mi městečky od Marlenheimu do Than-nu známá Route du Vin, na níž lzenavštívit četné romantické vinné sklíp-ky. Vedle vína je Alsasko známé takébohatou lidovou kulturou, tradicemia dialekty (alsaská němčina) i originálníkuchyní. Tato oblast je jedinečná takébohatou židovskou historií a hustou sítístarých židovských sídel a památek.

HAGUENAU, PFAFFENHOFFEN, BOUXWILLER Města, městečka a vesnice zde vypa-dají docela jinak než v průmyslovémdolním Porýní – jsou to starobylá síd-liště se středověkými a renesančnímihrázděnými domy, které jsou dodnesobývané a zřejmě zcela vyhovují zdej-šímu poklidnému způsobu života. Naseveru jsme se nejprve zastavili v měs-

tečku Haguenau, které je jednouz nejstarších středověkých židovskýchobcí Alsaska s dramatickou historií.V době Černé smrti zdejší židovskáobec zcela zanikla, ale zanedlouhozde vznikla nová. V roce 1528 Joseph

ben Gershom z Rosheimu dosáhl u cí-saře odvolání vypovězení, nařízenéhoměstem. Haguenau se poté stalo úto-čištěm Židů z okolních obcí a pozdějise zde usazovali i uprchlíci z Polska.Dnes má dosti početnou židovskouobec a obnovenou synagogu z červené-ho pískovce z roku1821. V nedalekémPfaf fen h o f f e n ujsme mohli navští-vit nejstarší zdejšísynagogu z konce18. století, menšíhrázděnou stavbuv rue du Temple sezimní modlitebnous venkovským nábyt-kem, mikví ukrytoupod podlahou, do-chovaným lidovýmaronem ha-kodeš, pa-rochety rozvěšenýmina stěnách a žen-skou galerií. Ve zdejším Alsaskémmuzeu jsou vystaveny ukázky místníkeramiky a selských krojů, nábytkua na skle malovaných obrázků.

Ještě zajímavější je nedaleké měs-tečko Bouxwiller s velmi dobře do-chovanou starou částí s hrázděnýmidomy pastelových barev, kde bývalažidovská čtvrť a středověká synagoga.Hned za hradbou starého města bylav rohu náměstí na počátku 19. stoletípostavena synagoga nová, dnes s mu-zejní expozicí věnovanou životu a zvy-kům alsaských Židů. Jejím tvůrcem

a kustodem v jednéosobě je Gilbert Weill,dlouholetý ochráncea propagátor zdejšíchžidovských památek.

FRANCOUZSKÝ JERUZALÉMŠtrasburk je sídlemvážené a aktivní ži-dovské obce, kterámá asi 12 tisíc členůa z níž prý pocházívětšina rabínů veFrancii. Souběžněs proslulou gotickoukatedrálou s krajko-vým průčelím a vy-sokou věží (1277––1439), kterou obdi-

voval Goethe, probíhá napříč starýmměstem rue des Juifs, v níž pamětnídesky připomínají středověkou syna-gogu a rituální lázeň, bývala zde i ži-dovská pekárna. Součástí Alsaskéhomuzea lidového umění (založeno1907) v renesančním domě je také

expozice věnovanáživotu alsaskýchvenkovských Židůs bohatou sbírkoukultových předmě-tů, keramiky a kro-jů. Středověké ži-dovské náhrobkynajdete zase v mu-zeu katedrálníchplastik. V parku zavýchodním okrajemstarého města v rueGrand Rabbin RenéHirschler stojí po-zoruhodná Synago-gue de la Paix

(1958) s bronzovou menorou a mřížív průčelí, která nahradila starou kon-sistoriální synagogu na Quai Kleber,zničenou nacisty.

14 VĚSTNÍK 10/2014

LETEM ALSASKÝM SVĚTEMO židovských památkách francouzského regionu

Domy v židovské čtvrti v Bouxwilleru.

Stará synagoga v Pfaffenhoffenu.

Když byl po zničení zdejší komuni-ty ve 14. století pobyt Židům ve Štras-burku zakázán, vzniklo několik obcív jeho okolí, největší na jeho dnešnímpředměstí Bischheimu. Na místězdejší zbořené synagogy stojí dnesnová a v nedalekém domě BaruchaLévyho můžete navštívit dobře zacho-vanou mikvi z 18. století, která se odjiných odlišuje šnekovým kamennýmschodištěm s lázní v hloubce skoro 10metrů. V sálu nad vchodem do mikveje vystavena sbírka portrétů, doku-mentů a předmětů, upomínajících nazdejšího rabína Davida Sinzheima,který se stal jako první roku 1807vrchním rabínem Francie! V před-městské vilové zástavbě najdete i roz-lehlý a stále užívaný židovský hřbitov.

PO JIŽNÍM ALSASKU – HAUT-RHIN Pod nápadnou siluetou hradu Haut-Koe-nigsbourg dorazíte cestou na jih do té-měř zcela zachovalého středověkéhoměstečka Bergheimu, jehož židovskáobec byla počátkem 16. století největšív celém Alsasku, dnes tu však již žádníŽidé nežijí. Celé město můžete snadnoobejít po zbytcích středověkých hra-

deb, mezi nimiž si místní zřizují za-hrádky a pěstují zeleninu. Můžete pro-jít židovskou ulicí se synagogouz počátku 19. století a na náměstí nav-štívit některé z četných restaurací, kdese snadno domluvíte – stejně jako jinde– zdejší alsaskou němčinou.

Dosti zachovanou středověkou me-tropolí je Colmar, s velkou synago-gou z roku 1843 a zbytky budov namístě staré židovské čtvrti okolo rueChauffour a rue Berthe-Molly. Také

zdejší obec byla zničena za pronásle-dování spojeného s Černou smrtí po-čátkem roku 1349, ale do konce stole-tí byla obnovena. Znovu byli Židéz Colmaru vyhnáni1512, mnozí se všakusadili v okolníchměstech. V Colmarumohli Židé sídlit ažod Francouzské re-voluce, 1808 zdevznikla konzistořpro Horní Porýnía vrchní rabinát.Z Colmaru pocházeli Dürerem obdivova-ný malíř a rytecMartin Schongauera působil zde i jehomladší současník,originální Mathias Grünewald, jehoždíla jsou chována ve zdejším starémspolkovém muzeu Unter-Linden,včetně proslulého Isenheimského ol-táře. Nedaleko Colmaru dorazíte doRouffachu, velmi dobře zachovanéhostředověkého městečka s gotickýmia renesančními kamennými domya klenutou synagogou z počátku 14.století, která je však v soukromém

majetku a jen obtíž-ně přístupná.

Na jihu Alsaska jenejvětším městemMulhouse, které všakbylo s výjimkou ná-městí s kostelema renesanční radnicís alegorickými po-stavami Mojžíšea Šalomouna ve štítězmodernizované jižv 19. století, včetněvětší maurské syna-gogy v rue des Rab-bins. V jižní pohra-

niční oblasti lze doporučit návštěvuněkolika pěkných židovských hřbito-vů, kde kvůli zákazu pobytu ve Švý-carsku žili a byli pohřbívání Židé pů-sobící v Basileji a jejím okolí.

ZA VÁLKY A PO NÍ Když v červnu 1940 Němci obsadiliAlsasko a Lotrinsko, rozhodli se rychleje zbavit židovských obyvatel. Mnozíze zdejších Židů stačili emigrovat,další uprchli do jižní Francie. Ti, kteří

zůstali, byli deportováni a zavražděni,mezi nimi i štrasburský vrchní rabínRené Hirschler. Značný počet mla-dých působil v odboji.

Po osvobození se většina uprchlíkůa přeživších vrátila. Na vesnicích zůstalysynagogy většinou zavřeny a nebo sev nich slouží bohoslužby jen na Vysokésvátky, zatímco ve městech byl židovskýživot obnoven. Štrasburk se stal znovujedním z nejdůležitějších židovskýchstředisek ve Francii, bylo zde otevřenovýznamné studijní centrum a četné ško-ly. Dnes v Alsasku-Lotrinsku žije opětasi 50 000 Židů, zdejší konsistoř má aš-kenázskou ortodoxní obec, ale také alžír-sko-marockou kehilu, několik rabínůa různé vzdělávací a dobročinné institu-ce. Z 67 židovských obcí v Alsasku-Lot-

rinsku má 41 obcí svého rabína. Víceo památkách a bohaté historii alsaskýchŽidů najdete na adrese www.alemannia-judaica.de. Text a foto ARNO PAŘÍK

VĚSTNÍK 10/2014 15

Kašna na náměstí v Bergheimu.

Domky na hradbách v Bergheimu.

Stará mikve v Bischheimu.

Na sklonku léta vyšly dva romány dvouamericko-židovských autorů, z nichž Her-man Wouk (nar. 1915) je literárním nesto-rem, zatímco Michael Chabon (nar. 1963)se patrně setrvačností stále označuje zamladého spisovatele, třebaže dnes již patříspíše ke střední generaci. Oba jsou přitomnositelé prestižní Pulitzerovy ceny a obabyli a jsou hojně čtení a oba se tentokrátuchýlili k překvapivém tématu. ZatímcoWouk, který se zatím proslavil hlavně his-torickými válečnými romány Vichry válkya Válka a vzpomínky, sáhl v Zákonodárcipo gigantické postavě Mojžíše, Chabon seve svém prozatím osmém titulu TelegraphAvenue soustředil hlavně na nedávnou afro-americkou zkušenost a témata, jimiž prora-zil, tj. nostalgie, židovská identita a homo-sexuální nejistota, odsunul do pozadí.

O MOJŽÍŠOVI V E-MAILECHO tom, jak se léta potýkal s nápadem napsatknihu o Mojžíšovi, vypráví Wouk již v pa-mětech z roku 2000 nazvaných Vůle žít dál.A jelikož posléze seznal, ženěco takového je nemožné,výsledkem je jakási meta-kniha, neboli slovy vysvětlu-jícího epilogu recenzova-ného svazku „lehkovážnýromán o tom, jak je nemož-né napsat román o Mojžíšo-vi“. A lehkovážný (nikolivždy v hanlivém smyslu, ač-koli ve výsledném efektusnad až příliš) román Záko-nodárce skutečně je.

Celá zápletka se točí kolem toho, žeúmysl natočit o Mojžíšovi velkofilm po-jme na popud lehce tajemného mecenášejistý hollywoodský producent, přičemžvše se – protože Hollywood je pro prvo-plánovou, třebaže mnohdy vtipnou satirudost snadný terč – samozřejmě odvíjí odpeněz a obsazení patřičně hvězdnéhohlavního představitele. O něco méně dů-ležitá je pak role scénáře: toho se chopído značné míry feministická postavamladé a nadějné Margo Soloveiové, ježse sice vymanila ze svého náboženskéhodědictví zastoupeného hlavně vlastnímotcem-rabínem, ale stejně jako řada vyni-kajících amerických židovských spisova-telů z něj stále čerpá. Po jejím boku při-tom stojí moderní ortodoxní Žid, úspěšný

právník Josh, a k vedlejším, jakoby mi-mochodem nadhozeným tématům, tedykromě kulturního odkazu a rodinných va-zeb, patří také láska.

Wouk se ovšem maxi-málně přiblížil žhavé sou-časnosti i co do formy:jednotlivé kapitoly tvořídopisy, e-maily, přepisy zeSkypu, textové zprávy, vý-střižky z časopisů atp., ježspolečně tvoří až jakousikoláž – což kritici vyzdvihlijako inovativní záležitosts tím, že si ji autor osvojilzručněji než řada jehomladších kolegů, kteří seo tuto moderní variaci na epistolární ro-mán taktéž pokoušejí. Beletristický příběhtu navíc obohacují prvky non-fiction, ne-boť v Zákonodárci vystupují i samotnýspisovatel a jeho žena, a metaliterární roz-měr dále obohacují – jelikož jednou z ved-lejších postav je profesorka literatury – na-

rážky na zejména anglickouviktoriánskou prózu (vizkupř. obrat „dáma v nesná-zích“). V závěru se pak po-dobně jako v Shakespearo-vých komediích plnýchomylů dočkáme hned dvojísvatby a v duchu všech ro-mantických komedií skončívšechno (tj. film i osudy hr-dinů) dobře – a Wouk se tak(byť třeba záměrně) ocitá nasamé hranici frašky.

O AFROAMERIČANECH V KOSTCEI titul Telegraph Avenue má zajímavougenezi. Chabon o něm začal uvažovat užv roce 1999, nicméně psaní mu zabraloskoro pět let a původně odložený pro-jekt dokončil s mnoha úpravami až nanaléhání manželky, která prostě chtělavědět, jak to s postavami dopadne. Ná-zev díla přitom odkazuje na ulici, kterájedním koncem vede k slavné Kaliforn-ské univerzitě v Berkeley, někdejšímucentru studentských protestů a alterna-tivní kultury v 60. letech zastoupenépředevším hnutím hippies (dnes jeovšem spíše sídlem buržoazní bílé tří-dy), a druhým koncem do rasově a eko-

nomicky pestré čtvrti v Oaklandu, tj. dohistoricky afroamerického města pře-vážně manuálně pracujících. A právězde se nachází obchod s gramodeskamidvou společníků, černocha ArchyhoStallinga a Žida Nata Jaffeho.

Prostředí je to fascinující, nicméně zdáse, že Telegraph Avenue chce až příliš ex-

plicitně zapadat do rétorikypostrasového americkéhosnu – ostatně okrajově se jímihne i postava tehdy ještěne prezidenta Obamy –a vyznívá snad až přílišoptimisticky. Zkoumá vzta-hy mezi rasami v Americena počátku 21. století,ovšem černošsko-židov-skou dynamiku rozebírá jenna osobní rovině: jsou sicezmíněni i Černí panteři, alejen jako kulisa a jejich role

není rozvedena ani politicky, ani ideově.Navíc ani ta osobní rovina není bez problé-mů: lehce stereotypní je jak Archy Stal-lings, tak lokální černošský hrdina, dřívějšíhvězda NFL a nyní byznysmen.

Ani hodnocení formální stránky textunevyznívá nijak jednoznačně. Není sporu,že Chabon je literární virtuos, zde se všakjeho próza nezřídka utápí v neúnosnýchodbočkách, v detailech (zejména hudeb-ních a sportovních – pro českého čtenářepovětšinou zcela neznámých) a v května-tých metaforách a přirovnáních (z nichžnikoli pochvalně citovala i hezká řádkaangloamerických recenzentů). Jednímslovem je zkrátka přepsaná do takovémíry, že už to ani neodpovídá onomu bez-pochyby barvitému prostředí zmíněnémuvýše, což by snad ještě mohl být úmysl.

ANO, ALEJistě, oba romány nám už osobnostmi au-torů zaručují inteligentní a příjemné čte-ní, což na podzimní večery není málo.Recenzent ale musí jedním dechem do-dat, že ani jeden z nich nepatří k myšlen-kovým či estetickým vrcholům, a nedá setudíž říct, že by splnil samozřejmě nema-lá očekávání. A navíc oba nabízejí prooba autory ne zrovna milou otázku: cobude s jejich tvorbou dál.

HANA ULMANOVÁ

Herman Wouk: Zákonodárce. PřeložilPetr Eliáš. Argo, Praha 2014, 238 stran;Michael Chabon: Telegraph Avenue.Přeložila Olga Walló. Euromedia-Odeon,Praha 2014, 504 stran

16 VĚSTNÍK 10/2014

NESTOR A UŽ NE ZCELAMLADÝ AUTORO dvou románech americko-židovských spisovatelů

Druhého srpna si svět připomněl 70 let odvyvraždění 2897 cikánských žen, mužůa dětí v koncentračním táboře Osvětimi II –Březince. V Osvětimi bylo celkem vězněnoasi 23 000 Romů a Sintů ze Slovenska, Čecha Moravy, Nizozemska, Belgie, Francie, Pol-ska a zemí bývalého Sovětského svazu. Kdyžbyl tábor v roce 1945 osvobozen, byli mezipřeživšími dle historiků jen čtyři Romové.

V roce 1935 byli Romové v rámci norim-berských zákonů označeni jako „rasově po-družní“, ztratili občanství a volební právo. Jižv červnu 1938 bylo 700 německých Sintů de-portováno do koncentračních táborů Dachau,Buchenwaldu, Sachsenhausenu aLichtenbur-ku. V roce 1939 je do Dachau, Mauthausenu,Ravensbrücku a Buchenwaldu následovaly3000 německých a rakouských Romů.

RODINNÝ TÁBORNacističtí vědci a politici řešili vevztahu k Romům a Sintům až doroku 1943 jistou „ideologickou“kontroverzi. Na jedné straně ka-tegorizovali indický původRomů jako „árijský“, ale na dru-hé straně režim potřeboval doká-zat „cizí rasu“ Romů, aby legiti-mizoval jejich pronásledování.Kvůli těmto rozporům nebylopronásledování „Cikánů“ tak ko-ordinované jako u Židů.

V prosinci roku 1942 Himm-ler prohlásil, že „Cikáni“ a „ci-kánští míšenci“ jsou na „stejnéúrovni“ jako Židé a musejí být internovániv koncentračních táborech. V koncentrač-ním táboře Osvětim II – Březinka vznikltakzvaný cikánský rodinný tábor. Romovéživořili ve 32 dřevěných barácích, které pů-vodně sloužily jako stáje pro 52 koní, v jed-nom baráku se tísnilo až 600 lidí. Ze všechtáborů v Osvětimi měl „cikánský tábor“nejvyšší úmrtnost. Zahynulo tu 19 300 lidí:5600 bylo zplynováno a 13 700 zemřelohladem a na následky nemocí, epidemiía lékařských experimentů. Stejně jako Židése Romové organizovali uvnitř koncentrač-ních táborů a ghett v odbojové skupiny. Ro-mové se tak například ubránili pokusu SSo likvidaci „osvětimského cikánského tá-bora“ dne 16. května 1944. Skoro 20 000Romů, kteří zde byli internováni, bylo na-konec zavražděno o několik měsíců pozdě-ji. Bohužel o odbojovém hnutí Romů se víjen velmi málo.

Osvětim je jen jedním z mnoha kon-centračních táborů, ve kterém byli Romo-vé vražděni. Další způsob genocidyRomů byly nucené sterilizace prováděnéuvnitř táborů i v nemocnicích vně. Tisíceromských žen a dívek byly sterilizovány,často bez anestezie. Mnoho jich zemřeloběhem či na následky zákroku.

Dle památníku Jad vašem byl mimo tře-tí říši romský holokaust nejsilnější v býva-lé Jugoslávii, kde bylo vyvražděno až90 000 Romů. Téměř všichni Romové bylivyvražděni v Chorvatsku, Estonsku, Litvě,Lotyšsku a Nizozemsku. V koncentračnícha v pracovních táborech a rukama členůjednotek Einsatzgruppen bylo dle historikůcelkově vyvražděno kolem půl milionuRomů a Sintů, tedy hrubým odhadem vícenež polovina předválečné populace.

POVÁLEČNÁ SPRAVEDLNOST?Romové se nedočkali spravedlnosti anidlouho po skončení války. Spolková repub-lika Německo byla povinna na základě do-hody se Spojenci z roku 1945 vyplácetkompenzaci všem obětem nacionálněsoci-alistického režimu. „Cikáni“ však nebyliv těchto dohodách vůbec zmíněni. Němec-ko trvalo na tom, že veškerá opatření přijatávůči Romům před rokem 1943 byla opráv-něná úřední opatření proti osobám, které sedopustily trestných činů, a nebyla výsled-kem politiky založené na rasových před-sudcích. Toto rozhodnutí zavřelo dveřek restituci pro tisíce romských obětí. Místnísprávy sociálního zabezpečení, odpovědnéza přiznávání a vyplácení těchto kompen-zací, navíc zavedly pro romské žadatelediskriminační kritéria. Například kdybychtěli být romští přeživší oficiálně uznaníjako oběti, museli by mít trvalé bydliště

a doklad o zaměstnání, což bylo pro většinuRomů značně problematické. S nástupemstudené války navíc tito přeživší ztratilipodporu americké administrativy, která sesnažila získat německé politické elity jakospojence v boji proti komunismu.

Až v roce 1982, po letech přesvědčováníze strany romských organizací a dalších ak-tivistů, uznalo bývalé západní Německo to,že Romové byli perzekvováni na základěsvé „rasy“ – jako Židé, a ne kvůli „asociál-nímu způsobu života“ a „kriminalitě“. Tři-cet let také trvalo, než Německo přiznalo,že sterilizace Romů byla součástí „koneč-ného řešení“. Kvůli zpoždění se mnohoz těch, kteří přežili a získali nárok na od-škodnění, tohoto zadostiučinění nedočkalo.

ZAPOMENUTÝ HOLOKAUSTTeprve v posledních letech se romský ho-lokaust stal předmětem výzkumu histori-ků. Mnoho z této tragické doby romskéhistorie však zůstává neobjasněno,

a i proto je někdy romská ge-nocida označovaná jako „zapo-menutý holokaust“. I ve ško-lách se o romské genocidě učíjen zřídka. Samotní Romovédlouhou dobu vzpomínku narozdíl od Židů oficiálně nete-matizovali ani se jí jinak orga-nizovaně nezabývali.

Neochota uznat zločinyproti Romům odráží dlouhotr-vající diskriminaci Romův Evropě. Pro pochopenídnešní situace Romů, kdyjsou stále předmětem diskri-minace, násilí z nenávisti i so-

ciálního vyloučení, je nutné znát histo-rická fakta i morálně uznat, co se stalo.Dnešní protiromská rétorika politickýchpředstavitelů a médií nese mnoho po-dobností s diskurzem v evropské před-válečné době. Zatímco antisemitismusje ve většině evropských zemí veřejněnepřijatelný, totéž neplatí pro protirom-ská vyjádření. Židé si mohou živě před-stavit, co Romové prožívají, když jimpod okny pochodují neonacisté s hořící-mi pochodněmi v rukou, jak se tomuděje v České republice. Romové se rokysnaží o oficiální uznání 2. srpna ja-kožto dne uctění romské genocidy.V roce 2011 schválila polská vládausnesení o oficiálním uznání 2. srpnajako dne připomenutí romské genocidy;Evropský parlament probíral v roce2012 podobnou výzvu. Zatím bez vý-sledku. KATEŘINA VYŽVALDOVÁ

VĚSTNÍK 10/2014 17

K PŘIPOMENUTÍ ROMSKÉHO HOLOKAUSTU

Romský tábor v Hodoníně u Kunštátu. Foto archiv.

Koncem října se v Praze a Plzni předsta-ví francouzský pěvecký sbor DiasporimZinger (DZ) z Grenoblu. Koncertyv České republice budou součástí oslav20. výročí existence tohoto pozoruhod-ného souboru, jehož repertoár obsahujepísně v jidiš a ladino, v judeo-italštině čiv jazyce jemenských Židů.

NEJEN HLASEMV roce 1994 se malá skupinka členůmístní sekce diskusního klubu BernardaLazara v Grenoblu rozhodla, že by bylozajímavé zpívat židovské písně. Pozvalisi tedy Jeana Golgevita, profesora hu-dební výchovy a sborového zpěvu. Jeanpřevzal lásku k písním v jidiš od svématky Evy, která v rodném Polsku cho-dila do židovské školy. Tam se naučilapísně, které ji pak provázely celý život,dokonce i v Osvětimi, kde jí a jejím spo-luvězeňkyním dodávaly naději a sílu,a provázejí ji dodnes. Před několika letyvydala sbírku jidiš zpěvů a básní a takésvé vzpomínky. Eva Golgevitová oslavi-la letos v červnu 102. narozeniny.

Jean se stal významným propagátorempísní v jidiš, založil jidiš pěvecké soubo-ry v Paříži a v Montpellieru, propojil li-dovou jidiš kulturu a sborový zpěv, upra-vil přes padesát jidiš písní pro čtyřhlaséprovedení. Tvrdí, že jidiš písně se nezpí-vají jen hlasem, ale i rukama, obočím,schopností mísit radost s melancholií.Ten, kdo nerozumí židovskému humoru,je prý jen těžko může dobře zpívat.

Soubor si tedy stěží mohl představitlepšího sbormistra, až na to, že Jean Gol-gevit bydlí v Montpellieru, což je 300 kmod Grenoblu. Golgevit se ale znal s Jaco-bem Markowiczem, polským Židem, kte-rý uprchl před nacismem do Francie. Do-hodli se, že by Diasporim Zinger mohlvést Jakobův syn Yves, profesor mikrobi-ologie a imunologie na Univerzitě v Gre-noblu, člověk se solidním hudebnímvzděláním i dlouholetou zkušeností sbor-mistra. A Jacob že bude zpívat s tenory.

Pro Yvesa to bylo něco zcela nového,o judaismu mnoho nevěděl, a tak zatím-co učil členy sboru zpívat, sám studovalžidovský hudební repertoár.

Za dvacet let se soubor rozrostl, při-bylo mnoho dalších členů, židovskéhoi nežidovského původu. Dnes má sboršedesát členů a zpívá čtyřhlasně.

REPERTOÁRDZ začínali s klasickými jidiš písněmi:Tumbalalajka, Dona, dona nebo Ojfn pri-pečik – píseň, kterou přinesl do sboru Ja-cob. Naučil se ji v chederu v Polsku, kdyžmu bylo 6 let. Ale po krátké době se jednaz členek sboru zeptala: „A co my, Sefar-di? Máme přece také pěkné písně.“

Repertoár se tak začal obohacovato písně v ladino. Z DZ se stal skutečný ži-dovský pěvecký soubor. Nabízí písněz východní Evropy – písně z těžkýchčasů, spojených s pogromy, se šoa. Ucho-vávají paměť o těch, kteří zahynuli. Vy-

právějí o životě ve štetlu, o chudobě, o so-ciálních bojích organizací, jako byl Bund,o hnutí odboje za války (píseň Stil dinacht ist ojsgešternt). Ve starších písníchze Středomoří (některé pocházejí ažz 15. století) se zpívá o lásce, o radostia mají zvláštní středomořský rytmus.

Pak přišla řada na významné skladate-le, jako je Salomone Rossi Hebreo, skla-datel církevních i světských skladeb, kte-rý žil v Mantově koncem 16. a začátkem17. století a spolupracoval s Montever-dim. Považuje se za jednoho z prvníchskladatelů, který zavedl polyfonní hudbudo synagogálních bohoslužeb. Poslechně-te si například Rossiho kadiš (nalezneteho na www.deezer.com/track/25098561)a získáte představu, jak jeho synagogálnískladby zněly.

DZ zpívá také skladby Louise Levan-dowského, jenž ve druhé půli 19. stoletípůsobil jako hudební ředitel Nové syna-gogy v Berlíně, nebo jeho současníkaHirsche Weintrauba, vrchního kantorav Královci. O něco méně sbor předsta-vuje písně z období velké vlny emigraceŽidů z východní Evropy do Novéhosvěta a má v repertoáru i jemenské zpě-

vy. Z izraelských písní si sbormistr oblí-bil hlavně vynikajícího aranžéra GilaAldemu, v jehož přepisu zpívámer na-příklad slavnou báseň Hany SenešovéHalicha Le Kesaria.

ČINNOST SOUBORUMimo každotýdenní zkoušky pořádá sou-bor ročně jedno až dvě dvoudenní sou-středění, během nichž se členové učí lépeovládat hlas, správně dýchat, soustředitse. Odehraje asi pět koncertů ročně.

Soubor vystupoval na různých mís-tech ve Francii a také v zahraničí – veŠvýcarsku, kde měl několik vystoupenív Ženevě, často ve spolupráci se ženev-skou liberální židovskou obcí GIL,a také v Itálii. Každoročně se konají set-kání několika židovských pěveckýchsborů z různých francouzských měst,jež bývají ukončena jedním nebo dvěmakoncerty. Umožňují zpěvákům pracovats různými sbormistry, porovnat reperto-áry a pěvecké kvality a v neposlednířadě navázat nová přátelství s lidmi, kte-ří mají stejné zájmy.

DZ je také často zván, aby dodal slav-nostní charakter různým výročím, osla-vám a vzpomínkovým slavnostem. Zpí-val také při příležitosti velké soubornévýstavy Chagall a ruská avantgardav Muzeu umění v Grenoblu v roce 2011.Roku 2013 vydal CD a o rok pozdějitaké židovkou kuchařku, kterou sestavilyčlenky sboru podle starých rodinných re-ceptů a jež se prodává během koncertů.

KONCERTY V PRAZE A PLZNIKoncerty v České republice se budoukonat dne 29. října v 17.30 ve Staré sy-nagoze v Plzni a 30. října v 19.30 v Pra-ze ve Španělské synagoze. Před tímtokoncertem se uskuteční veřejná zkouškav Hagiboru. DZ se představí historic-kým průřezem židovskými zpěvy z růz-ných zemí a dob, ke každé písni podásbormistr vysvětlení. Vstup je volný.

Členové a členky Diasporim Zinger bytouto cestou rádi poděkovali Židovskémumuzeu za zapůjčení Španělské synagogy,Židovské obci v Plzni za zapůjčení Starésynagogy, Federaci židovských obcí v ČR,která přislíbila organizovat dopravu z Pra-hy do Plzně, a Židovské obci v Praze zamožnost návštěvy Židovského muzea,a všem, kdo obětavě pomáhali a pomáhajík uskutečnění tohoto projektu. Více jemožné se dozvědět na stránkách souboruhttp://www.diasporim-zinger.com/.

MARCELA NEUMANNOVÁ

18 VĚSTNÍK 10/2014

JIDIŠ, LADINO I ROSSISbor židovské hudby z Grenoblu vystoupí v Plzni a v Praze

Nadační fond obětem holokaustu již ce-lou řadu let úspěšně rozšiřuje své aktivityza hranice nadační činnosti směremk rozvoji komunitního prostředí a dalšímuvzdělávání lidí pracujících v židovskýchorganizacích nebo s židovskými klienty.Jednou z oblastí těchto aktivit fondu jsousemináře pro pracovníky sociálních, zdra-votnických a terapeutických služeb. V je-jich rámci NFOH uspořádal ve spoluprácis Claims Conference dne 4. září seminářizraelského psychologa Natana Keller-manna s názvem Trauma holokaustu –psychologické dopady a jejich léčba.

Natan Kellermann je předním odbor-níkem na léčbu traumatu šoa, prácis první a druhou generací po holokaustua na fenomény spojené s ozvuky těchtotraumat v celých komunitách a spole-čenstvích. Tento izraelský psycholog,sám syn rodičů přeživších, již téměřdvacet let pracuje pro izraelskou organi-zaci AMCHA v Jeruzalémě, která se za-bývá terapeutickou pomocí přeživšíma jejich rodinám. Je také autorem knihyTrauma holokaustu.

Semináře se zúčastnilo na 35 sociálníchpracovníků židovských obcí, terapeutůa psychologů. Panu Kellermannovi jsmena závěr semináře položili několik otázek.

Ve své přednášce jste hovořil o tom,že přeživší mají velice barvitou identi-tu. Můžete ještě jednou upřesnit, cojste tím myslel?Fenomén přeživších je komplexní v tom,že každý člověk, který přežil holokaust,zosobňuje celou řadu skutečností, poci-tů a prožitků spojených s válkou a do-bou po ní. Přeživší sami sebe popisujírůznými výrazy, které tuto rozrůzněnostdobře ukazují – jsou to „oběti, vězni,uprchlíci, ti, kdo přežili, ti, kdo zůstali,ale také partyzáni, hrdinové, svědci nebonositelé odkazu a živoucí důkazy spá-chaných zločinů“. Každý tento obratv sobě nese výraz osobní identity a zá-roveň také sociální status, který můževyvolávat úctu, soucit, hrdost, ale i han-bu, ponížení a zmar.

Jak pomáhá izraelská organizaceAMCHA přeživším a jejich rodinám?Naše společnost za svou existenci po-mohla v Izraeli zhruba 15 000 přeživ-ším. Pracuje pro nás 450 terapeutů a 700

dobrovolníků. Naší hlavní prací jsou in-dividuální terapie, cílená domácí péčeo přeživší a společenské aktivity pronaše klienty a s tím spojená vzájemnápodpora a takzvaná peer help. Zabývá-me se také terapeutickou pomocí dnesjiž stárnoucím dětem přeživších, proto-že i ty často trpí posttraumatickým syn-dromem získaným nejrůznějšími způso-by od svých rodičů. Naší hlavní prací jeotevírání dveří pro ty, kdo hledají způ-sob, jak „přežít své přežití“. Není v na-šich silách zcela zbavit je a jejich pří-buzné všech negativních pocitů, stavůúzkosti a strachu. Můžeme je ale naučit,jak se svou zkušeností žít a jak s násled-ky traumatu pracovat.

Jak jsou holokaustem zasaženy dětia vnoučata přeživších?V dnešní době již existuje v odborné li-teratuře velmi dobře popsaný syndromdruhé a třetí generace po šoa, ke kterépatříme i já a moje děti. Z naší zkuše-nosti vyplývá, že druhá generace býváněkdy posttraumatickým syndromemzasažena mnohem víc než jejich rodiče.Tito lidé byli ve svém dětství často vy-staveni úzkostné lásce svých traumati-zovaných rodičů. Ti na ně v některýchpřípadech přímo nebo nepřímo přenáše-li své pocity zoufalství nad ztrátou pří-buzných a zároveň obavy z návratu vál-ky, dalšího útlaku Židů, nedostatku jídlaatp. V poslední době se potvrzuje taképřenos traumatu čistě biologickou, ge-netickou cestou.

Existuje tedy způsob, jak „přežít svépřežití“?U přeživších zcela jistě platí, že časzdaleka nevyléčí všechny rány. Mnohoprojevů traumat zůstává po celý život,některá se dokonce s věkem zhoršujínebo se objevují až po mnoha desetile-tích s tím, jak přeživší stárnou. Je alemožné podívat se na svou zkušenostnovýma očima, podělit se o ni, získatkomplexnější pohled na svou situaci,který zahrnuje nejen přeživšího, alei jeho děti a vnoučata, popřípadě blízkéokolí. Tento způsob léčby dobře shrnu-je motto naší organizace – nezapome-neme na svou minulost, ale dokážemežít v přítomnosti.

TEREZA VÁŇOVÁ

PRAŽSKÉ CENTRUM ŽIDOVSKÝCH STUDIÍ FF UK

Srdečně vás zveme na následující před-nášky, promítání, a především svou jižtřetí výroční konferenci:■ Ve čtvrtek 2. října v 16.00 se v Celet-né 20 (místnost č. 238) koná (v anglic-kém jazyce) přednáška profesora IsraelaYuvala z Hebrejské univerzity v Jeruzalé-mě na téma The Contribution of Christia-nity to Rabbinic Judaism. ■ V pátek 3. října ve 12.30 v Celetné 20(místnost č. 238) prosloví profesor bib-lických studií Israel Knohl z HU v Jeru-zalémě přednášku s názvem: The Myste-ries of Yom Kippur. I tato přednáškaproběhne v angličtině.■ Ve dnech 23.–24. října se koná 3. vý-roční konference Pražského centra židov-ských studií FF UK, tentokrát na téma:Židovská Praha pozdní renesance a jejíreflexe: nové pohledy. Dvoudenní konfe-rence se uskuteční v Clam-Gallasově pa-láci (Husova ulice). Přesný program na-leznete na adrese: pcjs.ff.cuni.cz.■ V sobotu 25. října bude na Festivalubollywoodského filmu ve Světozoru pro-mítán film Prem Nagar, jehož scenáristouje Vilém Haas, člen Kafkova kruhu, které-mu se podařilo před nacistickou hrozbouuprchnout do Indie. Film bude uvedenpřednáškou Dr. Ch. von Ungern-Stern-berga. Promítání proběhne ve spoluprácis ČUŽM a Festivalem bollywoodskéhofilmu. Těšíme se na setkání!■ Pražské centrum židovských studií vyda-lo novou publikaci: Historie – otázky –problémy. Židovská a izraelská studia ve21. století. Vědečtí redaktoři čísla jsouM. Zoufalá a P. Sládek. Je vhodná pro od-borníky, studenty i každého, kdo se zajímáo židovskou historii a kulturu v nejširšíchsouvislostech. Obsahuje původní studie,materiály, recenze, anotace a zprávy. Mj.v publikaci naleznete tyto texty: M. Tvrdík:Franz Werfel a jeho vztah ke křesťanstvía židovství; M. Lyčka: Spekulace a tradicev moderní židovské filosofii; J. Županič:Šlechtictví a židovská společnost v habs-burské monarchii; A. Hradilek, J. Dvořák:Perzekuce československých Židů v Sovět-ském svazu za druhé světové války; P. Slá-dek: Rabi Aharon Epstein a jeho pražsképráce: Materiály ke studiu dějin pražské ži-dovské ortodoxie ve 30. letech 20. století,recenzi knihy M. Veselské Archa paměti.Cesta pražského židovského muzea pohnu-tým 20. stoletím od Ines Koeltzsch a řadudalších zajímavých příspěvků. (mz)

VĚSTNÍK 10/2014 19

SEMINÁŘ TRAUMA HOLOKAUSTU(psychologické dopady a jejich léčba)

(…) Po celá desetiletí bylo hlavní bez-pečnostní doktrínou Izraele, doktrínou,kterou sdílely levicové i pravicové vlá-dy, zamezit tomu, aby se podél našichhranic a v dosahu obydlených míst za-kládaly teroristické buňky. To byl dů-vod pro izraelskou invazi do Libanonuroku 1982. Ale tahle představa sezhroutila a Izraelci žijí se stále silnějšímpocitem, že kolem nich padá klec. Nahranici s Libanonem je Hizballáh; nasyrské hranici se usadily jednotky al-Káidy; na jihu hrozí Hamás a ještě sil-nější al-Káida – její lidé na Sinaji bojujís egyptskými vojáky a každou chvílivypálí na Izrael rakety. Na Bagdád po-chodují jednotky Islámského státu a blí-ží se k hranici s Jordánskem. A ještě dálse nachází izraelská noční můra: Írán,jenž připravuje jadernou zbraň a s nad-hledem sleduje bezradný Západ.

Existuje datum, které je přímo spja-to s Gazou a které vysvětluje, proč iz-raelští Židé vnímají tuto poslední vál-ku jako existencionální, a to i přes to,že mají vojenskou převahu. Tím da-tem je červenec 2005, kdy se Izraeljednostranně stáhl z Gazy k hranicímz roku 1967. Raketové útoky však anipo stažení neustaly, a to Izraelce pře-svědčilo, že palestinský národní boj sena hranici z roku 1967 nezastaví, anikdyby se Izrael stáhl i ze Západníhobřehu. Neboť jeho konečným cílem jenahradit židovský stát Palestinou „odřeky k moři“, abych citoval slogan,který v těchto dnech skandují propa-lestinští demonstranti po celém světě.

Jednostranné stažení z Gazy jsembouřlivě podporoval. A přese všechno,co se od té doby stalo a co ospravedlniloapokalyptická varování pravice, toho ne-lituji. Až na jedno: osud Gazy se mohlvyvíjet o hodně jinak, kdyby Palestincivyužili otevření oblasti, jejž umožnilo iz-raelské stažení. Když se tvrdí, že izrael-ské obklíčení nenechalo Hamásu jinoumožnost než bojovat, je to převráceníposloupnosti. Obklíčení začalo až v roce2007, dva roky poté, co Izraelci z Gazyodešli, když se Hamás násilím zmocnilvlády a zesílil raketové útoky na Izrael.

Hamás chce ukončit obléhání a vybudo-vat v Gaze přístav ne proto, aby zlepšilinfrastrukturu obyvatel Gazy, ale pro to,aby zvýšil svou schopnost teroru. Válkanezačala kvůli obléhání – ale obléhánízačalo kvůli válce.

HAMÁS: ZKÁZA I VÍTĚZSTVÍCílem Hamásu v této válce není vojenskévítězství, ale vítězství psychologické,a tak se jeho vůdci mohou dívat na zkázukolem sebe a současně hlásat, že zvítězi-li. Zkáza je totiž základním prvkem stra-tegie Hamásu – burcovat veřejné míněnía oslabovat izraelskou schopnost se brá-nit, vzbuzovat mezi Izraelci zoufalství.(V prvních dnech války byli chyceni ak-tivisté Hamásu, kteří se snažili odstarto-vat mezinárodní pohoršení tím, že rozši-řovali snímky násilností ze Sýrie a Irákua vydávali je za obrázky z Gazy.)

Izraelci vědí, že jeho vojáci civilistyúmyslně nevraždí. Víme to, protože našearmáda – Cahal – to jsme my, protožev Gaze bojují naši synové, synové našichsousedů. Víme, že mrtví palestinští civi-listé slouží nikoli zájmům Izraele, aleHamásu. Víme, že ve válce se dějí chy-by, protože na rozdíl od řady kritiků naZápadě, Izraelci vědí, co znamená bojo-vat. Víme, že domy v Gaze představujíléčku, že ve školách a mešitách bylyukryty zbraně a vstupy do tunelů a že seodtud opakovaně odpalovaly rakety.

A z předchozích zkušeností také víme,že počty civilních ztrát, které udává Ha-más a které v prvních týdnech války ne-kriticky přijala většina médií, se ukážoujako lživé a že skutečné množství pomě-rů zabitých civilistů a vojáků se změní.Už na počátku srpna zaznamenaly listThe New York Times a BBC v celkovémmnožství 2000 mrtvých v Gaze nepoměrmezi počtem zabitých civilistů a mužův bojovém věku. Ale tato očekávatelnáodhalení přicházejí vždy příliš pozdě nato, aby změnila vnímání Izraelců jakovrahů malých dětí.

Navzdory pokusům kriminalizovatIzrael zde řada lidí cítí, že by nebyloúplně od věci zkoumat izraelskou tak-tiku. Měli by vojáci cílit na vůdce te-

roristů, i když to znamená zabíjet čle-ny jejich rodin? Co by měli vojáci ješ-tě dělat, aby zabránili civilním ztrá-tám? Zašli jsme příliš daleko – anebone dost daleko?

Názor, že Izrael měl jít ještě dál, ne-zazněl jen od pravicových politiků.Největší holubice vlády, ministryněCipi Livniová, tvrdí, že Izrael by mělzvážit svržení Hamásu, aby se posílilopostavení vůdce palestinské samosprá-vy Mahmúda Abbáse, což je předpo-klad pro obnovení mírových rozhovorů.

JSME TUVálka znovu rozdmýchala v Izraeli de-batu o budoucnosti vzniku dvou států.Jaké politické závěry by Izraelci mělivyvodit z Gazy? Vůdce opozice, předse-da Strany práce, Herzog říká, že by Izra-el měl jednat s Abbásem a připravit se nato, že se vzdá většiny Západního břehu,což je jediný způsob, jak zabránit tomu,aby tu vznikla další základna Hamásu.

Nedávno jsem narazil na starého ka-maráda, jehož syn se právě vrátil z bojův Gaze. „Tak co si myslíš?“ zeptal jsemse ho. „Jsem ochotný k jakékoli doho-dě,“ odpověděl. „Ale i kdyby byl Abbássolidní partner, bojím se, že kdybychomse stáhli ze Západního břehu, HamásAbbáse převálcuje. Když Bibi řekl, žetam nemůžeme přestat dohlížet na bez-pečnost, musel jsem s ním souhlasit.“

„O palestinském státě mám dvěnoční můry,“ opáčil jsem. „Že žádnýnebude – anebo že bude.“

Zatím se snažíme nad budoucnostímoc nehloubat, protože je příliš děsivá.Jediná dobrá zpráva z toho hrozného léta2014 je ta, že jsme znovu překvapili samisebe svou nezlomností. Když Hamás vy-pustil video, na němž vyhrožuje teroris-tickými útoky, vytasili jsme se s klipy naYouTube, na nichž mladí Izraelci tančív telavivských ulicích na chytlavou me-lodii hymny Hamásu. Jiní mladíci šli doboje a zpívali si chasidskou píseň: „Celýsvět je jen úzký most, jde o to se nebát.“Bylo to psychologické poselství svéhodruhu: Jsme tu a zůstaneme.

Text I Have Two Nightmares About a Pa-lestinian State, jehož části přetiskujeme,napsal jeho autor na konci srpna do listuThe New Republic; pozornost mu věnu-je též Z. Petráček na další straně. Meziti-tulky jsou redakční. Přeložila am

20 VĚSTNÍK 10/2014

DVĚ NOČNÍ MŮRY: S palestinským státem, a bez nějJosi Klein Halevi o budoucnosti Izraele

Veškeré psaní o Izraeli se od počátku čer-vence nese ve znamení války s Hamásem.Jakkoli nebyla armádní operace Ochran-né ostří výjimečně dlouhá, jakkoli Izraelnezaznamenal výjimečné ztráty, válka po-kračuje ve více rovinách – od vojenské(útoky na odpaliště raket v Gaze) přesmezinárodní (Izrael se ocitl v roli otlou-kánka: Západ tleská útokům na džihádis-ty v Iráku, ale kritizuje útoky na džihádis-ty v Gaze) až po společenskou.

Ta společenská je nejzajímavější.V Izraeli se jen vzácně vyskytne kon-senzuální postoj ke krokům vlády. Aletvrdý postup proti Hamásu – ač vláduvede Benjamin Netanjahu, jenž společ-nost hluboce rozděloval – má konsen-zuální podporu. Je v tom i překvapenípro svět. Při dřívějších konfliktech s Pa-lestinci očekával, že izraelští intelektuá-lové vládní postup zkritizují a zpochyb-ní, letos tomu tak v případě Hamásunení. Ale to na úvod stačí.

NENECHAT SE VYČERPAT„To, co zprvu působilo jako řadová ope-race či kampaň armády, se změnilov opotřebovávací válku,“ napsal analy-tik Ron Ben-Jišaj v listu Jediot achro-not. Shrnul tím situaci po stažení po-zemních sil Cahalu z Pásma Gazyv podmínkách, kdy ještě nebyly zlikvi-dovány všechny cíle (všechny tunelya zásoby raket).

Opotřebovávací válka je výstižný vý-raz a zároveň již zdomácnělý termín.Když se použije v Izraeli, myslí se tímhlavně válka od října 1967 do srpna1970. Nebyla zdaleka tak dějinotvornáa mediálně přitažlivá jako válka šesti-denní, jenže v úhrnu přinesla větší ztrátyna životech. Vyvolala ji egyptská doktrí-na vyčerpání či opotřebování Izraelecestou drobných, ale neustálých útoků.

Hamás vyrukoval už před lety se stej-nou doktrínou a pokračuje v ní, i kdyžstrategicky byl v srpnu poražen. Jehoopotřebovávací válka cílí na drobné ci-vilní cíle v jižním Izraeli. Chce lidi vy-čerpat či opotřebovat natolik, aby sestáhli do vnitrozemí, potažmo z Izraelevůbec. Za nejúčinnější považuje „emoč-ní munici“ – třeba když minometný gra-nát zabil čtyřletého Daniela Tregerma-na, jenž nestačil doběhnout do krytu

(protiraketový systém Železná kopule jena minometnou munici krátký).

Tak vypadá opotřebovávací fáze asy-metrické války – války mezi státem,který má legitimní vládu i armádu, a te-roristickým hnutím, které se nikomu ne-zodpovídá (ačkoli je Hamás od červnasoučástí palestinské vlády národní jedno-ty, chce se dodat). Ben-Jišaj tvrdí, že Iz-rael si musí nejprve přiznat, že je v opo-třebovávací válce, a pak podniknoutpotřebné kroky. Třeba i evakuovat civilis-ty, jejichž přítomnost není nezbytná, od

hranice s Gazou. Dále provádět pozemníminioperace hluboko v Gaze na specific-ké cíle. A též dát světu jasně na vědomí,že je připraven k velké operaci, která po-měry v Gaze zásadně změní – znormali-zuje život a obnoví ekonomiku i infra-strukturu včetně přístavu a letiště.

CO BYSTE DĚLALI VY?Spíše společenský pohled nabízí JosiKlein Halevi, čtenářům Rch již známý,v americkém listu The New Republic. Ne-dívá se očima experta, ale člověka, kterýse narodil před šedesáti lety v Americea do Izraele přišel s rodinou v roce 1982.

Ten rok je tu důležitý. Právě tehdy to-tiž Izrael zabředl do první asymetrickéválky. Poprvé neválčil na cizím územís armádou legitimního státu (Egypta čiSýrie, jak byl zvyklý), ale s teroristic-kými bojůvkami. V roce 1982 to bylipředchůdci Hizballáhu a Palestinciv Libanonu, letos je to Hamás v Pásmu

Gazy. Jsou to války, které se nerozho-dují v bitvách tankových divizí na fron-tách, ale v bojích s městskou guerillou.A nepřinášejí definitivní vítězství.

Halevi vzpomíná, že když přijel doIzraele, stoupal počet mrtvých v Liba-nonu i odpor proti válce. Na Roš hašanavyšel ze synagogy premiér MenachemBegin a levicoví demonstranti na nějkřičeli: „Vrahu!“ Letošek skýtá úplnějiný obraz. Žádné protesty proti vládě,95 % průzkumových izraelských Židůválku proti Hamásu podporuje. Cizinaale ten konsenzus pokládá za hysteriia ptá se: Izrael utrpěl daleko menší ško-dy než Gaza, má protiraketový systém,tak proč se nechová zdrženlivěji?

Právě to ukazuje, píše Halevi, jak hlu-boko cizina nechápe tíseň Izraelců. Proně je letošní miniválka v Gaze jen (za-tím) posledním kolem vysoce účinnéválky proti civilnímu Izraeli – války, ježzačala po krachu mírového procesuz Osla v září 2000. Jejím cílem je podko-pat životaschopnost Izraele a radikalizo-vat Blízký východ. Doby, kdy se Arabo-vé pokoušeli zničit Izrael konvenčnímivojenskými útoky, skončily v roce 1973.Tehdy jejich armády překvapily Izraelna dvou frontách, a přesto byly odraže-ny. Od druhé intifády (2000–2004) jdeo válku proti civilnímu Izraeli. V bitvě sesebevražednými atentátníky se zdálo, žejeho postmoderní společnosti hrozí po-rážka. Ve vzduchu visela otázka: Jakdlouho může vydržet konzumeristickýa zhýčkaný Izrael? Právě na to sázeli is-lamisté od Gazy přes Libanon až poÍrán, když říkali: oni milují život, kdežtomy milujeme mučednictví.

Podle Haleviho Izraelci nakonec pře-kvapili sami sebe, když druhé intifáděodolali nově nalezeným odhodláním.Platí to i o dekádu později: „Jediná dob-rá zpráva z tohoto strašného léta 2014je ta,“ píše Halevi, „že jsme opět pře-kvapili sami sebe svou nezlomností.“

S tím souzní i spisovatel Amos Oz.Na začátku rozhovoru pro rádio Deut-sche Welle – místo aby třeba kritizovalvládu – sám položil dvě otázky poslu-chačům: „Co byste dělali, kdyby si vášsoused sedl na balkon, na klín si dal své-ho syna a začal po vás střílet ze samopa-lu? Co byste dělali, kdyby vykopal tuneldo vašeho domu, aby vás vyhodil dovzduchu nebo unesl vaši rodinu?“

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 10/2014 21

IZRAEL: Překvapují sami sebe

Palestinský otec ví, jak potěšit syna. Foto archiv.

Řada novin, časopisů a webových zpra-vodajství připomněla, že 11. září uply-nulo 90 let od narození Rudolfa Vrby(Waltera Rosenberga), kterému se spo-lu s Alfrédem Wetzlerem podařilouprchnout z Osvětimi. Jako první pakpodali světu zprávu o počtu poprave-ných lidí v Majdanku a Osvětimii o metodách, jejichžpomocí dokázali na-cisté zabíjet v taknepředstavitelnýchrozměrech. ■■ Úřadna ochranu osobníchúdajů intenzivně řešípřípad Adama B.Bartoše, respektive skutečnost, že nainternetových stránkách Čechy Če-chům vytvořil seznam „slavných čes-kých Židů“. Bartoš si již dříve získalsympatie někdejší hlavy státu VáclavaKlause výčtem „pravdoláskařů“ (názo-rových souputníků Václava Havla). Svédílo nepovažuje za seznam, nýbrž zaencyklopedii. „Židé se nehlásí ke své-mu původu ani k tomu, jak snadno pro-nikají na významné posty. Nepochlubíse sami, tak jim v tom pomáhám,“ řeklBartoš nedávno v rozhovoru pro Týden(15. 9.). ■■ Rozhovor Teodora Marjano-viče s předsedou izraelského KnesetuJoelem Edelsteinem, který navštívilPrahu, přinesla 13. 9. MFD. „Já žiji jenasi minutu autem od Givaotu, ve ved-lejší osadě na Západním břehu. Neda-leko lokality, o které tu hovoříme, jeHebron. Jsou tam uloženy ostatky na-šich praotců, je to pro nás svaté místo.V roce 1997 podepsala pravicová izra-elská vláda, k níž jsem sám patřil, tak-zvanou hebronskou dohodu, v níž jestanoveno, že město bude palestinské.Stále čekám, kdy se objeví skutečnýpalestinský vůdce, jenž řekne: Jistěžemáme spoustu nároků zahrnujících sa-mozřejmě i Jeruzalém, ale přistoupí-me-li na kompromis, neznamená to, žese vzdáváme našich dějin a práv. Až setakový lídr objeví, dospějeme k míru,“řekl v rozhovoru mimo jiné izraelskýpolitik. ■■ Židé na Žatecku, to je názevnové výstavy, jejíž vernisáž proběhla11. 9. v 17 hodin v prostorách synago-gy v Žatci. Výstava je stálá, a v synago-ze tedy zůstane. Záštitu převzal ministrkultury ČR Daniel Herman i velvysla-

nec Izraele Gary Koren. Pořadatelem jeNadační spolek Saaz/Žatec, Sdruženírodáků a přátel města Žatce a Židovskáobec Teplice. Výstava se věnuje ději-nám a kultuře Židů na Žatecku i osu-dům některých jednotlivých rodin. Do-kumentuje i letecký most z roku 1948s pomocí posílanou ze žateckého letiš-

tě, který pomohl kevzniku samostat-ného Státu Izrael(Žatecký a lounskýdeník, 11. 9.). ■■

Církev českosloven-ská husitská, městoHořice a hořické

muzeum uspořádaly pod záštitou staro-sty Ivana Doležala tradiční oslavu Ev-ropského dne židovské kultury. Konalase v bývalé synagoze, která je v majet-ku a užívání Církve československé hu-sitské, a byla zahájena ekumenickoubohoslužbou. Budova však chátrá a jejístav je neutěšený. Pokud se podaří ten-to prostor zrekonstruovat, bude to kuprospěchu nynějšího vlastníka i města.A co je nejdůležitější, péče o synagoguje morální povinností přeživších, je ja-kýmsi dluhem vůči těm, kdo se staliobětí holokaustu. Dokud zde bude státjejich modlitebna, ani oni nevymizíz paměti města (Jičínský deník, 10. 9.).■■ Za „příliš mnoho ztracených let“označil období po rozpadu Českoslo-venska v roce 1993 v článku pro dnešnívydání britského lis-tu The Guardiančeský historik PavelSeifter. V textu podtitulkem „Čechůma Slovákům bylopohromadě lépe“bývalý velvyslanecČeské republikyv Británii v letech1997–2003 tvrdí, že Skotové by sev nadcházejícím referendu o nezávis-losti „neměli dopustit stejných chyb“,jakých se dopustilo Československo.Z Čechů se podle Seiftera stal bloudícínárod v bloudící zemi, která není takdůležitá a zajímavá jako její předchůd-kyně a na níž světu opravdu nezáleží.Autor článku připouští, že česká eko-nomika provázaná hlavně s tou němec-kou funguje dobře a že české zdravot-

nictví je na lepší úrovni než to britské,kritizuje ale nárůst „maločeského“ na-cionalismu, populismu a xenofobiev národu, který již nesdílí osud se svý-mi historickými partnery, jako byli Slo-váci, Němci, Židé, Poláci a Maďaři.Nově se podle něj „těmi jinými“ staliRomové. Vedle vzrůstajícího negativis-mu vůči politice a Spojeným státům,Evropské unii i Německu poukazujeSeifter na překvapivé rostoucí proruskésympatie v reakci na ukrajinskou krizi(Deník.cz, 9. 9.). ■■ Nová výstava vestřešovickém Muzeu MHD přibližuje,jak fungovala pražská hromadná dopra-va za protektorátu. Těžké období druhésvětové války ukazuje na fotkách i pů-vodních tramvajích se zatemněnýmiokny a nápisy „Židům vstup zakázán“.Poprvé se návštěvníkům otevřela v so-botu. Nad Prahou létaly bombardéry,a proto se ve městě co nejméně svítilo.Výjimku neměly v období druhésvětové války ani tramvaje, které mělymodře natřená okna a světla sklopenadolů, aby byly shora co nejméně vidět(iDNES.cz, 6. 9.). ■■ O své návštěvě Ji-čína s rakouským kolegou Reinhardempíše 13. 9. v MFD Jaroslav Rudyš:„Nad plzní z tanku Reinhard vykládá,že protiválečné drama Poslední chvílelidstva, které Kraus napsal pod vlivemtragických událostí první světové vál-ky, zná v Německu a Rakousku skorokaždý. Stejně jako první větu: ,Zvláštnívydááníí! Následník trůnu byl zavraž-děén! Pachatel je zaatčený!‘ Reinhardak tématu napadá jen jediná stejně zná-má kniha se stejně slavnou první větou:

Haškův Švejk a slo-va ,Tak nám zabiliFerdinanda‘. Těchpiv je nakonec víc,přesto stihneme zajítdo Židovské ulice.I tady jsou všechnydomy opravené. Na-hlédneme do ztichlésynagogy, v níž se

za komunistů skladovaly léčivé byliny.V čísle popisném 100, v bývalé židov-ské škole, se nachází čerstvě otevřenémuzeum židovské literatury. A v němdokonce pokoj Karla Krause. Vše jakotenkrát. Reinhard je nadšený. Fotí a lá-manou češtinou stihne prohodit nadvorku pár slov se sousedkou na pavla-či. ,Jičín je krásné město,‘ řekne. Sou-sedka neřekne nic a zmizí v bytě.“

jd, ilustrace Jiří Stach

22 VĚSTNÍK 10/2014

BLOUDÍCÍ NÁROD ...a další události/Vybráno z českého tisku/

KalendáriumMezi řadu neprávem pozapomenutých ro-dáků z českých zemí lze jistě zařadit i pe-dagoga, sociologa a filosofa WILHELMAJERUSALEMA. Od narození tohoto muže,po kterém se jmenuje jedna z ulic ve ví-deňské čtvrti Floridsdorf, uplyne letosv říjnu přesně 160 let.

Wilhelm Jerusalem se narodil v Dřeni-cích u Chrudimi dne 11. 10. 1854 jakoposlední z devíti dětí německo-židov-ských rodičů Markuse Jerusalema a The-resie Jerusalemové, rozené Kopperlové.V letech 1872–1876 vystudoval na praž-ské Karlo-Ferdinandově univerzitě klasic-kou filologii, tj. řečtinu a latinu. O dvaroky později promoval a také se v českémetropoli oženil s Katharinou Pollako-vou. Z manželstvívzešlo celkem pětdětí, většinu z nichale potkal v životěsmutný osud. Nej-mladší dcery Lillia Flora zemřely naprahu dospělosti, synErwin a dcera Irenese stali obětí holokau-stu. Nacistické vra-žedné mašinerii unikljen nejstarší syn Ed-mund (1879–1962),mikulovský rodáka středoškolský peda-gog, který spolu s manželkou Annou včasemigroval přes Anglii do tehdejší britskéPalestiny, kde nalezl nový domov.

Do roku 1887 vyučoval Wilhelm Jeru-salem na gymnáziu v Praze a v Mikulově,odkud pak odešel do Vídně. Po čtyřletémpůsobení na jednom z tamních gymnáziíse roku 1891 habilitoval a začal přednášetna vídeňské univerzitě jako soukromý do-cent a později zde byl jmenován profeso-rem filosofie a pedagogiky, nejdříve mi-mořádným a roku 1923 i řádným. Vedletoho vyučoval na vídeňském židovskémteologickém ústavu.

Filosoficky ho ovlivnil pozitivismusa později hlavně pragmatismus – byl mj.překladatelem díla amerického psycholo-ga a filosofa Williama Jamese, jednoho zespoluzakladatelů tohoto směru. Svou kri-tickou realistickou filosofii chtěl založitna každodenní zkušenosti a vědeckýchvýsledcích, zdůrazňoval přitom ve všechfilosofických disciplínách zřetel genetic-ký, biologický a sociální. Lidské úsilí

o poznání chápal jako výraz touhy člově-ka po sebezáchově. V pedagogice se pakJerusalem zabýval vzděláváním a integra-cí menšin, zvláště se soustředil na hlucho-slepé žáky. Jím pak věnoval jeden zesvých didaktických spisů a také psycholo-gickou studii. Objevil literární talent hlu-choslepé Američanky Helen Kellerové,s níž si dopisoval. Z Jerusalemových filo-sofických a pedagogických zásad pak vy-plývaly jeho požadavky na komplexní re-formu rakousko-uherského školství.

W. Jerusalem zemřel v důsledku srdeč-ního kolapsu 15. 7. 1923 ve Vídni a jehojméno dnes prakticky v česky psané lite-ratuře nenajdeme. A jedna rodinná zají-mavost na závěr. V rakouské metropoli seod roku 2006 jedna z ulic jmenuje také pojeho dceři Irene, učitelce tamního dívčíholycea a sociální pracovnici.

Dne 21. října uply-ne 120 let od naroze-ní Karla Kohna(zemřel 3. 9. 1979v Quitu), který spo-lečně se svým bra-trem Ottou Kohnem(6. 12. 1887 Líbezni-ce–11. 7. 1965 NewYork) patřil k vý-znamným představi-telům československémeziválečné architek-tury. Kohnovi pochá-zeli z pražské zámož-né německo-židovské

rodiny. Zatímco prarodiče z matčiny stra-ny byli již plně asimilovaní Židé, prarodi-če z otcovy strany byli ortodoxní Židé.A aby prolínání kultur nebylo málo, takoba bratři měli za manželky Češky. Karli Otto vystudovali na pražské německétechnice architekturu, Karl navíc absolvo-val i AVU u Josefa Gočára.

Podle projektů bratrů Kohnových vzni-kaly vily, činžovní domy i administrativnípaláce postavené v různých stylech – odneobaroka přes expresionismus až pofunkcionalismus. V roce 1939 emigrovalovíce než 20 členů rodiny Kohnových,včetně obou bratrů, přes Francii do ekvá-dorského Quita. Zbytek rodiny se stalobětí šoa. V novém domově se Karl i na-dále věnoval architektuře a přednášel i natamní univerzitě. Otto odešel s rodinouv roce 1945 do New Yorku, kde si prona-jal byt po herci Janu Werichovi. V USApracoval jako návrhář nábytku. Ottovýmsynem je profesor matematiky JosephJohn Kohn. RADEK AUBRECHT

SVĚDKOVÉ ČASUPřed 70 lety deportovali nacisté židovské umělce

Letos v říjnu si připomínáme tragickávýročí posledních velkých terezínskýchtransportů do Osvětimi: od 28. 9. do28. 10. bylo vypraveno 11 transportůs více než 18 tisíci vězni. Octla sev nich většina dětí a členů židovské sa-mosprávy i umělců, kteří ještě byli v te-rezínském ghettu. Před 70 lety byli za-vražděni: malíř MORITZ MÜLLER;historik a rabín TOBIAS JAKOBOVITS;spisovatel OTTO BROD; malíř, lékařa spisovatel KAREL FLEISCHMANN;skladatelé VIKTOR ULLMANN a PAVEL

HAAS; malířka FRIEDL DICKER-BRAN-DEISOVÁ; architekt FRANTIŠEK ZELEN-KA; skladatel a herec KAREL ŠVENK;herec JIŘÍ STRASS a pedagog EGON

REDLICH. Říjnovými transporty odjelido Osvětimi i spisovatel KAREL POLÁ-ČEK; herec a divadelní režisér GUSTAV

SCHORSCH a skladatel GIDEON KLEIN.Když byla roku 1997 na Novém ži-

dovském hřbitově odhalena deskaumělcům zavražděným nacisty, mlu-vil tehdy spisovatel Arnošt Lustig.Z jeho projevu citujme: Pamatuji si navděčnost, kterou jsme cítili ke KarluŠvenkovi, jako ke všem umělcům, je-jichž verše, písně a kresby povzbuzo-valy bezmocné, posilovaly vyčerpané,slibovaly, čemu už věřili jen nemnozí.Je to vděčnost, kterou otevřeně čiskrytě cítíme k umělcům, které miluje-me, jako milujeme to lepší v nás sa-mých.

Další citát je z eseje George Steine-ra Postskriptum k tragédii z r. 1967:S každou smrtí ubývá metafyzicky zezásoby lidských zdrojů cosi absolutnějedinečného. Navzdory své zdánlivédemokratičnosti není smrt vždyckystejná. Určitý druh lidské možnosti re-prezentovaný středoevropským a vý-chodoevropským judaismem vymřel.Nevíme téměř nic o genetických rezer-vách, o té surovině různorodého dě-dictví, z něhož lidstvo čerpá při svémobtížném rozvoji. Ale numerické obro-zení je pouze částí nápravy. Genocidaje nejvyšším zločinem, protože si při-vlastňuje budoucnost, zpřetrhává je-den z kořenů, z nichž vyrůstají dějiny.Nemůže existovat smysluplné odpuště-ní, neboť neexistuje náprava. (am)

VĚSTNÍK 10/2014 23

Wilhelm Jerusalem.

Otto Dov KulkaKRAJINY METROPOLE SMRTIZkoumání paměti a imaginaceOtto Dov Kulka se narodil roku 1933v moravském Novém Hrozenkově. Po vál-ce vystudoval historii a filosofii na Hebrej-ské univerzitě v Jeruzalémě a na GoetheUniversität ve Frankfurtu nad Mohanem.Nyní žije v Izraeli a je emeritním profeso-rem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.Jako devítiletý chlapec byl internován nej-prve v terezínském ghettu a odtud o rokpozději deportován do tábora smrtiv Osvětimi. Jako jeden z těch, kdo přežili,zasvětil podstatnou část svého života stu-diu nacismu a holokaustu. Ve svých vědec-kých pracích důsledně dodržuje nezauja-tost a střízlivý odstup od vlastního příběhu.Dávné osobní zážitky ho přesto neustáledohánějí a i po mnoha letech se mu vracejíjako živé představy a reminiscence na hlu-boké dětské trauma, s nímž se dodnes úpl-ně nevyrovnal. Kniha Krajiny Metropolesmrti je výsledkem jedinečného a působi-vého experimentu člověka hledajícího způ-sob, jak pochopit svoji minulost a naši his-torii. K tomuto pozoruhodnému dílu, kterényní vyšlo i v angličtině a němčině, sev Rch ještě vrátíme.

Vydalo nakl. Torst v Praze roku 2014,z hebrejského originálu přeložila Mag-daléna Křížová. 184 stran, doporučenácena 225 Kč.

Jana ČernáADRESÁT MILENA JESENSKÁK sedmdesátému výročí úmrtí Mileny Je-senské vychází třetí české knižní vydáníknihy její dcery, básnířky a prozaičkyJany Černé, rozené Krejcarové. Kniha str-hujícím způsobem vypráví životní příběhčeské novinářky, manželky Ernsta Polla-ka, přítelkyně Franze Kafky, levicové in-telektuálky a statečné bojovnice proti na-cismu, ženy, jejíž byt se po mnichovskédohodě stal útočištěm řady židovskýchintelektuálů, jimž pomohla k útěku. Kni-ha je ovšem zejména vynikající českouprózou, obsahující mnoho jedinečnýcha přesných postřehů o lidech a lidskýchpovahách, o životě v předválečném Čes-koslovensku a o lidském osudu vůbec.Jana Černá se v knize projevuje jako su-verénní a břitká vypravěčka s mimořádněostrým a přesným postřehem. Kniha vy-chází doplněna unikátní obrazovou částí,bohatou dokumentární přílohou, jmen-ným rejstříkem a ediční poznámkou.

Vydalo nakl. Torst v Praze roku 2014.192 stran, doporučená cena: 225 Kč.

Zuzana PeterováRABÍN GUSTAV SICHERŽivot, dokumenty, vzpomínkyKniha dokumentuje život a osobnost rabí-na Gustava Sichera (1880–1960), pová-lečného vrchního zemského a pražskéhorabína, spoluautora prvního rabínskéhopřekladu Pěti knih Mojžíšových dočeštiny, osobitého a statečného člověka.Vzpomínky na něj, které shromáždilaa autorsky převyprávěla Zuzana Petero-vá, doplňuje Sicherova biografie od Danie-la Polakoviče a řada unikátních dokumentůz archivů v Čechách a v Jeruzalémě; zařa-zeny jsou i fotografie, mj. vzácné snímkyod Jana Lukase z 50. let.

Vydalo nakl. Sefer v Praze roku 2014.142 stran, obrazová příloha, doporučenácena: 220 Kč. (Cena v redakci 180 Kč.)

VARHANNÍ KONCERTY■ Zveme vás na varhanní koncert do Jeru-zalémské synagogy. Vstup volný. Koná seve středu 1. října v 18.00, vstup volný. Navarhany hraje Bohumír Rabas. Program:Léon Boellmann: Gotická suita (výběr);César Franck: Chorál a moll, Piece héroï-que; Josef Klička: Legenda h moll op. 98;Alexandre Guilmant: Sonáta op. 42.

JIDIŠ VE TŘECH■ Skupina Jidiš ve třech (respektive večtyřech v obsazení: zpěv Hana Frejkováa Marianna Borecká, klarinet Milan Po-toček a akordeon Slávek Brabec) vászve na své podzimní koncerty: nejprve8. října do Českého Těšína, kde hrají od18 hodin v kavárně Avion; poté 18. říj-na od 18 hodin do nově zrekonstruova-né synagogy ve Čkyni a 20. listopaduod 19 hodin do Divadla v Dlouhé.

GALERIE ROBERTA GUTTMANNA■ V Galerii R. Guttmanna je přístupnanová výstava s názvem Orient v Če-chách? Židovští uprchlíci za první svě-tové války. Podrobně se jí věnujeme nastr. 10–11; upozorňujeme též na mož-nost účasti v komentované prohlídce.Koná se dne 4. listopadu od 17.30, pro-vádět bude autor výstavy Michal Frankl.

CINEGOGA 2014■ Dne 13. a 14. 10. vždy od 19.30 se veŠpanělské synagoze koná pokračování

úspěšného cyklu Cinegoga, který spojujeněmý film s živou hudbou. Zveme na filmna motivy slavného románu Huga Bettau-era s novou hudbou Petra Wajsara v podá-ní orchestru Berg a hostů pod taktovkouPetera Vrábela. Vstupenky získáte v In-formačním centru ŽMP (Maiselova 15)nebo ve Španělské synagoze (Vězeňská 1).

NUCENÁ PRÁCE – DOPROVODNÝ PROGRAMZ bohatého doprovodného programuk výstavě Nucená práce, Němci, nuce-ně nasazení a válka, která je už jen dokonce října přístupna v Královském le-tohrádku na Pražském hradě, upozorňu-jeme například na tyto pořady: ■ V pátek 3. 10. od 20.00 uvádí Evrop-ské centrum romské hudby v Praze vespolupráci se slovenskou režisérkou Da-nou Račkovou a romským skladatelema hudebníkem Jiřím Kormanem hudeb-ně-divadelní inscenaci Lety – 1942.Koná se v divadle Ponec (Husitská 24a,Praha 3), vstupné činí 190 Kč. ■ V sobotu 11. 10. od 8.00 do 12.00a od 13.00 do 17.00 se koná exkurze domíst bývalé podzemní továrny Richarda koncentračního tábora Litoměřice. Ex-kurzi povedou Alfons Adam a Marie Za-hradníková, Institut Terezínské iniciativy.Odjezdy z Prahy, přesné místo a čas od-jezdu budou uvedeny na webových strán-kách výstavy, vstup volný. ■ V úterý 21. 10. od 16.00 se koná před-náška Julie Jenšovské (ŽMP) na témaČeští Židé v ghettu v Lodži. Přednáškase zaměří na historii ghetta v Lodži a naosud pražských transportů. Bude vychá-zet především z rozhovorů s pamětníky,které jsou součástí sbírek archivu Oddě-lení pro dějiny šoa ŽMP. Suterén Krá-lovského letohrádku, vstup volný. ■ V úterý 21. 10. od 18.00 následujepřednáška Pavla Štingla Ghetto Lodž vefotografiích Henryka Rosse. HenrykRoss byl oficiálním fotografem židov-ské samosprávy. Ušetřil materiál při re-portážích pro úřední kroniku a vydal ne-bývalé svědectví o životě v prostředíghetta. Suterén Královského letohrádku,vstup volný. ■ Veškeré informace o úplném doprovod-ném programu i registračních formuláříchna přednášky a exkurze naleznete na ad-rese www.ausstellung-zwangsarbeit.org/cz/. V případě dotazů se neváhejte obrá-tit na Veroniku Losmanovou, koordiná-torku projektu: veronika.losmanova@forum2000.cz; tel.: 728 637 968.

24 VĚSTNÍK 10/2014

KNIHY VÝSTAVY

UDÁLOSTI

ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZE(společenský sál, Maiselova 18, P 1)Káva o čtvrté■ V pondělí 20. října od 15.00 přivítá-me na „Kávě“ milého a půvabného hos-ta – primabalerínu Adélu Pollertovou,sportovkyni a baletku, bývalou sólistkuHamburského baletu a současnou sólist-ku Národního divadla v Praze.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍA KULTURU ŽMP V PRAZE(Maiselova 15, Praha 1, 3. patro)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pro-gramy v 18 hodin a vstupné na ně činí30 Kč.■ 1. 10.: Židé v poválečném Polskua českých zemích. Pohled z periferie.Výzkum dějin Židů v Polsku a českýchzemích po druhé světové válce je v na-prosté většině zaměřen na situaci Židův hlavních městech. Projekt historičkyKateřiny Čapkové se zaměřuje na Židyv Sudetech a v Dolním Slezsku, a odkrý-vá tak mnohé aspekty poválečné židovskézkušenosti, které v pohledu z centra ne-jsou tolik zřetelné. Přednáška je součástísemináře k moderním židovským ději-nám, jehož garantem je ŽMP a Ústavsoudobých dějin AV ČR. Vstup volný.■ 2. 10.: „Obtížní cizinci“. Židovštíuprchlíci a vznik samostatného Českoslo-venska. Historik Michal Frankl se zaměřína postoje státu i veřejnosti vůči židov-ským uprchlíkům z Haliče a z Bukovinypo vzniku ČSR v roce 1918 a jejich důvo-dy v rámci budování nového národníhostátu. Přednáška je doprovodnou akcí k vý-stavě Orient v Čechách? Židovští uprchlíciza první světové války (viz str. 10–11)a součástí nové přednáškové řady Uprchlí-ci a migrace ve 20. století.■ 6. 10.: Výkřik ze zapomnění: Cestavojenského pilota z oblaků do ilegality.Autorské představení stejnojmenné kni-hy Tomáše Kašpara, jehož oba rodiče seod počátku nacistické okupace zapojilido domácího odboje a oba zahynuli.Vstup volný.■ 7. 10. : Válka – Židé – knihy. Do letoš-ního ročníku celostátní akce Týden kniho-ven, zaměřeného na připomínku vypuk-nutí 1. sv. války, se zapojí knihovna ŽMPpřednáškou Michala Buška, která přiblížíohlas války v dobovém tisku a archiváli-ích pražské židovské obce, významné tis-ky pro židovské vojáky na obou stranáchfronty a fungování obecní knihovny v le-tech 1914–1918. Vstup volný.■ 13. 10.: Symbolika svátku Sukot.Přednáška vrchního zemského rabínaK. E. Sidona se soustředí na bohatousymboliku tohoto „Svátku stánků“.

■ 14. 10.: 25 let demokracie ve střednía východní Evropě – pohled z USA.Kam se ubírá společenský vývoj v USAa v Evropě? Diskuse s účastníkem letoš-ního Fora 2000, ředitelem Miami andBroward Office of the AJC, BrianemSiegalem a politologem AlexandremTomským. Moderuje T. Kraus. Anglickys tlumočením do češtiny. Vstup volný.■ Neděle 19. 10. od 17.00: Naše 20. sto-letí. Cyklus nedělních pořadů ŽMP, v je-hož průběhu představíme deset dvojic pa-mětníků holokaustu a jejich vzpomínky.Naše pozvání k setkání přijaly EvelinaMerová (*1930) a Eva Lišková (*1929).Moderuje Petr Sokol. Vstup volný.■ 22. 10. v 18.00: Trochu moc předků.Filmař Jindřich Mann je vnukem ně-meckého romanopisce H. Manna, prasy-novcem Th. Manna a synem L. Aškena-zyho. Matka Leonie pocházela částečněz židovské rodiny v Čáslavi. Jak se žije vestínu slavných příbuzných a jak si člověkutváří život v komunistickém Českoslo-vensku a později v emigraci, o tom J.Mann píše v knize Poste restante, kteroupředstaví v rozhovoru s P. Brodem.■ 23. 10.: Osvětimské album. Diskusnívečer nad unikátním fotografickým do-kumentem, který zachycuje selekci Židůa proces vedoucí k jejich likvidaci v ply-nových komorách v Osvětimi. Účastní-ci: Michael Kraus z Middlebury Collegev USA, Daniel Uziel z Jad vašem v Izra-eli a Martin Jelínek z ŽMP. Anglickys tlumočením do češtiny. Vstup volný.■ 29. 10.: Major Zeman bojuje se sionis-ty: Obraz Židů a Izraele v normalizačníkultuře. V propagandě 50. let a poté i v ob-dobí normalizace hráli Židé významnouúlohu, ať už jako „přisluhovači imperialis-mu“, či „agenti Tel Avivu“. V čem se jejichúloha podobala jiným nepřátelům socialis-mu a v čem se lišila? Přednáška Jana Fin-gerlanda, komentátora ČRo.

■ 30. 10.: Židovské muzeum v Praze1994–2014: bilance a perspektivy.O hodnocení let minulých i o vizích dobudoucna budou diskutovat ředitel ŽMPLeo Pavlát, zástupce ředitele, historikMichal Frankl a kurátorka uměleckýchsbírek ŽMP Michaela Sidenberg. Mode-ruje publicista P. Brod. Vstup volný.■ Nedělní program pro děti a jejich rodi-če: 12. 10. ve 14.00: Lvíček Arje se sezna-muje s židovským rokem. Prohlídka: Špa-nělská synagoga. Jednotné vstupné 50 Kč.■ Výstava v prostorách OVK: Svědectvíterezínských zdí. Výstava fotografií Ri-charda Homoly. Do 23. 10. Od po–čt14–16, pá 10–12, během večerních pro-gramů.

ODDĚLENÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍA KULTURU ŽMP V BRNĚ(tř. Kpt. Jaroše 3, Brno)■ Není-li uvedeno jinak, začínají pořadyv 18 hodin a vstupné na ně činí 30 Kč.■ 6. 10.: Židovské ženy v novověku.O průkopnicích emancipace na počátkunovověku, o roli žen v hnutích falešnýchmesiášů, v hnutí haskala a v novýchproudech judaismu v 19. a 20. stoletíi o moderním židovském feminismubude hovořit Terezie Dubinová.■ 9. 10.: Gustav Mahler: zakladatelmoderního kapelnictví a dovršitel ro-mantického symfonismu. O Mahlerověživotě, osobnosti a díle promluví a hu-debními ukázkami doplní Jan Špačekz Ústavu hudební vědy FF Masarykovyuniverzity.■ Neděle 12. 10. v 10.30: Sukot. Dílnapro rodiče s dětmi od 5 let. Vstupné 30Kč.■ 14. 10.: Ženy s Nobelovou cenou.V průběhu let 1901–2013 byla Nobelo-va cena a Cena za ekonomii udělena 847jednotlivcům. Mezi 44 ženami, které semohou tímto oceněním pochlubit, jesedm žen s židovskými kořeny. V před-nášce Zuzany Prudilové se seznámímes jejich osudy i významem pro vědua kulturu.■ 23. 10.: Kde se to vzalo? Stručné ději-ny a mechanismus vzniku antisemit-ských stereotypů. Přednáška ZbyňkaTaranta z FF Západočeské univerzityv Plzni, při níž představí též projekt En-cyklopedie dějin antisemitismu, kterýbyl vytvořen zejména pro potřeby výu-ky na českých školách. ■ 30. 10. v 17.00: Setkání s výtvarnicíSylvou Chludilovou, která celý říjenvystavuje v sále OVK ŽMP svoji tvor-bu a již dvanáct let úspěšně provozujemikulovskou Galerii Efram. Vstupvolný.

VĚSTNÍK 10/2014 25

KULTURNÍPOŘADY

Marc Chagall: Sukot.

LAUDEROVY ŠKOLY V PRAZE■ Přípravné kurzy: Pro zájemce o stu-dium na Lauderových školách (a žákyLŠ) pořádáme přípravné kurzy z české-ho jazyka a matematiky, které posílíšanci na přijetí na osmileté gymnázium.Kurzy, které vedou zkušení učitelé LŠ,pomohou u přijímacích zkoušek jak nanaši školu, tak i na ostatní gymnázia.Začínají v úterý 7. 10. 2014 a končí 14. 4.2015, zapojit se ale lze i v průběhu dal-ších měsíců. V kurzech budeme opako-vat látku, kterou má žák zvládnoutv průběhu prvního stupně ZŠ. Dále bu-deme rozvíjet čtenářskou gramotnosta logické myšlení. Každý kurz trvá 60minut. Výuka se koná každé úterý od15.20 do 17.30; cena: 1000 Kč za jedenkurz v celém rozsahu, 1500 Kč za obakurzy v celém rozsahu. Přihlášky zasí-lejte na skola@lauder.cz (více info nawww.lauder.cz).■ Otevřená škola: Odpolední židovskáškola je nový pilotní projekt Laudero-vých škol, v němž nabízíme (pro letošnírok) žákům od 10 do 12 let, kteří školunemohou z nejrůznějších důvodů na-vštěvovat, specifické předměty vyučo-vané v LŠ – židovskou výchovu a heb-rejštinu. Výuka bude probíhat od října2014 v prostorách školy. V případě zá-jmu o účast na odpolední výuce napište,prosím, na skola@lauder.cz. ip

BEJT SIMCHABohoslužby v Pinkasově synagoze■ Pátek 3. 10. – večerní bohoslužba naJom kipur od 18.30 hodin; sobota 4. 10.– ranní bohoslužba na Jom kipur od10.30 hodin. Cena vstupenky: 150 Kčna každý svátek (erev + šachrit). Rezer-vace je možná na kehila@bejtsimcha.cznebo na tel: 603 393 558.■ Sukot: Maariv a společná oslava po-sledního dne svátku v suce DSP Hagi-bor se koná dne 10. října.■ Sukot v přírodě pro rodiny s dětmi: ví-kendový pobyt se koná ve dnech10.–12. 10. Pro děti bude zajištěn pro-gram, včetně speciálně přizpůsobenékrátké bohoslužby. Všichni společněprožijeme šabat a oslavíme svátek Sukotv podzimní přírodě.■ Simchat Tóra s r. Goldsteinem se koná17. 10. v Brandýse nad Labem.

PRAVIDELNÉ AKCE BEJT SIMCHA■ Ivrit: hodiny hebrejštiny pro začáteč-níky každé úterý od 18 hodin, pro po-kročilé ve čtvrtek od 18 hodin; prostředně pokročilé od 19.30. Úvod do ju-daismu: každé úterý od 19.45. Kabalat

šabat každý pátek od 18 hodin. Místokonání: Maiselova 4, Praha 1.

BEJT PRAHABohoslužby v Jeruzalémské synagoze■ Pátek 3. 10. – večerní bohoslužba naJom kipur od 19.00 hodin; sobota 4. 10.– ranní bohoslužba na Jom kipur od10.00; odpolední bohoslužba od 17.00hodin; neila 18.30 a havdala šofar od19.23 hodin. Kontakt: e-mail: info@bejt-praha.cz.

BESAMIM■ Besamim – výuka izraelských lido-vých tanců. I letos pořádáme výukovékurzy izraelských lidových tanců vhod-né pro úplné začátečníky stejně jako propokročilé tanečníky. Říjnem počínaje sena vás budeme těšit každý čtvrtek od19.00 do 22.00 hodin v ZŠ Jiřího z Po-děbrad, Praha 3. Bližší informace nawww.besamim.cz, besamim@volny.cz,tel.: 603 852 917. on

VÝZVA■ V roce 1940 z Bratislavy odjel parníkPentcho, na jehož palubě bylo mimo ji-ných několik set českých a slovenskýchŽidů, kteří později shodou šťastných ná-hod přežili válku v jižní Itálii. Dovoluji sipožádat všechny, kteří mají k cestě parní-ku anebo i k českým židovským osudůmv Itálii během války jakékoli informaceči materiály a mohli by mi tak poskyt-nout cenné podklady k výzkumu, abymne kontaktovali. S vděčností MiroslavaLudvíková, ludmirena@gmail.com.

PODĚKOVÁNÍ■ Ráda bych touto cestou srdečně podě-kovala všem, kteří se podíleli na přípra-vě a vedení příměstského tábora při ŽOPraha, a to nejen v tomto roce. Již lonibyl tábor moc fajn a byla jsem šťastná,že i letos se ho mohla poslední týdenv srpnu moje vnoučata zúčastnit.Všech-ny děti prožily krásný týden s báječnýmilidmi, viděly a zažily spoustu zajíma-vých akcí a jistě budou na své vedoucía kamarády dlouho vzpomínat. A za roksnad zase na shledanou!

Zoša Vyoralová

KULTURNÍ PROGRAM HAGIBOR■ 7. října v 10.30: Čtvero ročních obdo-bí – Vivaldi, Piazzolla. Účinkuje Klavír-ní trio – Majerová, Nečaský, Pěruška.■ 14. října v 10.30: Gaza od A do Z –o historii a současnosti přednáší Ing. JanNeubauer.■ 15. října ve 14.30: Sváteční setkánív suce se zemským rabínem K. E. Sido-nem. ■ 21. října v 10.30: Klavírní dopoledne– skladby klasiků uvádí a hraje prof.Ivan Klánský.■ Výstavy: Co se do Obecních novin ne-vešlo – fotografie Petra Balajky. vp

PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ■ Sdružení Paměť národa a Postbellumpořádají velkou soutěž pro děti a mládežPříběhy 20. století. Jejím smyslem jepátrat po zapomenutých příbězích lidí,pamětníků dějin, kteří mohou žít ve va-šem okolí, či dokonce přímo v rodině –ptejte se rodičů, prarodičů, známých. Je-jich vyprávění poté zaznamenejte a za-šlete organizátorům. Soutěží se ve třechkategoriích: 13–15 let; 15–18 let a 19 leta více. Soutěžit můžete sami za sebenebo v týmu. Nejzajímavější příběhbude oceněn výhrou 50 tisíc Kč. Veške-ré údaje o soutěži i kontakty naleznetena www.pribehy20stoleti.cz. pb

KALENDÁŘ S ŽIDOVSKÝMI ANEKDOTAMI■ Nakladatelství Presco Group, a.s., vy-dalo kalendář se židovskými anekdota-mi. Obsahuje jak židovský kalendářs vypsanými svátky (5775/5776), taki kalendář občanský (2015). Cena 45Kč. Ke koupi je v papírnictvích a knih-kupectvích, nebo ho lze objednat nawww.pg.cz. Informace na tel. 222 922040. pg

JOVAN DEZORT: CO ODNESL ČAS■ V Křížové chodbě a Rytířském sáleStaroměstské radnice v Praze je do14. října přístupna retrospektivní výsta-va fotografií s názvem Jovan Dezort –Co odnesl čas (1954–2014). Výstavau příležitosti 80. narozenin autora a še-desáti let jeho profesionální činnosti jenahlédnutím do obsáhlého archivu foto-grafa, který propojil své hobby s povolá-ním. Zhruba sto dvacet snímků zachycuježivot a atmosféru především šedesátýcha sedmdesátých let minulého století.Hlavními tématy jsou Praha a její pro-měny, každodenní život, osobnosti, udá-losti a politika, sport, venkov, fotografieze zahraničních cest. vd

26 VĚSTNÍK 10/2014

VÝZVY ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV septembri oslávil narodeniny pán Na-than-Karol Steiner.

V októbri srdečne blahoželáme našimčlenom: pani Viera Delmárová – 82 rokov;pán Jakub Frey – 92 rokov; pani JelenaGajdošová – 50 rokov; pani Mária Inczeo-vá – 76 rokov; pán Peter Kurz – 79 rokov;pán Arnošt Richter – 84 rokov; pán JánSchwarz – 78 rokov; pán Prof. Juraj SternIng. – 74 rokov; pani Alena Strapková –71 rokov, a pani JUDr. Marianna Široká –82 rokov. Všetkým prajeme dobré zdravie.

Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíNaše rady opustili: pani Alica Bílikováa univerzitný Prof. Pavol Winczer.

Zichronam livracha!

ŽO BRNOV říjnu oslavují: pan Vít Bartoš, nar.21.10. – 51 let; paní Genovéva Dostálko-vá, nar. 29.10. – 64 let; paní Sandra Láta-lová, nar. 3.10. – 28 let; pan Radek Maník,nar. 14.10. – 47 let; paní Miriam Navráti-lová, nar. 15.10. – 44 let; paní JaroslavaOndrová, nar. 26.10. – 82 let; pan MichalPelíšek, nar. 9.10. – 34 let; paní MiladaSlunská, nar. 14.10. – 85 let; paní MarieSudová, nar. 9.10. – 75 let, a paní SusanaUrbanová, nar. 6.10. – 81 let.

Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíDne 2. června 2014 zemřela Ella Franklo-vá ve věku 92 let. Zichrona livracha!

ŽO DĚČÍNV říjnu oslavují: paní Petra Čepková, nar.10.10. – 42 let; paní Eva Erbenová, nar.24.10. – 84 let; pan Ing. František Fend-rych, nar. 24.10. – 62 let; pan JaroslavAchab Haidler, nar. 13.10. – 56 let; pan Ja-kub Hromádko, nar. 4.10. – 18 let; panDerek Loewenthal, nar. 3.10. – 67 let; panVladimír Palkovič, nar. 6.10. – 65 let; panVladimír Poskočil ml., nar. 4.10. – 50 let;paní Martina Sládková, nar. 9.10. – 35 let;pan Ing. Jiří Vejvoda, nar. 12.10. – 64 let,a paní Tereza Vejvodová, nar. 3.10. – 26 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO KARLOVY VARYV říjnu oslaví své narozeniny naše člen-ky: paní Věra Sochorová, nar. 15.10. – 92let, a paní Magdalena Swinkelsová, nar.24.10. – 88 let. Ad mea veesrim šana!

ŽNO KOŠICEV októbri oslavujú: pani Katarína Barká-nyiová, nar. 4.10. – 61 rokov; pán Ing. Eu-gen Blau, nar. 9.10. – 74 rokov; pani

MUDr. Hedviga Forbátová, nar. 28.10. –64 rokov; pán Tomáš Gregor, nar. 19.10. –63 rokov; pán Alexander Malý, nar. 12.10.– 62 rokov; pán JUDr. Pavol Sitár, nar. 1.10. – 68 rokov; pán Ing. Tomáš Stark, nar.20.10. – 67 rokov; pani PhMr. ZuzanaSzántová, nar. 10.10. – 88 rokov; paniMUDr. Katarína Šalamonová, nar. 3.10. –61 rokov, a pán Tibor Šimonovič, nar.25.10. – 62 rokov.

Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV říjnu oslaví narozeniny: slečna EsterAdamová, nar. 5.10. – 16 let; paní EliškaHumburgerová, nar. 8.10. – 90 let, a panWalter Wiener, nar. 27.10. – 86 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OLOMOUCV říjnu oslaví jubilea naši členové: pan Pa-vel Buxbaum, nar. 4.10. – 59 let; paní Alž-běta Dostálová, nar. 11.10. – 78 let, a paníHelga Smékalová, nar. 28.10. – 84 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV říjnu oslavili narozeniny: paní Dana Je-řábková, nar. 2.10. – 75 let; paní Olga Ko-márková, nar. 16.10. – 51 let; paní Anastá-zie Osičková, Bc., nar. 20.10. – 68 let,a pan Vladimír Světel, nar. 20.10. – 66 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇV říjnu oslaví narozeniny: paní AlenaWittmannová, nar. 3.10. – 87 let; paní Ale-na Popperová, nar. 3.10. – 82 let, pan Ing.Miroslav Lederer, nar. 5.10. – 67 let; panIng. Arnošt Oliva CSc., nar.15.10. – 82 let;paní MUDr. Eva Havlová, nar. 18.10. – 62let; pan Jan Stadler, nar. 22.10. – 76 let;pan Mgr. Michal Foršt, nar. 22.10. – 51 let,a pan MUDr. Vilém Lederer, nar. 27.10. –72 let. Všem našim jubilantům přejemehodně zdraví, štěstí a osobní spokojenosti.

Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV říjnu oslavují narozeniny: pan Jan Čer-noch, nar. 5.10. – 93 let; paní Hana Horno-vá, nar. 22.10. – 81 let; pan Evžen Jokl,nar. 22.10. – 82 let; paní Eva Klingerová,nar. 25.10. – 86 let; paní Blanka Klinkeo-vá, nar. 10.10. – 90 let; paní Edita Koláro-vá, nar. 26.10 – 93 let; paní Taťána Luke-šová, nar. 21.10. – 87 let; paní VieraMarvinová, nar. 28.10. – 92 let; pan Mile-voj Slačálek, nar. 21.10. – 88 let; paní Ju-dita Timplová, nar. 8.10. – 87 let; paní EvaVaňousová, nar. 8.10. – 88 let, a pan RolfWiener, nar. 1.10. – 80 let. Všem přejemehodně zdraví a osobní pohody.

Ad mea veesrim šana!

ŽNO PREŠOVV mesiaci september sa dožila jubileačlenka našej obce pani Judita Gregušová,nar. 4.9. – 86 rokov.

V mesiaci október sa dožívajú jubileítíto členovia: pani Lívia Peterová, nar.12.10. – 85 rokov, a pán MUDr. LadislavSzántó, nar. 13.10. – 82 rokov. Všetkýmjubilantom želáme pevné zdravie, pokoja pohodu v kruhu najbližších.

Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíS ľútosťou oznamujeme, že 20. 8. 2014 podlhej a ťažkej chorobe zomrel dlhoročnýčlen našej obce pán Bronislav Chudý voveku 62 rokov, s ktorým sme sa rozlúčilina židovskom cintoríne v Prešove. Jehorodine vyslovujeme úprimnú sústrasť. Zi-chrono livracha!

ŽNK RIMAVSKÁ SOBOTAV mesiaci október majú narodeniny čle-novia našej komunity: pani Silvia Radová,nar. 12.10. – 55 rokov, a pani Lilla Libia-ková, nar. 19.10. – 62 rokov. Prajeme tým-to náším členkám pevné zdravie, veľa šťas-tia, pohody a radosti v živote.

Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEV říjnu oslaví svoje narozeniny členovénaší obce: paní Cecilia Kleinová, nar.11.10. – 86 let; pan Alexander Lebovič,nar. 28.10. – 74 let; Vojtěch Merta, nar.24.10. – 18 let; pan Kurt Wiener, nar. 6.10.– 77 let, a paní Zuzana Kirilaková, nar.2.10. – 33 let.

Ad mea veesrim šana!

ŽO ÚSTÍ NAD LABEMV měsíci říjnu oslaví své narozeniny paníEva Kotrbová, paní Dana Šaferová a paníMgr. Yvona Šaferová. Jmenovaným přeje-me hodně zdraví a osobní pohody.

Ad mea veesrim šana!

VĚSTNÍK 10/2014 27

ZPRÁVY Z OBCÍ

UKRAJINA: ZŮSTÁVAJÍ STAŘÍ A NEMOCNÍ Ve válkou zmítaných oblastech východ-ní Ukrajiny zůstává přes 1500 Židů(před vypuknutím separatistického nási-lí a ruské invaze to bylo na 10 tisícosob). Jedná se většinou o staré a ne-mocné, kteří nemohou nebo nechtějíodejít. O některé se starají sociální pra-covníci organizace Chesed, kterou dotu-je americký Joint; evakuují napříkladstaré lidi z Doněcku a odvážejí je dobezpečnějšího Primorsku. Starají se téžo seniory v Luhansku a okolí. Mnozíz nich nemají příbuzné ani přátele a obá-vají se vydat se na cestu, navíc v bojo-vých podmínkách.

SLOVENSKO: KÁZÁNÍ V ČADCIŽidovský tiskový a informační servis(www.ztis.cz) zpravuje o kázání sloven-ského katolického kněze Floriše, kterévedl v Čadci při mši u příležitosti 70.výročí Slovenského národního povstání.Židy podle tohoto duchovního odváželitransporty z celé Evropy proto, že si ne-návist vůči sobě i sami způsobili. „Teďhrozí, že se ve stejné situaci ocitnoui Romové. A víte proč? Protože zneu-žívají sociální systém a dobrotu lidí,“kázal kněz. Slovenský stát, který bylspojencem nacistického Německa, pakoznačil za období svobody. Podle mluv-čího žilinské diecéze se však farář Florišna mši věnoval hlavně dějinám farnostiza 2. světové války.

VAROVÁNÍ Ztis dále informuje, že před letošnímiVysokými svátky vydala Protiteroristic-ká kancelář Národní bezpečnostní radyIzraele cestovní doporučení, ve kterémupozorňuje, že v západní Evropě i jindeve světě může docházet k teroristickýmútokům. Páchat je mohou útočníci Is-lámského státu, zejména pak veterániz válek v Sýrii a Iráku, kteří mají evrop-ský pas a vracejí se zpět do Evropy. Právěto se stalo v květnovém útoku na brusel-ské Židovské muzeum, kde francouzskýobčan, navrátilec z války v Sýrii, zastřeliltři lidi, z toho dva Izraelce.

ŠVÉDSKO: VÍTĚZSTVÍ KRAJNÍ PRAVICEV září se konaly parlamentní volby veŠvédsku a jejich výsledek není přílišpovzbudivý: znamenaly prohru vlád-noucí středo-pravé koalice, opatrné ví-tězství koalice levicové, ale hlavně ús-

pěch krajně pravicové strany Švédštídemokraté. S historickým třináctipro-centním volebním ziskem usedne tatostrana do parlamentu jako třetí nejsil-nější politické uskupení. Švédští demo-kraté získali 47 křesel. Pro srovnání:v minulých volbách před čtyřmi letyměla tato strana necelých šest procenthlasů a v parlamentu ji zastupovalo 20poslanců. „Tento výsledek by měl pro-budit Švédsko i celou Evropu z letar-gie,“ řekl k tomu prezident Evropskéhožidovského kongresu v prohlášení,v němž varuje před vzestupem extrém-ní pravice.

ÚKLID PŘÁNÍ ZE ZÁPADNÍ ZDIV praxi úklid vypadá tak, že pod dohle-dem rabína Západní zdi Šmuela Rabino-viče se dřevěnými tyčkami, které bylypředtím ponořeny do mikve, odstraňujípapírky s přáními a modlitbami, kterémezi kamenné kvádry vkládají věřící.Poté se papírky spalují na hřbitově naOlivové hoře. Papírky se uklízejí dva-krát ročně – před Vysokými svátky a naPesach.

SKOTSKÉ REFERENDUM A ŽIDÉBěhem kampaně před referendem,v němž Skotové v září rozhodovali, zdachtějí zůstat součástí Velké Británie,nebo ne, se Židé většinou vyjadřovalipro zachování současné podoby Spoje-ného království. Odpuzovala je propa-lestinská politika Skotské národní stra-ny, jejíž členové patřili k nejhlasitějšímobhájcům odtržení. V pětimilionovémSkotsku žije na 6 tisíc Židů a až done-dávna neměli ve společnosti žádné pro-blémy. Změnu prý přinesla letní válkav Gaze, během níž skotská vláda vydalaosm prohlášení, v nichž kritizovala Iz-rael a v srpnu vyzvala ke zbrojnímu em-bargu Izraele.

Židé také prohlašovali, že jako čtvrtágenerace lidí, kteří přišli do Skotska vět-šinou z východní Evropy, mají s nadše-ním pro čistě skotskou národnost pro-blémy – lépe se cítí jako Britové.

VÝSTAVA O ARIELU ŠARONOVIV běloruském Minsku byla v Národ-ním historickém muzea otevřena výsta-va o bývalém izraelském generálua premiérovi Arielu Šaronovi, jehož ro-diče přišli do Palestiny roku 1928 prá-vě z Běloruska. Výstava obsahuje de-sítky fotografií a citáty z jeho projevůa dopisů.

Jeden z tvůrců výstavy Chaim Ches-ler, jenž Šarona znal, na něj zavzpomí-nal: „Rusky mluvící Židé Šarona milo-vali. Mluvil rusky, a když člověk udělalchybu, opravil ho.“ Ariel Šaron zemřelletos v lednu po osmi letech, která strá-vil po mozkové mrtvici v kómatu.

(am)

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3, tele-fon/fax 226 235 217(8), e-mail: roschodes@sefer.cz.Redakce: Alice Marxová, Jiří Daníček. Sekretariáta výtvarná spolupráce: Anna Tomášková. Vychází mě-síčně, nevyžádané rukopisy se nevracejí. Číslo indexu47 680. Distribuci pro předplatitele provádí v zastou-pení vydavatele společnost Česká pošta a. s. Objednáv-ky na bezplatné infolince České pošty 800 300 302nebo 954 302 007(16), písemně na adrese: Česká pošta,s. p. oddělení periodického tisku Olšanská 38/9 225 99Praha 3, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s. r. o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20, 30), e-mail: predplat-ne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje administ-race Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68. Totočíslo vychází 1. 10. 2014. Cena 20 Kč (0,90 ε)

28 VĚSTNÍK 10/2014

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Mark Podwal: Svátek Simchat Tóra.