REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

1

Charakteristika doby

Evropané i Američané byli v 19. století očarováni vědou. Chtěli o světě vědět více, než jim do té

doby sdělovalo náboženství. Objevy byly dvojího druhu – teoretické a praktické. Matematici, vědci

či filozofové bádali, diskutovali a pak své výsledky svých výzkumů publikovali, zatímco technici a

vynálezci vyvíjeli nové úspěšné stroje a technologické postupy. Velký skok kupředu se učinil tehdy, když

se začaly jako zdroj energie využívat namísto uhlí elektřina a nafta. Nebývale se rozvíjely přírodní a

humanitní vědy, proto vznikaly vědecké instituce (Francouzské akademie přírodních věd), sdružení

a nadace. Aby bylo možné oceňovat nejúspěšnější vědce, začala se roku 1901 udělovat Nobelova

cena.

Důležité vynálezy

1867 Alfred Nobel

Vynález dynamitu

1869

Dmitrij Ivanovič Mendělejev

Vytvořil periodickou tabulku prvků

1876

Alexander Bell

Vynalezl telefon

1877

Thomas Alva Edison

Vynalezl gramofon

1879

Thomas Alva Edison

Vynalezl žárovku

1885

Carl Benz a Gottlieb Daimler

Sestavili první automobil

1888

Juhn Dunlop

Vynalezl pneumatiku

1889

Alexander Gustave Eiffel

Postavena Eiffelova věž v Paříži

1895

bratři Lumiérové

Uspořádali první veřejné promítání filmu v Paříži

1898

Peirre a Marie Currie Sklodowská

Zkoumali radioaktivitu a objevili radium

1899

Ferdinand von Zeppelin

Vynalezl vzducholoď

Silnými ekonomickými státy se ve 2. polovině 19. století stávají Anglie a Francie. Současně však u

mnoho národů sílily snahy o kulturní i politickou nezávislost (české země).

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

2

Literatura

Po romantismu, který se zaměřuje na lidské nitro, sny a ideály, se od 2. poloviny 19. století rozvíjí nový

umělecký směr – realismus (z latinského realis – věcný, skutečný), jenž je založen na kritickém poznání

skutečnosti, které vychází ze snahy o pravdivé zobrazení lidské osobnosti i lidské společnosti. Uvnitř

realistického proudu se vymezuje tzv. kritický realismus. Autoři tohoto směru chtějí nejen zobrazit

soudobé problémy, ale navíc vyzívají k nápravě a volají po vzniku spravedlivější společnosti.

Znaky realismu:

realisté chtějí přesně zobrazit skutečnost, zbavit ji příkras a iluzí;

realisté se zajímají o současnost a tu popisují reálně, kriticky, včetně jevů dříve v literatuře

nepřípustných (prostituce, chudoba a bída, vliv peněz a postavení);

autoři odhalují křivdy a zlo ve společnosti

hrdina je průměrný člověk, je zachycen jeho vývoj (charakter hrdiny se vyvíjí) v konkrétních

životních podmínkách;

autor není v díle přítomen, neztotožňuje se s hlavním hrdinou.

Realismus se rozvinul ve všech evropských literaturách.

Spisovatelé prožívají dobu rychlého vědeckého, technického a

průmyslového rozvoje rozpačitě (nové stroje jsou výkonnější, ale

berou lidem práci; roste rozdíl mezi bohatými a chudými) a vše líčí

ve svých dílech. Kriticky poukazují na společenské rozdíly,

popisují pokrytectví, bezcitnost a bezohlednou touhu po penězích

a úspěchu. V literatuře se rozvíjí hlavně próza, největšího

rozkvětu dosáhl román

V 70. letech 19. století vznikl ve Francii naturalismus (z latinského

natura – příroda). Tento nový literární směr čerpal z realismu, avšak

jeho principy uplatňuje někdy až do krajnosti. Za jeho tvůrce bývá

označován Émile Zola, dalším významným naturalistou byl Guy de

Maupassant

Znaky naturalismu:

autoři se snaží o co největší míru objektivity;

nezaujatě a neosobně popisují skutečnost (tzv. fotografický postup);

věří, že člověk je předurčen osudem, ovlivňuje ho dědičnost a prostředí, je jím determinován;

objevují se drsné a drastické scény – bití žen, vraždy dětí, hrubší výrazy;

shromažďují fakta, netřídí a nehodnotí.

Dělení literatury

Francie – H. de Balzac, G. Flaubert, J. Verne, E. Zola, G. de Maupassant

Anglie – Ch. Dickens, A. C. Doyle, sestry Brontëovy

Rusko – L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij

USA – M. Twain, J. London

V českém prostředí se kritický

realismus rozvíjí až v poslední

čtvrtině 19. století. K

nejvýznamnějším představitelům

se řadí Karel Václav Rais.

V českém prostředí se

naturalismus mísí s kritickým

realismem, a tak mluvíme

zpravidla o tom, že dílo patřící do

kritického realismu má

naturalistické motivy. K takovým

dílům řadíme hry Gabriely

Preissové (Její pastrorkyňa,

Gazdina roba) nebo tragédii

bratří Mrštíků Maryša.

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

3

FRANCOUZSKÁ LITERATURA

Honoré de Balzac [onoré de balzak] (1799–1850)

Spisovatel, novinář a kritik, který bává označován za zakladatele realistického

románu. Jeho životním dílem se stal cyklus Lidská komedie.

Pocházel z venkova a do Paříže přišel nikoliv proto, aby studoval práva, jak si přál

jeho otec, ale aby si vydobyl slávu spisovatele. S úmyslem vydávat knihy si pořídil

tiskárnu, ale dostal se do dluhů, které splácel svým psaním. Úmorná práce (psal až

16 hodin denně) podlomila jeho zdraví a byla příčinou jeho předčasného skonu.

Teprve pár měsíců před svou smrtí se oženil s Ewelinou Hańskou, se kterou se seznámil

prostřednictvím korespondence (obdivovala jej). V den jeho smrti jej navštívil Victor Hugo, který také

promluvil na spisovatelově pohřbu.

V neobyčejně rozsáhlém díle chtěl Balzac představit všechny lidské typy a společenské vrstvy, zachytit

nejrůznější životní situace, charaktery mužské i ženské, způsoby života, povolání, stáří, politiku,

soudnictví nebo církevní prostředí.

Lidská komedie je cyklus 97 románů a povídek, v nichž vystupuje na 2500 postav. Jeho jádro tvoří tři

romány spojené postavou bývalého galejníka Vautrina:

Otec Goriot (1835) – příběh, který se odehrává v Paříži v 1. polovině 19. století, zachycuje dva

lidské osudy – osud kdysi bohatého obchodníka s nudlemi Goriota a životní cestu mladého

studenta práv Rastignaca. Goriot se svou pracovitostí a šetrností domohl značného majetku.

O ten ho ale připravily jeho dvě dcery Anastázie a Delfina, jež nesmírně miloval. Konec života

trávil Goriot opuštěný a zcela chudý v penzionu paní Vauquerové. Právě zde se setkal s

Rastignacem, poctivým a čestným mužem, který ale záhy poznal, že soudobá společnost necení

poctivost, šlechetnost, avšak uznává pouze peníze, je protkána intrikami a přetvářkou. V honbě

za kariérou počal pomalu odhazovat morální zásady, nechal se uvést do vyšších společenských

kruhů, navázal intimní poměr s Delfinou, stal se vypočítavým, intrikánským. Podíl na vývoji

Rastignacova charakteru měl i uprchlý trestanec Vautrin. Rastignac je s otcem Goriotem do

posledních chvil a na vlastní náklady jej pochoval. Goriotovy dcery se pohřbu nezúčastnily.

Ztracené iluze (1843) – příběh dvou mladých mužů, kteří hledají společenské uplatnění

Lesk a bída kurtizán (1847) – dobrodružné líčení vztahů společenských špiček s podsvětím

Gustave Flaubert [gystav flóbér] (1821–1880)

Prozaik, čelní představitel kritického realismu, dokázal mistrně zobrazit lidské vášně a

analyzovat citové vztahy. Studium práv v Paříži pro nemoc nedokončil, žil v ústraní a

věnoval se literární práci. Nemoc a osamění v něm posilovaly pesimistický pohled na

svět.

Psychologický román Paní Bovaryová (1857), nesoucí podtitul Mravy francouzského

venkova, se stal vzorem realistické tvorby. Hlavní hrdinka je romanticky založená Ema

Bovaryová, jež nedokáže najít uspokojení ve všedním manželství s venkovským lékařem Karlem

Bovarym. Chce poznat, podnícena romantickou četbou, zda existuje v životě opravdová vášeň a

opojení, které si zcela podmaní člověka. Chce uniknout z pokrytectví a hlouposti své doby a svého

prostředí, touží po vzrušujícím životě. Její iluze se ale rozplývají, zaplétá se milostných dobrodružství,

dostává se do finančních potíží a končí život sebevraždou – otráví se.

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

4

Flaubert se při psaní Paní Bovaryové inspiroval skutečnými událostmi. Román původně vycházel

časopisecky a autor byl kvůli němu žalován pro ohrožení veřejné mravnosti a urážku náboženství.

Žaloba byla zásluhou Flaubertova obhájce zrušena a dílo posléze vyšlo v knižním vydání, i když ve

zkrácené a upravené podobě. Ema Bovaryová se stala novým literárním typem, proto mluvíme o tzv.

bovarismu – útěku od skutečnosti k iluzím.

Jedno z nejpesimističtějších děl francouzské prózy 19. století je román Citová výchova (1869) s

podtitulkem Historie mladého muže. Hlavní hrdina většinu života prožije zmítán mezi znechucením,

deziluzí, sněním a nečinností.

Jules Verne [žil vern] (1828–1905)

Spisovatel, který je považován za zakladatele dobrodružné a vědeckofantastické

literatury.

Narodil se ve městě Nantes do rodiny

pařížského právníka Pierra Vernea.

Vystudoval v Paříži práva, pak se živil jako

obchodník s akciemi. Rád cestoval a některé

zážitky z těchto cest zapracoval i do svých

románů (Anglie, Skandinávie, USA, Afriku, Nizozemsko,

Německo a Dánsko). Později se oženil a měl syna Michela

[mišela], který se stal také spisovatelem a který byl správcem

otcovi pozůstalosti (dokonce po otcově smrti některá

nedokončená díla dopsal, např. u díla Podivuhodná

dobrodružství výpravy Barsacovy stihl Jules Verne napsat

pouze čtyři kapitoly, i ty Michel přepsal a celý román

dokončil).

Na počátku své literární činnosti Verne psal básně, povídky

či divadelní hry, avšak bez většího ohlasu. Vše se změnilo v roce 1862, kdy se seznámil s nakladatelem

Pierrem Julesem Hetzelem (byl to hlavní vydavatel i Huga a Balzaca), který vydal jeho dobrodružný

román Pět neděl v balóně (1863). Ten měl tak obrovský úspěch, že nakladatel nabídl Verneovi

exkluzivní smlouvu na dvacet let – tato smlouva Vernea finančně zajistila a umožnila mu živit se pouze

psaním. Hetzel také vymyslel souhrnný název pro Verneovo dílo – Podivuhodné cesty – cyklus 69

dobrodružných a sci-fi děl, ve kterém najdeme kromě dvou výše uvedených například:

Dvacet tisíc mil pod mořem (1870) Cesta kolem světa za osmdesát dní (1873) Dva roky prázdnin (1888) Tajemný hrad v Karpatech (1892)

Émile Zola (1840–1920)

Hlavní představitel naturalismu. Podařilo se mu, stejně jako Balzacovi, vytvořit

dvacetisvazkový cyklus Rougon-Macquartové [rugon makartové] (1871–1893).

Jednotlivé romány zachycují různá sociální prostředí a vystupuje v nich na 1200

postav z nejrůznějších vrstev společnosti. Cyklus je pestrým a ponurým obrazem

celé jedné epochy. Nejznámější romány jsou Břicho Paříže (1873, zobrazeno

prostředí pařížské tržnice), Zabiják (1877, líčeno prostředí pařížských krčem,

zobrazen zhoubný vliv zabijáka-alkoholu na osudy lidí v prostředí bídy

a duchovní prázdnoty; hlavními postavami jsou venkovská dívka a dělník, kteří se

vezmou a mají dceru Nanu), Nana (1880, příběh Nany, která se stala prostitutkou).

Dobrodružná literatura má poutavý a

napínavý děj, často se odehrává v exotických

krajinách, slouží převážně pro zábavu

čtenáře, další představitelé: Jules

Verne, Mark Twain

(Dobrodružství Toma Sawyera) a Daniel

Defoe (Robinson Crusoe).

Vědeckofantastická literatura – (z

anglického science fiction, zkratka sci-fi)

obsahem knih často spekulativní

technologie, přírodní jevy nebo dosud

neznámé formy života, děj často zasazen do

vesmíru, budoucnosti či alternativní historie.

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

5

Guy de Maupassant [gyj d´ mópasán] (1850–1893)

Světově uznávaný naturalista, dodnes oblíbený a hojně čtený. Ve svých povídkách

vykreslil postavy lidí z rodné Normandie, milostné zážitky, vysokou společnost a později i

chorobné duševní stavy a halucinace, jimiž sám trpěl.

Román Miláček (1885) vypráví o prudkém vzestupu pařížského novináře pomocí žen a

bezohlednosti. Kniha dokonale nastavila zrcadlo dobovým poměrům, je zároveň

nadčasovým popisem kariérismu.

ANGLICKÁ LITERATURA

Charles Dickens (1812–1870)

Jeden z největších romanopisců 19. století – slavný v Evropě i v USA, pořádal

turné, na kterých svá díla předčítal. Dětství prožil v bídě, dokonce si musel

sám jako desetiletý vydělávat na živobytí v továrně na leštidla na boty. Později,

když zvládl těsnopis, pracoval jako písař, od r. 1932 se stal dopisovatelem v

listu Morning Chronicle. Dickens byl ženatý a měl deset dětí

Literární dráhu zahájil roku 1833 drobnými časopiseckými črtami a povídkami

(např. povídka Příběh chudého příbuzného), vydávanými pod

pseudonymem Boz, v nichž zachycoval londýnské prostředí a postavy i z

nižších společenských vrstev. Když roku 1836 své črty vydal knižně, dostal od

nakladatele objednávku na Kroniku Pickwickova klubu – první rozsáhlé dílo, které jej proslavilo. Tak

se z bídných poměrů díky své houževnatosti a vytrvalosti vypracoval na skutečnou hvězdu literárního

nebe.

V roce 1836 vyšel humoristický román Kronika Pickwickova klubu, který vznikl z povídek

vycházejících v novinách na pokračování. Děj knihy se odehrává roku 1827 a 1828 v Londýně a jeho

nejbližším okolí. Členové Pickwickova klubu (Pickwick je předseda klubu) podnikají několik cest na

venkov, aby blíže poznali život – přitom prožívají rozmanité příhody, v nichž se odráží kritika sociálních

poměrů, anglického zákonodárství i konzervativní společnosti.

V mnohých svých knihách uplatnil zkušenosti ze svého dětství a jeho celoživotním tématem se tak stal

tragický osud chudých dětí. Jeho romány mají promyšlenou stavbu, propracované zápletky a výstižné

osobní charakteristiky.

Oliver Twist (1938), hlavní hrdina dalšího románu, je sirotek vyrůstající v

chudobinci. V Londýně, kam utíká, se Oliver dostává do bandy mladých zločinců.

Nakonec se jej ujímá dobrotivý starý pan Brownlow, který jej adoptuje a ustaví

dědicem. Dickens v knize líčí těžké sociální poměry londýnské chudiny a spodiny

své doby. David Copperfield (1850) je příběh s autobiografickými prvky, ve kterém

se Dickensovi podařilo dokonale promísit pravdu s fikcí, vypráví o životě Davida

Copperfielda od narození až po zralý věk, kdy se šťastně oženil.

Charlotta (1816–1855) a Emily (1818–1848) Brontëovy

Literárně nadané sestry, pocházejí ze severoanglického Yorkshiru. Charlotta napsala román Jana

Eyrová (1847), Emily Na větrné hůrce (1847).

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

6

Sir Arthur Conan Doyle [dojl] (1858–1930)

Spisovatel, který zásadně ovlivnil detektivní žánr a který vytvořil postavu

legendárního Sherlocka Holmese. Narodil se ve skotském Edinburghu jako Arthur

Doyle, příjmení Conan, které začal užívat později, si vzal na počest svého kmotra.

Od devíti let navštěvoval internátní jezuitskou školu, poté začal studovat medicínu.

Později si založil vlastní soukromou ordinaci, dvakrát se oženil a měl celkem pět dětí.

V roce 1902 byl Doyle povýšen do šlechtického stavu za zásluhy pro Velkou Británii

– jako dobrovolný lékař se zúčastnil búrské války. Doyle se angažoval také za práva

nepravomocně odsouzených. O několika případech referoval i v novinách a tím

přispěl ke zřízení anglického odvolacího soudu.

V roce 1886 napsal Doyle Studii v šarlatové, první příběh detektiva Sherlocka Holmese. Román byl

nejprve v několika nakladatelstvích odmítnut, avšak v následujícím roce byl otištěn časopisecky a v roce

1888 vyšel také knižně. V roce 1890 vyšel druhý román o Holmesovi, Podpis čtyř.

V červnu 1891 vyšla v časopise Strand Magazine jeho povídka Skandál v Čechách, první ze série 12

příběhů Sherlocka Holmese, které pak vycházely každý měsíc. Povídky měly velký čtenářský ohlas.

Byly vydány rovněž knižně ve sbírce Dobrodružství Sherlocka Holmese (1892). Čtenáři si geniálního

detektiva zamilovali, ale Doyle postupně ztrácel chuť na další pokračování, a proto nechal slavného

detektiva v povídce Poslední případ (1893) zahynout. Čtenáři i vydavatel však Doyla donutili, aby

detektivovi vrátil život – učinil tak v povídce Prázdný dům, která zahájila nový

cyklus 13 povídek Návrat Sherlocka Holmese (1905). Roku 1901 začal časopis

Strand Magazine uveřejňovat na pokračování nový román Pes baskervilský,

který vyšel následující roku také knižně. V roce 1917 byla vydána sbírka povídek

Poslední poklona Sherlocka Holmese.

Sherlock Holmes je nejúspěšnějším literárním hrdinou Doylea. Postavu

slavného detektiva, napůl lékaře a napůl houslového virtuosa, vytvořil A. C.

Doyle podle dr. Josepha Bella, chirurga a svého učitele z univerzity, ale

současně se také inspiroval detektivem Dupinem v povídkách Edgara Allana

Poea. Druhou ústřední postavou detektivek je dr. Watson.

K dalším dílům Doyla patří román Ztracený svět (1912), považovaný dnes za klasiku sci-fi. Děj se

odehrává v oblasti Mt. Roraima v hluboké Amazonii, kde přežila prehistorická zvířata. Ústřední postavou

je profesor Challenger, který je hrdinou i dalšího sci-fi románu, Jedovatý pás (1913).

RUSKÁ LITERATURA

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)

Jedna z největších osobností světové literatury. Narodil se ve staré

šlechtické rodině ve vesnici Jasné Poljaně ve středním Rusku. Brzy však

osiřel. Studia práv nedokončil a vrátil se do rodné vsi. V roce 1851 vstoupil do

vojenské služby na Kavkaze, kde se pak zúčastnil i krymské války. Po návratu

z války založil Tolstoj školu pro rolnické děti a vedl rozsáhlou osvětovou a

vzdělávací činnost. Dospěl k názoru, že zlo ve společnosti může být

odstraněno pouze morálním přerodem každého člověka. Hlásal neprotivení

se zlu násilím. Jeho učení a směr na tomto učení založený nazýváme

tolstojovství.

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

7

Do literatury vstoupil autobiografickou trilogií Dětství (1852), Chlapectví (1854) a Jinošství (1857).

Sevastopolské povídky je soubor, v němž Tolstoj zobrazil hrdinství prostého vojáka. Nejvýznamnější

je ale jeho historická románová čtyřdílná epopej Vojna a mír (1869) a román Anna Karenina (1878).

Vojna a mír je historický román o napoleonských válkách. Tato čtyřdílná románová

epopej ukazuje osudy ruské společnosti v prvním dvacetiletí 19. století na pozadí

evropských dějin. Příběhy fiktivních hrdinů (snílek Bezuchov, střízlivý a energický

Bolkonskij, Nataša) se prolínají s životy skutečných historických postav (Napoleon,

car Alexandr Kutuzov), a to na pozadí významných dějinných událostí (bitva u

Slavkova, tažení do Ruska, požár Moskvy). Dílo ukazuje, že člověk, který se účastní

určité historické události, většinou nechápe její význam ani

svou úlohu v ní. Anna Karenina je společenský román o

ženě, již soudobá společnost nedává v osobním životě

možnost volby. Vdaná Anna končí díky své lásce k hraběti

Vronskému sebevraždou, skáče pod vlak. Druhou linii knihy tvoří šťastná

láska manželů Levinových.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)

Vedle Tolstého je považován za vrcholného představitele ruského realismu.

Jeho tvorbu silně poznamenal tragický život – za účast v nelegálním hnutí byl ve

28 letech odsouzen k trestu smrti. Byl sice omilostněn, přesto ale odsouzen ke

čtyřem letům vězení. Nakonec jej odvezli do vyhnanství na Sibiř. Po deseti letech,

když se zhoršil jeho zdravotní stav (měl padoucnici), se mohl vrátit do Petrohradu

a znovu se začít věnovat literatuře.

Zážitky z vězení a z vyhnanství využil v deníkové próze Zápisky z mrtvého

domu (1861). Světovou proslulost si získal psychologický

román Zločin a trest (1866) Líčí osudy egoistického petrohradského studenta

Rodiona Raskolnikova, který musí pro nedostatek finančních prostředků přerušit

studia. Vidí strašné poměry velkoměstského života, chudobu, špínu a lidské

strádání.

Vytváří si vlastní teorii, v níž se všichni lidé dělí na dvě kategorie – na obyčejné

lidi, kteří musí trpět a podrobovat se, a na ty, kteří přestupují zákon, bouří se a jsou povoláni k tomu,

aby vládli. Historie jim promine vše, i zločin. Roskolnikov spáchá vraždu, ale po složitém vnitřním boji

se přiznává. Jeho mravní přechod způsobuje čistá láska prostitutky Soni. Po zločinu přichází tedy trest

– odchod na nucené práce na Sibiř. V románu Idiot (1868) je hlavní postavou kníže Myškin, dokonale

ušlechtilý a mravní člověk, plný pokory a moudrosti. Jeho povaha má ale za následek

skutečnost, že jej ostatní lidé považují za idiota. Otázka

otcovraždy je pak předmětem románu Bratři

Karamazovi (1880).

REALISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE 2. POLOVINY 19. STOLETÍ

8

AMERICKÁ LITERATURA

Mark Twain (1835–1910)

Vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens. Klasik americké literatury 2. poloviny

19. století.

Byl novinář a humorista, světově proslulý především knihami Dobrodružství Toma

Sawyera (1876), Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884), nichž kombinoval

vzpomínkovou prózu s dobrodružným románem, a Princ a chuďas (1882), což je

pohádkově pojatý historický příběh.

Jack London (1876–1916)

Vlastním jménem John Griffith Chaney. Už od mládí žil dobrodružným životem – byl

námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic,

procestoval USA jako tulák a v době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Začal studovat

na univerzitě, studium však nedokončil.

Zpočátku neměl jako spisovatel úspěch – jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro

vydavatele nepřijatelný. Postupně se však prosadil a stal se známým a uznávaným

spisovatelem. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Zemřel na předávkování

morfiem.

K jeho nejznámějším dílům patří Volání divočiny a povídky z Aljašky (1903), Bílý tesák (1905), Láska

k životu (1906, povídky ze života zlatokopů) a Martin Eden (1909, román, v němž se hlavní

hrdina,chudý a nevzdělaný, stane uznávaným spisovatelem a získá lásku dívky z vyšší společnosti,

nakonec ale zjišťuje, že realita se rozchází s jeho představami, a život končí sebevraždou).

DALŠÍ SVĚTOVĚ UZNÁVANÍ AUTOŘI

POLSKO

Henryk Sienkiewicz (1846–1916)

Světově uznávaný spisovatel. Proslavil se románem Quo vadis (1896), za který obdržel

Nobelovu cenu. Děj se odehrává v římském impériu za vlády císaře Nerona. Na pozadí

milostného příběhu římského patricije Vinicia a křesťanky Lygie popisuje počátky

křesťanství a krutosti ze strany Říma.

DÁNSKO

Hans Christian Andersen (1805–1875)

Spisovatel, který patří ke slavným světovým pohádkářům. Mnohé z jeho

156 pohádek se staly již klasickými – např. Princezna na hrášku,

Ošklivé káčátko, Pasáček vepřů, Sněhová královna, Cínový

vojáček, Císařovy nové šaty, Malá mořská víla.