Reliéf ČR

základní typy

regionalizace

Genetické typy reliéfu

Základní typologie

Endogenní reliéf – tektonika, sopečná činnost

Exogenní reliéf – kryogenní, fluviální, eolický, …

Typický reliéf pro území ČR: reliéf skalních měst (např. Kokořínsko, Labské pískovce,

Český ráj) krasový reliéf (Moravský kras, Český kras) sopečný reliéf (Doupovské hory, České středohoří) glaciální reliéf (Krkonoše. Šumava, Opavská pahorkatina,

Šluknovská pahorkatina) antropogenní reliéf (Podkrušnohoří, Ostravská pánev,

vodohospodářská krajina Třeboňska)

Vývoj reliéfu + typy reliéfu

Analogicky jako geologický vývoj a stavba

2 odlišné typy: Česká vysočina

Karpaty

SYSTÉM:

Hercynský

Alpsko-himálajský

SUBSYSTÉM: Hercynská pohoří Karpaty Panonská pánev

Členitost reliéfu - absolutní

Nejvyšší části: Česká vysočina: Sněžka (1 602 m n.m.) Karpaty: Lysá hora (1 323 m n.m.)

Nejvyšší vrcholy v ČR: 1. Sněžka 1602 m n.m. 2. Luční hora 1555 m n.m. 3. Studniční hora 1554 m n.m. 4. Vysoké kolo 1509 m n.m. 5. Praděd 1491 m n.m. 6. Stříbrný hřbet 1490 m n.m. 7. Violík 1472 m n.m. 8. Vysoká hole 1465 m n.m. 9. Malý Šišák 1440 m n.m. 10. Kotel 1435 m n.m.

České republice je v 16 pohořích celkem 392 hlavních (HLV)

+ 170 vedlejších (VV) tisícimetrových vrcholů

z 20 nejvyšších v ČR je 15 v Krkonoších

Tisícimetrová pohoří ČR - nejvyšší pohoří ČR

1. Krkonoše Sněžka (1602 m n.m.)2. Hrubý Jeseník Praděd (1491 m n.m.)3. Králický Sněžník Králický Sněžník (1424 m n.m)4. Šumava Plechý (1378 m n.m.)5. Moravskoslezské Beskydy Lysá hora (1323 m n.m.)6. Krušné hory Klínovec (1244 m n.m.)7. Rychlebské hory Smrk (1125 m n.m.)8. Jizerské hory Smrk (1124 m n.m.)9. Orlické hory Velká Deštná (1115 m n.m)10. Šumavské podhůří Libín (1093 m n.m.)11. Novohradské hory Kamenec (1072 m n.m.)12. Český les Čerchov (1042 m n.m.)13. Hostýnsko-vsetínská horn. Vysoká (1024 m n.m.)14. Javorníky Malý Javorník (1021 m n.m.)15. Ještědsko-kozákovský hřbet Ještěd (1013 m n.m.)16. Hanušovická vrchovina Jeřáb (1003 m n.m.)

Nejnižší místa

Labe - Hřensko (115 m n.m.) soutok Moravy - Dyje (149 m n. m.)

antropogenní činnost

Velkolom ČSA (u Mostu)

dno: 160 - 200 metrů pod okolním terénem

(230 m n.m.) dno lomu 30 m n.m.

Velkolom Bílina (40 m n.m.)

Endogenní reliéf

podmíněný endogenními procesy: tektonika, sopečná činnost, zemětřesení

historicky významné: přelom 2H/3H

→ aktivní sopečná činnost (sopečný reliéf)

→ tektonika – rozlámání ker, pohyby podél zlomů

→ kerný reliéf

→ seismická aktivita

vše: dozvuky do současnosti

Seismická aktivita

Nejvyšší aktivita v regionech Západní Čechy – Karlovarsko Hronovsko-poříčská porucha (Náchodsko,

trutnovsko) Ostravsko – antropogenně podmíněná

Seismické stanice provozované: Geofyzikálním ústavem (červeně), Ústavem fyziky Země MUNI Brno (modře), Ústavem Geoniky/TU Ostrava (zeleně)

Průhonice (1957)

Kašperské Hory (1961)

Dobruška (1992)

Úpice (1983)

Nový Kostel (1998)

Panská Ves u České Lípy (2003)

Třešť (2005)

Ostrava/Krásné Pole (1983)

Velký Javorina (1995)

Mor. Krumlov (1995)

Mor. Beroun (1994)

Vranov u Brna (1990)

Seismická aktivita – západní Čechy

Současná aktivita: zemětřesný roj - nejsilnější od roku 2000 doposud nejintenzivnější instrumentálně

zaznamenané západočeské zemětřesné roje se vyskytly v roce 1908 (nejsilnější otřes: magnitudo 5.0,stupeň 5 Richterovy škály)

na přelomu let 1985/86 (nejsilnější otřes: magnitudo 4.6)

Současné otřesy

Od  6.10.2008 zvýšená seismická aktivita zemětřesný roj s epicentry v blízkosti obce Nový

Kostel (15 km severně od Chebu) ohniska zemětřesení: jsou lokalizována v hloubce 10

km v období 6.10., 04 hod. SEČ až 14.10., 06 hod. SEČ

bylo instrumentálně zaznamenáno přes 10 000 zemětřesení

nejsilnější zemětřesení: o magnitudu 3.9 (3.9 stupně Richterovy škály) se vyskytlo  12.10. v 9:44 SEČ a bylo pocítěno obyvateli i ve velké vzdálenosti od epicentra, např.  na západě Prahy

Sopečný reliéf

Hlavní vulkanická centra

Oherský rift - v SZ Čechách

Doupovské hory

České středohoří labská linie (SZ-JV) - skryta pod sedimenty

české křídové pánve roztroušená centra po celé severní části

Českého masívu

Permský vulkanismus

Javoří horyVraní hory

Javoří hory

Ruprechtický Špičák (881 m n.m.)

Vraní hory

Královecký Špičák (881 m n.m.)

Hlavní stadia

preriftové (campan-spodní eocén) - žilné průniky ultrabazických magmat - soustřeďují se při vnějších zlomech sv. části oherského riftu + při lužickém zlomu (př. v Podještědí)

- povrchové produkty nejsou - podlehly erozi riftové hlavní fáze: svrchní eocén - spodní miocén - produkt: povrchová, žilná i intruzivní tělesa

mladší období: svrchní miocén - soustřeďuje se do blízkosti mladších poruch (např. krušnohorského a lužického zlomu (kozákovské centrum)

- vedle efuzí jsou časté diatermy (výbuchová hrdla s pozdější lávovou výplní přívodní dráhy

závěrečná fáze: pliocén až pleistocén - aktivita vulkanického centra v Nízkém Jeseníku - nejmladší vulkány při chebském zlomu (Železná hůrka a Komorní hůrka)

Doupovské hory

největší sopka v ČR plocha: 1 200 km2

vznik v místě protnutí oherského riftu s příčným jáchymovským zlomovým pásmem

Doupovské horyJáchymovský

zlom

oherský rift

Doupovské hory

troska stratovulkánu nebo velké lávové (efuzivní sopky)

z větší části na pravém břehu Ohře mezi Sokolovskou a Mosteckou pánví

Dubina

Kadaň

aktivita - hlavní vulkanická fáze v rámci riftogenního stádia (svrchní eocén - spodní miocén)

počátek: měl explozivní ráz (až 50 metrů mocné akumulace vulkanoklastik)

vyšší části komplexu: až 500 m mocné; tvoří je: lávové proudy + mocné akumulace vulkanoklastik v centru vulkánu: kaldera (u Doupova)

selektivní eroze

lávové příkrovy

- vyvýšeniny

Pyroklastika (omezeně)

- měkčí morfologie morfologie SZ. svahů Doupovských hor (masív

Stoličná)

S - mírně zvlněný reliéfnejvyšší: Velká Jehličná (828 m)

J - členitější- strukturní plošiny

nejvyšší vrcholy:

Pustý zámek (928)

Hradiště (934)

Mlýnský vrch (814)

Dubina (729)

vrcholová část Doupovských hor

půlkruhovitě seskupeny kolem doupovské sníženiny

= zbytek kaldery (kolem 600 metrů)

uprostřed sníženiny:

o 60 m (relativně vrch Niva)

zdvihem pohoří byla

Ohře zatlačena k SZ

+ poklesy

v Mostecké pánvi

řeka se antecedentně

zařezala do okraje Doupovských hor

průlomové údolí

zdvih pokračuje oživování hloubkové eroze + zpětná eroze do nitra pohoří

výchozy granulitů

údolí Ohře

mezi Stráží nad Ohří a Pernštejnem

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ

plocha: 1 265 km2

CHKO P = 1 063 km2

Milešovka (837 m n.m.) JZ - Milešovské středohoří

SV - Verneřické středohoří

Lipská hora Lhota Ostrý Milešovka

České středohoří

podloží: krušnohorské krystalinikum (metamorfované a hlubinné vyvřeliny starohory/1H)

- vystupuje na povrch izolovaně

př. Oparenské údolí, Česká brána

povrch krystalinika: v hloubce velmi členitý, velké výškové rozdíly (až 1 700 m)

křída: vznikl až 1 km mocný pokryv sedimentů - tvoří podklad vulkanosedimentálního komplexu

* po skončení sedimentace: rozlámání na kry + eroze

při průniku vulkanických těles - vyzdviženy křídové sedimenty

třetihory

předvulkanická činnost - odnos křídových hornin

- zvětrávací procesy

(prokřemenění původního povrchu - krusta tvrdých křemenců, sluňáky)

sopečná činnost

- vázána na ohárecký rift

trvala 20 milionů let (eocén - miocén)

etapy. 1. maary

2. výlevy lávy v depresích

3.intruzivní činnost

4H

- erozní činnost

Labe (100 metrů)

- mrazové zvětrávání

- výrony minerálních vod

(Teplice - teplická terma v ryolitu, Bílina)

Milešovka (837 m n.m.)

NPR

„Hromová hora“

vypreparovaný + vyzdvižený lakolit

J. úpatí (kóta 486 m - Šibeník) - nejvýše situovaný výskyt krystalinika

Lovoš (570 m n.m.) nad Lovosicemi přívodní dráha intruze do křídových

sedimentů + vyzdvižená kra NPR J.úpatí: poruchové pásmo

litoměřického zlomu

Milá (510 m n.m.)

čedičový suk

PR

Oblík (509 m n.m.)

NPR

vypreparovaná intruze čediče

sloupcovitá odlučnost

nejvyšší Chožovského středohoří

Krušné hory

kerné pohoří délka = 130 km šířka ( 6 - 19 km) kra: výrazně ukloněná k SZ plochá rozvodí ojedinělé sopečné vrchy vrcholový zarovnaný povrch zlomové svahy

vrcholový zarovnaný povrch

pánve

zlomový svah

1050

1115Božídarský

Špičák

Boží Dar

Ryžovna

• horniny krušnohorského krystalinika

- do kterých pronikl krušnohorský pluton

(soubor intruzivních těles)

- tvoří řadu elevací

+ 3H vulkanity

Lužické hory

plocha 180 km2

jsou sz. pokračováním ještědsko-kozákovského pásma

od Ještědského hřbetu odděleny Jitravským sedlem nejvyšší vrchol: Luž (Lausche)-793 m n.m. nad relativně plochý reliéf se zvedá řada vysokých

znělcových a čedičových kup vulkanismus byl podmíněn tektonickými pohyby,

které rozlámaly původně souvislý povrch (paleogenní zarovnaný povrch) a mírně vyzdvihly pruh Lužických hor nad Žitavskou pánev

fonolit

Luž (793)Pěnkavčí vrch

Suchý vrch

Trachyt

Velký Buk

Luž (793 m n.m.)

Fonolitová kupa vypreparovaná erozí z křídových pískovců

Poprvé je uváděna v roce 1538 jako Spitzberg (Špičák)

místními lidmi z německé strany hor byla také nazývána

Mittagsberg (Polední hora), protože ve Waltersdorfu stojí slunce nad vrcholem právě v poledne.

Ledová jeskyně

malá puklinová jeskyně na severním svahu Suchého vrchu (641 m) nedaleko přehrady Naděje

vznikla mrazovým zvětráváním hornin znělcové skála rozpukala a byla překryta rozsáhlým suťovým

polem jeskyni tvoří svislá puklina na povrchu utěsněná sutí a hlínou, v níž

je znemožněna cirkulace vzduchu jediným otvorem v horní části jeskyně vniká v zimě dovnitř těžší

chladný vzduch, který pak vyplňuje jeskyni po celý rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu

z par v ovzduší i z prosakující vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost v nejnižším místě jeskyně někdy dosahuje až 2 m

ledová výzdoba je nejbohatší v předjaří, v létě se většinou udržuje jen podlahový led

Ledová jeskyně

v roce 1966 byla vyhlášena chráněnou přírodní památkou

jeskyně je hluboká 6 m, až 30 m dlouhá a 2 - 4 m široká

vchod je asi 6 m nad dnem zhruba uprostřed jeskyně

vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba, končící několika plazivkami

levá část: hůře dostupná PP Naděje

0,30 ha

Severočeská tabule

severní část České tabule plocha = 2 600 km2

strukturní plošiny, vyzdvižené okraje - soustava kuest skalní města neovulkanické suky – nejvyšší v České tabuli nejvyšší vrchol: Ralsko (696 m n.m.)

Ralsko (696 m n.m.)

V Cvikovské pahorkatině u Mimoně relativní výška 400 metrů

nad dnem Ploučnice vrchol: výrazný úzký

hřbítek na vypreparované žíle nefelinitu směru SV-JZ

dolní část: kvádrové pískovce středního turonu

PR (1992, 18 ha)

Ralská pahorkatina

plocha 1 356 km2

specifikum v rámci České tabule: do povodí horního toku Panenského potoka pronikl přes Jitravské sedlo v době halštrovského zalednění pevninský ledovec

četná neovulkanická tělesa: Ralsko (696 m ), Bezděz (604 m), Tlustec (591 m), Vlhošť (614 m)

pískovcová skalní města: Kokořínsko, Polomené hory, Hradčanské stěny

kotliny - erozně denudační, tektonické významná údolí: Ploučnice a přítoků, Pšovky významné rybníky CHKO Kokořínsko

Kokořínsko - neovulkanity

- mladotřetihorní neovulkanická tělesa

- zejména čediče a trachyty

Ronov Vlhošť (614 m) Vrátenská hora

Ronov-čediče

Nízký Jeseník

sopečná činnost se soustředila do okolí Bruntálu velmi mladé sopky (aktivní i na počátku pleistocénu) stratovulkány Postvulkanické jevy: minerální prameny Nejmohutnější Velký Roudný (780 m n.m.) sedlem

spojen s Malým Roudným (775 m n.m.)

Velký Roudný (780 m n.m.)

stratovulkán

• na vrcholu patrný kráter (kráterová prohlubeň)

• lávové proudy + pyroklastický materiál

• 3 lávové prudy

• nejdelší 5 km (proud Chrřibského lesa)

• aktivní ještě v pleistocénu

údolí řeky Moravice – vzniklo velké jezero, do kterého padaly sopečné vyvřeliny

tvořily usazeniny pórovitých tufitů, které se dodnes nacházejí v okolí obce Razové a Karlovce

tufity se těžily jako dobrý stavební materiál

Uhlířský vrch (674 m n.m.)-J. úbočí:

2 podlaží bývalých

lomových stěn nad sebou

- lapilly, bomby, popel

+ ojediněle kusy

nesopečných hornin

(kulm (spodní karbon) – vytržené ze stěn sopouchu)

Krasový reliéf - typologie krasu

kras karbonátový - středoevropský polycyklický a polygenetický typ

specifický typ: kras hydrotermální horniny: vápence a vápnité dolomity stáří krasových hornin:

devonské (převážně)

silurské

jurské (Lužický hřbet; vnější bradlové pásmo)

křídové (u Kutné Hory) většina: krystalické + postižené procesy vrásnění

celková plocha: 230 km2 (0,3 %) z toho 100 km2 Moravský kras většinou (až na Moravský kras) - nesouvislá území,

izolované čočky tvary: exokrasové

endokrasové řada specifických forem krasu (vlivem

hydrotermálního prostředí, pleistocenní modelace - glaciální apod.)

Několik fází oddělených horotvornými procesy nebo transgresemi

nejstarší: vázána na sedimentaci staroprvohorních vápenců

3H - vznik nejvýznamnějších podzemních jeskynních systémů

Evidence objektů

JESOJednotná Evidence Speleologických Objektů (JESO) je informační systém o krasových

a pseudokrasových jevech (přírodní podzemní dutiny – jeskyně, závrtové a jim příbuzné formy reliéfu a hydrologické objekty – ponory a vývěry) na území České republiky.

3 988 evidovaných jeskyní

(http://jeso.nature.cz/) nejdelší:

jeskynní soustava Amatérské jeskyně (34,9 km) nejhlubší propast: Hranická (273,5 m)

svět: Mammoth cave (USA): 563,5 km

Propast Voronaja (Kavkaz): 1710 m

Krasová území – zpřístupněné jeskyně

Moravský kras - 4 Český kras - Koněpruské jeskyně Podkrkonoší - Bozkovské dolomitové jeskyně Táborsko - Chýnovská jeskyně (Křemešnická vrchovina konicko-mladečský devon: Mladečské jeskyně - Hornomoravský úval Javoříčské jeskyně - Zábřežská vrchovina Jesenicko: Na Pomezí - Rychlebské hory Na Špičáku - Zlatohorská vrchovina Hranický kras: Zbrašovské aragonitové jeskyně - Podbeskydská

pahorkatina Pálava: jeskyně Na Turoldu – Mikulovská vrchovina

jeskyně Na Turoldu (Pálava) zpřístupněná od roku 2004 (1. 7. 2004 ) Jeskyně se nalézá v

bývalém lomu ve vrchu Turold (385,2m), na SV okraji Mikulova, v PR Turold

portál je v patě východní stěny v přední části lomu v úrovni 286 m n.m.

labyrint chodeb a síní - vytvořených v několika úrovních podél zlomů, výrazných puklin a vrstevních spár

délka 1 200 m krápníková výzdoba je zde jen vzácně. v nejspodnější části je i jezírko s velmi proměnlivou výškou vodní

hladiny od roku 1980 byla správcem jeskyně ČSS Jihomoravský kras

Jeskyně Na Turoldu je naší největší jeskyní v 2H vápencích + největší jeskyní krasu Pavlovských vrchů v návaznosti na horotvorné procesy vznikala jeskyně v bloku

jurských vápenců, nasunutých jedním z příkrovů flyšového pásma jižní části Z. Karpat

vznikla převážně korozí a pozdějším odlamováním a postupným zřícením stěn a stropů v tektonicky extrémně porušených vápencích

nejvýše položené patro: tvoří holé puklinové chodby mezi mohutnými skalními bloky

střední patro: prostorné síněspodní patro: strmě klesající chodby, uzavřené vodou

Nejdelší jeskynní systém: systém Amatérské jeskyně

Sloupsko-šošůvské jeskyně

Punkevní jeskyně

Jeskyně 13 C

Amatérská jeskyně

J. Michalka

J. Piková dáma

J. Nová Rasovna

• Ostrovská plošina

• denivelace 200 m• několik samostatných jesk. systémů• objev 1969-1970• lažanecké a vilémovické vápence• odvodnění: Punkva• existenci předpokládal Absolon

jednotlivé jeskynní systémy - samostatné vchody vchody propojuje ústřední koridor Staré a Nové

Amatérské jeskyně

Sloupský potok

Punkva

Bílá voda

ponor u Sloupu

ponor u Holštejna

Významné osobnosti

Martin Kříž (Moravský kras;)

Florián Koudelka Karel Absolon Vladimír Homola Jiří Vodička František Skřivánek Vladimír Panoš Milan Šlechta (vedl skupinu, která objevila systém A.J.)

Karel Absolon

(1877-1960)

Moravský kras

Drahanská vrchovina devonské vápence 3-5 km široké pásmo dlouhé 25 km jižní okraj: jurské vápence nadmořská výška: 500 m úklon k jihu 3 části: S - povodí Punkvy Amatérská jeskyně střed - Křtinský potok systém Rudické propadání - Býčí skála jih - povodí Říčky Ochozská jeskyně

Tvary:

škrapová pole závrty úvala krasové kaňony (žleby) -

Pustý a Suchý slepá a poloslepá údolí ponory a vyvěračky jeskynní systémy propasti

Severní část

Sloupsko - Sloupsko-šošůvské jeskyně Pustý žleb Ostrovská plošina (včetně Macošské) Hradský a Ostrovský žleb Suchý žleb

Sloupsko-šošůvské jeskyně

jeskynní systém: L= 4165 m; z toho zpřístupněno1170 m denivelace 94 mSLOUPSKÉ JESKYNĚ 2 patrový systém paleontologická lokalita (pleistocenní obratlovci)KŮLNA (91 m) torzo jeskyně se spodním propasťovitým patrem arecheologická lokalita světového významu (kosterní

pozůstatky neandrtálského člověka) uměle propojena se Sloupsko-šošůvským j.s.ŠOŠUVSKÉ JESKYNĚ subhorizontální systém s propastmi

vstupní portál

Sloupsko-šošůvské jeskyně

Hřebenáč (výška 19 m) - na izolovanou skálou se propadá Sloupský potok

Ostrovská plošina (včetně Macošské) + Pustý žleb

Suchdolské jeskyně a ponoryjeskyně Sedmnáctka (průtoková, 430 m)Nová Amatérská jeskyně vchod štolou; jádro systému Amatérské jeskyně polosifonem spojena se Starou Amaterskou (společná

délka 19 312 m)Stará Amatérská jeskyně (jeskyně v Cigánském závrtu) průtočný jesykynní systém (Bílá voda)Holštejnské údolí:Nová Rasovna jedna z ponorových větví soustavy Amatérské jeskyně

(L více než 800 m)

PUNKEVNÍ JESKYNĚ v S části Pustého žlebu 2 patrový systém; L=3900 m (zpřístupněno 1260 m); denivelace 187 m propojena s propastí Macocha objev 1909 - 1933 (hlavní) v dnešním rozsahu přístupné od roku 1933 vývěrová jeskyně, vývojově mladší původně paleovývěry do Suchého žlebu (dnes

Kateřinská jeskyně), původně snad do Jedovnické kotliny

patra + křížení geologických poruch řícení stropů dómy (Reichenbachův), propasti

Propast Macocha

138,5 m (na hladinu Dolního jezírka) celkově: 187,5 m půdorys: 174 x 76 m 1663 - první písemná zmínka 1723 - první ověřený sestup dno: 2 jezírka: Horní (přítokové; 13 m) Dolní (odtokové; 49 m)

Hradský a Ostrovský žleb

JESKYNĚ BALCARKA 2 patrový systém; L=930 m (zpřístupněno 605), Dn=18 m erozně-korozní jeskyně hojná krápníková výzdoba, barevnost

Komplex Vintockých jeskynísystém paleoponorů ostrovských vod

Suchý žleb

JESKYNĚ KATEŘINSKÁ patrový systém; L=950 m (zpřístupněno 430), Dn=63 m erozně-korozní jeskyně největší zpřístupněný dóm v ČR: Hlavní dóm délka: 97 m šířka: 44 m výška: 20 m NPR Vývěry Punkvy

Střední část: Rudická plošina

Jeskyně Rudické propadání - Býčí skála délka: 13 km, Dn více než 150 mjeskyně Rudické propadání ponorný systém chodeb a obřích dómů (L=6,5 km) Rudická propast (komín z jeskyně na povrch) - nejhlubší vertikála v ČR (153 m) Obří dóm - na podzemním řečišti Jedovického potoka - rozměry 70 x 30 x 60 mjeskyně Býčí skála ponorný systém chodeb a obřích dómů, aktivní

průtoková

Jižní část: Povodí Říčky

Ochozská jeskyně v levém údolním svahu Říčky podzemní povodňové řečiště Hostěnického potoka v souvrství vilémovických vápenců největší prostora: Taneční sál objev: 1830 zpřístupněna: 1966-1977 délka: 1,5 km, Dn= 51 m jeskyně Švédský stůl významná archeologická lokalita (L=30m, Dn=4 m)jeskyně Pekárna(L=80m, Dn=12m)

Český kras

dolní tok Berounky (mezi Berounem a Prahou) orograficky: Hořovická pahorkatina (Z) + Pražská plošina

(SV) geologicky: silursko- devonské jádro pražské pánve

(součást Barrandienu) vápencová tělesa oddělena břidlicemi a vulkanity +

území rozčleněno zlomovými systémy typické krasové kaňony: Berounka, Kačák malé délky jeskynních systémů jeskyně s volným podzemním tokem - žádná vývoj krasových jevů: od mladších 1H ! poklesávání erozní báze Berounky v mladších 3H a 4H přemodelování starších dutin

Koněpruské jeskyně

Petrbokovy jeskyně ve vrchu Zlatý kůň (475, 9 m), 5 km jižně od Berouna 3 patrový systém vápence: zbytek devonského korálového útesu délka: 2 km (zpřístupněno 600 m); Dn=70 m subhorizontální chodby, dómy

vrchol Zlatý kůň (475 m)

Excentrické krápníky

3 patra

svrchní (tzv. Mincovna) střední - styk bílých koněpruských vápenců s

nadložními suchomlatskými mramory

- vchod: z bývalého Houbova lomu

- největší prostory: Proškův, Pustý a Petrův dóm

- „koněpruské růžice“ - sférické útvary (tenké vrstvičky chalcedonu

- krasové kapsy spodní

varhany

Jeskyně v Lomu Na kobyle - několik slují objevených při těžbě Chlupáčova sluj Zlomené sluje - očkovský přesmyk (silur na devon) jeskyně Na Kotýzu - několik slují a skalních mostů - vrch Kotýz (původně Z.část Zlatého koně) - rozčleněn Císařským lomem + Velkolom Čertovy schody - Axamitova brána jeskyně Koda (17 m dlouhá)

Travertinová jeskyně -jeskyně sv. Ivana

Karlštejnská pahorkatina, v údolí Kačáku nejmladší česká jeskyně a zároveň největší jeskyně

v travertinech pod klášterem: Svatý Jan pod Skalou sedimentace travertinu: začíná asi před 6000 lety a končí

na počátku našeho letopočtu roku 880 (příchod poustevníka Ivana) – jeskyně již

existuje délka: 30 m krasový pramen: Ivanka ….. 5 pramenů (22 l/s) 1904 založeny lázně

Bozkovské dolomitové jeskyně

ve vrchu Na vápenici původně 2 jeskynní systémy délka: 1 040 m, Dn= 43 m vápnitý dolomit silurské stáří vznik dutin: 3H a 4H objev: 1947; 1959 - Nová jeskyně s jezery největší prostor: Jezerní dóm (půdorys 20 x 10 m) zpřístupněny: 1969 trvalá regulace hladiny jezera

Chýnovská jeskyně

Ve vrchu Pacova hora (590 m n.m.) NPP největší český jeskynní systém v metamorfovaných

krystalických vápencích (mramorech) chýnovsko-ledečský pruh moldanubika tradiční těžba celková délka : 1170 m, Dn = 74m erozní činnost vodního toku (dnes ve spodním patře) vývěr: Rutický parmen v údolí Chýnovského potoka

objev: 1863 (selský kamenolom, kladivo) postupně zpřístupňována od roku 1868 od roku 1961 majetek státu 90.léta 20.století: vyčištění jeskyně

Strašínská jeskyně

Nezdická jeskyně 10 km JV od Sušice jeskyně + opuštěný důl na Fe rudu a okr krystalické vápence sušicko-votického pruhu

metamorfovaných hornin moldanubika délka: 200 m podnikatel Fr. Krejza - 1936 - důl František nejasná geneze, bez krápníkové výzdoby

Konicko-mladečský devon

Mladečské jeskyně - vrch Třesín (345 m) - významná archeologická lokalita (cromagnonský

člověk)- 3 patrový systém - převážně erozní jeskyně- délka: 1 080 m, Dn = 27 m- vliv poklesů Hornomoravského úvalu- objev: 1826 (1828)

jeskyně Podkova (162 m)

jeskyně Ve štole (speleoterapie)

Javoříčské jeskyně

- tok Špraněk- velmi bohatá krápníkový výzdoba- 3 patrový systém- dóm gigantů 56 x 37 x 18 m- délka: 4 km (zpřístupněno: 740 m), Dn = 108 m- cenná zoologická lokalitaobjev: 1937-38 Vilém Švec 1958 - Vladimír Panoš - jeskynní systém Míru

Kras na Jesenicku

Na Pomezí - součást krasu pásma Branné silesika

moravskoslezské oblasti- 2 patrový korozně - erozní systém- NPP- délka = 1 km (530 m), Dn = 45 m- krystalicky bílé čisté devonské vápence - bohatá

krápníková výzdoba- hlavní prostory: ledový dóm; dóm U Balvanuobjev: 1936 v dnes opuštěném Havránkově lomu 1950 - část upravena a zpřístupněna 1955 - dnešní rozsah

Na Špičáku- 2 patrový korozně - erozní systém- NPP- jižní svah vrchu Velký Špičák (482 m n.m)- délka = 400 m (230 m), Dn = 10 m- supíkovický mramor- srdcovité chodby- hlavní prostora: Ripperův sálobjev: 1430 - první písemný doklad 1955 - zpřístupněny

Zbrašovské aragonitové jeskyně

- unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále tzv. gejzírové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy

- nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým

- jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14°C

- byly objeveny v roce 1912 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926

Hranická propast

Reliéf pískovcových skalních měst

Rozšíření skalních měst

Jičínská pahorkatina, Ralská pahorkatina, Svitavská pahorkatina (Česká tabule)

Děčínská vrchovina (Krušnohorská soustava) Broumovská vrchovina (Krkonošsko-jesenická

soustava) Západní Karpaty - vázána na pískovcová souvrství

Jičínská pahorkatina

Český ráj

skalní města: Hruboskalské Maloskalské Prachovské skály Příhrazské stěny Klokočské skály Údolí Plakánek

Kokořínsko - skalní město

dlouhodobou erozní činností se vyvinula hustá síť kaňonovitých údolí (doly) podél hlavních toků: Pšovka, Liběchovka

mikrotvary - produkty selektivního zvětrávání

železité inkrustace skalní pokličky

Hlava žába

Kokořínsko

skalní pokličky

pokličky

pokličky

železité inkrustace voštiny skalní dutiny tafone skalní římsy skalní hřiby

CHKO Kokořínsko

vyhlášena 1976 oblast sklaních měst v

jižní části Ralské pahorkatiny mezi Mělníkem, Doksy a Úštěkem

plocha = 270 km2

pískovcová tabule je mírně ukloněná k jihu

v řadě lokalit je proniknuta vulkanity

hustá síť kaňonů

CHKO - maloplošná CHÚ

PR Kokořínský důl PR Mokřady horní Liběchovky PP Husa PP Kamenný vrch u Křenova PP Krápník PP Prameny Pšovky PP Ronov PP Špičák u Střezivojic

Kokořínsko - neovulkanity

- mladotřetihorní neovulkanická tělesa

- zejména čediče a trachyty

Ronov Vlhošť (614 m) Vrátenská hora

Ronov-čediče

Vlhošť (614 m n.m.)

čedič

pískovce

Broumovská vrchovina

skalní města: Adršpašsko-teplické skály

Adršpašské skalní město

Teplické skalní město Broumovské stěny Hejda Ostaš Křížový vrch

Adršpašsko-teplické skalní město

největší ve střední Evropě chráněno od roku 1933 NPR: 1 771,8 ha (1992) skalní město rozděleno na 2 části nejvyšší vrchol: Čáp (786 m n.m.) typické tvary skalního města (skalní věže, převisy,

voštiny, pseudokrasové jeskyně) vegetační a klimatická inverze odvodňování: Adršpašský potok + Metuje

Adršpašsko-teplické skály

NPRAdršpašské skály charakteristické svými mimořádně hustě

rozmístěnými skalními věžemi, roklemi, úzkými průchody, skalními stěnami apod.

názvy jako např. Džbán, Starosta a Starostová, Homole cukru apod.

malé Adršpašské jezírko

Teplické skály

jsou charakteristické větší masivností skalních útvarů, v nichž dominují např. Řeznická sekera, Strážní věž, Skalní brána, Koruna a Martinská stěna

skalnatý vrchol Čáp (786 m), zřícenina hradu Střmen a výrazný skalní útvar Lokomotiva

Teplická jeskyně

České Švýcarsko

Českosaské Švýcarsko:

- pískovcová města mezi Děčínem a saskou Pirnou geomorfologicky: Děčínská vrchovina

- část na P břehu Labe

- Děčínské stěny (okrajově) + Jetřichovické stěny

částečně okrsek Růžovská vrchovina (povodí Kamenice)

Jetřichovické stěny

pískovce středního turonu až coniaku vyvinutá kvádrová odlučnost hustá síť údolí a roklí charakteristické tvary selektivního zvětrávání třípatrová krajina: svrchní patro: stolové hory (relikty původní plošiny) + neovulkanické vrchy (480 m) střední: pískovcová skalní města spodní: síť soutěsek a údolí

Svitavská pahorkatina

PR Maštale (1083,6 hektarů) v povodí horního toku Novohradky sedimenty svrchní křídy, zejména glaukonitickými pískovci

cenomanu, na kterých se zachovaly "ostrůvky" spodnoturonských slínovců

denudací křídových sedimentů bylo místy odkryto krystalické podloží (zejména ruly a granitoidy)

Budislavské skály - soustava skalnatých údolí, zaříznutých místy až do výše 60 m do pískovců i podložních krystalických hornin; na rozmezí těchto petrologických struktur jsou místy výrazné pramenné horizonty

místy jsou též náznaky vývoje skalních měst

Toulovcovy a Městské Maštale

významné jsou výskyty drobných tvarů diferencovaného zvětrávání a odnosu nesourodých pískovců

různě odolných vrstevních poloh a puklin

PP Pivnice ochrana úzkého kaňonu

zaříznutého v opukách a měkkých pískovcích, vyznačujícího se skalními výchozy s geomorfologickými zajímavostmi

skalní tunel, jeskyně, převisy, erozní tvary

ochrana vzácných druhů živočichů a rostlin (mlok skvrnitý, kapraďorosty a mechy)