Rámcový vzdlávací program pro základní vzdlávání · Národní program vzdělávání,...

Rámcový vzdělávací

program

pro základní vzdělávání

(verze platná od 1. 9. 2013)

Praha 20072012

Autoři Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMŠMT, Praha 20072012

1

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

platný od 1. 9. 2005 zpracovali:

Celková gesce přípravy dokumentu

Jaroslav Jeřábek, Jan Tupý

Celková koncepce dokumentu a celková koordinace jeho přípravy

Jaroslav Jeřábek, Romana Lisnerová, Adriena Smejkalová, Jan Tupý

Autoři a konzultanti jednotlivých částí dokumentu (VÚP) Jan Balada, Jiří Brant, Eva Brychnáčová, Josef Herink, Taťána Holasová, Viola Horská, Dagmar

Hudecová, Lucie Hučínová, Alexandros Charalambidis, Zdeněk Jonák, Stanislava Krčková, Alena

Kůlová, Romana Lisnerová, Jan Maršák, Jiřina Masaříková, Jindřiška Nováková, Markéta Pastorová,

Hana Pernicová, Václav Pumpr, Marie Rokosová, Adriena Smejkalová, Kateřina Smolíková, Jitka Tůmová, Jan Tupý, Jana Zahradníková, Marcela Zahradníková

Externí autoři a zpracovatelé podkladových textů

Zdeněk Beneš, Jan Jirák, Věra Jirásková, Marie Kubínová, Danuše Kvasničková, Josef Valenta, Eliška

Walterová, Sylva Macková, Jaroslav Provazník, Jana Zapletalová, odbor 24 MŠMT

Externí spolupracovníci a poradci

Učitelé a ředitelé pilotních škol, kteří ověřovali tvorbu školních vzdělávacích programů Rady pro jednotlivé vzdělávací oblasti a vzdělávací obory, jejichž členy byli učitelé základních škol

a víceletých středních škol, pedagogických fakult, odborných fakult vysokých škol a dalších institucí

a asociací Odbor 22 MŠMT pod vedením Karla Tomka

Zástupci projektu Zdravá škola

Účastníci veřejné diskuse ke 3. verzi RVP ZV

Revidovaný Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný

od 1. 9. 2013 připravili:

Celková gesce a koncepce revize:

Odbor 21, oddělení 210 MŠMT ČR pod vedením Jiřiny Tiché

Celkový návrh revize:

Odbor 21 MŠMT ČR

pracovní skupina pro revize RVP ZV při MŠMT ČR

Dílčí návrhy revize:

pracovní skupiny MŠMT pro revize jednotlivých vzdělávacích oborů RVP ZV

Úprava RVP ZV podle návrhů a podkladů MŠMT: Národní ústav pro vzdělávání

Obsah Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMSMT Praha 20072012

2

Obsah

ČÁST A ........................................................................................................................................................... 5

1 VYMEZENÍ RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ V

SYSTÉMU KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ ................................................................................... 5

1.1 SYSTÉM KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ ................................................................................................ 5 1.2 PRINCIPY RÁMCOVÉHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ .................................. 6 1.3 TENDENCE VE VZDĚLÁVÁNÍ, KTERÉ NAVOZUJE A PODPORUJE RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO

ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ....................................................................................................................... 7

ČÁST B ........................................................................................................................................................... 8

2 CHARAKTERISTIKA ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ...................................................................... 8

2.1 POVINNOST ŠKOLNÍ DOCHÁZKY ............................................................................................................ 8 2.2 ORGANIZACE ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ .............................................................................................. 8 2.3 HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................................................... 8 2.4 ZÍSKÁNÍ STUPNĚ VZDĚLÁNÍ A UKONČENÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ...................................................... 8

ČÁST C ........................................................................................................................................................... 9

3 POJETÍ A CÍLE ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................................. 9

3.1 POJETÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ........................................................................................................ 9 3.2 CÍLE ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ........................................................................................................... 9

4 KLÍČOVÉ KOMPETENCE .................................................................................................................. 11

5 VZDĚLÁVACÍ OBLASTI ..................................................................................................................... 15

5.1 JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE .......................................................................................... 17 5.1.1 ČESKÝ JAZYK A LITERATURA .............................................................................................. 19 5.1.2 CIZÍ JAZYK ............................................................................................................................ 23 5.1.3 DALŠÍ CIZÍ JAZYK ................................................................................................................. 27

5.2 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE ................................................................................................. 29 5.2.1 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE ......................................................................................... 30

5.3 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE ...................................................................... 35 5.3.1 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE............................................................... 36

5.4 ČLOVĚK A JEHO SVĚT .................................................................................................................. 38 5.4.1 ČLOVĚK A JEHO SVĚT ......................................................................................................... 41

5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST ............................................................................................................. 46 5.5.1 DĚJEPIS ................................................................................................................................ 47 5.5.2 VÝCHOVA K OBČANSTVÍ ..................................................................................................... 51

5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA ..................................................................................................................... 55 5.6.1 FYZIKA .................................................................................................................................. 56 5.6.2 CHEMIE................................................................................................................................. 58 5.6.3 PŘÍRODOPIS ......................................................................................................................... 61 5.6.4 ZEMĚPIS (GEOGRAFIE) ....................................................................................................... 64

5.7 UMĚNÍ A KULTURA ...................................................................................................................... 69 5.7.1 HUDEBNÍ VÝCHOVA ............................................................................................................ 71 5.7.2 VÝTVARNÁ VÝCHOVA........................................................................................................... 74

5.8 ČLOVĚK A ZDRAVÍ ....................................................................................................................... 77 5.8.1 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ .......................................................................................................... 80 5.8.2 TĚLESNÁ VÝCHOVA ............................................................................................................. 83

5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE ............................................................................................................... 88 5.9.1 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE ....................................................................................................... 89

5.10 DOPLŇUJÍCÍ VZDĚLÁVACÍ OBORY ........................................................................................... 94 5.10.1 DRAMATICKÁ VÝCHOVA .................................................................................................... 94 5.10.2 ETICKÁ VÝCHOVA ................................................................................................................ 96 5.10.3 FILMOVÁ/AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA ............................................................................. 100 5.10.4 TANEČNÍ A POHYBOVÁ VÝCHOVA ................................................................................... 104

Obsah Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMSMT Praha 20072012

3

6 PRŮŘEZOVÁ TÉMATA .................................................................................................................... 108

6.1 OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA ..................................................................................... 108 6.2 VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA ............................................................................... 111 6.3 VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH ..................... 113 6.4 MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA .................................................................................................... 115 6.5 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA............................................................................................... 117 6.6 MEDIÁLNÍ VÝCHOVA ................................................................................................................. 119

7 RÁMCOVÝ UČEBNÍ PLÁN ............................................................................................................... 122

7.1 POZNÁMKY K RÁMCOVÉMU UČEBNÍMU PLÁNU .................................................................................. 124 7.2 POZNÁMKY KE VZDĚLÁVACÍM OBLASTEM ......................................................................................... 125

ČÁST D ....................................................................................................................................................... 127

8 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI ................................. 127

8.1 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM A ZDRAVOTNÍM ZNEVÝHODNĚNÍM .......................... 127 8.2 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SOCIÁLNÍM ZNEVÝHODNĚNÍM ........................................................................ 129 8.3 TVORBA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU V ZÁKLADNÍCH ŠKOLÁCH PŘI ZDRAVOTNICKÝCH

ZAŘÍZENÍCH, VE ŠKOLÁCH PŘI DĚTSKÝCH DIAGNOSTICKÝCH ÚSTAVECH A VE ŠKOLÁCH PŘI ŠKOLSKÝCH

ZAŘÍZENÍCH PRO VÝKON ÚSTAVNÍ A OCHRANNÉ VÝCHOVY ................................................................ 130

9 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ MIMOŘÁDNĚ NADANÝCH........................................................................ 131

10 MATERIÁLNÍ, PERSONÁLNÍ, HYGIENICKÉ, ORGANIZAČNÍ A JINÉ PODMÍNKY PRO

USKUTEČŇOVÁNÍ RVP ZV ............................................................................................................. 133

11 ZÁSADY PRO ZPRACOVÁNÍ, VYHODNOCOVÁNÍ A ÚPRAVY ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO

PROGRAMU ....................................................................................................................................... 137

SLOVNÍČEK POUŽITÝCH VÝRAZŮ ..................................................................................................... 143

Příloha 1

Standardy pro základní vzdělávání

Příloha 2

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání - příloha– upravující

vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMŠMT Praha 20072012

4

Poznámky:

Pokud není určeno jinak, platí vše, co je v RVP ZV stanoveno pro 2. stupeň základního

vzdělávání (resp. pro 6. – 9. ročník), i pro odpovídající ročníky šestiletých a osmiletých

gymnázií.

Pokud jsou v dokumentu používány pojmy žák, učitel aj., rozumí se tím pedagogická kategorie nebo

označení profesní skupiny, tj. žák i žákyně, učitel i učitelka atd.

Část A Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMŠMT Praha 20072012

5

Část A

1 Vymezení Rámcového vzdělávacího programu pro základní

vzdělávání v systému kurikulárních dokumentů

1.1 Systém kurikulárních dokumentů

V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu

rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním,

základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy

zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní (viz grafschéma 1).

Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání

a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Národní program vzdělávání vymezuje počáteční vzdělávání jako celek. RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy –

předškolní, základní a střední vzdělávání. Školní úroveň představují školní vzdělávací programy

(dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách1.

Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.

1 ŠVP si vytváří každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP. Pro tvorbu ŠVP mohou školy využít tzv. Manuál

pro tvorbu školních vzdělávacích programů (dále jen Manuál), který je vytvářen ke každému RVPnebo jiné vhodné metodické materiály. Manuál seznamuje s postupem tvorby ŠVP a uvádí způsoby zpracování jednotlivých částí ŠVP s

konkrétními příklady.

OSTATNÍ RVP*

ŠKOLNÍ ÚROVEŇ

STÁTNÍ ÚROVEŇ

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

RVP PV RVP ZV

příloha

RVP ZV–LMP

RVP GV

RVP SOV

NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ


6

Graf

Schéma 1 -– Systém kurikulárních dokumentů Legenda: RVP PV – Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání; RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a příloha Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV–-LMP); RVP GV ZŠS – Rámcový vzdělávací program pro gymnaziálníobor vzdělání základní škola speciální; RVP ZUV – Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání; RVP G –

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia; RVP GSP – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou; RVP SOV – Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání.; RVP JŠ – Rámcový vzdělávací program pro jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky

* Ostatní RVP – rámcové vzdělávací programy, které kromě výše uvedených vymezuje školský zákon – Rámcový vzdělávací program pro

základní umělecké vzdělávání, Rámcový vzdělávací program pro jazykové vzdělávání, případně další.

Rámcové vzdělávací programy:

vycházejí z nové strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě;

vycházejí z koncepce celoživotního učení;

formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání;

podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání.

1.2 Principy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

RVP ZV:

navazuje svým pojetím na RVP PV a je východiskem pro koncepci rámcových vzdělávacích

programů pro střední vzdělávání;

vymezuje vše, co je společné a nezbytné v povinném základním vzdělávání žáků, včetně

vzdělávání v odpovídajících ročnících víceletých středních škol;

specifikuje úroveň klíčových kompetencí, jíž by měli žáci dosáhnout na konci základního

vzdělávání;

vymezuje vzdělávací obsah – očekávané výstupy a učivo2;

2 Žáci s lehkým mentálním postižením se zpravidla vzdělávají podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro

základníPřílohy 2 upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením (RVP ZV-LMP), pokud jim jejich

schopnosti neumožňují v některých případech postupovat podle modifikovaného RVP ZV. Žáci s těžkým mentálním

ŠKOLNÍ

ÚROVEŇ

STÁTNÍ

ÚROVEŇ

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

RVP PV RVP ZV

příloha

RVP ZV-LMP

RVP G RVP GSP

RVP ZŠS

RVP ZUV

RVP JŠ

NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ

předškolní vzdělávání

základní vzdělávání

RVP SOV

střední vzdělávání

ostatní vzdělávání

RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY

Naformátováno: Písmo: (výchozí)Tahoma, Tučné, Barva písma: Černá


7

zařazuje jako závaznou součást základního vzdělávání průřezová témata s výrazně formativními

funkcemi;

stanovuje standardy pro základní vzdělávání (Příloha 1), jejichž smyslem je účinně napomáhat při dosahování cílů stanovených v RVP ZV a při zjišťování, zda a do jaké míry si žáci osvojili

důležité vědomosti a dovednosti;

podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného

propojování, a předpokládá volbu různých vzdělávacích postupů, odlišných metod, forem výuky a využití všech podpůrných opatření ve shodě s individuálními potřebami žáků;

umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími

potřebami;

je závazný pro všechny střední školy při stanovování požadavků přijímacího řízení pro vstup do

středního vzdělávání.

RVP ZV je otevřený dokument, který bude v určitých časových etapách inovován podle

měnících se potřeb společnosti, zkušeností učitelů se ŠVP i podle měnících se potřeb a zájmů žáků.

1.3 Tendence ve vzdělávání, které navozuje a podporuje Rámcový vzdělávací program pro

základní vzdělávání3

zohledňovat při dosahování cílů základního vzdělávání potřeby a možnosti žáků

uplatňovat variabilnější organizaci a individualizaci výuky podle potřeb a možností žáků

a využívat vnitřní diferenciaci výuky

vytvářet širší nabídku povinně volitelných předmětů pro rozvoj zájmů a individuálních

předpokladů žáků

vytvářet příznivé sociální, emocionální i pracovní klima založené na účinné motivaci,

spolupráci a aktivizujících metodách výuky

prosadit změny v hodnocení žáků směrem k průběžné diagnostice, individuálnímu hodnocení jejich výkonů a širšímu využívání slovního hodnocení

zachovávat co nejdéle ve vzdělávání přirozené heterogenní skupiny žáků a oslabit důvody

k vyčleňování žáků do specializovaných tříd a škol

zvýraznit účinnou spolupráci s rodičise zákonnými zástupci žáků.

postižením, žáci s více vadami a žáci s autismem, kteří navštěvují základní školu speciální, se vzdělávají podle samostatného rámcového vzdělávacího programu. (RVP ZŠS).

3 Podrobněji viz Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha) – s. 47 – 51. a navazující

koncepční dokumenty.

Část B Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMŠMT, Praha 20072012

8

Část B

2 Charakteristika základního vzdělávání

Základní vzdělávání, kterým se dosahuje stupně základní vzdělání, se realizuje oborem vzdělání

základní škola. V souladu se školským zákonem č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pro

realizaci základního vzdělávání vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.

2.1 Povinnost školní docházky

Základní vzdělávání je spojeno s povinností školní docházky. Plnění povinnosti školní docházky se řídí § 36 až § 43 školského zákonazákona č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

2.2 Organizace základního vzdělávání

Organizaci základního vzdělávání včetně možnosti zřízení přípravných tříd základní školy

upravuje § 46 a § 47 školského zákona. č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.. Průběh

základního vzdělávání se řídí § 49 a § 50 školského zákona. č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.. Podrobnosti o organizaci a průběhu základního vzdělávání stanoví Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen ministerstvo) ve vyhlášce č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání

a některých náležitostech plnění povinné školní docházky a ve vyhlášce č. 73/2005 Sb., o vzdělávání

dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů.

2.3 Hodnocení výsledků vzdělávání

Hodnocení výsledků vzdělávání žáků se řídí § 51 až § 53 školského zákona č. 561/2004 Sb., ve

znění pozdějších předpisů. Podrobnosti o hodnocení výsledků žáků a jeho náležitostech stanoví

ministerstvo prováděcím právním předpisem.

2.4 Získání stupně vzdělání a ukončení základního vzdělávání

Získání stupně vzdělání se řídí § 45 školského zákona a ukončení základního vzdělávání § 54

a § 55 školského zákonazákona č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Část C Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMŠMT Praha 20072012

9

Část C

3 Pojetí a cíle základního vzdělávání

3.1 Pojetí základního vzdělávání

Základní vzdělávání navazuje na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině. Je jedinou

etapou vzdělávání, kterou povinně absolvuje celá populace žáků ve dvou obsahově, organizačně a didakticky navazujících stupních.

Základní vzdělávání na 1. stupni usnadňuje svým pojetím přechod žáků z předškolního

vzdělávání a rodinné péče do povinného, pravidelného a systematického vzdělávání. Je založeno na poznávání, respektování a rozvíjení individuálních potřeb, možností a zájmů každého žáka (včetně

žáků se speciálními vzdělávacími potřebami). Vzdělávání svým činnostním a praktickým charakterem

a uplatněním odpovídajících metod motivuje žáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, že je možné hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodnou cestu řešení problémů.

Základní vzdělávání na 2. stupni pomáhá žákům získat vědomosti, dovednosti a návyky, které

jim umožní samostatné učení a utváření takových hodnot a postojů, které vedou k uvážlivému

a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování a respektování práv a povinností občana našeho státu i Evropské unie. Pojetí základního vzdělávání na 2. stupni je budováno na širokém

rozvoji zájmů žáků, na vyšších učebních možnostech žáků a na provázanosti vzdělávání a života školy

se životem mimo školu. To umožňuje využít náročnější metody práce i nové zdroje a způsoby poznávání, zadávat komplexnější a dlouhodobější úkoly či projekty a přenášet na žáky větší

odpovědnost ve vzdělávání i v organizaci života školy.

Základní vzdělávání vyžaduje na 1. i na 2. stupni podnětné a tvůrčí školní prostředí, které stimuluje nejschopnější žáky, povzbuzuje méně nadané, chrání i podporuje žáky nejslabší a zajišťuje,

aby se každé dítě prostřednictvím výuky přizpůsobené individuálním potřebám optimálně vyvíjelo

v souladu s vlastními předpoklady pro vzdělávání. K tomu se vytvářejí i odpovídající podmínky pro

vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Přátelská a vstřícná atmosféra vybízí žáky ke studiu, práci i činnostem podle jejich zájmu a poskytuje jim prostor a čas k aktivnímu učení

a k plnému rozvinutí jejich osobnosti. Hodnocení výkonů a pracovních výsledků žáků musí být

postaveno na plnění konkrétních a splnitelných úkolů, na posuzování individuálních změn žáka a pozitivně laděných hodnotících soudech. Žákům musí být dána možnost zažívat úspěch, nebát se

chyby a pracovat s ní.

V průběhu základního vzdělávání žáci postupně získávají takové kvality osobnosti, které jim

umožní pokračovat ve studiu, zdokonalovat se ve zvolené profesi a během celého života se dále vzdělávat a podle svých možností aktivně podílet na životě společnosti.

3.2 Cíle základního vzdělávání

Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence

a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké

životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů:

umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení

podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů

vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci

rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní

i druhých


10

připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné

osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti

vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání

životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě

učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně

odpovědný

vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním

hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi

pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti

a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní

životní a profesní orientaci


11

4 Klíčové kompetence

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází

z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence

jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské

společnosti.

Smyslem a cílem vzdělávání je vybavit všechny žáky souborem klíčových kompetencí na

úrovni, která je pro ně dosažitelná, a připravit je tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti.

Osvojování klíčových kompetencí je proces dlouhodobý a složitý, který má svůj počátek v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a postupně se dotváří

v dalším průběhu života. Úroveň klíčových kompetencí, které žáci dosáhnou na konci základního

vzdělávání, nelze ještě považovat za ukončenou, ale získané klíčové kompetence tvoří

neopomenutelný základ žáka pro celoživotní učení, vstup do života a do pracovního procesu.

Klíčové kompetence nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby se prolínají, jsou

multifunkční, mají nadpředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu

vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací

obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají.

Ve vzdělávacím obsahu RVP ZV je učivo chápáno jako prostředek k osvojení činnostně

zaměřených očekávaných výstupů, které se postupně propojují a vytvářejí předpoklady k účinnému a komplexnímu využívání získaných schopností a dovedností na úrovni klíčových kompetencí.

V etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení; kompetence

k řešení problémů; kompetence komunikativní; kompetence sociální a personální; kompetence

občanské; kompetence pracovní.

Kompetence k učení

Na konci základního vzdělávání žák:

vybírá a využívá pro efektivní učení vhodné způsoby, metody a strategie, plánuje, organizuje a řídí vlastní učení, projevuje ochotu věnovat se dalšímu studiu a celoživotnímu učení

vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě

operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější

pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy

samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti

poznává smysl a cíl učení, má pozitivní vztah k učení, posoudí vlastní pokrok a určí překážky či problémy bránící učení, naplánuje si, jakým způsobem by mohl své učení zdokonalit, kriticky zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich


12

Kompetence k řešení problémů


vnímá nejrůznější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů

a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností

vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému

samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy

ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů

kriticky myslí, činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí

Kompetence komunikativní


formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu

naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje

rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je

využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění

využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem

využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi


13

Kompetence sociální a personální


účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje

kvalitu společné práce

podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby

poskytne pomoc nebo o ni požádá

přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat

s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají

vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty

Kompetence občanské


respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti

fyzickému i psychickému násilí

chápe základní principy, na nichž spočívají zákony a společenské normy, je si vědom svých práv a povinností ve škole i mimo školu

rozhoduje se zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc

a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka

respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj

k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit

chápe základní ekologické souvislosti a environmentální problémy, respektuje požadavky na kvalitní životní prostředí, rozhoduje se v zájmu podpory a ochrany zdraví a trvale udržitelného

rozvoje společnosti


14

Kompetence pracovní


používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky

přistupuje k výsledkům pracovní činnosti nejen z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti a společenského významu, ale i z hlediska ochrany svého zdraví i zdraví druhých, ochrany

životního prostředí i ochrany kulturních a společenských hodnot

využívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního

rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podložená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření

orientuje se v základních aktivitách potřebných k uskutečnění podnikatelského záměru a k jeho realizaci, chápe podstatu, cíl a riziko podnikání, rozvíjí své podnikatelské myšlení


15

5 Vzdělávací oblasti

Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo

více obsahově blízkými vzdělávacími obory:

Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk), Další cizí jazyk)

Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace)

Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie)

Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)

Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství)

Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis)

Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova)

Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova)

Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)

Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou v úvodu vymezeny Charakteristikou vzdělávací oblasti, která vyjadřuje postavení a význam vzdělávací oblasti v základním vzdělávání a charakterizuje

vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů dané vzdělávací oblasti. Dále je v této části

naznačena návaznost mezi vzdělávacím obsahem 1. stupně a 2. stupně základního vzdělávání.

Na charakteristiku navazuje Cílové zaměření vzdělávací oblasti. Tato část vymezuje, k čemu je každý žák prostřednictvím vzdělávacího obsahu veden, aby postupně dosahoval klíčových

kompetencí.

Praktické propojení vzdělávacího obsahu s klíčovými kompetencemi je dáno tím, že si škola na základě cílového zaměření vzdělávací oblasti stanovuje ve ŠVP výchovné a vzdělávací strategie

vyučovacích předmětů – viz graf 2.

Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů (včetně doplňujících vzdělávacích oborů4) je tvořen

očekávanými výstupy a učivem5. V rámci 1. stupně je vzdělávací obsah dále členěn na 1. období (1. až

3. ročník) a 2. období (4. až 5. ročník). Toto rozdělení má školám usnadnit distribuci vzdělávacího

obsahu do jednotlivých ročníků.

Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, využitelné v běžném životě a ověřitelné. Vymezují předpokládanou způsobilost využívat osvojené učivo v praktických

situacích a v běžném životě. RVP ZV stanovuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku (1. období)

jako orientační (nezávazné) a na konci 5. ročníku (2. období) a 9. ročníku jako závazné6.

Učivo je v RVP ZV strukturováno do jednotlivých tematických okruhů (témat, činností) a je

chápáno jako prostředek k dosažení očekávaných výstupů. Pro svoji informativní a formativní funkci

tvoří nezbytnou součást vzdělávacího obsahu. Učivo, vymezené v RVP ZV, je doporučené školám

k distribuci a k dalšímu rozpracování do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků. Na úrovni ŠVP se stává učivo závazné.

Do RVP ZV se vkládají jako Příloha 17 Standardy pro základní vzdělávání. Standardy jsou

určeny na pomoc školské praxi a jejich smyslem je účinně napomáhat při dosahování cílů stanovených v RVP ZV a při zjišťování, zda a do jaké míry si žáci osvojili důležité vědomosti a dovednosti a zda je

dokáží aplikovat při řešení konkrétních učebních a praktických úloh.

4 Doplňující vzdělávací obory jsou obory, které doplňují a rozšiřují vzdělávací obsah základního vzdělávání. 5 Vzdělávací obsah pro žáky s lehkým mentálním postižením stanovuje přílohaPříloha 2 tohoto dokumentu. 6 Pokud povaha zdravotního postižení objektivně neumožňuje naplnění některých očekávaných výstupů z RVP ZV, je

možné ve ŠVP nahradit příslušné očekávané výstupy takovými, které lépe vyhovují vzdělávacím možnostem žáků se zdravotním postižením.

7 Příloha RVP ZV-LMP se stává Přílohou 2.


16

Vzdělávací obsah jednotlivých vzdělávacích oborů škola rozčlení do vyučovacích předmětů

a rozpracuje, případně doplní v učebních osnovách podle potřeb, zájmů, zaměření a nadání žáků tak,

aby bylo zaručené směřování k rozvoji klíčových kompetencí.

Z jednoho vzdělávacího oboru může být vytvořen jeden vyučovací předmět nebo více vyučovacích předmětů, případně může vyučovací předmět vzniknout integrací vzdělávacího obsahu

více vzdělávacích oborů (integrovaný vyučovací předmět). RVP ZV umožňuje propojení (integraci)

vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně vzdělávacích oborů. Integrace vzdělávacího obsahu musí respektovat logiku výstavby jednotlivých vzdělávacích oborů. Základní

podmínkou funkční integrace je kvalifikovaný učitel.

Záměrem je, aby učitelé při tvorbě školních vzdělávacích programůŠVP vzájemně spolupracovali, propojovali vhodná témata společná jednotlivým vzdělávacím oborům a posilovali

nadpředmětový přístup ke vzdělávání.

Úroveň RVP Úroveň ŠVP

Klíčové kompetence

Cíle základního vzdělávání Výchovné a vzdělávací

strategie školy

Cílové zaměření Výchovné a vzdělávací strategie

vzdělávacích oblastí vyučovacích předmětů

Vzdělávací obsah Učební osnovy Očekávané výstupy Rozpracované výstupy

(Standard základního vzdělávání)

Učivo Rozpracované učivo

GrafSchéma 2 – Směřování k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků


17

5.1 JAZYK A JAZYKOVÁ KOMUNIKACE

Charakteristika vzdělávací oblasti

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve výchovně

vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné

vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje žáka takovými znalostmi

a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání.

Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje ve vzdělávacích oborech

Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk8.

Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro

kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech

vzdělávání. Užívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umožňuje

žákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, že se žáci učí

interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit svoji roli v různých komunikačních

situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro

přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární

výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná.

V Komunikační a slohové výchově se žáci učí vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst

s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného nebo slyšeného textu

různého typu vztahujícího se k nejrůznějším situacím, analyzovat jej a kriticky posoudit jeho obsah.

Ve vyšších ročnících se učí posuzovat také formální stránku textu a jeho výstavbu.

V Jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné k osvojování spisovné

podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další formy. Jazyková výchova vede žáky

k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují

i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody

a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.

V Literární výchově žáci poznávají prostřednictvím četby základní literární druhy, učí se vnímat

jejich specifické znaky, postihovat umělecké záměry autora a formulovat vlastní názory o přečteném

díle. Učí se také rozlišovat literární fikci od skutečnosti. Postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu. Žáci dospívají

k takovým poznatkům a prožitkům, které mohou pozitivně ovlivnit jejich postoje, životní hodnotové

orientace a obohatit jejich duchovní život.

Verbální i neverbální komunikace se může vhodně rozvíjet i prostřednictvím Dramatické

výchovy, zařazené v RVP ZV jako doplňující vzdělávací obor.

Cizí jazyk a Další cizí jazyk přispívají k chápání a objevování skutečností, které přesahují

oblast zkušeností zprostředkovaných mateřským jazykem. Poskytují živý jazykový základ a předpoklady pro komunikaci žáků v rámci integrované Evropy a světa.

8 Další cizí jazyk je dood roku 2011/2012/2013 vymezen jako doplňujícísoučást vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková

komunikace. Nadále je zařazen jako volitelný vzdělávací obor s disponibilní časovou dotací 6 hodin na 2. stupni. Znamená to, že škola musí . Škola má povinnost jej nabídnout všem žákům nabídnout nejpozději od 8. ročníku. – od školního roku 2014/2015 pak nejpozději od 7. ročníku. Vzhledem k posunu začátku výuky Dalšího cizího jazyka od 7. ročníku, doporučuje MŠMT školám nabízet Další cizí jazyk od 7. ročníku již po dobu dvouletého přechodného období (tj. ve formě volitelného předmětu. Vzdělávací obsah doplňujícího vzdělávacího oboruškolních letech 2012/2013 a 2013/2014). Pro Další cizí jazyk je vymezenvymezena disponibilní časová dotace v kapitole 5.10rozsahu minimálně 6 hodin.


18

Osvojování cizích jazyků pomáhá snižovat jazykové bariéry a přispívá tak ke zvýšení mobility

jednotlivců jak v jejich osobním životě, tak v dalším studiu a v budoucím pracovním uplatnění.

Umožňuje poznávat odlišnosti ve způsobu života lidí jiných zemí i jejich odlišné kulturní tradice.

Prohlubuje vědomí závažnosti vzájemného mezinárodního porozumění a tolerance a vytváří podmínky pro spolupráci škol na mezinárodních projektech.

Požadavky na vzdělávání v cizích jazycích formulované v RVP ZV vycházejí ze Společného

evropského referenčního rámce pro jazyky, který popisuje různé úrovně ovládání cizího jazyka. Vzdělávání v Cizím jazyce směřuje k dosažení úrovně A2, vzdělávání v Dalším cizím jazyce směřuje

k dosažení úrovně A1 (podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky)9.

Úspěšnost jazykového vzdělávání jako celku je závislá nejen na výsledcích vzdělávání v jazyce mateřském a v cizích jazycích, ale závisí i na tom, do jaké míry se jazyková kultura žáků stane

předmětem zájmu i všech ostatních oblastí základního vzdělávání.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím,

že vede žáka k:

chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa, a tedy jako důležitého sjednocujícího činitele národního společenství a jako důležitého

a nezbytného nástroje celoživotního vzdělávání

rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako potenciálního zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství

vnímání a postupnému osvojování jazyka jako bohatého mnohotvárného prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i prožitků a ke sdělování názorů

zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace

samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření

získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama

individuálnímu prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění založených na uměleckém

textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání

9 Společný evropský referenční rámec pro jazyky vymezuje kompetence komunikativní (lingvistické, sociolingvistické,

pragmatické) a všeobecné (předpokládající znalost sociokulturního prostředí a reálií zemí, ve kterých se studovaným jazykem hovoří) jako cílové kompetence jazykové výuky.

Úroveň A2: Rozumí větám a často používaným výrazům vztahujícím se k oblastem, které se ho/jí bezprostředně týkají (např. základní informace o něm/ní a jeho/její rodině, o nakupování, místopisu a zaměstnání). Dokáže komunikovatKomunikuje prostřednictvím jednoduchých a běžných úloh, jež vyžadují jednoduchou a přímou výměnu informací o známých a běžných skutečnostech. UmíPopíše jednoduchým způsobem popsat svou vlastní rodinu, bezprostřední okolí a záležitosti týkající se jeho/jejích nejnaléhavějších potřeb.

Úroveň A1: Rozumí známým každodenním výrazům a zcela základním frázím, jejichž cílem je vyhovět konkrétním potřebám, a umí tyto výrazy a fráze používat. Umí představitPředstavit sebe a ostatní a klástklade jednoduché otázky týkající se informací osobního rázu, např. o místě, kde žije, o lidech, které zná, a věcech, které vlastní, a na podobné

otázky umí odpovídat. Dokáže se jednoduchýmJednoduchým způsobem domluvitse domluví, mluví-li partner pomalu a jasně a je ochoten mu/jí pomoci.


19

5.1.1 ČESKÝ JAZYK A LITERATURA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA

Očekávané výstupy – 1. období

žák

plynule čte s porozuměním texty přiměřeného rozsahu a náročnosti

porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti

respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru

pečlivě vyslovuje, opravuje svou nesprávnou nebo nedbalou výslovnost

v krátkých mluvených projevech správně dýchá a volí vhodné tempo řeči

volí vhodné verbální i nonverbální prostředky řeči v běžných školních i mimoškolních

situacích

na základě vlastních zážitků tvoří krátký mluvený projev

zvládá základní hygienické návyky spojené se psaním

píše správné tvary písmen a číslic, správně spojuje písmena i slabiky; kontroluje vlastní

písemný projev

píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení

seřadí ilustrace podle dějové posloupnosti a vypráví podle nich jednoduchý příběh


žák

čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas

rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace

zaznamenává

posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení

reprodukuje obsah přiměřeně složitého sdělení a zapamatuje si z něj podstatná fakta

vede správně dialog, telefonický rozhovor, zanechá vzkaz na záznamníku

rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě

volí náležitou intonaci, přízvuk, pauzy a tempo podle svého komunikačního záměru

rozlišuje spisovnou a nespisovnou výslovnost a vhodně ji užívá podle komunikační situace

píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační žánry

sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev

s dodržením časové posloupnosti

Učivo

čtení – praktické čtení (technika čtení, čtení pozorné, plynulé, znalost orientačních prvků

v textu); věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova)

naslouchání – praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné

naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní – zaznamenat slyšené, reagovat otázkami)

mluvený projev – základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost),

vyjadřování závislé na komunikační situaci; komunikační žánry: pozdrav, oslovení, omluva,

prosba, vzkaz, zpráva, oznámení, vypravování, dialog na základě obrazového materiálu;

základní komunikační pravidla (oslovení, zahájení a ukončení dialogu, střídání rolí mluvčího a posluchače, zdvořilé vystupování), mimojazykové prostředky řeči (mimika, gesta)

písemný projev – základní hygienické návyky (správné sezení, držení psacího náčiní, hygiena

zraku, zacházení s grafickým materiálem); technika psaní (úhledný, čitelný a přehledný

písemný projev, formální úprava textu); žánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka; zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché

tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování


20

JAZYKOVÁ VÝCHOVA


žák

rozlišuje zvukovou a grafickou podobu slova, člení slova na hlásky, odlišuje dlouhé a krátké

samohlásky

porovnává významy slov, zvláště slova opačného významu a slova významem souřadná,

nadřazená a podřazená, vyhledá v textu slova příbuzná

porovnává a třídí slova podle zobecněného významu – děj, věc, okolnost, vlastnost

rozlišuje slovní druhy v základním tvaru

užívá v mluveném projevu správné gramatické tvary podstatných jmen, přídavných jmen

a sloves

spojuje věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a jinými spojovacími výrazy

rozlišuje v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volí vhodné jazykové

i zvukové prostředky

odůvodňuje a píše správně: i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po obojetných

souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě - mimo morfologický

šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a

místních pojmenování


žák

porovnává významy slov, zvláště slova stejného nebo podobného významu a slova

vícevýznamová

rozlišuje ve slově kořen, část příponovou, předponovou a koncovku

určuje slovní druhy plnovýznamových slov a využívá je v gramaticky správných tvarech ve

svém mluveném projevu

rozlišuje slova spisovná a jejich nespisovné tvary

vyhledává základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označuje základ

věty

odlišuje větu jednoduchou a souvětí, vhodně změní větu jednoduchou v souvětí

užívá vhodných spojovacích výrazů, podle potřeby projevu je obměňuje

píše správně i/y ve slovech po obojetných souhláskách

zvládá základní příklady syntaktického pravopisu

Učivo

zvuková stránka jazyka – sluchové rozlišení hlásek, výslovnost samohlásek, souhlásek

a souhláskových skupin, modulace souvislé řeči (tempo, intonace, přízvuk)

slovní zásoba a tvoření slov – slova a pojmy, význam slov, slova jednoznačná

a mnohoznačná, antonyma, synonyma, homonyma; stavba slova (kořen, část předponová

a příponová, koncovka)

tvarosloví – slovní druhy, tvary slov

skladba – věta jednoduchá a souvětí, základní skladební dvojice

pravopis – lexikální, základy morfologického (koncovky podstatných jmen a přídavných jmen

tvrdých a měkkých) a syntaktického (shoda přísudku s holým podmětem)

LITERÁRNÍ VÝCHOVA


žák

čte a přednáší zpaměti ve vhodném frázování a tempu literární texty přiměřené věku

vyjadřuje své pocity z přečteného textu

rozlišuje vyjadřování v próze a ve verších, odlišuje pohádku od ostatních vyprávění


21

pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností


žák

vyjadřuje své dojmy z četby a zaznamenává je

volně reprodukuje text podle svých schopností, tvoří vlastní literární text na dané téma

rozlišuje různé typy uměleckých a neuměleckých textů

při jednoduchém rozboru literárních textů používá elementární literární pojmy

Učivo

poslech literárních textů

zážitkové čtení a naslouchání

tvořivé činnosti s literárním textem – přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce

přečteného nebo slyšeného textu, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod

základní literární pojmy – literární druhy a žánry: rozpočitadlo, hádanka, říkanka, báseň,

pohádka, bajka, povídka; spisovatel, básník, kniha, čtenář; divadelní představení, herec,

režisér; verš, rým, přirovnání

2. stupeň

KOMUNIKAČNÍ A SLOHOVÁ VÝCHOVA

Očekávané výstupy

žák

odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí

otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji

rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru

rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj

dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou

komunikační situaci

odlišuje spisovný a nespisovný projev a vhodně užívá spisovné jazykové prostředky vzhledem

ke svému komunikačnímu záměru

v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně užívá verbálních, nonverbálních

i paralingválních prostředků řeči

zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu

využívá základy studijního čtení – vyhledá klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu,

vytvoří otázky a stručné poznámky, výpisky nebo výtah z přečteného textu; samostatně

připraví a s oporou o text přednese referát

uspořádá informace v textu s ohledem na jeho účel, vytvoří koherentní text s dodržováním

pravidel mezivětného navazování

využívá poznatků o jazyce a stylu ke gramaticky i věcně správnému písemnému projevu

a k tvořivé práci s textem nebo i k vlastnímu tvořivému psaní na základě svých dispozic

a osobních zájmů

Učivo

čtení – praktické (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v textu), věcné

(studijní, čtení jako zdroj informací, vyhledávací), kritické (analytické, hodnotící), prožitkové

naslouchání – praktické (výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (soustředěné, aktivní),

kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové),

zážitkové

mluvený projev – zásady dorozumívání (komunikační normy, základní mluvené žánry podle komunikační situace), zásady kultivovaného projevu (technika mluveného projevu, prostředky


22

nonverbální a paralingvální); komunikační žánry: připravený i nepřipravený projev na základě

poznámek nebo bez poznámek, referát, diskuse

písemný projev – na základě poznatků o jazyce a stylu, o základních slohových postupech

a žánrech; vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní (komunikační žánry: výpisek, žádost, soukromý a úřední dopis, objednávka, teze, strukturovaný životopis,

pozvánka, charakteristika, subjektivně zabarvený popis, výklad, úvaha)

JAZYKOVÁ VÝCHOVA


žák

spisovně vyslovuje česká a běžně užívaná cizí slova

rozlišuje a příklady v textu dokládá nejdůležitější způsoby obohacování slovní zásoby a zásady

tvoření českých slov, rozpoznává přenesená pojmenování, zvláště ve frazémech

samostatně pracuje s Pravidly českého pravopisu, se Slovníkem spisovné češtiny a s dalšími

slovníky a příručkami

správně třídí slovní druhy, tvoří spisovné tvary slov a vědomě jich používá ve vhodné

komunikační situaci

využívá znalostí o jazykové normě při tvorbě vhodných jazykových projevů podle komunikační

situace

rozlišuje významové vztahy gramatických jednotek ve větě a v souvětí

v písemném projevu zvládá pravopis lexikální, slovotvorný, morfologický i syntaktický ve větě

jednoduché i souvětí

rozlišuje spisovný jazyk, nářečí a obecnou češtinu a zdůvodní jejich užití

Učivo

zvuková stránka jazyka – zásady spisovné výslovnosti, modulace souvislé řeči (přízvuk

slovní a větný), intonace, členění souvislé řeči (pauzy, frázování)

slovní zásoba a tvoření slov – slovní zásoba a její jednotky, slohové rozvrstvení slovní zásoby, význam slova, homonyma, synonyma, obohacování slovní zásoby, způsoby tvoření

slov

tvarosloví – slovní druhy, mluvnické významy a tvary slov

skladba – výpověď a věta, stavba věty, pořádek slov ve větě, rozvíjející větné členy, souvětí,

přímá a nepřímá řeč, stavba textu

pravopis – lexikální, morfologický, syntaktický

obecné poučení o jazyce – čeština (jazyk národní, jazyk mateřský), skupiny jazyků (slovanské

– především slovenština – a jiné, jazyky menšinové), rozvrstvení národního jazyka (spisovné

a nespisovné útvary a prostředky), jazyk a komunikace (jazyková norma a kodifikace, kultura jazyka a řeči, původ a základy vývoje češtiny, jazykové příručky)

LITERÁRNÍ VÝCHOVA


žák

uceleně reprodukuje přečtený text, jednoduše popisuje strukturu a jazyk literárního díla

a vlastními slovy interpretuje smysl díla

rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora

formuluje ústně i písemně dojmy ze své četby, návštěvy divadelního nebo filmového

představení a názory na umělecké dílo

tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů

literární teorie

rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloží argumenty

rozlišuje základní literární druhy a žánry, porovná je i jejich funkci, uvede jejich výrazné


23

představitele

uvádí základní literární směry a jejich významné představitele v české a světové literatuře

porovnává různá ztvárnění téhož námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování

vyhledává informace v různých typech katalogů, v knihovně i v dalších informačních zdrojích

Učivo

tvořivé činnosti s literárním textem – přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, interpretace

literárního textu, dramatizace, vytváření vlastních textů, vlastní výtvarný doprovod k literárním

textům

způsoby interpretace literárních a jiných děl

základy literární teorie a historie – struktura literárního díla (námět a téma díla, literární

hrdina, kompozice literárního příběhu), jazyk literárního díla (obrazná pojmenování; zvukové

prostředky poezie: rým, rytmus; volný verš), literatura umělecká a věcná (populárně-naučná,

literatura faktu, publicistické žánry)

literární druhy a žánry – poezie, próza, drama, žánry lyrické, epické, dramatické

v proměnách času – hlavní vývojová období národní a světové literatury, typické žánry a jejich

představitelé

5.1.2 CIZÍ JAZYK Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

RECEPTIVNÍ, PRODUKTIVNÍ A INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI


ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI

žák

vyslovuje a čte foneticky správně v přiměřeném rozsahu slovní zásoby

rozumí jednoduchým pokynům a větám, adekvátně na ně otázkám učitele, které jsou

sdělovány pomalu a s pečlivou výslovností, a reaguje na ně verbálně i neverbálně rozlišuje grafickou a zopakuje a použije slova a slovní spojení, se kterými se v průběhu

výuky setkal

rozumí obsahu jednoduchého krátkého psaného textu, pokud má k dispozici vizuální

oporu

rozumí obsahu jednoduchého krátkého mluveného textu, který je pronášen pomalu,

zřetelně a s pečlivou výslovností, pokud má k dispozici vizuální oporu

přiřadí mluvenou a psanou podobu téhož slova či slovního spojení

pochopí obsah a smysl jednoduché, pomalé a pečlivě vyslovované konverzace dvou osob

s dostatkem času pro porozumění

používá abecední slovník učebnice

Receptivní řečové dovednostipíše slova a krátké věty na základě textové a vizuální

předlohy


POSLECH S POROZUMĚNÍM

žák

rozumí známýmrozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou sdělovány

pomalu a s pečlivou výslovností rozumí slovům a jednoduchým větám se vztahem, pokud jsou pronášeny pomalu a

zřetelně, a týkají se osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu


24

rozumí jednoduchému poslechovému textu, pokud je pronášen pomalu a zřetelně a má

k dispozici vizuální oporu

MLUVENÍ žák

se zapojí do jednoduchých rozhovorů

sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny,

školy, volného času a dalších osvojovaných témat

odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času

a dalších osvojovaných témat a podobné otázky pokládá

ČTENÍ S POROZUMĚNÍM

žák

vyhledá potřebnou informaci v jednoduchém textu, který se vztahuje k osvojovaným

tématům

rozumí obsahu a smyslu jednoduchých autentických materiálů (časopisy, obrazové

a poslechové materiály) a využívá je při své práci

čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty obsahující známou slovní zásobu

vyhledá v jednoduchém textu potřebnou informaci a vytvoří odpověď na otázku

používá dvojjazyčný slovník

PRODUKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI


rozumí jednoduchým krátkým textům z běžného života, zejména pokud má k dispozici

vizuální oporu

PSANÍ žák

sestaví gramaticky a formálně správně jednoduché písemné sdělení,napíše krátký text a

odpověď na sdělení; s použitím jednoduchých vět a slovních spojení o sobě, rodině,

činnostech a událostech z oblasti svých zájmů a každodenního života

vyplní své základníosobní údaje do formulářů

reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtížného textu a jednoduché konverzace

obměňuje krátké texty se zachováním smyslu textuformuláře

Učivo: pravidla komunikace v běžných každodenních situacích – pozdrav, poděkování,

představování

jednoduchá sdělení – adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost

zvuková a grafická podoba jazyka – fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní

návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov

slovní zásoba – žáci si osvojí slovní zásobu probíraných tematických okruhů a umí ji

používat v komunikačních situacích, práce s překladovým slovníkem

typy textů – báseň, říkanka, píseň, blahopřání, e-mail, formulář, instrukce, jídelní lístek,

komiks, leták, nápis, plakát, pohádka, příběh, pohlednice, popis, rozvrh hodin, SMS zpráva

tematické okruhy – domov, rodina, škola, volný čas a zájmová činnost, povolání, lidské

tělo, jídlo, oblékání, nákupy, bydliště, dopravní prostředky, kalendářní rok (svátky, roční

období, měsíce, dny v týdnu, hodiny), zvířata, příroda a , počasí, tradice a zvyky, svátky,

důležité zeměpisné údaje

slovní zásoba a tvoření slov – synonyma, antonyma, význam slov v kontextu


25

mluvnice – základní gramatické struktury a typy vět, základy lexikálního principu pravopisu slov –

věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu, pořádek slov ve větějsou-li součástí pamětně

osvojeného repertoáru (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení

a porozumění)

2. stupeň

RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI


POSLECH S POROZUMĚNÍM

žák

čte nahlas plynule a foneticky správně texty přiměřeného rozsahu

rozumí obsahu jednoduchých textů v učebnicích a obsahu autentických materiálů s využitím

vizuální opory, v textech vyhledá známé výrazy, fráze a odpovědi na otázky

rozumí rozumí informacím v jednoduchých poslechových textech, jsou-li pronášeny

pomalu a zřetelně

rozumí obsahu jednoduché a zřetelně vyslovované promluvě a konverzaci

odvodí pravděpodobný význam nových slov z kontextu textu

používá dvojjazyčný slovník, vyhledá informaci nebo význam slova ve vhodném výkladovém

slovníku



žák

sestaví jednoduché (ústní i písemné) sdělení týkající se situací souvisejících s životem v rodině,

škole a probíranými tematickými okruhy

písemně, gramaticky správně tvoří a obměňuje jednoduché věty a krátké texty

stručně reprodukuje obsah přiměřeně obtížného textu, promluvy iči konverzace, která se týká

osvojovaných témat

vyžádá jednoduchou informaci

INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI


MLUVENÍ žák

jednoduchým způsobem se domluví v zeptá na základní informace a adekvátně reaguje v

běžných formálních i neformálních situacích

mluví o své rodině, kamarádech, škole, volném čase a dalších osvojovaných tématech

vypráví jednoduchý příběh či událost; popíše osoby, místa a věci ze svého každodenního

života

ČTENÍ S POROZUMĚNÍM žák

vyhledá požadované informace v jednoduchých každodenních situacíchautentických

materiálech

rozumí krátkým a jednoduchým textům, vyhledá v nich požadované informace

PSANÍ žák

vyplní základní údaje o sobě ve formuláři


26

napíše jednoduché texty týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času

a dalších osvojovaných témat

reaguje na jednoduché písemné sdělení


27

Učivo:

jednoduchá sdělení – oslovení, reakce na oslovení, pozdrav, přivítání, rozloučení,

představování, omluva, reakce na omluvu, poděkování a reakce na poděkování, prosba, žádost, přání, blahopřání, žádost o pomoc, službu, informaci, souhlas/nesouhlas, setkání, společenský

program

základní vztahy – existenciální (Kdo?…), prostorové (Kde? Kam?…), časové (Kdy?…),

kvalitativní (Jaký? Který? Jak?…), kvantitativní (Kolik?…)

zvuková a grafická stránka jazyka – rozvíjení dostatečně srozumitelné výslovnosti

a schopnosti rozlišovat sluchem prvky fonologického systému jazyka, slovní a větný

přízvuk, intonace, ovládání pravopisu slov osvojené slovní zásoby

slovní zásoba – rozvíjení dostačující slovní zásoby k ústní i písemné komunikaci

vztahující se k probíraným tematickým okruhům a komunikačním situacím; práce

s překladovým slovníkem

typy textů – dopis, e-mail, formulář, dotazník, jídelní lístek, komiks, kuchařský recept,

nápis, jízdní řád, oznámení, píseň, plakát, pohlednice, popis, pozvánka, příběh, reklama,

televizní program, vzkaz, zpráva

tematické okruhy –- domov, rodina, bydlení, škola, volný čas a zájmová činnost, osobní

dopis, formulář, dotazník, , kultura, sport, péče o zdraví, stravování, město, oblékání,

nákupy, přírodapocity a nálady, stravovací návyky, počasí, člověk a příroda a město,

nákupy a móda, společnost a její problémy, volba povolání, moderní technologie a média,

cestování, sociokulturní prostředíreálie zemí příslušných jazykových oblastí a České

republiky

slovní zásoba a tvoření slov

mluvnice – rozvíjení používání gramatických jevů k realizaci komunikačního záměru

žáka (jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění)

5.1.3 DALŠÍ CIZÍ JAZYK Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň


POSLECH S POROZUMĚNÍM žák

rozumí jednoduchým pokynům a otázkám učitele, které jsou pronášeny pomalu a s

pečlivou výslovností a reaguje na ně

rozumí slovům a jednoduchým větám, které jsou pronášeny pomalu a zřetelně a týkají se

osvojovaných témat, zejména pokud má k dispozici vizuální oporu

rozumí základním informacím v krátkých poslechových textech týkajících

se každodenních témat

MLUVENÍ

žák se zapojí do jednoduchých rozhovorů

sdělí jednoduchým způsobem základní informace týkající se jeho samotného, rodiny,

školy, volného času a dalších osvojovaných témat

odpovídá na jednoduché otázky týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času

a podobné otázky pokládá


28

ČTENÍ S POROZUMĚNÍM

žák

rozumí jednoduchým informačním nápisům a orientačním pokynům

rozumí slovům a jednoduchým větám, které se vztahují k běžným tématům

rozumí krátkému jednoduchému textu zejména, pokud má k dispozici vizuální oporu,

a vyhledá v něm požadovanou informaci

PSANÍ žák

vyplní základní údaje o sobě ve formuláři

napíše jednoduché texty týkající se jeho samotného, rodiny, školy, volného času

a dalších osvojovaných témat

stručně reaguje na jednoduché písemné sdělení

Učivo: zvuková a grafická stránka jazyka – fonetické znaky (pasivně), základní výslovnostní

návyky, vztah mezi zvukovou a grafickou podobou slov

slovní zásoba – žáci si osvojí slovní zásobu probíraných tematických okruhů a umí ji

používat v komunikačních situacích, práce s překladovým slovníkem

typy textů – báseň, píseň, blahopřání, e-mail, formulář, instrukce, jídelní lístek, komiks,

leták, nápis, plakát, příběh, pohlednice, popis, rozvrh hodin, SMS zpráva

tematické okruhy - domov, rodina, škola, volný čas, povolání, lidské tělo, zdraví, jídlo,

oblékání, nákupy, obec, dopravní prostředky, kalendářní rok (svátky, roční období, měsíce,

dny v týdnu, hodiny), zvířata, příroda, počasí, reálie zemí příslušných jazykových oblastí

mluvnice – základní gramatické struktury a typy vět, lexikální princip pravopisu slov

(jsou tolerovány elementární chyby, které nenarušují smysl sdělení a porozumění)

Další cizí jazyk je zařazen v kapitole 5.10 Doplňující vzdělávací obory.


29

5.2 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE


Vzdělávací oblast Matematika a její aplikace je v základním vzdělávání založena především

na aktivních činnostech, které jsou typické pro práci s matematickými objekty a pro užití matematiky

v reálných situacích. Poskytuje vědomosti a dovednosti potřebné v praktickém životě a umožňuje tak

získávat matematickou gramotnost. Pro tuto svoji nezastupitelnou roli prolíná celým základním vzděláváním a vytváří předpoklady pro další úspěšné studium.

Vzdělávání klade důraz na důkladné porozumění základním myšlenkovým postupům a pojmům

matematiky a jejich vzájemným vztahům. Žáci si postupně osvojují některé pojmy, algoritmy, terminologii, symboliku a způsoby jejich užití.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace je rozdělen na čtyři

tematické okruhy. V tematickém okruhu Čísla a početní operace na prvním stupni, na který navazuje

a dále ho prohlubuje na druhém stupni tematický okruh Číslo a proměnná, si žáci osvojují aritmetické operace v jejich třech složkách: dovednost provádět operaci, algoritmické porozumění (proč je operace

prováděna předloženým postupem) a významové porozumění (umět operaci propojit s reálnou situací).

Učí se získávat číselné údaje měřením, odhadováním, výpočtem a zaokrouhlováním. Seznamují se s pojmem proměnná a s její rolí při matematizaci reálných situací.

V dalším tematickém okruhu Závislosti, vztahy a práce s daty žáci rozpoznávají určité typy

změn a závislostí, které jsou projevem běžných jevů reálného světa, a seznamují se s jejich reprezentacemi. Uvědomují si změny a závislosti známých jevů, docházejí k pochopení, že změnou

může být růst i pokles a že změna může mít také nulovou hodnotu. Tyto změny a závislosti žáci

analyzují z tabulek, diagramů a grafů, v jednoduchých případech je konstruují a vyjadřují

matematickým předpisem nebo je podle možností modelují s využitím vhodného počítačového software nebo grafických kalkulátorů. Zkoumání těchto závislostí směřuje k pochopení pojmu funkce.

V tematickém okruhu Geometrie v rovině a v prostoru žáci určují a znázorňují geometrické

útvary a geometricky modelují reálné situace, hledají podobnosti a odlišnosti útvarů, které se vyskytují všude kolem nás, uvědomují si vzájemné polohy objektů v rovině (resp. v prostoru), učí se

porovnávat, odhadovat, měřit délku, velikost úhlu, obvod a obsah (resp. povrch a objem),

zdokonalovat svůj grafický projev. Zkoumání tvaru a prostoru vede žáky k řešení polohových a metrických úloh a problémů, které vycházejí z běžných životních situací.

Důležitou součástí matematického vzdělávání jsou Nestandardní aplikační úlohy a problémy,

jejichž řešení může být do značné míry nezávislé na znalostech a dovednostech školské matematiky,

ale při němž je nutné uplatnit logické myšlení. Tyto úlohy by měly prolínat všemi tematickými okruhy v průběhu celého základního vzdělávání. Žáci se učí řešit problémové situace a úlohy z běžného

života, pochopit a analyzovat problém, utřídit údaje a podmínky, provádět situační náčrty, řešit

optimalizační úlohy. Řešení logických úloh, jejichž obtížnost je závislá na míře rozumové vyspělosti žáků, posiluje vědomí žáka ve vlastní schopnosti logického uvažování a může podchytit i ty žáky,

kteří jsou v matematice méně úspěšní.

Žáci se učí využívat prostředky výpočetní techniky (především kalkulátory, vhodný počítačový

software, určité typy výukových programů) a používat některé další pomůcky, což umožňuje přístup k matematice i žákům, kteří mají nedostatky v numerickém počítání a v rýsovacích technikách.

Zdokonalují se rovněž v samostatné a kritické práci se zdroji informací.



že vede žáka k:

využívání matematických poznatků a dovedností v praktických činnostech – odhady, měření

a porovnávání velikostí a vzdáleností, orientace


30

rozvíjení paměti žáků prostřednictvím numerických výpočtů a osvojováním si nezbytných matematických vzorců a algoritmů

rozvíjení kombinatorického a logického myšlení, ke kritickému usuzování a srozumitelné a věcné argumentaci prostřednictvím řešení matematických problémů

rozvíjení abstraktního a exaktního myšlení osvojováním si a využíváním základních matematických pojmů a vztahů, k poznávání jejich charakteristických vlastností a na základě

těchto vlastností k určování a zařazování pojmů

vytváření zásoby matematických nástrojů (početních operací, algoritmů, metod řešení úloh)

a k efektivnímu využívání osvojeného matematického aparátu

vnímání složitosti reálného světa a jeho porozumění; k rozvíjení zkušenosti s matematickým modelováním (matematizací reálných situací), k vyhodnocování matematického modelu

a hranic jeho použití; k poznání, že realita je složitější než její matematický model, že daný

model může být vhodný pro různorodé situace a jedna situace může být vyjádřena různými

modely

provádění rozboru problému a plánu řešení, odhadování výsledků, volbě správného postupu k vyřešení problému a vyhodnocování správnosti výsledku vzhledem k podmínkám úlohy

nebo problému

přesnému a stručnému vyjadřování užíváním matematického jazyka včetně symboliky, prováděním rozborů a zápisů při řešení úloh a ke zdokonalování grafického projevu

rozvíjení spolupráce při řešení problémových a aplikovaných úloh vyjadřujících situace z běžného života a následně k využití získaného řešení v praxi; k poznávání možností

matematiky a skutečnosti, že k výsledku lze dospět různými způsoby

rozvíjení důvěry ve vlastní schopnosti a možnosti při řešení úloh, k soustavné sebekontrole při

každém kroku postupu řešení, k rozvíjení systematičnosti, vytrvalosti a přesnosti, k vytváření dovednosti vyslovovat hypotézy na základě zkušenosti nebo pokusu a k jejich ověřování nebo

vyvracení pomocí protipříkladů

5.2.1 MATEMATIKA A JEJÍ APLIKACE Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

ČÍSLO A POČETNÍ OPERACE


žák

používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá předměty v daném souboru,

vytváří soubory s daným počtem prvků

čte, zapisuje a porovnává přirozená čísla do 1 000, užívá a zapisuje vztah rovnosti

a nerovnosti

užívá lineární uspořádání; zobrazí číslo na číselné ose

provádí zpaměti jednoduché početní operace s přirozenými čísly

řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje a modeluje osvojené početní operace


žák

využívá při pamětném i písemném počítání komutativnost a asociativnost sčítání a násobení

provádí písemné početní operace v oboru přirozených čísel

zaokrouhluje přirozená čísla, provádí odhady a kontroluje výsledky početních operací v oboru

přirozených čísel

řeší a tvoří úlohy, ve kterých aplikuje osvojené početní operace v celém oboru přirozených

čísel


31

modeluje a určí část celku, používá zápis ve formě zlomku

porovná, sčítá a odčítá zlomky se stejným základem v oboru kladných čísel

přečte zápis desetinného čísla a vyznačí na číselné ose desetinné číslo dané hodnoty

porozumí významu znaku „-„ pro zápis celého záporného čísla a toto číslo vyznačí na číselné

ose

Učivo

obor přirozených čísel

přirozená čísla, celá čísla, desetinná čísla, zlomky

zápis čísla v desítkové soustavě, a jeho znázornění (číselná osa, teploměr, model)

násobilka

vlastnosti početních operací s přirozenými čísly

písemné algoritmy početních operací

ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY


žák

orientuje se v čase, provádí jednoduché převody jednotek času

popisuje jednoduché závislosti z praktického života

doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel


žák

vyhledává, sbírá a třídí data

čte a sestavuje jednoduché tabulky a diagramy

Učivo

závislosti a jejich vlastnosti

diagramy, grafy, tabulky, jízdní řády

GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU


žák

rozezná, pojmenuje, vymodeluje a popíše základní rovinné útvary a jednoduchá tělesa;

nachází v realitě jejich reprezentaci

porovnává velikost útvarů, měří a odhaduje délku úsečky

rozezná a modeluje jednoduché souměrné útvary v rovině


žák

narýsuje a znázorní základní rovinné útvary (čtverec, obdélník, trojúhelník a kružnici); užívá

jednoduché konstrukce

sčítá a odčítá graficky úsečky; určí délku lomené čáry, obvod mnohoúhelníku sečtením délek

jeho stran

sestrojí rovnoběžky a kolmice

určí obsah obrazce pomocí čtvercové sítě a užívá základní jednotky obsahu

rozpozná a znázorní ve čtvercové síti jednoduché osově souměrné útvary a určí osu

souměrnosti útvaru překládáním papíru

Učivo

základní útvary v rovině – lomená čára, přímka, polopřímka, úsečka, čtverec, kružnice, obdélník, trojúhelník, kruh, čtyřúhelník, mnohoúhelník


32

základní útvary v prostoru – kvádr, krychle, jehlan, koule, kužel, válec

délka úsečky; jednotky délky a jejich převody

obvod a obsah obrazce

vzájemná poloha dvou přímek v rovině

osově souměrné útvary

NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY


žák

řeší jednoduché praktické slovní úlohy a problémy, jejichž řešení je do značné míry nezávislé

na obvyklých postupech a algoritmech školské matematiky

Učivo

slovní úlohy

číselné a obrázkové řady

magické čtverce

prostorová představivost

2. stupeň

ČÍSLO A PROMĚNNÁ


žák

provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; užívá ve výpočtech druhou

mocninu a odmocninu

zaokrouhluje a provádí odhady s danou přesností, účelně využívá kalkulátor

modeluje a řeší situace s využitím dělitelnosti v oboru přirozených čísel

užívá různé způsoby kvantitativního vyjádření vztahu celek – část (přirozeným číslem,

poměrem, zlomkem, desetinným číslem, procentem)

řeší modelováním a výpočtem situace vyjádřené poměrem; pracuje s měřítky map a plánů

řeší aplikační úlohy na procenta (i pro případ, že procentová část je větší než celek)

matematizuje jednoduché reálné situace s využitím proměnných; určí hodnotu výrazu, sčítá

a násobí mnohočleny, provádí rozklad mnohočlenu na součin pomocí vzorců a vytýkáním

formuluje a řeší reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav

analyzuje a řeší jednoduché problémy, modeluje konkrétní situace, v nichž využívá

matematický aparát v oboru celých a racionálních čísel

Učivo

dělitelnost přirozených čísel – prvočíslo, číslo složené, násobek, dělitel, nejmenší společný

násobek, největší společný dělitel, kritéria dělitelnosti

celá čísla – čísla navzájem opačná, číselná osa

desetinná čísla, zlomky – rozvinutý zápis čísla v desítkové soustavě; převrácené číslo,

smíšené číslo, složený zlomek

poměr – měřítko, úměra, trojčlenka

procenta – procento, promile; základ, procentová část, počet procent; jednoduché úrokování

mocniny a odmocniny – druhá mocnina a odmocnina

výrazy – číselný výraz a jeho hodnota; proměnná, výrazy s proměnnými, mnohočleny

rovnice – lineární rovnice, soustava dvou lineárních rovnic se dvěma neznámými

ZÁVISLOSTI, VZTAHY A PRÁCE S DATY



33

žák

vyhledává, vyhodnocuje a zpracovává data

porovnává soubory dat

určuje vztah přímé anebo nepřímé úměrnosti

vyjádří funkční vztah tabulkou, rovnicí, grafem

matematizuje jednoduché reálné situace s využitím funkčních vztahů

Učivo

závislosti a data – příklady závislostí z praktického života a jejich vlastnosti, nákresy,

schémata, diagramy, grafy, tabulky; četnost znaku, aritmetický průměr

funkce – pravoúhlá soustava souřadnic, přímá úměrnost, nepřímá úměrnost, lineární funkce

GEOMETRIE V ROVINĚ A V PROSTORU


žák

zdůvodňuje a využívá polohové a metrické vlastnosti základních rovinných útvarů při řešení

úloh a jednoduchých praktických problémů; využívá potřebnou matematickou symboliku

charakterizuje a třídí základní rovinné útvary

určuje velikost úhlu měřením a výpočtem

odhaduje a vypočítá obsah a obvod základních rovinných útvarů

využívá pojem množina všech bodů dané vlastnosti k charakteristice útvaru a k řešení

polohových a nepolohových konstrukčních úloh

načrtne a sestrojí rovinné útvary

užívá k argumentaci a při výpočtech věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků

načrtne a sestrojí obraz rovinného útvaru ve středové a osové souměrnosti, určí osově

a středově souměrný útvar

určuje a charakterizuje základní prostorové útvary (tělesa), analyzuje jejich vlastnosti

odhaduje a vypočítá objem a povrch těles

načrtne a sestrojí sítě základních těles

načrtne a sestrojí obraz jednoduchých těles v rovině

analyzuje a řeší aplikační geometrické úlohy s využitím osvojeného matematického aparátu

Učivo

rovinné útvary – přímka, polopřímka, úsečka, kružnice, kruh, úhel, trojúhelník, čtyřúhelník

(lichoběžník, rovnoběžník), pravidelné mnohoúhelníky, vzájemná poloha přímek v rovině

(typy úhlů), shodnost a podobnost (věty o shodnosti a podobnosti trojúhelníků)

metrické vlastnosti v rovině – druhy úhlů, vzdálenost bodu od přímky, trojúhelníková

nerovnost, Pythagorova věta

prostorové útvary – kvádr, krychle, rotační válec, jehlan, rotační kužel, koule, kolmý hranol

konstrukční úlohy – množiny všech bodů dané vlastnosti (osa úsečky, osa úhlu, Thaletova

kružnice), osová souměrnost, středová souměrnost

NESTANDARDNÍ APLIKAČNÍ ÚLOHY A PROBLÉMY


žák

užívá logickou úvahu a kombinační úsudek při řešení úloh a problémů a nalézá různá řešení

předkládaných nebo zkoumaných situací

řeší úlohy na prostorovou představivost, aplikuje a kombinuje poznatky a dovednosti

z různých tematických a vzdělávacích oblastí


34

Učivo

číselné a logické řady

číselné a obrázkové analogie

logické a netradiční geometrické úlohy


35

5.3 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE


Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie umožňuje všem žákům dosáhnout

základní úrovně informační gramotnosti - získat elementární dovednosti v ovládání výpočetní techniky

a moderních informačních technologií, orientovat se ve světě informací, tvořivě pracovat

s informacemi a využívat je při dalším vzdělávání i v praktickém životě. Vzhledem k narůstající potřebě osvojení si základních dovedností práce s výpočetní technikou byla vzdělávací oblast

Informační a komunikační technologie zařazena jako povinná součást základního vzdělávání na

1. a 2. stupni. Získané dovednosti jsou v informační společnosti nezbytným předpokladem uplatnění na trhu práce i podmínkou k efektivnímu rozvíjení profesní i zájmové činnosti.

Zvládnutí výpočetní techniky, zejména rychlého vyhledávání a zpracování potřebných

informací pomocí internetu a jiných digitálních médií, umožňuje realizovat metodu „učení kdekoliv

a kdykoliv“, vede k žádoucímu odlehčení paměti při současné možnosti využít mnohonásobně většího počtu dat a informací než dosud, urychluje aktualizaci poznatků a vhodně doplňuje standardní učební

texty a pomůcky.

Dovednosti získané ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie umožňují žákům aplikovat výpočetní techniku s bohatou škálou vzdělávacího software a informačních zdrojů ve

všech vzdělávacích oblastech celého základního vzdělávání. Tato aplikační rovina přesahuje rámec

vzdělávacího obsahu vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie, a stává se součástí všech vzdělávacích oblastí základního vzdělávání.


Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:

poznání úlohy informací a informačních činností a k využívání moderních informačních a komunikačních technologií

porozumění toku informací, počínaje jejich vznikem, uložením na médium, přenosem, zpracováním, vyhledáváním a praktickým využitím

schopnosti formulovat svůj požadavek a využívat při interakci s počítačem algoritmické myšlení

porovnávání informací a poznatků z většího množství alternativních informačních zdrojů, a tím k dosahování větší věrohodnosti vyhledaných informací

využívání výpočetní techniky, aplikačního i výukového software ke zvýšení efektivnosti své učební činnosti a racionálnější organizaci práce

tvořivému využívání softwarových a hardwarových prostředků při prezentaci výsledků své práce

pochopení funkce výpočetní techniky jako prostředku simulace a modelování přírodních

i sociálních jevů a procesů

respektování práv k duševnímu vlastnictví při využívání SW

zaujetí odpovědného, etického přístupu k nevhodným obsahům vyskytujících se na internetu či jiných médiích

šetrné práci s výpočetní technikou


36

5.3.1 INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

Učivo

zásady bezpečnosti práce a prevence zdravotních rizik spojených s dlouhodobým využíváním výpočetní techniky

Učivo

společenský tok informací (vznik, přenos, transformace, zpracování, distribuce informací)

základní způsoby komunikace (e-mail, chat, telefonování)

metody a nástroje vyhledávání informací

formulace požadavku při vyhledávání na internetu, vyhledávací atributy

Učivo

základní funkce textového a grafického editoru

ZÁKLADY PRÁCE S POČÍTAČEM

Očekávané výstupy – 1. a 2. období

žák

využívá základní standardní funkce počítače a jeho nejběžnější periferie

respektuje pravidla bezpečné práce s hardware i software a postupuje poučeně v případě

jejich závady

chrání data před poškozením, ztrátou a zneužitím

základní pojmy informační činnosti – informace, informační zdroje, informační instituce

struktura, funkce a popis počítače a přídavných zařízení

operační systémy a jejich základní funkce

seznámení s formáty souborů (doc, gif)

multimediální využití počítače

jednoduchá údržba počítače, postupy při běžných problémech s hardware a software

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE


žák

při vyhledávání informací na internetu používá jednoduché a vhodné cesty

vyhledává informace na portálech, v knihovnách a databázích

komunikuje pomocí internetu či jiných běžných komunikačních zařízení

ZPRACOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ


žák

pracuje s textem a obrázkem v textovém a grafickém editoru


37

2. stupeň

VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A KOMUNIKACE


žák

ověřuje věrohodnost informací a informačních zdrojů, posuzuje jejich závažnost a vzájemnou

návaznost

Učivo

vývojové trendy informačních technologií

hodnota a relevance informací a informačních zdrojů, metody a nástroje jejich ověřování

internet

ZPRACOVÁNÍ A VYUŽITÍ INFORMACÍ


žák

ovládá práci s textovými a grafickými editory i tabulkovými editory a využívá vhodných

aplikací

uplatňuje základní estetická a typografická pravidla pro práci s textem a obrazem

pracuje s informacemi v souladu se zákony o duševním vlastnictví

používá informace z různých informačních zdrojů a vyhodnocuje jednoduché vztahy mezi

údaji

zpracuje a prezentuje na uživatelské úrovni informace v textové, grafické a multimediální

formě

Učivo

počítačová grafika, rastrové a vektorové programy

tabulkový editor, vytváření tabulek, porovnávání dat, jednoduché vzorce

prezentace informací (webové stránky, prezentační programy, multimédia)

ochrana práv k duševnímu vlastnictví, copyright, informační etika


38

5.4 ČLOVĚK A JEHO SVĚT


Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je

koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací

obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví, bezpečí

a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Svým široce pojatým syntetickým (integrovaným) obsahem spoluutváří povinné základní

vzdělávání na 1. stupni.

Vzdělávání v oblasti Člověk a jeho svět rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti žáků získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Žáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci

jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti a utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa.

Poznávají sebe i své nejbližší okolí a postupně se seznamují s místně i časově vzdálenějšími osobami

i jevy a se složitějšími ději. Učí se vnímat lidi a, vztahy mezi nimi, všímat si podstatných věcných stránek i krásy lidských výtvorů a přírodních jevů, soustředěně je pozorovat a, přemýšlet o nich.,

případně je chránit. Na základě poznání sebe a, svých potřeb a porozumění světu kolem sebe se žáci

učí vnímat základní vztahy ve společnosti, porozumět soudobému způsobu života, jeho přednostem i problémům, (včetně situací ohrožení), učí se vnímat současnost jako výsledek minulosti a východisko

do budoucnosti. Při osvojování poznatků a dovedností ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět se žáci

učí vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných.

Podmínkou úspěšného vzdělávání v dané oblasti je vlastní prožitek žáků vycházející z konkrétních

nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, způsobů jednání a rozhodování.

K tomu významně přispívá i osobní příklad učitelů. Propojení této vzdělávací oblasti s reálným

životem a s praktickou zkušeností žáků se stává velkou pomocí i ve zvládání nových životních situací i nové role školáka, pomáhá jim při nalézání jejich postavení mezi vrstevníky a při upevňování

pracovních i režimových návyků.

Vzdělávací oblast tak připravuje základy pro specializovanější výuku ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost, Člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů.

Propojováním tematických okruhů je možné vytvářet v ŠVP různé varianty vyučovacích předmětů a jejich vzdělávacího obsahu

10.

V tematickém okruhu Místo, kde žijeme se žáci učí na základě poznávání nejbližšího okolí,

vztahů a souvislostí v něm chápat organizaci života v rodině, ve škole, v obci, ve společnosti. Učí se

do tohoto každodenního života vstupovat s vlastní aktivitou a představami, hledat nové i zajímavé věci a bezpečně se v tomto světě pohybovat. Důraz je kladen na dopravní výchovu, praktické poznávání

místních a regionálních skutečností a na utváření přímých zkušeností žáků. (např. v dopravní

výchově). Různé činnosti a úkoly by měly přirozeným způsobem probudit v žácích kladný vztah k místu jejich bydliště, postupně rozvíjet jejich národní cítění a vztah k naší zemi.

V tematickém okruhu Lidé kolem nás si žáci postupně osvojují a upevňují základy vhodného

chování a jednání mezi lidmi, uvědomují si význam a podstatu tolerance, pomoci a solidarity mezi

lidmi, vzájemné úcty, snášenlivosti a rovného postavení mužů a žen. Poznávají, jak se lidé sdružují, baví, jakou vytvářejí kulturu. Seznamují se se základními právy a povinnostmi, se světem financí, ale i

s problémy, které provázejí soužití lidí, celou společnost nebo i svět (globální problémy). Celý

tematický okruh tak směřuje k prvotním poznatkům a dovednostem budoucího občana demokratického státu.

10 Je možné tradičně vytvářet jeden předmět v 1. -– 3. ročníku (tj. přiřazovat očekávaným výstupům pro 1. období vhodné

učivo vybrané z jednotlivých tematických okruhů) a dva předměty ve 4. a 5. ročníku (tj. tematické okruhy 1, 2 a 3 využít jako základ pro Vlastivědu a okruhy 4 a 5 pro Přírodovědu), je však možné vytvářet jen jeden předmět i ve 4. a 5. ročníku nebo jeden souvislý předmět od 1. do 5. ročníku. Není nutno se vždy striktně držet tematických okruhů, podle potřeby je lze různě strukturovat, propojovat učivo a přiřazovat ho k očekávaným výstupům


39

V tematickém okruhu Lidé a čas se žáci učí orientovat v dějích a v čase. Poznávají, jak a proč se

čas měří, jak události postupují v čase a utvářejí historii věcí a dějů. Učí se poznávat, jak se život

a věci vyvíjejí a jakým změnám podléhají v čase. V tematickém okruhu se vychází od nejznámějších

událostí v rodině, obci a regionu a postupuje se k nejdůležitějším okamžikům v historii naší země. Podstatou tematického okruhu je vyvolat u žáků zájem o minulost, o kulturní bohatství regionu i celé

země. Proto je důležité, aby žáci mohli samostatně vyhledávat, získávat a zkoumat informace

z dostupných zdrojů, především pak od členů své rodiny i od lidí v nejbližším okolí, aby mohli společně navštěvovat památky, sbírky regionálních i specializovaných muzeí, veřejnou knihovnu atd.

V tematickém okruhu Rozmanitost přírody žáci poznávají Zemi jako planetu sluneční soustavy,

kde vznikl a rozvíjí se život. Poznávají velkou rozmanitost i proměnlivost živé i neživé přírody naší vlasti. Jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili, že Země a život na ní tvoří jeden nedílný celek, ve

kterém jsou všechny hlavní děje ve vzájemném souladu a rovnováze, kterou může člověk snadno

narušit a velmi obtížně obnovovat. Na základě praktického poznávání okolní krajiny a dalších

informací se žáci učí hledat důkazy o proměnách přírody, učí se využívat a hodnotit svá pozorování a záznamy, sledovat vliv lidské činnosti na přírodu, hledat možnosti, jak ve svém věku přispět

k ochraně přírody, zlepšení životního prostředí a k trvale udržitelnému rozvoji.

V tematickém okruhu Člověk a jeho zdraví žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické, funkce a potřeby. Poznávají zdraví

jako stav bio-psycho-sociální rovnováhy života. Žáci se seznamují s tím, jak se člověk vyvíjí a mění

od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní

prevenci ia poskytování první pomoci a o bezpečném. Osvojují si bezpečné chování a vzájemnou

pomoc v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i

celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je nejcennější hodnota

v životě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají tím, že pozorují názorné pomůcky,

sledují konkrétní situace, hrají určené role a řeší modelové situace.důležitá hodnota v životě člověka.

Potřebné vědomosti a dovednosti ve vzdělávacím oboru Člověk a jeho svět získávají žáci

především tím, že pozorují názorné pomůcky, přírodu a činnosti lidí, hrají určené role, řeší modelové

situace atd.



že vede žáka k:

utváření pracovních návyků v jednoduché samostatné i týmové činnosti

orientaci v problematice peněz a cen a k odpovědnému spravování osobního rozpočtu

orientaci ve světě informací a k časovému a místním propojování historických, zeměpisných a kulturních informací

rozšiřování slovní zásoby v osvojovaných tématech, k pojmenovávání pozorovaných skutečností a k jejich zachycení ve vlastních projevech, názorech a výtvorech

poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, ke kulturnímu a tolerantnímu chování a jednání na základě respektu a společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, k plnění povinností a společných úkolů

samostatnému a sebevědomému vystupování a jednání, k efektivní, a bezproblémové komunikaci a k bezkonfliktní komunikaci i v méně běžných situacích, k a na elektronických

médiích, k poznávání a ovlivňování své jedinečnosti (možností a limitů)

utváření ohleduplného vztahu k přírodě i kulturním výtvorům a k hledání možností aktivního uplatnění při jejich ochraně

přirozenému vyjadřování pozitivních citů ve vztahu k sobě i okolnímu prostředí

objevování a poznávání všeho, co jej zajímá, co se mu líbí a v čem by v budoucnu mohl uspět


40

poznávání podstaty zdraví i příčin nemocí, kjeho ohrožení, vzniku nemocí a úrazů a jejich předcházení

poznávání a upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých, včetně

mimořádných událostí.


41

5.4.1 ČLOVĚK A JEHO SVĚT Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

MÍSTO, KDE ŽIJEME


žák

vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší

možná nebezpečí v nejbližším okolí

začlení svou obec (město) do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše

změny v nejbližším okolí, obci (městě)

rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické

hodnoty a rozmanitost


žák

určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu

určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad

bezpečného pohybu a pobytu v přírodě

rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map; vyhledává jednoduché údaje o přírodních

podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí

vyhledá typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým

způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního

a vlastnického

zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest a porovná způsob

života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích

rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich

význam

Učivo

domov – prostředí domova, orientace v místě bydliště

škola – prostředí školy, činnosti ve škole, okolí školy, bezpečná cesta do školy; riziková místa

a situace

obec (město), místní krajina – její části, poloha v krajině, minulost a současnost obce (města), význačné budovy, dopravní síť

okolní krajina (místní oblast, region) – zemský povrch a jeho tvary, vodstvo na pevnině,

rozšíření půd, rostlinstva a živočichů, vliv krajiny na život lidí, působení lidí na krajinu

a životní prostředí, orientační body a linie, světové strany

regiony ČR – Praha a vybrané oblasti ČR, surovinové zdroje, výroba, služby a obchod

naše vlast – domov, krajina, národ, základy státního zřízení a politického systému ČR, státní

správa a samospráva, státní symboly, armáda ČR

Evropa a svět – kontinenty, evropské státy, EU, cestování

mapy obecně zeměpisné a tematické – obsah, grafika, vysvětlivky

LIDÉ KOLEM NÁS


žák

rozlišuje blízké příbuzenské vztahy v rodině, role rodinných příslušníků a vztahy mezi nimi,

projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků i jiných lidí, jejich přednostem

i nedostatkům

odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností


42

projevuje toleranci k přirozeným odlišnostem spolužáků, jejich přednostem

i nedostatkůmOčekávané výstupy – 2. období

žák

vyjádří na základě vlastních zkušeností základní vztahy mezi lidmi, vyvodí a dodržuje pravidla

pro soužití ve škole, mezi chlapci a dívkami, v rodině, v obci (městě)

rozlišuje základní rozdíly mezi jednotlivci lidmi, obhájí při konkrétních činnostech a

odůvodní své názory, popřípadě připustí svůj omyl a dohodne se na společném postupu a

řešení se spolužáky

rozpozná ve svém okolí jednání a chování, která se už tolerovat nemohou a která porušují

základní lidská práva nebo demokratické principy

orientuje se v základních formách vlastnictví; používá peníze v běžných situacích, odhadne

a zkontroluje cenu nákupu a vrácené peníze, na příkladu ukáže nemožnost realizace všech

chtěných výdajů, vysvětlí, proč spořit, kdy si půjčovat a jak vracet dluhy

poukáže v nejbližším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy

a navrhne možnosti zlepšení životního prostředí obce (města)

Učivo

rodina – postavení jedince v rodině, role členů rodiny, příbuzenské a mezigenerační vztahy,

život a funkce rodiny, práce fyzická a duševní, zaměstnání

soužití lidí – mezilidské vztahy, komunikace, principy demokracie; obchod, firmy, zájmové

spolky, politické strany, církve, pomoc nemocným, sociálně slabým, společný „evropský dům“

chování lidí – vlastnosti lidí, pravidla slušného chování, principy demokracie – ohleduplnost, etické zásady, zvládání vlastní emocionality; rizikové situace; rizikové chování, předcházení

konfliktům

právo a spravedlnost – základní lidská práva a práva dítěte, práva a povinnosti žáků školy,

protiprávní jednání a korupce, právní ochrana občanů a majetku včetně nároku na reklamaci, soukromého vlastnictví, duševních hodnot

vlastnictví – soukromé, veřejné, osobní, společné; hmotný a nehmotný majetek;

penízerozpočet, příjmy a výdaje domácnosti; hotovostní a bezhotovostní forma peněz,

způsoby placení; banka jako správce peněz, úspory, půjčky

kultura – podoby a projevy kultury, kulturní instituce, masová kultura a subkultura

základní globální problémy – významné sociální problémy, problémy konzumní společnosti,

nesnášenlivost mezi lidmi, globální problémy přírodního prostředí

LIDÉ A ČAS


žák

využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti,

přítomnosti a budoucnosti

pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu,

interpretuje některé pověsti nebo báje spjaté s místem, v němž žije

uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině a činnostech člověka, o lidské společnosti,

soužití, zvycích a o práci lidí; na příkladech porovnává minulost a současnost


žák

pracuje s časovými údaji a využívá zjištěných údajů k pochopení vztahů mezi ději a mezi jevy

využívá archivů, knihoven, sbírek muzeí a galerií jako informačních zdrojů pro pochopení

minulosti; zdůvodní základní význam chráněných částí přírody, nemovitých i movitých

kulturních památek

rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší


43

vlasti s využitím regionálních specifik

srovnává a hodnotí na vybraných ukázkách způsob života a práce předků na našem území

v minulosti a současnosti s využitím regionálních specifik

objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů

Učivo

orientace v čase a časový řád – určování času, čas jako fyzikální veličina, dějiny jako časový

sled událostí, kalendáře, letopočet, generace, režim dne, roční období

současnost a minulost v našem životě – proměny způsobu života, bydlení, předměty denní

potřeby, průběh lidského života, státní svátky a významné dny

regionální památky – péče o památky, lidé a obory zkoumající minulost

báje, mýty, pověsti – minulost kraje a předků, domov, vlast, rodný kraj

ROZMANITOST PŘÍRODY


žák

pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích

roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu

organismů ve známé lokalitě

provádí jednoduché pokusy u skupiny známých látek, určuje jejich společné a rozdílné

vlastnosti a změří základní veličiny pomocí jednoduchých nástrojů a přístrojů


žák

objevuje a zjišťuje propojenost prvků živé a neživé přírody, princip rovnováhy přírody

a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka

vysvětlí na základě elementárních poznatků o Zemi jako součásti vesmíru souvislost

s rozdělením času a střídáním ročních období

zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionů, zdůvodní podstatné

vzájemné vztahy mezi organismy a nachází shody a rozdíly v přizpůsobení organismů

prostředí

porovnává na základě pozorování základní projevy života na konkrétních organismech,

prakticky třídí organismy do známých skupin, využívá k tomu i jednoduché klíče a atlasy

zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou

prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat

stručně charakterizuje specifické přírodní jevy a z nich vyplývající rizika vzniku

mimořádných událostí; v modelové situaci prokáže schopnost se účinně chránit

založí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu

Učivo

látky a jejich vlastnosti – třídění látek, změny látek a skupenství, vlastnosti, porovnávání

látek a měření veličin s praktickým užíváním základních jednotek

voda a vzduch – výskyt, vlastnosti a formy vody, oběh vody v přírodě, vlastnosti, složení,

proudění vzduchu, význam pro život

nerosty a horniny, půda – některé hospodářsky významné horniny a nerosty, zvětrávání, vznik půdy a její význam

Vesmír a Země – sluneční soustava, den a noc, roční období

rostliny, houby, živočichové – znaky života, životní potřeby a projevy, průběh a způsob

života, výživa, stavba těla u některých nejznámějších druhů, význam v přírodě a pro člověka

životní podmínky – rozmanitost podmínek života na Zemi; význam ovzduší, vodstva, půd, rostlinstva a živočišstva na Zemi; podnebí a počasí

rovnováha v přírodě – význam, vzájemné vztahy mezi organismy, základní společenstva


44

ohleduplné chování k přírodě a ochrana přírody – odpovědnost lidí, ochrana a tvorba

životního prostředí, ochrana rostlin a živočichů, likvidace odpadů, živelné pohromy

a ekologické katastrofy

rizika v přírodě – rizika spojená s ročními obdobími a sezónními činnostmi; mimořádné události způsobené přírodními vlivy a ochrana před nimi

ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ


žák

uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím

elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke

zdraví

dodržuje zásadyrozezná nebezpečí různého charakteru, využívá bezpečná místa pro hru a

trávení volného času; uplatňuje základní pravidla bezpečného chování účastníka silničního

provozu, jedná tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných

chová se obezřetně při setkání s neznámými jedinci, odmítne komunikaci, která je mu

nepříjemná; v případě potřeby požádá o pomoc pro sebe i pro jiné dítě; ovládá způsoby

komunikace s operátory tísňových linek

uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu

reaguje adekvátně na pokyny dospělých při mimořádných událostech


žák

využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových

soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života

rozlišuje jednotlivé etapy lidského života a orientuje se ve vývoji dítěte před a po jeho

narození

účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb

s ohledem na oprávněné nároky jiných osob

uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích

simulujících mimořádné události ; vnímá dopravní situaci, správně ji vyhodnotí a vyvodí

odpovídající závěry pro své chování jako chodec a cyklista

předvede v modelových situacích osvojené jednoduché způsoby odmítání návykových látek

uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní

ochranou

rozpozná život ohrožující zranění; ošetří drobná poranění a zajistí lékařskou pomoc

uplatňuje ohleduplné chování k druhému pohlaví a orientuje se v bezpečných způsobech

sexuálního chování mezi chlapci a děvčaty v daném věku

Učivo

lidské tělo – stavba těla, základní funkce a projevy, životní potřeby a projevy, základní stavba

a funkcečlověka, pohlavní rozdíly mezi mužem a ženou, základy lidské reprodukce, vývoj jedince

partnerství, rodičovství, základy sexuální výchovy – rodina a partnerství, biologické

a psychické změny v dospívání, etická stránka základy zdravé integrace sexuality, HIV/AIDS

(cesty přenosu)základy lidské reprodukce, vývoj jedince

péče o zdraví, zdravá výživa – – zdravý životní styl, denní režim, správná výživa, výběr a

způsoby uchovávání potravin, vhodná skladba stravy, pitný režim, pohybový režim, zdravá

strava; nemoc,; nemoci přenosné a nepřenosné, ochrana před infekcemi přenosnými krví (hepatitida, HIV/AIDS), drobné úrazy a poranění, prevence nemocí a úrazů, první pomoc,

úrazová zábrana; při drobných poraněních, osobní, intimní a duševní hygiena – stres a jeho

rizika; reklamní vlivy


45

partnerství, manželství, rodičovství – rodina, vztahy v rodině, partnerské vztahy, osobní

vztahy, etická stránka vztahů

návykové látky a zdraví – návykové látky, hrací automaty a počítače, závislost, odmítání

návykových látek, hrací automaty a počítače nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií

osobní bezpečí –, krizové situace – vhodná a nevhodná místa pro hru, bezpečné chování

v rizikovém prostředí, označování nebezpečných látek; bezpečné chování v silničním provozu

v roli chodce a cyklisty, krizové situace (, dopravní značky; předcházení rizikovým situacím v dopravě a v dopravních prostředcích (bezpečnostní prvky), šikana, týrání, sexuální a jiné

zneužívání atd.),, brutalita a jiné formy násilí v médiích,

přivolání pomoci v případě ohrožení fyzického a duševního zdraví – služby odborné

pomoci, čísla tísňového volání, správný způsob volání na tísňovou linku

situace hromadného ohrožení

mimořádné události a rizika ohrožení s nimi spojená – postup v případě ohrožení (varovný

signál, evakuace, zkouška sirén); požáry (příčiny a prevence vzniku požárů, ochrana

a evakuace při požáru); integrovaný záchranný systém


46

5.5 ČLOVĚK A SPOLEČNOST


Vzdělávací oblast Člověk a společnost v základním vzdělávání vybavuje žáka znalostmi

a dovednostmi potřebnými pro jeho aktivní zapojení do života demokratické společnosti. Vzdělávání

směřuje k tomu, aby žáci poznali dějinné, sociální a kulturně historické aspekty života lidí v jejich

rozmanitosti, proměnlivosti a ve vzájemných souvislostech. Seznamuje žáky s vývojem společnosti a s důležitými společenskými jevy a procesy, které se promítají do každodenního života a mají vliv na

utváření společenského klimatu. Zaměřuje se na utváření pozitivních občanských postojů, rozvíjí

vědomí přináležitosti k evropskému civilizačnímu a kulturnímu okruhu a podporuje přijetí hodnot, na nichž je současná demokratická Evropa budována., včetně kolektivní obrany. Důležitou součástí

vzdělávání v dané vzdělávací oblasti je prevence rasistických, xenofobních a extrémistických postojů,

výchova k toleranci a respektování lidských práv, k rovnosti mužů a žen a výchova k úctě k

přírodnímu a kulturnímu prostředí i k ochraně uměleckých a kulturních hodnot. Tato vzdělávací oblast přispívá také k rozvoji finanční gramotnosti a k osvojení pravidel chování při běžných

rizikových situacích i při mimořádných událostech.

Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost se u žáků formují dovednosti a postoje důležité pro aktivní využívání poznatků o společnosti a mezilidských vztazích v občanském životě. Žáci se učí

rozpoznávat a formulovat společenské problémy v minulosti i současnosti, zjišťovat a zpracovávat

informace nutné pro jejich řešení, nacházet řešení a vyvozovat závěry, reflektovat je a aplikovat v reálných životních situacích.

Vzdělávací oblast Člověk a společnost zahrnuje vzdělávací obory Dějepis a Výchova

k občanství. Ve svém vzdělávacím obsahu navazuje přímo na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět.

Přesahy dané vzdělávací oblasti se promítají i do jiných vzdělávacích oblastí a do celého života školy a mají přímou vazbu zejména na společenskovědní část vzdělávacího oboru Zeměpis, který je v zájmu

zachování jeho celistvosti umístěn ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda.

Vzdělávací obor Dějepis přináší základní poznatky o konání člověka v minulosti. Jeho hlavním posláním je kultivace historického vědomí jedince a uchování kontinuity historické paměti, především

ve smyslu předávání historické zkušenosti. Důležité je zejména poznávání dějů, skutků a jevů, které

zásadním způsobem ovlivnily vývoj společnosti a promítly se do obrazu naší současnosti. Důraz je kladen především na dějiny 19. a 20. století, kde leží kořeny většiny současných společenských jevů.

Významně se uplatňuje zřetel k základním hodnotám evropské civilizace. Podstatné je rozvíjet takové

časové a prostorové představy i empatie, které umožňují žákům lépe proniknout k pochopení

historických jevů a dějů. Žáci jsou vedeni k poznání, že historie není jen uzavřenou minulostí ani shlukem faktů a definitivních závěrů, ale je kladením otázek, jimiž se současnost prostřednictvím

minulosti ptá po svém vlastním charakteru a své možné budoucnosti. Obecné historické problémy jsou

konkretizovány prostřednictvím zařazování dějin regionu i dějin místních.

Vzdělávací obor Výchova k občanství se zaměřuje na vytváření kvalit, které souvisejí

s orientací žáků v sociální realitě a s jejich začleňováním do různých společenských vztahů a vazeb.

Otevírá cestu k realistickému sebepoznání a poznávání osobnosti druhých lidí a k pochopení vlastního

jednání i jednání druhých lidí v kontextu různých životních situací. Seznamuje žáky se vztahy v rodině a širších společenstvích, s hospodářským životem, činností a rozvíjí jejich orientaci ve světě financí.

Přibližuje žákům úkoly důležitých politických institucí a orgánů a s možnými, včetně činností armády

a ukazuje možné způsoby zapojení jednotlivců do občanského života. Učí žáky respektovat a uplatňovat mravní principy a pravidla společenského soužití a přebírat odpovědnost za vlastní názory,

chování a jednání i jejich důsledky. Rozvíjí občanské a právní vědomí žáků, posiluje smysl

jednotlivců pro osobní i občanskou odpovědnost a motivuje žáky k aktivní účasti na životě demokratické společnosti.


47



že vede žáka k:

rozvíjení zájmu o současnost a minulost vlastního národa i jiných kulturních společenství, utváření a upevňování vědomí přináležitosti k evropské kultuře

odhalování kořenů společenských jevů, dějů a změn, promýšlení jejich souvislostí a vzájemné

podmíněnosti v reálném a historickém čase

hledání paralel mezi minulými a současnými událostmi a jejich porovnávání s obdobnými či

odlišnými jevy a procesy v evropském a celosvětovém měřítku

utváření pozitivního hodnotového systému opřeného o historickou zkušenost

rozlišování mýtů a skutečnosti, rozpoznávání projevů a příčin subjektivního výběru a hodnocení

faktů i ke snaze o objektivní posouzení společenských jevů současnosti i minulosti

vytváření schopnosti využívat jako zdroj informací různorodé verbální i neverbální texty

společenského a společenskovědního charakteru

rozvíjení orientace v mnohotvárnosti historických, sociokulturních, etických, politických, právních a ekonomických faktů tvořících rámec každodenního života; k poznávání a posuzování

každodenních situací a událostí ve vzájemných vazbách a širších souvislostech včetně

souvislostí mezinárodních a globálních

úctě k vlastnímu národu i k jiným národům a etnikům; k rozvíjení respektu ke kulturním či jiným odlišnostem (zvláštnostem) lidí, skupin i různých společenství

uplatňování aktivního přístupu k ochraně zdraví, života, majetku při běžných, rizikových

i mimořádných událostech i poznávání otázek obrany státu

získávání orientace v aktuálním dění v ČR, EU, NATO a ve světě, k rozvíjení zájmu o veřejné

záležitosti

utváření vědomí vlastní identity a identity druhých lidí, k rozvíjení realistického sebepoznávání

a sebehodnocení, k akceptování vlastní osobnosti i osobnosti druhých lidí

orientaci v problematice peněz a cen a k odpovědnému spravování osobního (rodinného) rozpočtu s ohledem na měnící se životní situaci

utváření pozitivních vztahů k opačnému pohlaví v prostředí školy i mimo školu, k rozpoznávání stereotypního nahlížení na postavení muže a ženy v rodině, v zaměstnání i v politickém životě,

k vnímání předsudků v nazírání na roli žen ve společnosti

rozpoznávání názorů a postojů ohrožujících lidskou důstojnost nebo odporujících základním principům demokratického soužití; ke zvyšování odolnosti vůči myšlenkové manipulaci

uplatňování vhodných prostředků komunikace k vyjadřování vlastních myšlenek, citů, názorů a postojů, k zaujímání a obhajování vlastních postojů a k přiměřenému obhajování svých práv

5.5.1 DĚJEPIS Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň

ČLOVĚK V DĚJINÁCH


žák

uvede konkrétní příklady důležitosti a potřebnosti dějepisných poznatků

uvede příklady zdrojů informací o minulosti; pojmenuje instituce, kde jsou tyto zdroje

shromažďovány

orientuje se na časové ose a v historické mapě, řadí hlavní historické epochy

v chronologickém sledu


48

Učivo

význam zkoumání dějin, získávání informací o dějinách; historické prameny

historický čas a prostor

POČÁTKY LIDSKÉ SPOLEČNOSTI


žák

charakterizuje život pravěkých sběračů a lovců, jejich materiální a duchovní kulturu

objasní význam zemědělství, dobytkářství a zpracování kovů pro lidskou společnost

uvede příklady archeologických kultur na našem území

Učivo

člověk a lidská společnost v pravěku

NEJSTARŠÍ CIVILIZACE. KOŘENY EVROPSKÉ KULTURY


žák

rozpozná souvislost mezi přírodními podmínkami a vznikem prvních velkých zemědělských

civilizací

uvede nejvýznamnější typy památek, které se staly součástí světového kulturního dědictví

demonstruje na konkrétních příkladech přínos antické kultury a uvede osobnosti antiky

důležité pro evropskou civilizaci, zrod křesťanství a souvislost s judaismem

porovná formy vlády a postavení společenských skupin v jednotlivých státech a vysvětlí

podstatu antické demokracie

Učivo

nejstarší starověké civilizace a jejich kulturní odkaz

antické Řecko a Řím

střední Evropa a její styky s antickým Středomořím

KŘESŤANSTVÍ A STŘEDOVĚKÁ EVROPA


žák

popíše podstatnou změnu evropské situace, která nastala v důsledku příchodu nových etnik,

christianizace a vzniku států

porovná základní rysy západoevropské, byzantsko-slovanské a islámské kulturní oblasti

objasní situaci Velkomoravské říše a vnitřní vývoj českého státu a postavení těchto státních

útvarů v evropských souvislostech

vymezí úlohu křesťanství a víry v životě středověkého člověka, konflikty mezi světskou

a církevní mocí, vztah křesťanství ke kacířství a jiným věroukám

ilustruje postavení jednotlivých vrstev středověké společnosti, uvede příklady románské

a gotické kultury

Učivo

nový etnický obraz Evropy

utváření států ve východoevropském a západoevropském kulturním okruhu a jejich specifický

vývoj

islám a islámské říše ovlivňující Evropu (Arabové, Turci)

Velká Morava a český stát, jejich vnitřní vývoj a postavení v Evropě

křesťanství, papežství, císařství, křížové výpravy


49

struktura středověké společnosti, funkce jednotlivých vrstev

kultura středověké společnosti – románské a gotické umění a vzdělanost

OBJEVY A DOBÝVÁNÍ. POČÁTKY NOVÉ DOBY


žák

vysvětlí znovuobjevení antického ideálu člověka, nové myšlenky žádající reformu církve

včetně reakce církve na tyto požadavky

vymezí význam husitské tradice pro český politický a kulturní život

popíše a demonstruje průběh zámořských objevů, jejich příčiny a důsledky

objasní postavení českého státu v podmínkách Evropy rozdělené do řady mocenských

a náboženských center a jeho postavení uvnitř habsburské monarchie

objasní příčiny a důsledky vzniku třicetileté války a posoudí její důsledky

na příkladech evropských dějin konkretizuje absolutismus, konstituční monarchie,

parlamentarismus

rozpozná základní znaky jednotlivých kulturních stylů a uvede jejich představitele a příklady

významných kulturních památek

Učivo

renesance, humanismus, husitství, reformace a jejich šíření Evropou

zámořské objevy a počátky dobývání světa

český stát a velmoci v 15. – 18. století

barokní kultura a osvícenství

MODERNIZACE SPOLEČNOSTI


žák

vysvětlí podstatné ekonomické, sociální, politické a kulturní změny ve vybraných zemích

a u nás, které charakterizují modernizaci společnosti

objasní souvislost mezi událostmi francouzské revoluce a napoleonských válek na jedné

straně a rozbitím starých společenských struktur v Evropě na straně druhé

porovná jednotlivé fáze utváření novodobého českého národa v souvislosti s národními

hnutími vybraných evropských národů

charakterizuje emancipační úsilí významných sociálních skupin; uvede požadavky

formulované ve vybraných evropských revolucích

na vybraných příkladech demonstruje základní politické proudy

vysvětlí rozdílné tempo modernizace a prohloubení nerovnoměrnosti vývoje jednotlivých částí

Evropy a světa včetně důsledků, ke kterým tato nerovnoměrnost vedla; charakterizuje

soupeření mezi velmocemi a vymezí význam kolonií

Učivo

Velká francouzská revoluce a napoleonské období, jejich vliv na Evropu a svět; vznik USA

industrializace a její důsledky pro společnost; sociální otázka

národní hnutí velkých a malých národů; utváření novodobého českého národa

revoluce 19. století jako prostředek řešení politických, sociálních a národnostních problémů

politické proudy (konzervativismus, liberalismus, demokratismus, socialismus), ústava,

politické strany, občanská práva

kulturní rozrůzněnost doby

konflikty mezi velmocemi, kolonialismus


50

MODERNÍ DOBA


žák

na příkladech demonstruje zneužití techniky ve světových válkách a jeho důsledky

rozpozná klady a nedostatky demokratických systémů

charakterizuje jednotlivé totalitní systémy, příčiny jejich nastolení v širších ekonomických

a politických souvislostech a důsledky jejich existence pro svět; rozpozná destruktivní sílu

totalitarismu a vypjatého nacionalismu

na příkladech vyloží antisemitismus, rasismus a jejich nepřijatelnost z hlediska lidských práv

zhodnotí postavení ČSR v evropských souvislostech a jeho vnitřní sociální, politické,

hospodářské a kulturní prostředí

Učivo

první světová válka a její politické, sociální a kulturní důsledky

nové politické uspořádání Evropy a úloha USA ve světě; vznik ČSR, její hospodářsko-

politický vývoj, sociální a národnostní problémy

mezinárodně politická a hospodářská situace ve 20. a 30. letech; totalitní systémy –

komunismus, fašismus, nacismus – důsledky pro ČSR a svět

druhá světová válka, holocaust; situace v našich zemích, domácí a zahraniční odboj; politické,

mocenské a ekonomické důsledky války

ROZDĚLENÝ A INTEGRUJÍCÍ SE SVĚT


žák

vysvětlí příčiny a důsledky vzniku bipolárního světa; uvede příklady střetávání obou bloků

vysvětlí a na příkladech doloží mocenské a politické důvody euroatlantické hospodářské

a vojenské spolupráce

posoudí postavení rozvojových zemí

prokáže základní orientaci v problémech současného světa

Učivo

studená válka, rozdělení světa do vojenských bloků reprezentovaných supervelmocemi;

politické, hospodářské, sociální a ideologické soupeření

vnitřní situace v zemích východního bloku (na vybraných příkladech srovnání

s charakteristikou západních zemí)

Československo od únorového převratu do r. 1989, vznik ČR

rozpad koloniálního systému, mimoevropský svět

problémy současnosti

věda, technika a vzdělání jako faktory vývoje; sport a zábava


51

5.5.2 VÝCHOVA K OBČANSTVÍ Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň

ČLOVĚK VE SPOLEČNOSTI


žák

objasní účel důležitých symbolů našeho státu a způsoby jejich používání

rozlišuje projevy vlastenectví od projevů nacionalismu

zdůvodní nepřijatelnost vandalského chování a aktivně proti němu vystupuje

zhodnotí nabídku kulturních institucí a cíleně z ní vybírá akce, které ho zajímají

kriticky přistupuje k mediálním informacím, vyjádří svůj postoj k působení propagandy

a reklamy na veřejné mínění a chování lidí

zhodnotí a na příkladech doloží význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjádří své možnosti,

jak může v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi a jak pomoci v situacích ohrožení

a obrany státu

uplatňuje vhodné způsoby chování a komunikace v různých životních situacích, případné

neshody či konflikty s druhými lidmi řeší nenásilným způsobem

objasní potřebu tolerance ve společnosti, respektuje kulturní zvláštnosti i odlišné názory,

zájmy, způsoby chování a myšlení lidí, zaujímá tolerantní postoje k menšinám

rozpoznává netolerantní, rasistické, xenofobní a extremistické projevy v chování lidí

a zaujímá aktivní postoj proti všem projevům lidské nesnášenlivosti

posoudí a na příkladech doloží přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů

a dosahování některých cílů v rodině, ve škole, v obci

Učivo

naše škola – život ve škole, práva a povinnosti žáků, význam a činnost žákovské samosprávy,

společná pravidla a normy; vklad vzdělání pro život

naše obec, region, kraj – důležité instituce, zajímavá a památná místa, významní rodáci,

místní tradice; ochrana kulturních památek, přírodních objektů a majetku

naše vlast – pojem vlasti a vlastenectví; zajímavá a památná místa, co nás proslavilo,

významné osobnosti; státní symboly, státní svátky, významné dny

kulturní život – rozmanitost kulturních projevů, kulturní hodnoty, kulturní tradice; kulturní

instituce; masová kultura, prostředky masové komunikace, masmédia

lidská setkání – přirozené a sociální rozdíly mezi lidmi, rovnost a nerovnost, rovné postavení mužů a žen; lidská solidarita, pomoc lidem v nouzi, potřební lidé ve společnosti

vztahy mezi lidmi – osobní a neosobní vztahy, mezilidská komunikace; konflikty

v mezilidských vztazích, problémy lidské nesnášenlivosti

zásady lidského soužití – morálka a mravnost, svoboda a vzájemná závislost, pravidla

chování; dělba práce a činností, výhody spolupráce lidí

ČLOVĚK JAKO JEDINEC


žák

objasní, jak může realističtější poznání a hodnocení vlastní osobnosti a potenciálu pozitivně

ovlivnit jeho rozhodování, vztahy s druhými lidmi i kvalitu života

posoudí vliv osobních vlastností na dosahování individuálních i společných cílů, objasní

význam vůle při dosahování cílů a překonávání překážek

rozpoznává projevy záporných charakterových vlastností u sebe i u druhých lidí, kriticky

hodnotí a vhodně koriguje své chování a jednání


52

popíše, jak lze usměrňovat a kultivovat charakterové a volní vlastnosti, rozvíjet osobní

přednosti, překonávat osobní nedostatky a pěstovat zdravou sebedůvěru

Učivo

podobnost a odlišnost lidí – projevy chování, rozdíly v prožívání, myšlení a jednání; osobní

vlastnosti, dovednosti a schopnosti, charakter; vrozené předpoklady, osobní potenciál

vnitřní svět člověka – vnímání, prožívání, poznávání a posuzování skutečnosti, sebe i druhých

lidí, systém osobních hodnot, sebehodnocení; stereotypy v posuzování druhých lidí

osobní rozvoj – životní cíle a plány, životní perspektiva, adaptace na životní změny,

sebezměna; význam motivace, aktivity, vůle a osobní kázně při seberozvoji

ČLOVĚK, STÁT A HOSPODÁŘSTVÍ


žák

rozlišuje a porovnává různé formy vlastnictví, uvede jejich příklady

objasní potřebu dodržování zásad ochranyvčetně duševního vlastnictví, a způsoby jejich

znalost uplatňuje ve svém jednáníochrany, uvede příklady

dodržuje zásady hospodárnosti, popíše a objasní vlastní způsoby zacházení s penězi a se svým

i svěřeným majetkem, vyhýbá se rizikům v hospodaření s penězi

sestaví jednoduchý rozpočet domácnosti, uvede hlavní příjmy a výdaje, rozliší pravidelné

a jednorázové příjmy a výdaje, zváží nezbytnost jednotlivých výdajů v hospodaření

domácnosti, objasní princip vyrovnaného, schodkového a přebytkového rozpočtu domácnosti,

dodržuje zásady hospodárnosti a vyhýbá se rizikům při hospodařená s penězi

na příkladech ukáže vhodné využití různých nástrojů hotovostního a bezhotovostního

placení, uvede příklady použití debetní a kreditní platební karty, vysvětlí jejich omezení

vysvětlí, jakou funkci plní banky a jaké služby občanům nabízejí, vysvětlí význam úroku

placeného a přijatého, uvede nejčastější druhy pojištění a navrhne, kdy je využít

uvede a porovná nejobvyklejší způsoby nakládání s volnými prostředky a způsoby krytí

deficitu

na příkladu chování kupujících a prodávajících vyloží podstatu fungování trhu, objasní vliv

nabídky a poptávky na tvorbu ceny a její změny, na příkladu ukáže tvorbu ceny jako součet

nákladů, zisku a DPH, popíše vliv inflace na hodnotu peněz

rozlišuje, ze kterých zdrojů pocházejí příjmy státu a do kterých oblastí stát směruje své výdaje,

uvede příklady dávek a příspěvků, které ze státního rozpočtu získávají občané

rozlišuje a porovnává úlohu výroby, obchodu a služeb, uvede příklady jejich součinnosti

na příkladu chování kupujících a prodávajících vyloží podstatu fungování trhu

Učivo

majetek, vlastnictví – formy vlastnictví; hmotné a duševní vlastnictví, jejich ochrana; hospodaření s penězi, majetkem a různými formami vlastnictví

peníze – funkce a podoby peněz, formy placení; rozpočet rodiny, státu; význam daní

hospodaření – rozpočet domácnosti, úspory, investice, úvěry, splátkový prodej, leasing;

rozpočet státu, typy rozpočtu a jejich odlišnosti; význam daní

banky a jejich služby - aktivní a pasivní operace, úročení, pojištění, produkty finančního trhu pro investování a pro získávání prostředků

výroba, obchod, služby – jejich funkce a návaznost

principy tržního hospodářství – nabídka, poptávka, trh; tvorba ceny, inflace; podstata

fungování trhu; nejčastější právní formy podnikání

ČLOVĚK, STÁT A PRÁVO



53

žák

rozlišuje nejčastější typy a formy států a na příkladech porovná jejich znaky

rozlišuje a porovnává úkoly jednotlivých složek státní moci ČR i jejich orgánů a institucí,

uvede příklady institucí a orgánů, které se podílejí na správě obcí, krajů a státu

objasní výhody demokratického způsobu řízení státu pro každodenní život občanů

vyloží smysl voleb do zastupitelstev v demokratických státech a uvede příklady, jak mohou

výsledky voleb ovlivňovat každodenní život občanů

přiměřeně uplatňuje svá práva včetně práv spotřebitele a respektuje práva a oprávněné zájmy

druhých lidí, posoudí význam ochrany lidských práv a svobod, rozumí povinnostem občana

při zajišťováni obrany státu

objasní význam právní úpravy důležitých vztahů – vlastnictví, pracovní poměr, manželství

provádí jednoduché právní úkony a chápe jejich důsledky, uvede příklady některých smluv

upravujících občanskoprávní vztahy – osobní přeprava; koupě, oprava či pronájem věci

dodržuje právní ustanovení, která se na něj vztahují a uvědomuje si rizika jejich porušování

rozlišuje a porovnává úkoly orgánů právní ochrany občanů, uvede příklady jejich činnosti

a spolupráce při postihování trestných činů

rozpozná protiprávní jednání, rozliší přestupek a trestný čin, uvede jejich příklady

diskutuje o příčinách a důsledcích korupčního jednání

Učivo

právní základy státu – znaky státu, typy a formy státu; státní občanství ČR; Ústava ČR;

složky státní moci, jejich orgány a instituce, obrana státu

státní správa a samospráva – orgány a instituce státní správy a samosprávy, jejich úkoly

principy demokracie – znaky demokratického způsobu rozhodování a řízení státu; politický

pluralismus, sociální dialog a jejich význam; význam a formy voleb do zastupitelstev

lidská práva – základní lidská práva, práva dítěte, jejich ochrana; úprava lidských práv a práv

dětí v dokumentech; poškozování lidských práv, šikana, diskriminace

právní řád České republiky – význam a funkce právního řádu, orgány právní ochrany

občanů, soustava soudů; právní norma, předpis, publikování právních předpisů

protiprávní jednání – druhy a postihy protiprávního jednání včetně korupce, trestní

postižitelnost; porušování předpisů v silničním provozu, porušování práv k duševnímu

vlastnictví

právo v každodenním životě – význam právních vztahů; důležité právní vztahy a závazky

z nich vyplývající; základní práva spotřebitele; styk s úřady

MEZINÁRODNÍ VZTAHY, GLOBÁLNÍ SVĚT


žák

popíše vliv začlenění ČR do EU na každodenní život občanů, uvede příklady práv občanů ČR

v rámci EU i možných způsobů jejich uplatňování

uvede některé významné mezinárodní organizace a společenství, k nimž má vztah ČR,

posoudí jejich význam ve světovém dění a popíše výhody spolupráce mezi státy, včetně

zajišťování obrany státu a účasti v zahraničních misích

uvede příklady některých projevů globalizace, porovná jejich klady a zápory

uvede některé globální problémy současnosti, vyjádří na ně svůj osobní názor a popíše jejich

hlavní příčiny i možné důsledky pro život lidstva

objasní souvislosti globálních a lokálních problémů, uvede příklady možných projevů

a způsobů řešení globálních problémů na lokální úrovni -– v obci, regionu

uvede příklady mezinárodního terorismu a zaujme vlastní postoj ke způsobům jeho potírání,

objasní roli ozbrojených sil ČR při zajišťování obrany státu a při řešení krizí nevojenského

charakteru


54

Učivo

evropská integrace – podstata, význam, výhody; Evropská unie a ČR

mezinárodní spolupráce – ekonomická, politická a bezpečnostní spolupráce mezi státy, její

výhody; významné mezinárodní organizace (RERada Evropy, NATO, OSN aj.)

globalizace – projevy, klady a zápory; významné globální problémy, způsobyvčetně válek a terorismu, možnosti jejich řešení


55

5.6 ČLOVĚK A PŘÍRODA


Vzdělávací oblast Člověk a příroda zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním

přírody. Poskytuje žákům prostředky a metody pro hlubší porozumění přírodním faktům a jejich

zákonitostem. Dává jim tím i potřebný základ pro lepší pochopení a využívání současných technologií

a pomáhá jim lépe se orientovat v běžném životě.

V této vzdělávací oblasti dostávají žáci příležitost poznávat přírodu jako systém, jehož součásti

jsou vzájemně propojeny, působí na sebe a ovlivňují se. Na takovém poznání je založeno i pochopení

důležitosti udržování přírodní rovnováhy pro existenci živých soustav, včetně člověka. i člověka, včetně možných ohrožení plynoucích z přírodních procesů, z lidské činnosti a zásahů člověka do

přírody. Vzdělávací oblast také významně podporuje vytváření otevřeného myšlení (přístupného

alternativním názorům), kritického myšlení a logického uvažování.

Vzdělávací obory vzdělávací oblasti Člověk a příroda, jimiž jsou Fyzika, Chemie, Přírodopis

a Zeměpis, svým činnostním a badatelským charakterem výuky umožňují žákům hlouběji porozumět

zákonitostem přírodních procesů, a tím si uvědomovat i užitečnost přírodovědných poznatků a jejich

aplikací v praktickém životě. Zvláště významné je, že při studiu přírody specifickými poznávacími metodami si žáci osvojují i důležité dovednosti. Jedná se především o rozvíjení dovednosti soustavně,

objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě

pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování a vyvozovat z nich závěry. Žáci se tak učí zkoumat příčiny přírodních procesů, souvislosti či vztahy mezi nimi, klást si otázky (Jak?

Proč? Co se stane, jestliže?) a hledat na ně odpovědi, vysvětlovat pozorované jevy, hledat a řešit

poznávací nebo praktické problémy, využívat poznání zákonitostí přírodních procesů pro jejich

předvídání či ovlivňování.

Ve výše zmíněných vzdělávacích oborech žáci postupně poznávají složitost a mnohotvárnost

skutečnosti, podstatné souvislosti mezi stavem přírody a lidskou činností, především pak závislost

člověka na přírodních zdrojích a vlivy lidské činnosti na stav životního prostředí a na lidské zdraví. Učí se zkoumat změny probíhající v přírodě, odhalovat příčiny a následky ovlivňování důležitých

místních i globálních ekosystémů a uvědoměle využívat své přírodovědné poznání ve prospěch

ochrany životního prostředí a principů udržitelného rozvoje. Komplexní pohled na vztah mezi člověkem a přírodou, jehož významnou součástí je i uvědomování si pozitivního vlivu přírody na

citový život člověka, utváří -– spolu s fyzikálním, chemickým a přírodopisným vzděláváním – také

vzdělávání zeměpisné, které navíc umožňuje žákům postupně odhalovat souvislosti přírodních

podmínek a života lidí i jejich společenství v blízkém okolí, v regionech, na celém území ČR, v Evropě i ve světě.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Zeměpis, který má přírodovědný i společenskovědní

charakter, je, v zájmu zachování celistvosti oboru, umístěn celý v této vzdělávací oblasti.

Vzdělávací oblast Člověk a příroda navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na

elementární úrovni přibližuje přírodovědné poznávání žákům 1. stupně základního vzdělávání,

a kooperuje především se vzdělávacími oblastmi Matematika a její aplikace, Člověk a společnost,

Člověk a zdraví a Člověk a svět práce a přirozeně i s dalšími vzdělávacími oblastmi.


Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k:

zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s využitím různých empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvažování

potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, které mají vliv i na ochranu zdraví, životů, životního prostředí a majetku, správně tyto otázky formulovat a hledat

na ně adekvátní odpovědi


56

způsobu myšlení, které vyžaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby

posuzování důležitosti, spolehlivosti a správnosti získaných přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů

zapojování do aktivit směřujících k šetrnému chování k přírodním systémům, ke svému zdraví i zdraví ostatních lidí

porozumění souvislostem mezi činnostmi lidí a stavem přírodního a životního prostředí

uvažování a jednání, která preferují co nejefektivnější využívání zdrojů energie v praxi, včetně co nejširšího využívání jejích obnovitelných zdrojů, zejména pak slunečního záření, větru,

vody a biomasy

utváření dovedností vhodně se chovat při kontaktu s objekty či situacemi potenciálně či

aktuálně ohrožujícími životy, zdraví, majetek nebo životní prostředí lidí

5.6.1 FYZIKA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň

LÁTKY A TĚLESA


žák

změří vhodně zvolenými měřidly některé důležité fyzikální veličiny charakterizující látky

a tělesa

uvede konkrétní příklady jevů dokazujících, že se částice látek neustále pohybují a vzájemně

na sebe působí

předpoví, jak se změní délka či objem tělesa při dané změně jeho teploty

využívá s porozuměním vztah mezi hustotou, hmotností a objemem při řešení praktických

problémů

Učivo

měřené veličiny – délka, objem, hmotnost, teplota a její změna, čas

skupenství látek – souvislost skupenství látek s jejich částicovou stavbou; difúze

POHYB TĚLES

SÍLY


žák

rozhodne, jaký druh pohybu těleso koná vzhledem k jinému tělesu

využívá s porozuměním při řešení problémů a úloh vztah mezi rychlostí, dráhou a časem

u rovnoměrného pohybu těles

změří velikost působící síly

určí v konkrétní jednoduché situaci druhy sil působících na těleso, jejich velikosti, směry

a výslednici

využívá Newtonovy zákony pro objasňování či předvídání změn pohybu těles při působení

stálé výsledné síly v jednoduchých situacích

aplikuje poznatky o otáčivých účincích síly při řešení praktických problémů

Učivo

pohyby těles – pohyb rovnoměrný a nerovnoměrný; pohyb přímočarý a křivočarý


57

gravitační pole a gravitační síla – přímá úměrnost mezi gravitační silou a hmotností tělesa

tlaková síla a tlak – vztah mezi tlakovou silou, tlakem a obsahem plochy, na niž síla působí

třecí síla – smykové tření, ovlivňování velikosti třecí síly v praxi

výslednice dvou sil stejných a opačných směrů

Newtonovy zákony – první, druhý (kvalitativně), třetí

rovnováha na páce a pevné kladce

MECHANICKÉ VLASTNOSTI TEKUTIN


žák

využívá poznatky o zákonitostech tlaku v klidných tekutinách pro řešení konkrétních

praktických problémů

předpoví z analýzy sil působících na těleso v klidné tekutině chování tělesa v ní

Učivo

Pascalův zákon – hydraulická zařízení

hydrostatický a atmosférický tlak – souvislost mezi hydrostatickým tlakem, hloubkou

a hustotou kapaliny; souvislost atmosférického tlaku s některými procesy v atmosféře

Archimédův zákon – vztlaková síla; potápění, vznášení se a plování těles v klidných

tekutinách

ENERGIE


žák

určí v jednoduchých případech práci vykonanou silou a z ní určí změnu energie tělesa

využívá s porozuměním vztah mezi výkonem, vykonanou prací a časem

využívá poznatky o vzájemných přeměnách různých forem energie a jejich přenosu při řešení

konkrétních problémů a úloh

určí v jednoduchých případech teplo přijaté či odevzdané tělesem

zhodnotí výhody a nevýhody využívání různých energetických zdrojů z hlediska vlivu na

životní prostředí

Učivo

formy energie – pohybová a polohová energie; vnitřní energie; elektrická energie a výkon;

výroba a přenos elektrické energie; jaderná energie, štěpná reakce, jaderný reaktor, jaderná

elektrárna; ochrana lidí před radioaktivním zářením

přeměny skupenství – tání a tuhnutí, skupenské teplo tání; vypařování a kapalnění; hlavní

faktory ovlivňující vypařování a teplotu varu kapaliny

obnovitelné a neobnovitelné zdroje energie

ZVUKOVÉ DĚJE


žák

rozpozná ve svém okolí zdroje zvuku a kvalitativně analyzuje příhodnost daného prostředí pro

šíření zvuku

posoudí možnosti zmenšování vlivu nadměrného hluku na životní prostředí


58

Učivo

vlastnosti zvuku – látkové prostředí jako podmínka vzniku šíření zvuku, rychlost šíření zvuku

v různých prostředích; odraz zvuku na překážce, ozvěna; pohlcování zvuku; výška zvukového

tónu

ELEKTROMAGNETICKÉ A SVĚTELNÉ DĚJE


žák

sestaví správně podle schématu elektrický obvod a analyzuje správně schéma reálného obvodu

rozliší stejnosměrný proud od střídavého a změří elektrický proud a napětí

rozliší vodič, izolant a polovodič na základě analýzy jejich vlastností

využívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů

využívá prakticky poznatky o působení magnetického pole na magnet a cívku s proudem

a o vlivu změny magnetického pole v okolí cívky na vznik indukovaného napětí v ní

zapojí správně polovodičovou diodu

využívá zákona o přímočarém šíření světla ve stejnorodém optickém prostředí a zákona odrazu

světla při řešení problémů a úloh

rozhodne ze znalosti rychlostí světla ve dvou různých prostředích, zda se světlo bude lámat ke

kolmici či od kolmice, a využívá této skutečnosti při analýze průchodu světla čočkami

Učivo

elektrický obvod – zdroj napětí, spotřebič, spínač

elektrické a magnetické pole – elektrická a magnetická síla; elektrický náboj; tepelné účinky

elektrického proudu; elektrický odpor; stejnosměrný elektromotor; transformátor; bezpečné

chování při práci s elektrickými přístroji a zařízeními

vlastnosti světla – zdroje světla; rychlost světla ve vakuu a v různých prostředích; stín,

zatmění Slunce a Měsíce; zobrazení odrazem na rovinném, dutém a vypuklém zrcadle

(kvalitativně); zobrazení lomem tenkou spojkou a rozptylkou (kvalitativně); rozklad bílého

světla hranolem

VESMÍR


žák

objasní (kvalitativně) pomocí poznatků o gravitačních silách pohyb planet kolem Slunce

a měsíců planet kolem planet

odliší hvězdu od planety na základě jejich vlastností

Učivo

sluneční soustava – její hlavní složky; měsíční fáze

hvězdy – jejich složení

5.6.2 CHEMIE Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň

POZOROVÁNÍ, POKUS A BEZPEČNOST PRÁCE


žák

určí společné a rozdílné vlastnosti látek

pracuje bezpečně s vybranými dostupnými a běžně používanými látkami a hodnotí jejich


59

rizikovost; posoudí nebezpečnost vybraných dostupných látek, se kterými zatím pracovat

nesmí

objasní nejefektivnější jednání v modelových příkladech havárie s únikem nebezpečných

látek

Učivo

vlastnosti látek – hustota, rozpustnost, tepelná a elektrická vodivost, vliv atmosféry na

vlastnosti a stav látek.

zásady bezpečné práce – ve školní pracovně (laboratoři) i v běžném životě

nebezpečné látky a přípravky – R-věty, S-věty, varovné značky a jejich význam

mimořádné události – havárie chemických provozů, úniky nebezpečných látek

SMĚSI


žák

rozlišuje směsi a chemické látky

vypočítá složení roztoků, připraví prakticky roztok daného složení

vysvětlí základní faktory ovlivňující rozpouštění pevných látek

navrhne postupy a prakticky provede oddělování složek směsí o známém složení; uvede

příklady oddělování složek v praxi

rozliší různé druhy vody a uvede příklady jejich výskytu a použití

uvede příklady znečišťování vody a vzduchu v pracovním prostředí a domácnosti, navrhne

nejvhodnější preventivní opatření a způsoby likvidace znečištění

Učivo

směsi – různorodé, stejnorodé roztoky; hmotnostní zlomek a koncentrace roztoku;

koncentrovanější, zředěnější, nasycený a nenasycený roztok; vliv teploty, míchání a plošného obsahu pevné složky na rychlost jejího rozpouštění do roztoku; oddělování složek směsí

(usazování, filtrace, destilace, krystalizace, sublimace)

voda – destilovaná, pitná, odpadní; výroba pitné vody; čistota vody

vzduch – složení, čistota ovzduší, ozonová vrstva

ČÁSTICOVÉ SLOŽENÍ LÁTEK A CHEMICKÉ PRVKY


žák

používá pojmy atom a molekula ve správných souvislostech

rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy užívá ve správných souvislostech

orientuje se v periodické soustavě chemických prvků, rozpozná vybrané kovy a nekovy

a usuzuje na jejich možné vlastnosti

Učivo

částicové složení látek – molekuly, atomy, atomové jádro, protony, neutrony, elektronový

obal a jeho změny v chemických reakcích, elektrony

prvky – názvy, značky, vlastnosti a použití vybraných prvků, skupiny a periody v periodické

soustavě chemických prvků; protonové číslo

chemické sloučeniny – chemická vazba, názvosloví jednoduchých anorganických

a organických sloučenin


60

CHEMICKÉ REAKCE


žák

rozliší výchozí látky a produkty chemických reakcí, uvede příklady prakticky důležitých

chemických reakcí, provede jejich klasifikaci a zhodnotí jejich využívání

přečte chemické rovnice a s užitím zákona zachování hmotnosti vypočítá hmotnost výchozí

látky nebo produktu

aplikuje poznatky o faktorech ovlivňujících průběh chemických reakcí v praxi a při

předcházení jejich nebezpečnému průběhu

Učivo

chemické reakce – zákon zachování hmotnosti, chemické rovnice, látkové množství, molární

hmotnost

klasifikace chemických reakcí – slučování, neutralizace, reakce exotermní a endotermní

faktory ovlivňující rychlost chemických reakcí – teplota, plošný obsah povrchu výchozích látek, katalýza

chemie a elektřina – výroba elektrického proudu chemickou cestou

ANORGANICKÉ SLOUČENINY


žák

porovná vlastnosti a použití vybraných prakticky významných oxidů, kyselin, hydroxidů a solí

a posoudí vliv významných zástupců těchto látek na životní prostředí

vysvětlí vznik kyselých dešťů, uvede jejich vliv na životní prostředí a uvede opatření, kterými

jim lze předcházet

orientuje se na stupnici pH, změří reakci roztoku univerzálním indikátorovým papírkem

a uvede příklady uplatňování neutralizace v praxi

Učivo

oxidy – názvosloví, vlastnosti a použití vybraných prakticky významných oxidů

kyseliny a hydroxidy – kyselost a zásaditost roztoků; vlastnosti, vzorce, názvy a použití

vybraných prakticky významných kyselin a hydroxidů

soli kyslíkaté a nekyslíkaté – vlastnosti, použití vybraných solí, oxidační číslo, názvosloví,

vlastnosti a použití vybraných prakticky významných halogenidů

ORGANICKÉ SLOUČENINY


žák

rozliší nejjednodušší uhlovodíky, uvede jejich zdroje, vlastnosti a použití

zhodnotí užívání fosilních paliv a vyráběných paliv jako zdrojů energie a uvede příklady

produktů průmyslového zpracování ropy

rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich zdroje, vlastnosti a použití

orientuje se ve výchozích látkách a produktech fotosyntézy a koncových produktů

biochemického zpracování, především bílkovin, tuků, sacharidů.

určí podmínky postačující pro aktivní fotosyntézu

uvede příklady zdrojů bílkovin, tuků, sacharidů a vitaminů

Učivo

uhlovodíky – příklady v praxi významných alkanů, uhlovodíků s vícenásobnými vazbami

a aromatických uhlovodíků


61

paliva – ropa, uhlí, zemní plyn, průmyslově vyráběná paliva

deriváty uhlovodíků – příklady v praxi významných alkoholů a karboxylových kyselin

přírodní látky – zdroje, vlastnosti a příklady funkcí bílkovin, tuků, sacharidů a vitaminů

v lidském těle

CHEMIE A SPOLEČNOST


žák

zhodnotí využívání prvotních a druhotných surovin z hlediska trvale udržitelného rozvoje na

Zemi

aplikuje znalosti o principech hašení požárů na řešení modelových situací z praxe

orientuje se v přípravě a využívání různých látek v praxi a jejich vlivech na životní prostředí

a zdraví člověka

Učivo

chemický průmysl v ČR – výrobky, rizika v souvislosti s životním prostředím, recyklace

surovin, koroze

průmyslová hnojiva

tepelně zpracovávané materiály – cement, vápno, sádra, keramika

plasty a syntetická vlákna – vlastnosti, použití, likvidace

detergenty a pesticidy, insekticidy

hořlaviny – význam tříd nebezpečnosti

léčiva a návykové látky

5.6.3 PŘÍRODOPIS Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň

OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA


žák

rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů

popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, živočichů a bakterií a objasní funkci základních

organel

rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav) rostlin

i živočichů

třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a nižších taxonomických jednotek

vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnožování a jeho význam z hlediska

dědičnosti

uvede příklady dědičnosti v praktickém životě a příklady vlivu prostředí na utváření

organismů

uvede na příkladech z běžného života význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka

Učivo

vznik, vývoj, rozmanitost, projevy života a jeho význam – výživa, dýchání, růst,

rozmnožování, vývin, reakce na podněty; názory na vznik života

základní struktura života – buňky, pletiva, tkáně, orgány, orgánové soustavy, organismy

jednobuněčné a mnohobuněčné

význam a zásady třídění organismů


62

dědičnost a proměnlivost organismů – podstata dědičnosti a přenos dědičných informací,

gen, křížení

viry a bakterie – výskyt, význam a praktické využití

BIOLOGIE HUB


žák

rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby s plodnicemi a porovná je podle

charakteristických znaků

vysvětlí různé způsoby výživy hub a jejich význam v ekosystémech a místo v potravních

řetězcích

objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků

Učivo

houby bez plodnic – základní charakteristika, pozitivní a negativní vliv na člověka a živé

organismy

houby s plodnicemi – stavba, výskyt, význam, zásady sběru, konzumace a první pomoc při

otravě houbami

lišejníky – stavba, symbióza, výskyt a význam

BIOLOGIE ROSTLIN


žák

odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva až

k jednotlivým orgánům

porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí

a vztahů v rostlině jako celku

vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich využití při pěstování

rostlin

rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí

klíčů a atlasů

odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám

prostředí

Učivo

anatomie a morfologie rostlin – stavba a význam jednotlivých částí těla vyšších rostlin

(kořen, stonek, list, květ, semeno, plod)

fyziologie rostlin – základní principy fotosyntézy, dýchání, růstu, rozmnožování

systém rostlin – poznávání a zařazování daných zástupců běžných druhů řas, mechorostů,

kapraďorostů (plavuně, přesličky, kapradiny), nahosemenných a krytosemenných rostlin

(jednoděložných a dvouděložných); jejich vývoj a využití hospodářsky významných zástupců

význam rostlin a jejich ochrana

BIOLOGIE ŽIVOČICHŮ


žák

porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných živočichů a vysvětlí funkci jednotlivých

orgánů

rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny živočichů, určuje vybrané živočichy, zařazuje je do

hlavních taxonomických skupin


63

odvodí na základě pozorování základní projevy chování živočichů v přírodě, na příkladech

objasní jejich způsob života a přizpůsobení danému prostředí

zhodnotí význam živočichů v přírodě i pro člověka uplatňuje zásady bezpečného chování ve

styku se živočichy

Učivo

stavba těla, stavba a funkce jednotlivých částí těla – živočišná buňka, tkáně, orgány,

orgánové soustavy, organismy jednobuněčné a mnohobuněčné, rozmnožování

vývoj, vývin a systém živočichů – významní zástupci jednotlivých skupin živočichů – prvoci,

bezobratlí (žahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci), strunatci (paryby, ryby,

obojživelníci, plazi, ptáci, savci)

rozšíření, význam a ochrana živočichů – hospodářsky a epidemiologicky významné druhy,

péče o vybrané domácí živočichy, chov domestikovaných živočichů, živočišná společenstva

projevy chování živočichů

BIOLOGIE ČLOVĚKA


žák

určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí

jejich vztahy

orientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka

objasní vznik a vývin nového jedince od početí až do stáří

rozlišuje příčiny, případně příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence

a léčby, objasní význam zdravého způsobu života

aplikuje předlékařskou první pomoc při poranění a jiném poškození těla

Učivo

fylogeneze a ontogeneze člověka – rozmnožování člověka

anatomie a fyziologie – stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla, orgány, orgánové

soustavy (opěrná, pohybová, oběhová, dýchací, trávicí, vylučovací a rozmnožovací, řídící),

vyšší nervová činnost, hygiena duševní činnosti

nemoci, úrazy a prevence – příčiny, příznaky, praktické zásady a postupy při léčení běžných

nemocí; závažná poranění a život ohrožující stavy, epidemie

životní styl – pozitivní a negativní dopad prostředí a životního stylu na zdraví člověka

NEŽIVÁ PŘÍRODA


žák

objasní vliv jednotlivých sfér Země na vznik a trvání života

rozpozná podle charakteristických vlastností vybrané nerosty a horniny s použitím

určovacích pomůcek

rozlišuje důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů, včetně geologického oběhu

hornin i oběhu vody

porovná význam půdotvorných činitelů pro vznik půdy, rozlišuje hlavní půdní typy a půdní

druhy v naší přírodě

rozlišuje jednotlivá geologická období podle charakteristických znaků

uvede na základě pozorování význam vlivu podnebí a počasí na rozvoj a udržení života na

Zemirůzných ekosystémů a charakterizuje mimořádné události způsobené výkyvy počasí a

dalšími přírodními jevy, jejich doprovodné jevy a možné dopady i ochranu před nimi


64

Učivo

Země – vznik a stavba Země

nerosty a horniny – vznik, vlastnosti, kvalitativní třídění, praktický význam a využití

zástupců, určování jejich vzorků; principy krystalografie

vnější a vnitřní geologické procesy – příčiny a důsledky

půdy – složení, vlastnosti a význam půdy pro výživu rostlin, její hospodářský význam pro

společnost, nebezpečí a příklady její devastace, možnosti a příklady rekultivace

vývoj zemské kůry a organismů na Zemi – geologické změny, vznik života, výskyt

typických organismů a jejich přizpůsobování prostředí

geologický vývoj a stavba území ČR – Český masiv, Karpaty

podnebí a počasí ve vztahu k životu

podnebí a počasí ve vztahu k životu – význam vody a teploty prostředí pro život, ochrana

a využití přírodních zdrojů, význam jednotlivých vrstev ovzduší pro život, vlivy znečištěného

ovzduší a klimatických změn na živé organismy a na člověka

mimořádné události způsobené přírodními vlivy – příčiny vzniku mimořádných událostí, přírodní světové katastrofy, nejčastější mimořádné přírodní události v ČR (povodně, větrné

bouře, sněhové kalamity, laviny, náledí) a ochrana před nimi

ZÁKLADY EKOLOGIE


žák

uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí a vztahy mezi nimi

rozlišuje a uvede příklady systémů organismů – populace, společenstva, ekosystémy

a objasní na základě příkladu základní princip existence živých a neživých složek

ekosystému

vysvětlí podstatu jednoduchých potravních řetězců v různých ekosystémech a zhodnotí jejich

význam

uvede příklady kladných i záporných vlivů člověka na životní prostředí a příklady narušení

rovnováhy ekosystému

Učivo

organismy a prostředí – vzájemné vztahy mezi organismy, mezi organismy a prostředím;

populace, společenstva, přirozené a umělé ekosystémy, potravní řetězce, rovnováha v ekosystému

ochrana přírody a životního prostředí – globální problémy a jejich řešení, chráněná území

PRAKTICKÉ POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY


žák

aplikuje praktické metody poznávání přírody

dodržuje základní pravidla bezpečnosti práce a chování při poznávání živé a neživé přírody

Učivo

praktické metody poznávání přírody – pozorování lupou a mikroskopem (případně

dalekohledem), zjednodušené určovací klíče a atlasy, založení herbáře a sbírek, ukázky

odchytu některých živočichů, jednoduché rozčleňování rostlin a živočichů

významní biologové a jejich objevy

5.6.4 ZEMĚPIS (GEOGRAFIE) Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru


65

2. stupeň

GEOGRAFICKÉ INFORMACE, ZDROJE DAT, KARTOGRAFIE A TOPOGRAFIE


žák

organizuje a přiměřeně hodnotí geografické informace a zdroje dat z dostupných

kartografických produktů a elaborátů, z grafů, diagramů, statistických a dalších

informačních zdrojů

používá s porozuměním základní geografickou, topografickou a kartografickou

terminologii

přiměřeně hodnotí geografické objekty, jevy a procesy v krajinné sféře, jejich určité

pravidelnosti, zákonitosti a odlišnosti, jejich vzájemnou souvislost a podmíněnost,

rozeznává hranice (bariéry) mezi podstatnými prostorovými složkami v krajině

vytváří a využívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy

pro orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů,

jevů a procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu

Učivo

komunikační geografický a kartografický jazyk – vybrané obecně používané geografické, topografické a kartografické pojmy; základní topografické útvary: důležité body,

výrazné liniové (čárové) útvary, plošné útvary a jejich kombinace: sítě, povrchy, ohniska –

uzly; hlavní kartografické produkty: plán, mapa; jazyk mapy: symboly, smluvené značky, vysvětlivky; statistická data a jejich grafické vyjádření, tabulky; základní informační

geografická média a zdroje dat

geografická kartografie a topografie – glóbus, měřítko glóbusu, zeměpisná síť, poledníky

a rovnoběžky, zeměpisné souřadnice, určování zeměpisné polohy v zeměpisné síti; měřítko a obsah plánů a map, orientace plánů a map vzhledem ke světovým stranám; praktická cvičení

a aplikace s dostupnými kartografickými produkty v tištěné i elektronické podobě

PŘÍRODNÍ OBRAZ ZEMĚ


žák

zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními

tělesy sluneční soustavy

prokáže na konkrétních příkladech tvar planety Země, zhodnotí důsledky pohybů Země na

život lidí a organismů

rozlišuje a porovnává složky a prvky přírodní sféry, jejich vzájemnou souvislost

a podmíněnost, rozeznává, pojmenuje a klasifikuje tvary zemského povrchu

porovná působení vnitřních a vnějších procesů v přírodní sféře a jejich vliv na přírodu a na

lidskou společnost

Učivo

Země jako vesmírné těleso – tvar, velikost a pohyby Země, střídání dne a noci, střídání

ročních období, světový čas, časová pásma, pásmový čas, datová hranice, smluvený čas

krajinná sféra – přírodní sféra, společenská a hospodářská sféra, složky a prvky přírodní sféry

systém přírodní sféry na planetární úrovni – geografické pásy, geografická (šířková) pásma,

výškové stupně

systém přírodní sféry na regionální úrovni – přírodní oblasti

REGIONY SVĚTA



66

žák

rozlišuje zásadní přírodní a společenské atributy jako kritéria pro vymezení, ohraničení

a lokalizaci regionů světa

lokalizuje na mapách světadíly, oceány a makroregiony světa podle zvolených kritérií,

srovnává jejich postavení, rozvojová jádra a periferní zóny

porovnává a přiměřeně hodnotí polohu, rozlohu, přírodní, kulturní, společenské, politické

a hospodářské poměry, zvláštnosti a podobnosti, potenciál a bariéry jednotlivých světadílů,

oceánů, vybraných makroregionů světa a vybraných (modelových) států

zvažuje, jaké změny ve vybraných regionech světa nastaly, nastávají, mohou nastat a co je

příčinou zásadních změn v nich

Učivo

světadíly, oceány, makroregiony světa – určující a porovnávací kritéria; jejich přiměřená

charakteristika z hlediska přírodních a socioekonomických poměrů s důrazem na vazby

a souvislosti (přírodní oblasti, podnebné oblasti, sídelní oblasti, jazykové oblasti, náboženské

oblasti, kulturní oblasti)

modelové regiony světa – vybrané modelové přírodní, společenské, politické, hospodářské

a environmentální problémy, možnosti jejich řešení

SPOLEČENSKÉ A HOSPODÁŘSKÉ PROSTŘEDÍ


žák

posoudí na přiměřené úrovni prostorovou organizaci světové populace, její rozložení,

strukturu, růst, pohyby a dynamiku růstu a pohybů, zhodnotí na vybraných příkladech

mozaiku multikulturního světa

posoudí, jak přírodní podmínky souvisí s funkcí lidského sídla, pojmenuje obecné základní

geografické znaky sídel

zhodnotí přiměřeně strukturu, složky a funkce světového hospodářství, lokalizuje na

mapách hlavní světové surovinové a energetické zdroje

porovnává předpoklady a hlavní faktory pro územní rozmístění hospodářských aktivit

porovnává státy světa a zájmové integrace států světa na základě podobných a odlišných

znaků

lokalizuje na mapách jednotlivých světadílů hlavní aktuální geopolitické změny a politické

problémy v konkrétních světových regionech

Učivo

obyvatelstvo světa – základní kvantitativní a kvalitativní geografické, demografické

hospodářské a kulturní charakteristiky

globalizační společenské, politické a hospodářské procesy – aktuální společenské, sídelní,

politické a hospodářské poměry současného světa, sídelní systémy, urbanizace, suburbanizace

světové hospodářství – sektorová a odvětvová struktura, územní dělba práce, ukazatelé

hospodářského rozvoje a životní úrovně

regionální společenské, politické a hospodářské útvary – porovnávací kritéria: národní

a mnohonárodnostní státy, části států, správní oblasti, kraje, města, aglomerace; hlavní a periferní hospodářské oblasti světa; politická, bezpečnostní a hospodářská seskupení

(integrace) států; geopolitické procesy, hlavní světová konfliktní ohniska

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ


žák

porovnává různé krajiny jako součást pevninské části krajinné sféry, rozlišuje na


67

konkrétních příkladech specifické znaky a funkce krajin

uvádí konkrétní příklady přírodních a kulturních krajinných složek a prvků, prostorové

rozmístění hlavních ekosystémů (biomů)

uvádí na vybraných příkladech závažné důsledky a rizika přírodních a společenských vlivů

na životní prostředí

Učivo

krajina – přírodní a společenské prostředí, typy krajin

vztah příroda a společnost – trvale udržitelný život a rozvoj, principy a zásady ochrany

přírody a životního prostředí, chráněná území přírody, globální ekologické a environmentální

problémy lidstva

ČESKÁ REPUBLIKA


žák

vymezí a lokalizuje místní oblast (region) podle bydliště nebo školy

hodnotí na přiměřené úrovni přírodní, hospodářské a kulturní poměry místního regionu,

možnosti dalšího rozvoje, přiměřeně analyzuje vazby místního regionu k vyšším územním

celkům

hodnotí a porovnává na přiměřené úrovni polohu, přírodní poměry, přírodní zdroje, lidský

a hospodářský potenciál České republiky v evropském a světovém kontextu

lokalizuje na mapách jednotlivé kraje České republiky a hlavní jádrové a periferní oblasti

z hlediska osídlení a hospodářských aktivit

uvádí příklady účasti a působnosti České republiky ve světových mezinárodních

a nadnárodních institucích, organizacích a integracích států

Učivo

místní region – zeměpisná poloha, kritéria pro vymezení místního regionu, vztahy k okolním

regionům, základní přírodní a socioekonomické charakteristiky s důrazem na specifika regionu důležitá pro jeho další rozvoj (potenciál x bariéry)

Česká republika – zeměpisná poloha, rozloha, členitost, přírodní poměry a zdroje;

obyvatelstvo: základní geografické, demografické a hospodářské charakteristiky, sídelní

poměry; rozmístění hospodářských aktivit, sektorová a odvětvová struktura hospodářství; transformační společenské, politické a hospodářské procesy a jejich územní projevy a dopady;

hospodářské a politické postavení České republiky v Evropě a ve světě, zapojení do

mezinárodní dělby práce a obchodu

regiony České republiky – územní jednotky státní správy a samosprávy, krajské členění, kraj místního regionu, přeshraniční spolupráce se sousedními státy v euroregionech

TERÉNNÍ GEOGRAFICKÁ VÝUKA, PRAXE A APLIKACE


žák

ovládá základy praktické topografie a orientace v terénu

aplikuje v terénu praktické postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny

uplatňuje v praxi zásady bezpečného pohybu a pobytu ve volné příroděv krajině, uplatňuje

v modelových situacích zásady bezpečného chování a jednání při mimořádných událostech

Učivo

cvičení a pozorování v terénu místní krajiny, geografické exkurze – orientační body, jevy,

pomůcky a přístroje; stanoviště, určování hlavních a vedlejších světových stran, pohyb podle

mapy a azimutu, odhad vzdáleností a výšek objektů v terénu; jednoduché panoramatické


68

náčrtky krajiny, situační plány, schematické náčrtky pochodové osy, hodnocení přírodních

jevů a ukazatelů

ochrana člověka při ohrožení zdraví a života – živelní pohromy; opatření, chování a jednání

při nebezpečí živelních pohrom v modelových situacích


69

5.7 UMĚNÍ A KULTURA


Vzdělávací oblast Umění a kultura umožňuje žákům jiné než pouze racionální poznávání světa

a odráží nezastupitelnou součást lidské existence – umění a kulturu. Kulturu, jako procesy i výsledky

duchovní činnosti, umožňující chápat kontinuitu proměn historické zkušenosti, v níž dochází

k socializaci jedince a jeho projekci do společenské existence, i jako neoddělitelnou součást každodenního života (kultura chování, oblékání, cestování, práce). Umění, jako proces specifického

poznání a dorozumívání, v němž vznikají informace o vnějším a vnitřním světě a jeho vzájemné

provázanosti, které nelze formulovat a sdělovat jinými než uměleckými prostředky.

Vzdělávání v této oblasti přináší umělecké osvojování světa, tj. osvojování s estetickým

účinkem. V procesu uměleckého osvojování světa dochází k rozvíjení specifického cítění, tvořivosti,

vnímavosti jedince k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím k sobě samému i k okolnímu světu.

Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot a přistupovat k nim

s vědomím osobní účasti. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního

vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, gesta, mimiky atp.

V etapě základního vzdělávání je oblast Umění a kultura zastoupena vzdělávacími obory

Hudební výchova a Výtvarná výchova. Vzdělávací oblast lze rozšířit o doplňující vzdělávací obor

Dramatická výchova, který je možno na úrovni školního vzdělávacího programu realizovat formou samostatného vyučovacího předmětu, projektu, kurzu apod. (viz kapitola 5.10)

Na 1. stupni základního vzdělávání se žáci seznamují prostřednictvím činností s výrazovými

prostředky a s jazykem hudebního a výtvarného umění, ale také umění dramatického a literárního.

S nimi se učí tvořivě pracovat, užívat je jako prostředků pro sebevyjádření. Poznávají zákonitosti tvorby, seznamují se s vybranými uměleckými díly, učí se je vzhledem ke svým zkušenostem chápat

a výpovědi sdělované uměleckým dílem rozpoznávat a interpretovat.

S přechodem na 2. stupeň základního vzdělávání se otevírá cesta širšímu nazírání na kulturu a umění. Připomínají se historické souvislosti a společenské kontexty ovlivňující umění a kulturu.

Inspirací k činnostem se stávají také díla literární a dramatická (divadlo, film), tvorba multimediální

i samotné znakové systémy. Nalézání vztahů mezi jednotlivými druhy umění a uplatňování různorodosti výrazových prostředků při hledání variant řešení společně zvolených témat umožňují

projekty. Ty otevírají společný prostor pro získání dovedností a poznatků překračujících rámec

jednotlivých oborů a přispívají tak k osobitějšímu a originálnějšímu sebevyjádření i hlubšímu

porozumění uměleckému dílu.

Hudební výchova vede žáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových

a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu a jejich

využívání jako svébytného prostředku komunikace. V etapě základního vzdělávání se tyto hudební činnosti stávají v rovině produkce, recepce a reflexe obsahovými doménami hudební výchovy.

Hudební činnosti jako činnosti vzájemně se propojující, ovlivňující a doplňující rozvíjejí ve

svém komplexu celkovou osobnost žáka, především však vedou k rozvoji jeho hudebnosti – jeho

hudebních schopností, jež se následně projevují individuálními hudebními dovednostmi – sluchovými, rytmickými, pěveckými, intonačními, instrumentálními, hudebně pohybovými, hudebně tvořivými

a poslechovými.

Prostřednictvím těchto činností žák může uplatnit svůj individuální hlasový potenciál při sólovém, skupinovém i sborovém zpěvu, své individuální instrumentální dovednosti při souborové hře

a doprovodu zpěvního projevu, své pohybové dovednosti při tanci a pohybovém doprovodu hudby

a v neposlední řadě je mu dána příležitost „interpretovat“ hudbu podle svého individuálního zájmu a zaměření.

Obsahem Vokálních činností je práce s hlasem, při níž dochází ke kultivaci pěveckého

i mluvního projevu v souvislosti s uplatňováním a posilováním správných pěveckých návyků.


70

Obsahem Instrumentálních činností je hra na hudební nástroje a jejich využití při hudební

reprodukci i produkci.

Obsahem Hudebně pohybových činností je ztvárňování hudby a reagování na ni pomocí pohybu,

tance a gest.

Obsahem Poslechových činností je aktivní vnímání (percepce) znějící hudby, při níž žák

poznává hudbu ve všech jejích žánrových, stylových i funkčních podobách, učí se hudbu analyzovat

a interpretovat.

Výtvarná výchova pracuje s vizuálně obraznými znakovými systémy, které jsou

nezastupitelným nástrojem poznávání a prožívání lidské existence. Tvořivý přístup k práci s nimi při

tvorbě, vnímání a interpretaci vychází zejména z porovnávání dosavadní a aktuální zkušenosti žáka a umožňuje mu uplatňovat osobně jedinečné pocity a prožitky.

Výtvarná výchova přistupuje k vizuálně obraznému vyjádření (a to jak samostatně

vytvořenému, tak přejatému) nikoliv jako k pouhému přenosu reality, ale jako k prostředku, který se

podílí na způsobu jejího přijímání a zapojování do procesu komunikace.

V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech – tvorbě,

vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umožňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení,

prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. K jejich realizaci nabízí výtvarná výchova vizuálně obrazné prostředky (dále jen prostředky) nejen tradiční a ověřené, ale i nově vznikající v současném

výtvarném umění a v obrazových médiích. Tvůrčími činnostmi (rozvíjením smyslové citlivosti,

uplatňováním subjektivity a ověřováním komunikačních účinků) založenými na experimentování je žák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a prožitky a zapojit se na své odpovídající

úrovni do procesu tvorby a komunikace.

Obsahem Rozvíjení smyslové citlivosti jsou činnosti, které umožňují žákovi rozvíjet schopnost

rozeznávat podíl jednotlivých smyslů na vnímání reality a uvědomovat si vliv této zkušenosti na výběr a uplatnění vhodných prostředků pro její vyjádření.

Obsahem Uplatňování subjektivity jsou činnosti, které vedou žáka k uvědomování si

a uplatňování vlastních zkušeností při tvorbě, vnímání a interpretaci vizuálně obrazných vyjádření.

Obsahem Ověřování komunikačních účinků jsou činnosti, které umožňují žákovi utváření

obsahu vizuálně obrazných vyjádření v procesu komunikace a hledání nových i neobvyklých možností

pro uplatnění výsledků vlastní tvorby, děl výtvarného umění i děl dalších obrazových médií.



že vede žáka k:

pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného

prostředku komunikace

chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné

vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů

a potřeb a k utváření hierarchie hodnot

spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých

skupin, národů a národností

uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života

zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě


71

5.7.1 HUDEBNÍ VÝCHOVA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň


žák

zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase

rytmizuje a melodizuje jednoduché texty, improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních

forem

využívá jednoduché hudební nástroje k doprovodné hře

reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr

melodie

rozlišuje jednotlivé kvality tónů, rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu

znějící hudby

rozpozná v proudu znějící hudby některé hudební nástroje, odliší hudbu vokální,

instrumentální a vokálně instrumentální


žák

zpívá na základě svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase či dvojhlase

v durových i mollových tóninách a při zpěvu využívá získané pěvecké dovednosti

realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností (zpěvem, hrou, tancem,

doprovodnou hrou) jednoduchou melodii či píseň zapsanou pomocí not

využívá na základě svých hudebních schopností a dovedností jednoduché popřípadě složitější

hudební nástroje k doprovodné hře i k reprodukci jednoduchých motivů skladeb a písní

rozpozná hudební formu jednoduché písně či skladby

vytváří v rámci svých individuálních dispozic jednoduché předehry, mezihry a dohry

a provádí elementární hudební improvizace

rozpozná v proudu znějící hudby některé z užitých hudebních výrazových prostředků,

upozorní na metrorytmické, tempové, dynamické i zřetelné harmonické změny

ztvárňuje hudbu pohybem s využitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností

a dovedností vytváří pohybové improvizace

Učivo

VOKÁLNÍ ČINNOSTI

pěvecký a mluvní projev – pěvecké dovednosti (dýchání, výslovnost, nasazení a tvorba tónu,

dynamicky odlišený zpěv), hlasová hygiena, rozšiřování hlasového rozsahu

hudební rytmus – realizace písní ve 2/4, 3/4 a 4/4 taktu

dvojhlas a vícehlas – prodleva, kánon, lidový dvojhlas apod.

intonace, vokální improvizace – diatonické postupy v durových a mollových tóninách

(V., III. a I. stupeň, volné nástupy VIII. a spodního V. stupně apod.), hudební hry (ozvěna, otázka - odpověď apod.)

záznam vokální hudby – zachycení melodie písně pomocí jednoduchého grafického

vyjádření (např. linky), nota jako grafický znak pro tón, zápis rytmu jednoduché písně, notový

zápis jako opora při realizaci písně

INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI

hra na hudební nástroje – reprodukce motivů, témat, jednoduchých skladbiček pomocí

jednoduchých hudebních nástrojů z Orffova instrumentáře, zobcových fléten, keyboardů apod.

rytmizace, melodizace a stylizace, hudební improvizace – tvorba předeher, meziher a doher s využitím tónového materiálu písně, hudební doprovod (akcentace těžké doby v rytmickém

doprovodu, ostinato, prodleva), hudební hry (ozvěna, otázka – odpověď), jednodílná písňová

forma (a – b)


72

záznam instrumentální melodie – čtení a zápis rytmického schématu jednoduchého motivku

či tématu instrumentální skladby, využití notačních programů

HUDEBNĚ POHYBOVÉ ČINNOSTI

taktování, pohybový doprovod znějící hudby – dvoudobý, třídobý a čtyřdobý takt, taneční hry se zpěvem, jednoduché lidové tance

pohybové vyjádření hudby a reakce na změny v proudu znějící hudby – pantomima

a pohybová improvizace s využitím tanečních kroků

orientace v prostoru – utváření pohybové paměti, reprodukce pohybů prováděných při tanci

či pohybových hrách

POSLECHOVÉ ČINNOSTI

kvality tónů – délka, síla, barva, výška

vztahy mezi tóny – souzvuk, akord

hudební výrazové prostředky a hudební prvky s výrazným sémantickým nábojem –

rytmus, melodie, harmonie, barva, kontrast a gradace, pohyb melodie (melodie vzestupná a sestupná), zvukomalba, metrické, rytmické, dynamické, harmonické změny v hudebním

proudu

hudba vokální, instrumentální, vokálně instrumentální, lidský hlas a hudební nástroj

hudební styly a žánry – hudba taneční, pochodová, ukolébavka apod.

hudební formy – malá písňová forma, velká písňová forma, rondo, variace

interpretace hudby – slovní vyjádření (jaká je to hudba a proč je taková)

2. stupeň


žák

využívá své individuální hudební schopnosti a dovednosti při hudebních aktivitách

uplatňuje získané pěvecké dovednosti a návyky při zpěvu i při mluvním projevu v běžném

životě; zpívá dle svých dispozic intonačně čistě a rytmicky přesně v jednohlase i vícehlase,

dokáže ocenit kvalitní vokální projev druhého

reprodukuje na základě svých individuálních hudebních schopností a dovedností různé

motivy, témata i části skladeb, vytváří a volí jednoduché doprovody, provádí jednoduché

hudební improvizace

realizuje podle svých individuálních schopností a dovedností písně a skladby různých stylů

a žánrů

rozpozná některé z tanců různých stylových období, zvolí vhodný typ hudebně pohybových

prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové

vyspělosti předvede jednoduchou pohybovou vazbu

orientuje se v proudu znějící hudby, vnímá užité hudebně výrazové prostředky

a charakteristické sémantické prvky, chápe jejich význam v hudbě a na základě toho

přistupuje k hudebnímu dílu jako k logicky utvářenému celku

zařadí na základě individuálních schopností a získaných vědomostí slyšenou hudbu do

stylového období a porovnává ji z hlediska její slohové a stylové příslušnosti s dalšími

skladbami

vyhledává souvislosti mezi hudbou a jinými druhy umění

Učivo

VOKÁLNÍ ČINNOSTI

pěvecký a mluvní projev – rozšiřování hlasového rozsahu, hlasová hygiena, hlasová nedostatečnost a některé způsoby její nápravy, mutace, vícehlasý a jednohlasý zpěv,

deklamace, techniky vokálního projevu (scat, falzet apod.), jejich individuální využití při

zpěvu i při společných vokálně instrumentálních aktivitách


73

intonace a vokální improvizace – diatonické postupy v durových a mollových tóninách, improvizace jednoduchých hudebních forem

hudební rytmus – odhalování vzájemných souvislostí rytmu řeči a hudby, využívání rytmických zákonitostí při vokálním projevu

orientace v notovém záznamu vokální skladby – notový zápis jako opora při realizaci písně či složitější vokální nebo vokálně instrumentální skladby

rozvoj hudebního sluchu a hudební představivosti – reprodukce tónů, převádění melodií z nezpěvné do zpěvné polohy, zachycování rytmu popřípadě i melodie zpívané (hrané) písně

pomocí grafického (notového) záznamu

reflexe vokálního projevu – vlastní vokální projev a vokální projev ostatních, hledání možností nápravy hlasové nedostatečnosti (transpozice melodie, využití jiné hudební činnosti)

INSTRUMENTÁLNÍ ČINNOSTI

hra na hudební nástroje – nástrojová reprodukce melodií (motivků, témat, písní, jednoduchých skladeb), hra a tvorba doprovodů s využitím nástrojů Orffova instrumentáře,

keyboardů a počítače, nástrojová improvizace (jednoduché hudební formy)

záznam hudby – noty, notační programy (např. Capella, Finale, Sibelius) a další způsoby

záznamu hudby

vyjadřování hudebních i nehudebních představ a myšlenek pomocí hudebního nástroje –

představy rytmické, melodické, tempové, dynamické, formální

tvorba doprovodů pro hudebně dramatické projevy

HUDEBNĚ POHYBOVÉ ČINNOSTI

pohybový doprovod znějící hudby – taktování, taneční kroky, vlastní pohybové ztvárnění

pohybové vyjádření hudby v návaznosti na sémantiku hudebního díla – pantomima,

improvizace

pohybové reakce na změny v proudu znějící hudby – tempové, dynamické, rytmicko-

metrické, harmonické

orientace v prostoru – rozvoj pohybové pamětí, reprodukce pohybů prováděných při tanci či pohybových hrách

POSLECHOVÉ ČINNOSTI

orientace v hudebním prostoru a analýza hudební skladby – postihování hudebně výrazových prostředků, významné sémantické prvky užité ve skladbě (zvukomalba,

dušemalba, pohyb melodie, pravidelnost a nepravidelnost hudební formy) a jejich význam pro pochopení hudebního díla

hudební dílo a její autor – hudební skladba v kontextu s jinými hudebními i nehudebními díly, dobou vzniku, životem autora, vlastními zkušenostmi (inspirace, epigonství, kýč,

módnost a modernost, stylová provázanost)

hudební styly a žánry – chápání jejich funkcí vzhledem k životu jedince i společnosti, kulturním tradicím a zvykům

interpretace znějící hudby – slovní charakterizování hudebního díla (slohové a stylové

zařazení apod.), vytváření vlastní soudů a preferencí

Část C Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚP Praha 2007

75

5.7.2 VÝTVARNÁ VÝCHOVA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň


žák

rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy,

objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů,

zážitků a představ

v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém

uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace

vyjadřuje rozdíly při vnímání události různými smysly a pro jejich vizuálně obrazné

vyjádření volí vhodné prostředky

interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření; odlišné interpretace

porovnává se svojí dosavadní zkušeností

na základě vlastní zkušenosti nalézá a do komunikace zapojuje obsah vizuálně obrazných

vyjádření, která samostatně vytvořil, vybral či upravil


žák

při vlastních tvůrčích činnostech pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření;

porovnává je na základě vztahů (světlostní poměry, barevné kontrasty, proporční vztahy

a jiné)

užívá a kombinuje prvky vizuálně obrazného vyjádření ve vztahu k celku: v plošném

vyjádření linie a barevné plochy; v objemovém vyjádření modelování a skulpturální postup;

v prostorovém vyjádření uspořádání prvků ve vztahu k vlastnímu tělu i jako nezávislý model

při tvorbě vizuálně obrazných vyjádření se vědomě zaměřuje na projevení vlastních

životních zkušeností i na tvorbu vyjádření, která mají komunikační účinky pro jeho

nejbližší sociální vztahy

nalézá vhodné prostředky pro vizuálně obrazná vyjádření vzniklá na základě vztahu

zrakového vnímání k vnímání dalšími smysly; uplatňuje je v plošné, objemové i prostorové

tvorbě

osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě, k tvorbě a interpretaci vizuálně

obrazného vyjádření; pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí

a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění)

porovnává různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření a přistupuje k nim jako ke

zdroji inspirace

nalézá a do komunikace v sociálních vztazích zapojuje obsah vizuálně obrazných vyjádření,

která samostatně vytvořil, vybral či upravil

Učivo

ROZVÍJENÍ SMYSLOVÉ CITLIVOSTI

prvky vizuálně obrazného vyjádření – linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality,

textury – jejich jednoduché vztahy (podobnost, kontrast, rytmus), jejich kombinace a proměny

v ploše, objemu a prostoru

uspořádání objektů do celků – uspořádání na základě jejich výraznosti, velikosti

a vzájemného postavení ve statickém a dynamickém vyjádření

reflexe a vztahy zrakového vnímání k vnímání ostatními smysly -– vizuálně obrazná

vyjádření podnětů hmatových, sluchových, pohybových, čichových, chuťových a vyjádření

vizuálních podnětů prostředky vnímatelnými ostatními smysly

smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorba, fotografie, film,

tiskoviny, televize, elektronická média, reklama


75

UPLATŇOVÁNÍ SUBJEKTIVITY

prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností –

manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby

typy vizuálně obrazných vyjádření – jejich rozlišení, výběr a uplatnění – hračky, objekty,

ilustrace textů, volná malba, skulptura, plastika, animovaný film, comics, fotografie, elektronický obraz, reklama

přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické,

statické, dynamické), hledisko jejich motivace (fantazijní, založené na smyslovém vnímání)

OVĚŘOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH ÚČINKŮ

osobní postoj v komunikaci – jeho utváření a zdůvodňování; odlišné interpretace vizuálně

obrazných vyjádření (samostatně vytvořených a přejatých) v rámci skupin, v nichž se dítě

pohybuje; jejich porovnávání s vlastní interpretací

komunikační obsah vizuálně obrazných vyjádření – v komunikaci se spolužáky, rodinnými příslušníky a v rámci skupin, v nichž se žák pohybuje (ve škole i mimo školu); vysvětlování

výsledků tvorby podle svých schopností a zaměření

proměny komunikačního obsahu – záměry tvorby a proměny obsahu vlastních vizuálně

obrazných vyjádření i děl výtvarného umění

2. stupeň


Žák

vybírá, vytváří a pojmenovává co nejširší škálu prvků vizuálně obrazných vyjádření a jejich

vztahů; uplatňuje je pro vyjádření vlastních zkušeností, vjemů, představ a poznatků; variuje

různé vlastnosti prvků a jejich vztahů pro získání osobitých výsledků

užívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností

získaných ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie

užívá prostředky pro zachycení jevů a procesů v proměnách a vztazích; k tvorbě užívá

některé metody uplatňované v současném výtvarném umění a digitálních médiích –

počítačová grafika, fotografie, video, animace

vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí

jeho účinky s účinky již existujících i běžně užívaných vizuálně obrazných vyjádření

rozliší působení vizuálně obrazného vyjádření v rovině smyslového účinku, v rovině

subjektivního účinku a v rovině sociálně utvářeného i symbolického obsahu

interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom

ze svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a prožitků

porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření;

vysvětluje své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých

hodnotových soudů

ověřuje komunikační účinky vybraných, upravených či samostatně vytvořených vizuálně

obrazných vyjádření v sociálních vztazích; nalézá vhodnou formu pro jejich prezentaci

Učivo

ROZVÍJENÍ SMYSLOVÉ CITLIVOSTI

prvky vizuálně obrazného vyjádření – linie, tvary, objemy, světlostní a barevné kvality,

textury; vztahy a uspořádání prvků v ploše, objemu, prostoru a v časovém průběhu (podobnost,

kontrast, rytmus, dynamické proměny, struktura), ve statickém i dynamickém vizuálně

obrazném vyjádření

uspořádání objektů do celků v ploše, objemu, prostoru a časovém průběhu – vyjádření

vztahů, pohybu a proměn uvnitř a mezi objekty (lineární, světlostní, barevné, plastické

a prostorové prostředky a prostředky vyjadřující časový průběh) ve statickém i dynamické

vyjádření


75

reflexe a vztahy zrakového vnímání k vnímání ostatními smysly – vědomé vnímání

a uplatnění mimovizuálních podnětů při vlastní tvorbě; reflexe ostatních uměleckých druhů

(hudebních, dramatických)

smyslové účinky vizuálně obrazných vyjádření – umělecká výtvarná tvorba, fotografie, film, tiskoviny, televize, elektronická média, reklama; výběr, kombinace a variace ve vlastní tvorbě

UPLATŇOVÁNÍ SUBJEKTIVITY

prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností –

manipulace s objekty, pohyb těla a jeho umístění v prostoru, akční tvar malby a kresby, uspořádání prostoru, celku vizuálně obrazných vyjádření a vyjádření proměn; výběr, uplatnění

a interpretace

typy vizuálně obrazných vyjádření – hračky, objekty, ilustrace textů, volná malba, skulptura,

plastika, animovaný film, comics, fotografie, elektronický obraz, reklama, vizualizované dramatické akce, komunikační grafika; rozlišení, výběr a uplatnění pro vlastní tvůrčí záměry

přístupy k vizuálně obrazným vyjádřením – hledisko jejich vnímání (vizuální, haptické,

statické, dynamické), hledisko jejich motivace (fantazijní, symbolická, založená na smyslovém

vnímání, racionálně konstruktivní, expresivní); reflexe a vědomé uplatnění při vlastních tvůrčích činnostech

OVĚŘOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH ÚČINKŮ

osobní postoj v komunikaci – jeho utváření a zdůvodňování; důvody vzniku odlišných

interpretací vizuálně obrazných vyjádření (samostatně vytvořených a přejatých), kritéria jejich porovnávání, jejich zdůvodňování

komunikační obsah vizuálně obrazných vyjádření – utváření a uplatnění komunikačního

obsahu; vysvětlování a obhajoba výsledků tvorby s respektováním záměru autora; prezentace

ve veřejném prostoru, mediální prezentace

proměny komunikačního obsahu – záměry tvorby a proměny obsahu vizuálně obrazných

vyjádření vlastních děl i děl výtvarného umění; historické, sociální a kulturní souvislosti


75

5.8 ČLOVĚK A ZDRAVÍ


Zdraví člověka je chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno

a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je styl života, zdravotně preventivní chování podporující zdraví,

kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, bezpečí člověka atd. Protože je zdraví

základnímdůležitým předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvojepodpory a ochrany zdraví jednou z priorit

základního vzdělávání.

Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro pozitivní ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve

svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami

sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevencejeho ochrany i hloubku

problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje různými riziky, která ohrožují zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si

dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávají

potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních životních hodnot

11, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi.

Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a

situacích posilujících zájem žáků o problematiku zdraví.

Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást důraz především na praktické dovednosti

a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. Proto je velmi důležité, aby

celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku

musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele, jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost

a odpovědnost žáků v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. Takto chápané

vzdělávání je základem pro vytváření aktivních přístupů žáků k rozvoji i ochraně zdraví.

Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve

vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná

výchova. Vzdělávací obsah oblasti Člověk a zdraví prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí, které jej obohacují nebo využívají (aplikují), a do života školy.

Vzdělávací obor Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti

s preventivní ochranou jeho zdraví. Učívede žáky aktivně rozvíjetk aktivnímu rozvoji a

chránitochraně zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a učí je být za ně

odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk

a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Žáci si upevňují hygienické, stravovací,

pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky,

předcházet úrazům a čelit vlastnímuosvojují zásady zdravého životního stylu a jsou vedeni k jejich

uplatňování ve svém životě i k osvojování účelného chování při ohrožení v každodenních i rizikových

situacích i při mimořádných situacích. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole

a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat se na

vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a

rozhodovat se ve prospěch zdravíudálostech. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru

zdraví je vzdělávací obor Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je velmi

úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Žáci si rozšiřují a prohlubují

poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manželství a rodině, škole

a společenství vrstevníků.

11 Je vhodné usilovat o to, aby předkládané názory nebyly v příkrém rozporu s názory zákonných zástupců

žáků.


75

Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků v problematice

zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně

k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu.

Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové, jejímž smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu

pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů, pro optimální rozvoj

zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení, pro podporu zdraví a ochranu života. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání

žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu

jeho prožitku umocňuje. V tělesné výchově je velmi důležité motivační hodnocení žáků, které vychází ze somatotypu žáka a je postaveno na posuzování osobních výkonů každého jednotlivce a jejich

zlepšování – bez paušálního porovnávání žáků podle výkonových norem (tabulky, grafy aj.), které

neberou v úvahu růstové a genetické předpoklady a aktuální zdravotní stav žáků.

Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů žáků. Neméně důležité je odhalování

zdravotních oslabení žáků a jejich korekce v běžných i specifických formách pohybového učení –

v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně

využívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny žáky nebo jsou zadávána žákům se zdravotním

oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení.

Školám se současně doporučuje vyrovnávat pohybový deficit žáků III. (příp. II.) zdravotní

skupiny a jejich potřebu korektivních cvičení zařazováním povinného či volitelného předmětu, jehož

obsah vychází z tematického okruhu Zdravotní tělesná výchova (jako adekvátní náhradu povinné

tělesné výchovy nebo jako rozšíření pohybové nabídky). Tato nabídka vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém život usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává už v dětském věku četná

zdravotní oslabení, která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně

zaměřeného pohybu, z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v nevhodné skladbě, z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých sociálních

vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na poznatky lékařů, že zdravotních oslabení v celé

populaci přibývá a zdravotně oslabené dítě potřebuje větší množství spontánních i cíleně zaměřených

pohybových aktivit než dítě zdravé. Účast ve zdravotní tělesné výchově vede žáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností. Současně

předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně

zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky, plavání atd.) a jejich zařazování do denního režimu žáků.


Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků

tím, že vede žáky k:

poznávání zdraví jako nejdůležitějšídůležité životní hodnoty v kontextu dalších životních hodnot

pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou

příznivých vztahů

poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na

způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí

získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje

využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé

životní situaci i k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví


75

propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.

chápání zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy, partnerů, společenských činností atd.

ochraně zdraví a životů při každodenních rizikových situacích i mimořádných událostech a k využívání osvojených postupů spojených s řešením jednotlivých mimořádných událostí

aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci


75

5.8.1 VÝCHOVA KE ZDRAVÍ Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň


žák

respektuje přijatá pravidla soužití mezi spolužáky (vrstevníky) a partnery; pozitivní

komunikací a kooperací přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů v širším

společenství (v rodině, komunitě)

vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního a negativního

vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné prostředí) z hlediska

prospěšnosti zdraví

vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním a sociálním zdravím;

vysvětlí vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví

posoudí různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých

a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví

usiluje v rámci svých možností a zkušeností o aktivní podporu zdraví

vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny

i v nejbližším okolí

dává do souvislostí složení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí

a v rámci svých možností uplatňuje zdravé stravovací návyky

uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti

s běžnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami; svěří se se zdravotním problémem

a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc

projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého

životního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce

samostatně využívá osvojené kompenzační a relaxační techniky a sociální dovednosti

k regeneraci organismu, překonávání únavy a předcházení stresovým situacím

optimálně reaguje na fyziologickérespektuje změny v období dospívání a, optimálně na ně

reaguje; kultivovaně se chová k opačnému pohlaví

respektuje význam sexuality v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a pozitivními

životními cíli mladých lidí přijímá odpovědnost za bezpečné sexuální; chápe význam

zdrženlivosti v dospívání a odpovědného sexuálního chování

dáváuvádí do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneužíváním

návykových látek a životní perspektivu mladého člověka; uplatňuje osvojené sociální

dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i mimo ni;

v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým

vyhodnotí na základě svých znalostí a zkušeností možný manipulativní vliv vrstevníků, médií,

sekt; uplatňuje osvojené dovednosti komunikační obrany proti manipulaci a agresi

projevuje odpovědné chování v rizikových situacích silniční a železniční dopravy; aktivně

předchází situacím ohrožení zdraví, a osobního bezpečí, při mimořádných událostech;

v případě potřeby poskytne adekvátní první pomoc

uplatňuje adekvátní způsoby chování a ochrany v modelových situacích ohrožení, nebezpečí

i mimořádných událostí

Učivo

VZTAHY MEZI LIDMI A FORMY SOUŽITÍ

vztahy ve dvojici – kamarádství, přátelství, láska, partnerské vztahy, manželství a rodičovství

vztahy a pravidla soužití v prostředí komunity – rodina, škola, vrstevnická skupina, obec, spolek


75

ZMĚNY V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA A JEJICH REFLEXE

dětství, puberta, dospívání – tělesné, duševní a společenské změny

sexuální dospívání a reprodukční zdraví – zdravá integrace sexuality, zdraví reprodukční

soustavy, sexualita jako součást formování osobnosti, zdrženlivost, předčasná sexuální

zkušenost;, promiskuita; problémy těhotenství a rodičovství mladistvých; poruchy pohlavní identity

ZDRAVÝ ZPŮSOB ŽIVOTA A PÉČE O ZDRAVÍ

výživa a zdraví – zásady zdravého stravování, pitný režim, vliv životních podmínek a způsobu

stravování na zdraví; poruchy příjmu potravy

vlivy vnějšího a vnitřního prostředí na zdraví – kvalita ovzduší a vody, hluk, osvětlení,

teplota

tělesná a duševní hygiena, denní režim – zásady osobní, intimní a duševní hygieny, otužování, denní režim, vyváženost pracovních a odpočinkových aktivit, význam pohybu pro

zdraví, pohybový režim

režim dne

ochrana před přenosnými ichorobami – základní cesty přenosu nákaz a jejich prevence,

nákazy respirační, přenosné potravou, získané v přírodě, přenosné krví a sexuálním kontaktem, přenosné bodnutím hmyzu a stykem se zvířaty

ochrana před chronickými nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a a před

úrazy – bezpečné způsoby chování (nemoci přenosné pohlavním stykem, HIV/AIDS,

hepatitidy);prevence kardiovaskulárních a metabolických onemocnění; preventivní a lékařská léčebná péče; odpovědné chování v situacích úrazu a život ohrožujících stavů (úrazy

v domácnosti, při sportu, na pracovišti, v dopravě)), základy první pomoci

RIZIKA OHROŽUJÍCÍ ZDRAVÍ A JEJICH PREVENCE

stres a jeho vztah ke zdraví – kompenzační, relaxační a regenerační techniky k překonávání

únavy, stresových reakcí a k posilování duševní odolnosti

civilizační choroby – zdravotní rizika, preventivní a lékařská péče

auto-destruktivní závislosti – zdravotní a sociální rizika zneužívání návykových látek,

patologického hráčství, práce s počítačem; návykovépsychická onemocnění, násilí mířené proti sobě samému, rizikové chování (alkohol, aktivní a pasivní kouření, zbraně, nebezpečné látky

(bezpečnost v dopravěa předměty, nebezpečný internet), násilné chování, těžké životní situace

a jejich zvládání, trestná činnost, dopink ve sportu)

skryté formy a stupně individuálního násilí a zneužívání, sexuální kriminalita – šikana

a jiné projevy násilí; formy sexuálního zneužívání dětí; kriminalita mládeže; komunikace se

službami odborné pomoci

bezpečné chování a komunikace – komunikace s vrstevníky a neznámými lidmi, bezpečný

pohyb v rizikovém prostředí, přítomnostnebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií, sebeochrana a vzájemná pomoc v konfliktních a krizovýchrizikových situacích a

v situacích ohrožení

dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví – bezpečné prostředí ve škole, ochrana

zdraví při různých činnostech, bezpečnost v dopravě, znalost pravidel silničního provozurizika silniční a železniční dopravy, vztahy mezi účastníky silničního provozu vč. zvládání

agresivity, postup v případě dopravní nehody (tísňové volání, zajištění bezpečnosti)

manipulativní reklama a informace – reklamní vlivy, působení sekt

ochrana člověka za mimořádných událostí - živelní pohromy, terorismus– klasifikace mimořádných událostí, varovný signál a jiné způsoby varování, základní úkoly ochrany

obyvatelstva, evakuace, činnost po mimořádné události, prevence vzniku mimořádných

událostí

HODNOTA A PODPORA ZDRAVÍ

celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci – složky zdraví a jejich interakce, základní lidské

potřeby a jejich hierarchie (Maslowova teorie)


75

podpora zdraví a její formy – prevence a intervence, působení na změnu kvality prostředí

a chování jedince, odpovědnost jedince za zdraví, podpora zdravého životního stylu, programy

podpory zdraví

podpora zdraví v komunitě – programy podpory zdraví

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ ROZVOJ

sebepoznání a sebepojetí – vztah k sobě samému, vztah k druhým lidem; zdravé a vyrovnané

sebepojetí, utváření vědomí vlastní identity

seberegulace a sebeorganizace činností a chování – cvičení sebereflexe, sebekontroly,

sebeovládání a zvládání problémových situací; stanovení osobních cílů a postupných kroků k jejich dosažení; zaujímání hodnotových postojů a rozhodovacích dovedností pro řešení

problémů v mezilidských vztazích; pomáhající a prosociální chování

psychohygiena v sociální dovednosti pro předcházení a zvládání stresu, hledání pomoci při

problémech

mezilidské vztahy, komunikace a kooperace – respektování sebe sama i druhých, přijímání

názoru druhého, empatie; chování podporující dobré vztahy, aktivní naslouchání, dialog,

efektivní a asertivní komunikace a kooperace v různých situacích, dopad vlastního jednání

a chování

morální rozvoj – cvičení zaujímání hodnotových postojů a rozhodovacích dovedností;

dovednosti pro řešení problémů v mezilidských vztazích; pomáhající a prosociální chování


83

5.8.2 TĚLESNÁ VÝCHOVA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň


žák

spojuje pravidelnou každodenní pohybovou činnost se zdravím a využívá nabízené

příležitosti

zvládá v souladu s individuálními předpoklady jednoduché pohybové činnosti jednotlivce

nebo činnosti prováděné ve skupině; usiluje o jejich zlepšení

spolupracuje při jednoduchých týmových pohybových činnostech a soutěžích

uplatňuje hlavní zásady hygieny a bezpečnosti při pohybových činnostech ve známých

prostorech školy

reaguje na základní pokyny a povely k osvojované činnosti a její organizaci


žák

podílí se na realizaci pravidelného pohybového režimu; uplatňuje kondičně zaměřené

činnosti; projevuje přiměřenou samostatnost a vůli po zlepšení úrovně své zdatnosti

zařazuje do pohybového režimu korektivní cvičení, především v souvislosti s jednostrannou

zátěží nebo vlastním svalovým oslabením

zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti; vytváří

varianty osvojených pohybových her

uplatňuje pravidla hygieny a bezpečného chování v běžném sportovním prostředí; adekvátně

reaguje v situaci úrazu spolužáka

jednoduše zhodnotí kvalitu pohybové činnosti spolužáka a reaguje na pokyny k vlastnímu

provedení pohybové činnosti

jedná v duchu fair play: dodržuje pravidla her a soutěží, pozná a označí zjevné přestupky

proti pravidlům a adekvátně na ně reaguje; respektuje při pohybových činnostech opačné

pohlaví

užívá při pohybové činnosti základní osvojované tělocvičné názvosloví; cvičí podle

jednoduchého nákresu, popisu cvičení

zorganizuje nenáročné pohybové činnosti a soutěže na úrovni třídy

změří základní pohybové výkony a porovná je s předchozími výsledky

orientuje se v informačních zdrojích o pohybových aktivitách a sportovních akcích ve škole

i v místě bydliště; samostatně získá potřebné informace

Učivo

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ

význam pohybu pro zdraví – pohybový režim žáků, délka a intenzita pohybu

příprava organismu – příprava před pohybovou činností, uklidnění po zátěži, napínací

a protahovací cvičení

zdravotně zaměřené činnosti – správné držení těla, správné zvedání zátěže; průpravná,

kompenzační, relaxační a jiná zdravotně zaměřená cvičení a jejich praktické využití

rozvoj různých forem rychlosti, vytrvalosti, síly, pohyblivosti, koordinace pohybu

hygiena při TV – hygiena pohybových činností a cvičebního prostředí, vhodné oblečení

a obutí pro pohybové aktivity

bezpečnost při pohybových činnostech – organizace a bezpečnost cvičebního prostoru,

bezpečnost v šatnách a umyvárnách, bezpečná příprava a ukládání nářadí, náčiní a pomůcek,

první pomoc v podmínkách TV


84

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ

pohybové hry – s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity; využití hraček a netradičního náčiní při cvičení; pohybová tvořivost

základy gymnastiky – průpravná cvičení, akrobacie, cvičení s náčiním a na nářadí

odpovídající velikosti a hmotnosti

rytmické a kondiční formy cvičení pro děti – kondiční cvičení s hudbou nebo rytmickým

doprovodem, základy estetického pohybu, vyjádření melodie a rytmu pohybem, jednoduché tance

průpravné úpoly – přetahy a přetlaky

základy atletiky – rychlý běh, motivovaný vytrvalý běh, skok do dálky nebo do výšky, hod míčkem

základy sportovních her – manipulace s míčem, pálkou či jiným herním náčiním odpovídající

velikosti a hmotnosti, herní činnosti jednotlivce, spolupráce ve hře, průpravné hry, utkání

podle zjednodušených pravidel minisportů

turistika a pobyt v přírodě – přesun do terénu a chování v dopravních prostředcích při

přesunu, chůze v terénu, táboření, ochrana přírody

plavání – (základní plavecká výuka) hygiena plavání, adaptace na vodní prostředí, základní

plavecké dovednosti, jeden plavecký způsob (plavecká technika), prvky sebezáchrany a dopomoci tonoucímu

lyžování, bruslení (podle podmínek školy) – hry na sněhu a na ledě, základní techniky pohybu

na lyžích a bruslích

další pohybové činnosti (podle podmínek školy a zájmu žáků)

ČINNOSTI PODPORUJÍCÍ POHYBOVÉ UČENÍ

komunikace v TV – základní tělocvičné názvosloví osvojovaných činností, smluvené povely,

signály

organizace při TV – základní organizace prostoru a činností ve známém (běžném) prostředí

zásady jednání a chování – fair play, olympijské ideály a symboly

pravidla zjednodušených osvojovaných pohybových činností – her, závodů, soutěží

měření a posuzování pohybových dovedností – měření výkonů, základní pohybové testy

zdroje informací o pohybových činnostech

2. stupeň

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ZDRAVÍ


žák

aktivně vstupuje do organizace svého pohybového režimu, některé pohybové činnosti

zařazuje pravidelně a s konkrétním účelem

usiluje o zlepšení své tělesné zdatnosti; z nabídky zvolí vhodný rozvojový program

samostatně se připraví před pohybovou činností a ukončí ji ve shodě s hlavní činností –

zatěžovanými svaly

odmítá drogy a jiné škodliviny jako neslučitelné se sportovní etikou a zdravím; upraví

pohybovou aktivitu vzhledem k údajům o znečištění ovzduší

uplatňuje vhodné a bezpečné chování i v méně známém prostředí sportovišť, přírody,

silničního provozu; předvídá možná nebezpečí úrazu a přizpůsobí jim svou činnost

Učivo

význam pohybu pro zdraví – rekreační a výkonnostní sport, sport dívek a chlapců

zdravotně orientovaná zdatnost – rozvoj ZOZ, kondiční programy, manipulace se zatížením

prevence a korekce jednostranného zatížení a svalových dysbalancí – průpravná,

kompenzační, vyrovnávací, relaxační a jiná zdravotně zaměřená cvičení


85

hygiena a bezpečnost při pohybových činnostech – v nestandardním prostředí, první pomoc

při TV a sportu v různém prostředí a klimatických podmínkách, improvizované ošetření

poranění a odsun raněného

ČINNOSTI OVLIVŇUJÍCÍ ÚROVEŇ POHYBOVÝCH DOVEDNOSTÍ


žák

zvládá v souladu s individuálními předpoklady osvojované pohybové dovednosti a tvořivě je

aplikuje ve hře, soutěži, při rekreačních činnostech

posoudí provedení osvojované pohybové činnosti, označí zjevné nedostatky a jejich možné

příčiny

Učivo

pohybové hry – s různým zaměřením; netradiční pohybové hry a aktivity

gymnastika – akrobacie, přeskoky, cvičení s náčiním a na nářadí

estetické a kondiční formy cvičení s hudbou a rytmickým doprovodem – základy rytmické

gymnastiky, cvičení s náčiním; kondiční formy cvičení pro daný věk žáků; tance

úpoly – základy sebeobrany, základy aikidó, judó, karatedó

atletika – rychlý běh, vytrvalý běh na dráze a v terénu, základy překážkového běhu, skok do

dálky nebo do výšky, hod míčkem nebo granátem, vrh koulí

sportovní hry (alespoň dvě hry podle výběru školy) – herní činnosti jednotlivce, herní

kombinace, herní systémy, utkání podle pravidel žákovské kategorie

turistika a pobyt v přírodě – příprava turistické akce, přesun do terénu a uplatňování pravidel

bezpečnosti silničního provozu v roli chodce a cyklisty, chůze se zátěží i v mírně náročném terénu, táboření, ochrana přírody, základy orientačního běhu, dokumentace z turistické akce;

přežití v přírodě, orientace, ukrytí, nouzový přístřešek, zajištění vody, potravy, tepla

plavání (podle podmínek školy – zdokonalovací plavecká výuka, pokud neproběhla základní

plavecká výuka, musí předcházet adaptace na vodní prostředí a základní plavecké dovednosti) – další plavecké dovednosti, další plavecký způsob (plavecká technika), dovednosti

záchranného a branného plavání, prvky zdravotního plavání a plavecký sportů, rozvoj plavecké

vytrvalosti

lyžování, snowboarding, bruslení (podle podmínek školy) – běžecké lyžování, lyžařská turistika, sjezdové lyžování nebo jízda na snowboardu, bezpečnost pohybu v zimní horské

krajině, jízda na vleku; (další zimní sporty podle podmínek školy)

další (i netradiční) pohybové činnosti (podle podmínek školy a zájmu žáků)

ČINNOSTI PODPORUJÍCÍ POHYBOVÉ UČENÍ


žák

užívá osvojované názvosloví na úrovni cvičence, rozhodčího, diváka, čtenáře novin

a časopisů, uživatele internetu

naplňuje ve školních podmínkách základní olympijské myšlenky – čestné soupeření, pomoc

handicapovaným, respekt k opačnému pohlavní, ochranu přírody při sportu

dohodne se na spolupráci i jednoduché taktice vedoucí k úspěchu družstva a dodržuje ji

rozlišuje a uplatňuje práva a povinnosti vyplývající z role hráče, rozhodčího, diváka,

organizátora

sleduje určené prvky pohybové činnosti a výkony, eviduje je a vyhodnotí

zorganizuje samostatně i v týmu jednoduché turnaje, závody, turistické akce na úrovni

školy; spolurozhoduje osvojované hry a soutěže

zpracuje naměřená data a informace o pohybových aktivitách a podílí se na jejich prezentaci


86

Učivo

komunikace v TV – tělocvičné názvosloví osvojovaných činností, smluvené povely, signály,

gesta, značky, základy grafického zápisu pohybu, vzájemná komunikace a spolupráce při

osvojovaných pohybových činnostech

organizace prostoru a pohybových činností – v nestandardních podmínkách; sportovní

výstroj a výzbroj – výběr, ošetřování

historie a současnost sportu – významné soutěže a sportovci, olympismus – olympijská

charta

pravidla osvojovaných pohybových činností – her, závodů, soutěží

zásady jednání a chování v různém prostředí a při různých činnostech

měření výkonů a posuzování pohybových dovedností – měření, evidence, vyhodnocování

ZDRAVOTNÍ TĚLESNÁ VÝCHOVA (prvky ZdrTV jsou využívány v povinné TV; ZdrTV jako

ucelený systém je nabízena žákům III. (II.) zdravotní skupiny v samostatných vyučovacích hodinách – viz charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a zdraví a poznámky k rámcovému učebnímu plánu)

1. stupeň


žák

uplatňuje správné způsoby držení těla v různých polohách a pracovních činnostech; zaujímá

správné základní cvičební polohy

zvládá jednoduchá speciální cvičení související s vlastním oslabením


žák

zařazuje pravidelně do svého pohybového režimu speciální vyrovnávací cvičení související

s vlastním oslabením v optimálním počtu opakování

zvládá základní techniku speciálních cvičení; koriguje techniku cvičení podle obrazu

v zrcadle, podle pokynů učitele

upozorní samostatně na činnosti (prostředí), které jsou v rozporu s jeho oslabením

Učivo

ČINNOSTI A INFORMACE PODPORUJÍCÍ KOREKCE ZDRAVOTNÍCH OSLABENÍ

zdravotní oslabení – konkrétní zdravotní oslabení žáka, prevence, pohybový režim, vhodné

oblečení a obutí pro ZdrTV, zásady správného držení těla, dechová cvičení, vnímání pocitů při

cvičení, nevhodná cvičení a činnosti (kontraindikace zdravotních oslabení)

SPECIÁLNÍ CVIČENÍ

základy speciálních cvičení – základní cvičební polohy, základní technika cvičení, soubor

speciálních cvičení pro samostatné cvičení

Vzhledem k ucelenému systému speciálních cvičení, který je shodný pro 1. i 2. stupeň, je formulováno učivo tohoto tématu jen na 2. stupni s předpokladem využití v celém základním vzdělávání.

VŠEOBECNĚ ROZVÍJEJÍCÍ POHYBOVÉ ČINNOSTI

pohybové činnosti v návaznosti na obsah TV – s přihlédnutím ke konkrétnímu druhu

a stupni oslabení

2. stupeň


žák

uplatňuje odpovídající vytrvalost a cílevědomost při korekci zdravotních oslabení


87

zařazuje pravidelně a samostatně do svého pohybového režimu speciální vyrovnávací cvičení

související s vlastním oslabením, usiluje o jejich optimální provedení

aktivně se vyhýbá činnostem, které jsou kontraindikací zdravotního oslabení

Učivo

ČINNOSTI A INFORMACE PODPORUJÍCÍ KOREKCE ZDRAVOTNÍCH OSLABENÍ

základní druhy oslabení jejich příčiny a možné důsledky – základní pojmy osvojovaných

činností, prevence a korekce oslabení, denní režim z pohledu zdravotního oslabení, soustředění

na cvičení, vědomá kontrola cvičení, nevhodná cvičení a činnosti (kontraindikace zdravotních

oslabení)

SPECIÁLNÍ CVIČENÍ

oslabení podpůrně pohybového systému (A) – poruchy funkce svalových skupin (A1);

poruchy páteře – odchylky předozadního zakřivení (A2) a vybočení páteře do stran (A3);

poruchy stavby dolních končetin (A4): lokální a celková relaxace; správné držení hlavy, pletence ramenního, pánve, kolen; protažení prsních a bederních svalů, zadní strany stehen

a ohybačů kyčle; posilování šíjového, mezilopatkového, břišního, hýžďového, stehenního

a lýtkového svalstva, vzpřimovačů trupu; zvýšení kloubní pohyblivosti a rozsahu pohybu;

uvolňování páteře; rotační cvičení; správný dýchací stereotyp

oslabení vnitřních orgánů (B) – oslabení oběhového a dýchacího systému (B1); oslabení

endokrinního systému (B2); obezita (B3); ostatní oslabení vnitřních orgánů (B4): (kromě

cvičení ze skupiny A) rozvoj hlavních a pomocných dýchacích svalů; hrudní a brániční dýchání při zvýšené zátěži; adaptace na zvýšenou zátěž; cvičení koordinace a rovnováhy

oslabení smyslových a nervových funkcí (C) – oslabení zraku (C1); oslabení sluchu (C2);

neuropsychická oslabení (C3): (kromě cvičení ze skupiny A) adaptace srdečně-cévního

a dýchacího systému; koordinace pohybu; rovnovážné polohy; rozvoj sluchového, zrakového a taktilního vnímání rytmu; cvičení s hudebním doprovodem; orientace v prostoru; zraková

lokalizace, rychlost zrakového vnímání

VŠESTRANNÉ ROZVÍJEJÍCÍ POHYBOVÉ ČINNOSTI

pohybové činnosti v návaznosti na vzdělávací obsah TV – s přihlédnutím ke konkrétnímu druhu a stupni oslabení


88

5.9 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE


Oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede

žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá

k vytváření životní a profesní orientace žáků.

Koncepce vzdělávací oblasti Člověk a svět práce vychází z konkrétních životních situací, v nichž žáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých

podobách a širších souvislostech.

Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělávání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka

v dalším životě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou

protiváhou. Je založena na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti žáků.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce je rozdělen na 1. stupni na čtyři tematické okruhy Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Příprava

pokrmů, které jsou pro školu povinné. Na 2. stupni je rozdělen na osm tematických okruhů Práce

s technickými materiály, Design a konstruování, Pěstitelské práce a chovatelství, Provoz a údržba domácnosti, Příprava pokrmů, Práce s laboratorní technikou, Využití digitálních technologií, Svět práce. Tematické okruhy na 2. stupni tvoří nabídku, z níž tematický okruh Svět práce je povinný,

a z ostatních školy vybírají podle svých podmínek a pedagogických záměrů minimálně jeden další okruh. Vybrané tematické okruhy je nutné realizovat v plném rozsahu.

Tematický okruh Svět práce je povinný pro všechny žáky v plném rozsahu a vzhledem k jeho

zaměření na výběr budoucího povolání je vhodné jej řadit do nejvyšších ročníků 2. stupně.

Vzdělávací obsah je realizován na 1. i 2. stupni vzdělávání a je určen všem žákům (tedy chlapcům i dívkám bez rozdílu). Žáci se učí pracovat s různými materiály a osvojují si základní

pracovní dovednosti a návyky. Učí se plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně

i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. V závislosti na věku žáků se postupně buduje systém, který žákům poskytuje

důležité informace ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším

profesním zaměření. Proto je vhodné zařazovat do vzdělávání žáků co největší počet tematických okruhů.


Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k:

pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce

osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci

i v běžném životě

vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku

poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka

autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí

chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení


89

orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění, pro volbu vlastního

profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci

5.9.1 ČLOVĚK A SVĚT PRÁCE Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň

PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM


žák

vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů

pracuje podle slovního návodu a předlohy


žák

vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé

výrobky z daného materiálu

využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic

volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu

udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce;

poskytne první pomoc při úrazu

Učivo

vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, fólie aj.)

pracovní pomůcky a nástroje – funkce a využití

jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce

lidové zvyky, tradice, řemesla

KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI


žák

zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi


žák

provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž

pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu

dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu

Učivo

stavebnice (plošné, prostorové, konstrukční), sestavování modelů

práce s návodem, předlohou, jednoduchým náčrtem

PĚSTITELSKÉ PRÁCE


žák

provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování

pečuje o nenáročné rostliny


90


žák

provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování

ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny

volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní

dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu

Učivo

základní podmínky pro pěstování rostlin, půda a její zpracování, výživa rostlin, osivo

pěstování rostlin ze semen v místnosti, na zahradě (okrasné rostliny, léčivky, koření, zelenina

aj.)

pěstování pokojových rostlin

rostliny jedovaté, rostliny jako drogy, alergie

PŘÍPRAVA POKRMŮ


žák

připraví tabuli pro jednoduché stolování

chová se vhodně při stolování


žák

orientuje se v základním vybavení kuchyně

připraví samostatně jednoduchý pokrm

dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování

udržuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce;

poskytne první pomoc i při úrazu v kuchyni

Učivo

základní vybavení kuchyně

výběr, nákup a skladování potravin

jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování

technika v kuchyni – historie a význam

2. stupeň

PRÁCE S TECHNICKÝMI MATERIÁLY


žák

provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodržuje technologickou kázeň

řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí

organizuje a plánuje svoji pracovní činnost

užívá technickou dokumentaci, připraví si vlastní jednoduchý náčrt výrobku

dodržuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při

práci s nástroji a nářadím; poskytne první pomoc při úrazu

Učivo

vlastnosti materiálu, užití v praxi (dřevo, kov, plasty, kompozity)

pracovní pomůcky, nářadí a nástroje pro ruční opracování

jednoduché pracovní operace a postupy


91

organizace práce, důležité technologické postupy

technické náčrty a výkresy, technické informace, návody

úloha techniky v životě člověka, zneužití techniky, technika a životní prostředí, technika

a volný čas, tradice a řemesla

DESIGN A KONSTRUOVÁNÍ


žák

sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model

navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost,

stabilitu aj.

provádí montáž, demontáž a údržbu jednoduchých předmětů a zařízení

dodržuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy; poskytne první pomoc

při úrazu

Učivo

stavebnice (konstrukční, elektrotechnické, elektronické), sestavování modelů, tvorba

konstrukčních prvků, montáž a demontáž

návod, předloha, náčrt, plán, schéma, jednoduchý program

PĚSTITELSKÉ PRÁCE, CHOVATELSTVÍ


žák

volí vhodné pracovní postupy při pěstování vybraných rostlin

pěstuje a využívá květiny pro výzdobu

používá vhodné pracovní pomůcky a provádí jejich údržbu

prokáže základní znalost chovu drobných zvířat a zásad bezpečného kontaktu se zvířaty

dodržuje technologickou kázeň, zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc

při úrazu, včetně úrazu způsobeného zvířaty

Učivo

základní podmínky pro pěstování – půda a její zpracování, výživa rostlin, ochrana rostlin

a půdy

zelenina – osivo, sadba, výpěstky, podmínky a zásady pěstování; pěstování vybraných druhů

zeleniny

okrasné rostliny – základy ošetřování pokojových květin, pěstování vybraných okrasných

dřevin a květin; květina v exteriéru a interiéru (hydroponie, bonsaje), řez, jednoduchá vazba,

úprava květin

ovocné rostliny – druhy ovocných rostlin, způsob pěstování, uskladnění a zpracování

léčivé rostliny, koření – pěstování vybrané rostliny; rostliny a zdraví člověka; léčivé účinky rostlin, rostliny jedovaté; rostliny jako drogy a jejich zneužívání; alergie

chovatelství – chov zvířat v domácnosti, podmínky chovu, hygiena a bezpečnost chovu;

kontakt se známými a neznámými zvířaty

PROVOZ A ÚDRŽBA DOMÁCNOSTI


žák

provádí jednoduché operace platebního styku a domácího účetnictví

ovládá jednoduché pracovní postupy při základních činnostech v domácnosti a orientuje se

v návodech k obsluze běžných domácích spotřebičů


92

správně zachází s pomůckami, nástroji, nářadím a zařízením včetně údržby provádí drobnou

domácí údržbu

dodržuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy a poskytne první pomoc při

úrazu, včetně úrazu elektrickým proudem

Učivo

finance, provoz a údržba domácnosti – rozpočet, příjmy, výdaje, platby, úspory; hotovostní

a bezhotovostní platební styk, ekonomika domácnosti; údržba oděvů a textilií, úklid domácnosti, postupy, prostředky a jejich dopad na životní prostředí, odpad a jeho ekologická

likvidace; spotřebiče v domácnosti

elektrotechnika v domácnosti – elektrická instalace, elektrické spotřebiče, elektronika,

sdělovací technika, funkce, ovládání a užití, ochrana, údržba, bezpečnost a ekonomika provozu, nebezpečí úrazu elektrickým proudem

PŘÍPRAVA POKRMŮ


žák

používá základní kuchyňský inventář a bezpečně obsluhuje základní spotřebiče

připraví jednoduché pokrmy v souladu se zásadami zdravé výživy

dodržuje základní principy stolování, společenského chování a obsluhy u stolu ve společnosti

dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazech v kuchyni

Učivo

kuchyně – základní vybavení, udržování pořádku a čistoty, bezpečnost a hygiena provozu

potraviny – výběr, nákup, skladování, skupiny potravin, sestavování jídelníčku

příprava pokrmů – úprava pokrmů za studena, základní způsoby tepelné úpravy, základní

postupy při přípravě pokrmů a nápojů

úprava stolu a stolování – jednoduché prostírání, obsluha a chování u stolu, slavnostní stolování v rodině, zdobné prvky a květiny na stole

Učivo

základní laboratorní postupy a metody

základní laboratorní přístroje, zařízení a pomůcky

PRÁCE S LABORATORNÍ TECHNIKOU


žák

vybere a prakticky využívá vhodné pracovní postupy, přístroje, zařízení a pomůcky pro

konání konkrétních pozorování, měření a experimentů

zpracuje protokol o cíli, průběhu a výsledcích své experimentální práce a zformuluje v něm

závěry, k nimž dospěl

vyhledá v dostupných informačních zdrojích všechny podklady, jež mu co nejlépe pomohou

provést danou experimentální práci

dodržuje pravidla bezpečné práce a ochrany životního prostředí při experimentální práci

poskytne první pomoc při úrazu v laboratoři


93

VYUŽITÍ DIGITÁLNÍCH TECHNOLOGIÍ


žák

ovládá základní funkce digitální techniky; diagnostikuje a odstraňuje základní problémy při

provozu digitální techniky

propojuje vzájemně jednotlivá digitální zařízení

pracuje uživatelským způsobem s mobilními technologiemi – cestování, obchod, vzdělávání,

zábava

ošetřuje digitální techniku a chrání ji před poškozením

dodržuje základní hygienická a bezpečnostní pravidla a předpisy při práci s digitální

technikou a poskytne první pomoc při úrazu

Učivo

digitální technika – počítač a periferní zařízení, digitální fotoaparát, videokamera, PDA, CD

a DVD přehrávače, e-Kniha, mobilní telefony

digitální technologie – bezdrátové technologie (USB, Bluetooth, WIFI, GPRS, GMS, norma

IEEE 802.11b), navigační technologie, konvergence technologií, multiplexování

počítačové programy pro zpracovávání hlasových a grafických informací – úpravy,

archivace, střih; operační systémy, vzájemná komunikace zařízení (synchronizace PDA s PC)

mobilní služby – operátoři, tarify

SVĚT PRÁCE (závazný pro 8. a 9. ročník s možností realizace od 7. ročníku)


žák

orientuje se v pracovních činnostech vybraných profesí

posoudí své možnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání a profesní přípravy

využije profesní informace a poradenské služby pro výběr vhodného vzdělávání

prokáže v modelových situacích schopnost prezentace své osoby při vstupu na trh práce

Učivo

trh práce – povolání lidí, druhy pracovišť, pracovních prostředků, pracovních objektů, charakter a druhy pracovních činností; požadavky kvalifikační, zdravotní a osobnostní; rovnost

příležitostí na trhu práce

volba profesní orientace – základní principy sebepoznávání: osobní zájmy a cíle, tělesný a zdravotní stav, osobní vlastnosti a schopnosti, sebehodnocení, vlivy na volbu profesní

orientace informační základna pro volbu povolání, práce s profesními informacemi a využívání poradenských služeb

možnosti vzdělávání – náplň učebních a studijních oborů, přijímací řízení, informace

a poradenské služby

zaměstnání – pracovní příležitosti v obci (regionu), způsoby hledání zaměstnání, psaní

životopisu, pohovor u zaměstnavatele, problémy nezaměstnanosti, úřady práce práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů

podnikání – druhy a struktura organizací, nejčastější formy podnikání, drobné a soukromé

podnikání


94

5.10 DOPLŇUJÍCÍ VZDĚLÁVACÍ OBORY

Do RVP ZV se zařazují Doplňující vzdělávací obory, které nejsou povinnou součástí základního vzdělávání, jeho vzdělávací obsah pouze doplňují a rozšiřují. Doplňující vzdělávací obory je možné

využít pro všechny nebo jen pro některé žáky jako povinný nebo povinně volitelný vzdělávací obsah.

5.10.1 DALŠÍ CIZÍ JAZYK Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

2. stupeň

RECEPTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI


žák

vyslovuje a čte nahlas plynule a foneticky správně jednoduché texty složené ze známé slovní

zásoby

rozumí známým každodenním výrazům, zcela základním frázím a jednoduchým větám

rozumí jednoduchým pokynům a adekvátně na ně reaguje

rozumí obsahu a smyslu jednoduchého textu, v textu vyhledá potřebnou informaci a odpověď na

otázku

používá abecední slovník učebnice a dvojjazyčný slovník



žák

sdělí ústně i písemně základní údaje o své osobě, své rodině a běžných každodenních situacích,

vyplní základní údaje do formulářů

reprodukuje ústně i písemně obsah přiměřeně obtížného textu, promluvy a jednoduché

konverzace

napíše jednoduchá sdělení a odpověď na sdělení za správného použití základních gramatických

struktur a vět

INTERAKTIVNÍ ŘEČOVÉ DOVEDNOSTI


žák

zapojí se do jednoduché, pečlivě vyslovované konverzace dalších osob prostřednictvím běžných

výrazů, poskytne požadované informace

Učivo

základní pravidla komunikace v běžných každodenních situacích – pozdrav, poděkování,

představování

jednoduchá sdělení – adresa, blahopřání, pozdrav a dopis z prázdnin, omluva, žádost

tematické okruhy – domov, rodina, škola, volný čas a zájmová činnost, oblékání, nákupy,

příroda a počasí, tradice a zvyky, svátky, důležité zeměpisné údaje

slovní zásoba a tvoření slov – synonyma, antonyma, význam slov v kontextu

základní gramatické struktury a typy vět, základy lexikálního principu pravopisu slov –

věta jednoduchá, tvorba otázky a záporu, pořádek slov ve větě


95

5.10.2 DRAMATICKÁ VÝCHOVA Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň


žák

zvládá základy správného tvoření dechu, hlasu, artikulace a správného držení těla; dokáže

hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce a rozpoznávat je v chování druhých

rozlišuje herní a reálnou situaci; přijímá pravidla hry; vstupuje do jednoduchých rolí

a přirozeně v nich jedná

zkoumá témata a konflikty na základě vlastního jednání

spolupracuje ve skupině na tvorbě jevištní situace; prezentuje ji před spolužáky; sleduje

prezentace ostatních

reflektuje s pomocí učitele svůj zážitek z dramatického díla (divadelního, filmového,

televizního, rozhlasového)


žák

propojuje somatické dovednosti a kombinuje je za účelem vyjádření vnitřních stavů a emocí

vlastních i určité postavy

pracuje s pravidly hry a jejich variacemi; dokáže vstoupit do role a v herní situaci přirozeně

a přesvědčivě jednat

rozpoznává témata a konflikty v situacích a příbězích; nahlíží na ně z pozic různých postav;

zabývá se důsledky jednání postav

pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru a využívá přitom různých

výrazových prostředků

prezentuje inscenační tvar před spolužáky a na základě sebereflexe a reflexe spolužáků

a učitele na něm dále pracuje, sleduje a hodnotí prezentace svých spolužáků

reflektuje svůj zážitek z dramatického díla; rozlišuje na základě vlastních zkušeností

základní divadelní druhy

Učivo

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY DRAMATICKÉHO JEDNÁNÍ

psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální a neverbální komunikace

herní dovednosti – vstup do role, jevištní postava

sociálně komunikační dovednosti – spolupráce, komunikace v běžných životních situacích,

v herních situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení

PROCES DRAMATICKÉ A INSCENAČNÍ TVORBY

náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování

typová postava – směřování k její hlubší charakteristice; činoherní i loutkářské prostředky

dramatická situace, příběh – řazení situací v časové následnosti

inscenační prostředky a postupy – jevištní tvar na základě improvizované situace

a minipříběhu; přednes

komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe

RECEPCE A REFLEXE DRAMATICKÉHO UMĚNÍ

základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt

současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová

a multimediální tvorba

základní divadelní druhy – činohra, zpěvohra, loutkové divadlo, pohybové a taneční divadlo


96

2. stupeň


žák

uplatňuje kultivovaný mluvený a pohybový projev, dodržuje základy hlasové hygieny

a správného držení těla

propojuje somatické dovednosti při verbálním a neverbálním vyjádření, na příkladech doloží

souvislosti mezi prožitkem a jednáním u sebe i druhých

rozvíjí, variuje a opakuje herní situace (samostatně, s partnerem, ve skupině), přijímá herní

pravidla a tvořivě je rozvíjí

prozkoumává témata z více úhlů pohledu a pojmenovává hlavní téma a konflikt; uvědomuje

si analogie mezi fiktivní situací a realitou

přistupuje k dramatické a inscenační tvorbě jako ke společnému tvůrčímu procesu, ve

kterém přijímá a plní své úkoly, přijímá zodpovědnost za společnou tvorbu a prezentaci

jejího výsledku

rozpozná ve vlastní dramatické práci i v dramatickém díle základní prvky dramatu; pozná

základní divadelní druhy a dramatické žánry a jejich hlavní znaky; kriticky hodnotí

dramatická díla i současnou mediální tvorbu

Učivo

ZÁKLADNÍ PŘEDPOKLADY DRAMATICKÉHO JEDNÁNÍ

psychosomatické dovednosti – práce s dechem, správné tvoření hlasu, držení těla, verbální

a neverbální komunikace

herní dovednosti – vstup do role, jevištní postava; strukturace herní a jevištní situace

sociálně komunikační dovednosti – komunikace v běžných životních situacích, v herních

situacích a v situacích skupinové inscenační tvorby, prezentace, reflexe a hodnocení,

spolupráce, organizace tvůrčí skupinové práce

PROCES DRAMATICKÉ A INSCENAČNÍ TVORBY

náměty a témata v dramatických situacích – jejich nalézání a vyjadřování

práce na postavě – charakter, motivace, vztahy

konflikt jako základ dramatické situace – řešení konfliktu jednáním postav

dramatická situace, příběh – řazení situací v časové a příčinné následnosti, dramatizace

literární předlohy

inscenační tvorba – dramaturgie, režie, herecká práce, scénografie, scénická hudba a zvuk

komunikace s divákem – prezentace, sebereflexe

RECEPCE A REFLEXE DRAMATICKÉHO UMĚNÍ

základní stavební prvky dramatu – situace, postava, konflikt, téma, vrchol, gradace

základní dramatické žánry – komedie, tragedie, drama

základní divadelní druhy – činohra, loutkové divadlo, opera, opereta, muzikál, balet,

pantomima

současná dramatická umění a média – divadelní, filmová, televizní, rozhlasová

a multimediální tvorba

vybrané etapy a typy světového a českého divadla

výrazné osobnosti české a světové dramatické tvorby

5.10.2 ETICKÁ VÝCHOVA

Charakteristika vzdělávacího oboru

Obsah doplňujícího vzdělávacího oboru Etická výchova tvoří následující témata:

1. Mezilidské vztahy a komunikace.

2. Důstojnost lidské osoby. Pozitivní hodnocení sebe.

3. Pozitivní hodnocení druhých.


97

4. Kreativita a iniciativa. Řešení problémů a úkolů. Přijetí vlastního a společného rozhodnutí.

5. Komunikace citů.

6. Interpersonální a sociální empatie.

7. Asertivita. Zvládnutí agresivity a soutěživosti. Sebeovládání. Řešení konfliktů.

8. Reálné a zobrazené vzory.

9. Prosociální chování v osobních vztazích. Pomoc, darování, dělení se, spolupráce, přátelství.

10. Prosociální chování ve veřejném životě. Solidarita a sociální problémy.

Na deset základních témat navazuje šest aplikačních témat, mezi která patří:

Etické hodnoty Sexuální zdraví

Rodinný život

Duchovní rozměr člověka Ekonomické hodnoty

Ochrana přírody a životního prostředí

Hledání pravdy a dobra jako součást přirozenosti člověka

Vzdělávací obor umožňuje zároveň rozvíjet čtenářskou gramotnost – porozumění textům,

posouzení spolehlivosti a platnosti informací a jejich využití v životě

Etická výchova vytváří celou řadu mezipředmětových vztahů. Ve vzdělávací oblasti Jazyk

a jazyková komunikace ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura navazuje etická výchova na učivo naslouchání, mluvený projev, písemný projev a tvořivé činnosti s literárním textem a ve

vzdělávacím oboru Cizí jazyk na učivo pravidla komunikace v běžných každodenních situacích. Ve

vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět navazuje na učivo domov, škola, rodina, soužití lidí, chování lidí, základní globální problémy, ohleduplné chování k přírodě, ochrana přírody, partnerství,

rodičovství a základy sexuální výchovy. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost ve vzdělávacím

oboru Výchova k občanství navazuje na učivo naše škola, obec, region, kraj, lidská setkání, vztahy

mezi lidmi, zásady lidského soužití, podobnost a odlišnost lidí, osobní rozvoj, vnitřní svět člověka a lidská práva. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda ve vzdělávacím oboru Přírodopis navazuje na

učivo životní styl a ochrana přírody a životního prostředí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a kultura ve

vzdělávacím oboru Výtvarná výchova navazuje na učivo prostředky pro vyjádření emocí, pocitů, nálad, fantazie, představ a osobních zkušeností a ověřování komunikačních účinků. Ve vzdělávací

oblasti Člověk a zdraví ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví navazuje na učivo vztahy mezi lidmi

a formy soužití, změny v životě člověka a jejich reflexe, zdravý způsob života a péče o zdraví, rizika ohrožující zdraví a jejich prevence a osobnostní a sociální rozvoj. V doplňujícím vzdělávacím oboru

Dramatická výchova navazuje na učivo základní předpoklady dramatického jednání a proces

dramatické a inscenační tvorby. Z průřezových témat navazuje především na vzdělávací obsah

osobnostní a sociální výchovy, multikulturní výchovy, environmentální výchovy a mediální výchovy.

Etická výchova žáka především vede: k navázání a udržování uspokojivých vztahů, k vytvoření

si pravdivé představy o sobě samém, k tvořivému řešení každodenních problémů, k formulaci svých

názorů a postojů na základě vlastního úsudku s využitím poznatků z diskuze s druhými, ke kritickému vnímání vlivu vzorů při vytváření vlastního světonázoru, k pochopení základních environmentálních

a ekologických problémů a souvislostí moderního světa.

Doplňující vzdělávací obor etická výchova u žáka rozvíjí: sociální dovednosti, které jsou zaměřeny nejen na vlastní prospěch, ale také na prospěch jiných lidí a celé společnosti, na samostatné

pozorování s následným kritickým posouzením a vyvozením závěrů pro praktický život, samostatnost

při hledání vhodných způsobů řešení problémů, správné způsoby komunikace, respekt k hodnotám,

názorům a přesvědčení jiných lidí, schopnost vcítit se do situací ostatních lidí, pozitivní představu o sobě samém a schopnost účinné spolupráce.

Hlavním důvodem pro zařazení etické výchovy do RVP ZV je skutečnost, že v naší školské

soustavě chybí předmět, který by systematicky rozvíjel mravní stránku osobnosti žáků. Důležitost a aktuálnost tohoto kroku podporují i zkušenosti z většiny zemí OECD, ve kterých je předmět

s podobným obsahem do vzdělávacího systému zařazen.


98

Vzdělávání je založeno na zásadách svobodného šíření poznatků, které vyplývají z výsledků

soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání (§ 2, odst. 1, písm. e)

školského zákona).

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru

1. stupeň


žák

si osvojí oslovování křestními jmény, používání vhodných forem pozdravu, naslouchání,

dodržování jednoduchých komunikačních pravidel ve třídě, poděkování, omluvu,

přiměřenou gestikulaci

se podílí na vytváření společenství třídy prostřednictvím dodržování jasných a splnitelných

pravidel

si osvojí základní (předpoklady) vědomosti a dovednosti pro vytvoření sebeúcty a úcty

k druhým

zvládá prosociální chování: pomoc v běžných školních situacích, dělení se, vyjádření soucitu,

zájem o spolužáky

vyjadřuje city v jednoduchých situacích

využívá prvky tvořivosti při společném plnění úkolů

reflektuje situaci druhých a adekvátně poskytuje pomoc


žák

reflektuje důležitost prvků neverbální komunikace, eliminuje hrubé výrazy z verbální

komunikace, zvládá položit vhodnou otázku

si uvědomuje své schopnosti a silné stránky, utváří své pozitivní sebehodnocení

se dokáže těšit z radosti a úspěchu jiných, vyjadřuje účast na radosti i bolesti druhých,

pozitivně hodnotí druhé v běžných podmínkách

identifikuje základní city, vede rozhovor s druhými o jejich prožitcích, na základě

emfatického vnímání přemýšlí nad konkrétní pomocí

jednoduchými skutky realizuje tvořivost v mezilidských vztazích, především v rodině

a v kolektivu třídy

iniciativně vstupuje do vztahů s vrstevníky, dokáže rozlišit jejich nabídky k aktivitě a na

nevhodné reaguje asertivně

Učivo

ZÁKLADNÍ KOMUNIKAČNÍ DOVEDNOSTI

komunikace při vytváření výchovného kolektivu – představení se, vytvoření základních

komunikačních pravidel kolektivu, zdvořilost, otevřená komunikace

základní prvky verbální komunikace v mezilidských vztazích – pozdrav, otázka, prosba,

poděkování, omluva

základy neverbální komunikace – seznámení se s možnostmi neverbální komunikace, postoje

těla, mimika, zrakový kontakt, gesta, podání ruky

komunikace citů – identifikace, vyjádření a usměrňování základních citů, pocity spokojenosti,

radosti, sympatie, smutku, obav a hněvu

POZITIVNÍ HODNOCENÍ SEBE A DRUHÝCH

sebepojetí – sebepoznání, sebehodnocení, sebepřijetí, sebeprezentace, sebeovládání, podpora

sebeoceňování


99

pozitivní hodnocení druhých – v běžných podmínkách projevování pozornosti a laskavosti,

vyjádření uznání, účinnost pochvaly, připisování pozitivních vlastností druhým, správná reakce

na pochvalu

akceptace druhého – zážitek přijetí pro každého žáka, nácvik přátelského přijetí, umění odpustit, pomocí empatie předpokládat reakci druhých

TVOŘIVOST A ZÁKLADY SPOLUPRÁCE

tvořivost v mezilidských vztazích – vytváření prožitků radosti pro druhé, společné plnění

úkolů, zbavování se strachu z neznámého řešení úkolu a z tvořivého experimentování

schopnost spolupráce – radost ze společné činnosti a výsledku, vyjádření zájmu, základní

pravidla spolupráce

elementární prosociálnost – darování, ochota dělit se, povzbuzení, služba, vyjádření soucitu,

přátelství

ZÁKLADY ASERTIVNÍHO CHOVÁNÍ

iniciativa – ve vztahu k jiným, hledání možnosti, jak vycházet s jinými lidmi v rodině, ve třídě,

mezi vrstevníky, iniciativa nepřijatá jinými, zpracování neúspěchu

asertivní chování – rozlišování mezi nabídkami druhých, schopnost odmítnutí nabídky

k podvodu, krádeži, pomlouvání, zneužívání návykových látek a sexuálnímu zneužívání

2. stupeň


žák

komunikuje otevřeně, pravdivě, s porozuměním pro potřeby druhých a přiměřeně situaci

respektuje velikost a důstojnost lidské osoby, objevuje vlastní jedinečnost a identitu a vytváří

si zdravé sebevědomí

analyzuje a aplikuje empatii v kolektivu

nahrazuje agresivní a pasivní chování chováním asertivním, neagresivním způsobem

obhajuje svá práva

rozlišuje manipulační působení médií a identifikuje se s pozitivními prosociálními vzory

spolupracuje i v obtížných sociálních situacích

je vnímavý k sociálním problémům, v kontextu své situace a svých možností přispívá k jejich

řešení

analyzuje etické aspekty různých životních situací

se rozhoduje uvážlivě a vhodně v každodenních situacích a nevyhýbá se řešení osobních

problémů

aplikuje postoje a způsobilosti, které rozvíjejí mezilidské vztahy

Učivo

KOMUNIKACE

otevřená komunikace – úrovně komunikace, zásady verbální komunikace, komunikační chyby,

dialog, komunikace ve ztížených podmínkách

aktivní naslouchání – cíle, výhody, zásady, způsob a nácvik aktivního naslouchání

DŮSTOJNOST A IDENTITA LIDSKÉ OSOBY

úcta k lidské osobě – lidská práva, zdroje lidských práv, svoboda, rovnost, potenciality člověka,

pozitivní hodnocení druhých v obtížných situacích, občanská zralost

jedinečnost a identita člověka – rozvoj sebevědomí, hodnotová orientace, rozvoj sebeovládání

a morálního úsudku, selfmanagement, úvahy nad mravními zásadami, radost a optimismus v životě


100

ASERTIVNÍ CHOVÁNÍ

asertivní chování – přijatelný kompromis, konstruktivní kritika, přijetí pochvaly, požádání

o laskavost, stížnost, otázka po důvodu, realizace svých práv, řešení konfliktu

obrana před manipulací – asertivní techniky – manipulace, vysvětlení a nácvik jednotlivých asertivních technik

fair play – zdravá soutěživost, dodržování pravidel hry, asertivita a prosociálnost v soutěživých

situacích, prosociálnost a sport

REÁLNÉ A ZOBRAZENÉ VZORY

pozitivní vzory versus pochybné idoly – senzibilizace pro rozlišování vzorů, vliv reálných

vzorů, prosociální vzory ve veřejném životě, vzory ve vlastní rodině, vliv zobrazených vzorů

a vhodné literární prameny, smysl autority, vztah k autoritě

podpora pozitivního působení televize a médií – nabídka pozitivních vzorů v médiích, kritický

přístup k působení médií, eliminace vlivu agrese, zvládání agrese, rozlišování mezi realitou a pseudorealitou, účinná obrana proti manipulaci médii, média a volný čas

já – potenciální vzor pro druhé – smysl a cíl mého života, postoje, zodpovědný život, mé

schopnosti a společnost, zdravý způsob života, autonomie a konformita

INICIATIVA A KOMPLEXNÍ PROSOCIÁLNOST

iniciativa a tvořivost – renatalizace, nácvik tvořivosti, prosociální aspekt iniciativy a tvořivosti

ve školním prostředí a v rodině, psychická a fyzická pomoc, ochota ke spolupráci, přátelství

iniciativa ve ztížených podmínkách – pozitivní formulace problému, pomoc anonymnímu

člověku, veřejná osobní angažovanost

uplatnění komplexní prosociálnosti – bída světa, informovanost o situaci zemí třetího světa,

vztah k menšinám, využití prosociálnosti v multikulturní společnosti, pozitivní vztah

k diverzitám

APLIKOVANÁ ETICKÁ VÝCHOVA

etické hodnoty – zdroje etiky, osobní odpovědnost, smysl života, aplikace mravních zásad

a hodnot, ctnosti, svědomí a jeho rozvoj

sexuální zdraví – zodpovědný vztah k sexualitě, mládí – příprava na lásku, sexuální identita,

nezralé rodičovství

rodina – poznání vlastní rodiny a jejích pravidel, práva a povinnosti v rodině, role v rodině,

formulace nevyslovených pravidel a očekávání, hodnota rodiny, zlepšení atmosféry v rodině,

komunikace v rodině, úcta k členům rodiny, úcta ke stáří

duchovní rozměr člověka – obrana proti sektám, tolerance k lidem s jiným světovým názorem, informace o různých světonázorech

ekonomické hodnoty – rozumné nakládání s penězi, zájem o otázky národního hospodářství,

vztah mezi ekonomikou a etikou, rozvíjení ekonomických ctností – šetrnost, podnikavost

ochrana přírody a životního prostředí – úcta k životu ve všech jeho formách, citový vztah

člověka k přírodě, vnímání krásy a mnohotvárnosti přírody, zodpovědnost za životní prostředí

5.10.3 FILMOVÁ/AUDIOVIZUÁLNÍ VÝCHOVA


Doplňující vzdělávací obor Filmová/Audiovizuální výchova poskytuje školám možnost

obohatit vzdělávací obsah základního vzdělávání ve vzdělávací oblasti Umění a kultura. Vymezený

vzdělávací obsah podporuje rozvoj žáků jako uživatelů filmových a obecně audiovizuálních produktů


101

a zároveň rozvíjí jejich vnímavost a tvůrčí schopnosti prostřednictvím filmových/audiovizuálních

výrazových prostředků.

Filmová/Audiovizuální výchova v etapě základního vzdělávání je koncipována jako metodické

propojení několika tvůrčích činností:

vlastní tvůrčí zkušenost z filmové/audiovizuální tvorby a jejího výsledku;

schopnost vnímat díla vytvořená audiovizuálními výrazovými prostředky a uvědomovat si jejich

hodnoty;

potřeba zaujmout a formulovat názor na filmové/audiovizuální dílo.

Vlastní tvůrčí zkušenost žáků (od 2. období 1. stupně) zprostředkovávají tři vzájemně propojené a na sebe navazující okruhy činností, při nichž se uplatňuje subjektivita, pozorování a smyslové

vnímání, fantazie, tvořivost a citlivost a při kterých se prohlubují komunikační schopnosti.

Důraz je kladen na postupný rozvoj vnímání filmových/audiovizuálních děl. Žáci se na základě jednoduchých tvůrčích experimentů učí „řeči filmu“ tak, aby mohli mít větší požitek z vnímání děl

filmové/vizuální kultury. Učí se lépe porozumět možnostem jednotlivých typů

filmových/audiovizuálních sdělení vycházejících buď z přesného obrazu okolního světa (dokumentární pojetí), nebo umělého obrazu více či méně možného světa (hraný film) i obrazu, který

vychází z technických možností rozšiřujících „filmovou řeč“ o triky, animace a další výtvarné prvky.

Při učení se takto detailní interpretace pracuje žák také s odbornými a kritickými texty, což podporuje

jeho čtenářskou gramotnost.

Stejně významnou složkou vzdělávacího obsahu jsou vlastní tvořivé činnosti žáků s využitím

jednoduchých technických a výrazových prostředků typických pro film a audiovizuální umění obecně.

V základním vzdělávání se pozornost zaměřuje především na:

přiblížení fyziologické podstaty vnímání pohybujících se obrazů, jejich předpokladů a možností;

klíčovou roli světla v audiovizi; propojení a vztahy s ostatními obory umění; individuální

pozorování a schopnost užívat v komunikaci audiovizuální – kinematografické sdělení; osvojení

si specifického jazyka pro vyjadřování vlastních myšlenek a pocitů;

znalost základních prvků audiovizuálního výrazu a jejich tvořivého využití; vytváření záběrů

a jejich užití v elementární montáži; tvorbu drobného audiovizuálního tvaru jako hmatatelného

výstupu praktické zkušenosti;

individuální tvůrčí zkušenost a poučenější a intenzivnější vnímání filmových/audiovizuálních

děl; užívání technologií jako prostředku k realizaci záměru, nikoliv jako cíle.

Filmová/Audiovizuální výchova v základním vzdělávání poskytuje žákům příležitost lépe

pochopit společný základ umění a jeho význam v životě člověka a společnosti. Posiluje schopnost

intenzivněji vnímat společnost a procesy, které v ní probíhají. Přispívá k rozvoji osobnosti žáka, vytvoření jeho hodnotového systému, etických postojů a aktivního vztahu ke společnosti.


1. stupeň


žák

experimentuje se samostatně vytvořenými výtvarnými prvky a vytváří pohybové efekty, ve své

tvorbě uplatňuje základy animace

využívá proces vzniku optického obrazu v dírkové komoře a s jeho principem pracuje při

tvorbě optických obrazů a při tvůrčích experimentech

vytváří série fotografií a jiných statických vizualizací, následně s nimi experimentuje

a využívá možností technologií vytvářejících pohybový efekt

experimentuje s několika světelnými zdroji a ověřuje jimi světelnou proměnu podoby

trojrozměrného předmětu, lidské tváře

užívá světlo jako prostředek pro zachycení, zobrazení a modelaci skutečnosti


102

pozná některé historické přístroje užívané v minulosti k zachycení a promítání pohybu

slovně vyjadřuje děj, situace, příběh promítnutého filmu (animovaného, hraného) a zaujímá

osobní stanovisko k jednání postav a vyjadřuje svůj názor na film jako celek

ve spolupráci s učitelem dílčím způsobem analyzuje použité prostředky a principy v ukázkách

promítnutého filmu

Učivo

UPLATNĚNÍ SUBJEKTIVITY, POZOROVÁNÍ, SMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ

kresby vytvořené různými technikami, pořízené v sériích pro vytvoření iluze pohybu, vizuální

hry s těmito prvky

cvičení vnímavosti: pozorování reálných dějů a schopnost jejich verbální reflexe, vyprávění

obsahu promítnutého filmu, hry se třemi malými světelnými zdroji

ovlivňování obrazové podoby trojrozměrného předmětu a lidské tváře světlem

UPLATNĚNÍ KREATIVITY, FANTAZIE A SENZIBILITY

pohyb jako základní princip kinematografie, jeho fyziologické předpoklady – doznívání

zrakového vjemu jako předpoklad vzniku kinetického obrazu jednoduchým záznamem

tvořivé uchopení situace promítnutého filmu a její individuální nebo kolektivní inscenace

(švédování)

KOMUNIKACE, POSILOVÁNÍ A PROHLUBOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH SCHOPNOSTÍ

základní skladebná cvičení

základy montáže obrazových prvků se záměrem zobrazit – vizuálně vyprávět – plynulý děj,

situaci

komunikace vlastních záměrů a námětů v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké

produkce

projekce a analýzy vybraných filmů všech základních proudů audiovize (dokument, fabulace –

hraný film, výtvarný – animovaný film)

2. stupeň


žák

pracuje se základními prvky filmového záběru (velikost, úhel, obsah) a tvořivě je užívá

v jednoduchých praktických cvičeních a námětech

při tvůrčí práci a experimentování využívá základy zrakového vnímání (doznívání

a nedokonalosti) pro vznik iluze pohybu

uplatňuje své znalosti o podstatě a účinku světla jako důležitého výrazového prostředku

užívá barvu jako výrazový a dramaturgický prostředek pohyblivého obrazu při vlastní tvorbě

a experimentování

pracuje samostatně s jednoduchou kamerou (fotoaparátem) a ovládá její (jeho) základní

funkce pro svůj tvůrčí záměr

na základě zkušeností získaných při práci s kamerou a fotoaparátem rozeznává základní

rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové reality a její reprodukcí a uplatňuje je ve vlastní tvorbě

uplatňuje jednoduché skladebné postupy a jednoduchý střihový program pro jednoduché

filmové vyprávění, využívá přitom materiál vlastní i zprostředkovaný

zhodnotí význam základních sdělovacích funkcí a estetických kvalit obrazové i zvukové

složky audiovize a záměrně s nimi pracuje při natáčení i skladebném dokončování vlastního

projektu

rozeznává základní výrazové druhy filmové tvorby (dokument, fabulace, animace) a chápe

podstatu jejich výrazových prostředků


103

přijímá po dohodě s ostatními členy týmu roli v tvůrčím týmu a aktivně ji naplňuje

slovně i písemně se vyjadřuje k vlastnímu záměru a především jeho obsahové struktuře

formuluje názor na vybrané filmové/audiovizuální dílo a porovnává ho s názorem ostatních

v diskuzi zaujímá postoj k zobrazovaným etickým hodnotám a estetickým kvalitám

sledovaného filmu nebo televizního programu

Učivo

UPLATNĚNÍ SUBJEKTIVITY, POZOROVÁNÍ, SMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ

série jednoduchých fotografií dle vlastních námětů, vizuální hry s těmito prvky pro vytváření

iluze pohybu

cvičení vnímavosti, intenzity pozorování reálných dějů, situací a jejich slovní a písemná reflexe

základní rozdíly mezi zrakovým vjemem jasové skutečnosti a její reprodukcí, praktická cvičení s kamerou a fotoaparátem

UPLATNĚNÍ KREATIVITY, FANTAZIE A SENZIBILITY

hlavní prvky filmového záběru (velikost, kompozice, úhel pohledu), jejich význam ve vztahu

k zobrazovanému obsahu

světelná skutečnost a její úpravy pro kinematografické zobrazení; stylizace světelné reality

barevná realita, současný a následný kontrast, manipulace s barvami v procesu kinetické

reprodukce

ovládání základních funkcí snímací techniky

vytvoření série záběrů se záměrem vazby

estetické kvality obrazových prvků záběru a jejich organizace

zvuková složka audiovizuálního výrazu a její hlavní elementy

tvůrčí syntéza obrazové a zvukové složky

KOMUNIKACE, POSILOVÁNÍ A PROHLUBOVÁNÍ KOMUNIKAČNÍCH SCHOPNOSTÍ

navazující skladebná cvičení – orientace při vytváření časoprostorových vztahů v řazení záběrů

základní formy scénáristické přípravy a prezentace námětu

komunikace vlastních záměrů a námětů v kolektivu, zhodnocení a rozbor vlastní i umělecké produkce

projekce a analýzy vybraných filmů základních proudů audiovize


104

5.10.4 TANEČNÍ A POHYBOVÁ VÝCHOVA


Doplňující vzdělávací obor Taneční a pohybová výchova (dále jen TPV) poskytuje školám

možnost obohatit vzdělávací obsah základního vzdělávání ve vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Vymezený vzdělávací obsah podporuje rozvoj kreativity žáků prostřednictvím tance vycházejícího z přirozeného pohybu člověka.

Tanec je tvůrčí uměleckou činností, kterou může do jisté míry vykonávat každý. Každý má

vrozenou schopnost tančit, protože každý má možnost pohybovat se, má vrozený cit, představivost, smysl pro rytmus, schopnost rozvíjet se, myslet, chtít a jednat. Pokud dáme i nejméně nadaným žákům

možnost uplatnit své tvůrčí úsilí, může to z psychologického hlediska být pro ně stejně důležité jako

vynaložené úsilí velmi nadaných.

Tanec je umění, které vyjadřuje citové hodnoty pohybem – hlavním tématem jsou tedy citové

hodnoty a tvůrčí proces, nikoliv výsledek. Tanec umožňuje všímat si zážitků vycházejících z pohybu

vlastního těla, soustředit se na jeho rytmus, pracovat s pochopením jeho významu a vědomě je

uplatňovat.

Specifik tance využívá TPV k formování osobnosti žáků. Vytváří trvalé vztahy mezi myšlením,

emocemi a fyzickou složkou žáka, harmonizuje jeho fyzický vývoj. Rozvíjí tvořivost, citovost,

citlivost a inteligenci těla. Učí vnímavosti vůči prostředí, rozvíjí sociální inteligenci. Na jedné straně učí spontaneitě, na druhé straně sebekázni. Rozvíjí pozitivní vztah k fyzické aktivitě a ke zdraví.

TPV nezahrnuje úzce účelové činnosti zaměřené na dosažení taneční techniky a výsledných

pohybových tvarů. Nezaměřuje se na prvenství, rychlost, výsledek, úspěch, ale nabízí soustředění, sebepoznávání, úctu k druhým, radost a potřebu pečovat o společně sdílený prostor. TPV je chápána

jako tvůrčí umělecká činnost, která je prostředkem ke znovuobjevování těla, jeho možností a citlivosti,

k sebepoznávání a rozvíjení vyjadřovacích schopností neverbálním způsobem. Jedním z hlavních

úkolů je podněcování k samostatné tvůrčí činnosti.

Tento doplňující vzdělávací obor vytváří další prostor pro utváření a rozvíjení klíčových

kompetencí, zejména kompetencí sociálních a personálních, komunikativních a občanských, a zároveň

přispívá k dosahování cílů základního vzdělávání.

K rozvíjení klíčových kompetencí žáků a k naplňování cílů základního vzdělávání

prostřednictvím tance a pohybové výchovy je nezbytné věnovat pozornost čtyřem základním

doménám, které v taneční a pohybové výchově prostupují veškeré konání a jsou obsažené

v nejrůznějších formách v celém vzdělávacím obsahu. Jsou to: Objevování svého místa, Rozvíjení

inteligence těla, Původnost/originalita a Vytváření společenství.

Obsahem Objevování svého místa jsou činnosti, jejichž prostřednictvím žák hledá a poznává

prostor svého těla, a které zprostředkují a vizualizují představu fyzického propojení tělesnosti s prostorem a prostředím. Pocit poznání a uvědomění si svého těla v prostorovém kontextu vede

k uvědomění si své jedinečnosti v rámci sounáležitosti s celkem – napojení se na řád věcí. Toto

poznání doprovází úcta, pokora a svoboda.

Obsahem Rozvíjení inteligence těla jsou činnosti směřující k rozvíjení přirozeného používání

pohybu v závislosti na individuálních anatomických, fyziologických a psychologických předpokladech

žáka. Jedná se o dlouhodobý proces podmíněný vůlí, směřující ke kvalitám rozvíjeným a získávaným

v závislosti na záměru, talentu a inteligenci. Činnosti směřující k rozvíjení inteligence těla nejsou cestou mechanického opakování a drilu.

Obsahem Původnosti/originality jsou činnosti, které rozvíjejí osobnost žáka a během

dlouhodobého procesu mu pomáhají hledat jedinečný způsob jeho vyjádření světa. Smyslem skutečné původnosti/originality není upoutávat pozornost za každou cenu. Je to cesta jedinečně uchopeného již

existujícího tvarosloví. Záměrem je pomáhat vyrůst osobnostem, které budou této původnosti schopny.


105

Obsahem Vytváření společenství jsou činnosti, které evokují prožitek sounáležitosti a sdílení.

Tanec může zprostředkovat prožitek společenství jako jednu ze základních lidských potřeb. TPV

navozuje pocity sounáležitosti a sdílení, čímž působí proti odcizení a vykořenění a podporuje pozitivní

(partnerskou) sociální interakci.

K uplatňování domén TPV dochází prostřednictvím celého vzdělávacího obsahu. Učivo je

rozčleněno do sedmi okruhů činností: pohybová průprava, prostorové cítění, vzájemné vztahy, pohyb

s předmětem, pohybové a taneční hry, hudba a tanec, improvizace – činnosti v rámci tohoto okruhu se na 2. stupni ZŠ více zaměřují na vlastní tvorbu žáků s využitím individuálních možností a schopností

žáků.

Vzdělávání v rámci TPV musí vždy směřovat k dosažení určité míry inteligence těla, která je závislá na pedagogickém záměru, vůli, talentu a emocích žáka.


1. stupeň


žák

rozumí základním pravidlům správného držení těla ve smyslu statickém i kinetickém

vnímá a prožívá základní prostorové pojmy a půdorysné dráhy pohybu

rozlišuje základní dynamické stupně pohybu

rozlišuje základní členění času – vědomě používá různá tempa včetně zrychlování

a zpomalování, pracuje s pauzou

zvládá základní druhy kroků pro pohyb z místa a dokáže je správně používat

navazuje pozitivní partnerské vztahy v malé skupině

aktivně vnímá hudební doprovod, reaguje na změny tempa, rytmu, tělem vyjádří hudební

melodii, vnímá a vyjadřuje hudební frázování

je schopen jednoduché krátké pohybové improvizace vedené pohybovým, hudebním nebo

tematickým zadáním

přijímá a respektuje pravidla her

zvládá základní prvky obratnosti


žák

vědomě přenáší pravidla správného držení těla do běžného života

uplatňuje správné návyky používání svého těla, rozumí pojmu přirozený (správný, zdravý)

pohyb

vnímá a v pohybu aplikuje základní prostorové vztahy

rozlišuje a vědomě používá základní dynamické stupně pohybu

vnímá a vyjádří pohybem dvoudobost, třídobost a čtyřdobost

slyší a vyjadřuje pohybem jednoduché rytmické modely

přijme a respektuje řád hudebního frázování

navazuje vzájemné pozitivní vztahy i ve větších celcích a skupinách

improvizuje na jednoduché náměty podpořené hudebním doprovodem

Učivo

POHYBOVÁ PRŮPRAVA

cvičení, která vypracovávají „svalový korzet“ osového orgánu (pánev, páteř, šíje a hlava)

cvičení aktivující hlavní tělesné těžiště

cvičení upevňující osové postavení dolních končetin


106

cvičení zaručující možnost propojení pohybu horních končetin s pohybem trupu

cvičení, která zvyšují hybnost kloubního systému a přiměřeně zatěžují svalový aparát

PROSTOROVÉ CÍTĚNÍ

základní prostorové vztahy (výška – hloubka, vpřed – vzad, vpravo – vlevo, daleko – blízko)

půdorysné dráhy pohybu (přímka, úsečka, oblá linka, kruh)

prostorové dráhy pohybu

prostorové cítění jako zážitek

VZÁJEMNÉ VZTAHY

vztahy partnerské (vyvážené)

vztahy dominantní a subdominantní

dvojice, trojice, kruh, řada, skupina – v různých způsobech držení

důvěra a porozumění jako základ vzájemných vztahů

POHYB S PŘEDMĚTEM

předmět jako bezprostřední podnět k pohybu a ke hře

princip techniky práce s náčiním (souhra těžiště těla s těžištěm předmětu)

přístupné druhy náčiní pro argumentaci rozličných pohybových principů (míče, švihadla, obruče různých velikostí, stuhy, tyče apod.)

hra s předmětem, který přispívá k elementární schopnosti vyjádřit obsah pohybu a ke

koncentraci

POHYBOVÉ A TANEČNÍ HRY

hra jako základ umělecké činnosti

hry kladoucí požadavky na různé psychické procesy, vlastnosti a stavy

hry učící senzomotorické koordinaci

hry přispívající k formování charakteru a mravní výchově

hry s náčiním, motivované hudbou, hry prostorové, s rozpočítáváním, se zpěvem, na honěnou,

hádanky, hry s napodobováním

HUDBA A TANEC

aktivní naslouchání hudby podněcující k pohybu

rozvíjení dialogu mezi hudbou a tancem

rytmus, melodie, dynamika, harmonie

pohybové cítění dvoudobosti, třídobosti – sudých a lichých taktů obecně

IMPROVIZACE

improvizace v rámci průpravných cvičení

improvizace jako svět absolutní svobody

2. stupeň


žák

uplatňuje správného držení těla a dovednosti přirozeného pohybu nejen při výuce, ale

i v běžném životě

vnímá měnící se prostorové vztahy a aktivně vytváří partnerství mezi svým tělem a prostorem

navazuje vzájemné vztahy a aktivně spoluvytváří společenství

používá své tělo jako nástroj sebevyjádření

v improvizaci i tvorbě uplatňuje své vlastní zkušenosti a zážitky


107

Učivo

POHYBOVÁ PRŮPRAVA

přístup k vlastnímu tělu v měnících se podmínkách dospívání

cvičení zvyšující fyzickou sílu a obratnost

cvičení zvětšující kloubní pohyblivost

cvičení pohybové paměti

koordinačně obtížné pohybové vazby

PROSTOROVÉ CÍTĚNÍ

cvičení aktivující hlavní tělesné těžiště

cvičení zvyšující hybnost pánevní oblasti

dráhy tělesného těžiště určující směr i způsob pohybu z místa

půdorysné dráhy – osmička s dostředivým sklonem, dráhy s dostředivým i odstředivým sklonem

prostorové stopy zaznamenávané tělem

tělesný cit pro obousměrnou komunikaci s prostorem

VZÁJEMNÉ VZTAHY

partnerství, dominance a subdominance ve složitějších obměnách

volná seskupení

vzájemné vztahy uskutečňované bez přímého tělesného kontaktu

POHYB S PŘEDMĚTEM

souhra s předmětem podmíněná soustředěností

pohyb předmětu jako prostředek pro porozumění pohybu vlastního těla

náčiní jako nástroj poznávání (prostorové dráhy, vzájemné vztahy, rytmické cítění)

pohybové a taneční hry s náčiním

HUDBA A TANEC

dialog hudba – tanec

rozbor hudební skladby pro vytvoření jednoduché taneční kompozice

hudební skladby vhodné pro taneční ztvárnění a jejich aktivní vyhledávání (s důrazem na

současnou

hudební tvorbu)

IMPROVIZACE A TVORBA

improvizace na náročnější náměty (verbální i hudební)

základy taneční kompozice – práce s motivem

reflexe odlišných postupů tvorby taneční kompozice s respektováním autorství

společná analýza a hodnocení žáky vytvořené taneční kompozice


108

6 Průřezová témata

Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním

prvkem základního vzdělávání, vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich

vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot.

Všechna průřezová témata mají jednotné zpracování. Obsahují Charakteristiku průřezového

tématu, v níž je zdůrazněn význam a postavení průřezového tématu v základním vzdělávání. Dále je

vyjádřen vztah ke vzdělávacím oblastem a přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka jak

v oblasti vědomostí, dovedností a schopností, tak v oblasti postojů a hodnot. Obsah průřezových témat doporučený pro základní vzdělávání je rozpracován do tematických okruhů (v textu tučným

písmem). Každý tematický okruh obsahuje nabídku témat (činností, námětů). Výběr témat a způsob

jejich zpracování v učebních osnovách je v kompetenci školy.

Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vzdělávacích obsahů oborů. Tím přispívají ke komplexnosti vzdělávání žáků a pozitivně

ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků. Žáci dostávají možnost utvářet si

integrovaný pohled na danou problematiku a uplatňovat širší spektrum dovedností.

Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání. Škola musí do vzdělávání na

1. stupni i na 2. stupni zařadit všechna průřezová témata uvedená v RVP ZV12

. Všechna průřezová

témata však nemusí být zastoupena v každém ročníku. V průběhu základního vzdělávání je povinností školy nabídnout žákům postupně všechny tematické okruhy jednotlivých průřezových témat, jejich

rozsah a způsob realizace stanovuje ŠVP. Průřezová témata je možné využít jako integrativní součást

vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu nebo v podobě samostatných předmětů, projektů,

seminářů, kurzů apod.

Podmínkou účinnosti průřezových témat je jejich propojenost se vzdělávacím obsahem

konkrétních vyučovacích předmětů a s obsahem dalších činností žáků realizovaných ve škole i mimo

školu.

V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato průřezová témata:

Osobnostní a sociální výchova

Výchova demokratického občana

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Multikulturní výchova

Environmentální výchova

Mediální výchova

6.1 OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA

Charakteristika průřezového tématu

Průřezové téma Osobnostní a sociální výchova v základním vzdělávání akcentuje formativní prvky, orientuje se na subjekt i objekt, je praktické a má každodenní využití v běžném životě.

12 Šestiletá gymnázia musí do vzdělávacího obsahu zařadit celé průřezové téma Výchova demokratického občana

z RVP ZV, které není obsaženo v RVP GV, a všechna průřezová témata z RVP GV. Ostatní průřezová témata z RVP ZV mohou zařadit, pokud to považují za účelné vzhledem k výchovným a vzdělávacím záměrům školy.

Osmiletá gymnázia musí na nižším stupni zařadit do vzdělávacího obsahu všechna průřezová témata RVP ZV. Z toho průřezové téma Výchova demokratického občana musí zařadit celé, z ostatních průřezových témat RVP ZV musí škola zařadit alespoň některé tematické okruhy tak, aby žáky připravila na realizaci tematických okruhů průřezových témat obsažených v RVP GV.


109

Reflektuje osobnost žáka, jeho individuální potřeby i zvláštnosti. Jeho smyslem je pomáhat každému

žákovi utvářet praktické životní dovednosti.

Specifikou Osobnostní a sociální výchovy je, že se učivem stává sám žák, stává se jím konkrétní

žákovská skupina a stávají se jím více či méně běžné situace každodenního života. Jejím smyslem je pomáhat každému žákovi hledat vlastní cestu k životní spokojenosti založené na dobrých vztazích

k sobě samému i k dalším lidem a světu.

Vztah osobnostní a sociální výchovy ke vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace je založen na samotném faktu komunikační podstaty jazyka s tím, že se zaměřuje na každodenní verbální

komunikaci jako klíčový nástroj jednání v různých životních situacích. Prohlubuje vztah mezi verbální

a neverbální složkou komunikace a rozšiřuje specifické aplikace jazyka o sociální dovednosti. Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět lze naplňovat prostřednictvím témat směřujících k sebepoznání,

zdravému sebepojetí, seberegulaci a k udržení psychického zdraví – psychohygieně, komunikaci,

mezilidským vztahům. Úzká je vazba ke vzdělávací oblasti Člověk a společnost, a to k Výchově

k občanství a k jejím částem "Člověk ve společnosti", "Člověk jako jedinec". Konkrétně k tématům "lidská setkání, vztahy mezi lidmi, zásady lidského soužití" (Člověk ve společnosti) a "podobnost

a odlišnost lidí, vnitřní svět člověka, osobní rozvoj" (Člověk jako jedinec). Všechna tato témata jsou

v Osobnostní a sociální výchově vnímána jako samostatná. Osobnostní a sociální výchova klade důraz na získávání praktickým dovedností spjatých s uvedenými tématy. Vazba ke vzdělávací oblasti

Člověk a příroda se týká evoluce lidského chování, zvířecí a lidské komunikace a seberegulujícího

jednání jako základního ekologického principu. Nabízí též možnosti rozvoje emocionálních vztahů, osobních postojů a praktických dovedností ve vztahu k přírodnímu prostředí. Vazba na vzdělávací

oblast Umění a kultura se týká především společného zaměření na rozvoj smyslového vnímání,

kreativity, vnímání a utváření mimouměleckého estetična – jako např. estetiky chování a mezilidských

vztahů a chápání umění jako prostředku komunikace a osvojování si světa. V osobnostní a sociální výchově lze účinně využít různých postupů dramatické výchovy. Doplňující vzdělávací obor

Dramatická výchova užívá jako základní metody nástroje dramatické a inscenační tvorby, osobnostní

a sociální výchova vedle toho užívá i tréninkové postupy sociálně psychologické povahy, které nemají divadelní podstatu. Propojení se vzdělávací oblastí Člověk a zdraví je vhodné v tématech

reflektujících fyzickou stránku člověka, sociální vztahy, komunikaci a rozhodování v běžných

i vypjatých situacích. Osobnostní a sociální výchova tak může napomoci k získání dovedností

vztahujících se k zdravému duševnímu a sociálnímu životu. Rovněž přispívá k realizaci vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, zejména zdokonalováním dovedností týkajících se spolupráce

a komunikace v týmu a v různých pracovních situacích.

Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka

V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma:

vede k porozumění sobě samému a druhým

napomáhá k zvládání vlastního chování

přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů ve třídě i mimo ni

rozvíjí základní dovednosti dobré komunikace a k tomu příslušné vědomosti

utváří a rozvíjí základní dovednosti pro spolupráci

umožňuje získat základní sociální dovednosti pro řešení složitých situací (např. konfliktů)

formuje studijní dovednosti

podporuje dovednosti a přináší vědomosti týkající se duševní hygieny

V oblasti postojů a hodnot průřezové téma:

pomáhá k utváření pozitivního (nezraňujícího) postoje k sobě samému a k druhým

vede k uvědomování si hodnoty spolupráce a pomoci

vede k uvědomování si hodnoty různosti lidí, názorů, přístupů k řešení problémů

přispívá k uvědomování mravních rozměrů různých způsobů lidského chování

napomáhá primární prevenci sociálně patologických jevů a škodlivých způsobů chování


110

Tematické okruhy průřezového tématu

Tematické okruhy osobnostní a sociální výchovy jsou členěny do tří částí, které jsou zaměřeny

na osobnostní, sociální a mravní rozvoj. Pro jejich realizaci je užitečné zařazovat do výuky ta témata, která reflektují aktuální potřeby žáků, popřípadě vycházejí ze vzájemné domluvy s nimi. Všechna

uvedená témata se uskutečňují prakticky, prostřednictvím vhodných her, cvičení, modelových situací

a příslušných diskusí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o živá setkání dotýkající se osobní existence, je třeba počítat

s tím, že na různé věci budou mít žáci různé názory, že se může objevit odmítání témat či technik,

ostych, případně, že některé hry tzv. "nevyjdou". Právě tyto okamžiky však bývají v Osobnostní a sociální výchově velmi užitečné, neboť nabízejí příležitost k přemýšlení o tom, co se děje.

Osobnostní rozvoj

Rozvoj schopností poznávání – cvičení smyslového vnímání, pozornosti a soustředění; cvičení dovedností zapamatování, řešení problémů; dovednosti pro učení a studium

Sebepoznání a sebepojetí – já jako zdroj informací o sobě; druzí jako zdroj informací o mně; moje tělo, moje psychika (temperament, postoje, hodnoty); co o sobě vím a co ne; jak se

promítá mé já v mém chování; můj vztah ke mně samé/mu; moje učení; moje vztahy k druhým

lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí

Seberegulace a sebeorganizace – cvičení sebekontroly, sebeovládání – regulace vlastního jednání i prožívání, vůle; organizace vlastního času, plánování učení a studia;

stanovování osobních cílů a kroků k jejich dosažení

Psychohygiena – dovednosti pro pozitivní naladění mysli a dobrý vztah k sobě samému; sociální dovednosti pro předcházení stresům v mezilidských vztazích; dobrá organizace času;

dovednosti zvládání stresových situací (rozumové zpracování problému, uvolnění-relaxace,

efektivní komunikace atd.); hledání pomoci při potížích

Kreativita – cvičení pro rozvoj základních rysů kreativity (pružnosti nápadů, originality, schopnosti vidět věci jinak, citlivosti, schopnosti "dotahovat" nápady do reality), tvořivost

v mezilidských vztazích

Sociální rozvoj

Poznávání lidí – vzájemné poznávání se ve skupině/třídě; rozvoj pozornosti vůči odlišnostem

a hledání výhod v odlišnostech; chyby při poznávání lidí

Mezilidské vztahy – péče o dobré vztahy; chování podporující dobré vztahy, empatie a pohled na svět očima druhého, respektování, podpora, pomoc; lidská práva jako regulativ vztahů;

vztahy a naše skupina/třída (práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny)

Komunikace – řeč těla, řeč zvuků a slov, řeč předmětů a prostředí vytvářeného člověkem, řeč lidských skutků; cvičení pozorování a empatického a aktivního naslouchání; dovednosti pro

sdělování verbální i neverbální (technika řeči, výraz řeči, cvičení v neverbálním sdělování);

specifické komunikační dovednosti (monologické formy - vstup do tématu „rétorika“); dialog

(vedení dialogu, jeho pravidla a řízení, typy dialogů); komunikace v různých situacích (informování, odmítání, omluva, pozdrav, prosba, přesvědčování, řešení konfliktů, vyjednávání,

vysvětlování, žádost apod.); efektivní strategie: asertivní komunikace, dovednosti komunikační

obrany proti agresi a manipulaci, otevřená a pozitivní komunikace; pravda, lež a předstírání v komunikaci

Kooperace a kompetice – rozvoj individuálních dovedností pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost

navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení apod.); rozvoj

sociálních dovedností pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny); rozvoj individuálních a sociálních

dovedností pro etické zvládání situací soutěže, konkurence


111

Morální rozvoj

Řešení problémů a rozhodovací dovednosti – dovednosti pro řešení problémů a rozhodování

z hlediska různých typů problémů a sociálních rolí problémy v mezilidských vztazích, zvládání

učebních problémů vázaných na látku předmětů, problémy v seberegulaci

Hodnoty, postoje, praktická etika – analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot a jejich projevů v chování lidí; vytváření povědomí o kvalitách typu odpovědnost, spolehlivost,

spravedlivost, respektování atd.; pomáhající a prosociální chování (člověk neočekává

protislužbu); dovednosti rozhodování v eticky problematických situacích všedního dne

6.2 VÝCHOVA DEMOKRATICKÉHO OBČANA


Průřezové téma Výchova demokratického občana má mezioborový a multikulturní charakter.

V obecné rovině představuje syntézu hodnot, a to spravedlnosti, tolerance a odpovědnosti, v konkrétní rovině pak především rozvoj kritického myšlení, vědomí svých práv a povinností a porozumění

demokratickému uspořádání společnosti a demokratickým způsobům řešení konfliktů a problémů.

Výchova demokratického občana má vybavit žáka základní úrovní občanské gramotnosti. Ta

vyjadřuje způsobilost orientovat se ve složitostech, problémech a konfliktech otevřené, demokratické a pluralitní společnosti. Její získání má umožnit žákovi konstruktivně řešit problémy se zachováním

své lidské důstojnosti, respektem k druhým, ohledem na zájem celku, s vědomím svých práv

a povinností, svobod a odpovědností, s uplatňováním zásad slušné komunikace a demokratických způsobů řešení.

Průřezové téma v základním vzdělávání využívá ke své realizaci nejen tematických okruhů, ale

i zkušeností a prožitků žáků, kdy celkové klima školy (vztahy mezi všemi subjekty vzdělávání založené na spolupráci, partnerství, dialogu a respektu) vytváří demokratickou atmosféru třídy,

sloužící jako „laboratoř demokracie“. V ní jsou žáci více motivováni k uplatňování svých názorů

v diskusích a k možnosti demokraticky se podílet na rozhodnutích celku, společenství, komunity.

Zároveň si sami na sobě mohou ověřit nejen význam dodržování pravidel, eventuálně v zájmu spravedlnosti se podílet na vytváření pravidel nových, ale i to, jak je důležité se o udržování

demokracie starat, protože překročení hranice k anarchii či naopak k despotismu je neustále

přítomným nebezpečím. Tato zkušenost pak rozvíjí schopnost kritického myšlení.

Průřezové téma Výchova demokratického občana má blízkou vazbu především na vzdělávací

oblast Člověk a společnost, v níž jsou tematizovány principy demokracie a demokratického

rozhodování a řízení, lidská a občanská práva, ve kterých se klade důraz na participaci jednotlivců -

občanů na společenském a politickém životě demokratické společnosti. Ve vzdělávací oblasti Člověk

a jeho svět se uplatňuje v tématech zaměřených na vztah k domovu a vlasti.

Průřezové téma má vazbu i na ostatní vzdělávací oblasti, zejména pak na ty, v nichž se

tematizuje vztah k sobě samému i ostatním lidem, k okolnímu prostředí, k normám i hodnotám.



vede k aktivnímu postoji v obhajování a dodržování lidských práv a svobod

vede k pochopení významu řádu, pravidel a zákonů pro fungování společnosti

umožňuje participovat na rozhodnutích celku s vědomím vlastní odpovědnosti za tato rozhodnutí a s vědomím jejich důsledků

rozvíjí a podporuje komunikativní, formulační, argumentační, dialogické a prezentační schopnosti a dovednosti

prohlubuje empatii, schopnost aktivního naslouchání a spravedlivého posuzování

vede k uvažování o problémech v širších souvislostech a ke kritickému myšlení


112


vede k otevřenému, aktivnímu, zainteresovanému postoji v životě

vychovává k úctě k zákonu

rozvíjí disciplinovanost a sebekritiku

učí sebeúctě a sebedůvěře, samostatnosti a angažovanosti

přispívá k utváření hodnot jako je spravedlnost, svoboda, solidarita, tolerance a odpovědnost

rozvíjí a podporuje schopnost zaujetí vlastního stanoviska v pluralitě názorů

motivuje k ohleduplnosti a ochotě pomáhat zejména slabším

umožňuje posuzovat a hodnotit společenské jevy, procesy, události a problémy z různých úhlů pohledu (lokální, národní, evropská, globální dimenze)

vede k respektování kulturních, etnických a jiných odlišností

vede k asertivnímu jednání a ke schopnosti kompromisu


Tematické okruhy průřezového tématu jsou zaměřeny na utváření a rozvíjení demokratických

vědomostí, dovedností a postojů potřebných pro aktivní účast žáků – budoucích dospělých občanů –

v životě demokratické společnosti. Při jejich realizaci je užitečné vycházet z reálných životních situací a doporučené obsahy tematických okruhů co nejvíce vztahovat k životní zkušenosti žáků.

Občanská společnost a škola – škola jako model otevřeného partnerství a demokratického společenství, demokratická atmosféra a demokratické vztahy ve škole; způsoby uplatňování

demokratických principů a hodnot v každodenním životě školy (význam aktivního zapojení

žáků do žákovské samosprávy - žákovských rad či parlamentů); formy participace žáků na životě místní komunity; spolupráce školy se správními orgány a institucemi v obci

Občan, občanská společnost a stát – občan jako odpovědný člen společnosti (jeho práva a povinnosti, schopnost je aktivně uplatňovat, přijímat odpovědnost za své postoje a činy,

angažovat se a být zainteresovaný na zájmu celku); Listina základních práv a svobod, práva

a povinnosti občana; úloha občana v demokratické společnosti; základní principy a hodnoty demokratického politického systému (právo, spravedlnost, diferenciace, různorodost); principy

soužití s minoritami (vztah k jinému, respekt k identitám, vzájemná komunikace a spolupráce,

příčiny nedorozumění a zdroje konfliktů)

Formy participace občanů v politickém životě – volební systémy a demokratické volby a politika (parlamentní, krajské a komunální volby); obec jako základní jednotka samosprávy státu; společenské organizace a hnutí

Principy demokracie jako formy vlády a způsobu rozhodování – demokracie jako protiváha diktatury a anarchie; principy demokracie; základní kategorie fungování demokracie

(spravedlnost, řád, norma, zákon, právo, morálka); význam Ústavy jako základního zákona

země; demokratické způsoby řešení konfliktů a problémů v osobním životě i ve společnosti

Část C Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚPMŠMT Praha 2007 2012

104

6.3 VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH

A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH


Průřezové téma Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech akcentuje ve

vzdělávání evropskou dimenzi, která podporuje globální myšlení a mezinárodní porozumění a jako

princip prostupuje celým základním vzděláváním. Podstatnou součástí evropské dimenze je výchova

budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností, v dospělosti schopných mobility a flexibility v občanské a pracovní sféře i v osobním životě. Rozvíjí vědomí evropské identity

při respektování identity národní. Otevírá žákům širší horizonty poznání a perspektivy života

v evropském a mezinárodním prostoru a seznamuje je s možnostmi, které jim tento prostor poskytuje.

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech prolíná všemi vzdělávacími

oblastmi, integruje a prohlubuje poznatky a umožňuje uplatnit dovednosti, které si žáci osvojili

v jednotlivých vzdělávacích oborech. Podporuje ve vědomí a jednání žáků tradiční evropské hodnoty, k nimž patří humanismus, svobodná lidská vůle, morálka, uplatňování práva a osobní zodpovědnost

spolu s racionálním uvažováním, kritickým myšlením a tvořivostí.

Příležitosti k realizaci tématu poskytuje na prvním stupni vzdělávací oblast Člověk a jeho svět.

Ve vzdělávání se využívají zkušenosti a poznatky žáků z běžného života i mimořádných událostí v rodině, v obci a nejbližším okolí. Na druhém stupni se vztahuje průřezové téma zejména ke

vzdělávací oblasti Člověk a společnost. Využívá, aktualizuje a propojuje poznatky z oboru historie

a politické geografie. Prohlubuje porozumění klíčovým historickým a politickým událostem, které ovlivnily vývoj Evropy i světa a měly podstatný význam pro evropskou integraci a začlenění České

republiky do integračního procesu. Důležitým prostorem pro realizaci průřezového tématu se stává

obor Výchova k občanství, v jehož vzdělávacím obsahuje zdůrazňují sociální, ekonomické, právní a kulturní souvislosti v evropské a globální dimenzi. Objasňuje také vazby mezi lokální, národní,

evropskou a globální úrovní uvažování, rozhodování a jednání. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda

se uplatňuje zejména při objasňování důsledků globálních vlivů na životní prostředí v okolí žáků

s důrazem na potřebu a závažnost ochrany tohoto prostředí především v dané lokalitě. Významnou oblastí pro realizaci tohoto tématu se stává vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace. Český

jazyk je nejen nezastupitelným nástrojem učení, zpracování informací a prezentace postojů a názorů,

ale má také významnou propedeutickou funkci při osvojování dalších jazyků, které jsou klíčem k bezprostřednímu dorozumění a poznávání kultury jiných národů. Cizí jazyky mají praktický význam

pro mobilitu občanskou, vzdělávací i pracovní. Jsou prostředkem pro využití originálních zdrojů při

poznávání života a evropské a světové kultury. Dovednosti osvojené žáky ve vzdělávací oblasti

Informační a komunikační technologie, zejména při práci s internetem, jsou využívány k samostatnému získávání informací o zemích Evropy a světa, o jejich životě a událostech . Tyto

informace se následně stávají prostředkem pro orientaci v nabídce vzdělávacích, pracovních,

kulturních a zájmových příležitostí a při navazování kontaktů. Ve vzdělávací oblasti Umění a kultura rozvíjí průřezové téma vztah k evropské a světové kultuře. Prohlubuje porozumění evropským

kulturním kořenům a chápání kulturních souvislostí při respektování svébytnosti národních

a regionálních kultur a jejich přínosu ke kultuře světové. Ozřejmuje význam kulturního a historického dědictví jako zdroje poznání a přispívá k emocionální zainteresovanosti na jeho uchování a záchraně.

Dramatická výchova, jako doplňující vzdělávací obor umožňuje žákům vyjadřovat a prezentovat své

postoje, přijímat role a zkoumat témata a situace na základě vlastního jednání. Vzdělávací oblast

Člověk a zdraví orientuje žáky v globálních problémech souvisejících se zdravím. V oboru tělesná výchova využívá průřezové téma zájmu žáků o sport k hlubšímu pochopení souvislostí evropských

kořenů olympijských idejí a významu sportu pro vzájemné porozumění a přátelství mezi lidmi

různých národů a národností.


104



rozvíjí a integruje základní vědomosti potřebné pro porozumění sociálním a kulturním odlišnostem mezi národy

prohlubuje porozumění vlivu kulturních, ideologických a sociopolitických rozdílů na vznik a řešení globálních problémů v jejich vzájemných souvislostech

prohlubuje základní vědomosti nezbytné pro pochopení struktury a funkcí mezinárodních a nevládních organizací, jejich vlivu na řešení globálních i lokálních problémů v oblasti

humanitární, politické, sociální, ekonomické, kulturní a dodržování lidských práv

rozvíjí schopnost srovnávat projevy kultury v evropském a globálním kontextu, nacházet společné znaky a odlišnosti a hodnotit je v širších souvislostech

rozšiřuje a prohlubuje dovednosti potřebné pro orientaci v evropském prostředí, seberealizaci a řešení reálných situací v otevřeném evropském prostoru

prohlubuje vědomosti potřebné k pochopení souvislostí evropských kořenů a kontinuity evropského vývoje a podstaty evropského integračního procesu

vede k pochopení významu společných politik a institucí Evropské unie; seznamuje s dopadem jejich činnosti na osobní i občanský život jednotlivce i s možnostmi jejich zpětného ovlivňování

a využívání

vede k poznání a pochopení života a díla významných Evropanů a iniciuje zájem žáků o osobnostní vzory

rozvíjí schopnost racionálně uvažovat, projevovat a korigovat emocionální zaujetí v situacích

motivujících k setkávání, srovnávání a hledání společných evropských perspektiv


pomáhá překonávat stereotypy a předsudky

obohacuje pohledy žáka na sebe sama z hlediska otevřených životních perspektiv rozšířených o možnosti volby v evropské a mezinárodní dimenzi

kultivuje postoje k Evropě jako širší vlasti a ke světu jako globálnímu prostředí života

utváří pozitivní postoje k jinakosti a kulturní rozmanitosti

podporuje pozitivní postoje k tradičním evropským hodnotám

upevňuje osvojování vzorců chování evropského občana a smysl pro zodpovědnost


Tematické okruhy průřezového tématu podněcují zájem žáků o Evropu a svět

a zprostředkovávají jim poznání Evropy a světa jako uspořádaného prostředí, měnícího se v čase,

v němž se lidé setkávají, společně řeší problémy a utvářejí svůj život. Prostřednictvím tematických okruhů si žáci zpřesňují obraz Evropy, uvědomují si souvislosti řešení běžných situací občana

s globálními problémy a možnosti utváření své vlastní životní perspektivy v evropském a globálním

prostoru.

Evropa a svět nás zajímá – rodinné příběhy, zážitky a zkušenosti z Evropy a světa; místa,

události a artefakty v blízkém okolí mající vztah k Evropě a světu; naši sousedé v Evropě; život dětí v jiných zemích; lidová slovesnost, zvyky a tradice národů Evropy

Objevujeme Evropu a svět – naše vlast a Evropa; evropské krajiny; Evropa a svět; mezinárodní setkávání; státní a evropské symboly; Den Evropy; život Evropanů a styl života

v evropských rodinách; životní styl a vzdělávání mladých Evropanů

Jsme Evropané – kořeny a zdroje evropské civilizace; klíčové mezníky evropské historie; Evropská integrace; instituce Evropské unie a jejich fungování; čtyři svobody a jejich dopad na život jedince; co Evropu spojuje a co ji rozděluje; mezinárodní organizace a jejich přispění

k řešení problémů dětí a mládeže


104

6.4 MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA


Průřezové téma Multikulturní výchova v základním vzdělávání umožňuje žákům seznamovat se

s rozmanitostí různých kultur, jejich tradicemi a hodnotami. Na pozadí této rozmanitosti si pak žáci

mohou lépe uvědomovat i svoji vlastní kulturní identitu, tradice a hodnoty.

Multikulturní výchova zprostředkovává poznání vlastního kulturního zakotvení a porozumění odlišným kulturám. Rozvíjí smysl pro spravedlnost, solidaritu a toleranci, vede k chápání

a respektování neustále se zvyšující sociokulturní rozmanitosti. U menšinového etnika rozvíjí jeho

kulturní specifika a současně poznávání kultury celé společnosti, majoritní většinu seznamuje se základními specifiky ostatních národností žijících ve společném státě, u obou skupin pak pomáhá

nacházet styčné body pro vzájemné respektování, společné aktivity a spolupráci.

Multikulturní výchova se hluboce dotýká i mezilidských vztahů ve škole, vztahů mezi učiteli a žáky, mezi žáky navzájem, mezi školou a rodinou, mezi školou a místní komunitou. Škola jako

prostředí, v němž se setkávají žáci z nejrůznějšího sociálního a kulturního zázemí, by měla zabezpečit

takové klima, kde se budou všichni cítit rovnoprávně, kde budou v majoritní kultuře úspěšní i žáci

minorit a žáci majority budou poznávat kulturu svých spolužáků – příslušníků minorit. Tím přispívá k vzájemnému poznávání obou skupin, ke vzájemné toleranci, k odstraňování nepřátelství a předsudků

vůči „nepoznanému“.

Multikulturní výchova prolíná všemi vzdělávacími oblastmi. Blízkou vazbu má zejména na vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost, Informační a komunikační

technologie, Umění a kultura, Člověk a zdraví, z oblasti Člověk a příroda se dotýká především

vzdělávacího oboru Zeměpis. Vazba na tyto oblasti je dána především tématy, která ze zabývají

vzájemným vztahem mezi příslušníky různých národů a etnických skupin.



poskytuje žákům základní znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti

rozvíjí dovednost orientovat se v pluralitní společnosti a využívat interkulturních kontaktů k obohacení sebe i druhých

učí žáky komunikovat a žít ve skupině s příslušníky odlišných sociokulturních skupin, uplatňovat svá práva a respektovat práva druhých, chápat a tolerovat odlišné zájmy, názory

i schopnosti druhých

učí přijmout druhého jako jedince se stejnými právy, uvědomovat si, že všechny etnické

skupiny a všechny kultury jsou rovnocenné a žádná není nadřazena jiné

rozvíjí schopnost poznávat a tolerovat odlišnosti jiných národnostních, etnických,

náboženských, sociálních skupin a spolupracovat s příslušníky odlišných sociokulturních skupin

rozvíjí dovednost rozpoznat projevy rasové nesnášenlivosti a napomáhá prevenci vzniku xenofobie

učí žáky uvědomovat si možné dopady svých verbálních i neverbálních projevů a připravenosti nést odpovědnost za své jednání,

poskytuje znalost některých základních pojmů multikulturní terminologie: kultura, etnikum, identita, diskriminace, xenofobie, rasismus, národnost, netolerance aj.


104


pomáhá žákům prostřednictvím informací vytvářet postoje tolerance a respektu k odlišným

sociokulturním skupinám, reflektovat zázemí příslušníků ostatních sociokulturních skupin a uznávat je

napomáhá žákům uvědomit si vlastní identitu, být sám sebou, reflektovat vlastní sociokulturní zázemí

stimuluje, ovlivňuje a koriguje jednání a hodnotový systém žáků, učí je vnímat odlišnost jako příležitost k obohacení, nikoli jako zdroj konfliktu

pomáhá uvědomovat si neslučitelnost rasové (náboženské či jiné) intolerance s principy života v demokratické společnosti

vede k angažovanosti při potírání projevů intolerance, xenofobie, diskriminace a rasismu

učí vnímat sebe sama jako občana, který se aktivně spolupodílí na utváření vztahu společnosti k minoritním skupinám


Tematické okruhy Multikulturní výchovy vycházejí z aktuální situace ve škole, reflektují

aktuální dění v místě školy, současnou situaci ve společnosti. Výběr a realizace daného tematického

okruhu, popř. tématu může být významně ovlivněn vzájemnou dohodou učitelů, učitelů a žáků, učitelů a rodičůzákonných zástupců apod.

Kulturní diference – jedinečnost každého člověka a jeho individuální zvláštnosti; člověk jako nedílná jednota tělesné i duševní stránky, ale i jako součást etnika; poznávání vlastního

kulturního zakotvení; respektování zvláštností různých etnik (zejména cizinců nebo příslušníků

etnik žijících v místě školy); základní problémy sociokulturních rozdílů v České republice a v Evropě

Lidské vztahy – právo všech lidí žít společně a podílet se na spolupráci; udržovat tolerantní vztahy a rozvíjet spolupráci s jinými lidmi, bez ohledu na jejich kulturní, sociální, náboženské,

zájmové nebo generační příslušnost; vztahy mezi kulturami (vzájemné obohacování různých

kultur, ale i konflikty vyplývající z jejich rozdílnosti); předsudky a vžité stereotypy (příčiny a důsledky diskriminace); důležitost integrace jedince v rodinných, vrstevnických a profesních

vztazích; uplatňování principu slušného chování (základní morální normy); význam kvality

mezilidských vztahů pro harmonický rozvoj osobnosti; tolerance, empatie, umět se vžít do role druhého; lidská solidarita, osobní přispění k zapojení žáků z odlišného kulturního prostředí do

kolektivu třídy

Etnický původ – rovnocennost všech etnických skupin a kultur; odlišnost lidí, ale i jejich vzájemná rovnost; postavení národnostních menšin; základní informace o různých etnických

a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti; různé způsoby života, odlišné

myšlení a vnímání světa; projevy rasové nesnášenlivosti – jejich rozpoznávání a důvody vzniku

Multikulturalita – multikulturalita současného světa a předpokládaný vývoj v budoucnosti; multikulturalita jako prostředek vzájemného obohacování; specifické rysy jazyků a jejich

rovnocennost; naslouchání druhým, komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních skupin,

vstřícný postoj k odlišnostem; význam užívání cizího jazyka jako nástroje dorozumění

a celoživotního vzdělávání

Princip sociálního smíru a solidarity – odpovědnost a přispění každého jedince za odstranění diskriminace a předsudků vůči etnickým skupinám; nekonfliktní život v multikulturní

společnosti; aktivní spolupodílení dle svých možností na přetváření společnosti, zohlednění

potřeb minoritních skupin; otázka lidských práv, základní dokumenty


104

6.5 ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA


Environmentální výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji

společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Umožňuje

sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém

poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědeckotechnických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními,

regionálními a globálními problémy), i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů.

Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáků.

Na realizaci průřezového tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí. Postupným

propojováním, rozšiřováním, upevňováním i systematizací vědomostí a dovedností získávaných v těchto oblastech umožňuje Environmentální výchova utváření integrovaného pohledu. Každá

z oblastí má svůj specifický význam v ovlivňování racionální stránky osobnosti i ve vlivu na stránku

emocionální a volně aktivní. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět poskytuje průřezové téma

ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného

přístupu k prostředí v každodenním životě. V maximální míře využívá přímých kontaktů žáků

okolním prostředím a propojuje rozvíjení myšlení s výrazným ovlivňováním emocionální stránky osobnosti jedince. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda zdůrazňuje pochopení objektivní platnosti

základních přírodních zákonitostí, dynamických souvislostí od nejméně složitých ekosystémů až po

biosféru jako celek, postavení člověka v přírodě a komplexní funkce ekosystémů ve vztahu k lidské

společnosti, tj. pro zachování podmínek života, pro získávání obnovitelných zdrojů surovin a energie i pro mimoprodukční hodnoty (inspiraci, odpočinek). Klade základy systémového přístupu

zvýrazňujícího vazby mezi prvky systémů, jejich hierarchické uspořádání a vztahy k okolí. Ve

vzdělávací oblasti Člověk a společnost téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s úrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další

principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky

vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. Ve vzdělávací

oblasti Informační a komunikační technologie umožňuje průřezové téma aktivně využívat výpočetní

techniku (internet) při zjišťování aktuálních informací o stavu prostředí, rozlišovat závažnost

ekologických problémů a poznávat jejich propojenost. Komunikační technologie podněcují zájem o způsoby řešení ekologických problémů možností navazovat kontakty v této oblasti a vyměňovat si

informace v rámci kraje, republiky i EU a světa. Vzdělávací Oblast Umění a kultura poskytuje

Environmentální výchově mnoho příležitostí pro zamýšlení se nad vztahy člověka a prostředí, k uvědomování si přírodního i sociálního prostředí jako zdroje inspirace pro vytváření kulturních

a uměleckých hodnot a přispívá k vnímání estetických kvalit prostředí. Propojení tématu se vzdělávací

oblastí Člověk a svět práce se realizuje prostřednictvím konkrétních pracovních aktivit ve prospěch životního prostředí. Umožňuje poznávat význam a role různých profesí ve vztahu k životnímu

prostředí.



rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí

vede k uvědomování si podmínek života a možností jejich ohrožování

přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa

umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí


104

poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí

ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích

napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské i mezinárodní úrovni

seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti.

učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů

učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat

a zdůvodňovat své názory a stanoviska


přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty

vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů

vede k pochopení významu a nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti

podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí

přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí

vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí

vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví


Environmentální výchova je členěna do tematických okruhů, které umožňují celistvé pochopení

problematiky vztahů člověka k životnímu prostředí, k uvědomění si základních podmínek života

a odpovědnosti současné generace za život v budoucnosti.

Tematické okruhy:

Ekosystémy – les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy lesa); pole (význam, změny okolní krajiny vlivem člověka, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich

okolí); vodní zdroje (lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím, důležitost pro krajinnou ekologii); moře (druhová odlišnost, význam pro biosféru, mořské řasy a kyslík, cyklus oxidu

uhličitého) a tropický deštný les (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam

a význam pro nás); lidské sídlo – město – vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody

v průběhu vzniku civilizace až po dnešek)

Základní podmínky života – voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší (význam pro

život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace

v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině; ochrana

biologických druhů (důvody ochrany a způsoby ochrany jednotlivých druhů); ekosystémy –

biodiverzita (funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj,

využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje

surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů v okolí)

Lidské aktivity a problémy životního prostředí – zemědělství a životní prostředí, ekologické zemědělství; doprava a životní prostředí (význam a vývoj, energetické zdroje dopravy a její

vlivy na prostředí, druhy dopravy a ekologická zátěž, doprava a globalizace); průmysl a životní

prostředí (průmyslová revoluce a demografický vývoj, vlivy průmyslu na prostředí, zpracovávané materiály a jejich působení, vliv právních a ekonomických nástrojů na vztahy

průmyslu k ochraně životního prostředí, průmysl a udržitelný rozvoj společnosti); odpady


104

a hospodaření s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady, druhotné suroviny); ochrana přírody a kulturních památek (význam ochrany přírody a kulturních

památek; právní řešení u nás, v EU a ve světě, příklady z okolí, zásada předběžné opatrnosti;

ochrana přírody při masových sportovních akcích – zásady MOV) změny v krajině (krajina dříve a dnes, vliv lidských aktivit, jejich reflexe a perspektivy); dlouhodobé programy zaměřené

k růstu ekologického vědomí veřejnosti (Státní program EVVO, Agenda 21 EU) a akce (Den

životního prostředí OSN, Den Země apod.)

Vztah člověka k prostředí – naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana, zajišťování ochrany

životního prostředí v obci - instituce, nevládní organizace, lidé); náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální (lokální) ekologický problém

(příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, možnosti a způsoby řešení, hodnocení,

vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení, možnosti a způsoby ochrany zdraví);

nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na

Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás)

6.6 MEDIÁLNÍ VÝCHOVA


Průřezové téma Mediální výchova v základním vzdělávání nabízí elementární poznatky a dovednosti týkající se mediální komunikace a práce s médii. Média a komunikace představují velmi

významný zdroj zkušeností, prožitků a poznatků pro stále větší okruh příjemců. Pro uplatnění

jednotlivce ve společnosti je důležité umět zpracovat, vyhodnotit a využít podněty, které přicházejí z okolního světa, což vyžaduje stále větší schopnost zpracovat, vyhodnotit a využít podněty

přicházející z médií. Média se stávají důležitým socializačním faktorem, mají výrazný vliv na chování

jedince a společnosti, na utváření životního stylu a na kvalitu života vůbec. Přitom sdělení, jež jsou

médii nabízena, mají nestejnorodý charakter, vyznačují se svébytným vztahem k přírodní i sociální realitě a jsou vytvářeny s různými (namnoze nepřiznanými, a tedy potenciálně manipulativními)

záměry. Správné vyhodnocení těchto sdělení z hlediska záměru jejich vzniku (informovat, přesvědčit,

manipulovat, pobavit) a z hlediska jejich vztahu k realitě (věcná správnost, logická argumentační stavba, hodnotová platnost) vyžaduje značnou průpravu.

Mediální výchova má vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti. Ta zahrnuje jednak

osvojení si některých základních poznatků o fungování a společenské roli současných médií (o jejich historii, struktuře fungování), jednak získání dovedností podporujících poučené, aktivní a nezávislé

zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Především se jedná o schopnost analyzovat nabízená

sdělení, posoudit jejich věrohodnost a vyhodnotit jejich komunikační záměr, popřípadě je asociovat

s jinými sděleními. Dále pak orientaci v mediovaných obsazích a schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění nejrůznějších potřeb – od získávání informací přes vzdělávání až

po naplnění volného času.

Mediální výchova má blízkou vazbu na vzdělávací oblast Člověk a společnost, zejména tím, že média, jako sociální instituce, se podílejí na utváření podob a hodnot moderní doby, umožňují hledat

paralely mezi minulými a současnými událostmi a porovnávat jevy a procesy v evropském

i celosvětovém měřítku. Mediální výchova je zaměřena na systematické vytváření kritického odstupu

od mediovaných sdělení a na schopnost interpretovat mediální sdělení z hlediska jeho informační kvality (zpravodajství z hlediska významu a věrohodnosti zprávy a události, reklamu z hlediska

účelnosti nabízených informací apod.). Propojení se vzdělávací oblastí Jazyk a jazyková komunikace

se týká zejména vnímání mluveného i psaného projevu, jeho stavby, nejrůznějších typů obsahů a uplatňování odpovídající škály výrazových prostředků. Osvojení základních pravidel veřejné

komunikace, dialogu a argumentace. V rámci vzdělávací oblasti Informační a komunikační

technologie se pak jedná o využívání tištěných i digitálních dokumentů jako zdroje informací. Pozornost se obrací k věcné správnosti a přesnosti sdělení, a to jak kritickou analýzou existujících


104

textů, tak vlastní produkcí a utváření návyku ověřovat si co nejdůkladněji veškeré údaje. Vztah ke vzdělávací oblasti Umění a kultura je založen na vnímání specifické „řeči“ znakových kódů, jež média

užívají, a jejich kombinací, a to nejen přirozeného jazyka, ale i obrazu a zvuku. Přispívá ke schopnosti

vnímat, interpretovat a kriticky hodnotit artefakty umělecké i běžné mediální produkce.



přispívá ke schopnosti úspěšně a samostatně se zapojit do mediální komunikace

umožňuje rozvíjet schopnost analytického přístupu k mediálním obsahům a kritického odstupu od nich

učí využívat potenciál médií jako zdroje informací, kvalitní zábavy i naplnění volného času

umožňuje pochopení cílů a strategií vybraných mediálních obsahů

vede k osvojení si základních principů vzniku významných mediálních obsahů (zvl. zpravodajských)

umožňuje získat představy o roli médií v klíčových společenských situacích a v demokratické společnosti vůbec (včetně právního kontextu)

vytváří představu o roli médií v každodenním životě v regionu (v lokalitě)

vede k rozeznávání platnosti a významu argumentů ve veřejné komunikaci

rozvíjí komunikační schopnost, zvláště při veřejném vystupování a stylizaci psaného

a mluveného textu

přispívá k využívání vlastních schopností v týmové práci i v redakčním kolektivu

přispívá ke schopnosti přizpůsobit vlastní činnost potřebám a cílům týmu


rozvíjí citlivost vůči stereotypům v obsahu médií i způsobu zpracování mediálních sdělení

vede k uvědomování si hodnoty vlastního života (zvláště volného času) a odpovědnosti za jeho naplnění

rozvíjí citlivost vůči předsudkům a zjednodušujícím soudům o společnosti (zejména o menšinách) i jednotlivci

napomáhá k uvědomění si možnosti svobodného vyjádření vlastních postojů a odpovědnosti za způsob jeho formulování a prezentace


Mediální výchova na úrovni základního vzdělávání obsahuje základní poznatky a dovednosti

týkající se médií a mediální komunikace. Tematické okruhy mediální výchovy se člení na tematické

okruhy receptivních činností a tematické okruhy produktivních činností.

Tematické okruhy receptivních činností:

kritické čtení a vnímání mediálních sdělení – pěstování kritického přístupu ke zpravodajství a reklamě; rozlišování zábavních („bulvárních“) prvků ve sdělení od informativních

a společensky významných; hodnotící prvky ve sdělení (výběr slov a záběrů); hledání rozdílu

mezi informativním, zábavním a reklamním sdělením; chápání podstaty mediálního sdělení, objasňování jeho cílů a pravidel; identifikování základních orientačních prvků v textu

interpretace vztahu mediálních sdělení a reality – různé typy sdělení, jejich rozlišování a jejich funkce; rozdíl mezi reklamou a zprávou a mezi „faktickým“ a „fiktivním“ obsahem;

hlavní rysy reprezentativnosti (rozlišení reality od médii zobrazovaných stereotypů, jako

reprezentace reality); vztah mediálního sdělení a sociální zkušenosti (rozlišení sdělení potvrzujících předsudky a představy od sdělení vycházejících ze znalosti problematiky

a nezaujatého postoje); identifikace společensky významných hodnot v textu, prvky

signalizující hodnotu, o kterou se sdělení opírá; identifikace zjednodušení mediovaných sdělení, opakované užívání prostředků (ve zpravodajství, reklamě i zábavě)


104

stavba mediálních sdělení – příklady pravidelností v uspořádání mediovaných sdělení, zejména ve zpravodajství (zpravodajství jako vyprávění, sestavování příspěvků podle kritérií);

principy sestavování zpravodajství a jejich identifikace, pozitivní principy (význam

a užitečnost), zezábavňující principy (negativita, blízkost, jednoduchost, přítomnost); příklady stavby a uspořádání zpráv (srovnávání titulních stran různých deníků) a dalších mediálních

sdělení (například skladba a výběr sdělení v časopisech pro dospívající)

vnímání autora mediálních sdělení – identifikování postojů a názorů autora v mediovaném sdělení; výrazové prostředky a jejich uplatnění pro vyjádření či zastření názoru a postoje i pro

záměrnou manipulaci; prvky signalizující explicitní či implicitní vyjádření hodnocení, výběr

a kombinace slov, obrazů a zvuků z hlediska záměru a hodnotového významu

fungování a vliv médií ve společnosti – organizace a postavení médií ve společnosti; faktory ovlivňující média, interpretace vlivů působících na jejich chování; způsoby financování médií

a jejich dopady; vliv médií na každodenní život, společnost, politický život a kulturu z hlediska

současné i historické perspektivy; role médií v každodenním životě jednotlivce, vliv médií na

uspořádání dne, na rejstřík konverzačních témat, na postoje a chování; role médií v politickém životě (předvolební kampaně a jejich význam); vliv médií na kulturu (role filmu a televize

v životě jednotlivce, rodiny, společnosti) ; role médií v politických změnách

Tematické okruhy produktivních činností:

tvorba mediálního sdělení – uplatnění a výběr výrazových prostředků a jejich kombinací pro

tvorbu věcně správných a komunikačně (společensky a situačně) vhodných sdělení; tvorba mediálního sdělení pro školní časopis, rozhlas, televizi či internetové médium; technologické

možnosti a jejich omezení

práce v realizačním týmu – redakce školního časopisu, rozhlasu, televize či internetového média; utváření týmu, význam různých věkových a sociálních skupin pro obohacení týmu,

komunikace a spolupráce v týmu; stanovení si cíle, časového harmonogramu a delegování úkolů a zodpovědnosti; faktory ovlivňující práci v týmu; pravidelnost mediální produkce


104

7 Rámcový učební plán

Vzdělávací oblasti Vzdělávací obory

1. stupeň 2. stupeň

1. – 5. ročník 6. – 9. ročník

Minimální časová dotace

Jazyk a jazyková

komunikace

Český jazyk a literatura 35 15

Cizí jazyk 9 12

Další cizí jazyk – 613

Matematika a její aplikace 20 15

Informační a komunikační technologie 1 1

Člověk a jeho svět 12 –

Člověk a společnost Dějepis

– 11 Výchova k občanství

Člověk a příroda

Fyzika –

21 Chemie –

Přírodopis –

Zeměpis –

Umění a kultura Hudební výchova

12 10 Výtvarná výchova

Člověk a zdraví Výchova ke zdraví –

10 Tělesná výchova 10

Člověk a svět práce 5 3

Průřezová témata P P

Disponibilní časová dotace 14 24

14

(z toho 6 pro DCJ)

Celková povinná časová dotace 118 122

13 Další cizí jazyk je od roku 2012/2013 vymezen jako součást vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Nadále je

zařazen jako volitelný vzdělávací obor. Škola má povinnost jej nabídnout všem žákům nejpozději od 8. ročníku – od školního roku 2014/2015 pak nejpozději od 7. ročníku. Vzhledem k posunu začátku výuky Dalšího cizího jazyka od

7. ročníku, doporučuje MŠMT školám nabízet Další cizí jazyk od 7. ročníku již po dobu dvouletého přechodného období (tj. ve školních letech 2012/2013 a 2013/2014). Pro Další cizí jazyk je vymezena disponibilní časová dotace v rozsahu minimálně 6 hodin. Žák, který si nezvolí Další cizí jazyk, si musí ve stejné časové dotaci vybrat z jiných volitelných obsahů.

14 Škola má povinnost nabídnout žákům na 2. stupni vzdělávací obsah oboru Další cizí jazyk v rozsahu 6 vyučovacích hodin (nejpozději od 8. ročníku). Žák, který si nezvolí Další cizí jazyk, si musí ve stejné časové dotaci vybrat z jiných volitelných obsahů.


104

P = povinnost zařadit a realizovat se všemi žáky v průběhu vzdělávání na daném stupni, časovou dotaci lze

čerpat; pokud je realizováno formou samostatného vyučovacího předmětu, je předmět dotován z disponibilní časové dotace.


124

7.1 Poznámky k rámcovému učebnímu plánu

Rámcový učební plán (RUP) pro základní vzdělávání závazně stanovuje:

začlenění vzdělávacích oblastí a vzdělávacích oborů do základního vzdělávání na 1. stupni (v 1. – 5. ročníku) a na 2. stupni (v 6. – 9. ročníku)

minimální časovou dotaci pro jednotlivé vzdělávací oblasti (vzdělávací obory) na daném stupni

základního vzdělávání

povinnost zařadit a realizovat se všemi žáky na daném stupni průřezová témata

disponibilní časovou dotaci

celkovou povinnou časovou dotaci pro 1. a 2. stupeň základního vzdělávání

poznámky ke vzdělávacím oblastem (vzdělávacím oborům) v RUP

Celková povinná časová dotace je v RUP stanovena pro 1. stupeň základního vzdělávání na

118 hodin15

, pro 2. stupeň základního vzdělávání na 122 hodin16,17

. Celková povinná časová dotace

uvedená v RUP představuje maximální povinnou týdenní časovou dotaci18

na daném stupni základního vzdělávání

19.

Při konstrukci učebního plánu v ŠVP a realizaci výuky musí být dodrženy dvě podmínky:

musí být dodržena celková povinná časová dotace na daném stupni základního vzdělávání (118, resp. 122 hodin)

nesmí být překročena maximální týdenní hodinová dotace stanovená pro jednotlivé ročníky základního vzdělávání školským zákonem (1. a 2. ročník 22 hodin, 3. – 5. ročník 26 hodin, 6. a 7. ročník a odpovídající ročníky víceletých středních škol 30 hodin, 8. a 9. ročníky

a odpovídající ročníky víceletých středních škol 32 hodin).

současně se stanovuje minimální týdenní hodinová dotace pro jednotlivé ročníky základního vzdělávání takto: 1. a 2. ročník 18 hodin, 3. – 5. ročník 22 hodin, 6. a 7. ročník a odpovídající

ročníky víceletých středních škol 28 hodin, 8. a 9. ročníky a odpovídající ročníky víceletých

středních škol 30 hodin.

Celková povinná časová dotace je tvořena minimální časovou dotací pro vzdělávací oblasti

(vzdělávací obory) a disponibilní časovou dotací.

Minimální časová dotace pro jednotlivé vzdělávací oblasti (vzdělávací obory) je závazná20

. Číslo udává, kolik hodin týdně musí škola minimálně věnovat dané vzdělávací oblasti (vzdělávacím

oborům) na příslušném stupni základního vzdělávání.

Disponibilní časová dotace je vymezena pro 1. stupeň základního vzdělávání v rozsahu 14 hodin a pro 2. stupeň základního vzdělávání v rozsahu 24 hodin. (Využití disponibilní časové

dotace viz dále v kapitole 7.2.) Škola využívá disponibilní časovou dotaci k realizaci takových

vzdělávacích obsahů, které podporují specifická nadání a zájmy žáků a pozitivně motivují žáky

k učení. V případě žáků se speciálními vzdělávacími potřebami je možné využít disponibilní časovou dotaci k zařazení předmětů speciální pedagogické péče.

Na základě RUP vytvářejí školy učební plán, při jehož tvorbě respektují vymezení RUP a zásady

pro zpracování školního vzdělávacího programu formulované v kapitole 11 tohoto dokumentu17

.

15 Málotřídní školy, které nedisponují všemi ročníky 1. stupně, stanovují ve svém ŠVP časovou dotaci pro jednotlivé

ročníky s přihlédnutím k tomu, že školy, kam žáci odcházejí, vymezují počty hodin v navazujících ročnících spíše na horní hranici rozmezí.

16 Šestiletá gymnázia stanovují ve svém ŠVP časovou dotaci pro vyučovací předměty v ročnících nižšího stupně gymnázia s přihlédnutím k poměrnému zastoupení časových dotací jednotlivých vzdělávacích oblastí vymezených v rámcovém učebním plánu RVP ZV. Celková povinná časová dotace pro ročníky nižšího stupně šestiletého gymnázia je stanovena v rozsahu 64 hodin.

17 Pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením je možné ve všech ročnících využit maximální týdenní časové dotace

stanovené pro jednotlivé ročníky ve školském zákoně k časovému posílení předmětů, které vzhledem k postižení žáků vyžadují vyšší časovou dotaci, nebo k zařazení předmětů speciálně pedagogické péče.

18 V případě nepravidelného rozvržení výuky se maximální povinná týdenní časová dotace chápe jako průměrná. 19 Celková povinná časová dotace je vázána na žáka, tj. každý žák musí v průběhu 1. stupně absolvovat 118 hodin

a v průběhu 2. stupně 122 hodin.19 V případě, že se žák přestěhuje a dochází na jinou školu, kde je výuka realizována podle jiného ŠVP, nemusí být celková časová dotace u každého žáka v celkovém rozsahu dodržena.

20 Specifika vzdělávání žáků se zdravotním postižením – viz kapitola 8.


126

7.2 Poznámky ke vzdělávacím oblastem

Jazyk a jazyková komunikace

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura je realizován ve všech ročnících základního vzdělávání

- psaní je součástí Komunikační a slohové výchovy, realizuje se zpravidla v menších časových celcích, než je vyučovací hodina

- vzdělávání v jiném mateřském jazyce než českém se realizuje podle zvláštních ustanovení

- vzdělávací obsah vycházející ze vzdělávacího oboru Cizí jazyk má týdenní časovou dotací 3 hodiny a je zařazen povinně do 3. – 9. ročníku; s výukou Cizího jazyka je možné začít při

zájmu žáků a souhlasu jejich rodičůzákonných zástupců i v nižších ročnících; přednostně musíby měla být žákům nabídnuta výuka anglického jazyka; pokud žák (jeho zákonný

zástupce) zvolí jiný cizí jazyk než anglický, musí škola prokazatelně upozornit zákonné

zástupce žáka na skutečnost, že ve vzdělávacím systému nemusí být zajištěna návaznost ve

vzdělávání zvoleného cizího jazyka při přechodu žáka na jinou základní nebo střední školu

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Další cizí jazyk je do školníhood roku 2011/2012 /2013 vymezen jako součást vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace; nadále je zařazen jako

volitelný vzdělávací obor; škola má povinnost jej nabídnout všem žákům nejpozději od 8.

ročníku;. – od školního roku 2014/2015 pak nejpozději od 7. ročníku; vzhledem k posunu

začátku výuky Dalšího cizího jazyka od 7. ročníku, doporučuje MŠMT školám nabízet Další cizí jazyk od 7. ročníku již po dobu dvouletého přechodného období (tj. ve školních letech

2012/2013 a 2013/2014); pro Další cizí jazyk je vymezena disponibilní časová dotace v

rozsahu minimálně 6 hodin; pokud, žák, který si žák nezvolí Další cizí jazyk, volísi musí ve stejné časové dotaci vybrat z nabídky jiné vzdělávací obsahy, které lépe odpovídají jeho

zájmůmjiných volitelných obsahů; je vhodné, aby byl Další cizí jazyk vyučován kontinuálně až

do 9. ročníku

- Další cizí jazyk může být německý, francouzský, španělský, italský, ruský, slovenský, polský, případně jiný jazyk; anglický jazyk jako Další cizí jazyk musí škola nabídnout žákům, kteří nezvolili anglický jazyk jako Cizí jazyk

Matematika a její aplikace

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Matematika a její aplikace je realizován ve všech ročnících základního vzdělávání

Informační a komunikační technologie

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Informační a komunikační technologie je realizován na

1. i 2. stupni základního vzdělávání

Člověk a jeho svět

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je realizován ve všech ročnících 1. stupně základního vzdělávání

Člověk a společnost

- vzdělávací obsah vzdělávací oblasti je realizován ve všech ročnících 2. stupně základního vzdělávání

Člověk a příroda

- vzdělávací obsah vzdělávací oblasti je realizován ve všech ročnících 2. stupně základního vzdělávání

Umění a kultura

- vzdělávací obsah vzdělávací oblasti je realizován ve všech ročnících základního vzdělávání

Člověk a zdraví


126

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví je realizován pouze na 2. stupni základního vzdělávání; vzdělávací obsah Výchovy ke zdraví na 1. stupni je zařazen do

vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Tělesná výchova je realizován ve všech ročnících základního vzdělávání; časová dotace pro Tělesnou výchovu nesmí ze zdravotních a hygienických důvodů klesnout pod 2 hodiny týdně

- součástí vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Tělesná výchova je tematický okruh Zdravotní tělesná výchova, jehož prvky jsou preventivně využívány v hodinách Tělesné výchovy

pro všechny žáky nebo jsou zadávány žákům se zdravotním oslabením místo činností, které

jsou kontraindikací jejich oslabení; školám se současně doporučuje vyrovnávat pohybový deficit žáků III. zdravotní skupiny a jejich potřebu korektivních cvičení zařazováním povinného

či volitelného předmětu vycházejícího z tematického okruhu Zdravotní tělesná výchova.

Člověk a svět práce

- vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce je realizován na 1. i 2. stupni základního vzdělávání

- na 1. stupni je vzdělávací obsah realizován ve všech ročnících, všechny 4 tematické okruhy jsou

pro školu povinné; na 2. stupni je povinný tematický okruh Svět práce a z ostatních sedmi tematických okruhů vybírá škola nejméně jeden tematický okruh, které je nutné realizovat

v plném rozsahu

- tematický okruh Svět práce je povinný pro všechny žáky v plném rozsahu a vzhledem k jeho zaměření na výběr budoucího povolání je vhodné jej řadit do nejvyšších ročníků 2. stupně

Průřezová témata

- průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání

- všechna průřezová témata musí být zařazena na 1. i 2. stupni, ale nemusí být obsažena v každém ročníku (začlenění průřezových témat v šestiletých a osmiletých gymnáziích – viz poznámka 10

na s. 82)

- průřezová témata je možné zařadit do ŠVP jako integrativní součást realizovaných vzdělávacích obsahů; způsob realizace průřezových témat a stanovení časové dotace v jednotlivých ročních je

v kompetenci školy

Disponibilní časová dotace

- využití disponibilní časové dotace je plně v kompetenci a odpovědnosti ředitele školy

- využití celé disponibilní časové dotace v učebním plánu ŠVP je závazné

Disponibilní časová dotace je určena:

k nabídce a realizaci volitelných vzdělávacích obsahů, které musí vycházet z cílů základního vzdělávání a rozvíjet klíčové kompetence žáků

k realizaci vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Další cizí jazyk v rozsahu minimálně 6 hodin (nejpozději od 8. ročníku), nebo k realizaci jiných volitelných obsahů ve stejné

časové dotaci

k posílení časové dotace jednotlivých vzdělávacích oblastí a vzdělávacích oborů nad rámec vymezené minimální časové dotace

k vytváření časové dotace pro realizaci dalších povinných vzdělávacích obsahů dotvářejících zaměření školy

k nabídce dalších volitelných vzdělávacích obsahů

k realizaci průřezových témat

k realizaci doplňujících vzdělávacích oborů

k posílení časové dotace TV ve dvou po sobě následujících ročnících 1. stupně, kde probíhá povinná výuka plavání

k realizaci vzdělávacích obsahů podporujících vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Část D Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání MŠMT Praha 2012

126

Část D

8 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením

(tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více

vadami a vývojovými poruchami učení nebo chování), žáci se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími

k poruchám učení a chování) a žáci se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým

sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou

nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu).

8.1 Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním

Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním se uskutečňuje:

- ve školách samostatně zřízených pro tyto žáky;

- v samostatných třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy;

- formou individuální integrace do běžných tříd.21

Ve všech organizačních formách vzdělávání je nutné vytvářet žákům podmínky pro jejich

úspěšné vzdělávání a uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb.

Z důvodu zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění žáků je třeba uplatňovat při jejich vzdělávání kombinace speciálně pedagogických postupů a alternativních metod

s modifikovanými metodami používanými ve vzdělávání běžné populace. Tyto metody nacházejí

uplatnění zejména při rozvíjení rozumových schopností, orientačních dovedností, zlepšování sociální komunikace a dalších specifických dovedností žáků.

Základní vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním vyžaduje

odbornou připravenost pedagogických pracovníků, podnětné a vstřícné školní prostředí, které za přispění všech podpůrných opatření

22 umožňuje žákům rozvíjení jejich vnitřního potenciálu, směruje

je k celoživotnímu učení, k odpovídajícímu pracovnímu uplatnění, a tím podporuje jejich sociální

integraci.

RVP ZV stanovuje odpovídající podmínky pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním a je východiskem pro tvorbu ŠVP. Vytvořené ŠVP jsou podkladem pro

tvorbu individuálních vzdělávacích plánů.

Na úrovni ŠVP je možné přizpůsobit a upravit vzdělávací obsah základního vzdělávání pro tyto žáky tak, aby bylo dosahováno souladu mezi vzdělávacími požadavky a skutečnými možnostmi těchto

žáků. Ze stejného důvodu je možno stanovit i odlišnou délku vyučovací hodiny. Do ŠVP se zařazují

speciální vyučovací předměty a předměty speciálně pedagogické péče odpovídající speciálním

vzdělávacím potřebám žáků podle druhu zdravotního postižení nebo zdravotního znevýhodnění. Jde zejména o logopedickou péči, znakový jazyk, prostorovou orientaci a samostatný pohyb zrakově

postižených, zrakovou stimulaci, práci s optickými pomůckami, čtení a psaní Braillova

písma, zdravotní tělesnou výchovu, komunikační a sociální dovednosti apod. ŠVP současně uvádí, jakých kompenzačních a didaktických pomůcek, speciálních učebnic, výukových programů je ve

vzdělávání využíváno.

Při diagnostikování speciálních vzdělávacích potřeb a posuzování možností žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním a při jejich vzdělávání poskytují se souhlasem rodičů nebo

zákonných zástupců žáka pomoc střediska výchovné péče, školská poradenská zařízení zařazená do

21 § 16 odst. 8 zákona č. 561/2004 Sb.., ve znění pozdějších předpisů 22 § 1 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb.., ve znění pozdějších předpisů


126

rejstříku škol a školských zařízení (pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra

aj.) a odborní pracovníci školního poradenského pracoviště (zejména speciální pedagog nebo

psycholog).

Podmínky vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním

Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu je třeba vycházet z konkrétního zjištění a popisu

speciálních vzdělávacích potřeb a možností žáků. Přestože lze nalézt v jednotlivých skupinách žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním společné charakteristiky vzdělávacích potřeb

a stejný druh speciálně pedagogické podpory, je třeba mít na zřeteli fakt, že se žáci jako jednotlivci ve

svých individuálních vzdělávacích potřebách a možnostech liší. Proto i výuka předmětů speciálně pedagogické péče probíhá v souladu s principy individualizace a diferenciace vzdělávání.

Pro úspěšné vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním je

potřebné zabezpečit tyto podmínky:

- uplatňovat zdravotní hlediska a respektovat individualitu a potřeby žáka;

- umožnit využívat všech podpůrných opatření23

při vzdělávání žáků;

- uplatňovat princip diferenciace a individualizace vzdělávacího procesu při organizaci činností, při stanovování obsahu, forem i metod výuky;

- zabezpečit odbornou výuku předmětů speciálně pedagogické péče;

- zohlednit druh, stupeň a míru postižení nebo znevýhodnění při hodnocení výsledků vzdělávání;

- odstraňovat architektonické bariéry a provádět potřebné změny, případně úpravy školního prostředí;

- spolupracovat s rodiči nebose zákonnými zástupci žáka, školskými poradenskými zařízeními a odbornými pracovníky školního poradenského pracoviště, v případě potřeby spolupracovat

s odborníky z jiných resortů (zejména při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů);

- spolupracovat s ostatními školami, které vzdělávají žáky se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním;

- podporovat nadání a talent žáků vytvářením vhodné vzdělávací nabídky.

Další podmínky týkající se vzdělávání žáků se zdravotním postižením:

- umožnit využití vyšší časové dotace (ve všech ročnících) k posílení předmětů, které vzhledem k postižení žáků vyšší časovou dotaci vyžadují;

- umožnit využití maximální týdenní časové dotace stanovené pro jednotlivé ročníky ve školském zákoně

24 k zařazení předmětů speciálně pedagogické péče;

- upravit a formulovat očekávané výstupy vzdělávacích oborů v jednotlivých obdobích25

tak, aby

byly pro tyto žáky z hlediska jejich možností reálné a splnitelné, a těmto výstupům přizpůsobit i výběr učiva;

- umožnit ve ŠVP – pokud zdravotní postižení žáka (žáků) objektivně neumožňuje realizaci vzdělávacího obsahu některého vzdělávacího oboru RVP ZV nebo jeho části – nahradit

příslušný vzdělávací obsah nebo jeho část příbuzným, případně jiným vzdělávacím obsahem,

který lépe vyhovuje jeho (jejich) vzdělávacím možnostem (viz poznámky k RUP);

- uplatňovat alternativní formy komunikace – znaková řeč, Braillovo písmo, náhradní formy

komunikace;

- umožnit v případě potřeby, v souladu s právními předpisy, působení asistenta pedagoga ve třídě nebo studijní skupině.

23 § 1 odst. 2 vyhlášky č. 73/2005 Sb.., ve znění pozdějších předpisů 24 § 26 odst. 2 zákon č. 561/2004 Sb.., ve znění pozdějších předpisů 25 V případě desetileté školní docházky se na 1. stupni dělí období: 1. období 1.-. – 3. ročník, 2. období 4.-. – 6. ročník.


126

8.2 Vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním

Do této skupiny patří žáci26

, kteří pocházejí z prostředí sociálně nebo kulturně a jazykově

odlišného od prostředí, v němž vyrůstají žáci pocházející z majoritní populace. Jsou to žáci z různých

u nás již žijících menšin nebo žáci přicházející k nám v rámci migrace (především azylanti a účastníci řízení o udělení azylu). Počet těchto žáků se ve školách stále zvyšuje. Někteří z těchto žáků se bez

závažnějších problémů integrují do běžné školy, jiní se mohou setkávat s různými obtížemi pro svou

jazykovou odlišnost nebo proto, že jsou hluboce ovlivněni svými rodinami a jejich kulturními vzorci, projevujícími se v chování, jednání, odlišné hodnotové stupnici, stylu života, pojetí výchovy dětí,

vztahu ke vzdělání apod. Žáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním a ekonomickým

postavením jsou častěji ohroženi sociálně patologickými jevy. Proto je nezbytné i všem těmto žákům věnovat specifickou péči v rozsahu, který potřebují.

Hlavním problémem při vzdělávání žáků z kulturně odlišného prostředí již od vstupu do školy

je ve většině případů jejich nedostatečná znalost vzdělávacího jazyka, což je příznačné pro většinu

příslušníků menšin a etnik, u nichž vzdělávání neprobíhá v jejich mateřském jazyce. U těchto žáků bude proto nutné nejen věnovat pozornost osvojení českého jazyka, ale i seznámení s českým

prostředím, jeho kulturními zvyklostmi a tradicemi. Na druhé straně je však třeba zajistit těmto žákům,

ve shodě se školským zákonem a za podmínek stanovených tímto zákonem, vzdělávání v jazyce příslušné národnostní menšiny a zajistit možnost získávat v průběhu školní docházky i takové

informace, které jim umožní vybírat si z nich prvky pro budování své vlastní identity. K tomu je

potřebné doplnit vzdělávací obsah specifickými materiály o historii, kultuře a tradicích jejich národnosti.

Dlouhodobým cílem školy musí být integrace žáků z odlišného kulturního a sociálně

znevýhodňujícího prostředí, ochrana jejich minoritní kultury a podpora jejich úspěšnosti v majoritní

společnosti. Proto je nezbytné, aby škola při přípravě ŠVP vnímala jinou národnost, etnicitu či hodnotovou orientaci všech svých žáků a v rámci možností pružně reagovala na jejich kulturní rozdíly,

případně vypracovala pro tyto žáky individuální vzdělávací plány, které by jejich potřebám maximálně

vyhovovaly.

Podmínky vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním

Pro úspěšné vzdělávání žáků z kulturně odlišného a mnohdy i sociálně znevýhodňujícího

prostředí je nejdůležitějším činitelem především učitel, který své žáky i jejich rodinné prostředí dobře

zná, dovede volit vhodné přístupy a vytvářet ve třídě i ve škole příznivé společenské klima.

Škola musí využívat výukové postupy vhodné pro rozmanité učební styly žáků a různé způsoby

organizace výuky, plánovat výuku tak, aby vycházela ze zájmů, zkušeností a potřeb žáků různých

kultur, etnik a sociálního prostředí.

Pro úspěšné vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním je potřebné zabezpečit tyto

podmínky:

- individuální nebo skupinovou péči;

- přípravné třídy;

- pomoc asistenta pedagoga;

- menší počet žáků ve třídě;

- odpovídající metody a formy práce;

- specifické učebnice a materiály;

- pravidelnou komunikaci a zpětnou vazbu;

- spolupráci s psychologem, speciálním pedagogem – etopedem, sociálním pracovníkem, případně s dalšími odborníky.

26 § 16 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.., ve znění pozdějších předpisů


126

8.3 Tvorba školního vzdělávacího programu v základních školách při zdravotnických

zařízeních, ve školách při dětských diagnostických ústavech a ve školách při školských

zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy

V případě tvorby školního vzdělávacího programu v základních školách při zdravotnických zařízeních, ve školách při dětských diagnostických ústavech a ve školách při školských zařízeních pro

výkon ústavní a ochranné výchovy, která pečují o děti, vyžadující léčebný režim v důsledku jejich

neurologického poškození a psychického onemocnění - viz. § 9 až 11 vyhlášky č. 438/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se upravují podrobnosti výkonu ústavní výchovy a ochranné

výchovy ve školských zařízeních, může ředitel školy nebo školského zařízení upravit školní

vzdělávací program, případně organizaci vzdělávání obecně stanovenou v RVP ZV, podle konkrétních podmínek, vzdělávacích potřeb a možností žáků.


126

9 Vzdělávání žáků mimořádně nadaných

Zařazení problematiky výchovy a vzdělávání mimořádně nadaných žáků do základního vzdělávání je významné proto, že mimořádně nadaní žáci mají své specifické vzdělávací potřeby, na

něž je třeba reagovat a vytvářet pro ně vhodné podmínky.

Nejčastěji je nadání definováno jako soubor schopností, které umožňují jedinci dosahovat

výkonů nad rámec běžného průměru populace. Množství žáků s mimořádným nadáním se odhaduje na 3 až 10 %

27. Mimořádně nadaný žák může disponovat jedním, ale i několika druhy nadání.

Pro rozpoznávání a rozvíjení mimořádného nadání má základní vzdělávání zcela zásadní

význam. Především jde o etapu vzdělávání, kterou prochází celá populace žáků, zároveň jde o období, které je dostatečně dlouhé pro systematické sledování žáků, pro rozpoznávání jejich nadání, pro

vhodnou motivaci a rozvoj jejich nadání i pro možnost jejich uplatnění v konkrétních činnostech. Tito

žáci potřebují specifickou péči a pomoc ze strany školy i rodiny, především při stimulaci a vytváření

vhodných podmínek.

Identifikace nadání

Identifikace mimořádného nadání je dlouhodobý proces. Uplatňují se při něm metody

pedagogické, psychologické, pedagogicko-psychologické i laické. Jde především o pozorování žáků ve školní práci, rozbor výsledků práce žáka a portfólioportfolio žáka, hodnocení testů a úloh,

rozhovory se žákem a jeho rodičizákonnými zástupci. Především u žáků do 9 let je náročné

jednoznačně stanovit, zda se jedná o mimořádné nadání, nebo o nerovnoměrný (zrychlený) vývoj, který se postupně může vyrovnávat s věkovou normou a ve výsledku se může pohybovat v pásmu

lepšího průměru. Při vyhledávání mimořádně nadaných žáků je třeba věnovat pozornost i žákům s

vývojovou poruchou učení nebo chování, s tělesným handicapem, žákům z odlišného kulturního a

znevýhodňujícího sociálního prostředí.

Pomoc při identifikaci a následné péči o mimořádně nadaného žáka mohou učitelům se

souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců žáka poskytnout psychologové v síti pedagogicko-

psychologických poraden.

Specifika mimořádně nadaných žáků:

žák svými znalostmi přesahuje stanovené požadavky;

problematický přístup k pravidlům školní práce;

tendence k vytváření vlastních pravidel;

sklon k perfekcionismu a s tím související způsob komunikace s učiteli, který může být i kontroverzní;

vlastní pracovní tempo;

vytváření vlastních postupů řešení úloh, které umožňují kreativitu;

malá ochota ke spolupráci v kolektivu;

rychlá orientace v učebních postupech;

záliba v řešení problémových úloh zvláště ve spojitosti s vysokými schopnostmi oboru;

přeceňování svých schopností u žáků s pohybovým nadáním;

kvalitní koncentrace, dobrá paměť, hledání a nacházení kreativních postupů;

vhled do vlastního učení;

zvýšená motivace k rozšiřování základního učiva do hloubky, především ve vyučovacích předmětech, které reprezentují nadání dítěte;

potřeba projevení a uplatnění znalostí a dovedností ve školním prostředí.

27 Přestože je problematice nadání věnována již více než sto let pozornost odborníků, není dosud stanovena jednotná

definice nadání, eventuálně mimořádného nadání. Také odhadované množství nadaných žáků se u jednotlivých autorů liší.


126

Vytváření vztahové sítě u mimořádně nadaných dětí

Vytváření vztahové sítě je u mimořádně nadaných žáků ovlivněno jejich osobnostní strukturou,

zejména převažující silnou tendencí k introverzi. Také některé osobnostní vlastnosti těchto žáků mohou znesnadňovat vytváření nekonfliktních vztahů ať již k vrstevníkům, nebo k učitelům i k sobě

samým. Především sklon k perfekcionismu, zvýšená kritičnost k sobě i k okolnímu světu a specifický

druh humoru mohou patřit k faktorům, které ovlivňují vytváření vztahů k vrstevníkům - spolužákům. Tam, kde se nevytvořily podmínky pro to, aby se dítě naučilo zacházet se svými specifickými

schopnostmi, může paradoxně být jeho mimořádné nadání příčinou vytvoření negativního sebeobrazu

a popírání vlastních schopností. Jindy se stane, že vlivem nepodnětného a málo vstřícného prostředí se žák uzavírá do vnitřního světa svých schopností a odmítá s okolním prostředím vrstevníků

komunikovat. Tato situace je častá vzhledem k tomu, že mezi nadanými žáky je mnoho introvertů se

špatnou sociální přizpůsobivostí, kterým vyhovuje omezená komunikace s okolím anebo je u nich

patrná větší tendence ke komunikaci s věkově staršími.

Velmi důležité také je, do jaké míry druh nadání žáka koresponduje se schopnostmi

a možnostmi jeho okolí, tzn. jeho rodiny, školní třídy, učitelů i vrstevníků. V době, kdy žáci vstupují

do školy, je pro ně důležité, aby se stali členy komunity, do které patří vzhledem ke svému věku, a to i přesto, že tito žáci obvykle snadno komunikují s dospělými nebo staršími spolužáky. Často právě

nadaní mají strach, že se jim nepodaří začlenit se do komunity, ke které se věkově vztahují. Dochází

tak k tomu, že se jejich snaha o včlenění se do přirozené vrstevnické skupiny spojuje s tendencí k popření vlastních schopností. S přibývajícím věkem se u těchto žáků zvyšuje jejich sociální

vnímavost, kdy si dobře uvědomují svoje přednosti i nedostatky a svoje postavení ve skupině

vrstevníků, kdy se jejich mimořádné nadání může stát i důvodem k obdivu vrstevníků.

Pro vytváření pozitivního klimatu mimořádně nadaným žákům je zapotřebí dostatek vnímavosti okolí ke specifikům žáka.

Možné úpravy způsobů výuky mimořádně nadaných žáků

Při vzdělávání mimořádně nadaných žáků by měl způsob výuky žáků vycházet důsledně z principů individualizace a vnitřní diferenciace.

Příklady pedagogicko-organizačních úprav:

individuální vzdělávací plány;

doplnění, rozšíření a prohloubení vzdělávacího obsahu;

zadávání specifických úkolů;

zapojení do samostatných a rozsáhlejších prací a projektů;

vnitřní diferenciace žáků v některých předmětech;

občasné (dočasné) vytváření skupin pro vybrané předměty s otevřenou možností volby na straně žáka;

účast ve výuce některých předmětů se staršími žáky.

Část D Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚP Praha 2007

126

10 Materiální, personální, hygienické, organizační a jiné

podmínky pro uskutečňování RVP ZV

Vzdělávání vycházející z RVP ZV by mělo být podpořeno odpovídajícími podmínkami.

V souladu s koncepčními vzdělávacími dokumenty, obecně platnými předpisy a normami,

vzdělávacími potřebami žáků a potřebami pro pedagogickou činnost učitelů jsou v RVP ZV vymezeny

materiální, personální, hygienické, organizační a jiné podmínky.

Uvedené podmínky představují optimální stav, se kterým by se měly jednotlivé školy

poměřovat a k němuž by se měly s podporou zřizovatele postupně přibližovat a dále jej rozvíjet.

Při vytváření podmínek na konkrétní škole je vhodné zvažovat:

potřeby žáků a učitelů;

kvalitu, funkčnost a estetičnost prostředí ve škole;

optimalizaci sociálních vztahů;

efektivitu vzdělávání žáků;

realizaci zájmových činností;

spolupráci se všemi účastníky a partnery vzdělávacího a výchovného procesu.

Prostorové a materiální podmínky:

kmenové (univerzální) učebny vybavené víceúčelovým a funkčním zařízením;

speciální učebny a prostory (v souladu se vzdělávacím obsahem školy)

- jazykové, ICT, fyzikální, chemické, přírodopisné, zeměpisné, pro hudební a výtvarnou výchovu aj. vybavené speciálním nábytkem, (laboratorními) přístroji, nástroji, materiálem

a pomůckami, audiovizuální technikou,

- tělovýchovné (i přírodní a pronajaté) vybavené bezpečným povrchem, nářadím a náčiním,

- pracovní (dílny, kuchyně, pozemky pro zahradnickou činnost) vybavené vhodnými přístroji, nářadím atd.;

prostory pro uložení pomůcek a přípravnou práci učitele (kabinety), vybavené odpovídajícím úložným nábytkem a pomůckami pro výuku v jednotlivých vzdělávacích oblastech a vhodným

zařízením pro přípravu učitele a jeho odpočinek;

studijní zóny pro aktivní využití volného času (další studium a sebevzdělávání žáků i učitelů) – knihovny a studovny, informační a komunikační centra;

pracovní, relaxační prostory a prostory pro nenáročné pohybové aktivity – pro společné

i individuální tvořivé činnosti a pro společnou či individuální relaxaci (pro žáky i učitele);

prostory pro hromadné setkávání žáků celé školy či většího počtu tříd (sály, auly, výstavní

prostory či jiné prostory tomu přizpůsobené);

prostory pro zájmovou činnost po vyučování (družiny, kluby), vybavené pracovním a odpočinkovým nábytkem, pomůckami pro aktivní i pasivní relaxaci a pro učení;

prostory pro odkládání oděvu a obuvi (šatny), včetně prostor pro převlékání žáků před tělesnou výchovou a po ní v počtu, který odpovídá počtu cvičišť, návaznému střídání žáků, oddělené

činnosti chlapců a děvčat;

prostory pro osobní hygienu žáků a učitelů – WC a umývárny, vybavené dostatečným počtem hygienických zařízení odpovídajících fyziologickým potřebám daného věku a příslušným

normám;

prostory pro společné stravování k tomuto účelu náležitě vybavené a respektující hygienické

normy a věkové zvláštnosti žáků;

prostory určené k ošetření úrazu a ke krátkodobému pobytu zraněného, popřípadě k poskytnutí

další pomoci při zdravotních problémech;

prostory (pracovny) pro další pedagogické a nepedagogické pracovníky školy (ředitel, zástupce ředitele, hospodářka, správce sítě aj.), vybavené účelným zařízením a komunikační technikou;


126

učebnice, didaktické pomůcky, informační a komunikační technika a další potřeby a pomůcky (např. pomůcky pro tělesnou výchovu, pracovní vyučování, hudební a výtvarnou výchovu)

umožňující efektivní vyučování a podporující aktivitu a tvořivost žáků;

další pomocné prostory pro zajištění chodu školy (sklady, prostory pro třídění odpadu aj.).

Podmínky pro hygienické a bezpečné vzdělávání a život školy:

vhodná struktura pracovního a odpočinkového režimu žáků a učitelů s dostatkem relaxace

a aktivního pohybu;

vhodný režim vyučování s ohledem na hygienu učení a věk žáků;

vhodný stravovací a pitný režim (podle věkových a individuálních potřeb žáků);

zdravé prostředí učeben a ostatních prostorů školy – podle platných norem (odpovídající světlo, teplo, bezhlučnost, čistota, větrání, velikost sedacího a pracovního nábytku, hygienické

vybavení prostorů);

dodržování zákazu kouření, pití alkoholu a požívání jiných škodlivin ve škole a okolí;

ochrana žáků před úrazy;

výrazné označení všech nebezpečných předmětů a částí využívaných prostorů; pravidelná kontrola zařízení z hlediska jejich bezpečnosti;

dostupnost prostředků první pomoci, kontaktů na lékaře či jiné speciální služby, praktická dovednost učitelů poskytovat první pomoc.

Psychosociální podmínky:

vytváření pohody prostředí, zdravého učení a otevřeného partnerství jak mezi žáky a učiteli, tak mezi učiteli a vedením školy;

vzdělávání propojené se skutečným životem – osvojování si toho, co má pro žáky praktický smysl, co vede k praktické zkušenosti;

věková přiměřenost a motivující hodnocení – respekt k individualitě žáků, hodnocení v souladu s individuálními možnostmi a pokrokem, dostatek zpětné vazby, tolerantnost k chybám

a omylům;

naplnění potřeb žáků – všestranný prospěch žáka je hlavním momentem v přípravě a realizaci vzdělávání;

příznivé sociální klima – otevřenost a partnerství v komunikaci, úcta, tolerance, uznání, empatie, spolupráce a pomoc druhému, sounáležitost se třídou, školou;

ochrana žáků před násilím, šikanou a dalšími patologickými jevy;

spoluúčast žáků na vzdělávání a životě školy, která přechází do modelu demokratického společenství – budování komunity na principech svobody, odpovědnosti, stability společných

pravidel, spravedlnosti, spolupráce;

včasná informovanost o věcech uvnitř školy i mimo ni;

respekt k potřebám jedince a jeho osobním problémům.

Personální podmínky:

pedagogičtí pracovníci splňující podmínky stanovené zákonem č. 563/2004 Sb., schopní podílet

se i na dalších činnostech ve škole;

pedagogičtí pracovníci s potřebnými profesními dovednostmi – komunikativní ve směru

k žákům, jejich rodičůmzákonným zástupcům, ostatním pedagogům a odborníkům zajišťujícím pro školu speciální služby, schopní diagnostikovat žáky a motivovat je k další činnosti, udržet

neformální kázeň, průběžně se vzdělávat, hodnotit a modifikovat svou činnost;

nabídka odborné pomoci žákům a jejich rodičůmzákonným zástupcům – speciální pedagog, psycholog, asistent atd.;

pedagogický sbor schopný týmové práce, vzájemně vstřícné komunikace a spolupráce;

řídící pracovníci s výraznými manažerskými, organizačními i pedagogickými schopnostmi, schopní vytvářet motivující a zároveň náročné profesionální klima, usilující o neustálý odborný


126

a profesní růst svůj i svých podřízených, s koncepčním myšlením a stylem práce, schopní

poradit, ale i zaštítit učitele vůči negativním vnějším vlivům.

Organizační podmínky:

účast všech učitelů na přípravě a realizaci ŠVP ZV;

základní pravidla života školy (pro žáky, učitele, jiné uživatele školy), způsoby projednávání problémů se žáky a jejich rodičizákonnými zástupci;

optimální režim výuky v souladu s věkovými možnostmi a potřebami žáků, ve shodě s obsahem vzdělávání a vhodnými způsoby učení, s návazností povinného a nepovinného vzdělávání;

optimální režim života školy v souladu s věkovými potřebami žáků a jejich bezpečností (režim odpočinku, pohybový režim, stravovací a pitný režim, dodržování hygieny, zájmová činnost, mimořádné situace).

Podmínky spolupráce školy a rodičůzákonných zástupců žáků:

funkční a neustále aktualizovaný systém informací směrem k žákům, k učitelům, k vedení školy, k rodičůmzákonným zástupcům žáků, partnerům školy a mezi jednotlivými aktéry

vzdělávání navzájem;

styk s rodičise zákonnými zástupci žáků a jinou veřejností (např. školskou radou) –

seznamování se záměry školy, s cíli, způsoby výuky, hodnocením žáků, s pravidly života školy, vzájemné hledání při řešení problémů žáků;

vzdělávací strategie otevřená vůči rodičůmzákonným zástupcům žáků;

prostor pro vznik a fungování samosprávného orgánu rodičůzákonných zástupců žáků;

prostor pro setkávání učitelů s rodičise zákonnými zástupci žáků;

poradní servis pro rodičezákonné zástupce žáků ve výchovných otázkách;

informace o jednotlivých žácích potřebné pro individuální formy vzdělávání;

možnost účasti rodičůzákonných zástupců žáků ve výuce a na výchovných a vzdělávacích činnostech organizovaných školou;

vytváření společenských vztahů školy a veřejnosti.

Za zcela nezbytné materiální a prostorové podmínky je třeba považovat:

kmenovou učebnu pro každou třídu vybavenou funkčním zařízením;

speciální učebny a prostory nebo kmenové učebny upravené pro speciální výuku: cizího jazyka, ICT, přírodovědných a společenskovědných předmětů, pro výuku hudební výchovy, výtvarné

výchovy a pracovní činnosti, prostory (vlastní či pronajaté) pro zajištění povinné TV;

prostory pro uložení pomůcek a přípravnou práci učitele;

prostory pro nenáročné pohybové aktivity v průběhu vyučování a pro zájmovou činnost po vyučování;

prostory pro hromadné setkávání žáků celé školy (vlastní či pronajaté);

prostory pro odkládání oděvu a obuvi (šatny), včetně prostor pro převlékání žáků před tělesnou výchovou a po ní v počtu, který odpovídá počtu cvičících žáků a oddělené činnosti chlapců

a děvčat;

prostory pro osobní hygienu žáků a učitelů – WC a umývárny, vybavené dostatečným počtem

hygienických zařízení odpovídajících příslušným normám;

prostory pro společné stravování (ve vlastní nebo jiné blízké škole);

prostory určené k ošetření úrazu a ke krátkodobému pobytu zraněného, popřípadě k poskytnutí

další pomoci při zdravotních problémech;

učebnice, didaktické pomůcky, informační a komunikační technika a další potřeby a pomůcky

umožňující efektivní vyučování a podporující aktivitu a tvořivost žáků.


126

Ostatní podmínky (organizační, personální, bezpečnostní) nevyžadují většinou specifické

nároky na finanční zabezpečení a rozdíl mezi nezbytnou a optimální úrovní je spíše v kvalitě jejich

naplňování.


126

11 Zásady pro zpracování, vyhodnocování a úpravy školního

vzdělávacího programu

Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání (ŠVP) je školský dokument, který v souladu

se školským zákonem zpracovává podle RVP ZV každá škola realizující základní vzdělávání28

. ŠVP

vychází z konkrétních vzdělávacích záměrů školy, zohledňuje potřeby a možnosti žáků, reálné

podmínky a možnosti školy a i oprávněné požadavky rodičů nebo zákonných zástupců žáků. Má na zřeteli postavení školy v regionu i sociální prostředí, ve kterém bude vzdělávání probíhat. Vzdělávací

proces na konkrétní škole se pak uskutečňuje podle ŠVP, který si škola vypracovala.29

Ředitele

Ředitel školy odpovídá za vypracovánízpracování ŠVP v souladu s RVP ZV, jeho

vyhodnocování a případné úpravy. Koordinuje práci na tvorbě ŠVP nebo můžepověří funkcí

koordinátora pověřit svého zástupce nebo jiného člena pedagogického sboru. Samotná příprava ŠVP je, jeho následné vyhodnocování a úpravy jsou výrazem pedagogické autonomie i odpovědnosti celé

školy za způsob a výsledky vzdělávání. Proto je vhodné, aby se na zpracování ŠVP, na vyhodnocování

jeho jednotlivých částí ŠVP podílejía případných úpravách podíleli všichni učitelé příslušné školy a,

kteří jsou také spoluodpovědní za realizaci jednotlivých částí ŠVP v podmínkách dané školy.

ŠVP stanovuje (zveřejňuje)vydává ředitel školy po projednání se školskou radou, která se

vyjadřuje . K návrhu ŠVP i k realizacináslednému uskutečňování vzdělávání podle tohoto programu.

se vyjadřuje školská rada. ŠVP je součástí povinné dokumentace školy, musí být zpřístupněn veřejnosti, aby se každý zájemce měl možnost seznámit s obsahem programu, aby do něj mohl každý

nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, popřípadě požádat o kopii.30

Česká školní inspekce zjišťuje a hodnotí v rámci své inspekční činnosti naplnění ŠVP a jeho soulad s právními předpisy a RVP ZV.

31

Zásady stanovené pro zpracování školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

ŠVP:

je zpracováván v souladu s RVP ZV ZV podle stanované struktury pro celé období základního

vzdělávání nebo pro jeho část, tj. pro ročníky, ve kterých daná škola realizuje základní vzdělávání;

zajišťuje rovnoprávný přístup k základnímu vzdělávání pro všechny žáky s povinností školní

docházky a přihlíží k jejich vzdělávacím potřebám a možnostem;

umožňuje realizaci diferencovaného a individualizovaného vyučování pro žáky se speciálními

vzdělávacími potřebami (viz kapitola 8) i pro žáky mimořádně nadané, (viz kapitola 9), pokud

to vzdělávání těchto žáků vyžaduje;

vytváří předpoklady pro realizaci vzdělávacího obsahu s ohledem na věkové zvláštnosti žáků,

a tím pro postupné utváření a rozvíjení klíčových kompetencí;

28 Povinnost zpracovat ŠVP vychází z § 3 odstavec 2 a § 5 odstavec 3 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. 29

ŠVP je povinným dokumentem pro realizaci vzdělávání na plně organizované základní škole, na základních školách

pouze s prvním stupněm, na malotřídních školách jednotřídních i vícetřídních. Víceleté střední školy vypracovávají svůj školní vzdělávací program pro ročníky odpovídající druhému stupni základního vzdělávání podle RVP ZV. Nemusí nést nutně názevZ identifikačních údajů ŠVP, ale musí být zřejmé a kontrolovatelné, že vychází z byl vytvořen podle RVP ZV.

30 Vychází z § 5 odstavec 3 zákona č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 31 Hodnocení ŠVP Českou školní inspekcí vychází z § 174 odst. 2 písmeno b) a c) zákona č. 561/2004 Sb.., ve znění

pozdějších předpisů.


126

vede k naplňování cílů základního vzdělávání stanovením výchovných a vzdělávacích strategií

na úrovni školy a k naplňování cílového zaměření vzdělávacích oblastí stanovením

výchovných a vzdělávacích strategií na úrovni vyučovacích předmětů;

je zpracován tak, aby umožňoval učitelům rozvíjet tvořivý styl práce a neomezoval je při

uplatnění případných časových i metodických odlišností, které vycházejí z konkrétních potřeb

žáků a ze zkušeností učitelů s efektivními způsoby výuky a z konkrétních potřeb žáků;

Zásady stanovené pro úpravy a změny32

školního vzdělávacího programu

ŠVP:

je vytvářen jako relativně stálý materiál, jehož případné změny dokument, úpravy a změny

vydává ředitel školy jako dodatek formou přílohy ke stávajícímu ŠVP, které jsou opatřeny

číslem jednacím, datem účinnosti a podpisem ředitele;

v učebním plánu a v učebních osnovách nesmí negativně zasáhnout případě většího počtu

dodatků nebo dodatku s větší úpravou ŠVP lze vydat úplné znění ŠVP, ve kterém je zapracován

dodatek (dodatky) do původního textu ŠVP;

při zásadní změně ŠVP, která mění stávající model vzdělávání žáků v určitém započatém „cyklu“;(změna hodinové dotace v učebním plánu, přesun tématu či větších částí obsahu

z vyššího ročníku do nižšího ročníku, vznik nového vyučovacího předmětu, nová integrace stávajících vzdělávacích obsahů – vyučovacích předmětů atd.) může vzniknout nový ŠVP; žáci

přijatí na daný stupeň školy před touto změnou pokračují ve vzdělávání podle původní verze

ŠVP dané školy, žáci vstupující do daného stupně spolu s touto změnou (po této změně) se vzdělávají podle nového ŠVP;

dodržuje stanovenou strukturu.

ŠVP se archivuje ve shodě se zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů.

32 Úpravy a změny mohou vycházet z dlouhodobé zkušenosti školy, z obsahu revidovaného RVP ZV nebo jeho přílohy,

z úpravy školského zákona, při sloučení škol a vytváření nového (společného) ŠVP.


126

Struktura ŠVP

pro základní vzdělávání

Podle této struktury se vytváří ŠVP ve všech školách, které realizují základní vzdělávání, kromě nižšího stupně víceletých gymnázií. Struktura ŠVP pro nižší stupně víceletých gymnázií je uvedena na

dalších stránkách RVP ZV.

1. Identifikační údaje

název ŠVP33

:

předkladatel:údaje o škole: - název školy

- adresa školy

- jméno ředitele

- kontakty zřizovatel:

- název

- adresa - kontakty

platnost dokumentu od:

- datum - podpis ředitele

- razítko školy

Další doporučené údaje: motivační název ŠVP, číslo jednací, IČO, IZO, RED-IZO, jméno

koordinátora tvorby ŠVP

2. Charakteristika školy

úplnost a velikost školy vybavení školy (materiální, prostorové, technické, hygienické)

charakteristika pedagogického sboru (velikost sboru, kvalifikovanost)

dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce

spolupráce s rodiči a jinými subjekty (školskou radou, školskými poradenskými zařízeními, místními a regionálními institucemi aj.)

Další doporučené údaje: umístění školy, charakteristika žáků, podmínky školy, mezinárodní

spolupráce, vlastní hodnocení školy (oblasti, cíle, kritéria, nástroje, časové rozvržení), formy spolupráce se zákonnými zástupci a dalšími sociálními partnery

3. Charakteristika ŠVP zaměření školy

výchovné a vzdělávací strategie: společné postupy na úrovni školy, uplatňované ve výuce

i mimo výuku, jimiž škola cíleně utváří a rozvíjí klíčové kompetence žáků

zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných

začlenění průřezových témat: výčet všech průřezových témat a jejich tematických okruhů;

uvedení, v jakém ročníku, vyučovacím předmětu a jakou formou jsou tematické okruhy průřezových témat realizovány

4. Učební plán tabulace učebního plánu: výrazné oddělení 1. a 2. stupně; výčet povinných vyučovacích

předmětů s jejich časovými dotacemi pro jednotlivé ročníky; uvedení časových dotací pro

volitelné předměty v jednotlivých ročnících; celkové počty hodin v jednotlivých ročnících

a celkové počty hodin za 1. a 2. stupeň

33 Z názvuidentifikačních údajů ŠVP musí být zřejmé a kontrolovatelné, že jde o školní vzdělávací program pro základní

vzdělávání nebo že byl zpracován podle RVP ZV. (nebo přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením).


126

poznámky k učebnímu plánu: obsahové vymezení, organizační podmínky a jiná specifika

realizace povinných a volitelných předmětů, pokud údaje nejsou zřejmé z tabulace

učebního plánu (z jakého oboru/oborů, případně průřezových témat, byl vyučovací

předmět vytvořen, pokud nemá identický vzdělávací obsah i název jako příslušný vzdělávací obor v RVP ZV; uplatnění jiné organizační formy, než je vyučovací hodina

atd.)

5. Učební osnovy

název vyučovacího předmětu

charakteristika vyučovacího předmětu: - obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu (specifické

informace o předmětu důležité pro jeho realizaci, v případě integrace uvést z jakých

vzdělávacích oborů, jejich částí a průřezových témat je vzdělávací obsah předmětu

vytvořen); - výchovné a vzdělávací strategie: společné postupy uplatňované na úrovni

vyučovacího předmětu, jimiž učitelé cíleně utvářejí a rozvíjejí klíčové kompetence

žáků vzdělávací obsah vyučovacího předmětu:

- distribuce a rozpracování očekávaných výstupů z RVP ZV do ročníků, případně do

delších časových úseků - výběr a rozpracování učiva z RVP ZV do ročníků, případně do delších časových

úseků, ve vazbě na očekávané výstupy; výběr učiva (i rozšiřujícího učiva) a jeho

zařazení do ročníků a tematických celků s přihlédnutím k hodinovým dotacím

předmětů v učebním plánu - průřezová témata – výběr tematických okruhů s konkretizací námětů a činností

v ročnících

Další doporučené údaje: mezipředmětové souvislosti, případně další poznámky upřesňující realizaci vzdělávacího obsahu

6. Hodnocení výsledků vzdělávání žáků a autoevaluace školy

pravidla pro hodnocení žáků: - způsoby hodnocení – klasifikací, slovně, kombinací obou způsobů

- kritéria hodnocení

autoevaluace školy: - oblasti autoevaluace

- cíle a kritéria autoevaluace

- nástroje autoevaluace - časové rozvržení evaluačních činností


126

Struktura ŠVP

pro základní vzdělávání na nižších stupních víceletých gymnázií

Podle této struktury se vytváří ŠVP pro nižší stupně víceletých gymnázií, struktura pro čtyřletá gymnázia a pro vyšší stupeň víceletých gymnázií je obsažena v RVP GV. Víceletá gymnázia mají

přitom možnost vytvářet jeden školní vzdělávací program pro celých šest nebo osm let vzdělávání,

nebo mohou vytvořit dva samostatné ŠVP pro nižší a vyšší stupeň vzdělávání. ŠVP pro nižší stupně víceletých gymnázií (nebo příslušná část ŠVP) se vytváří podle RVP ZV, ŠVP pro čtyřletá gymnázia

a pro vyšší stupeň víceletých gymnázií (nebo příslušná část ŠVP) se vytváří podle RVP GV.

1. Identifikační údaje

název ŠVP34

vzdělávací program35

studijní forma vzdělávání36

předkladatel:údaje o škole

- název školy

- adresa školy - jméno ředitele

- kontakty

zřizovatel: - název

- adresa

- kontakty

platnost dokumentu od: - datum

- podpis ředitele

- razítko školy

Další doporučené údaje: motivační název ŠVP, číslo jednací, IČO, IZO, RED-IZO, jméno

koordinátora tvorby ŠVP

2. Charakteristika školy velikost školy

vybavení školy (materiální, prostorové, technické, hygienické)

charakteristika pedagogického sboru (velikost sboru, kvalifikovanost) dlouhodobé projekty, mezinárodní spolupráce

spolupráce s rodiči a jinými subjekty (školskou radou, školskými poradenskými

zařízeními, místními a regionálními institucemi aj.)

Další doporučené údaje: umístění školy, charakteristika žáků , podmínky školy, mezinárodní

spolupráce, vlastní hodnocení školy (oblasti, cíle, kritéria, nástroje, časové rozvržení), formy

spolupráce se zákonnými zástupci a dalšími sociálními partnery.

3. Charakteristika ŠVP

zaměření školy

profil absolventa organizace přijímacího řízení

organizace maturitní zkoušky

výchovné a vzdělávací strategie: společné postupy na úrovni školy, uplatňované ve výuce i mimo výuku, jimiž škola cíleně utváří a rozvíjí klíčové kompetence žáků

zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

zabezpečení výuky žáků mimořádně nadaných

34 Z názvuidentifikačních údajů ŠVP musí být zřejmé, podle jakého rámcového vzdělávacího programu a kontrolovatelné,

že byl školní vzdělávací program zpracován (podle RVP ZV, (RVP GV)G, RVP GSP). 35 Čtyřletý, šestiletý nebo osmiletý vzdělávací program 36 Denní, večerní, dálková, distanční a kombinovaná forma vzdělávání


126

začlenění průřezových témat: výčet všech realizovaných průřezových témat a vybraných

tematických okruhů; uvedení, v jakém ročníku, vyučovacím předmětu a jakou formou jsou

tematické okruhy průřezových témat realizovány

4. Učební plán

tabulace učebního plánu: výrazné oddělení nižšího a vyššího stupně gymnázia; výčet

povinných vyučovacích předmětů s jejich časovými dotacemi pro jednotlivé ročníky; uvedení časových dotací pro volitelné předměty v jednotlivých ročnících; celkové počty

hodin v jednotlivých ročnících a celkové počty hodin za nižší a vyšší stupeň

poznámky k učebnímu plánu: obsahové vymezení, organizační podmínky a jiná specifika realizace povinných a volitelných předmětů, pokud údaje nejsou zřejmé z tabulace

učebního plánu (z jakého oboru/oborů, případně průřezových témat, byl vyučovací

předmět vytvořen, pokud nemá identický vzdělávací obsah i název jako příslušný

vzdělávací obor v RVP ZV; uplatnění jiné organizační formy, než je vyučovací hodina atd.)

5. Učební osnovy název vyučovacího předmětu

charakteristika vyučovacího předmětu:

- obsahové, časové a organizační vymezení vyučovacího předmětu (specifické informace o předmětu důležité pro jeho realizaci, v případě integrace uvést z jakých

vzdělávacích oborů, jejich částí a průřezových témat je vzdělávací obsah předmětu

vytvořen);

- výchovné a vzdělávací strategie: společné postupy uplatňované na úrovni vyučovacího předmětu, jimiž učitelé cíleně utvářejí a rozvíjejí klíčové kompetence

žáků

vzdělávací obsah vyučovacího předmětu: - distribuce a rozpracování očekávaných výstupů z RVP ZV do ročníků, případně do

delších časových úseků

- výběr a rozpracování učiva z RVP ZV do ročníků, případně do delších časových

úseků, ve vazbě na očekávané výstupy; výběr učiva (i rozšiřujícího učiva) a jeho zařazení do ročníků a tematických celků s přihlédnutím k hodinovým dotacím

předmětů v učebním plánu

- průřezová témata – výběr tematických okruhů s konkretizací námětů a činností v ročnících

Další doporučené údaje: mezipředmětové souvislosti, další poznámky upřesňující realizaci

vzdělávacího obsahu

6. Hodnocení výsledků vzdělávání žáků a autoevaluace školy

pravidla pro hodnocení žáků:

- způsoby hodnocení – klasifikací, slovně, kombinací obou způsobů - kritéria hodnocení

autoevaluace školy:

- oblasti autoevaluace - cíle a kritéria autoevaluace

- nástroje autoevaluace

- časové rozvržení evaluačních činností

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚP Praha 2007

126

SLOVNÍČEK POUŽITÝCH VÝRAZŮ

Slovníček uvádí pouze výrazy, které jsou použity v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a v jeho příloze upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.

Slovníček vysvětluje význam použitých výrazů v kontextu těchto dokumentů. Je určen především

ředitelům škol a učitelům, kteří budou vytvářet vlastní školní vzdělávací programy.

autismus

vývojová →pervazivní porucha, která se projevuje neschopností jedince navazovat sociální vztahy,

komunikovat a absencí jeho představivosti, tyto příznaky bývají provázeny omezeným okruhem zájmů, neúčelným repetitivním (stále se opakujícím) chováním a bizarními rituály

autoevaluace školy slouží k systematickému posuzování činnosti školy plánované ve →školním vzdělávacím programu;

výsledky autoevaluace slouží jako zpětná vazba ke korekci vlastní činnosti a jako východisko pro další

práci školy; autoevaluaci provádějí účastníci vzdělávacího procesu – vedení školy, učitelé, žáci; kapitola Autoevaluace školy - součást →školního vzdělávacího programu, ve které školy vymezují

cíle, nástroje a kritéria autoevaluace a časové rozvržení →evaluačních činností

cíle základního vzdělávání zaměření základního vzdělávání; v →Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je

vymezeno celkem devět cílů, jejichž postupné naplňování směřuje k utváření a rozvíjení →klíčových

kompetencí žáků a vzdělavatel poskytující základní vzdělávání má k jejich dosahování vytvářet podmínky

cílové zaměření vzdělávací oblasti součást →vzdělávacích oblastí, která propojuje →vzdělávací obsah s →klíčovými kompetencemi; je

východiskem pro →výchovné a vzdělávací strategie na úrovni →vyučovacího předmětu, kterými škola

směřuje k utváření a rozvíjení →klíčových kompetencí žáků

doplňující vzdělávací obor

vzdělávací obor, který doplňuje a rozšiřuje →vzdělávací obsah základního vzdělávání

etapy vzdělávání

legislativně vymezené, obsahově stanovené a časově ohraničené úseky vzdělávání, které odpovídají

vzdělávání podle daného →rámcového vzdělávacího programu

evaluační činnosti

veškeré plánované a cílené aktivity školy směřující k ověřování, měření, posuzování a hodnocení

výsledků a změn dosažených ve všech činnostech školy vymezených ve →školním vzdělávacím

programu

integrace vzdělávacího obsahu propojení →vzdělávacího obsahu na úrovni témat, tematických okruhů, případně →vzdělávacích

oborů oblastí, které umožňuje →Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

integrace žáků zařazení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i žáků mimořádně nadaných do běžných tříd

a jejich vzdělávání v souladu s individuálními vzdělávacími potřebami


126

klíčové kompetence

souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění

každého člena společnosti; v →Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání jsou

klíčové kompetence vymezeny na úrovni, které mají dosáhnout všichni žáci na konci základního vzdělávání; v etapě základního vzdělávání jsou za klíčové považovány: kompetence k učení,

kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální,

kompetence občanské, kompetence pracovní

kognitivní procesy

poznávací procesy tvořící podstatu učení; jsou součástí intelektuálního vývoje člověka, zahrnují smyslové poznávání, představy a obrazotvornost, myšlení, paměť, učení, někdy je k nim řazena i řeč

a pozornost

kompenzace speciálně pedagogické metody a postupy, kterými se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost jiných funkcí

než funkce postižené a představují aktivní způsob k vyrovnání handicapu a snahy o dosažení úrovně

běžné populace daného věku

kompenzační metody

metody rozvíjející výkonnost neporušených funkcí jako náhradu za funkci porušenou nebo zcela vyřazenou

kurikulární dokumenty

pedagogické dokumenty, které vymezují legislativní a obsahový rámec potřebný pro tvorbu →školního vzdělávacího programu; systém kurikulárních dokumentů je vytvářen a uplatňován na

dvojí úrovni; státní úroveň tvoří →Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy,

školní úroveň tvoří →školní vzdělávací programy

Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání

metodický dokumenty, který je doporučen pro tvorbu →školních vzdělávacích programů v etapě

základního vzdělávání; uvádí konkrétní postupy při tvorbě jednotlivých částí →školního vzdělávacího programu doplněného o příklady ze školní praxe

mentální postižení (mentální retardace) snížení rozumových schopností, vzniklé v důsledku organického poškození mozku nebo

nedostatečnosti mozkových funkcí, projevuje se sníženou úrovní →kognitivních procesů, odlišným

vývojem některých psychických funkcí a nižší sociální adaptibilitou; individuální modifikace uvedených příznaků závisí na hloubce a rozsahu mentálního postižení, na míře postižení jednotlivých

funkcí a na úrovni psychického vývoje; Světová zdravotnická organizace (WHO) dělí mentální

retardaci (postižení) do šesti základních kategorií:

lehká mentální retardace – mentální postižení (IQ 50 – 69) snížení rozumových schopností v důsledku organického poškození mozku; u takto postižených jedinců dochází k zaostávání

duševního vývoje i když většina z nich dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči

a v domácích praktických dovednostech středně těžká mentální retardace – mentální postižení (IQ 35 – 49), základy čtení psaní

a počítání, v dospělosti jsou lidé takto postižení obvykle schopní vykonávat jednoduché

pracovní úkony pod dohledem, někteří postižení jsou schopni jednoduché konverzace, v souvislosti s mentálním postižením se často vyskytují i další přidružená postižení jako jsou

neurologická onemocnění, epilepsie, tělesná postižení a →autismus

těžká mentální retardace – mentální postižení (IQ 20 – 34) – velká část jedinců trpí poruchami

motoriky a dalšími vadami, které souvisí s poškozením centrálního nervového systému; možnosti výchovy a vzdělání takto postižených osob jsou omezené, v současné době jsou

vzděláváni podle Rehabilitačního vzdělávacího programu pomocné školy


126

hluboká mentální retardace – (IQ nižší než 20), nízká míra rozvinutosti psychických funkcí,

zejména pozornosti, ale i volních vlastností potřebných k systematickému osvojování učiva,

možnosti výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené

jiná mentální retardace nespecifikovaná mentální retardace

Národní program rozvoje vzdělávání v České republice koncepční dokument české vzdělávací politiky označovaný jako Bílá kniha; obsahuje záměry rozvoje

vzdělávání žáků od 3 do 19 let a návrhy i doporučení ekonomického, politického a pedagogického

charakteru, které jsou postupně realizovány

Národní program vzdělávání

nejvyšší →kurikulární dokument, který vzniká na základě vymezení ve →školském zákoně

období

pedagogicky a časově vymezený úsek vzdělávání v →Rámcovém vzdělávacím programu pro základní

vzdělávání na 1. stupni; 1. období vzdělávání zahrnuje 1. až 3. ročník, 2. období 4. a 5. ročník

obor vzdělání - základní škola

jeden z oborů soustavy oborů vzdělání, které stanoví vláda nařízením po projednání s příslušnými ústředními odborovými orgány a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů s celostátní působností;

pro realizaci základního vzdělávání je v souladu se školským zákonem vydán →Rámcový vzdělávací

program pro základní vzdělávání

očekávané výstupy

stěžejní část →vzdělávacího obsahu jednotlivých →vzdělávacích oborů; jsou ověřitelné, prakticky

zaměřené, mají činnostní povahu a jsou využitelné v běžném životě; vymezují úroveň, které mají všichni žáci prostřednictvím →učiva dosáhnout; jsou stanoveny orientačně (nezávazně) na konci

3. ročníku (1. období) a závazně na konci 5. ročníku (2. období) a 9. ročníku

pervazivní porucha porucha prostupující celou osobnost, projevující se ve všech funkčních oblastech

postižení více vadami za postiženého více vadami se považuje jedinec postižený současně dvěma nebo více na sobě kauzálně

nezávislými druhy postižení, z nichž každé by jej vzhledem k hloubce a důsledkům opravňovalo

k zařazení do školy pro příslušný typ postižení

předměty speciální pedagogické péče

výuka předmětů speciální péče se zajišťuje v základních školách pro daný typ postižení, podle potřeb

jednotlivých žáků, vždy na doporučení příslušného odborníka v rozsahu, který umožňují podmínky školy v rámci platných předpisů; jedná se především o individuální logopedickou péči, znakový jazyk,

zdravotní tělesnou výchovu, prostorovou orientaci a samostatný pohyb zrakově postižených, zrakovou

stimulaci, práci s kompenzačními pomůckami, rozumovou a smyslovou výchovu apod.

průřezová témata

reprezentují v →Rámcovém vzdělávacím programu aktuální okruhy problémů současného i budoucího světa a stávají se povinnou součástí základního vzdělávání; jsou důležitým formativním prvkem

základního vzdělávání a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot; stávají

se příležitostí pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci

rámcové vzdělávací programy

→kurikulární dokumenty státní úrovně, které normativně stanovují obecný rámec pro jednotlivé

→etapy vzdělávání a jsou závazné pro tvorbu →školních vzdělávacích programů


126

rámcový učební plán pro základní vzdělávání

učební plán →Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, který vymezuje základní

parametry organizace základního vzdělávání; závazně vymezuje: začlenění →vzdělávacích oblastí

a →vzdělávacích oborů do základního vzdělávání na 1. a 2. stupni, minimální časové dotace pro jejich realizaci, disponibilní časovou dotaci, celkovou povinnou časovou dotaci a poznámky k rámcovému

učebnímu plánu

rámcový učební plán pro základní vzdělávání pro vzdělávání žáků s lehkým mentálním

postižením

učební plán přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, který vymezuje základní parametry organizace základního vzdělávání; závazně vymezuje: začlenění →vzdělávacích

oblastí a →vzdělávacích oborů do základního vzdělávání na 1. a 2. stupni, minimální časové dotace

pro jejich realizaci, disponibilní časovou dotaci, celkovou povinnou časovou dotaci a poznámky

k rámcovému učebnímu plánu

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

→kurikulární dokument státní úrovně, který normativně stanoví obecný rámec základního vzdělávání

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – příloha upravující vzdělávání žáků

s lehkým mentálním postižením příloha →Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, která je upravena pro potřeby

a vzdělávací možnosti žáků s lehkým mentálním postižením

reedukace speciálně pedagogické metody a postupy, kterými se zdokonaluje výkonnost v oblasti postižené

funkce

rehabilitace

(v pedagogickém smyslu) – speciálně pedagogické metody a postupy, kterými se upravují společenské

vztahy, obnovují narušené praktické schopnosti a dovednosti a možnosti seberealizace jedince

s postižením

speciálně pedagogická diagnostika

vědní disciplína zaměřena na zjišťování individuálních schopností a možností jedince s postižením; účelem diagnostiky je určit možnosti vzdělávání těchto jedinců a prostředky pro speciální výchovu

v rodině, škole a při mimoškolních aktivitách

speciálně pedagogické metody

metody zaměřující se na prevenci, překonávání nebo zmírnění důsledku postižení, mezi základní

speciálně pedagogické metody patří edukace, kompenzace, reedukace a rehabilitace

Standardy pro základní vzdělávání

příloha →Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Standardy jsou tvořeny

indikátory, které konkretizují očekávané výstupy

školská rada

orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků a zletilým žákům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy; projednává návrh

→školního vzdělávacího programu

školní vzdělávací programy →kurikulární dokumenty školní úrovně; školní vzdělávací program pro základní vzdělávání

zpracovává podle →Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání každý vzdělavatel

poskytující základní vzdělávání


126

školský zákon

zkrácený název pro Zákonzákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším

odborném a jiném vzdělávání a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

učební osnovy

část →školního vzdělávacího programu, ve které je →vzdělávací obsah jednotlivých →vzdělávacích

oborů členěn do →vyučovacích předmětů v jednotlivých ročnících 1. a 2. stupně základního vzdělávání

učební plán část →školního vzdělávacího programu vymezující na základě →rámcového učebního plánu

organizaci výuky na konkrétní škole; obsahuje tabulaci s výčtem povinných a volitelných

→vyučovacích předmětů a poznámky k organizaci a realizaci jednotlivých →vyučovacích předmětů

učivo

část →vzdělávacího obsahu jednotlivých →vzdělávacích oborů, které je strukturováno do

jednotlivých tematických okruhů (témat, činností); je chápáno jako prostředek pro dosažení →očekávaných výstupů, tvoří nezbytnou součást vzdělávacího obsahu; na úrovni →Rámcového

vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je učivo doporučené k distribuci do →školního

vzdělávacího programu;, na úrovni →školního vzdělávacího programu je závazné

vyučovací předmět

forma didaktického uspořádání →vzdělávacího obsahu a jeho organizačního zpracování ve →školním

vzdělávacím programu; z jednoho →vzdělávacího oboru může být vytvořen jeden →vyučovací předmět nebo více →vyučovacích předmětů, případně může →vyučovací předmět vzniknout integrací

→vzdělávacího obsahu více →vzdělávacích oborů (integrovaný vyučovací předmět)

vzdělávací oblasti

orientačně vymezené celky →vzdělávacího obsahu základního vzdělávání; →Rámcový vzdělávací

program pro základní vzdělávání obsahuje devět →vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny jedním

→vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými →vzdělávacími obory

vzdělávací obory

samostatné části →vzdělávacích oblastí v →Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání; vymezují →vzdělávací obsah (→očekávané výstupy a →učivo)

vzdělávací obsah vymezení →očekávaných výstupů a →učiva na úrovni →vzdělávacích oborů, který je dále

rozpracováván na úrovni →školních vzdělávacích programů

vzdělávací obsah základního vzdělávání souhrn lidského poznání didakticky zpracovaný pro úroveň →základního vzdělávání poskytující

žákům spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na

praktické jednání

výchovné a vzdělávací strategie

promyšleně volené a řazené postupy, kterými chce škola cíleně směřovat k naplňování →klíčových

kompetencí

základní škola

viz obor vzdělání

Date post:	29-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	9 times
Download:	0 times

Rámcový vzdlávací program pro základní vzdlávání · Národní program vzdělávání,...

Documents