Ročník XXII, číslo 3 Vyšlo 12.9.2010

Ježíši ukřižovaný, ty jsi má moc Když celou mou duši bolest ovládne, a obzor se setmí jako noc, a bolestí je srdce zdrcené, Ježíši ukřižovaný, ty jsi má moc. Když se v duši bolem stmívá, napíná síly, bez oddechu zápasí a srdce v hořkém bolu zmírá, Ježíši ukřižovaný, naději mé spásy. Tak ubíhá den za dnem, duše hořkostí se sytí a srdce v slzách tone, Ježíši ukřižovaný, ty mi jak záře svítíš. Když kalich hořkosti přetéká a vše se spiklo proti ní a duše prožívá chvíle Getseman, Ježíši ukřižovaný, ty mě ochráníš. Když duše s pocitem vlastní nevinnosti, přijímá ta Boží odpuštění, tehdy srdce odplácet umí láskou mrzutosti, Ježíši ukřižovaný, mou slabost ve všemoc proměňuj.

S. M. Faustyna Kowalská

Okénko - 2 - 12. září 2010

MATRIKY VYPRAVUJÍ

Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:

27.6. Tereza Marie Hošková ze Zábřeha 18.7. Antonie Paseková ze Šlapanic 25.7. Dominik Prokop Hanák z Jiříkovic

Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili:

26.6. Jiří Jung ze Šaratic a Barbora Pokorná ze Šlapanic 17.7. Miloš Kuklínek z Prace a Petra Sedláková z Prace 14.8. Vojtěch Jachymiák ze Šlapanic a Monika Kněžíčková z Prace

Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:

8.6. Vladimír Jeřábek ze Šlapanic (*1925)

13.6. Miroslava Kuželová z Ponětovic (*1924) 28.6. Marie Brzobohatá z Brna (*1939) 2.7. Božena Krásná z Brna (*1935)

17.7. Marie Vaňáčková z Bedřichovic (*1928) 8.8. Jiřina Přikrylová z Mokré (*1934)

14.8. Marie Parmová z Podolí (*1917) 14.8. Věra Kočí ze Šlapanic (*1927)

Z KALENDÁŘE

12.9. Hody v Praci 25.9. Pouť na Vranov 26.9. Farní den v Praci 28.9. Modlitba u kříže a Božích muk na Tuřance

21.11. Adorační den v Praci 21.11. Slavnost Ježíše Krista Krále 24.11. Adorační den ve Šlapanicích 28.11. 1. neděle adventní 7.12. Návštěva nemocných ve Šlapanicích

25.12. Slavnost Narození Páně

Okénko - 3 - 12. září 2010

CESTA DO STŘEDOVĚKU

Dovolte mi, abych vás pozvala na malý výlet do středověku, v jehož duchu se odehrával letošní farní tábor. 12 dnů a 11 nocí jsme měli tu čest být hosty na dvoře královny Henriety a krále Leonidáse. Na královský dvůr byly pozvány celkem čtyři šlechtické rody, aby bojovaly o následnictví trůnu. Těmito rody byly Bezcitné husy, Bezhlaví rytíři, Dunivá kopyta a Kruté růže. Členy královského dvora byli vedle vládnoucího páru ranhojička Petronela, kat Limerick, kouzelník Erlin a šašek Petyx. Každá z těchto středověkých postav byla patronem jednoho šlechtického rodu. Každý rod měl svůj erb, v jeho čele stáli šlechtic a šlechtična a děti tvořily jejich šlechtickou družinu. Na začátku tábora byly všechny děti panoši, v průběhu tábora byli panoši podle počtu splněných dovedností postupně pasováni na rytíře. Panoš, který měl být slavnostně pasován rytířem, si musel z již pasovaných rytířů vybrat dva kmotry, kteří se za něj u královského dvora zaručili.

Jedné noci měl kouzelník Erlin vidění, že Pozďatínskou zemi stihne mor, a tak jsme se

druhý den ráno vypravili do města Třebíče pro lék proti moru. Jiný den postrádal král svou korunu, jablko a žezlo, a tak se je děti po šifrách vydaly hledat. Šifry je však nakonec dovedly zpět do tábora, kde děti zjistily, že si z nich šašek Petyx vystřelil

Okénko - 4 - 12. září 2010 a korunovační klenoty ukryl přímo v královském hradu. Každý den se hrálo o určitý počet praporů, které byly v závěru dne rozděleny mezi rody podle jejich dosažených výsledků. Rozdělené praporky byly večer umístěny na mapu Pozďatínské země a označovaly tak území, které daný rod spravuje.

V boji o královský trůn vyhráli Bezhlaví rytíři, kteří tak svou šlechtičnu Meribel a svého šlechtice Mionela dovedli až k závěrečné korunovaci. Atmosféra při korunovaci byla slavnostní a neopakovatelná a myslím, že se nám všem vryla hodně hluboko do paměti. Věřím, že celá naše výprava do středověku byla jedním velkým zážitkem a že na ni budeme dlouho a rádi vzpomínat. Proto děkuji také za váš doprovod na této naší cestě, ať už modlitbou či věcným darem. Velké díky patří také našim mistrům kuchyně: Laďovi, Slávkovi, Jirkovi a Michalovi.

Za vedoucí Markéta Remešová

NÁMĚŠŤ 2010

Letošní tábor v Náměšti nad Oslavou proběhl ve dvou turnusech. Oproti minulým letům byla ale část tábořiště poničena červnovými přívalovými dešti, takže jsme museli zajistit bagr na úpravu koryta potoka a pak znovu vybudovat přístupovou cestu. Po nezbytných úpravách mohlo začít stavění tábora.

Samotný tábor pak začal 1. patnáctidenním turnusem 17. července, děti se přesunuly do dob krále Artuše, kouzelníka Merlina a dalších postav. O tom, jak tábor děcka prožívala, si můžete přečíst v dalším článku od dvou účastnic turnusu.

Druhý turnus začal 2. srpna. Nesl se ve znamení doby bronzové. Na počátku děti nalezly kosterní pozůstatky, o kterých jim archeolog pověděl, že pocházejí z doby bronzové. Při večerním táboráku pak všechny navštívil šaman s doprovodem a nezbytným úlovkem ☺ a všichni se přenesli o mnoho let zpátky. Celý tábor provázelo mnoho zajímavých her, ve kterých skupinky dětí získávaly podle umístění části mapky, vedoucí k pokladu. Ten se všichni vydali hledat ke konci tábora při dvoudenním výletě. Začal za děštivého počasí, ale ani to nikomu nezkazilo radost a všichni se těšili, co najdou, a také na přespání v přírodě. Počasí se nakonec umoudřilo a všem se cesta moc líbila. I během tábora jsme zažili velké rozmary počasí od horka, kdy jsme využili ke koupání přehradu pod Náměští, po déšť, kdy jsme mohli hrát hry jen v hangáru. Letošní povodeň se poprvé od roku 1993 nevyhnula ani nám a voda opět zalila mostek s přístupovou cestou a dostala se těsně pod kychyni. Stany a tábor však ohroženy nebyly, jsou umístěny na vyvýšené louce. Pouze jsme opět museli vybudovat přístupovou cestu. Velkou vodu po mírném opadnutí někteří využili ke sjíždění na kajacích, což se jindy nepodařilo. 19. srpna tábor skončil a všichni se plni zážitků vydali na cestu domů. Nikomu se nechtělo odjíždět a při loučení ukápla i nějaká ta slzička.

Poděkování patří všem, především našemu Pánu za ochrannou ruku, kterou nad námi držel, otci Milošovi za slavení mše svaté, všem, kdo se starali o děcka, pomohli při

Okénko - 5 - 12. září 2010 stavbě a bourání tábora i všech pracích spojených s přípravou tábora a hlavně vám, děcka, že jste byli všichni takoví, jací jste byli a vytvořili tu správnou atmosféru tábora.

Petr Machain

LETNÍ DĚTSKÝ TÁBOR NÁM ĚŠŤ NAD OSLAVOU 2010 1. TURNUS

Je ráno, 17. července 2010, a všechny děti, ale i někteří vedoucí, se sešli na konečné trolejbusu ve Šlapanicích, aby společně mohli odjet na tak dlouho očekávaný letní tábor. Odjíždíme a všichni máváme usmívajícím se tvářím našich rodičů.

Během tábora jsme se vrátili o několik set let zpátky do dob krále Artuše a jeho rytířů, čaroděje Merlina a rytířských turnajů. Poznali jsme, jak se v této době žilo, dozvěděli se spoustu zajímavých informací, poznali jsme mnoho nových kamarádů a zažili plno legrace. Čtyři skupinky se svými vlastnoručně vyrobenými vlajkami, erby a pokřiky. Každý si

zkusil nabatikovat své vlastní táborové tričko v barvě své skupinky a později na něj dodělat obrázek krále Artuše na svém koni. Všem se tričko povedlo.

Také jsme si mohli vyzkoušet své dovednosti v boji jednotlivců, jako třeba odvahu, statečnost, bystrost, tábornictví a další. Vyzkoušeli jsme si plno dobových her, např. dobývání území, středověký fotbal, rytířský turnaj, ve kterém jsme zkoušeli chodit na chůdách, přetahovat se lanem, souboj s meči. Po vyčerpávajícím turnaji jsme se odreagovali na večerní hostině, do které byla zahrnuta diskotéka.

U večerních táboráků jsme si vesele prozpěvovali za doprovodu kytary, smáli se a opékali kuřata, o která se starali naši výborní kuchaři.

V dobách horka jsme se chodili koupat na rybník Rathan. Tam jsme zažívali úžasné pocity z koupání a opalování. Naopak, když pršelo, hrávali jsme různé hry v jídelně nebo v hangáru a konečně vytáhli pláštěnky a gumáky a s radostí se brouzdali v blátě.

Ke konci tábora jsme se vydali na dvoudenní výlet po okolí Náměště. Poté, co jsme všichni dorazili na místo, uvařili jsme si na ohni polévku a velmi unaveni jsme šli spát. Druhý den jsme všichni v pořádku došli do tábora, šťastní, že se nikdo neztratil.

Předposlední den tábora jsme se vydali dobýt hrad, kde byl ukrytý Svatý grál, který jsme potřebovali k uzdravení Artuše, když byl zraněn v souboji. Po dobytí hradu stál před námi velký úkol: vybrat ze čtyř grálů ten pravý. Nakonec vše dopadlo dobře, Artuše jsme uzdravili a ten nám z vděčnosti ukázal cestu k pokladu.

Po čtrnácti dnech strávených na táboře přijíždíme domů se slzami v očích při vzpomínce na naše nové kamarády a vedoucí, se kterými jsme zažili spoustu nezapomenutelných zážitků.

Za 1. turnus Jana Daňková a Jana Dobrovolná

Okénko - 6 - 12. září 2010

VÝLET S NÁBOŽENSTVÍM

Na konci uplynulého školního roku se část šesťáků a primánů zúčastnila v rámci výletu s náboženstvím akce Jeden den na Petrově. Akci pořádalo Katechetické centrum, konala se v Brně na Petrově a jeho okolí a zúčastnilo se jí přes 700 dětí z celé diecéze. Celý den byl tématicky zaměřen k Roku kněží a byl opravdu vydařený. No, posuďte sami z ohlasů dětí:

„Dne 20.5. jsme se zúčastnili Dne na Petrově. Začalo to mší s panem biskupem, poté

jsme šli hrát hry s názvem „U dvou věží v roce kněží“. Nejvíce se nám líbilo v biskupské kapli. Potom jsme šli také do hrobky, do věží katedrály, do Kapucínské zahrady a do sklepa. Zakončil to pan biskup požehnáním.“

„Byli jsme rádi, že jsme dostali zdarma zmrzlinu, ale vadila nám dlouhá řada. Líbila se nám biskupská kaple, kam se hned tak někdo nedostane. Nejvíc strašidelná byla

Kapucínská hrobka, plná opravdových mrtvol! A po celou dobu nás provázelo hezké počasí.“

„Navštívili jsme společně biskupskou kapli – zde nám otec biskup představoval svoji kapli; potom jsme byli ve sklepení na Petrově – zde jsme se setkali s Janem Bulou a plnili jsme tři úkoly: museli jsme vyřešit hlavolam s pouty, poskládat fotku a dopis; vystoupali jsme na Petrovskou věž – toto stanoviště se nám nejvíce líbilo, protože jsme se mohli rozhlédnout po městě Brně; prohlédli jsme si také Kapucínskou hrobku – byla zde uchována těla mrtvých kapucínů; a zasoutěžili jsme si v Kapucínské zahradě. Třešničkou na dortu po super akci bylo potom společné foto s otcem biskupem.“

Marie Horáková

Okénko - 7 - 12. září 2010

VEZMI A ČTI

Brněnská diecéze zveřejnila 28. srpna 2010 na Pouti rodin ve Žďáře nad Sázavou nový biblický program pro období 2010-2013 nazvaný VEZMI A ČTI. Titul programu se odvolává na slavné tolle lege (Vezmi a čti, rozuměj: Vezmi a čti Boží slovo) známé ze života svatého Augustina, které bylo mocným motivem jeho obrácení. Otec biskup Vojtěch Cikrle vyhlásil a představil program na žďárské pouti právě v den, kdy slavíme svátek sv. Augustina (28.8.).

Tento biblický program je součástí přípravy k oslavě 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. V rámci tohoto diecézního programu budou spuštěny také tématické internetové stránky a bude se mu věnovat také letošní ročník Biblického kurzu. Letošní téma: Exodus a Lukášovo evangelium. Zahájení bude 23. září 2010 v 17 hodin na Biskupském gymnáziu v Brně v Barvičově ulici. Více informací na stránkách http://www.vezmiacti.cz

V neděli 5. září 2010 byl k tomuto tématu také čten pastýřský list, který přinášíme v plném znění:

Pastýřský list otce biskupa Vojtěcha „Vezmi a čti“

příprava k oslavě 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Moravu

Milé sestry, milí bratři, velký učitel církve sv. Řehoř Veliký říká, že „Písmo svaté je dopisem všemohoucího

Boha svému stvoření; v něm se učí poznávat Boží srdce v Božích slovech“ (Registr. Epist. IV, 31; PL 77, 706). Česká biskupská konference vyhlásila na první postní neděli tohoto roku společným

pastýřským listem přípravu na rok 2013, kdy si budeme připomínat výročí 1150 let od příchodu svatých Cyrila a Metoděje na naše území. V tomto období přípravy bude pozornost soustředěna jednak na Boží slovo, a jednak na tzv. iniciační svátosti, tedy na křest, biřmování a eucharistii. Letošní rok je mimořádným způsobem zaměřen na Boží slovo, a tato zvláštní pozornost bude nadále pokračovat až k uvedenému cyrilometodějskému výročí.

Význam Písma svatého a jeho důležitost pro život křesťanů jasným způsobem

vystihuje II. vatikánský koncil ve své dogmatická konstituci o Božím zjevení. Říká: „Církev měla vždy v úctě Boží Písma stejně jako samé tělo Páně, protože – hlavně v posvátné liturgii – bez ustání přijímá ze stolu slova Božího i ze stolu Kristova těla chléb života a podává ho věřícím.“ (Dei verbum 21).

Nedávný průzkum ve třech evropských zemích - v Itálii, Francii a Španělsku - ukázal, že osmdesát procent praktikujících věřících se setkává s Písmem svatým pouze při nedělních bohoslužbách, a že pouze tři procenta z praktikujících křesťanů čte Bibli

Okénko - 8 - 12. září 2010 denně. Zatím ještě poměrně malá část křesťanů pokládá Bibli za svou vlastní knihu, za knihu důležitou pro osobní život. Na druhou stranu je však zapotřebí též uvést jednu zajímavou pozitivní statistiku. Týká se trendu prodeje Bible v České republice. Zatímco v roce 2008 prodaly dvě největší biblické distribuce více než třicet pět tisíc Biblí, v roce 2009 to bylo asi sto třicet tisíc výtisků. Zájem probudily především nové překlady, konkrétně Jeruzalémská bible a Bible 21, ale ani počty prodeje Biblí s českým ekumenickým překladem neklesají. Stoupající zájem o koupi Bible zajisté upozorňuje na hlad po Božím slově.

Minulý týden, v sobotu 28. srpna, kdy jsme si připomínali památku sv. Augustina,

biskupa a učitele církve, proběhlo při příležitosti VIII. diecézní pouti rodin ve Žďáru nad Sázavou zahájení biblického diecézního programu VEZMI A ČTI, který nás chce pozvat k četbě Bible. Název tohoto programu se nechává inspirovat stěžejní událostí ze života sv. Augustina, při které klíčovou roli sehrálo právě Písmo svaté. V osmé knize „Vyznání“, která je jeho životní zpovědí, se kterou se obrací k Bohu, líčí Augustin okamžik v létě roku 386 v zahradě svého domu, kdy v těžkém vnitřním boji hledal pravdu i sebe samého. Tehdy uslyšel dětský hlas, jak říká: „Tolle, lege, tedy: Vezmi (a) čti!“ (srov. Confessiones, 8.12.29). Tuto výzvu Augustin pochopil jako hlas Boží. Otevřel Písmo svaté a v něm začal nacházet vnitřní pokoj a sílu.

Boží slovo, které je „plné života a síly“ (Žid 4,12), chce být rovněž světlem na naší životní cestě (srov. Žl 119,105). Boží slovo je totiž, jak píše sv. Ambrož, „životodárnou podstatou naší duše; živí ji, pase a vede; neexistuje nic jiného, co by dokázalo držet při životě duši člověka, vyjma Božího slova“ (Exp. Ps. 118, 7,7; PL 15, 1350).

Biblický diecézní program VEZMI A ČTI, který se vztahuje na celé období pastorační přípravy na rok 2013, nás chce především pozvat k osobní četbě Bible a přispět k oživení biblické pastorace. Vždyť, jak říká sv. Jeroným, „neznat Písmo znamená neznat Krista“ (Comm. in Is., PL 24, 17).

Kde tedy začít a co dělat? Vlastně je to jednoduché: Vezmi a čti. Tak jako toto Boží pozvání přijal svatý

Augustin, přijměme ho i my. I my můžeme slyšet: Vezmi a čti, rozhodnout se a následovat toto rozhodnutí činem. Kde je právě v tuto chvíli moje Písmo? Kdy naposledy jsem je otevřel? Možná si už ani nevzpomenu. Ale mohu v něm číst už dnes odpoledne nebo večer, a pak zítra a stále. Tak jako v těchto dnech opět nastupují do škol tisíce dětí a studentů, můžeme být s nimi solidární a vstoupit do školy Božího slova.

Prvním zvěstovatelem Božího slova má být rodina. Písmo svaté zastává také podstatnou a nezastupitelnou úlohu při výuce náboženství a při katechezi na přijetí iniciačních svátostí. Rovněž homilie při bohoslužbách se mají neustále živit a řídit Písmem svatým.

Vynikajícím prostředkem pro čtení Bible je staletími vyzkoušená metoda Lectio divina. Postupuje ve čtyřech krocích: lectio, meditatio, oratio a contemplatio, tedy čtení,

Okénko - 9 - 12. září 2010 rozjímání, modlitba a nazírání. Takto se hledá smysl textu a jeho místo v každodenním životě. Jde o společnou nebo osobní duchovní četbu Písma svatého, která se ve spojení s modlitbou stává rozhovorem mezi Bohem a člověkem. O tomto způsobu četby Písma svatého, a rovněž o dalších přístupech k Bibli, budou v následujícím období poskytnuty bližší informace.

Milé sestry, milí bratři, všechny tyto požadavky a výzvy, které nás staví na práh nového začátku oživení

pastorace skrze Boží slovo, nás zvou k otevřenosti vůči Bohu a jeho působení a rovněž k našemu osobnímu kreativnímu nasazení. Letos na podzim v rámci biblického diecézního programu VEZMI A ČTI bude v Brně opět pořádán vzdělávací Biblický kurs, tentokrát se zaměřením na knihy Exodus a Lukášovo evangelium. Kromě toho bude k dispozici nový biblický diecézní web – s užitečnou nabídkou pro žití z Božího slova. Další pomůcky a nabídky budou následovat.

Přeji nám všem, aby nám období přípravy na Jubilejní rok 2013, kdy si budeme

připomínat 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, dopomohlo vzbudit v nás a všude tam, kde jsme, nové nadšení pro Boží slovo, jehož věrnými zvěstovateli byli tito apoštolové Slovanů.

Aby tomu tak skutečně bylo, k tomu vám na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje,

žehnám.

Váš biskup Vojtěch

VZPOMÍNKA NA MONS. KARLA PAVLÍ ČKA

Narodil se dne 26.5.1929 v Budišově u Třebíče v rodině rolníka. Tam se seznámil s těžkým životem lidí na Vysočině. Když mu byly čtyři roky, zemřela mu maminka. Od malička už tíhl ke kněžskému povolání. Studoval v Brně v kněžském alumnátě, který byl v padesátém roce zrušen. Jeho studenti byli povolání k PTP, nejdříve na dobu dvou let, pak na neurčito. Tato doba pak nakonec trvala 38 měsíců. PTP byl pracovně technický prapor, vytvořený generálem Alexejem Čepičkou pro tzv. politicky nespolehlivé muže různého stáří pro těžké práce v dolech a na různých stavbách po celé Československé republice v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Po něm dostal P. Pavlíček práci u Pozemních staveb a jinde, kde pracoval po dobu osmnácti let, a mnoha kamarádům pomáhal. Až potom mohl pokračovat ve studiu bohosloví, které dokončil v Litoměřicích, kde byl 5.7.1970 vysvěcen na kněze.

Okénko - 10 - 12. září 2010

Své první místo nastoupil v Třešti. Tam působil s velkým elánem mezi věřícími a zejména betlémáři, se kterými založil svůj vlastní, krásný, velký Betlém, který mu tamní řezbáři rozšiřovali až do důchodu každoročně o několik postaviček.

Vždy měl rád kněze, někdy se jich u něj na faře scházelo až 36 z celé republiky. Mezi nimi býval i pozdější pan kardinál Miloslav Vlk, tehdy umývač oken v Praze. Jejich setkání pozorovali s nelibostí tehdejší mocipáni, kteří mu to vytýkali. Ale on jim vysvětlil svou minulost – že pracoval na mnoha stavbách na severu Čech, že se poznal s mnohými lidmi, kteří mu teď oplácejí jeho přátelství.

Na podzim roku 1988 těžce onemocněl a to tak, že nemohl dojít ani z fary do kostela. Proto se dostal do nemocnice, kde pobyl celého půl roku. Po zotavení mu brněnský biskup místo povolení odchodu do důchodu přidělil postupně 3 kaplany, kteří vždy rádi vzpomínali na domov, který jim dokázal na ivančické faře vytvořit. V roce 1996 pan biskup vyhověl jeho žádosti o penzionování, zprostil jej povinností faráře, ustanovil za výpomocného kněze v Pozořicích a jmenoval jej děkanem modřického děkanátu, kde obnovil rekolekce kněží. Když přibývala léta, požádal o uvolnění i z této funkce. P. Nekuda se stal děkanem a P. Pavlíček místoděkanem. Často jsme ho vídávali a poznali i v Podolí, kde v případě potřeby rád vypomáhal a zastupoval. I ve vysokém stáří dojížděl do Podolí autem, a to i v zimě. A když se večer vracel za tmy domů, nabízenou pomoc s díky odmítal.

Na jeho poslední cestě na pozořický hřbitov, kde očekává nebeské království, ho přišlo doprovodit s panem biskupem Radkovským z Plzně sto deset kněží a stovky věřících z celého kraje.

Zemřel v Brně dne 17.5.2010. Requiescat in pace.

Vilém Sitte

TANČÍCÍ SKÁLY aneb tip na televizní pořad

Česká televize připravila pro letošní podzim nový šestnáctidílný seriál, určený

především pro mládež, s názvem TANČÍCÍ SKÁLY. Po původu a smyslu světa a lidí pátrá věda, mystika i umění. Která pravda je ta pravá?

Dokumentární seriál staví vedle sebe všechny tyto pravdy jako střípky mozaiky, jenž takto možná lépe poukazuje na Pravdu, která je za tím. Seriál nedává odpovědi, ale snaží se rozbíjet zjednodušující mýty a klást otázky. Provází a hledá Igor Dostálek, podle scénáře Marka Orko Váchy a Jana Hanáka, v režii Jana Hanáka.

Pořad se vysílá od 5. září 2010 do Vánoc, každou neděli po 11.00 hodině na ČT 2.

Okénko - 11 - 12. září 2010

SVATOJAKUBSKÁ POU Ť

V letošním roce se slaví v Santiagu de Compostela (název vznikl ze San Diego = Svatý Jakub, stellae = hvězda, campus = pole, což znamená „Svatý Jakub z hvězdného pole“) Svatojakubský rok, zvaný XACEBEO nebo také milostivý rok. Slaví se vždy v roce, kdy svátek svatého Jakuba připadá na neděli 25. července, a kdy se podle tradice otevírá tzv. „Svatá brána“. Loňského silvestrovského odpoledne otevřel arcibiskup Julian Barrio Svatou bránu katedrály zvanou Brána odpuštění a pak se při mši četlo papežovo poselství. Tento akt je oficiálním začátkem jubilejního roku. Poutníci, kteří v tomto roce přicházejí k hrobu svatého Jakuba, mají možnost touto branou projít a získat plnomocné odpustky z pokladu církve.

Svatojakubská poutní cesta do Santiaga de Compostela se traduje už z období středověku. Začíná v 755 km vzdáleném Roncesvallens. Jedná se o starou, velice oblíbenou „Francouzskou cestu“, už stovky let vedle cesty do Říma a Jeruzaléma patří mezi nejvýznamnější poutní cesty v Evropě. Proto ji v roce 1987 vyhlásila Evropská rada první Evropskou kulturní cestou a UNESCO ji v roce 1993 zařadilo do svého seznamu světového kulturního dědictví.

Tato cesta symbolizuje misijní cestu svatého Jakuba takřka před 2000 lety z Jeruzaléma na Pyrenejský poloostrov. Tento světec, patron poutníků, apoštol a mučedník je označován také jako Větší, Starší či Zebedův. Spolu s mladším bratrem Janem – evangelistou, je Kristus povolal ke svému následování. Se svatým Petrem a Janem byl také svědkem Proměnění Páně, jeho zápasu v zahradě Getsemanské. Po Kristově vzkříšení odešel hlásat evangelium do Španělska. Tam měl v roce 40 zjevení Panny Marie, aby se vrátil zpět do Jeruzaléma. Jakub se skutečně vrátil zpět a roku 44 tam zemřel mučednickou smrtí dle rozkazu Heroda Agrippy I. Podle legendy bylo jeho tělo převezeno do Španělska, kde působil jako misionář a pohřbeno v nejzápadnějším cípu poloostrova právě v Compostele.

Bývá zobrazován jako poutník s holí, kloboukem a lasturou hřebenatkou. Stal se patronem a ochráncem Španělska. Dále legenda praví, že francouzský císař Karel Veliký měl sen, kde ho svatý Jakub vyzval, aby následoval hvězdy. Dovedou ho prý ke světcovu ztracenému hrobu. Císař s početným vojskem tedy následoval hvězdy a cestou osvobozoval území dnešního Španělska od muslimských Maurů. Došel až do Compostely a obnovil tam poničenou baziliku, kde byl při opravách objeven světcův hrob. Město bylo vyhlášeno za svaté a začaly k němu směřovat davy poutníků.

Současná budova katedrály pochází z 11. – 13. století a stojí na místě baziliky z 9. století. Tento památník svatého Jakuba s dvojicí barokních věží, tyčících se nad náměstím Praza do Obradorio, kolem kterého se nachází soubor historických budov, který nemá v Evropě obdoby, je nejvýznamnějším náměstím ve Španělsku. Stavba je považována za zázrak románské a barokní architektury.

Portico da Gloria vítá poutníky už od roku 1188. Tento portál slávy od mistra Matea se sochami apoštolů a proroků, jimž vévodí socha svatého Jakuba, je považovaný za vrchol

Okénko - 12 - 12. září 2010 evropského sochařství 12. století. Puerto Santa – Svatá Brána neboli brána odpuštění pochází z roku 1611. Zdobí ji mimo jiné sochy 26 starců, které byly součástí původního románského chóru. Jednalo se o vstup králů. Krypta, ve které jsou pohřbeny ostatky svatého Jakuba, se nachází pod hlavním oltářem na původních základech z 9. století. Poutníci mohou procházet za zdobeným hlavním oltářem a políbit stříbrný plášť sochy svatého Jakuba ze 13. století. Příčné lodi dominuje obří kadidelnice BOTAFUMIERO vysoká 1,5 metru, váží 50 kg, kterou při důležitých bohoslužbách rozhoupává 8 mnichů nad hlavami poutníků.

Toto mechem pokryté a věčným deštěm zašlé Santiago s impozantní katedrálou, spletí křivolakých uliček, kostelů, klášterů, náměstíček, zákoutí a parků je hlavním městem Španělské autonomní oblasti Galicie. Má cca 90 tisíc obyvatel, z nichž min. 30 tisíc tvoří studenti UNIVERSIDÁDE de SANTIAGO de COMPOSTELA s více než pětisetletou historií.

Svatojakubská poutní cesta zažívá od 90. let minulého století obrovskou obrodu. Pro

získání CERTFIKÁTU (dekretu katedrály) je nutné ujít posledních 100 km pěšky, nebo ujet 200 km na kole. Každý poutník je vybaven poutnickým průkazem „CREDENCIAL

Okénko - 13 - 12. září 2010 DEL PEREGRINO“, do kterého každý den své pouti získává poutník razítka s datem jako doklad toho, kam došel. Razítka je možné obdržet v poutnických ubytovnách „ALBERGE“, kostelech, farách, klášterech i hospůdkách podél Svatojakubské cesty. Po příchodu do cíle je v kanceláři pro poutníky, právě na základě poutnického průkazu, vystaven již zmíněný certifikát. Všichni poutníci jsou pečlivě evidováni. V katedrále se koná každý den ve 12 hodin „Poutní mše“. Během ní jsou poutníci srdečně přivítáni a jmenováni. Během cesty poutnický průkaz opravňuje poutníka k využití ubytoven „ALBERGE“, kde je mu přidělena postel, má možnost využít sprchy, kuchyně a prádelny.

Ola, Bueno Camino! Tak se zdraví poutníci, kteří putují po Svatojakubské poutní cestě již po staletí, i když se od středověku hodně změnilo, duch cesty zůstává stále stejný. Poutník – PEREGRINO, který putuje romantickou a stále se měnící krajinou, má jasný cíl. Jde za něčím, co si moc přál, chce projevit vděčnost, poděkovat, chce poprosit. Tento duchovní rozměr je hnacím motorem poutníků, i když jsou odřené paty, šlapky plné puchýřů a mnohdy se ocitá na hranici svých sil. Svatojakubskou pouť lze chápat také jako prostředek k očistě a jako cestu do nitra své duše. Skrze pozdrav Ola nebo Bueno Camino se sžívá s ostatními poutníky. Každý jde sám za sebe, a přece všichni dohromady.

V roce 2003 jsem se zúčastnila poutního zájezdu po francouzských, portugalských a španělských poutních místech. Zastávka byla i v Compostele, kde mě tamní atmosféra tak nadchla, že jsem si přála se na toto místo vrátit jako opravdový poutník. Tak nějak jsem vyslala prosbu do „vyšších sfér“, a ono to přišlo. V letošním milostivém roce 29.5.2010 jsem stála na staré francouzské cestě u 112. km s ostatními poutníky našeho autobusu. S přáním zdolat těch 112 km, které mě dělily od Santiaga, obejmout sochu svatého Jakuba, pokleknout před jeho hrobem a dotknout se Portálu slávy, kde jsou otištěny ruce milionu poutníků, kteří sem doputovali ze všech koutů světa od středověku až po dnešek. V našem autobuse přijelo 45 poutníků z celé ČR i ze Slovenska. Putování bylo rozloženo do 5 dnů, přespávali jsme v Alberge. Každý večer jsme se zúčastnili poutnické mše sv. Místní kněz nás vždy uvítal společně s ostatními poutníky, kteří byli ze všech končin světa: Kostarika, Nový Zéland, Kanada atd. Do posledního místa zaplněné starobylé kamenné kostelíky, kde neplatila jazyková bariéra, a zároveň udělené požehnání na další den cesty, bylo krásným završením každého poutního dne.

Těch 5 dnů, které jsem prožila během putování sama se sebou, ale i s ostatními poutníky, bylo úžasných. Bylo to 5 dnů prožitých ve společenství lidí, kde nás spojoval stejný cíl, zvláštní soudržnost a solidarita, živá víra, vděčnost. Putování začínalo v Sárii, vedlo do Portomarina (21 km), druhý den z Portomarina do Palas de Rei (24 km), dále z Palas de Rei do Azura (28 km), z Azura do Arca (20 km) a z Arca do Santiaga (19 km).

Vlastnímu putování předcházela ranní modlitba ke sv. Jakubovi a teplý čaj. V mlhavém ránu směřují naše kroky podél ukazatelů - milníků (žlutá šipka a žlutá mušle v modrém poli), stále vpřed k cíli naší pouti. Jdu sama se sebou, uvědomuji si svůj dech,

Okénko - 14 - 12. září 2010 tlukot srdce, rytmus chůze. V potu tváře, když kolem poledne začne slunko pěkně pálit, mě doprovází můj stín. Cesty jsou různé. Lesní, ty jsou nejlepší, protože klenba stromů poskytuje dobrou ochranu před slunečním žárem. Lesní cesta, to je jakoby člověk procházel gotickou katedrálou, místo varhan zpívají ptáci, klenbou stromů občas proniknou sluneční paprsky jako okny do katedrály.

Potom jsou cesty loukami a pastvinami, kterými tento nejzelenější kraj Galície oplývá. Malinké osady, hospodářství v kopcovitém kraji, starobylé žulové domy a občas i panské sídlo PAZOS. Ale i sem se dostaly produkty moderní doby. Z omšelé, věky zašlé žuly na domech, svítí bílá plastová okna. Nezbytné sýpky na pilířích, kterým se říká HORREOS, divně rozloženými kolem kousku asfaltové silnice, stáje pro dobytek, hřbitůvek, malá hospůdka pro občerstvení poutníků a získání razítka. V tomto kraji se člověk ocitá na středověkém venkově, kde je nedotčená příroda civilizací 21. století. Všudypřítomné kamenné zídky, které svojí romantičností dostanou asi každého středoevropana. Kamenné zídky porostlé skalničkami všeho druhu by potěšily asi každého botanika našeho středoevropského pásma, dodávají tomuto kraji zvláštní kouzlo. Za každou zatáčkou cesty se otevírá nový pohled na tento krásný kraj. Na pastvinách se pasou stáda různě vybarvených krav. Fialová tam fakt ale nebyla. Pastviny jsou porostlé bylinkami a květenou všeho druhu a barev. Proto se nelze ani divit, když krávy dobře napaseny jen tak apaticky leží se svými přecpanými čepci, bachory, knihami a slezy a nedají se žádným způsobem vyrušit ze své siesty. Také psi, ráno čilí, v poledne leží u cest jako bez života. Jakoby se zde zastavil čas. Jen ta plastová, bíle svítící okna mě dovedou vrátit do reality 21. století.

Ještě bych se zmínila o vůních. Právě voněl černý bez, jasmín, popínavé růže, sušené seno, ale také páchla močovina a výkaly dobytka. Zrovna odkvétaly jabloně a opadávající okvětí nám místy pokrývalo cestu. Všudypřítomné žluté květy janovce tvořily kontrast všemu zelenému, ze kterého vyčnívaly fialové květy náprsníku. Obdivovali jsme také krásné květy kamélií.

Zvláštní půvab měly cesty, které vedly eukalyptovými háji ve všech jejich podobách a barvách. Od malých šedostříbrných keříků až po vysoce vzrostlé stromy s padajícím tvrdým hnědočerveným listím a svlečenou kůrou. Vůně a barvy eukalyptu jsou pro nás středoevropany velice vzácné.

A tak to šlo stále krok za krokem, za ranního mžení a mlh pod šedými mraky i při svitu slunce kolem lesních tůní, z kopce do kopce i po rovině, po silnicích i přes dálnici. Doprovázelo nás ranní kvákání žab, kokrhání kohoutů a celodenní zpěv ptáků. I posezení v hospůdkách při dopolední kávě mělo své kouzlo. Jedni poutníci odchází, druzí přichází a ze všech stran je stále slyšet Ola, Ola, Bueno Camino. Bylo to přesně tak, jak píše Paulo Coelho ve svém Poutníku: „Když putuješ, prožíváš velice prakticky akt znovuzrození. Ocitáš se úplně v nových situacích, den plyne pomaleji a většinou nerozumíš jazyku, jímž se kolem tebe mluví. Přesně jako dítě, které opustilo mateřské lůno. Začínáš přikládat mnohem větší význam věcem, které tě obklopují, protože na nich závisí tvoje přežití. Začínáš se chovat k lidem vstřícněji, neboť právě oni ti mohou

Okénko - 15 - 12. září 2010 pomoci v obtížných situacích. A sebemenší přízeň bohů přijímáš s nesmírnou radostí, jako by to bylo něco, nač budeš vzpomínat do konce života…“

Do Santiaga jsem doputovala 2.6.2010 ve 13 hodin, vystála jsem si frontu na „Certifikát“ poutníka. Přidala jsem se k zástupu poutníků, abych mohla projít Bránou milosti, obejmout sochu Sv. Jakuba a položit ruku na portál slávy…

P.S.: Příští milostivý rok bude v roce 2021. Miroslava Jetelinová

Okénko - 16 - 12. září 2010

ZVYK HRKÁNÍ

Dne 27. září L. P. 2010 uplyne již 5 roků od úmrtí agilního farníka, pana Emanuela Vlčka, kronikáře a otce dvou kněží. Uvádíme ukázku z jeho šlapanické kroniky, která je dosud v rukopise. Je to článek o šlapanických zvycích, ke kterým patřilo také hrkání o Svatém týdnu. Velikonoční události zvláště zmrtvýchvstání Páně prožíváme vlastně každou neděli.

Zvyk hrkání obstarávali starší i mladší ministranti a šlapanická mládež místo zvonění ve svatém Třídenní. Roku 1900 chodil hrkat také Karel Plotěný, neboť jeho otec František z Brněnské ul. čp. 226 hrkače zhotovoval. Menší hoši měli ruční klepačku, kdežto větší mládež hrkací „tragač“. Od kostela bylo seřazeno a rákoskami řízeno ministranty celek asi 50 chlapců. Jan Velan z Brněnské čp. 5 (otec Karla Velana) měl hrkač s více válci i řemeny, který vydával větší rachot. Proto byl umístěn doprostřed hrkacích trakařů.

Kolem roku 1914/15 hrkalo celkem 60 až 80 hochů. Tesař Antonín Hamr z Bedřichovské ul. č. 61 vyráběl ruční otáčivé hrkače na způsob mlýnku zavěšené na rameni, velké pak na způsob trakaře s jedním kolem a řemenovým převodem. Velký trakař měla mládež z rodu Velanova (příbuzná s Hamrovými). Starší ministranti (Alois Šamšula, František Kolečkář aj.) šli v čele s pruty nebo fišpánkou (rákoskou) jako pořadatelé. Hrkající museli udržovat útvar po městě. Při míjení fary na náměstí se hrkače zvedly (zachováno ticho), ozvaly se až zase na Bedřichovské ul. nahoře, kde končili u kříže vkleče hlasitou modlitbou.

Dnes se už prutu neužívá, spíš by asi pomohla píšťalka, pokud by bylo toto hrkání po městě možné. Do kostela přijdou hoši dobrovolně a rádi.

P. Josef Vlček

KNIHA O P. JOSEFU SOUKOPOVI

Vydání knihy o P. Josefu Soukopovi „Život s velkým náčelníkem“, jejímž autorem je pan Jiří Kotulan, a o které jsme psali v Okénku před rokem, se z mnoha důvodů zpozdilo. V současné době je však kniha již dokončena a v nejbližší době se bude tisknout.

Hlavní postavou knihy je P. Josef Soukop, který ve Šlapanicích působil jako kněz v letech 1939 – 1944. Najdete v ní ale také kus historie naší farnosti, diecéze a celé naší země v období let 1939 – 1989. Píše se v ní také blíže o životě autora, pana Kotulana. Úvodní slovo napsal generální vikář brněnské diecéze, Mons. Jiří Mikulášek.

Je psána velmi čtivou a poutavou formou a všem čtenářům Okénka ji vřele doporučujeme k přečtení.

Okénko - 17 - 12. září 2010

LAICKÉ POVOLÁNÍ? TERCIÁ ŘI!

Milí farníci, ráda bych navázala na článek z minulého Okénka, který nabízel dvě formy povolání - buď k manželství nebo k zasvěcenému životu. Ráda bych vás seznámila s laickými třetími řády - terciáři.

Možná, že někteří se s tímto pojmem setkali, někteří o tom nic neví. Je to možnost pro nás, kteří žijeme v manželství, jsme svobodní, ovdověli jsme, ale i pro kněze, patřit k nějaké řeholní rodině. Na základě touhy, Boží výzvy, povolání, můžeme mít účast na charismatu v různých řeholních společenstvích a rodinách.

Každý řád má svoje zaměření, poslání, někteří se věnují dětem, mládeži, někteří starým lidem, nemocným, někteří slouží na misiích. Takto rozlišujeme např. třetí řád dominikánský, karmelitánský, františkánský, paulánský apod. a k těmto řádům se přidružují laici, kteří se cítí povoláni k tomuto společenství.

Úkolem terciáře, tedy příslušníka 3. řádu, je žít intenzivnějším duchovním životem ve světě v duchu té které spirituality a dle svých možností se podílet na životě a apoštolátu řeholní rodiny.

Už několik let jsem terciářkou karmelitánského řádu, a proto bych vám chtěla právě o něm říci několik podrobností. Tento třetí řád sdružuje lidi, které oslovuje karmelská spiritualita - spiritualita sv. Jana od Kříže, sv. Terezie Veliké, sv. Terezičky z Lisieux. Jsou pozváni k hlubšímu životu modlitby, přímluvné modlitby za svět, rozjímání Božího slova.

A jakými pravidly se řídí život terciářů? Karmelitánští laici jsou povoláni budovat církevní společenství plnou aktivní účastí na liturgickém životě společenství a úsilím o to, aby praktický život byl pokračováním liturgie – mše svaté. To znamená, že plody setkání s Bohem se mají projevovat ve všech jejich činnostech, modlitbách, také v manželském a rodinném životě, v každodenní práci, ano i v životních zkouškách, jestliže jsou snášeny trpělivě a přijaty s vděčností.

Společenství terciářů se schází jednou za měsíc, kdy je slavena společná mše svatá, modlitba breviáře, katecheze na nějaké téma a nakonec vzájemné sdílení. Řádoví bratři pro nás připravují exercicie, terciářskou pouť na svátek Neposkvrněného srdce Panny Marie. Kdo by se chtěl dozvědět víc, může se podívat na www.karmel.cz.

Pro tuto cestu jsem se rozhodla na základě vnitřní touhy po hlubším životě s Bohem, kdy jsem hledala životní směr, kudy mám jít, navštívila jsem různá řeholní společenství a nakonec jsem zakotvila u karmelitánů, protože mě to nejvíce oslovilo. Našla jsem to, co jsem hledala.

Do karmelské rodiny patřím už 18 let, prošla jsem různými životními etapami radostnými, ale i bolestnými, ale právě účast ve společenství a pomoc karmelských kněží mně to pomohla překonat a jít dál. Za to jsem moc vděčná. Jsem ráda, že mohu patřit k této řeholní rodině, je to obohacující pro můj duchovní život, ale i ideálem, kam se snažím směřovat.

terciářka Jana

Okénko - 18 - 12. září 2010

PRÁZDNINOVÁ FOTOSOUTĚŽ OKÉNKA

Vítězem 4. ročníku prázdninové fotosoutěže Okénka se stává Pavel Krček, jehož soutěžní fotografii s názvem „Letní radovánky“ si můžete prohlédnout zde a také na farních stránkách http://www.farnostslapanice.cz, kde najdete i ostatní došlé snímky.

VEZMI A ČTI – dopl ňující informace

Těsně před uzávěrkou jsme dostali ještě další doplňující informace k biblickému programu VEZMI A ČTI, o kterém píšeme na stranách 7 – 9 tohoto čísla Okénka.

Nové internetové stránky www.vezmiacti.cz jsou od 5. září 2010 plně v provozu. Již nyní je na nich k dispozici list VEZMI A ČTI – Týden s Božím slovem (možnost stažení na příslušném webu, možnost dalšího rozšiřování), který zahrnuje evangelium aktuální neděle, úvod k meditaci, výklad jednotlivých částí úryvku a další texty od různých autorů vztahující se k tématu evangelia. Každý týden bude vycházet nové vydání tohoto listu.

Co se týká souvislého čtení biblických knih, začátkem roku 2011 bude nabídnut praktický plán k přečtení celé Bible, i se zohledněním různých časových možností čtenářů a s podporou vysvětlivek těch míst v textu, které nejsou už současníkům zcela srozumitelné.

Internetové stránky www.vezmiacti.cz budou dále nabízet nejrůznější aktuality z oblasti Bible, metodiky pro čtení Bible (Lectio divina a další), zajímavé články, upozornění na konference, pozvánky na biblické akce, pomůcky pro katechezi, soutěže, užitečné odkazy atd.

Okénko - 19 - 12. září 2010

JSEM MAGNET NA TRAPASY…

Do nové prázdninové soutěže Okénka na téma příhody, postřehy a trapasy z prázdnin a dovolených, přišel jen jeden příspěvek. Tady je:

KDO VYBÍRÁ, PŘEBERE

Nejkrásnější dovolená byla loni v Africe velbloudů tam byla stáda a na stromech opice. Čisté moře, vlhký vzduch pořád slunce svítí krásný bazén, noční ruch všude roste kvítí. Kolem stánků chodíme vybíráme dárky na své bližní myslíme a na sebe taky. Co si jenom koupíme botů jsou tu tisíce s touhou na ně hledíme které vybrat střevíce? Modré, žluté, červené mokasíny, trepky hnědé, černé, zelené botasky či žabky? Ale já jsem děvče mladé nožku mám jak Popelka červené mi byly malé a hnědá zas moc velká.

Vybírám a přebírám světlé nebo tmavé? Vidím je a už je mám jo, to jsou ty pravé!! Tak teď už je vybráno je v tom ale háček smlouvání však nastalo dinárů a kaček. K hotelu se ubíráme dovolená končí svoje věci posbíráme těžko se nám loučí. Nasedáme do letadla už letíme domů brada mi však rychle spadla do tisíce hromů! Co jsem si to koupila?! bota KAŽDÁ JINÁ já jsem se však zbláznila a lítost mě jímá. Nikdo to však nevidí hned na první pohled každý mi je závidí příště chci mít dohled!

Marie Neveselá Markéta Kurečková

Lucie Králová

NÁBOŽENSTVÍ VE ŠKOLNÍM ROCE 2010 – 2011 (výuka začíná 20. září)

ročník škola vyučující místo čas

1 ZŠ Šlapanice Hana Buchtová škola Středa 11.45

od 10. listopadu

2 ZŠ Šlapanice Petra Koudelková škola Pátek 11.45

3 ZŠ Šlapanice Miloš Mičánek škola Pátek 11.45

4 ZŠ Šlapanice Hana Kotulanová škola Úterý 12.40

5 ZŠ Šlapanice Marie Králová škola Čtvrtek 12.40

6 ZŠ Šlapanice Rudolf Staněk fara Středa 7.00

7 ZŠ Šlapanice Marie Horáková fara Úterý 7.00

8 ZŠ Šlapanice Karel Buchta fara Středa 7.00

9 ZŠ Šlapanice Petr Machain kostel Čtvrtek 7.00

1 + 2 ZŠ Jiříkovice Miloš Mičánek škola Pondělí 12.00

3 ZŠ Jiříkovice Miloš Mičánek škola Středa 12.55

4+5 ZŠ Jiříkovice Miloš Mičánek škola Pondělí 12.55

6. - 9. Prace Vladimíra Ferbyová fara Úterý 18.45

1 + 2 4 + 5

ZŠ Kobylnice Markéta Staňková škola Pondělí 12.45

3 ZŠ Kobylnice Miloš Mičánek škola Středa 13.50

Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 26.11.2010

Plánované datum vydání: 12.12.2010

OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail: okenko@farnostslapanice.cz, http://www.farnostslapanice.cz

NEPRODEJNÉ!