N o 13

NÁRODNÍ MONITOROVACÍ ST¤EDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

e

Studentské a jiné odborné a vûdecké práce

ELEKTRONICKÉ

PUBLIKACE

1

Role nestátních organizací v protidrogové politice ČR

OLGA GAJDEČKOVÁ

Fakulta sociálních věd

Univerzita Karlova v Praze

3. ročník sociologie

Vedoucí práce: PhDr. Gabriela Munková Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. Praha, 2004

Poznámka redakce drogy-info.cz: Autorka poskytla rukopis před obhajobou. Práce byla obhájena v únoru 2004. V Centrálním katalogu Univerzity Karlovy v Praze pod č. záznamu 000207878

2

Obsah:

ABSTRAKT ……………………………………………………………………...…. 1

ÚVOD……………………………………………………………………………… 2

ČESKÁ REPUBLIKA VE SVĚTĚ DROG ………………………………………... 3

PROTIDROGOVÁ POLITIKA ČR ……………………………………............….. 4

OBČANSKÝ SEKTOR ……………………………………………………………. 6

NESTÁTNÍ ORGANIZACE V SYSTÉMU PÉČE …………………………………9

Charakteristika služeb poskytovaných nestátními organizacem…..………. 10

ROLE NESTÁTNÍCH ORGANIZACÍ V PROTIDROGOVÉ POLITICE ČR ….. 15

Servisní role nestátních organizací v protidrogové politice …………………….....15

Průkopnická role nestátních organizací v protidrogové politice………………..…17

Informativní (monitorovací) role nestátních organizací v protidrogové politice…..19

Kooperující role nestátních organizací v protidrogové politice……………………21

Ekonomické výhody nestátních organizací ………………………...……………....26

Úskalí činnosti nestátních organizací ……………..…………………………….…27

ZÁVĚR……………………………………………………………………………..30

RESUMÉ….………………………………………………………………………...33

SEZNAM LITERATURY ……………………………………………………………34

PŘÍLOHY……………..…………………………………………………………….35

PROJEKT BAKALÁŘSKÉ PRÁCE …………………………………...…………37

3

Abstrakt

Nestátní organizace jsou klíčovými poskytovateli služeb v oblasti prevence a

léčby uživatelů drog. Jsou průkopníky nových forem služeb o závislé, jak v terciální

tak v sekundární prevenci. Svými aktivitami výrazně podporují také prevenci

primární. Stěžejní význam má kontaktní charakter jejich činnosti, který tvoří základ

pro veškeré další protidrogové snahy na poli léčby a resocializace. Permanentní

kontakt s uživateli drog zároveň poskytuje pracovníkům nízkoprahových zařízení

výsadu dobré informovanosti a možnosti monitorování drogového problému, což

přispívá ke zkvalitnění a zvýšení efektivity zařízeními poskytovaných služeb, ale i

cílenosti protidrogové politiky obecně. V rámci spolupráce na centrální úrovni

založily organizace zastřešující Asociaci nestátních organizací, která má fungovat

jako jejich zástupce a partner státu; rovnocenného partnerství však prozatím

nedosáhly. Fungující partnerství mezi nestátními organizacemi a státem by výrazně

posílilo dosažení společenského konsenzu ve vnímání drogového problému. Toho lze

v praxi docílit všestrannou podporou odbornosti v přistupování k drogové

problematice.

4

Úvod

Česká republika má za sebou více než dekádu svých novodobých

demokratických dějin se všemi aspekty, které přináší vývoj od totalitního státu

směrem ke svobodné společnosti kapitalistického, západního typu. Jedním z nich je

pochopitelně dosud nezakoušený rozmach drogové scény a z něj vyplývající potřeba

s tímto fenoménem organizovaně a smysluplně zacházet prostřednictvím definované

protidrogové politiky. Ta se na nejnižších stupních opírá o činnost do různé míry

propracované sítě státních i nestátních institucí.

Za předmět své práce jsem zvolila právě posledně jmenované. Celá řada z

desítek v současnosti fungujících nestátních organizací v této sféře vznikala v

průběhu devadesátých let dvacátého století, takže už si můžeme dovolit vyvozovat

určitá specifika jejich činnosti a formulovat tak jejich roli v protidrogové politice. A

to na různých úrovních a v různých souvislostech, ať už problematiku sledujeme

z hlediska zájmů individuálních uživatelů drog, či se zřetelem na hladký chod

sociálního mechanismu státu.

V první části své práce stručně popisuji drogovou situaci v ČR,

charakterizuji základní přístupy protidrogové politiky u nás a pokouším se

přítomnost nestátních iniciativ zasadit do teoretického kontextu. Dále se zabývám

vlastní činností nestátních organizací, na jejímž základě pojmenovávám jejich

jednotlivé hlavní role v protidrogové politice.

Jako zdroj informací mi vedle odborné literatury posloužily především

zprávy o činnosti některých nestátních organizací, výsledky výzkumných projektů,

vládní dokumenty. Nemalým přínosem byl i rozhovor uskutečněný pro účely této

práce s Mgr. Martinem Titmanem, vedoucím pracovníkem kontaktního centra Drop

In a Mgr. Josefem Radimeckým, ředitelem sekretariátu Rady vlády pro koordinaci

protidrogové politiky, za což jim patří mé poděkování. Za velkou pomoc v přístupu

ke studijním materiálům vděčím paní Marii Coufalové, asistentce Národního

monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti.

Zvláště chci poděkovat PhDr. Gabriele Munkové za její ochotu a pomoc při

odborném vedení mé práce.

5

Česká republika ve světě drog

Česká drogová scéna vytváří své dějiny již po celá desetiletí. Významné

posuny zaznamenáváme především po zásadních změnách ve společnosti, které

přinesl rok 1989. Drogová problematika začíná v této době plynule nabývat na

objemu, plynule se zvyšují problémy spojené s nezákonnou výrobou, pašováním a

užíváním nelegálních drog a obchodem s nimi. Již na začátku probíhající

transformace společnosti se stává naše země významnou tranzitní oblastí distribuce

drog do západní Evropy, dnes je Česká republika řazena do jedné z mnoha oblastí

cílových. Z příčin, které napomáhají tomuto stavu, jmenujme především strategickou

polohu naší země, otevření jejích hranic spojené s větším množstvím přepravovaných

osob i zboží, oslabení vnější a vnitřní sociální kontroly, změnu hodnotového systému

a transformace ekonomiky. Tyto změny způsobují nárůst nabídky a stoupající

dostupnost drog a současně s tím i odpovídající zvýšení poptávky po drogách, hlavně

mezi mladými lidmi.

Užívání drog s akceptovatelným a neakceptovatelným sociálním rizikem1

začíná vykazovat odlišný trend. Výrazně a trvale roste užívání marihuany a tzv.

“tanečních drog” (extáze aj.), zatímco křivka nárůstu heroinu a pervitinu již tak strmě

nestoupá. (Bém, Kalina, Radimecký 2003: 34)

Obliba experimentálního a rekreačního užívání marihuany narůstá zejména

mezi populací ve věku 15 – 25 let, marihuana se stává statisticky nejčastěji užívanou

nelegální drogou u nás. Druhou nejrozšířenější drogou je pervitin, braný především

již problémovými uživateli drog2. Pervitin je ČR stále hlavní příčinou drogových

závislostí. Nejčastějším způsobem aplikace drog u problémových uživatelů je

aplikace injekční (64%), která zároveň nejvíce poškozuje zdraví uživatele, neboť

skýtá vysokou míru rizika nakažení se virem HIV či hepatitidou a následným šířením

těchto nemocí. (Meziresortní protidrogová komise 2000)

Zkušenosti s některou z nelegálních drog (včetně marihuany) má 16-20%

dospělé populace. Alarmující je opakovaně se snižující věková hranice lidí s první

1 Oficiální - a následováníhodná – holandská terminologie pro „měkké“ a „tvrdé“ drogy. 2 Problémovými uživateli rozumějme injekční nebo dlouhodobé uživatele opiátů, amfetaminových

drog a nebo kokainu.

6

zkušeností s drogou, jejíž počet se naopak neustále zvyšuje3, a to na tak specifických

místech, jako jsou základní a střední školy, internáty, nápravná zařízení i vojenské

útvary. (Národní koordinátor drogové epidemiologie ČR 2002).

Protidrogová politika ČR

Způsob, jakým se která společnost vypořádá s existující drogovou

problematikou, z největší míry závisí na postoji státu k tomuto problému. Vládní

politika určuje cíle a strategie. Základním stavebním článkem protidrogové politiky

je vymezení prostředků a opatření, které se budou využívat při řešení drogového

problému. Jde jednak o represivní opatření, která vedou k omezování nabídky a

dostupnosti drog ve společnosti, jednak o preventivní intervence vedoucí ke

snižování poptávky po drogách.

Protidrogová politika zaměřená na řešení problémů spojených s šířením a

užíváním ilegálních omamných a psychotropních látek nemá v novodobých dějinách

naší země dlouhou tradici. Krátce po vzniku samostatného českého státu v r. 1993 se

vláda ČR přihlásila k závazkům vyplývajících z Úmluv OSN4 a začala se problémem

systematicky zabývat; až v té době prakticky vzniká oficiální protidrogová politika

vlády ČR. Její nepřetržitý a kontinuální vývoj byl postupně upraven třemi

koncepčními a strategickými materiály z let 1993, 1998 a 2000.5

Stávající protidrogová politika, která je definována prostřednictvím „Národní

strategie protidrogové politiky na období 2001-2004”, staví na předchozích dvou

obdobích jejího vytváření. Svým charakterem se hlásí k současnému „střednímu

proudu” protidrogových politik západní Evropy. Nesází na extrémní řešení. Obecně

lze daný střední proud definovat jako pragmatický a racionální přístup, který si

3 Z výzkumu Hygienické stanice hl. města Prahy „Prevalence problémových uživatelů návykových

látek v České republice za 3. čtvrtletí 2002“ 4 Jsou jimi tři nejvýznamnější mezinárodní dohody týkající se omamných a psychotropních látek z let

1961 (upravena r. 1972), 1971 1989 5 Prvním vládním dokumentem protidrogové politiky se stala „Koncepce a program protidrogové

politiky na období 1993 – 1996“, na jehož zpracování se podílí první vládní poradní a iniciativní orgán ve věcech drog MPK – „Meziresortní protidrogová komise“, založená na počátku roku 1993. Předsedou MPK byl v dané době premiér, členy ministři resortů MZ, MPSV, MŠMT, MV, MO. V roce 2002 byla MPK přejmenována na „Radu vlády pro koordinaci protidrogové politiky“ (RVKPP). Druhou vládní protidrogovou koncepcí byla „Koncepce a program protidrogové politiky na období 1998 – 2000“. Zatím posledním klíčovým materiálem v protidrogové politice se stala „Národní strategie protidrogové politiky na období 2001 – 2004“.

7

stanovuje realistické a dosažitelné cíle. Program se soustředí na ochranu občana před

negativním vlivem drog a podporu jeho individuálního rozhodnutí pro život bez

drog, nikoliv tedy na absolutní strategii - společnost bez drog. Tu dnes většina

odborníků považuje za protidrogovou utopii. Stejně jako černobílé vidění drogové

prevence, jež se omezuje pouze na úroveň „všechno nebo nic”, které tedy zaměřuje

svou pozornost na jediný cíl - dosažení úplné abstinence u uživatelů drog.

Neúčinnost tohoto přístupu, expanzivní nárůst drogového problému, plus sílící

hrozba epidemie HIV ve světě, to vše přinutilo odbornou i laickou veřejnost

uvědomit si, že užívání drog není a nebude jen dočasnou záležitostí, nýbrž spíše

permanentní vlastností globalizující se společnosti, vyžadující komplexnější

uchopení.

Současným paradigmatem protidrogových politik se stala tzv. „cesta k

minimalizaci škod” spojených s užíváním drog, které ohrožují nejen praktikující

uživatele, ale i celou společnost. U této nové vize byla posílena především strategie

prevence a abstinenčního léčení s akcentem na postupné kroky v jejich dosahování.

Program minimalizace škod se proto soustředí na realističtější cíle, které berou v

potaz souhrnnější přístup jak ke zdravotním, tak k psychickým, sociálně

ekonomickým, ale i právním problémům, jež uživatele drog provázejí.

Národní strategie tedy staví na komplexních a dlouhodobých opatřeních,

vedoucích k omezování nabídky a dostupnosti drog na jedné straně a snižování

poptávky po drogách na straně druhé. Opírá se přitom o čtyři základní pilíře, tj. o

primární prevenci, o harm reduction, o léčbu a resocializaci a o represi (viz Příloha

č.1), přičemž usiluje o vyváženost při uplatňování preventivních a represivních

opatření v drogové problematice, které by se měly vzájemně doplňovat.

Základním cílem naší národní strategie je pak konkrétně vybudování

koordinovaného, účinného a vyváženého systému protidrogové politiky. To

předpokládá zejména realizaci takových opatření, která odpovídají skutečným

potřebám jednotlivých cílových skupin a vychází z nejnovějších vědeckých

poznatků. U prevence, léčby a resocializace se už nejedná o budování dalších

programů, jak tomu bylo v minulých letech, kdy se protidrogová politika postupně

tvořila. Cílem je zvyšování kvality a efektivity programů, jejich větší

diferencovanost a cílenost, rozšiřování spektra služeb a důsledná evaluace výstupů a

praktických dopadů realizovaných opatření. Totéž by mělo platit i pro represi.

8

V systému, který se podařilo v České republice od roku 1993 v protidrogové

politice vybudovat, jsou zapojeni zástupci centrálních i místních institucí, veřejné

správy, státních i nestátních organizací, zdravotnických i nezdravotnických

poskytovatelů služeb, odborníci, laici i někteří politici. Současná strategie usiluje o

komplexní, meziresortní a mezioborový postup a spolupráci při řešení drogových

problémů.

Občanský sektor

Na poli protidrogové politiky nelze státu upírat jeho zastřešující úlohu. Ta

zahrnuje úpravy legislativy, prosazení základních hodnot, cílů a strategií, a hlavně

pak financování drogových programů a aktivit s tím spojených. V usměrňování a

naplňování protidrogové politiky však hraje důležitou roli také veřejnost, občanský

sektor, občanská společnost.

Svou zcela zásadní úlohu sehrává veřejnost na poli primární prevence v

momentě, kdy předcházíme vzniku drogového problému ve společnosti i u

jednotlivce. Ve výčtu celého řetězce sociálních faktorů, které ovlivňují jednotlivce v

jejich chování, musíme zákonitě začít u rodiny jako základní společenské jednotky.

Ta by měla svým členům dávat jistotu ve vztazích a zároveň jim poskytovat zázemí.

Mezi dalšími jmenujme alespoň školu, vrstevníky, příležitosti pro trávení volného

času, ale i vliv médií a veřejného mínění.

Veřejná iniciativa je však podstatná také v zacházení s již vzniklým

drogovým problémem v populaci. V České republice je zastoupena především

početnou řadou nestátních organizací, které se na drogovou problematiku

specializují.

Protože se chci ve své práci věnovat především činnosti těchto nestátních

subjektů v oblasti protidrogové politiky (někdy nazývaných také neziskovým

sektorem, třetím sektorem či sektorem občanským), pokusím se nejdříve o malý

teoretický exkurz spojený s tímto druhem iniciativy, který by měl poodhalit některé

důležité souvislosti v dalším chápání problému. Zmínit bych se u této příležitosti

chtěla také o faktoru svépomocné činnosti a občanské společnosti vůbec.

9

Na pozadí rozvoje nestátních organizací stojí od samého počátku především

laické iniciativy, které vznikají nejčastěji v oblasti sociální péče, zdravotnictví,

ochrany lidských práv, ale i mezi aktivisty v péči o životní prostředí, v tělovýchově a

sportu aj.

Obecně se tedy má za to, že vznik nevládních aktivit iniciuje hlavně snaha o

decentralizaci, odklon od mnohdy nefungujících „megainstitucí“ směrem k lokálním

strukturám. (Bútora 1991)

V oblasti zdraví doplňuje tento sociokulturní trend vedoucí k nutnosti rozvoje

občanských aktivit také nouzový stav zdravotnictví a převládající dominantní vývoj

směrem k jejich medicionalizaci a profesionalizaci. Začíná se prosazovat nový

pohled na roli jednotlivce, která se posouvá na úroveň „spolutvůrce vlastního

zdraví“, a také na míru účasti veřejnosti v péči o zdraví. Na základě rodinné,

příbuzenské a přátelské solidarity se ve společnosti rozvíjí vzájemná pomoc,

svépomoc. A právě svépomocná činnost má podle mého názoru blízko k prvotním

důvodům vzniku nestátních aktivit obecně.

„Naše organizace vznikla jako velmi spontánní aktivita, často provázená

osobními zkušenostmi zakládajících členů se světem drog, ale jen malou zkušeností s

tím, jak se má taková organizace vést a zpočátku i s velmi omezenými možnostmi

personálními a finančními.“ 6 (Vobořil 2002:7)

Svépomoc se svou povahou podobá především pečovatelství a sociální opoře

pro potřebné. Mezi její základní rysy patří vztah zainteresovaných udržovaný tzv.

„tváří v tvář“, jejich osobní účast a svobodná dohoda o společných akcích.

Svépomoc se svým charakterem blíží ke komunitní, rodinné péči, v minulosti

založené hlavně na křesťanské lásce k bližnímu, dnes je svépomoc spojována spíše s

dobrovolností. Často se stává, že vůbec první impuls k dobrovolné činnosti přichází

od jediného člověka, charizmatického vůdce, který kolem sebe shromáždí skupinu

podobně smýšlejících lidí ochotných spolupracovat na jeho myšlence. Teprve

posléze, na základě intenzivní, dobře fungující spolupráce týmu, vzniká oficiální

organizace, která je schopná dobře pracovat.

6 Sdružení Podané ruce je dnes v rámci drogové problematiky největší neziskovou organizací působící

na Moravě, která hraje klíčovou roli v nabídce sítě služeb, a to nejen na Brněnsku, ale i na celé jižní a střední Moravě. Jeho vznik je datován do let 1984 – 1990, kdy fungovalo ještě jako tajná neformální skupina pracující na principu svépomoci. (Výroční zpráva Sdružení podané ruce 2001)

10

Svépomocí jako společenským fenoménem se v teoretické rovině zabýval

například Moeller, který se snažil vysvětlit podstatu svépomoci jakožto výsledek

kombinace altruismu a egoismu. Krech a Crutchfield spojují existenci svépomoci s

instinktivní lidskou potřebou sdružování. V neposlední řadě je nutné spojit otázku

svépomoci se sociologickým pojetím teorií skupin. Zde jmenujme především tyto

teoretiky: Coolley a jeho pojetí primární skupiny, Tarde, Ross a jejich vize

socializačního mechanizmu napodobování, nebo například Tonniesovo pojetí

společností typu Gemeinschaft und Gesellchaft. (Bútora 1991: 16-18)

Tonniesovo sociologické uchopení morálně založené pospolitosti

Gemeinschaft, která stojí proti formální společnosti Gesellchaft a amorálnímu státu,

bývá v moderní sociologii často chápáno jako synonymum pro termín občanská

společnost, která se zrovna tak pojí se silným morálním pohledem na svět.

Občanská společnost je dnes chápána jako hodnotový konsensus rozvinuté

komunity, která je svázána těsnou sítí interpersonálních vztahů loajality, závazků a

solidarity. Vyznačuje se zralým veřejným míněním, bohatým občanským životem,

identifikací občanů s veřejnými institucemi, zájmem o obecné blaho a úctou k právu.

Jsou to tedy právě snahy sdružování občanů za účelem provozování svépomocných

aktivit, sledování svých lokálních skupinových a obecně prospěšných zájmů, které

tzv. „zdola“ vytváří občanskou společnost. Silná občanská společnost pak může

omezit jak moc státu, tak i moc politických stran a svým způsobem mnoho funkcí

státu i nahrazuje. Všeobecně je pokládána za nástroj svobody a záruku demokracie.

(Muller 2002)

Šiklová (1999) poukazuje na to, že dovedou-li se lidé sami zorganizovat,

zařídit si věci ve své obci a okolí, potřebují stát méně, než tam, kde jsou občané

neschopni či vzhledem k zákonům se nemohou organizovat a kde jsou na stát zcela

odkázáni. V angažování se v třetím sektoru navíc lidé získají zkušenosti se

sdružováním, poznávají svoje práva a stávají se vlastně aktivními občany. Říká:

“Kdyby neexistoval třetí sektor, pak by se lidé mohli na jakémkoliv dění ve

státě podílet pouze formou účasti na volbách jednou za čtyři roky. Navíc by nemohlo

vzniknout ani nic spontánně, neboť stát – a to i demokratický – by povolil a

realizoval – právě proto, že je to placeno z poplatků občanů – pouze to, co je již

osvědčené a všeobecně považované za účelné”. (Šiklová 1999:14)

Protože prostřednictvím nestátních organizací mohou občané vyjadřovat své

zájmy, formulovat své názory a požadavky, řešit problémy, které se jich dotýkají, je

11

nestátnímu sektoru jako jedna z jeho klíčových funkcí připisována role

participativní. Participace na veřejném životě posiluje v každém člověku pocit

svobody, vlastní prospěšnosti i spoluzodpovědnosti za věci veřejné, čímž ve

společnosti dochází k zvyšování kvality a zároveň i stability demokracie. (Šilhánová

a kol. 1996)

Nejvýznamnější funkcí nestátních organizací však zůstává role servisní. Tato

jejich činnost obecně vyplňuje mezery, do nichž nedosahují aktivity státu a kam

nedosáhne, nebo nemá zájem dosáhnout ani sektor soukromý, protože na této oblasti

se nedá příliš vydělat. Ale přesto jde o problémy spadající do pole veřejného zájmu.

Občanskému sektoru jsou v provozování těchto aktivit navíc přisuzovány velké

přednosti, které obecně vyžadují umění vcítit se do potřeb klientů a ochotu jim

pomoci, zvláště pak jedná-li se o skupiny lidí, k nimž je třeba si najít cestu, vzbudit v

nich důvěru a celostně přistupovat k řešení jejich problému. (Potůček 1996: 51)

Nestátní organizace v systému péče

Specializovaná péče o uživatele návykových látek v České republice má své

kořeny již v roce 1948, kdy Jaroslav Skála založil první specializované zdravotnické

zařízení pro léčbu alkoholových závislostí v Praze u Apolináře. To se do značné míry

stalo vzorem pro desítky dalších obdobných zařízení, zakládaných obvykle při

psychiatrických léčebnách na mnoha místech tehdejšího Československa.

V návaznosti na ústavní péči o pacienty závislé na alkoholu se začala postupně

vytvářet síť ambulantních ordinací AT (alkohol a toxikomanie). S rostoucí prevalencí

nealkoholových závislostí se tato zařízení začala orientovat na léčbu pacientů

závislých na nealkoholových drogách. V roce 1978 zřizuje MUDr. Rubeš v pražském

Apolináři první specializované ambulantní zařízení zaměřené pouze na nealkoholové

závislosti – Středisko drogových závislostí, které se později přetransformovalo

v první nestátní zdravotnické zařízení stejného zaměření, DROP-IN. Lze tedy

konstatovat, že takto byly položeny základy systému péče o uživatele návykových

látek, jenž spadal pod resort zdravotnictví a byl v plné péči státních zdravotních

institucí. (Bém 2003: 155-157)

12

Nestátní sektor se v této oblasti začal rozvíjet až po roce 1989, kdy byl

zaznamenán prudký nárůst počtu neziskových organizací obecně. Prvními

specializovanými organizacemi byla již zmíněná nadace DROP-IN a občanské

sdružení SANANIM. Pro první polovinu devadesátých let bylo typické postupné

rozšiřování systému péče. Nestátní organizace, které se podílejí na uplatňování

protidrogové politiky u nás, jsou (vyjma ordinací soukromých praktických lékařů)

organizacemi neziskového charakteru. Patří sem početná občanská sdružení, nadace,

dobrovolné spolky, svépomocné a komunitní skupiny, církevní a náboženské

organizace či zájmové sdružení.

Druhá polovina devadesátých let pak probíhala ve znamení postupné

profilace jednotlivých státních i nestátních organizací zabývajících se léčebnou péčí

a profilace sítě léčebné péče jako celku, včetně jejího dalšího rozšiřování.

Poskytovanými službami zasahují do všech třech sfér drogové prevence, které

mají za úkol snižovat poptávku po drogách. Nabývají například podob

nízkoprahových zařízení, prvních terénních programů, programů harm reduction,

doléčovacích programů i prvních dlouhodobých terapeutických komunit.

Současné spektrum služeb v ČR představuje směs státních, privátních a

nestátních neziskových organizací (NNO) (viz Příloha č.2). Jde o určitou a vcelku

funkční dělbu práce, která se během devadesátých let postupně vytvořila.7

Charakteristika služeb poskytovaných nestátními organizacemi

K – centra

Nejrozšířenější formou služeb nestátních organizací se stala kontaktní

(krizová) centra. Na základě své nízkoprahovosti jsou tato centra otevřena a

přístupna všem typům zájemců o pomoc, včetně rodičů, jejichž děti se potýkají

s drogou. Personál těchto center je sestaven z multiprofesních týmů, do kterých patří

zdravotníci, sociální pracovníci, pedagogové, psychologové. Kontaktní centra

7 Nejnovější informace popisující síť programů služeb v oblasti léčby a resocializace v protidrogové

politice vyplývají z výzkumu „Analýza institucionálního kontextu programů protidrogové politiky v ČR“, který proběhl v roce 2000. Autory výzkumu jsou Csémy a Krch, jejich cílem bylo popsat síť existujících programů, jimi poskytované služby, míru spolupráce a návaznosti mezi jednotlivými programy a zařízeními.

13

poskytují zájemcům výměnný program, zprostředkování kontaktu s léčebnými

zařízeními, testování infekčních onemocnění, zdravotní a sociální služby, většina

center nabízí hygienický a potravinový servis. Významnou součástí jejich pomoci se

dále stává krizová intervence, založená na podání základních informací, včasné

analýze a vyhodnocení problému, ať už u klienta nebo u jeho rodičů, a následná

doporučení dalšího postupu léčby. V neposlední řadě jsou součástí činnosti některých

center také konzultační a psychoterapeutické programy.

Obecně platí, že nestátní organizace typu kontaktních center se těší mezi

uživateli drog větší důvěře než jiná léčebná zařízení. M.Titman, vedoucí pracovník

nízkoprahového kontaktního centra DROP-IN, říká:

„Od nás může chtít v podstatě cokoliv. Pokud bude chtít prostě nebrat, a to je

případ hodně lidí, víme jak mu pomoci. Pokud bude chtít brát, ale bezpečně, také

víme, jak mu pomoci. Nám je jedno, co po nás ten člověk chce, a to je rozdíl mezi

léčebnou a námi. My jsme první kontaktní centrum.“

Na rozdíl od ostatních zdravotnických zařízení, kontaktní centra nevyžadují

od klientů žádné osobní údaje, veškerá účast je zde anonymní. U některých uživatelů

však stále přetrvává strach z identifikace a i těmto zařízením se vyhýbají - minimálně

do té doby, než mají větší problém. Přesto Titman tvrdí:

„Pro velkou část klientely představují tato centra jediný typ zařízení, kam

jsou vůbec ochotni - nebo kam se nebojí - přijít.“

Největší část práce kontaktních center představuje péče o dlouhodobě

užívající klienty, kterým tato centra poskytují určitý azyl.

Podle Titmana „tito lidé nechtějí nic jiného, než vyměnit si stříkačky za čisté,

menší zdravotní ošetření, pár normálních slov, dostat čaj a chvíli si odpočinout.

Umožňuje jim to zůstat relativně v pohodě a nebýt tak pro okolí nebezpečnými třeba

svou agresí nebo nemocemi.“

Kontaktní centra mají tedy možnost vnášet svým dlouhodobým klientům do

života alespoň minimální řád.

Programy Streetworker

Tento program je založen na aktivním vyhledávání klientů přímo v terénu,

tedy „na ulicích“, v konkrétních místech nejčastějšího výskytu nitrožilních uživatelů

drog. Jedná se většinou o uživatele, kteří nejsou ochotni absolvovat kontakt

14

s klasickým nízkoprahovým centrem, včetně uživatelů z řad národnostních menšin,

cizinců žijících legálně i nelegálně na našem území, uživatelů z asociálních rodin.

Těm je poskytována přímo na místě výměna použitých jehel a stříkaček za nové.

Tímto se streetworkeři snaží předcházet riziku přenosu infekčních chorob. Program

se uplatňuje tam, kde se nedaří účinně oslovit uživatele existujícími způsoby

intervence. Výměnný program zároveň snižuje nebezpečí toxického odpadu

v podobě odhozených použitých stříkaček, které představují pro veřejnost riziko

nákazy.

Nedílnou součástí programu streetworker je dále poskytování informací o

zdravotních rizicích spojených s užíváním drog či upozorňování na služby

v kontaktních centrech. Je zde patrná snaha navázat s uživateli dlouhodobý kontakt,

který zvyšuje důvěru mezi asistentem a toxikomanem. Ta pak může vést

k potenciální šanci uživatele rozhodnout se pro léčbu závislosti.

Denní stacionáře

Jedná se o docházkové programy, při kterých je klientům poskytována

psychoterapeutická a socioterapeutická péče. Těchto programů využívají především

ti klienti, kteří mají dostatečně zachované sociální zázemí a vysokou motivaci ke

změně svého dosavadního života s drogou. Konkrétně se jedná o osoby, které

ukončily pobyt v některé z psychiatrických léčeben, nebo se připravují na

dlouhodobý léčebně rehabilitační pobyt, či se z takového pobytu vrátily a potřebují

ještě určitou dobu denní kontakt s odborníky. Své místo v terapeutických

programech nacházejí také rodiče a partneři uživatelů drog, matky-uživatelky

s malými dětmi atd.

Terapeutické komunity

Tyto programy jsou zaměřené na klienty, kteří potřebují na své cestě ke

změně stylu života dlouhodobou péči. Základním prostředkem dosažení cíle

uzdravení je kromě povinné abstinence samotný život v komunitě, který klientovi

simuluje skutečný sociální život, umožňuje prožívat reálné vztahy s lidmi. Pacient se

co nejaktivněji podílí na léčbě, vytváří se obousměrná komunikace mezi pacientem a

jednotlivými členy terapeutického týmu a mezi pacienty navzájem. Zvláštní význam

15

mají komunity pro mladé a dospívající. Zde je kladen důraz především na pomoc při

rozvoji osobnosti těchto lidí, získávání sociálních a komunikačních dovedností,

osvojení si pracovních a hygienických návyků, získání dovednosti řešit konflikty a

přijetí odpovědnosti za svá rozhodnutí. Nezbytná je úzká spolupráce s s rodinou

klientů.

Centra následné péče

Svou činností navazují na intenzivní léčebné programy. Jde tedy o jednu

z posledních fází komplexní péče o uživatele drog. Centra následné péče poskytují

doléčovací programy a programy chráněného ubytování, zprostředkování zaměstnání

či pomoc při vytvoření svépomocných společenství abstinujících klientů.8

Soustřeďují se především na prohloubení a podporu již dosažených změn v klientově

životním stylu. Klient se zde učí řešit otázky svého dalšího života odpovědně ve

vztahu k sobě i svému okolí. Odborníci se shodují na tom, že období po ukončení

léčby je pro pacienty nejtěžší zkouškou na jejich cestě k životu bez drog. Z výroční

zprávy za rok 2000 organizace DROP-IN cituji:

„Podle kvalifikovaných odhadů zařízení tohoto typu zvyšuje podíl úspěšných

případů léčby o 50%.“

Metadonové středisko

Princip metadonové substituce je svou podstatou nejblíže filosofii harm

reduction. Provádí se u klientů s těžkou závislostí na opiátech, neovlivnitelnou

klasickými formami terapií, při kterých tito pacienti opakovaně selhávali. Klientům

je tedy podávána substituční látka – metadon, namísto ilegálního pouličního opiátu.

Jedná se o udržovací léčbu. Jejím primárním cílem je tedy eliminovat, případně

omezovat konzumaci pouličních ilegálních drog, s čímž souvisí omezení

kriminálního chování uživatelů, sekundárně se pak může zlepšit také klientovo

sociální chování a vůbec celková psychická pohoda, vyrovnanost. Mnoho pacientů

profituje relativně rychle z odpovídajících služeb, které jim jsou poskytovány. Jsou

8 Nejznámější laickou svépomocnou činností na poli drogové problematiky u nás se stalo Sdružení

anonymních narkomanů, společenství žen a mužů, kteří se pravidelně scházejí, aby si navzájem pomáhali žít bez drog.

16

schopni zlepšit rodinné vztahy, najít si zaměstnání, navštěvovat školu a produktivně

fungovat. Metadonová substituce představuje výraznou pomoc speciálně pro těhotné

ženy, kterým tato udržovací léčba zlepšuje výsledek těhotenství jak pro ně samotné,

tak pro narozené dítě. Nepřerušovaná metadonová léčba je také spjata s nižším

rizikem nákazy infekčních onemocnění mezi narkomany.

Specifické služby

Činnost některých nestátních organizací se zaměřuje také na uspokojování

potřeb specifických cílových skupin lidí. Zde je činnost nestátních organizací

všeobecně považována za efektivnější a pružnější v reakci na tyto potřeby.

Specifickou klientelou nízkoprahových organizací se stávají například děti a

mladiství, závislé matky s dětmi, klienti ve vazbě a výkonu trestu, etnické minority.

Svépomocné programy

Celá řada zařízení nestátních organizací, od terénních programů až po

lůžková zařízení, používá různé techniky svépomocného charakteru.

V terapeutických komunitách je běžné, že celá řada denních úkolů je v „režii“

samotných klientů. Často jsou to samostatně vedené skupiny klientů nebo podpůrná

párová setkání, kdy klient s delší dobou pobytu vede podpůrný rozhovor s novějším

klientem. Další z běžných svépomocných programů jsou socioterapeutické kluby či

vydávání příruček „jak si pomoci sám“. V této souvislosti je třeba upozornit na

podstatný moment zapojení bývalých klientů do procesu léčby. Mnohé nestátní

organizace vytvářejí pracovní místa pro tzv. ex-usery. Tyto modely mohou velmi

účinně intervenovat v situacích, kdy uživatel drog hledá podporu „peers“, tj. lidí na

téže úrovni, nikoliv profesionálů, a nemá odvahu vstoupit do oficiálního kontaktu

s léčebným zařízením.

Nemalá pozornost je věnována primární prevenci, jejímž dlouhodobým cílem

je zastavit nárůst užívání drog zejména mezi dětmi a mládeží. Největší objem

primárně preventivních programů představují školní programy prevence. Nestání

organizace zde ale figurují jako většinoví realizátoři specifických mimoškolních

primárně preventivních programů. Na vzdělávání žáků i pedagogů základních,

17

středních a učňovských škol se podílejí formou protidrogových kampaní a přednášek,

výcvikem pedagogů, publikováním příruček pro rodiče, podporou informovanosti

odborné i široké laické veřejnosti formou teoretických seminářů, jednorázových

přednášek, poradenskou činností. Nadále pokračuje také rozvoj internetové formy

prevence. Nejvíce navštěvované on-line poradny v ČR za rok 2002 jsou provozovány

opět nestátními institucemi.9 (Mravčík a kol. 2003)

Výše uvedené zdravotně sociální programy poskytované nestátními

organizacemi tvoří jádro komplexní péče o klienty. Prozatím existuje jen málo

organizací, které by zastřešovaly svou činností celý tento řetězec služeb10, jisté však

je, že mnoho nestátních subjektů na zajištění komplexní péče soustavně pracuje.

Jaká je role nestátních organizací v protidrogové politice?

Servisní role nestátních organizací v protidrogové politice

Nestátní organizace vyvíjejí tedy takové aktivity, které mají šanci oslovit co

nejširší skupinu uživatelů s ohledem na různá stádia jejich závislosti i odhodlání si

problém připustit a následně mu čelit. Jejich strategie jsou orientované na

bezprostředně užitečné pozitivní změny v chování uživatelů drog, které jsou v rámci

jejich možností a jsou pro ně akceptovatelné. Aby uskutečněné intervence účinným

způsobem napomáhaly kýženým změnám v chování závislých lidí, jsou ve vztahu

k nim pragmatické a umí pružně reagovat a poskytovat uživatelům takové služby,

které potřebují. Cíle a záměry jejich intervenční strategie v praxi vyplňují (podporují)

hlavní cíle vládní koncepce drogové strategie. Mají určitou hierarchii, kterou je

možné vyjádřit následovně:

- předcházet tomu, aby začali užívat drogy

- předcházet tomu, aby lidé začali brát drogy nitrožilně

- podporovat uživatele, aby přestali brát, a to zejména nitrožilně

- minimalizovat rizika spojená s užíváním drog

9 Jsou jimi www.drogovaporadna.cz (měsíčně cca 500 vstupů) a www.extc.cz (měsíčně cca 400

vstupů) provozované nestátními organizacemi o.s. SANANIM a o.s.Podané ruce. 10 Příkladem organizace s vytvořenou komplexní sítí služeb pro uživatele drog je občanské sdružení

SANANIM, které je zároveň největší nestátní organizací v ČR poskytující služby v oblasti prevence a léčby závislostí na nealkoholových drogách.

18

Boj o kontakt

Flexibilita služeb bývá u nestátních organizací dále podpořena okolnostmi

jejich samotného vzniku. Jedná se především o kontaktní centra, která v terénu

vyrůstají na základě reálných potřeb, se snahou být co nejvíce nablízku svým

potenciálním klientům. Prodlouženou rukou pak bývají v tomto směru kontaktním

centrům terénní programy, které centra zaštiťují. Poskytování celé škály různorodých

programů k vyřešení drogového problému ovšem samo o sobě ještě nezaručuje

dosažení požadovaného efektu. Je důležité tyto aktivity zároveň orientovat na boj o

kontakt s narkomany. V tomto směru je dnes charakter činnosti nestátních organizací

nenahraditelný.

Na samotném počátku probíhá boj o kontakt v podobě jeho vyhledávání.

Streetworkeři se vydávají do terénu a snaží se oslovit co největší počet skrytých

narkomanů. Pro tyto uživatele jsou služby streetworkerů jejich jedinou aktuální

spoluprací s jakoukoliv pomocí zvenčí. Většina jiných způsobů intervence je

institucionalizovaná a spoléhá na to, že jednotlivci sami vyhledají pomoc. Pro terénní

pracovníky je navázání kontaktu úspěchem o to větším, jde-li se o kontakt

dlouhodobý. Svým přístupem mohou ovlivnit chování uživatelů směrem k ochraně

jejich zdraví a se vzrůstající důvěrou i k ochotě otevřít se pomoci diferenciovanější.

Činnost nízkoprahových center se zase charakterem nabízených služeb snaží

kontakt přitahovat. V jejich zájmu je být pro uživatele drog svým servisem co

nejvíce atraktivní, mít co nabídnout. V momentě, kdy se jim podaří vztah s klienty

navázat, přichází fáze udržování kontaktu a jeho postupné prohlubování. V mnoha

případech na tomto místě cesta za kontaktem končí. Klienti, kteří nechtějí více

participovat na svém uzdravování, ať už proto, že nejsou přesvědčeni o možném

úspěchu, anebo proto, že se necítí být nějak nemocni, využívají nadále jen služeb

centra. Jiná situace nastává, obrací-li se na centrum lidé za účelem pomoci při řešení

jejich problému. U těch se daří první kontakt prohloubit až do stádia, kdy pracovníci

centra získají klientovu důvěru a mohou tak pomoci podpořit jeho rozhodnutí ke

změně v chování směrem k pokusu o abstinenci. Zároveň lze předpokládat, že na

základě navázání úspěšného kontaktu mezi centrem a klientem padají případné

bariéry spolupráce uživatele s léčebnými institucemi vůbec.

Základním stavebním článkem práce našich nestátních organizací je tedy

snaha o vstup do kontaktu s co největším počtem uživatelů drog a snaha o udržení

19

trvalých vztahů s nimi. Tyto aktivity tvoří důležitou základnu celé pyramidy dalších

podpůrných činností v oblasti redukce poptávky po drogách, tedy i protidrogové

politiky obecně.

Boj se závislostí

Jestliže v činnosti kontaktních center a terénních programech spočívá těžiště

protidrogové politiky v oblasti zmírňování rizika škod u lidí závislých na droze, pak

síť nestátními organizacemi zřizovaných terapeutických komunit, denních stacionářů

a dalších programů funguje jako alternativní způsob léčebné péče o ty klienty, kteří

se rozhodli své závislosti čelit a kteří si v této souvislosti zvolili cestu komunitní

péče namísto péče ústavní, kterou včetně detoxikačních programů nabízí povětšinou

státní instituce. V boji o dosažení abstinence se tedy nestátní organizace snaží

nabídnout různé varianty léčby, tak aby se co nejvíce přizpůsobily potřebám klientů.

Poskytnutí resocializace

Po ukončení léčby je klient konfrontován s nároky každodenního života.

Jedná se o velmi rizikové období, kdy je zvýšení pravděpodobnost klientova návratu

k původní závislosti. Předchozí články léčby byly v tomto směru po dlouhou dobu

neúplné. Proto se nestátní organizace zasadily o vznik doléčovacích programů,

prostřednictvím kterých se jim daří posilovat klientovu abstinenci, podporovat jej při

zapojení do normálního života, tedy přispívat k celkové stabilizaci jeho životního

stylu.

Je zřejmé, že cíle činnosti nestátních organizací se v péči o klienty posouvají

za hranice „pouhého“ poskytování léčebných služeb pro závislé. Jejich ideou je

snaha komplexně vyřešit problémy svých klientů.

Průkopnická role nestátních organizací v protidrogové politice

Neziskové organizace zaměřené na pomoc lidem závislým na droze u nás

vznikají na základě potřeby nového přístupu k řešení tohoto problému. Ve svých

počátcích tak vytvářejí určitou paralelu k tehdy dosavadní medicínské péči o závislé.

Ta se povětšinou soustředila pouze na dosahování absolutní abstinence u uživatelů.

Jenže takových, kteří tuto péči vyhledali a navíc s úspěchem dokončili, bylo jen malé

20

procento. A co s ostatními? Právě na tento problém se jako první zaměřila činnost

nevládních organizací. Ty si uvědomily neutěšenou krizovou situaci, navíc značně

vyhrocenou vzrůstajícím problémem šíření infekčních chorob mezi narkomany.

Filosofie nestátních subjektů byla založena na tom, že při práci s lidmi s návykovým

chováním je třeba počítat i s mnohými, kteří „sítem“ absolutní abstinence propadnou,

a že i o ně je třeba se postarat. Navíc zde pořád zůstává část lidí, kteří drogy berou

prostě proto, že je to baví, je to jejich styl života.

Zasadily se proto o vznik prvních kontaktních center, terénních programů,

zavádění substituční léčby. Významným krokem kupředu v řešení drogové otázky

bylo i zavádění prvních doléčovacích programů do systému poskytovaných služeb.

Počátkem činností nestátních organizací se tedy v praxi začala prosazovat

protidrogová idea minimalizace škod (harm reduction).11

Je nutné zdůraznit, že pracovníci nestátních organizací se zorientovali

nejrychleji v drogové situaci související s liberalizací společnosti, otevřením hranic a

celkovým snížením společenské kontroly. Martin Titman považuje za klíčové to, že

neziskové organizace se začaly věnovat narkomanům v podstatě okamžitě po

otevření trhu s drogami. České území bylo podle něj pokryto středisky péče již od

roku 1992, tedy záhy po té, co nabídka drog začala být poměrně rozmanitá.

Skutečnost účelného a rychlého nárůstu nových protidrogových programů

nestátních organizací, které vlastně odstartovalo polistopadovém snažení omezování

poptávky po drogách, popisuje také K.Kalina, ředitel pro zdravotní péči a vzdělávání

v o.s. SANANIM:

„Kromě působení prozřetelnosti a české opatrnosti je rychlý nástup

výměnných programů jedním z racionálních a doložitelných důvodů, proč u nás stav

nemocnosti HIV/AIDS je relativně nízký v porovnání se sousedními státy. Některé

skupiny v užívající populaci si takto osvojily vzorce chování méně rizikového užívání

včetně braní čistých stříkaček.“ (Císařová 2001)

V neposlední řadě to byli právě přední odborníci, spojeni s prvními

nestátními organizacemi, kteří byli na počátku devadesátých let znepokojeni nízkou

aktivitou státních opatření vedoucích k přípravě řešení „drogové epidemie“, již řada 11 Pražské středisko DROP-IN bylo v devadesátých letech průkopníkem odborného přístupu „harm

reduction“, později se zasadilo i systematické zavádění substituční terapie. (Zábranský 1997) Mezi léčebnými programy byla například v r. 1991 otevřena první terapeutická komunita – TK Němčice (o.s. SANANIM) a v r. 1996 založen Denní stacionář – psychoterapeutické centrum SANANIM také jako první zařízení tohoto typu pro drogovou klientelu v ČR. (Čtrnáctá a kol. 2001)

21

domácích i zahraničních specialistů předpovídala. Adresovali proto české vádě

memorandum12, ve kterém ji upozornili na hrozící rizika. Vládu vyzvali k aktivnímu

přístupu, přičemž vyjádřili svou připravenost ke spolupráci. (Bém, Kalina,

Radimecký 2003: 34)

Průkopnickou roli nestátních organizací lze podpořit i výsledky rozsáhlého

kvantitativního šetření, které se soustředilo na aktivity a potřeby neziskových

organizací v České republice. Inovační schopnosti neziskového sektoru se zde

potvrdily. Frič ve výzkumné zprávě uvádí, že roli „inovační avantgardy“ akceptuje

naprostá většina neziskových organizací. Výsledky výzkumu ukázaly, že hodnocení

inovativnosti nestátních organizací v porovnání se státními institucemi vyznívá

nejpříznivěji pro organizace působící v oblasti zdraví a sociálních služeb. Ve

srovnání s organizacemi státní správy nestátní organizace často experimentují a

snášejí velká rizika spojená se zaváděním dosud neznámých postupů. (Frič 1998:

32,33)

Je tedy třeba konstatovat, že nestátní organizace jsou v drogové problematice

průkopníky forem péče o závislé a rovněž zdrojem iniciativ směřujících ke kvalitě

poskytovaných služeb. V tomto směru se ukazují být více pružnými a tvořivými než

státní instituce. Možná je v tom zvýhodňuje relativně větší volnost v jejich působení,

jak říká Titman:

„U nestátních organizací je dobré, že si můžeme dovolit říkat i nepopulární

názory, pokud jsme schopni si je obhájit.“13

Podstatu bude však třeba hledat ve větší informovanosti pracovníků

nestátních organizací.

Informační (monitorovací) role nestátních organizací v protidrogové politice

Pracovníci nestátních organizací se díky terénním a nízkoprahovým

programům dostávají denně do blízkého styku s širokým spektrem uživatelů drog.

12 Tzv. „Vánoční memorandum“ z prosince roku 1992. 13Aktuálním příkladem jedné z počátku „nepopulární“ aktivity nestátních organizací, je jejich

preventivní činnost zaměřená na uživatele „tanečních drog“, realizovaná přímo v prostředí tanečních akcí. Kontroverzním tématem se stalo kvalitativní testování tablet extáze, která je účastníky těchto akcí ve velké míře konzumována. Podstatou těchto testů je odhalení přítomnosti jiných látek než-li uživateli očekávané substance, které mohou způsobit závažnější zdravotní poškození.

22

Skrze tyto klienty jsou schopni relativně dobře sledovat aktuální situaci drogově

závislých v dané oblasti a tím pádem se mohou i odpovídajícím způsobem snažit

reagovat na jejich potřeby. Získané informace jsou důležité i pro obecné povědomí o

drogách a přidružených problémech a tvorbu protidrogové politiky především.

Dobrou znalost poměrů na drogové scéně u pracovníků kontaktních center

potvrdily i empirické výsledky výzkumů. Cituji jeden ze závěrů výzkumu, který se

snažil zhodnotit drogovou situaci v ČR roce 1996:

„Podstatně lépe informovaní jsou pracovníci kontaktních center. Orientovali

se jak v typech drog, tak v jejich možných zdrojích v regionu i ve vymezení skupin,

kteří jsou drogami ohroženi. Vzhledem k našim zjištěním považujeme monitorovací

funkci nízkoprahových zařízení (kontaktních center) za nezastupitelnou.“ (Tvrlík a

kol. 1996:82)

Cenné informace zároveň pramení z vlastní evidenční a dokumentační

činnosti nestátních organizací. Potřeba mít přehled o četnosti kontaktů, o počtu a

druhu požadovaných služeb vyplývá z nutnosti plánovat své aktivity (sestavování

rozpočtu), hodnotit efektivnost poskytovaných služeb a umožňuje poskytovat validní

data o své činnosti směrem k donorům a odborné veřejnosti. Vznikají tak cenné

statistické údaje o populaci klientů nízkoprahových zařízení, které přispívají

k celkové úplnosti statistik drogové situace a k odstranění jejich častých zkreslení.

Pracovníci nízkoprahových kontaktních center si možnosti, které skýtá dobře

vedená evidence klientů, plně uvědomují. Proto dnes zástupci sekce harm reduction

pracují na projektu „Systému sjednoceného sběru dat v nízkoprahových zařízeních“,

který by měl kromě jednotné metody sběru dat využívat i evidence klientů pomocí

anonymních kódů. Ty by měly klienty od sebe rozlišit, aniž by muselo být použito

citlivých osobních údajů a byla tak zachována důvěryhodnost v očích klienta.

Anonymním kódováním chtějí nestátní organizace docílit evidence informací o

každém klientu zvlášť, aby bylo možné sledovat změny v jejich rizikovém chování a

moci pak vhodně a pružně reagovat na jejich individuální potřeby. Nový systém

evidence tedy zvýší kvalitu získaných informací o klientech, navíc, díky snaze o

jednotný způsob sběru dat, umožní prohloubit samotnou spolupráci mezi

jednotlivými zařízeními a podpoří i výsledky validních statistických údajů o drogové

problematice. (Hrdina 2002)

23

Větší informovanost nestátních organizací související s výsadou charakteru

jejich nízkoprahové činnosti, plus provozování vlastní evidenční a dokumentační

práce velkou měrou podporuje naplňování jednoho z hlavních cílů současné

protidrogové politiky, kterým je zvyšování kvality, efektivity a cílenosti zavedených

programů.

Kooperující role nestátních organizací v protidrogové politice

Dnes již nesporný přínos činnosti nestátních organizací při řešení drogové

problematiky u nás a také výsledky jejich každodenní práce by měly bezpochyby

posouvat tyto subjekty do role partnera státu. Na této úrovni by měla probíhat mezi

oběma partnery rovnocenná diskuse a spolupráce. Na poli drogové politiky totiž není

prostor ani čas na nepřátelské či konkurenční nálady. Ty by se mohly nevyplatit

z důvodu případné ztráty důvěry a tedy kontaktů ze strany klientů..

Koncepce protidrogové politiky z roku 1993 přisuzuje nestátním organizacím

důležitou roli z hlediska poskytování preventivní a léčebné péče. Uvádí navíc, že se

nejedná pouze o doplňkovou či nadstandardní činnost v této oblasti, nýbrž o služby,

které stát zprostředkovává omezeně anebo vůbec.14 Zdůrazňuje úlohu nestátních

organizací jako poskytovatelů služeb i partnerů vlády ve vytváření a realizaci

protidrogové politiky.

O tom, že nestátní organizace se snaží být partnery státu v řešení drogové

situace v ČR, svědčí vznik Asociace nestátních organizací (A.N.O.)15, která

vystupuje jako garant kvality a efektivnosti jimi poskytovaných služeb a zároveň se

snaží vytvářet podmínky pro účinnou spolupráci, koordinaci a rozvoj. Veřejná správa

také obvykle jedná raději s volenými zástupci zastřešujících organizací, jako je

A.N.O, než s nepřehlednou množinou jednotlivých subjektů. Význam vzniku A.N.O.

14 Koncepce 1993 uváděla příklady nových typů zařízení - např. kontaktní centra, denní stacionáře,

terapeutické komunity…, která dosud prakticky nebyla známa a vyjadřovala podporu jejich rozvoji. Z těchto nových typů v té době existovala pouze terapeutická komunita Sananim – Němčíce a nízkoprahové a terapeutické centrum DROP-IN.

15A.N.O. byla založena r. 1995. Jejími zakládajícími členy se staly Nadace DROP-IN, Nadace Anima, Nadace Filia, os. SANANIM, os. Soda. Dnes má tato organizace celkem 63 členů. V rámci A.N.O. se později profilovaly zastřešující sekce programů nestátních organizací v rámci primární, sekundární a terciální prevence. Od roku 2002 se činnost A.N.O. rozšířila také o aktivity Právní poradny, která je projektem právní pomoci v oblasti drogové problematiky. Vedle A.N.O. existuje ještě Česká asociace streetwork (ČAS), která funguje od roku 1997 a v které se také angažuje část profesionálů pracujících v oblasti HR.

24

jako jednatele a garanta nestátních organizací na centrální úrovni dokládá i její role

při tvorbě a uplatňování standardů dobré praxe, etických kodexů apod., které by měly

státu a všem kooperujícím organizacím garantovat odbornost a kvalitu práce

nestátních organizací. Naopak respektování těchto standardů by mělo poskytovat

nevládním iniciativám záruku státního financování jejich činnosti.

V Koncepci 1998 je úloha nestátních organizací a tehdy již fungující

zastřešující A.N.O. rovněž zdůrazněna jako trvalý princip protidrogové politiky.

Národní strategie 2001-2004 si klade za jeden z důležitých cílů zapojit

občanskou společnost a místní komunity a přenést odpovídající odpovědnosti a

kompetence z centrální na nižší úroveň veřejné správy.

Jaká je ale skutečná situace na poli kooperace nestátních organizací a státu?

Podle J.Radimeckého, ředitele sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové

politiky, je aktivita A.N.O. omezená vzhledem k nedostatečnému počtu

profesionálních kmenových zaměstnanců a neodpovídá její deklarované roli.

Spolupráci nestátních organizací s vládními subjekty však hodnotí jako kooperaci na

relativně dobré úrovni:

„Nestátní organizace jsou a budou přímo participující v oblasti přípravy

strategie protidrogové politiky. Zástupci nestátních organizací se navíc podílejí na

činnosti pracovních skupin sekretariátu RVKPP. Jsou členy „Dotačního výboru“,

který doporučuje RVKKP k podpoře dotacemi jednotlivé projekty nestátních

organizací apod.“

Podle Kaliny neztrácí nestátní iniciativy na významu ani v současné době

manažerismu a konzumerismu, ani v době rozkvětu politicko-administrativních

mechanismů. Zájem o povolání a rozvoj oboru, odborná prestiž a soutěž o omezené

veřejné zdroje jsou podle něho přirozenými, legitimními a trvalými zdroji motivace

ke zvyšování služeb v odborných komunitách. Navíc tvrdí:

„Profesionálové jsou nepostradatelní a veřejné orgány nemají nikdy dost

svých kapacit, aby na odborný potenciál profesionálních sdružení nemusely dbát“.

(Kalina 2001: 66, 67)

Právě soutěž o omezené zdroje v ČR rychle se profesionalizující nestátní

organizace a jejich představitele k tlaku na státní správu, aby se přirozenou součástí

veřejné politiky staly nástroje a mechanismy hodnocení kvality a rovněž účinnosti

25

péče. Nestátní organizace prosazují konečný zájem jejich pacientů a klientů podle

následujících zásad:

- Stát má zajistit potřebné služby pro obyvatele, garantovat jejich kvalitu,

účinnost a dostupnost, ale nemusí a nemůže je poskytovat sám.

- Nestátní organizace nejsou zájmová sdružení, ale poskytovatelé odborných a

veřejně prospěšných služeb.

- Státní i nestátní poskytovatelé musí podléhat rovným kritériím hodnocení.

- Státní i nestátní organizace musí mít rovný přístup k veřejným finančním

zdrojům, pokud splňují kritéria.

- Protože veřejné finanční zdroje jsou omezené, musí princip „hodnota za

peníze“ nakonec prosadit v zájmu státu, nestátních organizací i klientů, kteří

jejich služby potřebují. (Kalina 2002: 66)

V tomto směru usilují nestátní organizace o vytvoření komplexního

akreditačního systému. Akreditace jsou velmi důležitý akt formální garance kvality

služeb, který má být upraven zákonem. Akreditace by měla být udělována na určité

období, obvykle tři nebo pět let. V ČR služby pro pacienty a klienty zatím žádnou

akreditaci nemají, což odborníci hodnotí jako obecný nedostatek zdravotnického a

sociálního sektoru. V současné době spolupracuje A.N.O. na projektu pilotní

akreditace, který prověřuje v praxi soubor akreditačních standardů, dále na přípravě

metodiky pro závazný akreditační proces zařízení a programů pro drogově závislé.

Na nezbytné zákony však budou nestátní organizace zřejmě ještě nějaký čas čekat.

Přes všechna výše uvedená fakta mají někteří zástupci nestátních organizací

pocit, že rovnocennými partnery státu nejsou. Kriticky se k dané spolupráci vyjadřuje

například J.Vobořil, předseda Sdružení Podané ruce, který ve výroční zprávě za rok

2001 vedle úspěchů dosažených sdružením v uplynulém roce mimo jiné uvádí:

„To, co nás naopak velmi tíží, je skutečnost, že se stále nedaří přesvědčit

státní orgány, a to i přes vynikající spolupráci s některými jednotlivci z těchto

institucí, že služby, které nabízíme, již nejsou dobrovolnickou aktivitou několika

jedinců. Stále jakoby nebylo jasné, jestli stát naše aktivity potřebuje a je-li v takovém

případě k poskytovatelům těchto služeb ochoten přistupovat jako k rovnocenným

partnerům.“ (Vobořil 2002: 7)

Slova předsedy Sdružení Podané ruce svým způsobem korespondují s dosud

platným stavem ve vztahu státu k nestátním organizacím obecně. Nestátní organizace

26

se v něm těší malé důvěře ze strany politiků a státních úředníků. Ti jim sice neupírají

jejich důležitou roli ve společnosti, na které se všichni shodnou, ale v otázce

rozšíření jejich pole působnosti jsou spíše skeptičtí a hledají meze, které by nestátní

organizace neměly překročit. Na vině jsou mnohdy určité bariéry a stereotypy

v představách politiků, které brání účinné podpoře nestátních institucí. Z nich

jmenujme například představu parasitismu nestátních organizací. (Frič, Šilhánová

1997: 77)

Opomeneme-li možnost existence výše uvedených překážek ve spolupráci

nestátních organizací se státním aparátem, nelze nezmínit přítomnost daleko

závažnějšího problému. Tím zůstává nepochopení drogové politiky a jejích přístupů

ze strany některých politicky aktivních jedinců. Přestože se vyvážený přístup

k problému užívání drog, jenž se opírá o definované základní čtyři pilíře, může

z odborného hlediska zdát samozřejmostí, z politického hlediska tomu tak není.

Princip harm reduction zůstává části politiků „trnem v oku“ a někteří jej reprezentují

jako kapitulaci před problémem užívání drog, nikoli jako realistický a pragmatický

přístup k němu. (Bém, Kalina, Radimecký 2003: 38)

M.Miovský, bývalý psychoterapeut a ředitel sekce léčebných zařízení ve

Sdružení Podané ruce, se k problému spolupráce uvnitř drogové problematiky

vyjadřuje takto: „Osobně vnímám současný stav jako úžasnou startovací linii, ale

s nejasnou běžeckou dráhou a nevyzpytatelnými rozhodčími, kteří mění pravidla hry

kdykoli, kdy se to hodí. Kdyby byla jediným rozhodčím věda, bylo by to skvělé. Ale

není a nemůže být. Žijeme v reálném světě a v něm rozhoduje především politika a

peníze. … Výhodou je stav našich znalostí, výzkumu a zkušeností. Výhodou a plusem

je dynamický rozvoj neziskového sektoru v této oblasti. Výhodou je také to, že již

dnes nacházíme mezi politiky a úředníky první vlaštovky profesionálů a racionálně

uvažujících lidí. Nikoli laciných populistů starajících se o teplé místo či volební

hlasy. Vážím si těchto prvních vlaštovek a doufám, že jejich řady budou rychle

houstnout.“ (Hučín 2003)

Je zřejmé, že k dosažení fungující spolupráce mezi státem a poskytovateli

služeb a tím pádem i realizace účinné protidrogové politiky je nezbytný společenský

konsensus. Toho lze v praxi docílit na základě uznání odborných poznatků. Vědecký

přístup, odpovídající rozsah znalostí drogové problematiky ve společnosti, praktická

27

aplikace nejnovějších poznatků, to vše dává protidrogové politice odborný základ

hodný respektu.16

Kooperující roli uplatňují nestátní organizace také na poli spolupráce

s ostatními organizacemi. Ve vytváření úplné sítě zdravotně léčebných a

resocializačních služeb nebylo ještě v mnoha případech v silách nestátních

organizací komplexnosti dosáhnout, ať už z důvodů finančních či personálních.

V jiných případech není bezprostředně nutné vytvářet vlastní řetězec léčebných

zařízení, nýbrž postačí zajistit síťování služeb vně organizací. Zde přichází na řadu

významná role spolupráce s jinými, na drogovou problematiku zaměřenými subjekty.

Kooperujícími organizacemi se stávají jak jiné nestátní organizace, tak i státem

zřízené instituce. Důraz je kladen na co nejlépe fungující propojenost a průchodnost

mezi službami tak, aby postup klientovy léčby probíhal bez komplikací a byl

navazující. Nedá se jednoznačně říci, zda je tato spolupráce v současnosti obecně

funkční na všech úrovních poskytovaných služeb, zvláště jedná-li se o propojenost se

státními institucemi, které zajišťují převážně ústavní léčebné programy. Zkušenosti

se spoluprací nestátních organizací se státními se případ od případu liší. Pro Sdružení

Podané ruce je jedním ze závazků do budoucna zlepšit dlouhodobě problematickou

komunikaci s ostatními zařízeními, včetně státních:

„I nadále zůstává před celou sekcí nedořešený dlouhodobý problém, kterým

je dobře fungující předávání informací, předávání klientů do adekvátnější formy

péče, lepší komunikace se zařízeními mimo sdružení, a především získání větší

důvěry a podpory ze strany regionálních zdravotnických zařízení. I nadále má tento

problém své podoby například v menší vyváženosti mezi přijímanými

mimobrněnskými klienty a klienty brněnskými, kteří často zbytečně odcházejí do

léčby do jiných koutů ČR, protože o místních možnostech nemají dostatečné

informace apod.“ (Vobořil 2002: 8)

Naopak, například o.s. Sananim si klade za cíl udržet fungující spolupráci se

státními institucemi:

16 V tomto směru byl rok 2001 významným mezníkem. Poprvé od roku 1993 se podařilo zmapovat,

popsat a analyzovat situaci v užívání nezákonných drog i realizovaná protidrogová opatření v celé své šíři. Výstupem tohoto projektu, který probíhal v letech 1999 až 2001, je „PAD: Projekt analýzy dopadů nové drogové legislativy“. Na realizaci projektu se podílely celé desítky odborníků na drogovou problematiku, včetně zástupců mnoha nestátních organizací.

28

„Za klíčovou otázku přežití i dalšího rozvoje nadále považujeme velmi úzkou

spolupráci se státním sektorem a samosprávou a rozvoj našich zahraničních aktivit.“

(Čtrnáctá a kol. 2001:1)

Je tedy zřejmé, že komunikace, předávání informací a spolupráce se státními

institucemi na některých místech nefunguje zcela bez problémů. Záležet bude na

úsilí vynaloženém na vytváření a prohlubování vzájemné, především regionální

kooperace. Důležitou roli hraje celková dobrá informovanost o možnostech

nabízející se spolupráce, především na regionální úrovni, dále pak vzájemná důvěra

v kvalitu poskytovaných služeb. Radimecký k tématu regionální spolupráce

konstatuje, že se dají vysledovat rozdíly mezi kraji. Z ryze praktických důvodů, jako

je například dopravní dostupnost, mají lepší přístup k informacím a tedy i lépe

spolupracují nestátní organizace z Prahy a Středočeského kraje než nestátní

organizace například z kraje Jihomoravského.

Poslední z úrovní spolupráce, které se nestátní organizace účastní, je

spolupráce mezinárodní. Ta probíhá jak na úrovni jednotlivých zařízení a organizací,

tak na úrovni zastřešujících organizací. Mnoho zařízení je podporováno

mezinárodními dotačními agenturami, A.N.O. se aktivně účastní mezinárodních

projektů realizovaných RVKPP (např. projekt Phare Twining). Členské organizace se

v rámci příspěvků účastní mezinárodních konferencí, stáží a seminářů.17 (Zábranský

a kol. 2002: 82)

Ekonomické výhody nestátních organizací

Nestátní organizace jsou i z ekonomického hlediska pro stát výhodnými

partnery v naplňování cílů protidrogové politiky. Za prvé jsou obecně náklady na

provoz neziskových organizací vzhledem k menšímu administrativnímu aparátu nižší

než u organizací státních. Navíc činnost státu a jeho organizací vždy inklinuje

k uspokojování průměrných a hromadných obecných potřeb. Tam, kde je třeba

17 Mezi nejvýznamnější mezinárodní projekty realizované nestátními organizacemi v ČR za rok 2001

patřily například: „Projekt vzdělávání managementu nestátních organizací“ (o.s. Podané ruce a A.N.O.), „Projekt vzdělávání v oblasti After care“ (o.s. Podané ruce a o.s. SANANIM), „Projekt Copernicus – Global approach to Drugs“ (o.s. SANANIM)

29

uspokojit specifické, marginální potřeby např. malé skupiny lidí, je činnost

nestátních organizací efektivnější a pružnější v reakci na tyto potřeby.

Za druhé nestátní organizace protidrogové politiky, jejichž činnost se

soustředí hlavně na navazování kontaktů se skrytými uživateli drog a skrze svou

nízkoprahovost jsou schopny oslovit největší počet klientů, svým působením šetří

státu celkové náklady určené pro řešení drogové problematiky. Jak tvrdí Radimecký:

„Pokud člověk který bere drogy, je na ulici, tak nás jako společnost stojí

mnohem více peněz, než když se léčí, a než když se jako člověk vyléčený vrátí zpátky

do normálního života a zase pracuje.“

Ekonomické hledisko nákladů společnosti na zneužívání nelegálních drog

totiž kromě výdajů přímých (náklady na léčbu, na stíhání trestné činnosti, na

prevenci atd.), počítá i s náklady nepřímými, které se dají vyjádřit jako ušlá

produktivita práce, která by mohla od drogově závislých plynout, nebýt jejich

nemoci. Charakter činnosti neziskových organizací tedy napomáhá oslovit co

největší počet drogově závislých lidí, čímž podporuje možnost, že se někteří z nich

rozhodnou pro léčbu a posléze se stanou opět ekonomicky produktivními jedinci.

Úskalí činnosti nestátních organizací v protidrogové politice

Financování činnosti nestátních organizací

Nejpalčivějším problémem, který provází činnost nestátních organizací, je

způsob financování jejich aktivit v protidrogové politice. Hlavním poskytovatelem

finančních prostředků nestátním organizacím zůstává stát, konkrétně se jedná o

MPSV, MZ, MŠMT a RVKPP. Ze strany státu se však dlouhodobě nedaří zajistit

plynulé a včasné financování činnosti nestátních organizací. Nedostatky v systému

rozdělování dotací zapříčiňují to, že neziskové organizace se opakovaně na začátku

roku ocitají bez finančních prostředků. Titmanovými slovy: „Dotace dostáváme

dlouhé a dlouhé týdny po schválení rozpočtu. To znamená, že spousta zařízení je

například od ledna do května bez peněz.“

Nejisté financování činnosti nestátních organizací může v praxi zapříčinit

oslabení kontinuity jejich působení, a to nejen z důvodů nedostatku financí na

pokrytí nejdůležitějších služeb jednotlivých zařízení, ale i z pohledu ohrožení

30

stability jejich pracovních týmů. Vzhledem k náročnosti práce a k poměrně nízkému

věku zaměstnanců nestátních organizací není akceptovatelné nepobírat několik

měsíců mzdu. To bývá častým důvodem jejich odchodu z organizací, což odporuje

snahám budovat kvalitní a odborně erudované pracovní týmy.

Vobořil za Sdružení Podané ruce komentuje situaci slovy: „I dnes, po deseti

letech existence a práce s více než tisícem kontaktů s drogovými uživateli měsíčně,

kterou provádí téměř osmdesát profesionálně zdatných pracovníků, nám přicházejí

dotace až ve třetině roku, stále se mění rozpočty, které je stát ochoten nabídnout, a

téměř neexistuje možnost regulérního partnerského vyjednávání o skutečných cenách

naší poskytované péče.“ (Vobořil 2002: 7)

Je zřejmé, že stávající model financování, který přetrvává od roku 1993, je

vzhledem k současným potřebám nevhodný, neefektivní. Prostředky určené na

programy protidrogové politiky na místní úrovni jsou přidělovány cestou resortů

nepružně a zdlouhavě. Z pohledu nestáních organizací vyvolává tato dlouhotrvající

situace pocit nerespektování rovnosti přístupu k finančním prostředkům.

Proto jedním z hlavních cílů protidrogové politiky v rámci Národní strategie

na období 2001-2004 je vytvořit a zavést do praxe nový systém financování.

Nejvýznamnějším výstupem dané oblasti byl návrh modelu decentralizovaného

financování služeb prevence a léčby. Tento model zohledňuje reformu veřejné

správy a efektivitu vynakládaných veřejných prostředků. Je založen na finanční

spoluúčasti státu a krajů. Jako základní nástroje kontroly kvality a efektivity

poskytovaných služeb mají sloužit krajský plán prevence a léčby, finanční standardy

služeb, minimální standardy služeb, „certifikace“ poskytovatelů služeb, výroční

zprávy (krajů a poskytovatelů služeb). Podrobnější koncepce má být zpracována do

30.6.2004.

Výše uvedené nové opatření je v souladu s úsilím nestátních organizací o

přenesení financování a koordinace protidrogové politiky na nižší správní prvky.

Pravdou však zůstává, že A.N.O. o přijetí nových opatření v důsledném financování

žádala orgány státní správy a MPK na své konferenci již v roce 1999, kdy daný stav

definovala jako velmi nešťastný. (Presl 1999)

31

Nedostatečná kvalita managementu nestátních organizací

K dalším problémům spojených s činností nestáních organizací

v protidrogové politice patří nedostatečná kvalita managementu především menších

organizací. Ta se nejvíce odráží v oblasti hospodaření se státními dotacemi a jejím

důsledkem se tím pádem stávají nižší „výnosy“ v jejich činnosti ve vztahu

k celkovým nákladům na činnost vynaloženým. V praxi se opět tento nedostatek

může promítnout například do nízké odbornosti a kvality poskytovaných služeb.

Potíže s kontrolou efektivity a účelnosti vynakládaných finančních prostředků

k činnosti nestátních organizací v systému přetrvávají z prvních let existence České

republiky. Tehdejší situace, vynucená akcelerací drogové problematiky a tlakem na

rychlý rozvoj příslušných služeb pro uživatele drog, dovolovala drtivé většině

nestátních organizací poskytovat služby pouze na základě toho, že státní orgán

posoudil jejich projekt a přidělil jim na něj dotaci, čímž vlastně jejich činnost

schválil.

V posledních letech je však zřejmé, že rozvoj, omezený pouze dostupnými

financemi, musí do sebe zahrnovat ještě kritéria kvality a účinnosti služeb.

Hodnocením služeb podle těchto kritérií je velmi důležitým procesem, který

umožňuje orgánům státní správy vyrovnávat se s potřebami občanů a s omezenými

zdroji na jedné straně a poskytovatelům služeb na straně druhé zlepšovat vlastní

práci a vyrovnávat se s vnějšími nároky a podmínkami. Začíná se tak respektovat

princip „hodnota za peníze“, který se v rozvoji a hodnocení služeb uplatňuje ve

vyspělé Evropě. V souladu s českou terminologií je hodnocení založeno na

„standardech“ – definovaných kritérií činnosti jednotlivých státních i nestátních

organizací. Do praxe se je prozatím nepodařilo zavést, implementace standardů je ve

fázi příprav. Přesto se jimi řada nestátních organizací řídí již dnes a poskytovatelé

dotací k jejich dodržování přihlíží.

32

Závěr

Nestátní organizace jsou dnes klíčovými poskytovateli služeb v oblasti

prevence a léčby uživatelů drog. Jak jsme měli možnost poznat, přispívají neziskové

organizace k řešení drogového problému celým spektrem služeb jak pro různé cílové

skupiny, tak pro společnost jako celek. M.Nožina konstatuje, že „je dokonce českým

specifikem, že již od začátku 90. let hlavní aktivity v oblasti léčby a prevence

závislostí převzaly namísto státních institucí nevládní iniciativy.“ (Nožina 1997: 194)

Nestátní organizace se jako první zorientovaly v polistopadové drogové

situaci a v jejich spolupráci se velmi záhy podařilo zavést do systému péče o

drogově závislé programy harm reduction, díky čemuž je dnes v ČR mezi

nitrožilními uživateli drog, v porovnání se zeměmi EU, velmi nízký výskyt krví

přenosných nemocí. Reagují tím na nedostatky v systému služeb zabezpečovaných

státní zprávou, i na bílá místa trhu služeb, které stojí mimo zájem soukromých

ziskových organizací. Vezmeme-li v úvahu stěžejní význam nestátních organizací na

poli terciální prevence, je zřejmé, že jsou nositeli vývoje přístupu k redukci poptávky

po drogách, neboť především jejich činnost stojí za postupným posouváním hranic

v určitém smyslu zkostnatělého vnímání. V léčebných metodách, směřujících

k dosažení abstinence u drogově závislých, vytvářejí síť alternativních programů,

které se snaží nabídnout různým klientům různé formy pomoci. V neposlední řadě se

nestátní organizace zasadily také o zapojení sociální rehabilitace klientů, čímž

docílily komplexnosti poskytovaných služeb. Ale nejen to, zařazením doléčovacích

programů podpořily míru úspěšnosti celé léčebné procedury. Nestátní organizace se

tedy snaží celistvě řešit problémy svých klientů. Svými aktivitami ale výrazně

podporují také primární prevenci.

Za nejdůležitější považuji kontaktní charakter jejich činnosti. Vyhledávání a

navazování kontaktu s uživateli drog, snaha o jeho udržení a prohloubení tvoří základ

veškerých dalších protidrogových snah a aktivit. Nízký práh a blízký kontakt tváří

v tvář s klienty zařízení navíc přináší pracovníkům center velmi dobrou znalost

lokálních drogových scén, která přispívá k formování protidrogových přístupů na

místní úrovni. Jejich monitorovací činnost je důležitá i pro obecné povědomí o

drogách a přidružených problémech a tvorbu protidrogové politiky především.

33

V neposlední řadě je kontaktní činnost nestátních organizací záslužná také

z ekonomického hlediska, neboť se v rámci nepřímých nákladů vynaložených na

protidrogovou politiku podílí na úspoře finančních prostředků státního rozpočtu.

Nestátní organizace se dále snaží být kooperujícími partnery jak v oblasti

poskytování služeb, tedy na úrovni lokální, ve spolupráci s ostatními organizacemi,

tak na úrovni centrální, ve spolupráci s vládou při vytváření oficiální protidrogové

politiky. Tato snaha byla podpořena vznikem Asociace nestátních organizací a jejích

odborných sekcí, která funguje jako zástupce nestátních organizací a oficiální partner

státu. Přesto, zkušenosti spolupráce organizací na místních úrovních se případ od

případu liší. Negativní reference se týkají převážně spolupráce se státními

institucemi, která ztroskotává především na malé informovanosti o práci jednotlivých

regionálních zařízení. Také kooperace na státní úrovni má své klady i nedostatky.

Oficiální vládní prohlášení zdůrazňují úlohu nestátních organizací jako

poskytovatelů služeb i partnerů vlády ve vytváření a realizaci protidrogové politiky.

Nestátní sektor v tomto směru opravdu participuje, spekulovat o roli rovnocenného

partnera je však v současné době zřejmě zavádějící. Nestátní organizace musí stále

dokazovat, že nejsou zájmová sdružení, ale poskytovatelé odborných a veřejně

prospěšných služeb a bojovat za rovný přístup k finančním zdrojům. V systému

protidrogové politiky chybí zákonem definované role nestátních organizací. V tomto

směru by se však měla situace v budoucnu výrazně změnit zavedením nástrojů a

mechanismů hodnocení kvality a rovněž účinnosti péče do systému služeb, to vše v

kontextu reformy veřejné správy a plánovaného decentralizovaného financování.

Fungující partnerství mezi nestátními organizacemi a státem, ale i celkový

zdravý a prospěšný přístup k drogové problematice by výrazně posílilo dosažení

společenského konsensu ve vnímání drogového problému. Toho lze v praxi docílit

všestrannou podporou odbornosti v přistupování k drogové problematice. Protože jen

odborníci mohou poskytnout informace o účinných opatřeních, přesvědčit, vzdělat a

ovlivnit politiky, kteří budou o podobě protidrogové politiky České republiky vždy

rozhodovat. Slovy Zábranského:

„Čím ostřejší obrysy budeme tušit, tím méně prostoru bude zbývat pro

politické manipulace a prosazování partikulárních zájmů.“ (Zábranský a kol.

2001:9)

Vědecký přístup, odpovídající znalosti, praktická aplikace nejnovějších

poznatků a zkušeností, to vše dává protidrogové politice odborný základ hodný

34

uznání. Respekt si touto cestou může vydobýt i nestátní sektor, který zaznamenává

na poli znalostí, výzkumu a zkušeností dynamický rozvoj.

35

Resumé

Non-governmental organisations are the key service providers in the drug-

treatment system. They are pioneers in new areas of services for the drug users,

either in tertial and secondary prevention. They also strongly support the primary

prevention. The most important point here is the contact type of their activities,

which creates the basis for all other drug-treatment activities in the terms of medical

cure and resocialisation. Permanent contact with drug users also gives the low

treshold contact centres´ employees the advantage of being well-informed and able to

monitor the agenda, which helps to improve the quality of services as well as more

precise focusing of the drug-treatment system in general. The Association of Non-

governmental Organisations has been established to represent them and to become a

partner of the state. However, trully equivalent partnership was not reached yet,

which would help to gain a consensus in the society’s perception of the drug

problem. That could be done by the all-round support of expertness in treating the

problem.

36

Seznam literatury: Bém, P. (2003). „Složky systému péče v ČR“. Pp. 155-157 in Kalina, K., kol. Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR. Bém, P., Kalina, K., Radimecký, J. (2003). „Vývoj drogové scény a drogové politiky v České republice“. Pp.33-39 in Kalina, K., kol. Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR. Bútora, M. (1991). Překročit svůj stín. Praha: Avicentrum. Císařová, P. (2001). „Trendy v péči o drogově závislé“. Psychologie Dnes, Vol. 7, Nr 7-8., www.psychologie.studovna.cz, 6.12.2001. Csémy, L., Krch, F. (2001). Analýza institucionálního kontextu programů protidrogové politiky v ČR. Výzkumná zpráva. Praha: Lékařské informační centrum. Čtrnáctá, Š., Richter, J., Richterová – Těmínová, M. (2001). Výroční zpráva 2002 – SANANIM. Praha: o.s. Sananim. Douda, I., Presl, J. (2002). Výroční zpráva 2001, Středisko pro prevenci a léčbu drogových závislostí Drop in, o.p.s. Praha: Drop In. Frič, P., Šilhánová, H. (1997). Rozhovory o neziskovém sektoru. Praha: Nadace rozvoje občanské společnosti. Frič, P. (1998). Aktivity a potřeby neziskových organizací v České republice. Praha: Agens ICN. Hrdina, P. (2002). „Problémy evidence a dokumentace klientů nízkoprahových zařízení“. Adiktologie, Vol. 2, Nr. 1, str. 85-90. Hučín, J. (2003). Rozhovor s Michalem Miovským. 20.5.2003 na www.drogy-info.cz , sekce „Tisk a média“. Kalina, K. (2001). „Jaká péče je kvalitní? - Zajišťování a hodnocení kvality ve službách a programech pro drogově závislé“. Adiktologie, Vol. 1, Nr. 1, str. 52-68. Kalina, K., kol. (2003). Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády ČR. Meziresortní protidrogové komise. (1993). Koncepce a program protidrogové politiky na období 1993 – 1996. Praha: Úřad vlády ČR. Meziresortní protidrogové komise. (1998). Koncepce a program protidrogové politiky na období 1998 – 2000. Praha: Úřad vlády ČR. Meziresortní protidrogové komise. (2000). Národní strategie protidrogové politiky na období 2001 – 2004. Praha: Úřad vlády ČR.

37

Mravčík, V., Zábranský, T., Korčišová, B., Lejčková, P., Škrdlantová, E., Šťastná, L., Macek, V., Petroš, O., Gajdošíková, H., Miovský, M., Klaina, K., Vopravil, J. (2003). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2002. Praha: Úřad vlády ČR. Müller, K. (2002). Češi a občanská společnost: pojem, problémy, východiska. Praha: Triton. Národní koordinátor drogové epidemiologie ČR (2002). Prevalence problémových uživatelů návykových látek v České republice za 3. čtvrtletí 2002. Výzkumná zpráva. Praha: HS hl. m. Prahy. Nožina, M. (1997). Svět drog v Čechách. Praha: Koniasch Latin Press, Livingstone. Potůček, M. (1996). „Trh, správa a občanský sektor jako regulátory života společnosti“. Pp. 26-65 in Damohorský, M., kol. Veřejná politika: studijní texty ke stejnojmennému kursu magisterského studia oboru "Veřejná a sociální politika“. Praha: Fakulta sociálních věd UK. Presl, J. (1999). Usnesení A.N.O. 1999. <www.sananim.cz> Šilhánová, H., kol. (1996). Základní informace o neziskovém sektoru v ČR. Praha: Nadace rozvoje občanské společnosti. Šiklová, H. (1999). „Úvod – Obecné otázky neziskového sektoru“. Pp….. in Šiklová, H. Obecné otázky neziskového sektoru. Sborník vybraných materiálů specializačního kurzu „Řízení neziskových organizací“.Praha: Agnes. Tvrlík, M., Bém, P., Zuda, T., Power, R. (1996). Zhodnocení drogové situace v České republice. Praha: Úřad vlády ČR. Vobořil, J. (2002). „Slovo předsedy Sdružení podané ruce“. Výroční zpráva Sdružení Podané ruce za rok 2001. Brno: Orphis. Str. 7,8. Zábranský, T., Langer, I., Gronský, L., Mravčík, V. (1997). Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia. Zábranský, T., Mravčík, V., Gajdošíková, H., Miovský, M. (2001). PAD: Projekt analýzy dopadů novelizace drogové legislativy v ČR. Souhrnná závěrečná zpráva. Praha: ResAd a Scan. Zábranský, T., Radimecký, J., Mravčík, V., Gajdošíková, H., Petroš, O., Korčišová, B., Miovský, M., Vopravil, J., Csémy, L., Kuda, A., Kuda, N., (2002). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2001. Praha: Úřad vlády ČR. V textu byly použity také informace pocházející z osobních rozhovorů s Mgr. Martinem Titmanem a Mgr. Josefem Radimeckým, uskutečněných v pořadí 22.9.2003 a 30.9.2003 v Praze.

38

Přílohy

Příloha č. 1. - Čtyři pilíře protidrogové politiky ČR

Primární prevence

Aktivity zaměřené na prevenci užívání drog, popř. oddálení prvního setkání dětí a mladých lidí s drogami.

Léčba a sociální rehabilitace

(Sekundární

prevence)

Spektrum programů léčby k abstinenci, dostupných pro uživatele drog, kteří se svobodně rozhodli pro život bez drog.

Harm reduction

(Terciální prevence)

Aktivity zaměřené na snižování zdravotních a sociálních poškození na straně společnosti a na straně uživatelů drog, kteří nejsou v danou chvíli rozhodnutí pro život bez drog.

Snižování poptávky (prevence)

Represe Soubor zákonných opatření a aktivit k potlačování nabídky drog.

Potlačování nabídky (represe)

Příloha č. 2. - Síť existujících léčebných a resocializačních programů v protidrogové politice ČR:

- 65 nízkoprahových kontaktních center, z nichž 72% je NNO

- 15 terapeutických komunit pro léčbu závislých osob, z nichž 87,5% je NNO - 26 detoxikačních jednotek, pouze státní zařízení - 8 doléčovacích programů s chráněným bydlením, z nichž 66% je NNO - 7 pracovišť metadonové substituční léčby v 6 městech, z nichž 25% je NNO - 7 denních stacionářů pro léčbu závislých osob, z nichž 43% je NNO - 1 státní ambulantní zařízení krizové intervence pro nezletilé uživatele - 13 oddělení státních psychiatrických léčeben pro krátkodobou léčbu drogově

závislých - 3 státní pobytová oddělení krizové intervence pro mladistvé problémové

uživatele - 3 státní programy krizové intervence pro problémové uživatele s nařízenou

ústavní/ochrannou výchovou - 9 AT poraden

39

Projekt bakalářské práce

Téma: Nestátní subjekty a jejich role v protidrogové

politice

Užívání drog se stalo i v naší zemi vážným problémem. Přes dosud přijatá a

realizovaná opatření, aktivity a programy, nadále stoupá počet osob, které s drogami

experimentují, kteří drogy zneužívají nebo jsou na nich závislí. Drogy jsou schopny negativně

ovlivňovat široké spektrum lidských aktivit, od hospodářství přes politiku až po zdravotnictví.

Je naším velkým úkolem vybudovat v této zemi funkční systém, který by dokázal drogový

problém účinně omezit, naučit se s drogami koexistovat, protože ať se nám to líbí, nebo ne,

drogy vždy byly součástí našeho života a zůstanou jí i v budoucnosti.

Pozitivem je, že v české společnosti existuje chuť drogovou hrozbu eliminovat. Podle

průzkumů veřejného mínění drtivá většina občanů ČR považuje drogy za závažný problém.

Ústředním motivem protidrogové politiky vlády ČR je ochrana občana před negativním

vlivem drog a podpora jeho individuálního rozhodnutí pro život bez drog. Občanu musí být

poskytnuta ochrana před nabídkou ilegálních drog a poznatky k tomu, aby přijal osobní

rozhodnutí pro život bez drog, a v případě potřeby poradenská, léčebná a resocializační pomoc.

A právě tento řetězec: prevence, kontaktní centrum - terapeutická komunita – finální

resocializace (resp. zpětné zařazení do společnosti) musí bezezbytku fungovat. V praxi to

znamená dobrou spolupráci různých složek, od vlády k parlamentu přes politické strany a

vlivné osobnosti, místní samosprávy, zdravotnická zařízení, pojišťovny, veřejné sdělovací

prostředky, zájmové organizace, školy, výzkumné instituce, až po nejrůznější nevládní

organizace.

Právě nevládní iniciativy mohou fungovat jako účinný článek této struktury. A prý je to

i českým specifikem, že již od počátku 90. let hlavní aktivity v oblasti léčby a prevence

drogových závislostí převzaly namísto státních institucí nestátní subjekty. Nabízí se zde otázka

výhody nestátních organizací v získání větší důvěry mezi toxikomany na rozdíl od „oficiálních“

státních institucí tohoto typu. Žádná z nevládních iniciativ v ČR však zřejmě nemůže suplovat

zastřešující úlohu státu v této oblasti, obstarávat servis v celém rozsahu a nezbytné masovosti.

Ve své práci bych se proto chtěla podrobněji zabývat rolí nestátních subjektů na poli

protidrogové scény, zmapovat jejich existenci v naší republice, a hlavně charakterizovat náplň

jejich činnosti a výslednou efektivitu jejich práce, a to vše v návaznosti na iniciativu,

synchronizovanost a pomoc v rozvoji ze strany státu, státní protidrogové politiky.

40

Svou práci založím na studiu odborné literatury, vnitřních materiálů vydávaných

nestátními organizacemi, vládních dokumentů týkajících se protidrogové politiky v ČR a

rozhovorů uskutečněných s odborníky na poli drogové problematiky.

Předběžná literatura:

Nožina, M. (1997). Svět drog v Čechách. Praha: Koniasch Latin Press, Livingstone.

Presl, J. (1994). Drogová závislost: může být ohroženo i Vaše dítě?. Praha: Maxdorf.

Sekretariát Meziresortní protidrogové komise. (2000). Národní strategie

protidrogové politiky na období 2001 – 2004. Praha: Vláda České republiky.

Zábranský, T., Radimecký, J., Mravčík, V., Gajdošíková, H., Petroš, O., Korčišová,

B., Miovský, M., Vopravil, J., Csémy, L., Kuda, A., Kuda, N., (2002). Výroční

zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2001. Praha: Úřad vlády

České republiky.

Konzultant: PhDr. Gabriela Munková

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACENÁRODNÍHO MONITOROVACÍHO ST¤EDISKAPRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI

Ediãní fiada e pfiiná‰í studentské a jiné odborné a vûdecké práce, které jejich autofii poskytli Národnímu monitorovacímu stfiedisku pro drogy a drogové závislosti ke zvefiejnûní na národním drogovém informaãním portálu www.drogy-info.cz. Práce zafiazené do této ediãní fiady jsou zvefiejÀovány pouze v elektronické podobû. Mezi jin˘mi odborn˘mi a vûdeck˘mi pracemi jsou v této ediãní fiadû publikovány i pfieklady, které byly pfieloÏeny do ãe‰tiny se souhlasem autorÛ a pÛvodních vydavatelÛ, ale buìto nepro‰ly odborn˘mi a/nebo jazykov˘mi redakãními úpravami (takÏe se jedná o pracovní pfieklady), nebo je jejich téma vzdálené ãeské praxi ãi natolik specifické, Ïe nejsou zafiazeny do nûkteré z ti‰tûn˘ch ediãních fiad Národního monitorovacího stfiediska. Ediãní fiady ti‰tûn˘ch publikací Národního monitorovacího stfiediska pro drogy a drogové závislosti: monografie, metodika, v˘zkumné práce, v˘roãní zprávy. V‰echny publikace, které byly vydány tiskem, jsou zvefiejÀovány rovnûÏ v elektronické podobû - na stránkách www.drogy-info.cz v sekci Publikace, pod názvy jednotliv˘ch ediãních fiad.

Národní monitorovací stfiedisko pro drogy a drogové závislosti je pracovi‰tûm Úfiadu vlády âeské republiky. ZároveÀ je ãesk˘m partnerem Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost se sídlem v Lisabonu a jedním z národních monitorovacích stfiedisek zafiazen˘ch v mezinárodní síti Reitox. Více informací najdete na www.drogy-info.cz a www.emcdda.europa.eu.

NEPRODEJNÉ

Zvefiejnil / Úfiad vlády âeské republiky nábfieÏí Edvarda Bene‰e 4 118 01 Praha 1 tel. 296 153 222 www.drogy-info.cz