Roèník 17

- PASTÝØ strana 1-

Èíslo 5 27. 5. 2012

www.faslavicin.cz

INSPIRACE PUTOVÁNÍM

Bývá zvykem, že papež po návratu ze zahranièní apoštolské cesty zhodnotí ve svém proslovu pøi nejbližší støedeèní generální audienci její prùbìh. Samozøejmì se nechci nikterak srovnávat s papežem, jen bych si dovolil se jím inspirovat a v tomto úvodníku se vrátit k našemu polskému putování.

Ve dnech 7. - 8. 5. jsme ve skupinì 49 poutníkù vyrazili autobusem do Polska. Pøed námi byla celkem ètyøi stìžejní místa, která jsme hodlali navštívit.

Zaèali jsme v solných dolech ve Vielièce (názvy míst budu psát v èeském pøepise) v blízkosti Krakova. Jak namáhavá, ale i nebezpeèná tam musela být práce v dávné minulosti, kdy se zde sùl zaèala tìžit. Na druhou stranu jsme si znovu mohli pøipomenout to, co zaznívá v názvu známé pohádky, že sùl je nad zlato. Nejen že je potøebná v mnoha rùzných použitích pro život, ale skuteènì mìla v minulosti obrovskou hodnotu. Stojí za to si zde také pøipomenout Ježíšovo slovo – „Vy jste sùl zemì; jestliže však sùl pozbude chuti, èím bude osolena? K nièemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ (Mt 5,13) Køes�ané totiž nemají být nemastní, neslaní, ale jak se vyjádøil papež Benedikt XVI., máme být „kreativní menšinou“.

Poté jsme se posunuli na pøedmìstí Krakova do Lagievnik, kde se nalézá velkolepá svatynì Božího milosrdenství. Vše zaèalo zjevením Ježíše øeholní sestøe Faustynì (žila v letech 1905 – 1938), která na tomto místì zasvìtila Bohu svùj život v klášteøe. Namísto pouhé Boží spravedlnosti je zde zdùraznìna Boží láska. Právì tato Boží láska uskuteèòující se v milosrdenství je naší nadìjí v tomto pozemském putování. Nemusíme žít obtíženi naším zlem, vinou, høíchem, ale znovu a znovu smíme pokornì hledat a nalézat otevøenou milující Boží náruè, abychom v daru Božího odpuštìní (skrze svátost smíøení) opìt objevovali radost z Božího obdarování a z daru víry i novou odvahu být nositeli a šiøiteli dobra a pokoje. Na stìnì baziliky je v polštinì èást modlitby zasvìcení, kterou v r. 2002 pøi posvìcení baziliky pøednesl papež Jan Pavel II.: „Bože, milosrdný Otèe, zjevil jsi svou lásku ve svém

Synu Ježíši Kristu a vyléváš ji na nás v Duchu Svatém, Utìšiteli, tobì dnes svìøujeme osudy svìta i každého èlovìka.“

Velmi významným polským, ale i evropským poutním místem je Jasná Hora v Èenstochové. Støedem tohoto poutního mariánského místa není pøipomínka zjevení Panny Marie, ale starobylý obraz Panny Marie s Ježíškem. Jeho stáøí se klade nìkde do 13. – 14. století, ale mùže být ještì mnohem starší. Dokonce podle legendy jej mìl namalovat evangelista sv. Lukáš na desku stolu Sv. Rodiny. Toto Mariino zobrazení je srdcem tohoto místa, pøipisují se mu mnohé zázraky, krom jiného také osvobození jasnohorského kláštera paulínù, kde se ono poutní místo s obrazem nachází, od pøesily švédských vojsk v roce 1655. Papež Jan Pavel II. se kdysi vyjádøil v tom smyslu, že kdo chce zachytit, èím tepe srdce Polákù, a� jede na Jasnou Horu. Sám papež Jan Pavel II. snad nikdy pøi svých apoštolských návštìvách Polska nevynechal návštìvu tohoto místa. Pøiznám se, že pro mì osobnì je to místo mého srdce. Zde v modlitbì pøed obrazem „Èerné Madony“ nìjak cítím zvláštní mateøskou pøítomnost Panny Marie. Pokud je to jenom možné, snažím se zde aspoò na chvíli pobýt každý rok.

Posledním místem našeho putování byl bývalý koncentraèní tábor v Osvìtimi. Byl založen v r. 1940 a od r. 1942 zde zaèalo masové vyvražïování, bìžící dennì po tisících obìtí. Nìmci zde v plynových komorách vraždili nejen Židy, ale i ostatní obyvatele okupované Evropy. Øekl bych, že toto místo ukazuje, èeho všeho je schopen èlovìk bez Boha. Zde je potøeba hodnì mlèet z hrùzy tohoto místa. S úctou se skláníme pøed obì�mi nacistického teroru, svìøujeme je Božímu milosrdenství a sami se otevíráme Bohu, aby skrze nás mohl do našeho okolí proudit duch odpuštìní, pokoje a dobra.

Dìkuji všem, kteøí se zasloužili o skvìlou organizaci našeho putování, všem úèastníkùm za jejich výbornou spolupráci a pozitivní atmosféru, a pøedevším dìkuji také našemu Pánu za vše, èím nás na pøímluvu Panny Marie na této pouti provázel a obdarovával.

P. Miroslav Strnad

DUCH SVATÝ VSTUPUJE DO NAŠEHO ŽIVOTA DO TÉ MÍRY, DO JAKÉ MU OTEVÍRÁME SVÁ SRDCE SVÝM „ANO“.

- PASTÝØ strana 2 -

V nedìli 20. kvìtna 2012 pøistoupilo 24 dìti z naší farnosti v kostele sv. Vojtìcha k prvnímu svatému pøijímání. Pøejeme dìtem a upøímnì se za to modlíme, aby celý svùj život žily ve spojení s Ježíšem v Eucharistii a nikdy nezapomnìly, že jsou dìtmi Božími.

Fotografické ohlédnutí za poutním zájezdem do Polska

a za 1. svatým pøijímáním ...

- PASTÝØ strana 3 -

Èas modlitby vìnovaný Bohu nejen neumenšuje úèinnost a èinorodost lásky vùèi druhým lidem,ale ve skuteènosti je nevyèerpatelným zdrojem této èinnosti.

Milé sestry, milí bratøi,

prožíváme kvìten, který je zvláštním zpùsobem vìnován Ježíšovì Matce Pannì Marii, ale tento mìsíc pøináší i øadu dalších podnìtù k zamyšlení o dnešní rodinì; jednak sté výroèí, kdy jako ocenìní a uznání dùležitosti ženy v rodinì byl vyhlášen a poprvé slaven Den matek. Stalo se tak ve Spojených státech amerických a u nás byl tento den slaven (i když s urèitým pøerušením) od roku 1923 vždy druhou kvìtnovou nedìli.

Dále si pøipomínáme významný den 15. kvìten, který Valné shromáždìní Organizace spojených národù poèínaje rokem 1994 vyhlásilo jako Mezinárodní den rodin. Dùvodem a cílem bylo posílení vìdomí dùležitosti rodiny jako základního prvku spoleènosti a také podnícení institucionálního úsilí národù a jejich politikù k øešení vážných otázek souvisejících s rodinou.

Bezprostøednì se tento list vìnovaný rodinì dotýká už VII. svìtového setkání rodin se Svatým otcem Benediktem XVI., které probìhne na pøelomu kvìtna a èervna v italském Milánì. Tato setkání rodin probíhají v tøíletých intervalech od roku 1994.

Je dùležité nezapomínat, že rodina je oblastí, která patøí k nejcennìjším darùm lidstva. Z hlediska spoleèenského poznání nemá dnes rodina žádnou jinou alternativu. Kde jinde se mùže èlovìk nauèit odpovìdnosti? Kde jinde mùže lépe zrát než v rodinì, která je založena na lás kyplném, stabilním a rovnoprávném vztahu muže a ženy? Všechna jiná výchovná zaøízení jsou úspìšná jen do té míry, do jaké dokážou fungující rodinu napodobit. Naše budoucí spoleènost, a je tím myšlena obèanská spoleènost, bude natolik svobodná, spravedlivá, vlídná a tolerantní, nakolik rodièe dokážou dobøe vychovat své dìti. To nemùže udìlat nikdo jiný. Pøes toto všechno se obvykle o rodinu zaène nìkdo zajímat, až když je pøed rozpadem. Individualismus a touha po osobním prospìchu, pøíznaèné pro naši dobu, èiní rodiny stále køehèími. A prvními obì�mi se pak stávají dìti, protože jsou zbaveny opory v jednotì rodièù. Jsou to známé vìci a zamìøuje se na nì øada nejen církevních dokumentù, ale i profánních studií.

Jak to vypadá s rodinou dnes?

Je zajímavé, že podle nedávno zveøejnìné statistiky devadesát procent obyvatel naší zemì jako nejvìtší hodnotu svého života touží najít vhodného partnera a vydržet s ním v jednom manželství. Pro fakt, že je realita jejich manželství jiná, je uvádìno mnoho dùvodù. Patøí k nim nedostateèná komunikace v rodinách, chybìjící pozitivní vzory ve vlastní rodinì, pøesvìdèení, že cesta k úspìšnému životu a osobnímu prospìchu podporovanému spoleèností vyžaduje individualismus, neústupnost, tvrdost, dokonce i urèité formy násilí.

A tak jsme svìdky toho, jak má nakonec stále ménì mladých lidí odvahu se na nìkoho vázat, založit rodinu a dát život dìtem. Bojí se ztráty svobody i zajímavého zamìstnání, které je synonymem pro zajištìnou životní

úroveò a je považováno za j ed iný zpùsob s e b e r e a l i z a c e a naplnìní vlastní identity. Dalo by se øíct, že mnoho lidí touží po cíli, ale nejsou ochotni jít po cestách, které k tomuto cíli vedou.

Na základì toho, co bylo øeèeno, chceme vyjádøit podìkování a uznání všem, kteøí se nebojí uváženì vstupovat do manželství a nebojí se mít dìti, i když s pøíchodem dìtí do rodiny se radikálnì mìní nároky na oba rodièe, zvláštì na matku, která ve vìtšinì pøípadù pøebírá hlavní tíhu péèe. Zamìstnavatel dává rodièùm pro výchovu dítìte jakousi „dovolenou“. Je zvláštní, že i mnoho lidí považuje toto nové, v porovnání s nasazením v zamìstnání mnohem nároènìjší vytížení, za jakousi dovolenou. Vážíme si rodièù, kteøí chápou rodièovskou péèi jako nenahraditelnou pro dítì i pro jeho lidské zrání. Proto mají odvahu spokojit se s nižší životní úrovní a investovat (èas i peníze) do dìtí.

Založení rodiny považujeme pøinejmenším za rovnocenné úsilí, jakým je budování profesní kariéry, a práci pro rodinu za stejnì pøínosnou jako práci placenou. Nebojte se investovat do budoucnosti a žijte naplnìni nadìjí, že i okamžité nepohodlí a s ním spojená obì� pøinesou dobré ovoce. Poèetí a výchova dìtí je jedineèným a nenahraditelným zdrojem skuteèné prosperity spoleènosti i vás samých, i když to naše souèasná spoleènost vìtšinou takto neoceòuje.

Tématem letošního Svìtového setkání rodin v Milánì je „Rodina, práce a slavení“. Toto téma se dotýká vztahu muže a ženy, jejich pøebývání ve svìtì práce a prožívání jejich vzájemného vztahu v rodinì, které je vyjádøeno slovem slavení. Chce se tedy zabývat naléhavou otázkou souèasné rodiny, aby se stávala „základním místem, kde se láska žije a kde se k lásce vychovává“ (Benedikt XVI.), a souèasnì obstát ve shonu každodenního života.

Obìtavá láska rodièù peèujících o každé své dítì není v první øadì nìjakým výkonem, ale projevem vztahu k dìtem. Právì rodièe jim nenahraditelným zpùsobem pomáhají vytváøet vlastní vztahy ke svìtu, který je obklopuje, a samozøejmì také k Bohu. Rodina se stává plodnou, když chrání rytmus každodenního života mezi prací a slavením, mezi nìhou a láskou, úsilím a nezištností. Také vzájemným odpouštìním utváøejí rodièe životní styl svých dìtí. (Pokud se o tìchto vìcech chcete dovìdìt víc nebo se za nì modlit, jsou vám k dispozici Pøípravné katecheze k VII. svìtovému setkání rodin, které najdete na internetových stránkách www.rodiny.cz.)

Sestry a bratøi, dìkujeme každému z Vás, kteøí pøijímáte péèi a starost o dobro rodiny jako dar i jako nejdùležitìjší úkol svého života, a také Vám, kteøí se za to modlíte.

Žehnají Vám biskupové naší vlasti.

Pastýøský list k VII. svìtovému setkání rodin

Milán 30. kvìtna – 3. èervna 2012

- PASTÝØ strana 4 -

A jako Bùh, od nìhož Moudrost pochází, nemá ani ona zapotøebí vnucovat se silou,protože obsahuje nepøemožitelnou moc pravdy a lásky, která se prosazuje sama sebou.

Ježíš pøed svým nanebevstoupením pøikazuje uèedníkùm: „Zùstaòte ve mìstì, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“(Lk 24,49). Aby mohli naplnit Ježíšùv pøíkaz: „Jdìte do celého svìta a kažte evangelium všemu stvoøení. Kdo uvìøí a pøijme køest, bude spasen; kdo neuvìøí, bude odsouzen. Ty, kdo uvìøí, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánìt démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do rukou, a vypijí-li nìco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“ Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi pùsobil a jejich slovo potvrzoval znameními.(Mk 16,15-18.20) Uèedníci potøebují sílu Ducha Svatého. Lukáš ve Skutcích apoštolù píše: „Dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svìdky v Jeruzalémì a v celém Judsku… až na sám konec zemì.“

Také apoštol Pavel v 1Kor 2, 1-5 píše: „Ani já, bratøi, když jsem pøišel k vám, nepøišel jsem hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukøižovaného. Pøišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvìním; má øeè a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.“ K tomu, abychom i my mohli být Ježíšovými svìdky, potøebujeme sílu Ducha Svatého, proto musíme po nìm toužit a prosit o nìj. Ježíš øekl: Jestliže kdo žízní, a� pøijde ke mnì a pije. Kdo vìøí ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo.“ To øekl o Duchu, jejž mìli pøijmout ti, kteøí v nìj uvìøili. (J 7,37-39) Toužit znamená žíznit a prosit znamená modlit se tak jako uèedníci. „Ti všichni se svornì a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. (Sk 1,14)

Ježíš pøislibuje uèedníkùm, že jim dá jiného Pøímluvce, který bude s nimi stále, který je povede tímto svìtem a bude je vyuèovat. „Milujete-li mne, budete zachovávat má pøikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Pøímluvce, aby byl s vámi na vìky – Ducha pravdy, kterého svìt nemùže pøijmout, ponìvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, nebo� s vámi zùstane a ve vás bude.“ (J 14,15-17)

Po Letnicích se celá církev uèí žít pod vedením Ducha Svatého. Vedení Ducha Svatého potøebujeme také my i v denních malièkostech. To, co nazýváme vnuknutím Ducha Svatého, je zpùsob, jakým Bùh promlouvá k srdci èlovìka, jak ho vede a jak mu dává poznat, co se Bohu líbí a co je pro dotyèného èlovìka to nejlepší.

Je ale tøeba uvìøit, že Boží vedení potøebujeme a prosit o nì. Druhou dùležitou vìcí je skuteènì patøit Kristu. Vìdomì odevzdat svùj život Ježíši. „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvìøíš-li ve svém srdci, že ho Bùh vzkøísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem vìøíme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení.“ (Ø 10,9-10) U tìch, kdo nedali Kristu svùj život a nežijí z víry, to má Duch Svatý mnohem složitìjší. Ti spoléhají pøedevším na svùj rozum, svou vùli a své schopnosti. Duch Boží mnohem snadnìji vede ty, kdo se upøímnì modlí, kdo mají èas na pravidelné chvíle v samotì s Bohem, kdo se modlí nad Božím slovem. Je dùležité nauèit se každý den Bohu svìøovat náš život, odevzdávat se mu do rukou se vším, co nás èeká, klást mu otázky a v srdci naslouchat. Když èteme Písmo v postoji modlitby, víry a otevøenosti, promlouvá skrze nì do našeho života Bùh – Duch Svatý nás mùže mnohem snadnìji vést a dávat nám vnuknutí. Èasto je to tak, že nám Duch Svatý pøipomene konkrétní slovo z Písma v situaci, kdy je to pro nás dùležité. V té chvíli èlovìk ví, že tohle by si opravdu nevymyslel.

Co brání tomu, abychom slyšeli Boží hlas? Brání tomu právì to, když se èlovìk nemodlí a když nežije ve smíøení s Bohem a lidmi. Když nezve Boha do svého života, když vše rozhoduje, jako by Bùh nebyl. Pána Boha má jen na bohoslužby èi formální modlitby, ale jinak s Bohem vùbec nepoèítá. Jak má Duch Svatý mluvit k èlovìku, který vùbec nepoèítá, že by se o nìj Bùh zajímal, že by chtìl v jeho

„

“

životì nìco zmìnit. Když èlovìk svùj život Bohu nepøedkládá, nevkládá do modlitby to, co prožívá a Boha se neptá, nemùže èekat Boží odpovìï. Nejvìtší pøekážkou je høích, zvláštì høích vìdomý, dobrovolný, kdy èlovìk ví, že nejedná dobøe a pøesto se pro nìj rozhoduje. Tím v sobì toto Boží volání dusí.

Nìco se ale mùže za Boží hlas jen vydávat – naše zbožná pøání, nebo dokonce pùsobení Zlého. Èlovìk, který s Bohem poctivì žije, se èasem nauèí vnímat, jak Bùh promlouvá. Hlas Boží v nás není hlasem lidským, není to tak, jako by nám nìkdo šeptal do ucha. Je to vnuknutí, které se najednou stane souèástí mne samotného – a já si musím klást otázku, jestli to, co mì napadlo, èi pocit, který mám, je od Boha. Když se zeptám pøímo v modlitbì, buï naleznu pokoj, anebo nenaleznu. Vnuknutí od Boha je také vždy v souladu s moudrostí evangelia a naukou církve. Nemùže to být nìco nemorální nebo proti víøe. Bùh nás vždy vede k dobru. Když se èlovìk snaží s Bohem žít, když vydal Kristu svùj život a pravidelnì se modlí, nauèí se v srdci rozlišovat, co je od Boha. Hlavním kriteriem pro rozlišování je ovoce Ducha. „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpìlivost, laskavost, dobrota, vìrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,22)

Když po nás Bùh nìco chce, èasto to znamená postavit se proti vlastnímu pohodlí, ale není vždy pravda, že Bùh chce vždycky to tìžší. Vždycky chce to lepší, i když je to nìkdy tìžší. Duch Boží nás urèitì vede napøíklad k tomu, abychom den zaèínali modlitbou. Když si na to zvykneme, stane se nám to pak druhou pøirozeností. Zvláštì když èlovìk èas od èasu prožije v ranní modlitbì oslovení, krásné setkání, pak by tuto chvíli za nic nevymìnil, by� to zpoèátku nebylo snadné. Boží konání má specifickou peèe� Boží. Je to vždycky dobro, které pùsobí pokoj, vnitøní radost, krásu a lásku, vede èlovìka k pokoøe pøed Bohem.

Nìkteøí vìøící se domnívají, že Boží vnuknutí se týkají jen velkých vìcí (volba životního stavu, odchod do konkrétního kláštera, volba partnera apod.). Jak je to s malými vìcmi naší každodennosti? Naopak, právì každodenní vnuknutí jsou dùležitá pro to, aby se èlovìk co nejvíce pøipodobnil Božímu zámìru. Není to tak, že Bùh z nás sejme veškerou zodpovìdnost a vede nás jako loutky, tak s námi nejedná. Èlovìku, který chce konat Boží vùli, dává vedení skrze události, skrze druhé lidi a Boží slovo. Nìkdy je tìžké vše pøijmout, ale v tom je veliké umìní pokory a poslušnosti pøed Bohem, dùvìry a oddanosti Bohu. Samozøejmì – Boha prosíme o svìtlo zvláštì ve velkých rozhodnutích, ale je dùležité být vnímavý i v obyèejných malých vìcech.

Co když jsme ve svém životì nìjaké dùležité Boží vnuknutí èi volání odmítli, má Bùh pro nás náhradní plán? Vždycky je dùležité se k Bohu znovu a znovu vracet. On není limitován tím, jestli ho nìkdy neposlechneme. Náš život se skládá z tisícù nových pøíležitostí, které nám Bùh dává. Když vím, že jsem se pøed èasem nerozhodl dobøe, ale znovu se k nìmu obrátím, Bùh mi ukáže, kam mám jít. Dùležité však je, abych se ve chvíli, kdy mi to dojde a kdy se znovu rozhodnu Boha poslouchat, nechal Bohem opìt vést. Pokud se modlíme a prosíme Boha o vedení, pak v každodenním životì jednáme podle svého nejlepšího svìdomí. A kdybychom sešli z cesty, Bùh už najde zpùsob, jak nás pøivést zpátky. Je velmi nebezpeèné, když se èlovìk Boha zeptá, dostane svìtlo na první krok a pak už si jede po svém. Je potøeba se nauèit žít ve vnitøním postoji oèekávání, oddanosti, s neustálým pohledem na Boha. My se musíme dívat na to, co Bùh dìlá, a pøidat se k nìmu se svými schopnostmi, èasem a silou.

Èerpáno i z rozhovoru s P. Vojtìchem Kodetem

Ludmila Dulíková

JAKMILE VŠAK PØIJDE ON, DUCH PRAVDY, UVEDE VÁS DO VEŠKERÉ PRAVDY

- PASTÝØ strana 5 -

Jsme povzbuzováni, abychom se osobnì nasazovali ve službì bratøím, zvláštì tìm, kteøí prožívají tìžkosti,nebo� povolání køes�ana znamená být spolu s Ježíšem chlebem lámaným za život svìta.

„Na poèátku stvoøil Bùh nebe a zemi. Zemì byla pustá a prázdná, … jen Duch Boží (Duch Svatý) se vznášel nad vodami.“ To jsou dvì první vìty v Bibli (Gn 1, 1-2). Od poèátku promlouval Bùh skrze Ducha Svatého. Od poèátku si vyvolil Bùh národ izraelský a vedl jej skrze Ducha Svatého. Ústy prorokù (jak se modlíme v modlitbì Kredo) mluvil Duch Svatý k izraelskému národu a pøedpovídal mu slíbeného Vykupitele. A když nadešla doba, mocí a zastínìním Ducha Svatého, jak potvrzuje andìl Gabriel, byl poèat Boží Syn, Ježíš. Když Maria navštívila Alžbìtu, byla Alžbìta naplnìna Duchem Svatým a prohlásila: „… Jak to, že ke mnì pøichází matka mého Pána?“ (Lk 1, 41-43). A když uplynuly dny oèiš�ování a Josef s Marií pøinesli dítì do chrámu, pøišel do chrámu staøièký Simeon, kterému Duch Svatý pøislíbil, že ještì než zemøe, spatøí Hospodinova Mesiáše. Tehdy veden Duchem Svatým vešel do chrámu, vzal dítì do náruèe a pronesl chvalozpìv: „Nyní propouštíš, Pane, svého služebníka v pokoji podle svého slova, nebo� mé oèi vidìly spasení, které jsi pøipravil mezi všemi národy ...“ (Lk 2, 25-32). A když byl (od Jana Køtitele) pokøtìn i Ježíš, a modlil se, otevøelo se nebe a Duch Svatý sestoupil na nìj v tìlesné podobì holubice … (Lk 3, 21-22).

Duch Svatý doprovázel èlovìka od poèátku a od poèátku mluvil k národu izraelskému a vedl jej. Proè tedy mìl pøijít na tento svìt jako tøetí Božská osoba? V modlitbì „Vìøím...“ se modlíme: „Vìøím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je oslavován a mluvil ústy prorokù.“ Bùh je jenom jeden. K èlovìku však pøichází ve tøech osobách. Doposud, než sestoupil na apoštoly (a jejich zasvìcením též na nás ve svátosti biømování), pøistupoval k èlovìku jako Pán a Dárce života. Ježíš však vìdìl o slabosti apoštolù a jejich nedostatku poznání. Proto, ještì než trpìl a než opustil tento svìt, slíbil apoštolùm: „Pøímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás nauèí všemu a pøipomene vám všechno ostatní, co jsem vám øekl já.“ (J 14, 20). A na jiném místì praví: „Ale až pøijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.“ (J 16, 13). A protože vìdìl, jak budou apoštolové a ostatní køes�ané pronásledováni, slíbil jim: „Až vás povedou pøed soud, nedìlejte si pøedem starosti, co budete mluvit, ale mluvte tak, jak vám to v tu chvíli bude dáno, nebo� pak nemluvíte vy, ale Duch Svatý.“(Mt 13, 10-11).

Proè tedy pøišel – byl seslán Duch Svatý? Aby byl pøímo nápomocen èlovìku ve víøe a pevnosti života z víry. Duch Svatý dal sílu apoštolùm, že otevøenì a bez báznì hlásali evangelium, dal sílu a dùvìru muèedníkùm, kteøí vìtšinou za svou køes�anskou víru podstoupili smrt. Ale dává sílu a vede ke svatosti také nás, køes�any dnešní doby, i doby budoucí. Neocenitelné jsou dary, které nám Duch Svatý dává.

A jestli k nám promlouvá, nám radí, našimi ústy mluví, posuïte sami. Zavzpomínejte, kolikrát jste byli bezradní a kolikrát zajímavì a naprosto neoèekávanì jste byli z nepøíjemné situace vysvobozeni, když jste Boha skrze Ježíše Krista a Ducha Svatého o pomoc prosili. Ve svém druhém èlánku píši, jaké fiasko dostali komunistiètí vládní èinitelé na „mírové slavnosti“, na oslavì 1100 výroèí smrti sv. Metodìje. Kde myslíte, že tito vìøící nalezli tato pádná slova! „ … nebo� to už nemluvíte vy, ale Duch Svatý“. Myslíte, že bez pomoci Ducha Svatého by dosáhli tohoto výsledku?

Vzpomíná jeden zamìstnanec: Když jeho tøem starším kolegyním na dílnì došla zpráva, že s manželkou èeká ètvrté dítì, zaèaly být velmi nepøíjemné. Musel pravidelnì naslouchat jedovatým pøipomínkám o „pobožném bláznu, který se nechová odpovìdnì a pak své ubohé ženì nedovolí, aby to dala pryè“. Nejdøíve pro zachování klidu mlèel. Ale obtížných útokù pøibývalo. Jak se ubránit a nebýt zlý? V jednu dramatickou chvíli požádal Ducha Svatého o pomoc (viz: „ .. nemluvíte vy, ale Duch Svatý“). A pohled mu padl na fotografii tøí ostatních dìtí. Sedìly vedle sebe, držely se za ruce a z jejich tváøí záøila nelíèená radost ze života. A jemu napadla zoufalá otázka, kterou spolupracovnicím hned vystøelil: „Asi máte pravdu, ètyøi dìti v této tìžké dobì je mnoho. Dejme tedy jedno pryè. Ale proè by to mìlo být právì to poslední? Je to surové, vždy� se vùbec nemùže bránit! Nechme je žít a zabijme nìkteré z jeho sourozencù. Kus jako kus. Ukažte mi prstem, koho z nich mám zabít. A také øeknìte jak. Nožem, jedem?“ Mrkající oèi žen chvíli zdìšenì pøejíždìly z jednoho dítìte na druhé. Ruce se jim chvìly. Všechny byly také matkami, by� každá jen jednou. Pak první zaèala køièet, že jsem se nadobro zbláznil, druhá se rozplakala a tøetí beze slov utekla z místnosti. Tím jednou provždy narážky skonèily. I jeho víru od té doby braly jako skuteènost, o níž se nediskutuje. Když jim pak

donesl ukázat své ètvrté dítì, snad nejkrásnìjší, všechny je pøijaly s nìhou a viditelným dojetím. Toto je skuteèný pøíbìh (KT è. 13/2011). Tedy: Promlouvá Duch Svatý ještì dnes? Jakým zázraèným zpùsobem zasáhl nejen proti ponižování a osoèování, ale daleko více v tom, že si tyto ženy uvìdomily, jak hroznou vraždou je potrat.

Brzy poté, co byl Jan XXIII. zvolen papežem, mìl jednou nad nìèím velké starosti. Nemohl pro starost ani usnout. Døíve, jako kardinál, byl v úzkém styku s papežem Piem XII. Teï, pøi této starosti, si øekl: „Musím se zítra poradit s papežem.“ Vtom si uvìdomil: „Ale vždy� papežem jsem já!“ A tak si oddechl: „Tak to a� si poradí Duch Svatý.“ A spokojenì usnul.Takovou dùvìru mìl v pomoc a øešení od Ducha Svatého.

Misionáø, kazatel a teolog P. Raniero Cantalamessa vzpomíná: Jednou byl kázat ve Spojených státech. Manželé, kteøí se starali o toto setkání, jej pozvali na veèeøi do restaurace. Manžel se choval velmi jemnì k manželce. A kazateli øekl: „Ale vždycky to tak nebylo. Pøed èasem jsme se chystali na rozvod. Už jsme nemohli jeden druhého vystát. A hádali jsme se ustaviènì, i pøed právníkem. Jednou mne pozvali do veèerní modlitební skupiny. Nevím, co se tehdy stalo. Znièehonic jsem cítil, že se ve mnì probudila láska k manželce. Šel jsem domù, objal jsem ji a øekl jí: “Miluji tì. Mám tì rád ...!“ Manželka mi odpovìdìla: „Ti charismatici ti zblbnuli hlavu.“ Ale asi ze zvìdavosti se mnou šla na pøíští setkání. A Duch Svatý sestoupil i na ni.“ Stali se dobrými manželi. A kazatel dodává: „Nikdy nevíte, co s vámi Duch Svatý udìlá!“ (Z èasopisu „Milujte se“ è. 21/2012, projev na Katolické charismatické konferenci v Brnì 2011).

Zamysleme se: Nebyl i v našem životì dostatek pøíkladù pùsobení Ducha Svatého? Je ovšem tøeba mít oèi otevøené, abychom vidìli.“ Jaké vzácné dary nám dává Duch Svatý: Jsou to pøedevším láska, radost, pokoj, trpìlivost, laskavost.

Nauème se vážit si darù Ducha Svatého. Neváhejme a zejména v tísni jej prosme o pomoc. Nedokážeme-li to vlastními slovy, mùžeme se modlit tak, jak je krásnì napsáno v Kancionálu (è. 020, str. 22):

„Duchu Svatý, osvìcuj mne, veï mne, posiluj a utìšuj. Øekni mi, co mám dìlat, dej mi své vnuknutí. Chci pøijmout a uskuteènit všechno, co chceš ty, podrobit se tvému vedení. Daruj mi k tomu sílu, vytrvalost a nadšení.“

Seslání Ducha Svatého slavíme v nedìli, 50. den po Ježíšovì zmrtvýchvstání. Letos slavnost slavíme dne 27. kvìtna. Prosme i my zvláštì v tento den Ducha Svatého, a� doprovází celý náš život, i život našich drahých a vede nás po cestách k vìèné blaženostiu Boha.

Ing.Antonín Novák

Mluví k nám Duch Svatý ještì i dnes?

„Hospodin mne vlastnil (Moudrost Boží) jako poèátek své cesty, døíve než co konal odedávna … Nyní tedy, synové, slyšte mne: … Blaze èlovìku, který mne poslouchá, bdí u mých dveøí den ode dne … Kdo høeší proti mnì, èiní násilí své duši. Všichni, kdo mne nenávidí, milují smrt.“ (Pø 8, 22-36).

Bùh žádá od èlovìka víru od poèátku lidského bytí. V celém Starém zákonì, daném izraelskému národu, Bùh žádá pevnou a bezpodmíneènou víru a vìrnost. „Já jsem Hospodin, tvùj Bùh, já jsem tì vyvedl z egyptské zemì, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha, kromì mne.“ (Ex 20, 2-3, Dt 5, 6-7) - tak promlouvá Bùh k Mojžíšovi a tak to Mojžíš zapsal do kamenných desek jako první z Desatera pøikázání.

Starý zákon tento požadavek podává ve formì pøíkazù. Aby Bùh osvìtlil také význam tìchto pøíkazù, aby naplnil jejich smysl, sestoupil do našeho svìta hmoty, prostoru a èasu v osobì Ježíše Krista. Z jeho uèení a z jeho života máme pochopit, že tyto „pøíkazy“ nejsou omezováním èlovìka. Jsou to výzvy k cestì lásky, mezníky, které ukazují nejlepší cestu ke š�astnému životu tomu, kdo jejich pokynù dbá. Ježíš nám pøinesl uèení o lásce a poznání nekoneèného, všemohoucího a nejvýš dobrotivého Boha. Ježíš pøišel, aby upevnil naši víru.

Toto bylo v Božím plánu od vìènosti. Od vìènosti bylo u Boha rozhodnuto, že sestoupí na svìt mezi lidi v lidské osobì a lidské pøirozenosti. Od poèátku byl rozhodnut, že se zrodí z èisté, neposkvrnìné a pokorné panny – z Marie.

Jak došla víra k nám.

- PASTÝØ strana 6 -

Víra je dar Boží èlovìku a je zároveò svobodným a naprostým odevzdáním se èlovìka Bohu;víra je chápavým nasloucháním Pánovu slovu.

O zrození Panny Marie, jejích rodièích Joachimovi a Annì, jakož i o jejím mládí, její výchovì v jeruzalémském chrámì a jejím zasnoubení se v evangeliích nedoèteme. Tyto informace se pøedávaly tradicí – ústním podáním a podrobnìji je o tom psáno (tak, jak to v naší víøe pøijímáme) v apokryfním evangeliu Jakubovu. O zrození, životì, uèení, vykupitelské smrti, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíšovu a o seslání Ducha Svatého, o Ježíšovu u è e n í o „ r a d o s t n é z v ì s t i – e v a n g e l i u “ - z v ì s t i o Bohu jako laskavém Otci, o jeho lásce k nám a naší lásce k nìmu skrze lásku k bližnímu, se doèteme podrobnì v Novém zákonì.

Aby se tato „radostná zvìst – evangelium“ mohla šíøit do svìta, zvolil si Ježíš apoštoly, kteøí ho doprovázeli na jeho cestách a byli svìdky jeho èinù. Uèil je o víøe v Boha a o lásce k Bohu i èlovìku. Tito byli též svìdky jeho smrti, i jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Tak byly dány základy køes�anské víry. Apoštolové (i ostatní uèedníci, kteøí Ježíše èasto doprovázeli a byli také svìdky tìchto událostí) však byli zastrašeni – báli se pronásledování. Proto Ježíš ještì pøedtím, než vystoupil do nebe a když jim pøikázal: „Jdìte do celého svìta a kažte evangelium všemu stvoøení“ (Mk 16,15) - „Jdìte ke všem národùm a získávejte mi uèedníky“ (Mt 28, 19), povzbudil je slovy: „Pøímluvce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás nauèí všemu a pøipomene vám všechno ostatní, co jsem vám øekl já“ (J 14, 26) … „ten vydá o mnì svìdectví“ (J 15, 26). A když pak Duch Svatý na nì sestoupil, ztratili veškerý strach a obavy a neohroženì hlásali „Krista ukøižovaného a zmrtvýchvstalého“. Toto je chvíle, kdy byla založena církev Kristova na základech Kristova uèení a života.

Apoštolové (k nimž pozdìji také pøibyl apoštol Pavel) se pak rozešli do celého svìta a neohroženì hlásali Kristovo evangelium. Nám nejznámìjší z nich byli apoštol Petr, kterého Ježíš ustanovil „pastýøem jeho ovcí“ - hlavou církve a apoštol Pavel (a také Jan – miláèek Pánì). Úžasnou práci vykonal apoštol Pavel. Procestoval celou západní Asii a snad celou Evropu. Ten se hluboce zasloužil o rozšíøení víry Kristovy. (Také ostatní apoštolové vykonali mnoho cest a založili mnoho církevních obcí, zejména v západní Asii, v severní Africe a ve východní Evropì). A my, z vdìènosti za ten vzácný dar víry, který nám pøinesli, slavíme 29. èervna jejich svátek – svátek svatých Petra a Pavla.

Ježíš neslíbil svým vìrným krásný pozemský život . „Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat ...“ (J 15, 20). „To jsem vám povìdìl, abyste si vzpomnìli na má slova, až pøijde ta hodina.“ (J 16, 4). A my víme z historie církve Kristovy, jak tato slova byla pravdivá.

A tak se køes�anství šíøilo svìtem. Dostalo se i do byzantské øíše. I na územích mluvících nìmecky se køes�anství dostalo a mìlo snahu rozšíøit se na slovanské území, zejména na Moravu. Moravané však nìmeckou øeè neznali (byli pro nì jako nìmí, proto je nazvali „Nìmci“) a latinì nerozumìli. Aby se uchránil nìmeckého mocen-ského vlivu, rozhodl se moravský kníže Rastislav požádat byzantského císaøe Michala III., aby poslal na Moravu muže znalé slovanského jazyka, kteøí by zde hlásali evangelium jazykem lidu srozumitelným. A tak se dostali na Moravu slovanští vìrozvìstové Cyril (Konstantin) a Metodìj.

Nebudu zde rozebírat historii pùsobení a zásluh Cyrila a Metodìje. Nechci podceòovat znalost našich farníkù. A pokud by chtìl nìkdo o tom vìdìt podrobnìji, najde ve farní knihovnì dostatek literatury. Zvláštì bych chtìl upozornit na nedávno vydanou knihu prof. Pi�hy „Slyšte slovo a zpívejte píseò“. Je to kniha o životì Cyrila a Metodìje a je napsána románovou formou tak pìknou, že si knihu každý rád pøeète.

Díky misi Cyrila a Metodìje zachovala si Morava a celá oblast Velké Moravy pøes všechna prožitá protivenství živou víru køes�anskou (na Moravì na tom má též velkou zásluhu olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan). Proto na Moravì nazývají tyto vìrozvìsty jako své „otce víry“. K jejich oslavì je jim zasvìcen den 5. èervenec – svátek svatých Cyrila a Metodìje.

„Kolik to bouøí nad vlastí se sneslo! O život bylo zápasit nám v boji. Mohutné sídlo Svatopluka kleslo – Velehrad víry bez pohromy stojí.“ Po celou dobu komunistické moci byl zákaz jakýchkoliv poutních zájezdù. Ty se však pøece, i když v menším mìøítku, konaly „na èerno“. A zájezdy jednotlivcù byly tak èetné, že se poutním zájezdùm vyrovnaly – pøes veškeré pøekážky, které byly kladeny.

Po roce 1980 už byla komunistická moc znaènì oslabena, i když se houževnatì snažila udržet.

Rok 1985 byl památným rokem smrti sv. Metodìje – 1100. výroèí (zemøel v r. 885). Vìøící se pøipravovali na velkou oslavu tohoto výroèí. Toto komunistická vláda pøedpokládala. (V té dobì už papež Jan Pavel II. dvakrát navštívil Polsko. V ÈSR mu nebylo dovoleno ani mezipøistání. V užších kruzích se argumentovalo tím, že „co oni 35 let budovali, bylo by v jednom dni znièeno). Jako opatøení zaktivizovali policii i StB, uzavøeli pøíjezdové cesty, do pohotovosti dali tanky a vodní dìla. Ale pøes všechna tato opatøení byla návštìva Velehradu spontánní. Èlenové StB byli rozmístìni v civilu i mezi poutníky. (Z Kancionálu byla z naøízení odstranìna poslední sloka písnì „Bože, cos ráèil ...“ Poutníci ji však znali a zpívali. Èlenové StB ji v Kancionálech nemìli, proto ji nemohli zpívat – tak se odhalili.) Ale celá pou� byla natolik ukáznìná, že žádných násilností použito nebylo.

Na pou� byl pozván také papež Jan Pavel II. Tomu však úèast povolena nebyla. Byl povolen pouze jeho zástupce kardinál Agostino Casaroli a náš (pražský) kardinál František Tomášek. Ani biskupové z jiných zemí nedostali povolení. Poèet úèastníkù èinil cca ètvrt milionu.

Když se komunistickým vládním èinitelùm nepodaøilo tuto situaci zdolat, rozhodli se ji využít politicky. Na slavnost se dostavili také pøedstavitelé státní moci v úmyslu využít pøirozeného cítìní katolíkù a udìlat z velehradské pouti „mírovou slavnost“.

Díky neuváženým projevùm komunistických politikù pøerostla akce v mohutný protest – ne násilím, ale politicky velmi významný protest. Tak se komunistiètí politikové „hmatatelnì“ pøesvìdèili, že kardinál Tomášek není „generálem bez vojska“.

Jako první vystoupil pøedseda ONV Lapèík. Pøipravený projev pøeèetl, ale pro vzniklý hluk jej stejnì nikdo neslyšel. Pak vystoupil ministr kultury Klusák. Pøivítal shromáždìní na této „mírové slavnosti“ - dále pokraèovat nemohl – hlasy ze shromáždìní byl pøerušen: „My jsme pøišli na pou� oslavit svaté Cyrila a Metodìje a ne na žádnou mírovou slavnost!“. Klusák byl vyveden z míry. V pøipraveném proslovu vynechal kontroverzní pasáže a v další promluvì oznaèil Cyrila a Metodìje za komunisty. Pøitom zásadnì nepoužíval slovo „svatý“. To „rozvaøilo“ poutníky tak, že skandováním ho „opravovali“ a znemožnili další èást projevu. Klusák se pak uchýlil k diskuzi. Diskuze dopadla tak, že jej skandováním a pískáním umlèeli. Nakonec celé shromáždìní mohutnì, jednomyslnì a spontánnì zaèalo skandovat: „My chceme papeže!“ Tak nakonec se vzteklým výrazem ministr Klusák opustil tribunu. A celé shromáždìní mohutnì pøivítalo pøicházejícího kardinála Tomáška. A pøes veškerá „bezpeènostní opatøení“ k žádnému incidentu nedošlo.

Já sám jsem na této slavnosti nebyl. Ale èasto jsem o tom mluvil s tìmi, kteøí na ní byli. Jednou mnì prozradil náš bývalý kostelník František Daniška: „Byl jsem tam. Bylo tam veliké nadšení a nad politiky rozhoøèení. A já jsem se neudržel a silnì zakøièel: „My chceme papeže!“ Ale že to vyzní tak hlasitì a co to dále vyvolá, to jsem si ani nedovedl pøedstavit.“ Tedy iniciátorem této „vzpoury“ za návštìvu papeže byl náš kostelník František Daniška.

Kardinál Tomášek pøeèetl jenom z dopisu papežùv projev – jeho vlastní projev nebyl povolen. Byl také vyslechnut pozornì projev kardinála Casaroliho. Pro Casaroliho to byl také poznatek, jak to v ÈSR a v socialistických státech skuteènì vypadá. A že nedošlo k žádnému incidentu – snad proto, že tak velké množství lidu si netroufali zvládnout.

Ne rok 1989, ale rok 1985 byl poèátek pøevratu a konce komunistické moci. A tak sv. Cyril a Metodìj mìli zásluhu také na ochranì naší víry i v souèasné dobì i v dobì komunistické totality.

„Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova a žádná moc už nám jej nerozboøí, pokud náš národ v hloubi srdce chová dùvìru k Matce, která divy tvoøí. Maria za nás prosit nepøestane: Dìdictví otcù zachovej nám, Pane!“

Dodatek:Koncem 9. století (cca r. 880) pokøtil sv. Metodìj èeského knížete

Boøivoje a jeho manželku knìžnu sv. Ludmilu, babièku sv. Václava. S nimi pak byli pokøtìni všichni jejich dvoøané a postupnì se køes�anství šíøilo i dále do Èech. Babièka sv. Ludmila vychovávala svého vnuka Václava v hluboké náboženské víøe. Tak i zde, do Èech, pøinesl køes�anství sv. Metodìj. A o hloubce køes�anské víry sv. Václava svìdèí, že národ èeský jej stále nazývá svým vévodou a knížetem a zvolil si jej za patrona. Jeho svátek slavíme 28. záøí.

Ing. Antonín Novák

- PASTÝØ strana 7 -

Bùh v Nejsvìtìjší Trojici nežije v nìjaké záøivé osamocenosti,ale je spíše nevyèerpatelným zdrojem života, který se nepøetržitì dává a sdìluje.

DNES JDU S TEBOUJeden muž každou nedìli øíkal své

manželce: „Jdi do kostela a pomodli se za nás dva.“ Svým kamarádùm øíkal: „Nemusím jít do kostela, protože moje manželka to dìlá za nás dva.“

Jistého veèera mìl sen. Zdálo se mu, že spolu se svou manželkou èekal pøed vstupem do ráje… Vtom se dveøe pomalu otevøely a on uslyšel nìjaký hlas, který øekl jeho ženì: „Mùžeš vejít za vás dva.“ Manželka vešla a dveøe se zavøely. Mužovi se udìlalo tak špatnì, že se až probudil. Nejvíce pøekvapená byla jeho manželka, když následující nedìli, kdy se pøipravovala k odchodu na bohoslužbu, ve dveøích potkala manžela, který na ni èekal, aby jí dìlal spoleèenství, a øekl: „Dnes jdu do kostela spolu s tebou.“

DVOUHLAVÝ PTÁKŽil byl jeden velmi neš�astný bájný pták,

který jakživ nelétal. Mìl jedno velké tìlo, dvì mohutná køídla a dvì malé hloupé hlavy, které si obì myslely, že jsou lepší než ta druhá, a proto se stále hádaly. „Poletíme na jih!“ prohlásila Pravá hlava a hned chtìla máchnout køídly. „Ani nápad!“ zavøeštìla Levá a držela køídla pevnì u tìla. „Takový nesmysl jsem ještì neslyšela, a že už žiju celou vìènost! Poletíme na sever!“ Každá dala køídlùm jiný pokyn a pták skákal jako koza na ledì. Letìl tam a letìl tudy, až žuchl na oba zobáky a kòoural. A tak to šlo den co den. Po èase se hlavy už tak nesnášely, že myslely jen na to, jak tu druhou zahubit. Pravá tajnì nasypala do krmítka støepy. Jenže Levá taky mìla nápad. Nasypala Pravé do krmítka jed. Obì se tìšily, jak se té druhé chytøe zbaví, a zapomnìly, že mají jen jeden žaludek. Jen dojedly, zaèly je støepy krutì škrábat a jed je pálil jako oheò. Hlavy skuèely o pomoc a chudák pták se svíjel v prachu. A kdyby to nebyla báje, byl by už dávno bídnì zahynul. Ale že je to jen báje, bozi se na poslední chvíli slitovali nad tím hloupým tvorem a pták jed i støepy vyvrhnul. Zmoženì ležel na høbetì a vzdychal.

A obì hlavy navždy pochopily, jak je nenávist zhoubná, a žijí spolu v pokoji a míru. Bájný pták koneènì vzlétl. Létá na sever i na jih, na západ i východ… a je to prý velmi š�astný pták.

Pøevzato z èasopisu Nezbeda

- PASTÝØ strana 8 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …

Dva podnikatelé se baví o najímání zamìstnancù. „Já jsem cukráø. Když nìkoho najmu, tak ho nechám, a� sní sladkého, kolik chce. Po týdnu už mu to tak leze krkem, že si nevezme, ani kdyby ho nutili.“ „No, u mì je to složitìjší, já jsem bankéø.“

Jestli hned nesníš ten výborný puding, co jsem ti uvaøila, tak ho dám tomu velkému psu, co vìènì obíhá kolem našeho domu!“ „Jen mu ho dej, mami, a uvidíš, jak rychle pøestane obíhat.“

Vedoucí silnièáøù pøijel ráno na stavbu: „Chlapi, prùšvih! Ještì nám poøád nedodali ty lopaty.“ „To nevadí, šéfe. Opøeme se jeden o druhého.“

Manažer rozsáhlého oddìlení si jednoho dne všimne nového zamìstnance a zavolá si ho do kanceláøe. „Jak se jmenujete?“ „Petr,“ odpoví zamìstnanec. Manažer se zachmuøí. „Podívejte se, nevím, v jaké firmì jste pracoval pøedtím, ale já nikoho neoslovuji køestním jménem. Zavání to familiárností a konèí to znevážením autority. Oslovuji zamìstnance zásadnì pøíjmením – Novák, Pekaø, Pokorný – to je vše. A mì oslovujte zásadnì pan Koneèný. Takže teï, když jsme si to vyjasnili, jaké je vaše pøíjmení?“ Nový zamìstnanec si povzdychne a odpoví: „Miláèek. Jmenuji se Petr Miláèek.“ „Dobøe, Petøe, takže další vìc, kterou vám chci øíct, je…“

Š�ára v baru. Nìkolik výstøelù, zmatek a rozèilený velitel si zavolá seržanta: „Neøekl jsem vám, že máte dát støežit všechny vchody?“ „Ale jo, my je støežili. Oni snad museli utéct východem nebo co?“

?Tak nám šéf zakázal v pracovní dobì pít kávu

a èíst noviny. No, tak pijeme èaj a èteme èasopisy.“

Pan Jasný dovolil své ženì projet se novým autem. Po delší dobì potká souseda a ptá se ho: „Nevidìl jste moji ženu? Je pryè už dobré tøi hodiny.“ „Jo, vidìl. Sbírá u lesa nìjaký šrot.“

V divadle o pøestávce se ptá dáma pána, který sedí za ní: „Nevadí vám péro na mém klobouku?“ „Vùbec ne, ustøihl jsem ho už na zaèátku prvního jednání.“

Paní uèitelka vysvìtluje rozdíl mezi nehodou a neštìstím. „Mùže mi nìkdo z žákù øíci nìjaký pøíklad?“ „Prosím, pane uèiteli, když ztratím žákajdu, je to nehoda a když ji najde tatínek, je to neštìstí.“

Z brožurky Nezbedùv humor 3 (www.casopisnezbeda.cz)

Mládež slavièínské farnosti poøádá

Pro koho je urèen? Pro všechny kluky a holky od 7 do 15 let

Kdy se koná? Od 29. èervence do 10. srpna 2012

Kde se koná? Na faøe v Bratøejovì

Kolik stojí? 2.500 Kè

Co vás èeká? Plno zábavy, soutìže pro skupiny i jednotlivce, noví kamarádi, výlety do pøírody

a mnoho dalšího.

Pøípadní zájemci se mohou hlásit

u Martina Kováøe, mobil: 732404939, e-mail: kovar.mates@gmail.com

Jany Adámkové, mobil: 731646734, e-mail: adamkova@bth-slavicin.cz

Dìtský letní tábor „Vojtìch 2012“

P. Ignác Èerník: Vìøím v Boha. N a p s á n o p r o k r a j a n y v Argentinì, pro jejich útìchu a oživení víry.Jerzy Zieliòski: Duchovní boj. Praktická pojednání o duchovním boji, jemuž je pøi svém následování Krista vystaven každý køes�an.G. Amorth, R. I. Zanini: Mocnìjší než zlo. Jak rozpoznávat a pøemáhat zlého ducha a vyhýbat se mu.Raniero Cantalamessa: Biblické inspirace. 100 krátkých úvah nad texty evangelií, takové duchovní „jednohubky“.Tomáš Halík: Úvahy na prahu tisíciletí. Dokumentární výpovìï o morálním pùdorysu našeho života.Tomáš Špidlík: O povolání. Nìkolik užiteèných úvah o cestì k harmonickému naplnìní lidského života v Božím Duchu.Irina Gorainoff: Serafim Sarovský. Život a duchovní moudrost jednoho z nejvìtších ruských svìtcù.Monika Marková: Sestra a pacient v paliativní péèi. Autorka v této knize otevírá nový pohled na práci sester a ostatních pracovníkù v paliativní péèi. Je to komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péèe poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléèitelnou nemocí.Jaro Køivohlavý: Slova potìšení a povzbuzení. Citace z Bible, které nám promlouvají do našeho života.Eduard Martin: Ježíšek pro mì. Povídky a vyprávìní o Vánocích.Eduard Martin: Babièky a andìlé. Nenásilné meditace ve formì „encyklopedie dìtských otázek“ a odpovìdí babièky.Francine Ferlandová: A� žije babièka a dìdeèek! O prarodièích naší doby.Hana Pinknerová: Další porce potìšení. Krátká zamyšlení nad všedními vìcmi.Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe.

Mgr. Marie Fojtíková - knihovník

Novinky ve farní knihovnì

Kdo smìøuje k Bohu, ten se nevzdaluje lidem,ale stává se jim opravdu blízkým.

- PASTÝØ strana 9 -

Láska spojující manžele, rodièe i dìti a všechny èleny rodiny je èasným odleskem vìèného spoleèenství Otce, Syna a Ducha Svatého,sjednocených ve vzájemných vztazích lásky.

Dne 1. èervna 2012 probíhá v celé Èeské republice, ale i v jiných evropských zemích, NOC KOSTELÙ. Jedná se o „novou“ tradici, pøi které se otevírají brány chrámù pro všechny lidi. Každý v tuto noc mùže navštívit otevøený chrám. Do naší zemì pøišla myšlenka poøádat Noc kostelù až v roce 2009 z Rakouska, kde již mìla za sebou ètyøi roèníky.

A co se o této noci dìje? Kostely jsou vìtšinou otevøeny od 18 hodin do pùlnoci. Pro tuto noc si místní farníci pro návštìvníky pøipraví program. Kostely mají v tento den zvláštní atmosféru. V loòském roce se do Noci kostelù zapojilo 939 kostelù. Každoroènì je mottem Noci kostelù jiný úryvek z Písma svatého. Pro letošní rok byl vybrán text: „Vy všichni jste dìti svìtla. Nám nevládne noc ani temnota.“ (srov. 1 Sol 5,5)

Letos se i naše farnost ve Slavièínì rozhodla zapojit do projektu „NOC KOSTELÙ“ a pøipravila následující program v kostele sv. Vojtìcha:18.00 – 19.00 Mše svatá19.00 – 19.05 Zahájení 19.05 – 19.45 Pøednáška o liturgickém

prostoru, odìvech a pøedmìtech s ukázkami

19.45 – 20.15 Veèerní prohlídka kostela s prùvodcem

20.15 – 21.00 Koncert pìveckého sboru CANTARE

21.00 – 22.00 Možnost prohlídky: - výstavy historických

a souèasných fotografií kostela

- farní kroniky - varhan s výkladem

a prostoru na kùru22.00 – 23.00 Filmový dokument

o sv. Vojtìchovi23.00 – 24.00 Noèní prohlídka kostela

a høbitova s prùvodcem24.00 Spoleèná modlitba za

mìsto Slavièín a okolní vesnice

Doprovodný program:

- Zapal si svou svíci na znamení proseb, díkù èi nového rozhodnutí.

- K tobì se, Bože, utíkám – po celý veèer je možnost vhazovat lístky s prosbou do krabice u boèního oltáøe. Na všechny úmysly bude v tichosti pamatováno pøi závìreèné modlitbì.

- Vyber si svùj citát - každý si mùže vybrat pro sebe biblický citát.

Upozoròujeme návštìvníky, že uvedený èasový harmonogram programu je or ientaèní . Neplánovanì mùže dojít k mírnému èasovému posunu.

Srdeènì zveme k prož i t í hezkých a výjimeèných chvil ve veèerních a noèních hodinách v našem kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì dne 1. èervna 2012 na akci NOC KOSTELÙ.

INFORMACE:? Bohoslovci knìžského semináøe poøádají „Duchovní cvièení pro mladé muže od 17 - 40 let, kteøí h ledaj í své životní povolání“ od 30.7. - 3.8. 2012 v AKS Olomouc. Více na www.knezskyseminar.cz/via

? Centrum pro rodinu zve na „Setkání pro ovdovìlé“ dne 2.6.2012 v Olomouci. Více na www.rodinnyzivot.cz nebo na tel.: 587 405 250-3

Øešení ze strany 7: Modlitba (Maria, apoštol, Lukáš, Štìpán, nedìle, Eva,

andìl, Letnice, Egypt, Tábor, ráj, Jeruzalém)

- PASTÝØ strana 10 -

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Tiskárna: Boster trade s.r.o., Hrádecká 111,Slavièín, tel./fax:577 342 611. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel. 608 746 325: a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla�. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na Slavnost sv.Václava v pátek 28.9.2012. Uzávìrka bude nedìli 16.9. 2012. Ozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!

NE 7.20 hodin

9.30 hodin

11.00 hodin

PO,ST,PÁ 18.00 hodin

SO 7.00 hodin

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.

ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE

TELEFONICKÝ KONTAKT:

Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv.

Støeda --------- 15.00 – 16.00Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.V ostatních èasech bez záruky.

Fara (úøad) : 739 245 911P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: faslavicin@ado.czWeb: www.faslavicin.czFarní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid našeho kostela

KØTY15.4. Miroslav Mièík15.4. Lukáš Hrbáèek13.5. Ludvík Štìpanèík13.5. Žaneta Èermáková13.5. Filip Remeš13.5. Martin MudrákSVATBY28.4. Pavel Matonoha, Valašské Meziøíèí

+ Magdaléna Pfeiferová, Slavièín12.5. Ludvík Masaø, Dolní Lhota

+ Marie Fraitová, LipováPOHØBY3.4. Eva Váòová, 1937, Slavièín10.4. Helena Vašièková, 1947, Slavièín14.4. Hosef Hasík, 1922, Petrùvka19.4. Bohumila Bližòáková, 1923, Nevšová26.4. Aloizia Macíková, 1922, Hrádek5.5. Anna Jarošová, 1928, Hrádek

26.5. - 1.6. Obadalová, Durïáková M., Borová L., Studénková M., Kuželová L., Kuželová M.

2.6. - 8.6. Kurtinová, Vašíèková, Kùdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková

9.6. - 15.6. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková

16.6. - 22.6. Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Ševèíková,

23.6. - 29.6. Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová,Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A.,

30.6. - 6.7. Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová

7.7. - 13.7. Bohuslavice14.7. - 20.7. Hrádek 21.7. - 27.7. Chovanèíková, Machù H., Humpolová st.,

Humpolová ml., Studenková A., Adámková J.,28.7. - 3.8. Rudimov 4.8. - 10.8. Petrùvka11.8. - 17.8. Nevšová18.8. - 24.8. Lipová25.8. - 31.8. Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková,

Šuráòová 1.9. - 7.9. Divnice 8.9. - 14.9. Rokytnice15.9. - 21.9. Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková,

Bartošová22.9. - 28.9. Stejskalová, Borová J., Dvorská, Mikšíková,

Salvetová, Burešová 29.9. - 5.10. Obadalová, Durïáková M., Borová L.,

Studénková M., Kuželová L., Kuželová M.

NE 27.5. Slavnost Seslání Ducha SvatéhoST 30.5. sv. ZdislavaÈT 31.5. Svátek Navštívení Panny MarieNE 3.6. Slavnost Nejsvìtìjší TrojiceST 6.6. sv. NorbertÈT 7.6. Slavnost Tìla a Krve PánìNE 10.6. 10. nedìle v mezidobíPÁ 15.6. Slavnost Nejsvìtìjšího Srdce JežíšovaSO 16.6. Neposkvrnìného Srdce Panny MarieNE 17.6. 11. nedìle v mezidobíNE 24.6. Slavnost Narození sv. Jana KøtiteleST 27.6. sv. Cyril AlexandrijskýPÁ 29.6. Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolù

NE 1.7. 13. nedìle v mezidobíÚT 3.7. Svátek sv. Tomáše, apoštolaST 4.7. sv. ProkopÈT 5.7. Slavnost sv. Cyrila a Metodìje, patronù EvropyNE 8.7. 14. nedìle v mezidobíST 11.7. Svátek sv. Benedikta, patrona EvropyNE 15.7. 15. nedìle v mezidobíPO 16.7. Panna Maria KarmelskáNE 22.7. 16. nedìle v mezidobíPO 23.7. Svátek sv. Brigity, patronky EvropyST 25.7. Svátek sv. Jakuba, apoštolaÈT 26.7. sv. Jáchym a AnnaNE 29.7. 17. nedìle v mezidobíSO 4.8. sv. Jan Maria VianneyNE 5.8. 18. nedìle v mezidobíPO 6.8. Svátek Promìnìní PánìST 8.8. sv. DominikÈT 9.8. Svátek sv. Terezie Benedikty od Køíže, patronky EvropyPÁ 10.8. Svátek sv. VavøinceNE 12.8. 19. nedìle v mezidobíÚT 14.8. sv. Maxmilián KolbeST 15.8. Slavnost Nanebevzetí Panny MarieNE 19.8. 20. nedìle v mezidobíPÁ 24.8. Svátek sv. Bartolomìje, apoštolaNE 26.8. 21. nedìle v mezidobíÚT 28.8. sv. AugustinST 29.8. Umuèení sv. Jana KøtiteleNE 2.9. 22. nedìle v mezidobíPO 3.9. sv. Øehoø VelikýSO 8.9. Svátek Narození Panny MarieNE 9.9. 23. nedìle v mezidobíÈT 13.9. sv. Jan ZlatoústýPÁ 14.9. Svátek Povýšení sv. KøížeSO 15.9. Panna Maria BolestnáNE 16.9. 24. nedìle v mezidobíPÁ 21.9. Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelistyNE 23.9. 25. nedìle v mezidobíST 26.9. sv. Kosma a DamiánPÁ 28.9. Slavnost sv. Václava, hlavního patrona èeského

národa