èisto 5 záøí 2000Roèník II

tøebujete. I Vy pracujete tím, že cho-díte do školy, uèíte se a pomáháte.

Ale samotná práce nestaèí. Vy-práví se o pøevozníkovi, který na loï-ce s dvìma vesly pøevážel pocestnépøes øeku. Na jednom vesle mìl nápisMODLI SE, a na druhém PRACUJ.Jednou pøevážel èlovìka, který se po-hrdavì ušklíbl a øekl: "Naè ten nápismodli se, staèí pracovat." Pøevozníkvytáhl veslo s nápisem modlit se doloïky a vesloval jen tím druhým. Loï-ka se zaèala toèit dokola a byla uná-šena proudem. Pocestný vykøikl: .Co

v

ve.Když kapky dokázaly èastým padá-ním opracovat i tvrdý kámen, i já bychmìl dokázat nìco se nauèit, když seèasto budu o to snažit."

Zaèal bojovat se svou leností avítìzil. Uèil se stále lépe. Ukázalo se,že je to nadaný chlapec, mohl studo-vat a stal se jedním z nejvzdì-lanìjších lidí své doby. Ale nejenomto. Jeho obdivuhodná moudrost vy-rùstala z jeho lásky k Bohu i k lidem.Je to svatý Izidor, biskup a uèitel Círk-ve.

Pøevzato z èasopisu IMMACULATA

I vy se pøipravujete na to, abystenìco krásného a velikého v životì vy-konali. Zaèíná zase nový školnf rok,dalšf kus cesty Vaší pøfpravy. Jste užo tøfdu výš. Možná, že jste nìkdy sly-šeli nebo èetli heslo: "Modli se a pra-cuj." Ta slova ukazujI, jak se dobøepøipravovat. A také jak š•astnì žIt ajednou dojlt do vìèné radosti.

Pfsmo svaté nám ølká: "Kdo ne-chce pracovat a• nejl." Vaši rodièepracujI, aby Vám mohli dávat co po-

dva bratøi Le-ander a Izidor. Starši Leander se uèilvelmi dobøe a pomáhal v uèeni mlad-šímll Izidorovi, ale tomu uèení nešlo.Proto, že se mu to zdálo pøiliš tìžké,ale hlavnì proto, že se mu do uèenimoc nechtìlo. Jednou mu Leandervytýkal jeho nedbalost. Izidor si sedlzamraèen u studny. Najednou si vši-ml, že v kamenné desce pod výtokemvody je dùlek, který tam èasem vy-hloubily kapky vody. Tu ho napadlo:

to dìláte? Takhle se nedostaneme nadruhý bøeh nikdy!" Pøevozník øekl:"Tak je to i v životì, když èlovìk je-nom pracuje a nemodlí se. Motá sesem a tam, ale to nejkrásnìjší, tohlavní chybí, je to jen bloudìní."

V prvních týdnech školního rokuslavíme -kromì jiných -svátky Na-rození Panny Marie, Panny Marie bo-lestné, svaté Ludmily, svatého Václa-va, svatých archandìlù Michaela, Ga-briela a Rafaela, svatých andìlùstrážných. Mùžete si najít v kalendáøi,na které dny tyto svátky pøipadají. Vyvìtší urèitì o každém z nich nìco víte.Jestli snad o nìkterém ne, zeptejte sepøi náboženství. Panna Maria a všich-ni andìlé a svatí nás mají velice rádi achtìjí nám pomáhat. Nezapomínejmena nì. Pán Bùh a• Vám v celém škol-ním roce žehná.

V závìru mìsíce srpna se odstìhoval z budovy v areálu Španìlské kaplebohoslovec František Urban, aby se vrátil ke svým studiím v semináøi. Budovavšak nezùstane opuštìná. Pøišel sem otec Michal Petr. Nìkolikrát již v našífarnosti zastupoval. Pøesto vìtšinì farníkù dosud zùstal neznámým. Proto jsmemu položili nìkolik otázek.

Tìžko dnes rysvìtlovat peripetiespojené se studiem na bohosloveckéfakultì v Litomìøicích. Do toho vpadlyudálosti maïarské. Studium, jsem ukonèilv roce 1958 a odešel jako rysvìcený jáhenrykonat dvouletou vojenskou službu. Ponávratu jsem pracoval jeden rok ve.frenštátské továrnì Thonet. Na knìze jsembyl rysvìcen v èervnu 1961.

Otèe, jaký je váš úkol? Je pravdou, ženebudete pùsobit jen v naší farnosti?

Mým úkolem je vypomáhat v místníduchovní správì v daných možnostechpøibývajících let a zhoršujícího sezdravotního stavu. Dle možností budutaké vypomáhat v naléhavých pøípadechknìžím v dìkanstvi Napøíklad bìhemjejich dovolené, nemoci èi jinézaneprázdnìnosti.Nynf už chápeme, že ve "Španìlce"nebudou každý den mše svaté jak tomubývalo døíve, když zde pùsobil otecFrantišek Krutflek. Kdy zde budouvùbec mše svaté?

Kdy budou ve Španìlské kapli mšesvaté, to už je známo z poøadu bohoslužebve farnosti, to je v nedìli veèer o pùlsedmé veèer a v 18 hodin v pondìlí a vestøedu.

Otèe, my farníci jsme lidé zvìdaví.Odkud pocházfte?

Øíkáte, že jste lidé zvìdaví.. Narodiljsem se na východním Slovensku, i kdyžmoji rodièové se narodili v Tiché uFrenštátu pod Radhoštìm. Dìjiny svìtovénás však vtahují do svých dramatù. Pøedvypuknutím druhé svìtové války seSlovensko stalo samostatným státem sevšemi dùsledky. Východní èást Slovenskapøipadla Maïarsku. My jako Moravanéjsme se pøestìhovali do rodištì mýchrodièù. Zde jsem vychodil základní školu,odtud jsem pøešel do Frenštátu a tamjsem v roce 1954 také maturoval.

A co následovalo pak?

Mùžete nám prozradit, proè jste se stalknìzem?

Kdesi v dalekém dìtství, snad už vedruhé tøídì obecné, jako by se ozvalo ono"Za hlasem Tvým jsem šel, Pane, dej síluduši mé!"

Okénko novojièínské farností 512000

Vzpomenete si ještì na své prvnípùsobištì jako knìz?

První mé kaplanské místo bylo veFulneku a potom už cesta duchovnísprávou až po odchod do dùchodu,onemocnìní a v souèasných dnech toliko"Ýpomoc v duchovní správì.

Ve své bohaté knìžské èinnosti jste jistìpùsobil na mnoha místech. Prozraïtenám, kde jste pùsobil nejradìji.

Ta farnost není odtud zase takvzdálená. Ale její místo úmyslnìneprozradím.. Snad to bylo zpùsobenomým knìžským mládím, snad stejnoukrevní skupinou toložnou s vesnièkoumého dìtství... Snad to bylo zpùsobenodozníváním Pražského jara? A pøeceprávì vzpomínka na tuto farnost mì èastoprovázela i do konèin našeho moravskéhopohranièí v bruntálském okrese se všímdopadem tohoto slova...

Naposledy jste pùsobil v KelèiSnad by se tam vytvoøil delším

pobytem vztah vzájemného porozumìní.Tolik je jisté. že farníci kelèské farnosti

~

ek

I Kaplièky v Petfkovicích a na Svinci byly postavenyobèanem Štibrem z Nového Jièína. V Petøkovicích v roce1888 a ve Svinci v roce 1899. Další kaplièka ve Svincipøibyla v roce 1948, kterou svým nákladem stavil AntonínJakùbek z Louèky za spolupráce Františka Janíka, toho èasufaráøe na Starém Jièínì. Na tìchto stavebních pracích sepodíleli obèané z okolních obcí zdarma. Nejvìtší zásluhumají Antonín Jakùbek, faráø František Janík, zedník AntonínTrefil z Jièiny, Karel Váòa a Jan Orlita z Louèky a JaroslavKorèák z Jièiny. Do kaplièky u oèní studánky byla; zakoupena socha Panny Marie Hostýnské, která byola pøi

svìcení nesena na nosítkách družièkami za velké úèasti lidía umístìna nad oltáøem v kaplièce.

V roce 1984 byla na oèní kaplièce provádìna oprava. Nové terasové schody daroval

strana 2jakoby pøilnuli ke svým knìžím. Nìkdyjsem mìl dojem. jako by nás pøílišrozmazlovali. Cítil jsem to snad díkymému pobytu v drsnìjších farnostech.

Znal jste se osobnì s nìkterým knìzem,který v našem mìstì pùsobil? Pokudano zkuste si na to zavzpominat.

Ano, znal. Tak tøebas s P. Weirichem,pozdìjším správcem na sv. Hostýnì. Aleto jméno už zde bude sotva nìkomuznámé. Nebo tøeba s konseminaristouP.Janem Vdoleèkem. Konec koncùs panem dìkanem Janem. Vždy• jsem bylv jeho sféøe vlivu takøka jedenáct let. Znaljsem se i s P. Velebou a P.Krutílkem.

Kterou myšlenku Pisma sv. by jstenejvice pøipomnìl svým "oveèkám"?

Myšlenku svatého apoštola Jana:"Mìjte se navzájem rádi!"

Chcete "novojièiòákùm" touto cestouještì nìco vzkázat?

Snad myšlenku P.Josefa Spály:"Mìjte, farníci, i s námi knìžími svatoutrpìlivost.. "

Okénko novojièínské farností 5/2000 strana 3

Jaroslav Korèák, byla provedena oprava støechy, oltáøe, dlažby a pøítok vody. Tyto práceprovádìla Lidová strana z Jièiny. V roce 1998 bylo 50. výroèí postavení oèní studáòkyve Svinci na Starém Jièinì. V roce 1984 byly také opraveny schody a provedenybetonáøské práce u druhé kaplièky ve Svinci jako dar od obèanù z okolních obci.

Svìcení a projev v roce 1948 provedl konzistomí rada a faráø František Janik zeStarého Jièína. Pobožnost u obou kaplièek se koná každý rok první nedìli v srpnu.Bìhem léta jsou kaplièky hodnì navštìvovány z okolních obci a mìst. Voda jeomaèována za léèivou na oèi, a proto získala název kaplièka u oèní studánky.

Kaple na Jièinì byla postavena v roce 1852. Z dùvodu rozšíøení cesty byla v roce1956 zbourána dopravními stavbami a v tomto roce postavena nová kaple. Obraz sv.Martina do nové kaple byl zakoupen od akademického malíøe z Ostravy Pištìka za 2.360Kè. Nová kaple byla svìcena 14..9.11958 kanovníkem Janem Vylichem z Mošnova.Historické zápisy byly movu uložené do vìže nové kaple.

1ypisy z kroniky Jaroslava Korèáka z Jièiny V N.Jièínì 28.1.2000

v jubilejním roce 2000Na prahu nového tislciletl je ruènl

opisovánI Bible symbolem vltìzstvl Bollhoslova. Proto Èeská biblická spoleènost pò$las tlmto projektem.

Na mnoha mlstech na$! republiky seopisovaly biblické texty v èeském ekume-nickém pøekladu na samostatné archy,

napodobeniny støedovìkého ruènlho paplru, na 160 mlstech v èeské zemi.V na$! farnosti byla tato akce zahájena 2.kvìtna a ukonèena 25. kvìtna. Slavnostnl

akt zahájil otec Alois Peroutka úvodnlm slovem a modlitbou. Pøltomen byl i starostana$eho mìsta Pavel Wessely. Prvnlmi opisovaèi ver$ù 5. Mojll$ovy byli právì otec Aloisa pan starosta.

Opisování zaèalo!Dùstojnì upravená místnost, na stolech Bible, archy, rozsvícené svíce "Svìtlo

Kristovo", ve vázách kvìtiny. Každý pisatel dostal pokyny, jak bude opisovat a kteréverše. V této pohodì ticha a klidu se mohl každý soustøedit na biblický text. Tuto zvláštníatmosféru umocnila 83 letá babièka. Její pøístup k pisování nám nemohl uniknout.S vážností usedla ke stolu, vyslechla, které verše bude opisovat a pak si tyto veršepolohlasem pøeèetla a velmi pìkným úhledným rukopisem zaèala psát. Po opsání si opìtverše pøeèetla a vyslovila vdìènost Pánu Bohu, že se mohla také zapojit.

Do opisování se zapojilo 200 pisatelù a to nejenom z Nového Jièína, ale i z okolí.Informace získali z èasopisu Region. Pøišli z Libhoštì, Studénky, Kunína, Bernartic,Vlènova, Životic. Starého Jièína. Starojické Lhoty. Bludovic. V Žilinì opisování vedla

paní Marie Bayerová.Èeská Bible bude svázaná do šesti svazkù podle èlenìní Kralické šestidílky a bude

Okénko novojièínské farnosti 5/2000 strana 4

rystavena v Domu Bible v Praze-Smíchovì. S výstavbou této stavby bude zapoèato ještìv tomto roce. Na podporu stavby pøispìli naši opisovatelé èástkou Kè 3. 056.-

Díky tìm, kteøí obìtovali svùj èas, dopoledne i odpoledne, po celý mìsíc kvìten, abytrpìlivì rysvìtlovali a povzbuzovalipøi opisování Bible.

Zdenka Kopaczková

Láska nade všechnu láskuTo je program komunity v Taizé. "Chceš pro Kristovu

lásku zasvìtit se mu celou bytostí?" "Chci!" Tak slibujenový brab" této komunity.

Je mnoho zla po celém svìtì, ale jsou i dobré vìci asem právì patøi spoleèenství v Taizé. Z nìho musí mítkøes•an jenom radost. A mìl by o nìm hodnì vìdìt -vždy•v roce 199'0 bylo shromáždìní poøádané touto komunitouv Praze a úèastnilo se ho 80,000 mladých lidí.

Ve famí knihovnì je o této komunitì více knih.

Pøíklady obìtavostiTolik je v dnešním svìtì zla -jak mùže køes•an pomoci? Mùže se

modlit, ale také pøinášet obìti. Až jednou na onom svìtì se dozvíme,kolik dobra pøinesla obì• života sv. Maximiliána Kolbeho. Nebopi'fklad sv. Kateøiny Sienské: na konci svého života se z posledních sil(nejedla) ploužila do chrámu a nabízela své modlitby, bolesti a celýživot za církev.

Když si nìkdo mysli, že obì• znamená jen bolest a smutek, taktøetí pøíklad: anglický novináø žil nìkolik dní mezi sestrami MatkyTerezy. "Nepoznal jsem š•astnìjších žen" prohlásil.

Jan Knyll

~

Vzpomínáte na loòské èíslo farního èasopisu Okénko? Zde byluveden èlánek o prùbìhu farního tábora. I letos byl pro nás pøipraven. Nastejném mfstì, se stejnými vedoucfmi (jen s malými zmìnami), ale v jiný

èas. Urèitì se již tì~iIi ti, kdo byli na loòském. I letos byl velký zájem. A~ak se zaplnily oba turnusy velmi rychle a mohlo se jet.

No a nakonec pøeci známé heslo:"Kdo zde byl, bude pùl roku vzpomínat apùl roku se tìšit na další tábor!! Takže zarok AHOJ!

~(tr~.íOdjezd byl plánovaný opìt v sobotu.

Všichni jsme mìli radost, jen ten déš•nám dìlal starosti. Dali jsme to všechnoPánovi s prosbou o sluníèko a jelo se.Dojeli jsme na známou zastávkuKunovice-Louèka. Pìšky se šlo dokostela, kde mìla být mše svatá. Mìlijsme však dostatek èasu, a tak jsme seseznámili na místní faøe, ve které jsme seschovali pøed deštìm.

Koneènì pøijel otec Alois a byla mšesv. Pøi ní nám otec vyprávìlo sv. Martì,nebo• mìla ten den svátek. Vyprávìl takéo její sestøe Marii a o bratru Lazarovi.Jakmile skonèila mše sv., šli jsme dotábora.

Po cestì však zaèalo pršet, a tak násdopravili autem na místo tábora. Zde všakvyvolal velký údiv ne elektrika anitelevize, ale bláto. Hodnì veliké bláto.Ihned pøišel první rozkaz -oboutgumáky! Potom zaèalo vybalování aseznamování.

Druhý den -v nedìli -jsme šli namši sv. Sloužil ji novoknìz, a tak každýdostal na celý týden, a nejen na nìj,novo~ìžské požehnání. Po návratu jsmese dobøe najedli a šli si hrát hry.

Celý týden probíhal tak krásnì, žekaždý se zajímal jen o program asamozøejmì o jídelníèek. Program bylpestrý! Bylo v nìm zahrnuto vše -mšesv., hry, jídlo, nástupy, den pøíjezdurodièù a také pou• na svatý Hostýn, kdemìl každý možnost získat plnomocnéodpustky. Byla zde mše sv. a také køížovácesta. Každý mìl možnost si také nìcozakoupit pro sebe, kamarády i rodièe. Ajak bývá o' poutích, šli mnozí tam i zpìtpìšky.

A tak týden ubìhl jako voda.V pøedposlední den probìhla známá Jakub

Olympiáda, kde byly i nìkteré kurioznldisciplíny, jako napøíklad hod gumákem,páka èi potápìní v hroznì studené vodì naèas. V olympiádì letos excelovalypøedevším holky., Konec tábora seneodvratnì blížil. Veèer se rozdalyposlední diplomy, povídalo se a smálo, ažjídelna praskala ve šech. Jelikož bylo uždost pozdì, šlo se spát.

V sobotu to pøišlo. Jak balení, tak idéš•, a nezbytné probl~my. Vše se zvládloa s pomoci Božl jsme došli na mši sv.,kterou jsme mìli dohromady I. I II.tumus. Tentokrát bylo kázání o svatémJanu Køtiteli a po skonèení mše sv.HuRA domù.

Na závìr bych chtìl podìkovat za násza všechny Bohu, který nám umožnilprožít krásný týden uprostøed dìti ivedoucích a který nás po celý týdenžehnal. Dlky patøi také vedoucím zalásku, trpìlivost a obìtavost, kuchaøkámza vynikající jldlo, knìžfm, jáhnovi zapodporu duchovní a rodièùm za proviant.Všem VELKÝ PAN BUH ZAPLA•!

rozhlednu. Pøi cestì nazpátek jsme sinapustili hostýnskou vodu, která náspøíjemnì osvìžila, protože byla ledová.Vlakem jsme jeli zpátky do tábora.

Kromì Hostýna se nám skoro všemlíbila stezka odvahy, kde na nás èekalopár strašidelných pøekvapení. Bylarozdìlena na dvì skupiny. Starší mìli tudelší a ti mladší kratší. Jinak bylo natáboøe hodnì dalších pøíjemnýchokamžikù.

Na táboøe jsme si kromì jiného užilimnoho legrace. Napøíklad, když jsme sepøetahovali lanem. Hrály holky protiklukùm. Vtom jsme najednou pøistály nazemi. Jenže na zemi pøistáli i kluci, ale jakje to možné? Vysvìtlení jsme získaliteprve když jsme vstali a otøepali ze sebenejenom ty, kteøí pøistáli na nás, alepøedevším trávu. Vtom jsme to uvidìli,ano bohužel je to tak, ale lano prasklo.Jinak byla také legrace ty první dny.Zpùsobilo to bláto. Byl to velice legraèní,ale lítostivý pohled, když jste vidìli, jakpøed vámi nìkdo bìží a najednou "bum" auž se válel v tom hroznì špinavém blátì,které vypadalo a hlavnì bylo jakopomazánka. Ten, komu se to podaøilo,musel dát okamžitì obleèení ze sebe pryèa potom ho dal vyprat holkám, které si tovzaly na starost. MysUm, že už jen pro tulegraci, ale i pro jiné vìci sem pojede plnodalších dìtí.

~a rni.t áb Q.r4ru h ý. tq.rnq$;;"Farní tábor ve vesnièce Podolí u

Rajnochovic, nebo-li u Louèky, se asikaždému líbil. Pøijeli jsme vlakem apotom jsme šli 5 km pìšky do Podolí.Všichni, i ti nejmenší to stateènì zvládali.V táboøe bylo 10 chatek a jedna velká

jídelna s kuchyní. V chatkách jsme byliubytováni po pìti a více. Po celý týdentábora se konaly rùzné akce. Napøíkladvýlet na sv. Hostýn, hledání pokladu,olympiáda, tajemná stezka odvahy a takymnoho legraèních soutìží. Soutìžilo sevìtšinou po skupinkách. Jmenovaly seSluníèka, Rychlá rota, Škorpióni, Bubáècia Gumídci. Ve støedu nás pøijelí navštívitrodièe, pro které si každá skupinapøipravila program. Pøestože se nám natáboøe líbilo, tak jsme se už skoro všichnitìšili na sobotní ráno, kdy pojedemedomù.

Na táboøe se nám velice líbil výlet nasvatý Hostýn. Jeli jsme vlakem a nahorujsme šli pìšky. Když jsme tam došli,dostali jsme malý rozchod pøed mšísvatou. Mohli jsme si koupit nìco napamátku pro sebe, své rodièe, pro jinéèleny rodiny nebo kamarády. Potom jsmešli na mši sv. do krásného kostela. Po mšisv. následoval další rozchod, který byltentokráte vìtší. Prošli jsme zbylé stánkya sešli jsme se v parku. Dostali jsmesvaèinu a kdo chtìl, mohl jít na

Veronika a Vladka Janko\}'

Se sestrami køes•anské lásky od sv. Vincence z Pauly, klerébyly v dobì totality v Srnì, jsem se seznámila pøes svoukolegyní. Jednou jsem s ní k nim zašla a pak už jsem je sama èasod èasu navštìvovala. Sestry peèovaly o staré lidi a bydlely uMilosrdných bratøí (název nemocnice). Vìtšinou jsem si chvíli

Okénko novojiéinské farnosti 512000 strana 8-

I.~::a:~),. 1

c. !

,

~

povídala se sestrou vrátnou. Byla ze Slovenska, již starší, moc milásestøièka. Slovenských sester tam bylo více než èeských. Nìkdypøišlo do hovorny i více sester, nejvíce jich pøišlo pøed mýmodjezdem do Øíma na svatoøeèení Anežky Èeské. Sestra vrátná mipøi odchodu dávala Zázraèné medajlonky Panny Marie. Vìtšinoudva balíèky v uzavøených prùhledných sáècích po 20 ks bylyposvìcené.

Já jsem je pak pøi rùzných pøíležitostech rozdávala. Nejvícevšak jsem je vozila na Starý Jièín Marušce Janíkové a ta jerozdávala dále.

Tento øád pochází z Francie. Jak je vám jistì známo, zjevila se tam v ulici du Bacv klášterní kapli v roce 1830 sestøe Kateøinì Labonhe Panna Maria. Bylo to prvé z tìchryznamných zjevení. Pak v roce 1858 Lurdy, La Salette a v r.1917 Fatima.

Panna Maria si pøála zhotovení medaile. Všechny znaky na ní pocházejí z nebe.Dala nám je sama Matka Boží. Tìm, kdož je budou nosit, pøislíbila mimoøádné milosti.Jen co zaèali medaili razit a rozšiøovat, zpùsobila tolik rùzných zázrakù, uzdravení,obrácení, mimoøádné ochrany, že ji lid sám nazval "Zázraènou medailí".

Z rukou Svaté Panny pøi zjevení vycházely paprsky. Podle jejího vysvìtlení paprskyznamenají milosti, které rozdává všem, co o nì prosí. Nìkteré drahokamy však nezáøily ato vysvìtlila, že to jsou milosti, o nìž lidé neprosí.

Ó, bez høíchu poèatá Panní Maria, oroduj za nás, kteøí se k Tobì utíkáme!Povzdech na medaili, nauèila nás ho Panna Maria. Pøeložený je už skoro do všech øeèí.Opakují si ho ve všech konèinách zemì.

Z tìch pøípadù pomoci Panny Marie -Zázraèné medajlonky, o nichž vím od sester,Vám o dvou napíši.

Za komunismu bylo dovoleno j~dné sestøe z Brna navštívit mateøinec v Paøíži v ulicidu Bac. Zpìt vezla èerné sukno na kleriku pro tajnì vysvìceného knìze. Sukno vložila nadno zavazadla, na nì položila medailonku a poprosila Pannu Marii o pomoc. Na celnicipøi kontrole jí žena vyhazovala jednu vìc za druhou. Došlo na sukno. Zahledìla namedajlonku a øekla, aby si to sebrala, zavazadlo odstrèila.

Druhý pøípad je z Francie. Na venkovì se ztratilo malé dìvèátko. Celou noc jihledali a až ráno ji našli v nìjaké jámì. Za ptali se jí, zda se v noci nebála. Dìvèátkoodpovìdìlo, že se nebála, protože ji chovala ta Paní, co má na krèku.

Marie Ridlová

Ahoj kluci a dìvèata,Rád ètu vaše pøíbìhy z novojièinského okénka a proto bych

se i já chtìl s vámi podìlit o jeden zážitek. Nejdøíve bych se váschtìl zeptat, jestli vìøíte v zázraky a jestli jste už ve svém životìnìjaký zažili. Ti, kteøí ano, tak mne lépe pochopí, a ti kteøí ne,tak když budete pozorní a bdìlí, urèitì ve svém životì zázrak

strana 9Okénko novojièínské farností 5/2000

zažijete. Také bych se vás ještì chtìl zeptat, jestli jste nìkdo z vás byli v Medžugorii.Kteøi ano, tak budete vìdìt (pøesnìji), o èem mluvím a když ne, tak se zeptáte rodièu, jakto v Medžugorii vypadá. Ten zážitek, o kterém vám chci napsat, se stal právì zde. Natom nejvìtším kopci. Byl to kopec ze samého tvrdého kameni, které rùznì vyènívalo.Øeknu vám, je to dost nároèná cesta a pro nìkteré, kteøí si nedávají pozor Gako já), inebezpeèná. I když zas nìkteøí tam chodi i bosky, ale to jsou už opravdu obìtavci. Urèitìto ti lidé za nìco obìtuji, tøeba za nás dìti. Tak i já s maminkou a tatínkem, babièkou adìdeèkem jsme byli v Medžugorii. Právì na tom velikém kopci když jsme se vracelizpátky dolù, já ani nevím jak se to všechno stalo, ale vím to, že jsem bìžel z toho kopce

dolù, najednou jsem zakopl a letìl po tìchstrašných kamenech asi 3 m dolu. Všichni, kteøíto vidìli, si mysleli, že už snad ani nejsem živý.A já jsem po zastaveni vstal, trochu zmatený apomaèkaný, ale živý a zdravý. Nikdo tomunechtìl vìøit. Když jsem si to uvìdomil adomyslel, co se vlastnì stalo, sám jsem tomunechtìl vìøit, že jsem živý a bez vážného úrazu.Tak dìkuji Pannì Marii za její ochranu, která jevšude, nejen na kopci, ale všude vás chrání a

chce nám pomáhat a vést nás, když jdeme po nebezpeèné cestì nejen tìlesné, ale iduchovní.

Tato veliká událost se mi stala pøed pìti lety, když mi bylo 8 rokù teï mi je 13 rokù,ale tento zázrak se mi už asi nikdy nevymaže z hlavy. Cítím jej stále ve svém nitru, jakoby tam byl tím ostrým kamenem vyrytý. A proto bych Vám pøál, budete-li otevøeni avnímaví na všechno a všechny kolem sebe, urèitì uvidíte zázrak, i když možná ne takzvláštní, ale to není tak dùležité. Hlavni je, že poznáte, že Bùh je s námi a má nás rád.Vlastnì už jen samotný život je zázrak, že se každé ráno vzbudíme a mùžeme vstát,chodit a celý den nìco dìlat. Hrát si, pomáhat rodièùm, jít do školy i když se námnìkterým do školy nechce. Tak se s vámi louèím a tìším zase na vaše zážitky ze života azážitky s Bohem, kterému na nás velmi záleží.

Mirek

Osobní údaje, které ti pomužou ulehèit hledáníJežl$ Z Nazareta, 33 let, tmavé pleti, èerné vlasy a brada, rány narukou a nohou.Následuje ho dvanáct nekompromisnlch spoleènlkù.Èasto je vidìn v pøltomnosti nemocných, malomocných, trplclch,chudobných i dìtI. Poho~uje lidi revoluènlmi hesly jako "Milujte senavzájem!", "Odpou$tìjte svým nepøátelùm!", "Modlete se za ty,kteò vás pronásleduji!", "Nechte malièkých pnjlt ke mnì (pomozte

jim)!"Jestli ho najde$, jdi po jeho stopách! Tvá odmìna? Život vìèný!

Jarmila z Kunína

Neškodilo by ani, kdyby se v KT vedla pøípadná diskuse o tom jak nejlépe vychovatsvé dìti.

Chaldejský UrUr byl jednou z prvních vesnických

osad založených kolem roku 4000 pøed K.tzv. ubaidiánskými obyvateli Sumeru. Byloto starovìké velkomìsto v Mezopotámii ajeho pozùstatky leží pøibližnì uprostøedmezi moderním mìstem Bagdádemv Iráku, perským zálivem a jižní èástí øekyEufr~t na okraji pouštì AI ajarah. Vestarovìku øeka Eufrat protékala poblíž zdímìsta. Bylo to místo výhodné svou

Tak si mnì postìžovali jedni rodièe tøí synù. kteøí ztratilivíru v Boha. Vídával jsem je vždycky sedávat v kostele v prvnílavici a jejich synové jako ministranti pøisluhovali u oltáøe.Viditelnì zbožná katolická rodina. Jak je tedy možné. ževšichni tøi jejich synové jsou již nejménì potøetí ženatí ajejich víra v Boha (jestli ještì u nich nìjaká existuje) nenív souladu s uèením Božím?

V jiné zbožné rodinì mìli dva syny, z nichž jednoho nutilina studium na knìze. Dopadlo to nakonec tak, že ten jejich syn místo jako knìz skonèilna psychiatrické léèebnì v Opavì.

Jak však vychovali rodièe své tøi syny, z nichž všichni tøi byli vysvìceni na knìze?Poznat jejich rychovu rychovy by bylo jistì velmi zajímavé pro všechny vìøící

køest'any, kteøí by je chtìli v dobrém úmyslu následovat.Jakou správnou metodu by mìli køes•anští rodièe volit pøi rychovì svých ratolest~

aby nedocházelo k odcizení se jejich dìtí od víry v Boha?Nalézt zde správnou odpovìï pro tu kterou rodinu bude zvláš• nesnadný úkol, ale

bylo by jistì zajímavé vìdìt, jak ti kteøí rodièe mají vlastní zkušenosti pøi rychovì svýchdìtí.

Poutník Jubilejního roku(pokraèování putování farnosti Jindøichùv Hradec po místech Jubilejního roku)

polohou a bylo støediskem rozvoje obchodu apoliti-cké moci. Ur byl hlavní støedisko uctívánísumer-ského boha mìsíce -Nanna a jeho ba-by/ónského protìjšku Sina. Masivní "zigguratUve výšce 21 m nad pouští. Biblické jméno UrChaldeeský se vztahuje k národu Chalde-anskému, který osídlil toto místo kolem roku900 pøed K. (kniha Genesis 11, 27-32).

Poté co byla v Babyl6nii založenachaldeanská dynastie, král Nebuchadnezzar II. zapoèal nové období výstavbyv Uru. Poslední babylonský král Nabonidus (vládl 556 -539 pøed K.J, kterýjmenoval svou nejstarší dceru vysokou knìžkou v Uru, vyzdobil chrámy a zcelapøestavìl ziggurat Nannovi, aby soupeøil dokonce s chrámem Marduk

v BabylonuPotom co Babyl6nie pøešla pod vládu Persie, zaèal Ur upadat Do 4.století

pøed K. bylo mìsto prakticky zapomenuto, pravdìpodobnì pro pøemístìníøeèištì Øeky Eufratu.

Ruiny mìsta byly nalezeny a poprvé odkryty v roce 1854 -1855 britskýmkonsulem J. E. Taylorem, který èásteènì odkryl ziggurat Nanna. BritskéMuseum zde zapoèalo v roce 1918 vykopávky. Kromì úplného odkrytí zigguratuvýprava odkryla celou è~st ch~mu v Ur a èásti mìsta pùvodnì urèené k bydlení

a obchodování. Nejsensaènìjší objev bylKrálovský høbitov z období kolem roku2600 pøed K., obsahující umìlecképoklady ze zlata, støíbra, bronzu adrahých kamenù.

Na území mìsta samého bylynalezeny tisíce tabulek obsahujícíadministrativní a literární dokumenty,

z období od 2700 do 4. století pøed K. Nejhlubší vrstvy mìsta obsahují stopyzáplav, jež jsou popisovány v množstvích sumerských, babylonských ahebrejských legend. Všechny vìdecké dùkazy však vypovídají, že šlo pouze o

místní povodeò.

Katecheze Jana Pavla II.pøi duchovní zastávce u Chaldejského Uru 23. února 2000-

Oøive než Mojžiš uslyšel na hoøe Sinaj známá slova Jahve: Já jsem Hospod;n, tvùjBùh, já jsem tì vyvedl z egyptské zemì, z podmínek otroctví (E.1: 20.2), patriarchaAbrahám-již slyšel jiná slova: ))Já jsem Hospod;n, já jsem tì vyvedl z ChaldejskéhoUru.« Musime se tedy odebrat v myšlenkách k tomuto dùležitému mistu dìjin Bož!holidu, abychom zde hledali poèátky smlouvy Boha s èlovìkem. To je dùvod, proè v tomtoroce Velkého jubilea tim, že se ubirárne v srdci k poèátkùm smlouvy Boha s lidstvem,náš pohled se obraci k Abrahárnovi, k mistu, kde on uslyšel Boži voláni a odpovìdìl na

nì poslušnosti víry. Spolu s námi také židé a muslimové vzhlížejí k postavì Abrahámajako ke vzoru bezpodmíneèné podøízenosti Boží vùli.

Autor listu Židùm píše: Protože Abrahám vìøil, uposlechl Boží výzvu, aby sevystìhoval do zemì, kterou mìl dostat v dìdièné držení, vystìhoval se, aèkoliv nevìdìl.kam jde (Žid //,8). Hle, Abrahám, kterého apoštol nazývii naším otcem ve víøe (srov. ØÍlI/4, //-/6), uvìøil Bohu, svìøil se tomu, který jej povolal. Uvìøil zaslíbení.

,\ \ I, 1 t;. Mluvime teï snad o trase jedné z nesèetných migraci typických"'"D (!- pro epochu, ve které bylo pastevectvi základní ekonomickou životní

formou? Snad. Nicménì jistì nešlo pouze o toto. V Abrahámovìpl'ihìhu, kterým zaèínají dìjiny spásy, mùžeme již postl'ehnout jiný

'.Ii l I) \' ~ význam povoláni a zaslibeni. Zemì, do které se odebírá èlovìk vedený

Božim hlasem, nepatl'i výluènì zemìpisu tohoto svìta. Abrahám.vìl'ici, který pi'ijimá Boži pozváni, je tim, kdo smìl'uje do zaslfbené zemì, která není ztohoto svìta.

V listì Židùm èteme: Protože mìl Abrahám víru, pøinesl lzáka v obìt; když bylpodroben zkoušce. Svého jediného syna obìtoval, tøebaže mu bylo slíbeno: »Od lztíkabudeš mít potomstvo, které ponese tvé jméno« (Žid 1/,/7-/8). To je vrchol Abrahámovyviry. Abraháma vystavil zkoušce Bùh, v nìhož naprosto dùvìøoval, ten Bùh, od nìhožpl'ijal zaslfbeni, které se týká vzdálené budoucnosti: »Od ]záka budeš mít potomstvo,které ponese tvéjméno« (Žid //,/8).

Zde neplatí lidské výpoèty; je tøeba používat Boží mìøítka. Jen tak mùžeme správnìpochopit význam poslušnosti toho, který doufal a vìøil, aèkoliv už nebyla nadìje (Øím./,18). Doufal, že se stane otcem èetných národù, a dnes se jistì raduje s námi, protožeBoží zaslfbeni se naplòuje v prùbìhu vìkù od pokolení do pokolení.

., .~.~ ' .c»Váš otec Abrahám zajasalv nadi!)l,ze uvldlmujden; uvldel ho a zaradoval se znìho«. (JIJn 8,56)

My dnes spojme svùj hlas s Pannou, dcerou sionskou, hlásejme, že Bùh serozpomnìl na své milosrdenstv~ jak slíbil našim pøedkùm, Abrahámovi a jeho potomstvunavìky (Lk 1,55).

Jan Pavel II.

Odpovídáme na Vaše dotazy -Jáký je smysl znamení kòze?u.,uW...'.--""Li"" "c.".".,-=.=-",.~-==.. ~~--~~~V mìsíci záøí máme svátek Povýšení sv. køíže. Køíž stojí jako znamení

v centru života køes•ana. Vlastnì pùvodnì byl køíž nástroj, kterým odcházeliz tohoto svìta nejvìtší zloèinci a lidé na okraji spoleènosti. Vlastnì i Kristusodchází s podobným odsouzením z tohoto svìta na køíži. Jeho smrtí se symbolkøíže mìní. Stává se znamením a zároveò nástrojem spásy a vykoupení. Je ces-tou ke vzkøíšení a životu. Sám Ježíš kjeho nesení zve své následovníky. Mno-hem pozdìji, v dobì svobody køes•anù ve 4. století se teprve zaèíná užívat zna-mení køíže v køes•anství.

Jeho smysl mùže být. rùzný -prostøedek spásy, znamení lásky, nástroj vy-koupeni. Má vlastnì dvì bøevna, která znázoròují dvì roviny našeho života.Vertikální nás spojuje s Bohem a horizontální s lidmi navzájem. Kde se bøevnaprotínají je køíž -nástroj, na kterém zemøel Ježíš. Svìt Boží a lidí se tak spojujeskrze køíž v Ježíši. Proto bychom mìli toto znamení konat dùstojnì v úctì a lás-ce. Uème tomuto znamení køíže dìti a sami zaèínejme vše ve svém životì tímtoznamením. Spojuje nás s Bohem i lidmi.

P.A/ois Peroutko

.3. 7. mìl první mši svatou v Novém Jièínì novoknìz Piotr Rak,který dosud pùsobil v Novém Jièínì jako jáhen. Po mši svatéprobìhlo s ním setkání farníkù na farské zahradì. Nyní jako knìzpùsobí v Tøinci..7.7. sloužil mši svatou ve farním chrámu novoknìz MiroslavHorák..21.7. se uskuteènila v rámci jubilejního roku pou• na sv. Hotýn.

.5.8. se konala pou• novojièínského dìkanátu k Pannì MariiFrýdecké.20.8. se konala hlavní pou• v naší farnosti

.16.9. na Radhošti byla pout' mužù

.17.9. probìhl jubilejní den školní mládeže a uèitelù (k jehoprùbìhu se vrátíme v pøíštím èísle)

.V øíjnu se uskuteèní jubilejní den farnosti

Putování kunínských a šenovských.Na zaèatku prazdnin 6.èervence se uskuteènila pou•

kunínských a šenovských farníkù na Velehrad. Pokud vaszarazilo datum, jeli jsme opravdu 6. 7. a schvalnì. Atmosférahlavni poutì ještì nestaèila "vyèichnout ", ale zaroveò jsme siužili klidu a soukromí. Po mši svaté, kterou jsme slavilispoleènì s poutníky z Kojetína, jsme odjeli do Blatnice ke sv.Antoníèkovi. O tom, jak malo z nas zna toto poutní místo,svìdèí fakt, že jsme sluncem zalitou kaplièku malem minuli.Pomodlili jsme se zde litanie ke sv. Antonínovi, pøeèetliživotopis svìtce. Pan kostelník nas kratce seznamil s historiía mìli jsme možnost prohlídky nebo nakupu naboženské

literatury a upomínek.Dalším cílem putování byla Nívnice. Zde bylo domluveno setkání s otcem Josefem

Nuzíkem. Ten nás provedl kostelem a pak náspozval na faru. Po krátkém posezení, kdy jsmebyli pohoštìni výbornými koláèky (a nejenjimi)Jsme se vydali na cestu domù. Na cestì zpìtbylo ještì zastavení v Luhaèovicích v novémkostele svaté Rodiny. Domù jsme dorazili kolem/9 hodiny štastni, spokojeni a posilnìni. Snadnás jen mrzelo to, že autobus nebyl plnì ob-sazen.

Za zlíéastnìné poutníky J. Nevìøi/ová

PO pA

ÚT

80ST

6.45 farní kostel

18.00 Španìlská kaple

6.45 farní kostel

18.00 farní kostel

6.45 farní kostel

18.00 Španìlská kaple

6.45 farní kostel

18.00 farní kostel

NE(;T

6.45 farní kostel

17.00 mše svatá pro rodièes dìtmi a mládež ve farnímkostele farní kostel

16.00 nemocnice (s nedìl-ní platností)

7.15 farní kostel

18.30 Španìlská kaple

Možnost sv. zpovìdi vždy pùl hodiny pøed ka2doumši svatou,v pátek i bìhemveèernf mše svaté,v nedìli i bìhem mše sv pokud otec Michal Petr nebude zastupovat v jiné farnosti

Vydává Øímskohalolichá farnost Nový Jitín, Zerotínova 24, Nový Jitín, 741 Of, tel: 707698 Dotazy, pfipomínhy, podnéty a pfI-spévhy možno podat formou schránhy S iogem tasopisu ve farním chrámu nebo na fafe, ti u Ant Urbana mlad~ího (703 197) Vydá-

no pro vnitfní pottebu farnosti

~

r--'~~'-"u..

Zdravím Vás po prázdninách, které' nevím jak Vám, ale mì utekly velmi.rychle. Nechápu, proè jsem tolik rodièù okolo sebe slyšel øíkat -,jenom a• už typrázdniny skonèí!" No, možná vím, proè to øíkali. Trochu (nìkdy i trochu více)jsme si dìlali co jsme chtìli a nedìlali do èeho se nám nechtìlo, takže jsme zaty dva mìsíce zvlèili, zdivoèili a já nevím jak ještì jinak nás naši rozumnídospìlí oznaèili. Pøesto všechno si mys/fm, že nám zùstalo dobré srdce,

milující nejen své rodièe, ale i brachu nebo ségru,--I kteøí nám obèas dovedou pìknì lézt na nervy.

A aby naše srdce skuteènì bylo dobré adokonce bylo poøád lepší, je tøeba do nìj pozvatPána Ježiše. Ráno, když se vzbudím, ještìv posteli Mu øeknu "Pane Ježíši, pro tebe tentoden." Chci Mu ho dát jako dárek, se vším co mìza ten den potká (dobrého i zlého). Mnohem lépese mi pak vstává z vyhøáté postýlky. A vìøte, žecelý ten den je pak jiný (lepší). Tak to dìlám já,

-'- ale je spousta možností a každodenníchpøíležitostí, jak nabídnout své srdce bohu.

Petra se sehnula a sebrala ze zemì èervené strouhátko." To je moje,"nastavil ruku Radek. "Ne, je moje. Podí~ej se mám ho podepsané. " "Tak kde jeto moje?" zlobil se Radek. "Nevím, nemám ho, " odpovìdìla Petra a otevøela

svoje pouzdro. ,,0 èem se tam dohadujete "? Pøerušila je paní uèitelka. " Vzalami moje strouhátko' " øekl Radek. "To není pravda, je moje. Podívejte se, je

podepsané." "Tak toho nechte a poslouchejte," vyzvala je paní uèitelka aotoèila se k tabuli. Když Petra ukládala svoje strouhátko do pouzdra, objevilatam ještì další. Bylo zrovna tak èervené jako to její. Uvìdomila si, že to druhénení její a že by ho mìla vrátit Radkovi, ale bála se, že by jí pøede všemioznaèil jako zlodìjku. Proto radìji zavøela pouzdro a snažila se dávat pozor.

Vyuèování už bylo témìø u konce, a stále nevìdìla, jak strouhátko vrátit.Teprve když zazvonilo a skonèila poslední hodina, rozhodla se, že odejde zetøídy poslední a položí ho Radkovi na lavici. On ho tam zítra najde a bude všev poøádku. .

" Tak pojï Petro. Musím zamknout dveøe. Mám poradu a pospíchám, "

oslovila jí uèitelka, když vidìla, jak pomalu ukládá své vìci do tašky. Petranevìdìla, co má dìlat. Rychle naházela knihy do aktovky a ryšla ze tøídy.

Ten den musela na strouhátko myslet až do veèera. A když pak maminka zaní pøišla, aby se s ní pøed spaním pomodlila, dala se Petrado pláèe a svìøila se ji se svým problémem. "Samo-zøejmì, že bych ti mohla øíct, co máš dìlat, ale myslím,že to víš i bez mé rady," odpovìdìla ji na tomaminka.

Druhý den pøišlaPetra do školy mezi prv-ními. Sotva vešla do tøídyzamíøila si to rovnou k uèitelce avyndala z tašky èervené strouhátko. "Musím Vámnìco øíci," povìdìla chvìjícím hlasem arysvìtlila ji, jak ho našla. Paní uèitelkase na ni vážnì podívala a potomø~kla: "A co myslíš, že bys mìla udìlatted?" "Asi bych ho mìla vrátit, ,.

odpovìdìla Petra, otoèila se a šla pomaluk lavici, kde sedìl Radek. "Radku, našlajsem tvoje strouhátko," zašeptala."Jo, no to je fajn. Kde bylo?" Zeptal se jí. " V mojem pouzdøe. To které spadlo,bylo skuteènì moje. Ale nevím, kdy jsem to pøehlédlt;1 a dala tam také to tvoje.Promiò, že jsem ti ho nevrátila hned vèera." Radek se zamraèil a bylo vidìt, žechce øíci nìco ošklivého. Ale pak se zarazil a pochvili s úsmìvem odpovìdìl."To jsem r4d, že se našlo. Dík, všechno je v poøádku. ,.

Petra byla š•astná, že dovedla svou chybu pøiznat a napravit. A víte, kdobyl také rád?

Váš l'arníèek