Podmínky předmětu

Rozhodovací proces

termíny

postupy

Normativní rozhodování

Heuristika

ÚVOD

TEORIE ROZHODOVÁNÍ

Ing. Martin Dočkal, Ph.D. Katedra hydromeliorací a

krajinného inženýrství

Rozhodovací procesy v ŽP

Rozhodování jednotlivce

Úvod: Teorie a realita ROZHODOVACÍHO PROCESU

Příklady + náležitosti rozhodovacího procesu

Rozhodovací postup, který odpovídá naší představě o

rozhodování ideálním, dokonalém, rozumném, moudrém,

racionálním, prozíravém, bezchybném, vše zohledňujícím,

atd.

Jak (a proč) formulovat „ideální“ rozhodovací proces?

Rozlišujme dvě úrovně rozhodování

Intuitivní (laické) rozhodování

nedostatek potřebných informací

neznalost cílů a kritérii

nedostatek času

opomíjení systematických metod

neznalost podstaty problému

„tolik na tom nezáleží“

Vědecké (profesionální) rozhodování

procedurální, formálně logická a instrumentální

stránka rozhodovacích procesů

založené na ověřených teoriích rozhodování

nemusí nutně vést k optimálnímu řešení

je základní složkou manažerské práce

je procesem výběru mezi alespoň dvěma možnými variantami

jednání,

jde při něm o kombinaci vědy a umění rozhodovat,

(kvalitní) je podmínkou pro efektivnost fungování a prosperitu

organizace.

(rozhodovací procesy) ovlivňují každodenní jednání lidí

je někdy více a někdy méně „racionální“ či podvědomé, ale

vždy myšlenkově ovlivněné setrvačností zvyků a poznatků

platných v minulosti

Rozhodování a jeho význam…

Záběr oborů rozhodování pokrývá veškerou činnost lidstva.

Dvě stránky manažerského rozhodování

Meritorní stránka rozhodování (věcná, obsahová stránka =

„Co se rozhoduje“) – spočívá v rozdílnosti rozhodovacích procesů z

hlediska jejich problémového zaměření a věcné náplně (výrobní

program, marketingová strategie, výběr pracovníků, atd.)

Formálně-logická stránka rozhodování (procedurální =

„Jak se rozhoduje“) – daná obecně platnými rámcovými postupy

rozhodovacího procesu (analytický nebo intuitivní přístup) a

využívání metod a nástrojů rozhodování (influenční diagramy,

kognitivní mapy, metody operační analýzy, rozhodovací matice,

rozhodovací stromy,…) – nutné z hlediska zodpovědnosti

rozhodovatele

Manažerské rozhodování

- teorie rozhodování -

Předmětem teorie rozhodování je formálně-logická stránka

rozhodování, včetně metod a modelových nástrojů

podporujících řešení rozhodovacích problémů.

Normativní teorie rozhodování – snaha vytvořit standardní postupy

řešení rozhodovacích problémů a způsoby použití modelů

rozhodování

Deskriptivní teorie rozhodování – na základě zpětné analýzy a

vyhodnocení (deskripci) již proběhlých rozhodovacích procesů

Základní pojmy teorie

rozhodování - 1

1. Stavy světa S1, S2, …, Sm – faktory okolí, které ovlivňují výsledek volby

jednotlivých alternativ během určité doby 2. Výsledek volby alternativy

Ai při stavu světa Sj, je určitým zobrazením důsledku volby alternativy Aj

3. Výsledková funkce Vij=f(Ai,Sj), vyjadřuje požadavek, že ke každé libovolné

alternativě Ai a libovolném stavu Sj, přísluší právě jeden výsledek zobrazený veličinou Vij.

4. Kritéria rozhodování směrnice, kterými se řídí rozhodující subjekt při výběru

nejvýhodnější alternativy jednání 5. Zásady rozhodování

taková kritéria, podle nichž lze stanovit pro každou situaci jednoznačně nejvýhodnější alternativu a její výběr

Základní pojmy teorie

rozhodování - 2

6. Funkce užitku Uij funkce, kterou dostaneme, když přiřadíme každému výsledku Vij

volbu alternativy Ai za stavu světa Sj určitou míru užitku, který tomuto výsledku přikládáme. Podstatou racionálního výběru je maximalizace užitku.

7. Očekávaná užitnost při rozhodování za rizika. Kombinace výsledku a pravděpodobnost

jeho výskytu. Vypočteme ji jako součin obou těchto hodnot.

Stupnice měření

Nominální stupnice (jmenné) – kvalitativní, subjekty zařazené do určité třídy jsou rovnocenné (známkování ve škole);

Nejjednodušší stupnice má formu „ano-ne“ , „vyhověl x nevyhověl“ Tento způsob hodnocení lze bez zkreslení využít pouze tam, kde jde o jednoznačné posouzení, zda výsledek z určitého hlediska (kritéria) +/-.

Ordinální stupnice (pořadové) – kvalitativní, stanovení pořadí, aniž můžeme říci, o kolik nebo kolikrát je jedna varianta lepší než druhá

Ordinální stupnice jsou nejčastěji konstruovány jako klasifikační (známkovací) nebo bodovací. Kardinální stupnice – kvantitativní (počátek měření + jednotka )

Intervalová – umožňuje měřit, o kolik je jedna varianta větší či

menší než jiná Poměrová - umožňuje měřit, kolikrát je jedna varianta větší či

menší než jiná

Struktura rozhodovacích procesů - 1

1. Identifikace – sběr, analýza a vyhodnocování informací, které

potřebuji k řešení

- Uvědomění si (ujasnění, pochopení) problému;

- Dekompozice problému (rozdělení problému na dílčí části),

- Stanovení priorit řešení

2. Analýza a formulace problému – stanovení základních prvků,

určení příčin vzniku problému a cílů jeho řešení

- Bližší poznání problémové situace

- Vyjasnění příčin problému

- Stanovení cílů řešení problému

3. Stanovení kritérií hodnocení – pro posuzování variant řešení

- Hledání optimální varianty řešení (varianty pro realizaci);

4. Tvorba variant řešení – nalezení činností vedoucích k řešení

- Formulace kvantitativních a kvalitativních kritérií hodnocení

Struktura rozhodovacích procesů - 2

5. Stanovení důsledků variant z hlediska vybraných kritérií

- Výpočet kritérií

6. Hodnocení variant, výběr varianty určené k realizaci (optimální)

nebo preferenční uspořádání variant

- Smyslem je stanovení takové varianty řešení, která je nejlepší

z hlediska celého souboru kritérií

Hodnocení variant má několik fází:

a) vyloučení nepřípustné varianty,

b) posouzení celkové výhodnosti přípustných variant nebo

stanovení tzv. preferenčního uspořádání variant

7. Realizace, implementace vybrané varianty

- Jde o fyzickou realizaci (implementaci) zvoleného řešení

8. Monitorování a kontrola

stanoveným cílům, příprava a realizace nápravných opatření,

korekce cílů, pokud nebyly stanoveny realisticky.

Při určování cílů – skupinový přístup

Pro stanovení alternativních řešení - skupinový přístup

Při hodnocení alternativních řešení - skupinové hodnocení

Při výběru varianty - skupinový přístup

Implementace rozhodnutí - záležitost jednotlivce

Uplatnění individuálního a skupinového rozhodování

Techniky skupinového rozhodování používané pro TVORBU VARIANT

Brainstorming – společné nalezení myšlenek:

Každá myšlenka musí být prezentována celé skupině, aby

vznikaly další nápady a myšlenky

Metoda Delphi – skupina odborníků, kteří vzájemně izolováni

předkládají návrhy, které se kompilují

Nominální skupinová technika (NST) – Oproti Delphi metodě se

účastníci znají, zpětná vazba je dána diskuzí v přímé komunikaci

ROZHODOVACÍ PROCES

a jeho prvky

Rozhodovací proces = postup volby, tj. posuzování jednotlivých

variant a výběr optimální varianty, či varianty určené k realizaci

Cíl rozhodování

Kritéria hodnocení

Subjekt rozhodování

Objekt rozhodování

Varianty a jejich důsledky

Stavy světa

Cíl rozhodování

Stav, kterého má být řešením rozhodovacího problému dosaženo např.:

zvýšení výrobní kapacity

snížení nákladů

získání nové technologie

nové trhy a/nebo zvýšení podílu na existujících trzích

zvýšení spokojenosti zaměstnanců/zákazníků

snížení produkce odpadů

zvýšení rentability investic

Cíle rozhodování : kvantitativní („dosáhnout hodnoty…“) kvalitativní („přesunout se do kategorie…“)

Kritéria hodnocení

Slouží k posouzení výhodnosti jednotlivých variant

z hlediska dosažení (stupně plnění) dílčích cílů

Blíže viz Cv.

Typy kritérií:

výnosová (rostoucí): preferují vyšší hodnoty, „čím více, tím lépe“

nákladová (klesající) „čím více, tím hůře“

kvantitativní – ukazatele, jednoznačné, měřitelné

(lze stanovit hodnotu)

kvalitativní – agregovanější, širší náplň, (RJ)

Subjekt rozhodování

Rozhodovatel

Jednotlivec – individuální rozhodování; autoritativní, konzultativní (v rámci skupiny) Skupina – kolektivní rozhodování; hlasování, konsensus

Formální (statutární) vs. skutečný (neformální) rozhodovatel př.: skutečný výběr technologie proběhne na nižší úrovni, ředitel rozhodne pouze o tom, zda tuto variantu realizovat či zamítnout

Objekt rozhodování

Část organizace, v níž byl problém formulován,

stanovil se cíl řešení a jíž se rozhodování týká:

Výrobní program

Tržní orientace

Organizační uspořádání

Inovace

Financování rozvoje firmy

Varianty rozhodování

Varianta: možná akce, která má vést k řešení problému (splnění stanovených cílů) Tržní orientace: domácí nebo zahraniční trh Organizační struktura: teritoriální, divizionální, pružná Důsledky: předpokládané dopady vzhledem ke kritériím hodnocení

Další základní pojmy teorie rozhodování

Rozhodovací proces:

• Rozhodování, úloha, rozhodovací proces

• Rozhodovací dimenze

• Preference

• Ekonomie výsledku

• Srovnávání variant

• Ideální rozhodování

• Heuristika

• Axiomatizace

Řešení problému a rozhodování

Řešení problému a rozhodování - dva základní druhy cíleného

myšlení

Řešení problému. Dosažení „správného“ výsledku, tj. výsledku,

který splňuje jedincem předem stanovené podmínky.

Může jich být více…

Příklad: Odjet někam autem, tj. nastolit stav, kdy daný automobil

splňuje podmínku, že jede, kam je třeba. Řešením problému

rozumíme hledání postupu, který povede ke správnému

výsledku.

…nastartování motoru startérem, startovací kabely, roztlačení, odtah…

Rozhodování

Rozhodování – hledání (nejlepší) varianty řešení problému ze

všech dostupných.

Nejlepší varianta – postup jehož výsledek nejlépe splňuje

nároky.

Příklad: koupě automobilu – výběr z automobilů dostupných

na trhu, tj. automobilu, který bude nejlépe splňovat moje

požadavky:

• co nejnižší cena,

• co největší vnitřní prostor,

• co nejhezčí design,

• co nejvyšší bezpečnost,

• co nejdelší záruční doba, atd.

Rozhodovací proces: definice

Rozhodovací proces je řetězec úkonů řazených za sebou s

logickou posloupností, odvíjející se a směřující od podnětu

k rozhodnutí, až po vydání rozhodnutí, jeho realizaci a

následné kontrole.

Rozhodovací proces lze obecně rozčlenit do těchto prvků:

výchozí situace a stav okolí

cíle kterých se má dosáhnout

definice problému

varianty dosažení cíle

zhodnocení variant

realizace rozhodnutí

kontrola

Algoritmus normativní teorie rozhodování

Identifikace problémů, cílů

Návrh variantního řešení

Hodnocení a srovnávání

variant řešení

Výběr varianty

Implementace rozhodnutí

Kontrola + vyhodnocení

rozhodnutí (poučení pro příště)

Nejistota Jistota Rizika

jistota, riziko, nejistota

Znalost faktorů v

budoucnosti; resp.

pravděpodobnost jejich

vzniku

Hodnocení

pravděpodobnosti

výskytu jevu:

subjektivní způsob

objektivní způsob

Blíže viz Cv.

Společenský rozhodovací proces v praxi

1. Rozpoznání problému

přesvědčení vlivných osob + široké veř.

1985 Vídeňská úmluva… „hrozba

poškození ozónové vrstvy je vážná“

poškoz. ozónu freony tušili vědci již od

70.let, úzká skupina lidí musí upozornit!

vlády + instituce formulují potřebu

omezení produkce CFC látek

kdo zodpovídá, kontroluje, jaké postihy?

(1987 Montrealský protokol)

odborníci + veřejnost – dosaženo cíle?

dodatky, další opatření (2003 zlepšení)

2. Společenské uznání +

pochopení nutnosti řešit jej

3. Formulace opatření

na základě hodnocení variant

4. Realizace opatření

5. Zhodnocení, zda došlo k

žádoucí změně

Ověření řešitelnosti problému

Již na počátku před vlastním řešení úlohy

…lze provést:

- přímo (ověříme, že daný automobil jede, aniž bychom řešili,

jakým způsobem bylo možné jej uvést do pohybu),

- objektivně, tedy nezávisle na tom, který konkrétní jedinec daný

problém řeší,

- absolutně, tedy nezávisle na tom, které další správné nebo

nesprávné výsledky jsou k dispozici

- binárně, tedy na otázku zda je problém vyřešen můžeme

odpovědět buď ANO nebo NE.

Rozhodovací úloha

Rozhodovací úloha je situace, kdy jedinec musí rozhodnout

mezi více variantami (akcemi).

Charakteristiky rozhodovací úlohy :

- množina akcí (variant), které jsou v úloze k dispozici,

- výsledky těchto akcí (funkce užitku),

- čas, který je k dispozici pro rozhodování,

- celková složitost úlohy, atd.

Charakteristiky rozhodovatele

Charakteristiky jedince, který stojí před danou úlohou:

- znalosti a poznatky o dané úloze,

- zkušenosti,

- zběhlost v používání různých myšlenkových úkonů,

- možnosti biologické (paměť, inteligence),

- možnosti technické (přístroje k dispozici),

- možnosti sociální (lidé, které může požádat o radu nebo pomoc),

- možnosti finanční,

- možnosti časové, atd.

Rozhodovací postup

Rozhodovací postup jedinec použije k rozhodnutí dané úlohy.

Různé rozhodovací postupy se liší:

kvalitativně,

• logikou,

• podstatou,

• strukturou atd.

kvantitativně, liší se v hodnotách:

• parametrů,

• vah,

• pořadí důležitosti různých aspektů atd.

Optimalizace

Optimalizace jednoho kriteria (maximalizace či minimalizace) –

základní druh rozhodovací úlohy. Například pokud vybíráme

mezi několika pracovními místy, která jsou zcela totožná až

na mzdu, vybereme si prostě místo s nejvyšší mzdou.

→ příklad pro Lineární programování (viz CVIČENÍ č.1)

Z hlediska rozhodovací vědy však mnohem více otázek

vyvolávají případy, kdy jsou výsledky akcí popsány nikoli

jedinou hodnotou, nýbrž více hodnotami, které je nutno při

rozhodování nějakým způsobem agregovat.

Toto je mnohem častější případ Pak jde o multi-kriteriální

rozhodování. Viz dále…

Hlediska rozhodování

Hlediska rozhodování jsou pro rozhodovatele relevantní pohledy

na výběr určité akce.

Hlediska využitá při nákupu automobilu kritéria hodnocení

cena,

vnitřní prostor,

design,

bezpečnost,

záruční doba atd.

Zdroje pro rozhodování

Proces rozhodování vyžaduje zdroje pro rozhodování:

biologické,

znalostní,

technické,

sociální,

finanční,

časové

Celkový výsledek rozhodování

Kontrola výsledku a poučení pro příští rozhodovací úlohu

Celkový výsledek je v praxi snížen v důsledku vynaložených

nákladů na rozhodování.

Ziskem k procesním výsledkům je také rozhodováním nabytá

zkušenost - poznatek, který může být jedincem využit k učení

v zájmu zlepšení budoucího rozhodování - znalostní kapitál.

Rozdíly v rozhodovacích postupech

Rozdíly mezi použitými rozhodovacími postupy mohou při

subjektivním hodnocení vést k výběru různých variant

řešení (při rozhodování v totožné situaci).

Pokud nám tato „nejednoznačnost“ vadí, musíme přejít k

normativním postupům rozhodování

Dodržuje všechny normativní zásady (pro daný druh rozhodování).

Je jednoznačný a neumožňuje odchylky ani subjektivní ovlivnění

procesu rozhodování

Pokud se tento postup drží všech normativních zásad, znamená, že

nevidíme žádnou možnost, jak jej zdokonalit. V tomto smyslu

odpovídá normativní rozhodovací postup naší představě

dokonalého, bezchybného rozhodování, které označujeme jako

normativní rozhodování, zkráceně NORMA.

Normativní zásady si navzájem nesmí protiřečit:

Nejdokonalejší by měl být jen jeden (všem normativním zásadám

odpovídající) rozhodovací postup, nikoli dva navzájem

neslučitelné postupy, za nimiž stojí neslučitelné zásady!

Normativní rozhodovací postup

Heuristika

Heuristika je rozhodovací postup, který porušuje jednu nebo

více normativních zásad a produkuje nižší procedurální

výsledky než normativní rozhodovací postup. V porovnání s

normativním rozhodovacím postupem tedy použití heuristiky

představuje ztrátu ve směru dokonalosti rozhodování, ale zisk

v oblasti procedurálních výsledků.

Empirická heuristika v běžných situacích.

Heuristika se vyplatí, (čas, neznalost normativních postupů,…)

nebo nezbývá jim nic jiného než použití heuristiky.

Heuristika je specializovaná - bude dávat téměř normativní

odpovědi jen v určitých rozhodovacích úloh. Jedinec by měl

začít zjištěním, zda má k dispozici heuristiku, která je

specializovaná na danou rozhodovací úlohu.

Systémy podpory rozhodování

Jako specifické nástroje kultivace rozhodování jsou vyvíjeny

systémy podpory rozhodování (decision support systems -

DSS) nebo expertní systémy (Viz dále)

Systémem podpory rozhodování se rozumí interaktivní

počítačový software, který uživateli nabízí data, modely,

otázky atp. tak, aby uživatele přiměl rozhodování co nejlépe

strukturovat, tj:

• zvážit všechny okolnosti a možnosti,

• v maximální možné míře využívat nejnovější odborné

znalosti a statistická data v dané oblasti,

• potřebné výpočty provádět správně atp.

Využití počítačů pro rozhodování…

Informační a komunikační technologie - ICT

Informační a komunikační technologie (ICT - Information and

Communication Technologies) - práce s informacemi.

Původní koncept informačních technologií (IT) byl doplněn

o prvek komunikace, kdy mezi sebou začaly komunikovat

jednotlivé počítače či uzavřené sítě.

Na školách předmět ICT nahrazuje dřívější výpočetní techniku

či informatiku, v současnosti jsou informace s komunikací

nerozlučně spojeny

V moderním světě představují informační a komunikační

technologie zásadní součást státní i soukromé sféry.

→ jejich ovládání patří mezi problematiku rozhodovacích

procesů v životním prostředí.

Automatizace rozhodování

Počítače (stroje) šetří lidský čas a námahu spojené s rozhodováním.

Automatizace může i zvýšit kvalitu rozhodování - používá

naučenou logiku lidského rozhodování, ale nepřipouští náhodné

chyby a omyly vůči této logice. Blíže viz přednáška o DSS

Problémy automatizace rozhodování

Pro rozhodovací úlohy existují konkrétní příklady, kde standardní

rozhodování vede k nežádoucím výsledkům → zvolit postup jiný

než obvyklý.

Počítač výjimečnost situace nemusí rozpoznat, pokud do něj tvůrci

automatizovaného systému identifikaci této situace nevložili.

„Člověk vs. automatizace“ anglicky: „heads vs. formulas“

nebo ve škole „virtual vs. real teacher“

Manipulace rozhodování a výsledků

Manipulace rozhodování formátem výchozích poznatků:

(a) jakým způsobem výchozí poznatky organizovat (tabulky,

seznamy, souvislý text)

(b) jakou formu výchozím poznatkům dát (čísla, slova, obraz) -

např. zvětšení prostoru nad grafem časové řady vnukává při

její extrapolaci vyšší hodnoty

(c) v jakém pořadí výchozí poznatky uvádět (sestupně, abeceda,

chronologicky)

(d) k jaké jednotce daného ukazatele výchozí poznatky

vztáhnout

(e) k jakému referenčnímu bodu výchozí poznatky vztáhnout, tj.

zda zvolit pozitivní rámec, nebo negativní rámec,

Ad b) Forma výchozích poznatků

Zvětšení prostoru nad grafem časové řady vnukává při její

extrapolaci vyšší hodnoty

b) Referenční bod

Jde o stagnaci nebo růst? (…co se mi lépe hodí)

1 101

2 100

3 104

4 103

5 108

6 107

Je součástí práce profesionálů i každodenní praxe

Závěr

Rozhodování

Automatizace

rozhodování

stanovení cíle rozhodování

určení hledisek posuzování (kritérií)

určení možných variant řešení úlohy

Snažíme se o tvorbu Normativních rozh. postupů

přinášejí +/-

je podmíněno vloženými postupy

šetří čas, peníze, lidské síly

na základě normativních principů

zhodnocení výsledku – poučení se pro příště

Rozhodovací proces zahrnuje:

Co je třeba znát ! Jaký je rozdíl mezi laickým a profesionálním rozhodováním?

Jaké jsou prvky rozhodovacího procesu?

Proč vznikají rozdíly ve výsledcích stejných rozhodování?

Co rozumíme Normativním rozhodovacím postupem?

Jaký význam má použití různých měřících stupnic?

(Nominální-Ordinální-Kardinální)

Co je to heuristika? …uveďte příklady!