Petra Melotíková

Rozvoj komunikačních a

prezentačních dovedností při výuce

práva

Příručka (nejen) pro studenty

Olomouc, 2012

Předmluva

Cílem této příručky je připravit Vás, studenty na to, jak zlepšit své prezentační a komunikační

dovednosti. Není řídkým jevem, že jsme nespokojeni s tím, že nás naši učitelé nechápou.

Později pak zjistíme, že ani v advokátní kanceláři, kde pracujeme, hledáme těžce společnou

řeč s kolegy, a divíme se tomu, proč naši klienti chtějí jiného právníka, který není lepším

odborníkem než vy.

Odpovědí, proč se tak děje, mohou být jednoduché a mít společného jmenovatele. Můžete

být skvělí odborníci, experti v některé právní oblasti s mnohaletou zkušeností, ale přesto

nezvládnete jedny podceňované vlastnosti každého odborníka – musíte své znalosti a

schopnosti ukázat a představit ostatním, zkrátka dokázat je přesvědčit o svých kvalitách. Bez

zvládnuté přesvědčivé komunikace a prezentace svých výsledků to nikdy nemůžete

zvládnout. Ač se pojmy komunikační dovednosti a prezentační dovednosti zdají býti totožné,

dokážeme snad naleznout hranici, která je odděluje. Komunikací zpravidla rozumíme

sdělování informací jinému člověku. Prezentací bychom snad mohli rozumět jeden

z prostředků komunikace, kdy představujeme své myšlenky zpravidla více posluchačům.

Důvodem, proč jsme se rozhodli připravit tuto příručku, byly osobní zkušeností s tím, jak je

mnohdy pro studenty těžké představit své myšlenky vhodnou formou i širšímu okruhu

posluchačů. Dalším důvodem byla snaha sjednotit postřehy a návody z českých a především

zahraničních publikací a interaktivních médií na jednom místě tak, aby studenti mohli cíleně

hledat potřebné informace. Obsahově navazuje na obdobnou problematiku, která byla

autorkou rozebrána v publikaci Kurz právnických dovedností (Tomoszková, Tomoszek a kol.)

z roku 2009.

Předkládánou příručku Rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností při výuce práva

jsme zpracovali s podporou Evropského sociálního fondu v ČR, Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy, Evropské unie jako jeden z výstupů projektu Právní vzdělání pro celý

život, reg.č.: CZ 1.07/2.2.00/15.0290 řešeného na Právnické fakultě Univerzity Palackého

v Olomouci.

V Olomouci, září 2012

Autorka

Obsah

Obsah ......................................................................................................................... 3

Předmluva .................................................................................................................. 2

1. Komunikační dovednosti ......................................................................................... 5

1.1 Komunikace ....................................................................................................... 5

1.2 Verbální komunikace ......................................................................................... 6

Příklad .................................................................................................................. 9

Příklad ................................................................................................................ 10

Příklad ................................................................................................................ 10

1. 3 Naslouchání ................................................................................................... 10

1.4 Neverbální komunikace ................................................................................... 12

Příklad ................................................................................................................ 15

1.5 Paraverbální komunikace ................................................................................ 17

1.6 Shrnutí ............................................................................................................. 18

Příklad ................................................................................................................ 19

Příklad ................................................................................................................ 20

Příklad ................................................................................................................ 21

Příklad ................................................................................................................ 22

2. Prezentační dovednosti ........................................................................................ 24

2.1 Jak udělat úspěšnou prezentaci? .................................................................... 24

Příklad ................................................................................................................ 26

Příklad ................................................................................................................ 27

2.2 Prezentace prezentace ................................................................................... 27

2.3 Prezentace v powerpoitnu, prezi atd. .............................................................. 29

Příklad ................................................................................................................ 31

Příklad ................................................................................................................ 31

Příklad ................................................................................................................ 32

Příklad ................................................................................................................ 33

K načtení – článek č. 1. ............................................................................................ 39

K načtení – článek č. 2. ............................................................................................ 44

K načtení – článek č. 3 ............................................................................................. 49

Seznam použité a doporučené literatury .................................................................. 51

1. Komunikační dovednosti

Klíčové pojmy k zapamatování:

Komunikace, verbální komunikace, neverbální komunikace, paraverbální komunikace

Není naším cílem vyčerpávajícím způsobem postihnout všechny aspekty

komunikace. Naším úkolem je seznámit se se základní problematikou komunikace,

odhalit, které zásadní chyby mohou v komunikaci nastat, naučit se je rozpoznat a

naleznout způsoby jejich řešení. Odpověď na otázku: „Jak správně komunikovat?“

zřejmě nelze stoprocentně správně zodpovědět. To však neznamená, že bychom se

měli vzdát snahy o co nejdetailnější poznání jejích hlavních úskalí. Takže začněme!

1.1 Komunikace

Pod pojmem komunikace rozumíme zejména přenos a výměnu informací v mluvené,

psané, obrazové nebo činnostní formě, která se realizuje mezi lidmi, což se projevuje

nějakým účinkem. Dále je také výměnou významů mezi lidmi použitím běžného

systému symbolů, je výrazem efektivního sebevyjádření.1

Komunikátor je osoba, která předává informaci. Komunikant je osoba, která informaci

přijímá. Komuniké je zpráva, kterou komunikátor vysílá komunikantovi. Komunikátor i

komunikant jsou rozdílně smýšlející osoby, které do přijímané či vysílané zprávy

promítají své zkušenosti, dovednosti, osobní postoje, momentální stavy nálady apod.

Přiřazují slovům určitý význam. Právě ona rozdílnost mezi lidmi způsobuje, že

komuniké nemusí být stejně vnímáno osobou, která zprávu vysílá, a osobou, která ji

přijímá. Často dochází ke „komunikačnímu šumu“, k určitému zkreslení původního

sdělení. Komunikační jazyk, tedy jazyk, pomocí kterého komunikujeme a přiřazujeme

slovům určitý význam, je specifický pro každou osobu a právě zde dochází

k nejčastějším nedorozuměním. Zejména abstraktním slovům je často jednotlivými

osobami přikládán jiný význam a dochází tak ke zkreslení informací, obsahu sdělení.

Řekněme si ale, že nejen jazyková stránka komunikace dává našim myšlenkám

smysl. Výzkumy ukazují, že poměr neverbální a verbální komunikace je 45% ku 55%,

1 Blíže viz. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada Publishing, 2003, s.

19 an.

podle některých zdrojů je dokonce tento poměr zvýšen ve prospěch neverbální

komunikace dokonce na 60% ku 40%.

ZAPAMATUJ SI

Jen slova pro dobrou komunikaci nestačí!

1.2 Verbální komunikace

Verbální komunikaci můžeme definovat jako vyjádření myšlenek pomocí slov (a to

nejen mluvenou formou, ale i psanou). Význam slov pronášených ve verbální

komunikaci je dotvářen pomocí paraverbální a neverbální komunikace, o kterých

budeme hovořit v následujících dále. Slovy označujeme ve verbálním projevu

konkrétní i abstraktní předměty a je potřeba zdůraznit, že právě u abstraktních

předmětů může docházet k nepochopení v komunikaci. Abstraktním slovům mohou

různí lidé přikládat odlišné významy závislé na jejich osobních zkušenostech.

V určitých situacích používáme vždy odpovídající formu jazyka. Jinak hovoříme

v partě kamarádů, jinak se svým vyučujícím, jinak se svým klientem. Každé prostředí

má své jazykové zvláštnosti, dokonce můžeme říci, že se tyto jazykové zvláštnosti

liší i mezi jednotlivými státy, kulturním prostředími a samozřejmě i v rámci jediného

státu existuje mnoho jazykových dialektů. Občas neporozumíme větám zahraničních

studentů – ne proto, že bychom nerozuměli jejich slovům, ale nerozumíme jim proto,

že jsme vyrůstali v odlišných kulturních prostředích, vycházíme z jiných tradic. Cizinci

by zase nepochopili některé typicky české věty.

ZAPAMATUJ SI

Každý člověk má vlastní jazykový styl, který lze vědomě upravovat!

Každý z nás má svůj jazykový styl, který se tvoří během celého našeho života a

ovlivněn řadou faktorů. Jedná se jak o výběr vhodných slov, tak i jejich spojování do

vět. Tento rozdílný způsob používání jazykových prostředků a slovních spojení je

způsobován mnoha shora jmenovanými vlivy – zejména pak prostředím, ve kterém

vyrůstáme, slovy, která slyšíme doma od nejútlejšího dětství, knihami, které čteme

atd.

V právnických profesích si musíme dávat zejména pozor na používání odborných

termínů. Zkuste se nad výběrem odborných či dokonce latinských výrazů, které jsou

běžné při studiu práva, zamyslet. Bude váš spolužák medik rozumět, když mu

řeknete, ale „tvoje mladší sestra nemá způsobilost k právním úkonům“, nebo babičku

upozorníte, „že je důležité, aby politici měli indemnitu“. Není vhodné užívat odborné

názvosloví určitého oboru při komunikaci s laikem, pokud se nejedná o termíny, které

nejsou obecně známé nebo jste je dosud s klientem neprobírali. Nejen že nebude

rozumět obsahu našich slov, ale může si dokonce myslet, že jej schválně chceme

odborným slovníkem zmást a dokázat, že jsme „lepší“ než on. Tím může být značně

narušena jeho důvěra v nás a v naši snahu mu pomoci. Komunikace by se jen těžko

stal opět produktivní a pro obě strany příjemnou. Na druhou stranu nutno připustit, že

některé klienty můžete jednoduše omráčit právě nadužíváním odborných výrazů.

Takže jaká bude vaše volba?

ZAPAMATUJ SI

Právnickými odbornými pojmy nezaujmeš každého klienta!

Příklad k zapamatování:

Advokát ke klientovi: „Pane Nováku, ve Vaší kauze bude soud mimo jiné rozhodovat,

zda při spáchání skutku, byla naplněna subjektivní stránka trestného činu. O

objektivní stránce jistě není pochyb.“ Tak takto bychom se asi daleko nedostali…

Již jsme si řekli, že každý máme svůj jazykový styl a volbu slov přizpůsobujeme

situacím a osobám, se kterými hovoříme. Jak ale dosáhnout, co největšího účinku

dopadu slov na naše posluchače? Vhodný výběr slov může mít obrovský vliv na

jednání lidí. Pokud si osvojíme některé základní dovednosti ve výběru jazyka,

budeme v našich verbálních projevech úspěšnější a dokážeme i v běžné konverzaci

uplatňovat některé zásady verbálního projevu, které jsou lidmi vítány a přijímány

pozitivně. Pojďme si tedy konkrétně ukázat, kterým slovům bychom se měli

v komunikaci vyhnout, jaká slova působí na lidi pozitivně a která jsou naopak

nežádoucí.

U každého sdělení bychom se měli pokusit vcítit do druhého člověka. Tato snaha se

nám vyplatí. Ve výše uvedeném prvním případě se nepochybně klient bude cítit

odstrčený a nabyde pocitu, že na jeho záležitostech nám nezáleží, resp. že jsme asi

spadli z jiné planety. Pokud ale ukážeme snahu řešit problém, nabídneme konkrétní

termín k dalšímu řešení situace a projevíme zájem o pocity druhého člověka, pak

nám tato osoba bude příznivěji nakloněna a nebude se cítit odstrčeně a

nepochopeně. Je asi potřebné i zdůraznit, že klienti si často zapamatují třeba jen

výňatek vět či slůvko, které jsme vyřkli, a pokud bylo zrovna špatně formulované,

mohou z toho vzniknout nepříjemné situace Špatně formulovaná věta nebo

nevhodně zvolené slovo, může zničit Vaši pracně budovanou důvěru klienta ve vaše

schopnosti.

ZAPAMATUJ SI

Pro použití slov platí staré přísloví „Dvakrát měř a jednou řež“!

Příklad k zapamatování

Úředník na obecním úřadě: „Pane Nováku, prostě jsme to nestihli. Vaši žádost

tady sice máme, ale je tady dalších sto jako je to Vaše. Ale takhle to prostě

v Česku funguje. Chápu, že tím přicházíte o peníze, ale já s tím nic neudělám.“

A jinak: „Pane Nováku, omlouvám se Vám jménem našeho oddělení, ale

vzhledem k prudkému nárůstu žádostí, musíme postupovat pomaleji. Chápu, že

Vám tím způsobujeme problémy a mrzí nás to. Mohu Vám slíbit, že uděláme

maximum pro to, aby se o Vaší žádosti rychle začalo jednat. Příští středu zasedá

zastupitelstvo města, ve čtvrtek tedy budu mít konkrétní informace k dispozici.“

Zcela jinak na člověka působíme, pokud ukážeme, že nám na jeho problému záleží,

že jej chceme řešit, případně mu řekneme konkrétní datum, kdy se řešení jeho

problému někam posune.

Při běžném rozhovoru s klientem budete muset klást otázky, protože klienti jsou

dvojího druhu – nemluvní a bez otázek se k ohnisku tématu neodstanete, nebo

naopak ti mnohomluvní, které ale otázkami musíte usměrňovat v toku řeči a

myšlenek tak, abyste nestrávili spoustu času zbytečně obšírným vysvětlováním

nepodstatných okolností.

Pokud chceme zjistit skutečné pocity člověka, je vhodnější klást zjišťovací otázky,

např. „Budete schopen hovořit u soudu jako svědek? Který důkaz považujete za

nejdůležitější?“ Používání slov „který, jak, kde, kdy“ se někdy nedoporučuje –

považují za příliš osobní. Pokud je ale použijete ve spojení se zdvořilejší jazykovou

formou, není důvod se jim vyhýbat. Jen u slova „proč“ bychom měli být opatrnější.

Toto slovo v nás vyvolává pocit, že se musíme ospravedlnit před tazatelem.

Považujeme jej za kritiku naší osoby a začínáme se podvědomě bránit. Proto je vždy

lepší místo kriticky znějícího „proč“ použít jiné výrazové prostředky.

Dále bychom se měli vyhýbat výrokům, které mohou zablokovat komunikaci mezi

jednotlivci, ať už proto, že svým vyjádřením prakticky nenecháváme prostor k jakékoli

diskusi, nebo proto, že jsou zveličováním skutečných, případně jsou takovým

imperativem, který automaticky vytvoří odmítavou, často až opačnou reakci, než

které jsme chtěli docílit. Pokud se jim ale nedokážeme vyhnout, můžeme alespoň

zvolit jemnější formu výrazových prostředků.

Příklady k zapamatování

- „Mohu se Vás zeptat, kde bychom měli začít hledat?“

A jinak: „Nebudete považovat za nezdvořilé, pokud se Vás zeptám, z jakých zdrojů

čerpáte své informace?“

- „Proč začneš vždy před jednáním probírat nepotřebné detaily?“

A jinak: „Myslíš, že bychom mohli jednání o nepodstatných detailech odložit na

později a před jednáním se soustředit jen na náš proces?“

- „Je to ten nejhorší svědek, jakého si dovedeš představit.“ (zveličování)

- „Musíš zvážit svou situaci. Měl bys odstoupit!“ (příkaz jednání)

A jinak: „Domnívám se, že ten svědek je problémový.“

„Myslím si, že Tvá situace je v tomto okamžiku velice složitá. Rozhodnutí o

budoucnosti nechávám na Tobě.“

Příklad

Podívejte se na následující příklad. Zvýrazněná slova znamenají i zvýraznění hlasu.

Bude obsah jednotlivých výzev jiný, chce řečník zdůraznit určitou okolnost?

Ty neumíš číst.

Ty neumíš číst!

Ty neumíš číst?

Příklad

Zkuste se svým spolužákem zjistit, jaké nářečí se používá v místě jeho bydliště a

nalezněte několik typických příkladů, rozdílů ve vašem vyjadřování.

Příklad

Jak by vypadal následující monolog, který pronesl klient u advokáta, zapsaný

v policejním protokolu nebo při soudním líčení? Byla by v oficiálních dokumentech

použita jiná slova? Proč?

Pan Klas: „Jel jsem takhle ve 4 ráno auťákem, rozhlížel se po krajině, najednou mě

předjelo fáro, já jsem se lekl, koukal jsem za ním, a najednou jsem ucítil něco

bouchnout. Kouknu ven a v příkopě leží nějaký cyklista. Tak jsem na nic nečekal, a

jel co nejrychlejc pryč. No a druhý den už si pro mě přijeli policajti. Myslíte, že za to

můžu dostat nějaký flastr?“

1. 3 Naslouchání

Řekli jsme si, že verbální komunikace tvoří přibližně 50% našeho sdělení. Zdůraznili

jsme si, že při přenosu zprávy od komunikátora ke komunikantovi může dojít ke

zkreslení obsahu sdělení vlivem nejrůznějších okolností. Jedním z faktorů, které

ovlivňují přenos zprávy, je i okolnost, zda umíme správně naslouchat.

ZAPAMTUJ SI

Ne všechno, co řekneš klientovi/kamarádovi/zkoušejícími, se dostane do jeho

uší a opět platí „opakování je matka moudrosti“!

Naše uši jsou sice v pořádku, ale to ke skutečnému pochopení obsahu slov nestačí.

Borg např. uvádí, že za jednu minutu jsme schopni říct 120 – 150 slov, ale myslet

dokážeme až rychlostí 600 – 800 slov za minutu!2 A protože naše schopnost myslet

je rychlejší než schopnost mluvení, naše myšlenky během rozhovoru s jinou osobou

začínají „bloudit“ a máme tendence přemýšlet o jiných problémech, které nejsou

součástí tohoto rozhovoru. Necháme se vyrušit jakýmkoli vnějším podnětem, např.

2 BORG, James. Umění přesvědčivé komunikace. Praha: Grada Publishing,, 2007, s.25

slovo či pojem zmíněné v rozhovoru v nás dokáží spustit takové myšlenkové

pochody, které jsou rozhovoru a zprávě, která nám je sdělována, velice vzdáleny.

Poslouchání je složitější proces, který vyžaduje naše plné soustředění. Ze všech

zvuků, které dolehnou k našim uším, si vybereme jen ty podstatné, a následně

potřebujeme u získané informace zachovat pozornost. To, jak s informací dále

naložíme, může být ovlivněno mnoha faktory (naším zájmem, schopnostmi člověka,

který nám informaci sděluje, důležitostí zprávy). Se zprávou pak ve své mysli

pracujeme, zařazujeme si ji do souvislostí, uvažujeme, kde jsme obdobnou informaci

již slyšeli. A pak přichází poslední nezbytná fáze – zapamatování si dané informace.

Celý proces zapamatování může trvat jen zlomek sekundy.

Ještě vhodnější pro komunikaci je aktivní poslouchání = naslouchání. Jedná se o

proces, do kterého zapojujeme i své předchozí zkušenosti, svou náladu a

přiřazujeme slovům určitý smysl. Při této činnosti dáváme najevo, že nás osoba

zaujala, nasloucháme jí a dokážeme pochopit smysl toho, co nám chce sdělit,

zvažujeme její názory a hodnotíme je, klademe jí doplňující otázky, snažíme se

kriticky hodnotit obsah zprávy, poskytujeme zpětnou vazbu.3 Osvojení si techniky

aktivního poslouchání je předpokladem pro to, abyste se stali skutečnými mistry

konverzace a dokázali získat důvěru druhých.

Příklad k zapamatování:

Pokud neumíte naslouchat, rozhovor mezi vámi a kamarádem může někdy vypadat

takto:

Karel: „Ahoj Pepo, jak se máš?“

Pepa: „Ale nic moc. Soudím se se sousedem o kus pozemku mezi našimi domy.

Už jsem dal advokátovi spoustu peněz a pořád se nic neděje.“

Karel: „No to je mrzuté…poslyš, myslíš, že bys mě mohl na pár týdnů založit?

Potřeboval bych půjčit tak deset tisíc…“

3 Od aktivního naslouchání můžeme ještě odlišit empatické naslouchání. To znamená, že se přímo vciťujeme do

mysli jiného člověka. Toto naslouchání na nás klade ještě vyšší nároky a je typické pro osoby, které se blíže

znají. Aktivní nasloucháni je více využíváno v obchodním, pracovním a jiném oficiálním styku.

1.4 Neverbální komunikace

Již jsme si řekli, že neverbální komunikace může pokrýt až 60% našeho sdělení.

Prozrazuje hodně o lidech, se kterými se dostáváme do kontaktu. Naše gesta,

mimika, způsob držení těla, řeč těla, oční kontakt, prostorové uspořádání, pohledy,

neurovegetativní reakce a další neverbální projevy dokáží o každém z nás prozradit

mnoho cenných informací. Proto je pro nás důležité naučit se „číst“ neverbální

komunikaci, tedy přiřazovat složkám neverbální komunikace určitou důležitost, a

umět vykládat projevy neverbální komunikace v jejím celku, protože z jednoho

signálu zřejmě nelze odečíst vše, hodnotit je můžeme jen v jejich souhrnu.

Tyto projevy navenek můžeme ovlivnit jen částečně, většinou vysíláme signály

neverbální komunikace podvědomě a podvědomě je také přijímáme. I když je nutno

podotknout, že cílem této kapitoly je proniknout do poznání neverbální komunikace a

naučit se ji cíleně korigovat u sebe a rozpoznávat u druhých lidí.

ZAPAMTUJ SI

I neverbální komunikaci se dá naučit a korigovat ji!

Zdůrazněme si hned na začátku okolnost důležitou pro naše pozorování neverbální

komunikace. Pokud se verbální a neverbální projevy shodují, můžeme si být jisti tím,

že vyjádření mluvčího jsou opravdová a nesnaží se před námi něco zastřít.

V případě, že verbální projev nesouhlasí s neverbálním, musíme zbystřit pozornost a

pozorovat další projevy. Může se stát, že osoba vysílá ojedinělý signál, který ale

neprozrazuje její odlišné myšlení. Zásadně musíme tedy neverbální projevy

posuzovat v širším kontextu, jako celek, shluk projevů.

Pokusíme se nyní nastínit nejdůležitější projevy neverbální komunikace, upozorníme

na největší chyby, kterých se můžete dopustit, a navrhneme způsoby, jak se jim

vyhnout.

Gesta

Jsou bezprostředním vyjádřením našich myšlenek, jsou to pohyby rukou, nohou či

hlavy. Všimněte si, že někteří lidé používají příliš mnoho teatrálních gest jen proto,

aby si jich ostatní lidí všimli. Někdo je v používání gest umírněný, ale když je použije,

bude to vždy ve správném kontextu a ku prospěchu věci. Typickým gestem, které

často používají i politici na veřejnosti jsou ruce otočené dlaněmi směrem

k posluchačům, což vyjadřuje určitou otevřenost vůči ostatním a zároveň ukazuje

vstřícnou a přístupnou povahu osoby. Ale pozor, u politiků se často jedná o gesto

naučené, které má vytvořit příznivou atmosféru. Jiným příkladem jsou překřížené

ruce na prsou, či překřížené nohy při sezení. Překřížené ruce bývají signálem

nedůvěry, uzavřenosti a nevstřícnosti, tvoří silnou bariéru mezi komunikantem a

komunikátorem. Proto je v praxi vhodné pokusit se tuto bariéru odstranit například

tím, že osobě se založenýma rukama podáte váš písemný návrh řešení problému

nebo se pokusíte jej zaměstnat jinou činností.

Mnoho lidí si při přemýšlení mne špičku nosu, jiní si hrají s vlasy a vyjadřují tak

nezájem o danou problematiku. Pozor, i zde ale nezapomínejte, že ojedinělý projev

neverbální komunikace se musí posuzovat ve spojitosti s dalšími gesty, tedy

posuzovat shluky gest i verbální projev!

ZAPAMATUJ SI

Jen souhrn gest a dalších projevů neverbální komunikace může vést ke

správnému odhalení pocitů člověka!

Příklad

Prohlédněte si následující obrázek a přiřaďte k jednotlivým gestům emoce jejich

původců. Všímejte si zejména gest v kroužcích. Zkuste si tipnout, jaké situace se

rozhovor týká, a své tipy prodiskutujte se svými kolegy ve skupince.

Obrázek převzat z knihy Pease, Allen. Portál.

Mimika

Můžeme ji charakterizovat jako svalové pohyby obličeje. Může být prostředkem

vyjádření našich momentálních emocí, nebo také zpětnou vazbou, reakcí na sdělení

osoby a naše vyjádření toho, jak na nás obsah jeho sdělení působí. Mimikou

můžeme vyjádřit širokou škálu emocí – štěstí, radost, překvapení, strach,

nespokojenost…a pokud bychom je podrobně rozebrali, dokázali bychom jistě

jednotlivým emocím přiřadit jejich typické projevy v mimice obličeje.

Příklad

Prohlédněte si graficky zpracované obličeje a vyberte a vybarvěte z nich ty, které

(a) znázorňují radost – modrou

(b) znázorňují rozčílení – červenou

(c) se podobají Vám, když dostanete Áčko ze zkoušky - zelenou

Převzato z http://www.vgrafik.cz/kategorie/logotypy-vizualni-styly/filter/nonrealized.

Oční kontakt

Oční kontakt je důležitý prvek komunikace. Ne nadarmo se říká, že oko je okno do

duše. Nejen upřený pohled, ale i mrkání, přivírání očí či na oční kontakt navazující

mimika ve formě zdviženého či staženého obočí jsou obrovským odrazem vnitřních

pocitů člověka.

Navázání očního kontaktu je základním předpokladem úspěšné komunikace. To, že

osoba uhýbá pohledem, může mít různé důvody – snaží se zastřít své pocity, lže

vám, je stydlivá. Proto se při jejím posuzování musíte soustředit i na další neverbální

projevy. Za nejvhodnější pro člověka, který prezentuje či hovoří, je považováno

udržení stálého očního kontaktu s určitými přestávkami, kdy člověk na okamžik

odhlédne do svých poznámek a poté se opět vrátí k očnímu kontaktu. Upřený pohled

(popřípadě i bez mrkání) může totiž působit agresivně a osoba, se kterou

komunikujete, se začne cítit nepříjemně. Pokud se váš protějšek nevyhýbá pohledu

do očí, je to pro vás pozitivním signálem a určitou zpětnou vazbou, že vaše

komunikace má smysl – osoba naslouchá a vy víte, že vám naslouchá a naopak.

Prostorové vnímání (proxemika)

Při komunikaci udržujeme mezi sebou určité vzdálenosti. Jinak se přiblížíme ke

svému rodiči, partnerovi, jinak k vyučujícímu nebo nadřízenému. A všem se nám již

stalo, že jsme vědomě či podvědomě o krok ustoupili, když se nám neznámý kolega

snažil z deseticentimetrové vzdálenosti vysvětlit teorii relativity…

Nelze s určitostí říct, jakou vzdálenost bychom měli udržovat například při pracovním

setkání nebo při společenské akci. Každému člověku je příjemný jiný odstup. Lidé

extrovertní a sebevědomé povahy mají tendence udržovat vzdálenosti kratší než lidé

odtažití a introvertní. Podle mnoha teorií dělíme své okolí do čtyř zón komunikace, i

když jejich přesné hranice nelze určit.

Zde uvádíme dělení dle Jamese Borga.4 Zóna intimní (cca do 50 cm) je vyhrazena

jen blízkým osobám. Následuje zóna osobní (cca 50 – 100 cm), do které náleží

komunikace s přáteli, rodinou, diskutujícími osobami. Společenská zóna (cca 1 – 3,5

m) je určena osobám, ke kterým nemáme blízký vztah – kolegové v práci, náhodní

známí. Zóna veřejná (cca od 3,5 m) nám pak umožňuje komunikovat s neznámými

4 BORG, James. Umění přesvědčivé komunikace. Praha: Grada publishing,, 2007, s. 58 an.

lidmi, třeba posluchači našich přednášek. Dávejme si proto pozor na situace, při

kterých by některým lidem mohla být naše blízkost nepříjemná. Vždy je lépe, když se

k vám někteří lidé zájmem o krok přiblíží, než když v zápalu urputného vysvětlování

svých teorií zaženete introvertní lidi do rohu místnosti. Velikost zón se mění – záleží

na typu člověka. Níže nastiňuji ještě další možné rozdělení prostorového vnímání

okolí osoby dle Edwarda T. Halla jako veřejné, společenské, osobní a intimní zóny.

1.5 Paraverbální komunikace

Za paraverbální komunikace je v literatuře a výkladových slovnících považována

jakási zvuková stránka hlasu, tedy např. intonace, hlasitost, tempo řeči apod.

U paraverbálních prostředků komunikace si zdůrazněme, že tempo řeči může

zásadním způsobem ovlivnit pozornost posluchačů – příliš rychlá mluva s mnoha

informacemi vede ke ztrátě soustředění a pozornosti. Také hlasitost našeho projevu

je zásadní – jen výjimečně může tichá mluva v kombinaci se závažnými informacemi

upoutat pozornost, spíše se např. v politickém životě můžeme setkat s veřejně

činnými osobami, které hovoří hlasitě a důrazně, ale obsah jejich sdělení je takřka

nulový). Zdůrazňovat hlasem máme ty skutečnosti, které chceme posluchačům

vštípit. A důležitá poznámka – nezapomínejte správně artikulovat. Pokud máte

tendenci polykat koncovky nebo špatně vyslovujete cizí slova, snažte o zlepšení.

1.6 Shrnutí

Neverbálním projevům v komunikaci jsme již věnovali značnou pozornost.

Zopakujme si, že nejen používaná gesta, mimika či oční kontakt budou mít vliv na

posluchače. Příliš teatrální gesta mohou působit v malém prostoru až směšně.

Strnulý postoj s rukama podél těla vzbuzuje dojem, že prezentátor nemá příliš

sebevědomí. Zkřížení rukou může na posluchače zapůsobit jako signál vašeho

nezájmu. Například i držení vašeho těla při chůzi či sezení, využití prostoru místnosti,

kde váš projev probíhá, bude mít vliv na celkové vyznění vašeho sdělení. A opět

upozorňujeme: posluchači nebudou hodnotit ojedinělé gesto, i když je

pravděpodobné, že si ho všimnou, ale zhodnotí váš celkový projev. Proto se

nenechte znervóznit, když zjistíte, že jste si během přednášky založili ruce –

odstraňte toto gesto a pokračujte dále.

Celkově lze říci, že na vašem projevu by si měli posluchači cenit vašeho

sebevědomí, měli by pochopit, že si stojíte za informacemi, které jste přednesli, že si

vážíte jejich zájmu a dáváte jim najevo, že danou problematiku mohou s vaší pomocí

pochopit. Svůj úspěch si můžete ověřit již během prezentace – všímáte si zaujetí

posluchačů, a pokud Vás po prezentaci zahrne obecenstvo zvídavými dotazy, není o

vašem úspěchu pochyb. Může nastat i situace opačná, ale i z té si můžete odnést

mnoho užitečných poznatků: „Zvolil jsem špatné téma? Používal jsem příliš/málo

odborných termínů? Nedokázal jsem správně prezentovat své myšlenky? Nedržel

jsem se osnovy? Předestřel jsem málo praktických příkladů?“ Pak je nutné

analyzovat své chyby a poučit se z nich do budoucna!

Příklad

Domníváte se, že umíte dobře naslouchat? Ujasněte si pozitiva a negativa

v komunikaci s osobami a zjistěte, co vám na komunikaci s nimi vadí nebo co vám

naopak vyhovuje. Po vypracování cvičení by vám už mělo být jasné, kde dělá váš

protějšek při komunikaci chybu nebo kde ji děláte vy!

Jmenujte tři osoby, kterým rádi nasloucháte, se kterými rádi probíráte zajímavá

témata:

osoba typická vlastnost

1.

2.

3.

Nyní jmenujte tři osoby, se kterými neradi hovoříte a nevěnujete jim dostatečnou

pozornost při komunikaci:

osoba typická vlastnost

1.

2.

3.

Ke každé osobě zkuste přiřadit typickou vlastnost při komunikaci, např. klade dotazy

uprostřed mého vysvětlování – často mě přerušuje a ptá se na hlouposti – vždy si na

mě vyhradí čas – dokáže mě povzbudit pokývnutím hlavy…můžete se i vy nějak

poučit z verbálního a neverbálního projevu těchto lidí?

Příklad

Zamyslete se nad jednotlivými lidmi na následujícím obrázku a odpovězte

(a) jaké emoce vyjadřují svými gesty,

(b) v jaké situaci se takto chovají.

Obrázek převzat z webu osetrovatelstvi.eu

Příklad

Na následujícím obrázku si zase pozorně prohlédněte vzájemné postoje dvou lidí a

jejich vztahu (popisky jsou v angličtině).

(a) Popište vztah lidí na základě svého pozorování.

(b) Dá se i s negativními emocemi vyjádřenými gesty a postojem nějakou

manipulovat a obrátit negativní situaci ve svůj prospěch?

Obrázek převzat z webu www.buildwithfred.com

Příklad

Nejprve si pročtěte následující text:

Zkuste si představit, že student/ka se připravuje ke zkoušce. Zkoušející je známý

svou odtažitostí, složitým kladením otázek a netrpělivostí při čekání na vaši

odpověď. Zkouška probíhá následujícím způsobem:

Vejdete do místnosti, zkoušející sedí za stolem, můžete se posadit na jednu ze

dvou židlí – jedna je přímo proti zkoušejícímu, druhá je posunutá více doprava.

Vyberete si židli naproti zkoušejícímu.

Zkoušející: „Dobrý den, posaďte se.“

Zkoušený: „Dobrý den, pane profesore.“

Zkoušející (nedívá se na Vás, sleduje monitor počítače): „Tak doufám, že jste se

dobře připravil/a, nemám dnes mnoho času tahat z Vás vědomosti.“

Zkoušený (začne se potit, mnout si o sebe dlaně, sedí na kraji židle, dívá se do

dlaní): „Ehm, totiž já, doufám, že si vytáhnu dobrou otázku…“

Zkoušející (změří si Vás pohledem): „Takže Vy neumíte všechny otázky? To

chcete marnit můj čas?“

Zkoušený (uhýbá pohledem, sleduje své ruce, překříží nohy): „Totiž, snažil/a

jsem se všechno naučit, ale někdy bývám při zkouškách nervózní.“

Zkoušející (hluboce si povzdechne): „Tak to zkusíme, ale pokud nebudete něco

vědět, nezdržujte mně a rovnou to řekněte, zkoušku si pak zopakujete. Řekněte

mi něco o …“

Zkoušený (zvedá se ze židle): „Já myslím, že by to nemělo cenu. Přijdu tedy

příště.“

Zkoušející (s nezájmem odvrací oči směrem k monitoru počítače): „Dobrá tedy.

Pošlete dalšího.“

Zkoušený: „Na shledanou.“

Zkoušející: „Na shledanou…“

(a) popište, jaké projevy neverbální komunikace byly použity v předchozí ukázce

(b) zhodnoťte, jaký byl projev v rámci verbální komunikace zkoušejícího a

zkoušeného

(c) navrhněte, jak pomoci studentovi/studentce k úspěšnému zvládnutí zkoušky

Přečtěte si následující modelovou situaci v jiném vyznění:

Po vstupu do místnosti si vybíráte židli vpravo, zkoušející je nucen se k Vám na

židli trochu natočit a věnuje Vám plnou pozornost.

Zkoušející: „Dobrý den, posaďte se.“

Zkoušený (usmívá se): „Dobrý den, pane profesore.“

Zkoušející: „Tak doufám, že jste se dobře připravil/a, nemám dnes mnoho času

tahat z Vás vědomosti.“

Zkoušený (opětuje oční kontakt, usměje se, sedí vzpřímeně na židli, ruce klidně

složené v klíně): „Věnoval/a jsem přípravě maximum.“

Zkoušející (opětuje pohled): „Maximum? Takže jste dobře připravený/á?

Zkoušený (přikývne, udržuje oční kontakt, dlaněmi naznačí vstřícný pohyb):

„Domnívám se, že jsem připravený/á a budu umět zodpovědět Vaše otázky.“

Zkoušející (stále natočený ke zkoušenému, usmívá se): „Tak tedy pojďme rovnou

k otázce. Řekněte mi…“

Zkoušený (stále s malými přestávkami udržuje oční kontakt, sedí vzpřímeně):

„Nejprve bych ráda vysvětlil/a širší souvislost tohoto problému…“

Zkoušející se zájmem poslouchá…

(a) jaké okolnosti měly vliv na zachycení zájmu zkoušejícího?

(b) zhodnoťte, jak se na zkoušce chováte vy a zda byste mohli některé své projevy

verbální a neverbální komunikace zlepšit.

2. Prezentační dovednosti

Každý z nás již jistě musel prezentovat své poznámky či referát před různě velkým a

různě zaměřeným publikem. Mohlo jít o oznámení výsledků ankety, prezentaci

referátu před třídou nebo přednes příspěvku na studentské konferenci. Musíme

počítat s tím, že celý život budeme něco prezentovat. A přestože zažíváme před

každým veřejným vystoupením trému a „omdléváme“ při představě, kolik párů očí

nás bude kriticky hodnotit, nemůžeme se tomu vyhnout. Proto si shrneme základní

fakta o prezentaci, upozorníme na největší úskalí v prezentacích a pokusíme se tak

získat praktické dovednosti pro náš život. Pokud máte pocit, že jste nutně ten

nejhorší prezentátor na světě, nezoufejte! Jednak si totéž myslí o své osobě mnoho

lidí (a většinou to není pravda) a dále pro vás máme dobrou zprávu: i umění

prezentace se lze naučit!

A ještě malá poznámka: při prezentaci využijete mnoho poznatků, které jsme si

představili výše v podkapitolách o komunikaci, takže neváhejte kdykoli zalistovat

zpět! Prezentace bez řeči těla, neverbálních signálů a paraverbálních projevů vůbec

není možná!

ZAPAMTUJ SI

Bez znalosti základních projevů neverbální komunikace nelze úspěšně

prezentovat!

2.1 Jak udělat úspěšnou prezentaci?

Milan Mikuláštík uvádí pět částí přípravy prezentace, které je potřeba zvládnout a

které jsou základním předpokladem úspěchu.5

Nejprve si musíme ujasnit, k jakému účelu prezentace slouží, tedy komu je určena,

zda je to přednáška ojedinělá, zda má detailně rozebrat celou problematiku, nebo se

úžeji zaměřit na specifické téma, zda máme obhajovat náš postoj nebo jen

informovat apod. Dalším bodem, nad kterým je dobré se zamyslet, je samotný

předmět prezentace. Není to nepodstatný bod, jak by se mohlo na první pohled

zdát. Ujasnění si tématu je základním předpokladem úspěchu. Podle rozsahu tématu

můžeme nalézat adekvátní zdroje informací, ujasnit si, co všechno musíme

posluchačům sdělit a zabránit možnému roztříštění tématu – stává se, že prezentér

5 MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada publishing,, 2003, s. 150 an.

se zcela odchýlí od tématu projevu/přednášky a nakonec do něj zahrne více, nebo

naopak méně poznatků, než plánoval. V neposlední řadě musíme také zvažovat, jak

velkou časovou dotaci věnujeme dané problematice a uzpůsobit tomu celou

přednášku. Nemělo by se stát, že nám vyprší stanovený časový limit a my zjistíme,

že jsme teprve u čtvrtého bodu ze šesti.

Sbírání podkladů je další samozřejmou součástí přípravy na prezentaci. Zde se

nám otevírá široká škála možností, jak získat poznatky nutné k prezentaci. Může se

jednat o knihy, časopisy, internetové zdroje, můžeme se pokusit získat informace

z vlastní zkušenosti, uspořádat anketu nebo výzkum, pokusy… zpracování podkladů

do zajímavé prezentace je často nejtěžším bodem prezentace, neboť velké množství

nalezených informací někdy přednášejícího svádí k zahlcení posluchačů – chce

využít veškeré nalezené informace, tabulky, grafy a snadno se stane, že dobře

míněná snaha se obrátí proti přednášejícímu.

Dalším dílčím bodem přípravy prezentace je psychologické posouzení

posluchačů. Musíme vědět, jakým posluchačům přednášíme – věk, pohlaví,

profesionalita posluchačstva hraje důležitou roli a prezentátor si musí uvědomit, čím

může takové posluchače zaujmout. Bez počátečního zaujetí se totiž vytratí pozornost

posluchačů a je velice obtížné je zaujmout znovu. Jen taková prezentace, která bude

reflektovat složení posluchačů a jejich zájem, může být úspěšnou.

Pokud se nám podaří úspěšně zvládnout tyto zmíněné body, nastává poslední fáze

přípravy – nácvik prezentace. Možná patříte mezi skupinu lidí, která nemá problémy

s prezentací před jakýmkoli publikem. Ale pokud patříte do početnější skupiny

„trémistů“ je pro vás příprava prezentace přímo nutnosti. Nácvikem můžete zjistit

skutečnou délku své prezentace a máte možnost ji ještě včas upravit. Můžete také

zjistit logické nesrovnalosti, které vám při běžné kontrole textu unikly. Základním

předpokladem je držet se osnovy svého projevu, která se má skládat z hlavních

myšlenek, které chcete prezentovat. Před důležitým projevem se také doporučuje

stát před zrcadlem a sledovat svůj celkový postoj. Modernější metodou je pak

nahrání se na video a prohlédnutí svého nahraného projevu. Tato technika nám

pomáhá uvědomit si své verbální i neverbální jedinečné projevy a často bývá

impulsem pro změnu postoje, založení rukou nebo změnu použitých výrazů (určitě

také máte nějaké „parazitní“ slovíčko – objevuje se ve vaší řeči, ani nevíte jak, bývá

to slovo „vlastně“, „prostě“, „ty vole“ apod.). Proto se nedivte, že se v některých

předmětech i na právnické fakultě můžete dočkat natáčení a svých „pěti minut slávy“.

Pokud máte možnost, požádejte známého, kamaráda, ať si váš projev poslechne.

Určitě se dozvíte mnoho užitečných připomínek a navíc – před publikum už jistě

budete předstupovat s menší nervozitou. Obdobnou techniku používají i ostřílení

vystupující, takže si nemyslete, že nervozita a nácvik je věcí jen mladých studentů,

dokáže potrápit i zkušené borce!

ZAPAMTUJ SI

Víc než kde jinde platí u prezentací v právním prostředí, že opakováním si lze

osvojit techniky správného verbálního a neverbálního projevu. Nacvičit si

postoje a slovní obraty je důležitým předpokladem úspěšné prezentace!

Příklad

Zkuste se zamyslet nad svým projevem při prezentaci v seminářích a pravdivě

odpovězte na následující otázky. Za každou kladnou odpověď si započítejte bod.

Mluvím příliš rychle.

Prezentuji bez emocí.

Používám abstraktní pojmy bez uvedení příkladu.

Čím víc textu se mi vejde na slide, tím lépe!

Často ztrácím oční kontakt s posluchači.

V mé prezentaci chybí shrnutí základních myšlenek.

Zaujetí posluchačů postupně klesá.

Nepřipravuji si důkladně svou prezentaci.

Pokud jste neodpověděli na žádnou otázku kladně, pak vám gratulujeme! Jste skvělý

řečník!

A naopak, každá kladná odpověď by ve vás měla vyvolat zamyšlení nad formou,

jakou prezentujete své práce a referáty. Nezapomeňte, že zlepšovat se můžeme celý

život a nic není ztraceno!

Příklad

Připravte si krátkou pětiminutovou ústní informaci o aktuálním právním problému,

který Vás zajímá.

(a) Informujte své spolužáky o tomto problému. Vyučující Vás bude natáčet na

kameru. Poté si záznam přehrajte a spolu se spolužáky identifikujte vaše typická

- gesta

- mimiku

- slova, která často používáte

- slovní obraty

Je něco, co Vás samotného překvapilo a co jste si dříve neuvědomovali? Můžete

nějakému rušivému projevu předejít?

(b) Při příštím semináři se znovu připravte a prezentujte právní problém znovu a

zkuste se zlepšit tam, kde si myslíte, že máte problémy s komunikací. Opět se na

sebe podívejte na kamerovém záznamu.

- vidíte na sobě změny?

- vidí Vaši spolužáci změnu k lepšímu?

(c) Informujte o stejném problému paní vrátnou/sekretářku/babičku bez právního

vzdělání. Opět se natočte na kameru a identifikujte svou komunikaci. Objevila se

nějaká změna ve Vašich komunikačních projevech? Čím to je/není způsobeno?

2.2 Prezentace prezentace

Pokud jste úspěšně zvládli přípravu prezentace, je před vámi poslední krok –

samotná prezentace před skutečným publikem, posluchačstvem. Můžete se zamyslet

nad možností, jak ozvláštnit vaši prezentaci – použijte dataprojektory, tabule, rozdejte

informativní tiskoviny vztahující se k tématu, cokoli, co může prezentaci obohatit,

nikoli odvést pozornost posluchačů. Neexistuje univerzální recept na správnou

prezentaci, ale několik základních rad a technik si přece jen ukážeme.

Samozřejmostí je přizpůsobit výběr oblečení dané příležitosti (na oslavu výročí

založení univerzity nepřijdeme v džínách).

ZAPAMTUJ SI

Ať chceme nebo ne, pořád platí heslo „Šaty dělají člověka“.

Nezapomeňte, že váš projev musí posluchače hned ze začátku zaujmout. Krátce se

představte. Představení se je často důležitým mezníkem – stává se, že jste

posluchačům neznámý – prvních několik minut prezentace pak místo poslouchání

vašeho projevu budou vzpomínat, kdo jste. Nastiňte problematiku, které se budete

věnovat, případně krátce shrňte hlavní body prezentace. Publikum kladně reaguje na

vtipný citát, vaše zdůvodnění, jak jste se k danému tématu dostal, co vás na něm

zaujalo, zkuste jim položit zajímavou otázku, na kterou nebudou znát odpověď, a

ubezpečte je, že během přednášky odpověď naleznete – možností, jak začít váš

projev je mnoho a zaleží jen na vás, který způsob vám lépe vyhovuje. Během projevu

se také snažte o neustálý oční kontakt s publikem – jednak tím ukazujete váš zájem

(nedíváte se neustále do svých poznámek!) a jednak máte možnost pozorovat reakci

publika – z pokývnutí hlavy, souhlasného přitakání, z mimiky obličeje poznáte zaujetí

publika a to, zda vašemu projevu rozumí.

ZAPAMTUJ SI

Ti nejlepší veřejní řečníci dokáží pracovat s odezvou publika a během projevu

přizpůsobit prezentaci náladě a naladění v „hledišti“.

Musíte také neustále sledovat reakce publika na vaši prezentaci. Jasným signálem o

neudržení pozornosti je fakt, že se publikum začíná bavit ve skupinkách, dívá se

z okna, sleduje hodiny, podupává nohou. Už jsme se naučili „číst“ řeč těla. Proto se

v takovém okamžiku pokuste vrátit pozornost publika zpět k sobě. Mějte například

připravenou zajímavou otázku, šokující informaci, pokuste se změnit tempo řeči

(nemluvíte pomalu či příliš rychle?), zesilte či ztište hlas, zkrátka musíte získat zpět

jejich pozornost!

Fakt, který ve vaší prezentaci považujete za důležitý, klidně několikrát zopakujte,

nebojte se shrnutí základních poznatků, aby si posluchači utřídili své myšlenky.

Pokud jste nervózní a nechcete být během prezentace přerušováni, ujasněte si

s auditoriem hned na začátku prezentace, že případné dotazy rádi zodpovíte na

konci.

ZAPAMATUJ SI

Stanovení pravidel prezentace Vámi samými hned na počátku prezentace

usnadní práci Vám a zároveň publiku ujasní mantinely.

Obě strany budou spokojené!

2.3 Prezentace v powerpoitnu, prezi atd.

Každý z nás musel už někdy prezentovat na veřejnosti. A protože žijeme v době

moderní techniky, jaksi se od nás čím dál častěji očekává, že prezentování nebude

jen obyčejnou mluvou, při které si posluchači budou dělat poznámky, ale základní

tezí se stává – zaujmout posluchače jakýmikoli prostředky.

Hojně využívanou možností je doprovod mluveného slova powerpointovou

prezentací, tedy promítanými schematickými slidy/textová okna s textem i obrázky,

který si předem vytvoříme.

Při tvorbě takové prezentace musíme mít na paměti několik důležitých okolností:

- komu je prezentace určena (okruh posluchačů je důležitý z několika důvodů.

Pokud je např. obecenstvem starší lidé, musíme předpokládat, že hůře vidí,

tudíž musí být prezentace zřetelně čitelná.)

Příkladem špatného použití jsou např. bílé méně čitelné druhy písma na

tmavém pozadí.

- co má posluchačům nabídnout (zda se jedná jen o shrnutí základních bodů

vaší řeči, zda používáte tabulky k podpoře tvrzení, zda chcete posluchače

pobavit vtipným obrázkem pro další část delší prezentace apod.).

Pro svého šéfa nebo vyučujícího byste neměli v prezentacích používat příliš

pubertálních vtípků a obrázků.

- jak má graficky vypadat (místo, kde se prezentuje – pokud např. budu promítat

v místnosti, kde nelze zcela zastínit slunce, musím počítat s tím, že je nejlepší

užít černé písmo na bílém pozadí apod., obecná doporučení pro prezentaci

najdete v doporučené literatuře, není vhodné používat složité typy písmy, příliš

barev, grafy bez nadpisů, které posluchači nestačí pochopit nebo

nevysvětlených zkratek atd.).

ZAPAMATUJ SI

Mysli v prvé řadě na publikum, kterému prezentuješ, jen tak budeš dobrým

přednášejícím!

Příklad

Zkuste si připravit 5-slidovou powerpointovou prezentaci, která představuje vybraný

předmět vyučovaný na právnické fakultě.

(a) připravte prezentaci pro studenty střední školy, které chcete přilákat ke studiu

práva

(b) připravte prezentaci pro pedagogy vyučující daný předmět na jiné právnické

fakultě v zahraničí

(c) připravte obě prezentace ve dvou variantách – jednu správnou a na druhé ukažte

co největší množství chyb, kterých byste se mohli dopustit, pokud byste nestudovali

naši příručku

(d) jako bonusový úkol – zkuste připravenou správnou prezentaci představit nejprve

svým kolegům a poté svému vyučujícímu v hodině – budete používat odlišnou

komunikaci a odlišný ústní projev?

(e) proveďte totéž v systému Prezi (k nalezení na www.prezi.com) – zhodnoťte

výhody a nevýhody daného prezentačního systému.

Příklad

Hitparáda aneb Čemu se v komunikaci vyhnout

Sestavte žebříček nejhorších projevů neverbální komunikace, kterých se můžeme při

prezentaci dopustit:

1.

2.

3.

Nyní zkuste sestavit žebříček nejhorších projevů verbální komunikace:

1.

2.

3.

Příklad

Na závěr se pokuste s pomocí všech poznatků, které jste se naučili, zhodnotit tyto

jednotlivé osobnosti společenského života:

Angela Merkel

Václav Klaus

(a) Jaké jsou její/jeho silné a slabé stránky ve verbální i neverbální komunikaci?

(b) Čím je typický její/jeho projev?

(c) Doporučili byste jí/mu něco pro zlepšení jeho prezentačních dovedností?

Příklad

Na následujících stránkách si pročtěte prezentaci, jak správně připravit ppt

prezentaci s praktickými příklady. Rozhodně se nejedná o striktní příkazy, ale spíše o

názorná doporučení, co je a co není vhodné používat /je zachován zdrojový jazyk

použitých zásad – angličtina).

Vedle jednotlivých okýnek si zkuste domalovat svou vlastní prezentaci na téma: Jak

se mi studuje na vysoké škole. Ke každému slidu udělejte správnou a odpovídající

prezentaci.

Převzato z volně dostupné ppt prezentace.

K načtení – článek č. 1.

ŠMÍD, Petr. Jak vyzrát na sebezdokonalování v komunikačních a prezentačních

dovednostech. Cit. 8. 11. 2011.

Abstrakt:

Seminář byl zaměřen na prezentační a komunikační dovednosti. Poukazoval na

všechny možné problémy, se kterými se prezentující může setkat. Zároveň ale také

bylo nastíněno, jakým způsobem se těmto problematickým situacím můžeme

vyhnout, případně, jak je můžeme eliminovat na přijatelnou míru. Díky tomu lze

docílit zlepšení svých vlastních dovedností před publikem.

Dne 8. Listopadu 2011 se na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Ústřední

knihovně (Zbrojnice), uskutečnil jednodenní seminář Prezentační a komunikační

dovednosti. Byl pořádán v rámci projektu Nakliv ve spolupráci s Univerzitou

Palackého. Seminář vedla přednášející Iva Burešová, která pracuje jako odborný

asistent na katedře psychologie FF Masarykovy Univerzity v Brně.

Seminář započal tím, že byl dán prostor posluchačům. Každý posluchač měl

prezentovat sám sebe, v rámci několika minut. Díky tomu měl každý možnost si

osahat roli prezentujícího, což není zrovna jednoduché. Vždy po 5 účastnících v

jedné skupině se diskutovalo o tom, co bylo dobře a co špatně na předvedených

prezentacích.

Úvodem se u první skupiny ukázalo, jaké jsou nejčastější chyby, a každá následující

skupina se měla pokusit vylepšit svůj přednes. Nutno podotknout, že ne všem se to

povedlo. Většina chyb pramenila z nezkušenosti přednášejících.

Další část byla vedena Ivou Burešovou. Zde jsme se dozvěděli všechny podstatné

informace, které bychom měli použít během tvorby naši prezentace. Z mé strany

musím říci, že tahle část semináře pro mne byla opravdu přínosem. Přednášející

nám sdělila mnoho užitečných informací, které nasbírala během své 20-ti leté praxe.

Mezi připomínky týkající se základních požadavků na kvalitní prezentaci bych uvedl:

Podstatná informace před každou prezentací je, pro jak velkou skupinu lidí budeme

přednášet a z jakých typů lidí bude publikum sestaveno (studenti, odborná veřejnost).

To se, pokud možno, snažíme zjistit s určitým předstihem. Ne vždy je to ale možné.

Při prezentaci musí přednášející dodržet oční kontakt s posluchači. A to buď pod

písmenem M nebo W. Tím se zajistí, že každý posluchač se cítí být včleněn do

prezentace.

Důležitá je i gestikulace, která by měla být vedena od pasu nahoru. Samozřejmě

záleží na prostředí. Protože pokud není možnost stupňovitého sálu, ve kterém je

dobře vidět celá postava, tak je velmi podstatné, aby byla dodržena gestikulace

právě od pasu nahoru. Lidé sedící vzadu totiž nemají možnost vidět celou postavu a

vidí právě již zmiňovanou část, tj. od pasu k hlavě.

S gestikulací je úzce spojen postoj. Ten musí být přímý, pohyb celého těla by měl

působit přirozeně. Mělo by se opustit od trhavých pohybů a ležérního dojmu.

Důležitý je i hlas, jeho intenzita a práce s ním. Není doporučeno mluvit stejným

monotónním hlasem, ale doporučuje se intenzitu hlasu střídat. Pokud by se tak

nedělo, posluchač by velice rychle ztratil pozornost.

Přednášející by měl taktéž dávat dobrý pozor na svoji výslovnost - češtinu. Vyvarovat

se nářečí a nespisovné češtině. I když na druhou stranu, jak bylo zmíněno, není v

určitých případech nevhodné užití nářečních výrazů. A to zejména z důvodu

navázání lepšího vztahu s publikem.

Nesmí být opomenut také pohyb v prostoru. Jestliže se přednášející pohybuje, tak to

lépe působí na publikum. To tím pádem nemá dojem, že je opomíjeno.

V průběhu prezentace musí být posluchači umožněno, aby vstřebal vše podstatné,

co se přednášející snaží sdělit. To je docíleno tzv. dramatickou pauzou. Ta je

opravdu důležitá a neměla by být opomíjena. Jelikož pokud je přednáška vedena v

rychlém tempu, posluchači ztrácí pozornost.

Měl by být kaden důraz na interaktivitu. Což je kontakt přednášejícího s publikem. To

umožní přednášejícímu se spřátelit se svými posluchači a určitým způsobem se na

některé z nich fixovat. Interaktivita pomáhá při případně trémě.

Nemělo by se také zapomínat na práci s dechem během prezentace. Pokud totiž

přednášející v průběhu působí udýchaným dojmem tak to kazí celkový dojem. Na

druhou stranu to ovlivní i samotného přednášejícího.

Jednou z nejdůležitějších věcí je také to, jaký přednášející udělá první dojem na své

publikum. Jelikož tenhle okamžik již nejde změnit. Je důležité, aby byl pokud možno

co nejlepší.

Posluchač si udělá během prvních vteřin určitý obrázek o přednášejícím a během

celé přednášky se jim pak řídí.

Zde by nemělo být také zapomínáno na zvolené oblečení. To je také vice či méně

odpovědné na tom jaký si posluchač vytvoří vztah k přednášejícímu.

Jako protiváhu bych ale rád zmínil to, že není možné se zalíbit všem posluchačům.

Vždy se najde v publiku část, které se přednášející určitým způsobem nelíbí. Našim

úkolem, ale je to, abychom tuto část posluchačů snížili na co nejmenší možné

procento. To je možné učinit právě dodržováním zásad, které jsou zmíněny. Ty nám

pomohou, aby přednáška proběhla dle našich představ a aby byla smysluplná, tj. aby

si z ní posluchač odnesl co nejvíce užitečných informací. A byl spokojen nejenom on,

ale i my, s dobře vykonanou prací.

Byl také kladen důraz na to, že by se neměla zanedbávat příprava na prezentaci.

Někomu stačí chvíle a někdo potřebuje delší čas. Než začne samotná přednáška,

musí si prezentující uvědomit, co chce přednášet, komu to chce přednášet a jak to

nejlépesdělit.

Podstatná část byla věnována správné přípravě přednášky v PowerPointu.

Název každé prezentace by měl být stručný a výstižný.

Dále by měl následovat obsah případně pod obsah.

Každý list prezentace by měl mít maximálně 7 řádků, přílišné přehlcení textem není

dobré.

Nejlépe zvolený styl písma je bezpatkový - variace Arialu. Velikost písma 24

případně vetší.

Všechny listy by měly mít název.

Na každý list je doporučeno vložit maximálně 2 obrázky. Ty by měly být dobře

viditelné.

Přechody mezi listy by měly mít stejný ráz, zde by se měla omezit kreativita. Pokud

tedy není prezentace přímo určena pro konkrétní cílovou skupinu.

Při tvorbě by měl být dáván pozor na celkový dojem, měly by se vybírat správné

barvy, správná kombinace barev. Asi za nejhorší možnou variantu byla označena

kombinace zelené dále pak žlutá na černé, případně jakákoliv světlá barva na bílém

pozadí.

Co se týče pozadí tak to by mělo být též zvoleno tak, aby ladilo s tématem

prezentace, případně tak, aby neodvádělo pozornost od tématu.

Pokud chceme připojit i video, nemělo by být příliš dlouhé.

Optimální počet listů na jednu hodinu je 20.

Prezentace v PowerPointu by měla tvořit doplněk a ne se stát hlavním bodem

přednášky.

Poslední část semináře byla věnována dobrovolnému úkolu. Sami posluchači si měli

připravit příspěvek, který budou přednášet ostatním. Témata byla různá, např.

Špírlice - masožravá rostlina, prezentace o přestavbě cyrilometodějské knihovny

Univerzity Palackého nebo o občanském sdružení Ulita.

Někteří přednášející se příliš zaměřili na plátno, na kterém promítali samotnou

prezentaci. A tím pádem ztratili kontakt s publikem. Někdo zapomněl na úvod a

samotné představení své osoby. Případně špatně zakončil svoji prezentaci slovy

„děkuji Vám za pozornost a .... Ještě jednou Vám děkuji". Někteří zase měli své

prezentační dovednosti opravdu na dobré úrovni, ale budou i přesto nuceni na sobě

pracovat, aby se zlepšili. Třeba v práci s komunikací - interaktivitou s posluchači.

Hlavním problémem u každého přednášejícího byla tréma. Ta se projevila různými

způsoby. Asi nejhorší možná varianta je ta, že přednášející se zarazí a tzv. zamrzne.

Každý má svůj způsob jak bojovat proti trémě. Jak se s ní vypořádat a jak ji na sobě

nedát znát. Tady dle všech indicií neexistuje ucelený postup, jak se s trémou

vyrovnat. U každého z nás je tenhle boj individuální. Někomu pomáhá dýchání,

někdo si zase nějakým způsobem potřebuje dodat sebedůvěru. Každopádně naučit

se pracovat s trémou je práce na dlouhou dobu a člověk se ji musí opravdu věnovat.

Workshop

Mezi poslední bod bych rád zmínil to, že každý by si měl držet určitý styl svého

vystupování. Není totiž dobré, a ani to nebylo cílem semináře, aby všichni měli jeden

styl přednášení. I zdánlivě nepříliš dobrý projev může vyznít v určitém podání lépe

než chladný a profesionální projev bez emocí.

Závěr

Seminář probíhal v přátelském duchu a určitě byl přínosem pro všechny zúčastněné.

Každý se mohl zeptat na cokoliv a také vyzkoušet, jaké to je být v roli přednášejícího.

A pokud se rozhodnul i pro možnost prezentace, tak se dozvěděl své jak kladné tak i

záporné vlastnosti, které měl během vystupování. A na základě toho má možnost se

jich do budoucna vyvarovat.

Šmíd Petr. Jak vyzrát na sebezdokonalování v komunikačních a prezentačních

dovednostech. Inflow: information journal [online]. 2012, roč. 5, č. 1 [cit. 2012-9-11].

Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/jak-vyzrat-na-sebezdokonalovani-v-

komunikacnich-prezentacnich-dovednostech>. ISSN 1802-9736.

K načtení – článek č. 2.

BĚLOHLÁVKOVA, Věra. Jak vyjednávat s pomocí prezentačních dovedností.

Do manažerského i obchodního vyjednávání se prolíná dovednost prezentování.

Obě dovednosti mají jeden hlavní cíl - a to ovlivňování partnera směrem, kterým

potřebujeme.

Prezentování je možno brát jako prostředek vyjednávání, techniku, kterou používáme

za účelem ovlivnění a přesvědčení druhé strany, zákazníka, podřízených,

nadřízeného. Proto je evidentní, že se obě tyto dovednosti doplňují. Pokud

dokážeme využívat vyjednávacích i prezentačních technik současně, přinese nám to

výsledky v podobě úspěšných jednání, zajímavých obchodů i příznivých mezilidských

vztahů. Soustřeďme se na časté chyby, které zbytečně snižují naše výkony, a

můžeme je poměrně snadno odstranit.

Špatná příprava bez stanovení cíle

K vyjednávání přistupujeme s určitým cílem, se snahou získat nějakou výhodu,

sjednat lepší podmínky, cenu, rozšířit možnosti podnikání, přetáhnout vyhlédnutého

člověka. Pokud nemáme jasný cíl, naše jednání je skokem do neznámé vody po

hlavě. Vlastností správně definovaných cílů jsou specifika, měřitelnost,

akceptovatelnost, dosažitelnost a sledovatelnost a časové ohraničení. Proto nestačí

říci chci prodat, chci získat, chci vyjednat, ale je nutné pokračovat otázkami je to

přijatelné?, je to dosažitelné?, je to časově splnitelné?, co pro to musím udělat?

Obchodníci někdy při vyjednávání mylně považují za cíl samotný akt prodeje.

Nemusí tomu tak vždy být. Cílem může být také rozšíření portfolia zákazníků, péče o

stávající zákazníky, udržování dlouhodobých vztahů, ale také snaha nějak se

dohodnout v problémové záležitosti. Podceněná příprava vede často k unáhleným

postupům, sami vyjednavači působí neprofesionálně.

Neznalost poměrů partnera

Kvalitní reference o partnerovi v jednání, získané předem, jeho poměry, možnosti,

styky, partneři, konkurence, to vše patří ke kompletní výbavě dobrého vyjednavače.

Možnosti získání informací jsou dnes téměř bez hranic. V každém případě se vyplatí

do získání těchto informací investovat. Znalostí prostředí se partnerovi přiblížíte a

neztrácíte při jednání čas.

Nevhodný neverbální projev

Nesoulad verbální a neverbální složky se vcelku jeví jako jakýsi nelad, na který

upozorňuje naše podvědomí. K takovému člověku okamžitě ztrácíme důvěru. Je

známo, že neverbální složka zabírá celých 93 % našeho projevu. Podílí se na ní

nejen řeč těla, ale také tón hlasu. Někdo dokáže během vyjednávání udržet obličej

hráče pokeru, jiný nosí „srdce na dlani“. Přílišné emoce škodí, chladné jednání vnáší

chlad i do osobních vztahů. Každý se prezentuje nejen jako člověk na své pozici, ale

také jako představitel firmy, kterou zastupuje. Nevhodné projevy mohou být vnímány

a posuzovány druhou stranou a dojem může být přenesen na celou firmu. Proto je na

místě využít neverbálních prezentačních dovedností, momentu prvního dojmu,

otevřeného postoje a otevřené gestikulace, spolu s očním kontaktem.

Ve vyjednávání nacházejí silné uplatnění rétorické triky a kouzla s hlasem, které patří

k prezentačním dovednostem. I když mnozí považují jednání za smrtelně vážnou

věc, nikdy by při něm neměla být nuda. Jakmile začne nuda, oslabí se pozornost,

ztrácí se kreativita, objevuje se snaha vše rychle ukončit, aniž byly vyslechnuty

všechny argumenty. I vážnou situaci můžete odlehčit nějakou formou

psychopřestávky a najednou možná zjistíte, že váš partner je docela zajímavý

člověk. Šikovný vyjednavač dbá na správný výběr slov pro jednání, dokáže

odhadnout, jaká slova jeho protistrana ráda uslyší, a která naopak ne. Naslouchá

rétorice partnera a parafrázuje podobnými výrazy. Některá slova evokují představy,

které nejsou ve vyjednávání žádoucí. Místo cena říkejme raději hodnota, lhůtu

můžeme nahradit termínem. Mnoho záporů ve větě nutí naslouchajícího k úvaze,

jestli tomu není jinak? Podvědomí totiž často změní původní význam sdělení na

úplný opak, takže mnohdy dobře míněné poznámky a upozornění mohou partnera

postrašit a působí spíše destruktivně. Do verbálního projevu během jednání nepatří

slova pochyb, příliš silná slova a ironický podtext.

Nevhodný postup, nevhodná argumentace

Při vyjednávání se často jeden nebo oba partneři opevní ve své pozici, ze které

nehodlají ustoupit. Chybou je, že oba nejdříve vynášejí svá stanoviska a na těch bez

znalosti souvislostí trvají. Fakta se zvažují až následně nebo se vůbec neberou v

úvahu, fáze argumentace buď chybí úplně, nebo je posunuta až na konec. Správný

postup určuje sebrat fakta, následuje argumentace k nim, a teprve na konec je

možné vynášet nějaké závěry. Předčasné vynášení hotového řešení nemůže vést k

optimálnímu řešení. Navíc se zvyšuje pravděpodobnost vzájemné konfrontace.

Špatný odhad partnera

Často se na seminářích setkávám s požadavkem zadat nějaký obecný návod na

vyjednávání, který by byl použitelný pro všechny. To považuji za jeden z největších

omylů. Každý člověk je jiný a nemůžeme se všemi jednat stejným způsobem.

Znamená to, že nejdříve musíme odhadnout partnera a potom stanovit taktiku a

strategii, jak s ním jednat. Někomu se možná zdá, že tato zjištění požadují dlouhý

čas a jsou příliš subjektivní. Jistě, je třeba se tomuto umění učit a systematicky se v

něm zlepšovat. Na základě verbální komunikace definujeme čtyři komunikační typy,

poznáváme jejich silné a slabé stránky a učíme se s nimi jednat. Vůči každému typu

se prezentujeme jiným způsobem, používáme jinou rétoriku, odlišnou řeč těla, jiné

techniky. Učíme se také, které typy spolu vycházejí dobře a kde jsou vztahy toxické.

Tyto znalosti nám pomáhají řešit i případné konfliktní situace, které mohou nastat.

Obchodníci, kteří s touto metodou začali pracovat, zjišťují, že jim ubylo problémových

klientů, naučili se s nimi zkrátka jednat. Manažeři užijí tuto techniku v jednání s

podřízenými, při vedení porad, při prezentacích apod. Obecně jí lze využít ve

zlepšování mezilidských vztahů doma i na pracovišti.

Používání nátlakových technik

Pokud se nedaří dosahovat plánovaných cílů, sáhne řada manažerů k nátlakovým

technikám. Silou a nátlakem na partnery vymáhají své požadavky a představy, což

se může někdy setkat s úspěchem. Někdy to bývá předem promyšlená taktika, která

má za úkol „rozhodit“ partnera v jednání, vyvést ho z konceptu a využít jeho

překvapení nebo momentální nejistoty. Zkušený vyjednavač tyto techniky ovládá a

umí se jim bránit. Sebevědomým prezentováním svých názorů a stanovisek dokáže

odrazit takové pokusy. Oblíbeným bývá časový nátlak, kdy původně sjednaný čas je

náhle zkrácen. Naše prezentace, která byla připravená na určitý časový úsek,

najednou musí být zkrácena a možná ani nestačíme říci to podstatné. Tomu by měla

předejít jasná domluva a také schopnost improvizace, umět i ve zkráceném čase říci

ty nejdůležitější myšlenky.

Podobně to může být nečistá hra s kompetencemi, kdy řešíme věc na různých

úrovních a stále zjišťujeme, že partner pověřuje k jednání nesprávné osoby. Zase to

může být záměr, test, jak si umíme poradit, anebo obyčejná zdržovací taktika. Někdy

přicházejí k jednání dva vyjednavači. Jeden je příjemný a chce se dohodnout, druhý

tlačí ke zdi, vydírá a vyhrožuje. Osvědčuje se v tomto případě dát najevo, že tuto

taktiku známe a prezentovat své názory v klidu a profesionálně, nenechat sebou

manipulovat. Může se pak stát, že druhá strana ocení naši odvahu a vtip a jednání

pak probíhá v pohodě k oboustranně výhodnému řešení.

Neznalost obranných technik

Nátlakové techniky neradím používat, ale abychom se jim dokázali bránit, musíme je

znát a hlavně rozpoznat, když je chce někdo na nás zkoušet. V těchto případech je

třeba užívat obranné techniky, které eliminují záměr druhé strany a nedovolí žádnou

nevhodnou manipulaci. Někdy se nám zdá, že jsme využili všechen svůj um a

protistrana se stále nechce dohodnout. Neposlouchá naše argumenty, tlačí nás ke

zdi, vypadá to na pat. Útoky z druhé strany, nehoráznost požadavků v nás logicky

vyvolává vztek a chuť se bránit. Pokud ovládáme obrannou techniku džiu-džitsu,

nebudeme používat konfrontaci síly. Nebráníme se, ani nepodnikáme jakékoli

výpady, jsme v klidu, ale ve střehu. Nasloucháme, ptáme se, vítáme případnou kritiku

i rady. Tímto postupem se otupí agresivita protistrany a původní útok na osobu se

často podaří převést ve společný útok na problém.

Vyjděte si na balkon - neznamená to, že bychom se sebrali a odešli z jednání, ale

dopřejeme si pauzu formou přerušení, požádání o kávu, telefonování apod., kterou je

možné využít k chvilce přemýšlení anebo k odpočinku. Měli bychom si dát pozor na

salámovou techniku, kdy se druhá strana snaží získat ústupky kousek po kousku,

takže dáváme a přidáváme, až nakonec zjistíme, že k takovému výsledku jsme nikdy

nechtěli dojít. Pokud si nevíme s danou situací rady, nejlepší je nedělat nic. Raději

budeme mlčet a nepříliš se hýbat. Je to dobrá a osvědčená obranná technika, která

nás chrání před unáhlenými nebo i špatnými rozhodnutími. Možná je to překvapující,

ale je to také jedna z prezentačních technik. Mlčení je možné použít, kdykoli je třeba

získat čas. Dokonce pomocí mlčení se často dozvíme od partnera věci, na které jsme

se ani neptali. Pro druhého je to totiž nepřirozený stav, kdy považuje za nutné vyplnit

ticho nějakým sdělením, a to může být právě pro nás klíčové.

Neschopnost přijmout námitky

Námitky jsou kořením vyjednávání, a tak by také měly být přijímány. Začátečníci se

jich obávají. Znalí obchodníci námitky vítají, jejich zákazníci tímto způsobem vyjadřují

své obavy, pochyby, ale i zájem, přání a potřeby. Zkušený vyjednavač dokáže z

námitky těžit a obrátit ji ve svůj prospěch. Většina námitek se vztahuje k produktu

nebo k problému, ne k vaší osobě. Naopak může být podezřelý vyjednávací partner,

který se vším souhlasí, vše se mu líbí, v ničem neoponuje. Mnohým námitkám

můžeme předejít, jiné dokážeme uspokojivě vysvětlit, některé musíme poctivě

přijmout. Skryté námitky někdy zakrývají svou podstatu, což může být nedůvěra,

neznalost, špatné zkušenosti. Tyto námitky se těžko odhalují, protože se skrývají za

různými vytáčkami. Pokud si dokážeme poradit s výše uvedenými chybami, bude se

nám lépe vyjednávat i prezentovat. Ve vyjednávání nacházejí silné uplatnění

rétorické triky a kouzla s hlasem, které patří k prezentačním dovednostem. I když

mnozí považují jednání za smrtelně vážnou věc, nikdy by při něm neměla být nuda.

Více na: http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/jak-vyjednavat-s-pomoci-

prezentacnich-

dovednosti#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

BĚLOHLÁVKOVAÁ Věra. Jak vyjednávat s pomocí prezentačních dovedností.

strategie.cz [online]. 2012. [Cit. dne 2012-9-5]. Dostupný z WWW <

http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/jak-vyjednavat-s-pomoci-

prezentacnich-dovednosti>

K načtení – článek č. 3

Následující cvičení by Vám mělo pomoci zjistit vaše nedostatky a pozitiva

v komunikaci. Udělejte si tedy Komunikační kvíz a poznejte se!

Komunikační kvíz

Zakřížkujte tu odpověď, která nejlépe odpovídá vašemu postoji k danému tvrzení –

snažte se zakřížkovat váš skutečný názor (ne ten názor, o kterém si myslíte, že je

správný).

Tvrzení Nikdy Výjimečně Jak kdy Často Velmi

často

1 Snažím se předvídat možné příčiny

nedorozumění a vypořádávám se s nimi.

2 Když někomu píšu mail, připomínám mu

všechny okolnosti, které se k oné události vážou,

aby si ji uvědomil.

3 Když něčemu na přednášce nerozumím, nechám

si to pro sebe, vrátím se k tomu později.

4 Někdy jsem překvapený, že kamarádi

nerozumějí tomu, co jsem jim už několikrát řekl.

5 Většinou říkám hned, co si myslím, a je mi

jedno, jak tomu lidé porozumí. Myslím, že

později na to každý přijde.

6 Když mi lidé něco vysvětlují, snažím se to

vnímat i z jejich pohledu.

7 Důležité problémy řeším emailem, myslím, že je

to rychlá a efektivní komunikace.

8 Když dokončím závěrečnou zprávu nebo email,

ještě přehlédnu překlepy a posílám.

9 Když s lidmi hovořím, sleduju jejich neverbální

projevy.

10 Používám grafy a tabulky, abych vysvětlil své

nápady.

11 Než se pustím do vysvětlování, uvažuju, co o

tom problému už člověk ví a co mu mám tedy

sdělit.

12 Když s někým hovořím, přemýšlím o tom, co na

to odpovím, abych pro sebe získal výhodu.

13 Než začnu s osobou komunikovat, zvážím, zda

je lepší ji navštívit osobně, zatelefonovat nebo

napsat email.

14 Snažím se vždy lidem vysvětlit základní pojmy,

které souvisejí s problémem tak, aby se předešlo

dezinterpretaci problému.

15 Když s někým komunikuju, uvažuju i o tom, zda

si budeme rozumět, zda mezi námi a v naší

komunikaci nejsou kulturní bariéry apod.

Zdroj: How Good Are Your Communication Skills? Mindtools.com [online]. [cit. dne

2012-9-8]. Dostupné z www<

http://www.mindtools.com/pages/article/newCS_99.htm>

Poznámka: Volně přeloženo a upraveno autorkou z anglického originálu.

Toto cvičení němá řešení, resp. pro vyhledání vašeho bodového hodnocení musíte jít

na příslušnou webovou adresu. Přesto by Vás mělo těchto 15 otázek vést

k zamyšlení nad vlastní komunikací a ukázat Vám další rezervy, které se ve Vás

skrývají.

Seznam použité a doporučené literatury

BECK, Gloria. Zakázaná rétorika. Praha: Grada, 2007.

BĚLOHLÁVKOVA, Věra. Jak vyjednávat s pomocí prezentačních dovedností.

strategie.cz [online]. 2012. [Cit. dne 2012-9-5]. Dostupný z WWW <

http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/jak-vyjednavat-s-pomoci-

prezentacnich-dovednosti>

BILINSKI, Wolfgang. Velká kniha rétoriky. Praha: Grada, 2012.

BORG, James. Umění přesvědčivé komunikace. Praha: Grada, 2007.

BRADBURY, Andrew. Jak úspěšně prezentovat a přesvědčit. Praha: Computer

Press, 2007.

ČERNÝ, Vojtěch. Jak jednat s různými typy lidí. Brno: Computer Press, 2009.

GRUBER, David. Zlatá kniha komunikace. 5. vydání. Praha: Gruber, 2012.

HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Prezentační dovednosti. Praha: Alfa, 2007.

MELOTÍKOVÁ, Petra. Komunikační a prezentační dovednosti. In TOMOSZKOVÁ,

Veronika, TOMOSZEK, Maxim, a kol. Kurz právnických dovedností. Olomouc:

Iuridica Olomucensis, 2008.

MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha: Grada, 2003.

PETERS-KUHLINGER, Gabriele, JOHN, Friedel. Komunikační a jiné měkké

dovednosti. Praha: Grada, 2007.

PLAMÍNEK, Jiří. Komunikace a prezentace. 2. vydání. Praha: Grada, 2012.

SCHULZ von THUN, Friedemann. Jak spolu komunikujeme. Překonání nesnází při

dorozumívání. Praha: Grada, 2005.

ŠMÍD, Petr. Jak vyzrát na sebezdokonalování v komunikačních a prezentačních

dovednostech. Inflow: information journal [online]. 2012, roč. 5, č. 1 [cit. 2012-9-11].

Dostupný z WWW: <http://www.inflow.cz/jak-vyzrat-na-sebezdokonalovani-v-

komunikacnich-prezentacnich-dovednostech>.

ZBÍRAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných

publikací. Praha: Linde, 2009.

How Good Are Your Communication Skills? Mindtools.com [online]. [cit. dne 2012-9-

8]. Dostupné z www< http://www.mindtools.com/pages/article/newCS_99.htm>